Málokdy Vás hra vtáhne jako Mechcommander 2, kterej má skvělou výpravu a cítíte se uprostřed dění obdobně jako tomu bylo u jeho předchudce s tím rozdílem, že takhle si představuju pokračování. V té době ideální posun k 3D zpracování, které hře jedině prospělo, ne jako v případě méně zdařilé nepřehledné Earth nebo Myth, kdy už jsem to ani nečekal. Ovládání je na jedničku a nemáte ani problém se orientovat v terénu; je to docela chytře řešeno (samotnýho by mě to nenapadlo) virtuálním kompasem uprostřed, takže víte, jakým směrem se pohybovat i bez mapy. Efekty jsou uspokojující, zvlášt ty zbraní a další Mechcommander do ted asi nebyl třeba… vše je v tom 3D kabátě pěkně zabalené a nemám tentokrát ke grafice výhrady. Obtížnost si vybere opravdu každý a přibyly nové strategické prvky jako oprava jednotek v poli a celkově větší podpora ze zálohy. Jak už jsem naznačil, příběh a vyprávění podkreslené hudbou Vás drží ve hře, i když zrovna nepřipalujete nepřátelské mechy, které si pak mužete opravovat v menu, které mi také na první pohled přišlo nepřehledné, ale není. Líbí se mi i ten RPG systém hodnocení pilota, kdy se vyplatí si pohlídat specialistu, kterej je nedílnou součástí Vašeho vybavení a bez správný kombinace to později ani nepujde. Taktická stránka se rovná především omezení zbytečných ztrát pobíháním v křížové palbě, kterou naopak Vy mužete využít ve svůj prospěch, nebo třeba zaměřením se na slabší, nekryté cíle. Frontální utok bez dostatečného arzenálu nebo přečíslení, kterým disponují především ti druzí, se rovná sebevraždě. Takže za mě plná spokojenost a mužu zase doporučit!

" Ale po poměrně rozlehlé mapě v Thajsku a následně v další oblasti na ostrově Jan Mayen jsem si na to zvykl a motorku bral s sebou snad všude, kam se dostala. " asi jsem tam byl s partákem na ramenou dřív nebo to hrál na lehčí obtížnost - hardened (chtěl jsem tu hru proběhnout) a do příletu evakuace mi chybělo 20 minut, ale že bych se tam nějak zvlášt tři dny pod palbou nudil, to né, nejlepší zážitek z celý kry (krom lámání psum vazu), dokonce dvakrát, třikrát i helikoptéra přilétla, a pak mě napadlo, že bych mohl u toho bazénu předtím chvíli počkat a bylo po zábavě... za misi v Pripjatu 100, jinak je to takovej lepší koridorovej pruměr.

Tohle nemá žádnou chybu a to jsem jen (velkej) puntičkář. Já jsem spíš na střílení než taktiku, do místnosti vletím dřív než granát, ale vyčistím ji stejně. Partáci jsou do počtu, pokud mi nechybí hýl, ale tohle je lahudka, zvlášt, když jste omezováni pravidly shora a nevíte přesně jak docílit stoprocentního hodnocení, takže zkraje jen nestřílíte spoutané rukojmí do zad a snažíte se být více ohleduplní k okolí. Postupem času se Vám to jakž takž i daří a míříte vstříc své zářivé kariéře dustojníka LAPD. Akční nádech je tady zásadní a běžná rutina pochuzkáře se tak mění na nervy drásající zásah v obytné zoně, kde střílíte jednou mezi abatyše, podruhé to štěstí zase mají sestřičky na sále nebo nechápaví senioři. Autoři si tady s lokacemi dali hodně záležet, aby Vás to po prvním fast foodu nepřestalo bavit, ale ve scénáři se vždycky opakuje to samé – pochytat maximum fetáku a zranit co nejmín kočkomilu, přičemž vždycky je trochu problém s nabitou brokovnicí rozeznat, kdo je ten nevinnej a učel s ní rychle bere za své. Na statistiky se sice nehraje, ale jak již jsem zmínil, nad Vámi to vidí jinak a musíte s patronama šetřit. Jináč mě už nic nenapadá, co bych vytknul, tak snad jenom takto. 90 - 100, na simulátor hodně slušný!

Vlastně ano. Stalo se mi, že jsem vystřílel všechny náboje i granáty, ani ve spreji mi už nezbyl žádnej pepř, a pak se mi hodinu nedařilo zpacifikovat jednoho bezdomovce a následoval restart celkem náročné akce. V datadisku je to ovšem už ošetřené pěstí mezi oči, která funguje spolehlivě za všech okolností!

Vzhledem k tomu, že na to nemám tolik čas a simulace je ideální na občasné vyblbnutí a právě i na omezeném okruhu Vám nabídne maximální požitek ze hry (zvlášt když demo obsahuje i dvě auta, přičemž jedno je s náhonem na předek a druhý je béemwé) tak není co řešit, dokud tomu nepropadnete naplno, protože jak jsem zjistil, moderní simulátory od SYMBINu vyžadují tolik pozornosti, že musíte být asi opravdový závodník, jinak ohrnete nos nad slupkou štavnatého pomeranče... Ted pujdu do extremu - nejrychlejší kolo se zapisuje do ghost modu, takže mužete závodit sami se sebou! Navíc nezřídka se stává, že z celého seriálu je jízdný jedinej okruh (Brands Hatch známe zpaměti), a to nemluvím o tom, že musím nastavovat minimum věcí kolem. Zjistil jsem taky, že arkádový spád Toky Racedrivera mě ve srovnání s Race nechává uplně klidným a nějaká kariéra místo zážitku na trati, které v sobě mají více předlohy pro skutečný příběh, mi fakt nestačí!

Mimochodem, přišel jsem na chut GTR. Když se vyhrabete na startu - samozřejmě to nemužu jezdit na vyšší obtížnost bez podpory všech stabilizátoru - tak se mužete tejden klouzat jen tak po okruzích, abyste poté zajeli první kolo a začali pilovat zatáčky. Později zustanete u jednoho, dvou aut, abyste jim přivykli a dostaly je pod kuži, a to doporučuji každý den, jinak jsou následky nedozírné, ale toho se nebojím, protože je to návykové jako pervitin… opravdu jsem to nečekal! Jezdit dokola mi tady vubec nepřipadá debilní jako v jinejch okruzích, jakákoli pozdní reakce vás vyžene ze stopy nebo v horším případě z tratě, kde to mužete rovnou zabalit. Na výběr přitom máte ze spousty upravených speciálu, Lambo je třeba všecko moc hezký, ale jestli se takhle v reálu chová Viper nebo Chevrolet, tak ho dojdu vyměnit (ale na ty sprinty do města s našema policajtama mi to furt stačí)!

Vypozoroval jsem , že 17ka monitor v nojbuku stačí pro FPS/3PS a ostatní akce, ale zároven není dost širokej ani pro automobilové závody, abyste zapomněli, že řídíte u stolu! Pak taky zvuky, které u tohodle tvoří polovinu atmosféry, takže optimální je i set s hi-fi soustavou, jinak to muže zavádět k nepravdivým závěrum, že nemají s auty nic společného (i kdybych neměl Murcielago v garáži, tak pochybuju, že by si tohle kluci od SimBin nechali utýct).

Opět P4 2GHz 512MB na střední detaily plynule stačí, dokonce jsem tak zajel i druhej nejrychlejší čas, Barcelona 1.23.400 na druhou obtížnost v arkádě - kde asi končí přednastavení pro šipky, ale doporučuju dvakrát vyšší konfiguraci, vypadá to pak mnohem líp!

Haledte, pokud je to akce, tak musí mít příběh nebo něco, co Vás vtáhne do hry, zaujme na první pohled a pohltí až do strhujícího finále, a to vše nejlépe se všemi rysy, které máte tak rádi! Tzn. silnej příběh, oblíbenej engine HL2, na kterém vznikaly i všechny ostatní pecky jako VTMBloodlines, Hitman Contractor (sice slabší díl), fyziku, prostředí, možnost nastavování a hlavně všudypřítomnou atmosféru fenoménu budoucího střetu nadnacionální korporace s její opozicí roztroušenou mezi ulicemi a v podzemí, kde s přibývající hloubkou pater získáváte na sebevědomí… mám rád tyhle outsidery, které dosáhly sotva pruměrného hodnocení, ale ve svý třídě jsou rozporuplnou raritkou, betaverzí slavnějších stříleček, pravej underground, kterej je svými atributy spíše připomíná, než je. To se ihned podepíše na několika z nás, vyvolenejch znalcu moderního umění, ačkoli na prvních pár pokusu následoval odinstal a možná určitě jen proto, že jsem toho měl v tu chvíli najednou moc a něchtěl jsem se zabývat další pruměrnou akcí, kterou se za každou cenu snažím dohrát bez ohledu na to, jestli mě to vubec baví, nebo mi jednoduše jen nešel procesor a přibývající záseky mě otrávily učinit rázné rozhodnutí – ale musí se nechat, že po těch nesčetnejch pokusech, kdy jsem to pořád zkoušel dokola, jsem to jen nerad vzdával, abych se k ní naposledy vrátil poté, co jsem si už konečně vyčistil větrák! … a světe div se, se stejnou pozorností, s jakou jsem na ní hledal chyby, vidím ted i její pozitiva! Přestřelky jsou trochu umělohmotné a připomínají hrací automaty v 80 létech, kdy jsme za pětku válčili na ulici s partou gangstru, ale co se už týče arsenálu, tak ten mě zaujal hned - držíte nějakej 9mm browning, kterej je teda plně auto, ne po vzoru inovace moderních stříleček schopnej střílet jen tak rychle, jak kontrolujete zdvih a pohyb závěru, což mě učarovalo hned ve druhém Projectu IGI a vlastně ve všech oblíbenejch střílečkách, a o to víc se mi to začlo líbit, když jsem si na to zvykl - protože je to deviza, která nováčka dlouho míjí – aby jste vyzkoušeli spoustu dalších lesklejch kousku přes 45 s vysokou dopadovou energií až po prurazné magnumy nebo obouruční střelbu, kde se kapacita násobí a dají se s ní dělat dobré triky, pokud to máte však zapotřebí, protože střeliva je pořád dost. HUD je také zajímavě vyřešený i ovládání a je to nakonec příjemné hrát plošinovku, ve které se kromě skákání a rozhovoru i hodně střílí po chlápkách převážně v černém s uspokojujícími efekty, když třeba urazíte potrubí, ze kterého se vyvalí voda nebo bouchne nějakej ten kýbl s benzínem, aby pak již tradičně přijeli hasiči. Takže takhle nějak si představuji dobrou zábavu na odpoledne, když mi bloknou učet na LovePlanet. Ta interakce s předměty je totiž super, když mužete sebrat flašku a rozbít ji o zed nebo ji sekundárním modem někomu hodit do ksichu, jinak mi to trochu vzdáleně postupem hrou připomínalo i Duke Nukem 3D; všechno, do čeho jste se trefili se pohlo, rozpadlo, nebo vyteklo a docela mě některé prvky od takové "béčkové" záležitosti i hodně překvapily, a to nemluvím o motion rapture postav, které se poroučely k zemi vždycky trochu jinak, ale co mi vadilo, bylo rozčarování z volby SIMULACE, kterou jsem měl vedle obtížnosti ještě na výběr, a pak jsem do týpka pouštěl pul zásobníku, než odpadl. Takže avizované "life like real" se opravdu nekoná a neřešila to ani vyšší obtížnost, která by se pak měla vztahovat jen do kvantity nebo skillu oponentu, nikoli vlastní stamminy, jak jsem později zjistil, protože jedinej kdo rychleji chcípal, jsem byl zase já. . . prostě jen dobrej nápad (možná by si měli promluvit s hochy od SIMBINu, kteří Vám vystřihnou obtížnost na míru - jízdní modely dělaj užasný, skill plus agrese, škoda, že zustali jenom u závodu) a chvíli mi trvalo, než jsem na ten rozdíl s arkádou přišel - třeba Vám zmizí při pohybu kurzor, zbraně mají zpětný ráz a nějaký zdvih při opakované střelbě (čeština je krásná), musíte každej zásobník povinně přebíjet, věci nestačí jen přejít, musíte je sbírat; to není s arkádou zas takový rozdíl – dokonce se mi na ni hrálo lépe – kdyby jste v jejím rámci neunesli jen jistý počet zbraní a neměli tak větší přehled! Všechno pak do sebe zapadá a je řešeno velice dobře, nemáte problém rozeznat, do které skupiny si obouruční pušku zařadit nebo naopak přepnout na dvě uziny, a to mě přivádí na fakt, že každej kousek má alternativní mod a je co zkoušet. Byl to takovej Unreal před dvěma lety, kdy jsem hrozně opomíjenou hru konečně dal do kraje - jak říkáme my, Klingoni a procházel každou uroven s pečlivostí nám vlastní, abych snad někoho nevynechal, protože lokace jsou navrženy celkem obstojně, až Vás to nutí přemejšlet, co napíšete do komentáře! Jo a další hra, ve které se proháněj další krysy! A pokud je délka komentáře uměrná jejím kvalitám, tak tady jsem hodně dlouhej! Navíc se ji snažím pojmout ve svý objektivitě i skromně a není na tom buhvíjak zle a 70 bych jí dal s klidem v každém časopise, hlavně mezi čtyřkama dolly buster! Co říct závěrem, snad že je to pěkná náhodička, nevěřím, že takovejch her je, aby mi pak učarovaly, i když většinou to tak bývá. edit: DEVASTATOION je geniálně navržená hra (protože nečekám, že do ní někdo investoval nemalé peníze) a má skvělou znovuhratelnost – první epizodu jsem v rámci ruzných nastavováníček dohrál celkem asi pětkrát, než jsem pokračoval na jednu uroven dál. Dokonce mužete nastavit i kurzor – ten quakeovskej mi vyhovuje asi nejvíc a hned jsem u něj zustal, měnil jsem jenom jas, kterej muže taky každému vyhovovat trochu jinak – škoda automatické korekce vlivem přechodu z ruzně tmavých míst! Zvuky jsou dost možná originální, myslím tím zbraní, ty co vydává při skákání nebo při dialozích jsou spíše skřeky, ale hudba je dobrá. První epizodu tedy mužu směle doporučit všem epileptikum a záchvaty z prodělaného odpoledne u obrazovek jsou pak tady namístě!

"odnes si pamatuju na to zoufalství, když jsem se vrhal s vlastní lodí mezi útočníky a konvoje abych uchránil co nejvíc civilistů, nehledě na to, že mám posledních 10% pancíře...." inteligence místních pilotu nezná hranic, stejně jako jejich hodnocení. osobně když jsem se do tohoto simulátoru vesmírné stíhačky vrhal, tak jsem si nedělal vysoké ambice, že by mě to mohlo tak bavit, protože je to jen simulátor vesmírných stíhaček. . . kde je asi největší devízou palebná ruznorodost, kterou se autoři jakštakž snažili zachovat pronikáním skrze štíty, ale jinak je to na jedno brdo. nebýt raket, tak si z uspěšného zásahu ne "kličkujícího" nepřítele mužete hodit mašli. kadence i rychlost projektilu jde v téhle hře uplně stranou a to nemluvím o nějaké možnosti laseru, které používají jen mateřské lodě a snad až jenom v pokračování freespace 2, ale to jsem nedohrál. jinak ze světa "freespace" je to asi to nejlepší, co se zatím zmohlo vymyslet, příběh tam je a všechno v hangáru klape, trochu mi to konceptem připomínalo starcraft z jiného pohledu, ale ve výsledku je to přeci jenom trochu jednoduchá střílečka s podmanivou atmosférou.

EARTH 2150
Je spíše zklamání než naopak. Neříkám, že je na ovládání něco špatně, ale prostě je zbytečně moc složitý, příliš komplexní na muj vkus. Než se rozkoukáte, tak máte polovinu jednotek v čudu nebo jste bez surovin, a přitom střety jsou na tom to nejlepší! Earth jsem kdysi považoval za ten největší počin na poli RTS a podivoval se nad nejvíc opomíjenou kritikou, která zanechává hluboký dojem, ale hraní resp. celkový přehled na bojišti je horší. Vedle Age of Empires nebo Starcraftu je to hra velice zajímavá, ale jejich kvalit nedosahuje. Není prostě tak vyvážená ani hratelná a to mi u strategie celkem chybí. Tohle je jediný žánr, kde striktně dávám přednost hraní po síti a kampan mám stranou. V tutorialech jsem dokázal strávit vždy (když mě na klání poprvé vyklepali) hodiny času, abych zdokonaloval sám sebe, a pak si to rozdával klidně s několika hráčema a neříkejte, že vy ne… tady mě to budování na čas jaxi nebaví a cheatování bylo na denním (i nočním) pořádku.

Epické kobercové bombardování, které nemá v jiné strategii obdoby!

Kingpin znamená tuhej boj o každej čtvereční metr a k tomu vám dopomáhej širokej arzenál a bez vesty to ani nezkoušej. Osobně jsem využíval celé jeho palebné síly, kde na větší vzdálenost má i mírně upravená pistolka slušnej potenciál, a když k tomu připočteme zásahové zony, totální destrukci těl a grafiku, se kterou má puvodní guake engine jen pramálo společného, tak tu máme neotřelou řež, která si na poli brutal FPS získala respekt a má do dnes co nabídnout - řekněte sami, kde poprvé Vám vybuchovyly kanistry s benzínem do ksichtu nebo jste zdi barvily do ruda? Nevypočitatelné prostředí vás strhávalo s sebou do někončící akční zábavy, která Vás zanechala u obrazovek dlouho do noci. Celá hra je, až na svoje brutální chyby hned v několika ohledech originální a posouvá tak latku na poli žánru o pořádnej kus dál. Ukoly jsou celkem jednoduché, pořád se pohybujete ve stokách toho nejzaplivanějšího místa, za které by se nemusel stydět ani komiksovej svět a hledáte potravu pro svoji brokovnici. Jinej cíl tenhle flák nemá a mně to celkem vyhovovalo, a až seženete plamenomet, bude i Vám. Osobně dávám přednost raději granátum, ale při tom mi hra padala na všech sestavách(!) a taky, když někdo řekl „fuck“ - hra je tak sprostá, že by urazila i malý dítě. Příběh se rodí s vámi a je zbytečnej asi jako váš život na ulici, kde by vás kde kdo hned ubodal trubkou, nebo s ní alespon obtáh, a když ani to ne, tak pak ty krysy, kterými se to tam jen hemží.

Atmosféra z kanálu Vám dejchá na záda a po uvodním kole to možná začne být nuda, ale když si to prostředí oblíbíte, tak rozhodně už nebude kam spěchat. Navíc tohle je kousek ze starý dílny, takže to za odpoledne asi neproběhnete. Na savech, které jsem si pruběžně ukládal, mužu dohledat, že jsem začal někdy v září 2012, pokračoval minulé léto a ted to rozjíždím z pulky potřetí! Hlavně jsem si zvykl na zbraně, kterých není přehršel a vývojáři se zaměřují na kvalitu nejen jejich zpracování, která je bezchybná - přebíjení, díry ve zdech, prázdné nábojnice, ohen, zvuky - ale i interaktivitu s komplexně uceleným prostředí, které ve Vás ve výsledku vyvolává dojem 3D realného světa. Od demolice objektu a těl, která krvácí, až po nájemné vrahy, kteří s Vámi pujdou za kilo prosazovat Vaše argumenty, věrohodná šlapka, která Vám hned míří pětačtyřicítkou na hlavu, když si nedáte chvíli pozor na hubu, mrtvola bezdomovce, se kterým jste ještě před hodinkou kecali, ruzné bary a nákupní střediska plná zdraví, prostě neskutečnej výběr a přitom ta quakeovská jednoduchost, se kterou se v tom universu podsvětí orientujete. Začal jsem na tom dokonce porovnávat staré grafiky, kde je rozdíl mezi 16-32MB víc než patrný a musím si koupit další větrák do mašiny, abych to Voodoo ještě uchladil na plný detaily, proto mě zaráží objektivita redakce LEVEL, která tohle srovnává se SOF a naperou tomu jen 8,4! Tzn. 16 procent nedostatku, které ale nikde v článku nezohlední. Ačkoliv ta stealth akce na začátku, která vás nutí se plížit s trubkou v ruce a žadonit o každej Cent, se po CityTown vytrácí - pamatuji se, že mi tam taky vadilo, že nemužu sbírat zbraně od mrtvol a byl jsem z toho špatnej, stejně tak z upgrade pistolky na magnum nebo rate of fire, ale dnes nad tím nepřemejšlím, protože to má svý pravidla a o tom to je. Soundtrack mi nevadil a patřil tam, navíc rádio jsem mohl kdykoliv vypnout a jedno dokonce celé rozmlátit.

Je to takovej malej zázrak, kterej ve všech ohledech překonává svou dobu a nevázne to ani v hratelnosti, která kombinuje ruzné prvky RPG, adventury a doomovky, zkrátka stačí, když se v tom světě jen pohybujete, a pokud jsem hledal k nějaké hře cestu, tak to bylo v Kingpinovi, králi podsvětí, jen do něj musíte pomalu dorust (my pomalejší).

tady je fakt zajímavý, jak s rostoucí debilitou hry se zvětšuje délka komentáře s ještě více nepochopitelně rostoucím hodnocením, protože po jedničce jsem čekal maso, ale tohle bylo horší než hodina v kostele, i ta nejprimitivnější hra, kterou jsem kdy hrál s nulovou šancí mě do hry nějak vtáhnout, byla lepší než tohle. né, že bych se vyloženě nudil, ale hrál jsem Hell in Vietnam, a to byla proti tomuhle MEGA akce. komentář píšu jen proto, abych docenil kvalit MW s 80 procenty, a kdybych v tomhle musel ještě chvíli pokračovat, považoval bych to za boží trest! nudné, fádní, Matiční vedle toho vypadá jako promyšlená, komplexní a hluboce sofistikovaná hardcore záležitost pro fajnšmekry, tady neumějí uzenáči ani pořádně chcípat. v prvním díle - v metře - to byla jiná atmosféra, když odletovaly kousky těl a nikdy v herní historii už nebylo nic tak brutálního jako právě SOF, ani v Kingpinovi, když jste někoho zabili, tak neskákal na jedné noze a nežadonil o další ránu a hlavně to bylo v každém ohledu zábavné narozdíl od pokračování... možná do třetice všeho dobrého, když to zas sklidilo takovou kritiku!

tak si tak plavu v ledový vodě a najednou žralok jako blázen; trochu mě pohryzal, tak jsem ho hned sejmul harpunou. pak mě na suchu přejela nějaká sněhová koule a dál už nevím. ale líbí se mi ty světlice, jak si s nima hraje i to, jak se vždycky roseká, když skočím ze skály (omylem) – má to jistej nádech dobrodružství.

Demo jsem měl neustále v pc a málokdy jsem byl na nějakou hru takhle natěšenej. V té době jsem byl ze skutečností, že na mě muže vybafnout dinosaurus přímo fascinovanej a mávat mu chromou rukou před obličejem byl už extrém (Jurský park patří mezi moje oblíbené filmy). Kromě beden se s ní dalo balit i holky, ale to neprozradím, jen, že to byla zlatá éra. Plnou jsem hrál až mnohem později, když jsem si na Trespassera a jiné resty vzpomněl a bylo to stále "say WOW". Zjistil jsem, že neudělá ostudu ani dnes, i když ta grafika a renderování v pozadí nepatří k nejsilnějším stránkám, těmi naopak jsou výborná atmosféra, když kličkujete před velociraptorem s prázdným zásobníkem nebo ho na tu poslední ránu složíte, mělá inteligence, když nevíte, co máte čekat a nepřeberné množství možností na volném prostranství (to máte nejradši); někdy k zájemným potyčkám dojít ani nemusí, stačí, když pozornost na sebe odvedete jiným zpusobem, třeba chutnou kostí – věřím, že i samotný komentář Vás nahlodá to zkusit. nebudete litovat! Zvuky ani hudební doprovod nejsou pozadu a pokud máte rádi vyprávění a pohádky jako já, tak se na chvíli vžijte do role trosečníka s bujnými vnady, které budete celkem často sledovat kvuli zdraví. Celá jednoduchost konceptu hry je příslibem, že se skutečně bavit budete. Vydejte se vstříc dobrodružství trojrozměrné plošinovky, která vám vyrazí dech a vytře oči!

stísněný prostory a hordy zoombíku, nepotřebuju víc... jediná venkovní lokace mě pěkně srala, ale netrvala zas dlouho. hra se mi bohužel v polovině už nenačetla, jinak bych je tam, debily, kosil do ted - v tomhle jsou rusové vážně dobrý, at už dělají hry nebo to myslí vážně.

Výtečná taktická hra, při které při dostatečném množství oleje nikdy nespálíte hranolky. Mise jsou od sebe tak akorát, abyste je s přehledem na střední ohen restovaly do zlatova a zážitek z chutových vjemu na sebe nenechá tak dlouho čekat stejně jako stříbrnná hvězda nebo medaile za chrabrost, když střílíte na všechny strany, abyste se z toho pekla nějak dostali........... S partákem si 5 krátkejch epizod krejete záda, za nimaž většinou kladete mini nebo miny, podle toho, kolík plastické trhaviny obsahují, aby to to tou nejsnažší cestou vyhodilo do povětří, což je u rangers většinou ideální nápln každé mise. K onomu ostatnímu vám pomáhá široké spektrum výzbroje, které k volbě spec jednotky neodmyslitelně patří, protože vše je optimalizované pomínkám střetu, abyste minimalizovaly ztráty do 50 procent týmu. Loading a briefing jsou kapitoly samy pro sebe, podkreslené sqelými sekvencemi obrazu, jak to všechno začalo s časovou osou, do které jste se náhodou jako člen elitního komanda připletli, abyste ji po krátkém shrnutí zakončily a splnili tak vám svěřený úkol, kde se jen stačí držet plánu, který je většinou časově omezený (jinak by to byla celkem nuda běhat jen tak po lese s nočním vidění). Zničitelnost prostředí je taky dobrá - třeba jsem si nevěděl rady s obrněnými vozidly, ke kterým se s mínou nedostanete, a pak mě potěšilo, že to jde opakovanými zásahy z M203ky; grafika mohla být lepší, ale v té době mě každej padající strom doslova přišpendlil do židle. Ovládání je jednoduché a máte i na výběr mezi rychle-volitelnými klávesami, nestačí jen mačkat mezerník, což ocenuju, ale musíte být s náloží poctivě blízko (nebo daleko), jinak to prostě nefunguje.

Je to opět jedna z těch her, kterou jsem tehdá obešel, protože esistovaly snažší zpusoby jak se vysmažit s partou jednodušších, především do strogu a nějaká ta taktika nebo sled událostí nám byly putna a taky jsme ještě neměli friták... Jo a tahle hra vypadá pod grafárnou náhodou moc dobře, bez ní to ani nezkoušejte (vy, co máte pomalejší komp)! A naučte se psát komentáře, a potom hodnotte hry. Sice jsem to po sobě ani nečetl, ale myslím si, že to hravě zvládnete za mě!

neuvěřiřitelný, co dokázali vytvořit v 98mým roce. tehdy jsem ještě moc nevládl slovu, tak jsem si obě cédéčka označil loveckým nožem, a od tý doby mi to z nepochopitelných duvodu nešlo spustit. zkoušel jsem snad všechno: pathe, upgrady, volal jsem mámu, všechno marný...

chápu, že českej borec si nemuže užít zkurvenou americkou hru, protože chce svuj oblíbenej dementní příběh, kterej se téhle UK-US simulaci reálneho boje vyhnul obloukem a atmosferu tvoří až samotný postup hrou, kde se s tím musíte poprat sami se svým mužstvem, kterému je statisticky konečně uplně jedno, když někdo zhebne, hlavně, když to nejste vy. k té hře jsem přišel obdobně jako výše zmíněný český retard a pokaždé mi udělá radost, když se tak krásně neshodneme o téže věci. ty mise jsou dokonce perfektně navržené, protože kdyby se po pul roce tvrdých boju (doslova) dostal někam do 7, 8 mise, zaznamenal by totiž rozdíl s lineární tuctovou akcí typu jdi z bodu A do bodu B a po cestě mužeš zabít pár kriplu, které onu taktiku postrádaly a vyzdvyhovaly tak jinak perfektní koncept ostatních misí, které mužete na nejtěžší obtížnost s izolačkou na monitoru opakovat téměř do zblbnutí, protože vás to neodradí a každá je zážitek, navíc v uhlazené grafice s příjemným ovládáním a s tím americkým podtextem, který vám hned nepřipomíná posranej rudej kolchoz, ale smrt je tady příjemným potěšením. každá mise vás dostane a budte ji ještě po dlouhých hodinách zábavy(!) neradi opouštět s tím, že další mise ji nahradí podobným zpusobem jen s trochu pozměněnými replikami. rozhodně tuhle hru nedohrajete za dvě hodiny, jak je u vás zvykem, ale naopak si oblíbíte každej strom, uniformy, techniku a vše, co do ní patří. celou dobu mi to něco připomínalo, a pak jsem se podíval na vývojářské studio, které se podílelo i na první stealth pořádné akci na mým asi prvním počítači... takže vše v olrajtu.

mě ta hra pustila, a to fatálně asi jako kterákoliv jiná realtime strategie, a v tomto ohledu bych ji musel zařadit vysoko vedle starcraftu nebo earth 2150. neuměl jsem to hrát, na kláních jsem byl takové 5té kolečko u vozu, protože všichni lepší měli vypracovaný vývoj, jako jsem měl už ve starcraftu a později, když to trenujete právě na čas, tak to dostane ty správný grády, zvlášt, když si to pak rozdáte s nějakým niemandem po síti z vesnice a přihrajete mu ještě dva boty, vsadíte se o něco duležitýho, abyste ho potom rosekali. samozřejmě, že v černém lese...

já nevím, v autě jsem párkrát vzadu jel, ale s těmahle plechovkama bych si to srovnávat nedovolil, zvlášt na boudu to jde moc rychle a ve skutečnosti je udržet lesklou stranu nahoře o dost snažší... nicméně pořád to po zakoupení novějších titulu považuju za nepřekonanou záležitost, kde se snažíte v co nejkratším časovém useku udělat co nejméně chyb, jít včas na brzdy a občas dát nohu z plynu, a když vám to chvíli vychází, je neskutečně prímový, když se s tím pak dvakrát po sobě otočíte ve škarpě nebo do lesa, když přehlédnete zatáčku nebo nějakej most... nebo vám jen tak spadne ze stolu zdroj. všem, kteří toto rally v klidu dojeli s celým počítačem, skládám poctu a přeju hodně veselých zážitku se svým terapeutem. ocenuju i tu jednoduchost, se kterou se orientujete v závodech a tak.

ve svém konceptu se nedá hře nic moc vytknout, všechno je tak, jak má být, zápasy jsou propracované, nechybí komba, je to uchylné a zábavné zároven, bohužel to nevydrží dlouho a ten stereotyp vás na konec odradí. nicméně si to mužete pustit vždy před spaním, když nemužete zabrat a počítat litry prolité krve...

ok, nedorhál jsem ani druhou misi, protože ta hra je vyloženě špatná. a nebudu se o tom vubec bavit, na mým hodnocení to nic nezmění. puvodní díl je o jednu misi zábavnější. to zaměřování je příšerný. konec.