Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Devastation

28.03.2003
57
75 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Devastation je postapokalyptická akce z nedaleké budoucnosti, kde svět pomalu ovládá obří korporace. Jako člen hnutí odporu se se svou skupinou pokoušíte zastavit její počínání a vrátit vládu do správných rukou.

Ve hře se setkáte s širokou paletou zbraní, od pistolí, přes hi-tech pušky, až po explodující krysu na dálkové ovládání. Hru pro jednoho hráče doplňuje i multiplayer. Za zmínku také stojí přítomnost in-game hudebního přehrávače, díky němuž můžete do hry dodat vlastní hudbu.


Poslední diskuzní příspěvek

"respawnery", tentokrát nesouhlasim, je to uplně novej prvek ve hře, připomínalo mi to typický capture the flag a mělo to jiskru než ses probil k nepřátelskym teleportum a zničil si je. ta poslední bitva o panelák je doslova legendární, mě to teda bavilo! a zbraně taky nejsou špatný, velký výběr, nejlepší byla ta myš na dálkový ovládání!

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 50
Inovace ve hrách jsou dobrá věc. Pokud se to teda povede. Devastation je ten případ, kdy se to moc nepovedlo. Nezačíná to přitom tak špatně. První třetina se nese v duchu klasické střílečky. Sice žádný zázrak, ale bylo to celkem dobře hratelný. AI sice dementní, ale odsýpalo to dobře.

Pak ale přišly na řadu respawnery a šlo to s hratelností do kopru. Vývojáři se pokusili o takovou příběhovou arénovou akci. Kde při nekonečném respawnu dobíjíte cizí území, dokud nezničíte cizí respawner. Takhle skoro celý zbytek hry. Navíc jsou vaši parťáci (sideckikové) ještě blbější než v Daikataně a nepřátelé ještě blbější než, třeba v soldier of fortune. Kolikrát jen zdálky ostřelujete odolné a zmatené panáky, kteří se pak znova narodí.

Dynamika tedy stojí za starou belu. Je to zdlouhavé. K tomu se mi zdálo, že ovládání reaguje malinko se zpožděním. Parťáci reagují na vaše rozkazy jak se jim zachce a někdy vůbec. Je to nehezké. Bez pořádného příběhu a atmosféry. K tomu je to i někdy dost frustrující. K čemu realistický mód v takové arkádě. Že se mi zbraň automaticky nepřebíjí? Že toho moc neunesu? Stejně je většina zbraní ke konci nepoužitelná. Když je to teda realistic, proč nepřátelé vydrží několik ran do hlavy?

Proč si zároveň se zbraní nedalo vzít i munici, když se to dá snadno ochcat (zahodit zbraň, vzít si novou a zahozenou doplnit munici)? Hraní za výbušné potkany je taky realistic jak hovado. Každopádně mě to ale nějakým zázrakem udrželo až do konce. Hratelnost, nebo jenom hráčský masochismus? Vážně jsem u hry často nevnímal čas a byl záhadně zapařený.

Pro: neviditelný hratelnostní magnet

Proti: inteligence nepřátel i přátel, příběh, respawnery, realistic, repepetivnost, zpracování grafiky a designu

+20
  • PC 40
Tak takhle nezábavnou 3D akci jsem už dlouho nehrál. Devastation jsem taky kdysi dohrál, leč i po znovudohrání jsem si nevzpoměl ani na jednu věc. Není se čemu divit, naprosto vše v téhle hře je buďto fádní, nebo přímo otravné.

Příběh. Je rok 20xx. Zlotřilá korporace ovládá svět a skupina chrabrých revolucionářů se musí pokusit je porazit, aby...? Nejspíše aby se stali ještě horšími než ti co svrhli, jak už to v revolucích chodí. O hrdinech se nedovíme za celou hru nic, máme tu prostě skupinu drsných, anonymních hrdinů, kteří bojují, drsně se tváří a drsně mluví. Kazí to jen hrdina, co vypadá jako kopie Eminema. Totéž platí o záporácích, což je masa anonymních vojáků v čele s anonymním velitelem na konci. Tak nějak mi to připomělo ty sci-fi béčka z 80-90 let., kdy se v laciných kulisách jakože budoucnosti proháněli Rutger Hauer, Oliver Grunner či Michael Paré a a hráli si na postapo.

Stejně fádní je i grafika. V podstatě od začátku do konce se procházíte různými šedivými městečky, které vypadají všechny stejně, jsou plné bordelu a stejných baráků. Mezi tím vším haraburdím se pak těžko hledá nějaká umně skrytá lékárnička, či důležitý questový předmět. Navíc to ani vzdáleně nepřipomíná budoucnost.

Hratelnost je postavená na mnou nejvíce nenáviděné vlastnosti 3D her - respawnu. Ve většině misí jsou 1-3 respawnery, které musíte zničit a obsadit. Poté slouží Vám a když Vás zabijí zrodíte se znovu. Respawner je většinou za laserovým polem, ke kterému musíte najít kód a poté ho otevřít (což chvíli zabere). A ještě k ruce máte rozšiřující se skupinu spolubojovníků. Zapomeňte ale na geniální týmovou akci ala Freedom Fighters. Spolubojovníci jsou sice docela schopní a umí se o sebe postarat, ale i přes příkazy si dělají co chtějí, občas zmizí, aby se pak zázračně objevili a ani je nenapadne střílet třeba na ultratuhý vrtulník.

Nicméně za originální nápady dávám aspoň těch 40%. Zpracování je ale frustrující a otravné. Ať už čištění neustále se množících vojáků, půlminutové nahrávání kódu nebo otevírání laserů, přičemž když Vás picnou můžete to dělat znovu. A hlavně prakticky každé kolo děláte to samé ve stejném prostředí.

A bohužel to nevylepší ani boje. Celou hru bojujete proti těm stejným vojákům, jen stále odolnějším. Zbraní je požehnaně, ale jsou nepřesné a podivně neúčinné a to včetně rotačáku, který by měl nablízko dělat z nepřátel řešeto, jenže nedělá. S většinou zbraní jsem měl pocit, že jdu s flusbrokem na hrocha. Jediným zpestřením jsou věže a pozjízdní roboti, na které drtivou většinu hry nemáte účinnou zbraň k likvidaci a třeba roboti jsou nejspíše pro mě nezničitelní, takže jsem se modlil, ať je moji kumpáni zprovodí ze světa co nejrychleji.

Korunu vší té mizérii dá finální boss. Protože je to úplně obyčejný voják, tvůrci ho vybavili kapesním respawnerem a tak ho musíte zabít asi 30x, než konečně zhebne. To že to dělám správně jsem si musel přečíst v návodu, protože po prvních pár oživeních jsem čekal, že musím udělat nějakou fintu. Ale ne, jen je potřeba obrnit se trpělivostí. A pozor SPOILERY. Po klišovitém outru v enginu hry přijde pomrknutí na další díl - tajemný muž ve stínu a finální oživení záporáka. Jako by chtěl říct "já se vrátím". Se škodolibým úšklebkem a vědomím 15 let od vydání hry můžu říct "ne nevrátíš"

Pro: Snad pokus o originalitu s respawnery

Proti: Nudná hratelnost, nudná grafika, nudný příběh, respawnery jsou otravné.

+11
  • PC 80
Haledte, pokud je to akce, tak musí mít příběh nebo něco, co Vás vtáhne do hry, zaujme na první pohled a pohltí až do strhujícího finále, a to vše nejlépe se všemi rysy, které máte tak rádi! Tzn. silnej příběh, oblíbenej engine HL2, na kterém vznikaly i všechny ostatní pecky jako VTMBloodlines, Hitman Contractor (sice slabší díl), fyziku, prostředí, možnost nastavování a hlavně všudypřítomnou atmosféru fenoménu budoucího střetu nadnacionální korporace s její opozicí roztroušenou mezi ulicemi a v podzemí, kde s přibývající hloubkou pater získáváte na sebevědomí… mám rád tyhle outsidery, které dosáhly sotva pruměrného hodnocení, ale ve svý třídě jsou rozporuplnou raritkou, betaverzí slavnějších stříleček, pravej underground, kterej je svými atributy spíše připomíná, než je. To se ihned podepíše na několika z nás, vyvolenejch znalcu moderního umění, ačkoli na prvních pár pokusu následoval odinstal a možná určitě jen proto, že jsem toho měl v tu chvíli najednou moc a něchtěl jsem se zabývat další pruměrnou akcí, kterou se za každou cenu snažím dohrát bez ohledu na to, jestli mě to vubec baví, nebo mi jednoduše jen nešel procesor a přibývající záseky mě otrávily učinit rázné rozhodnutí – ale musí se nechat, že po těch nesčetnejch pokusech, kdy jsem to pořád zkoušel dokola, jsem to jen nerad vzdával, abych se k ní naposledy vrátil poté, co jsem si už konečně vyčistil větrák! … a světe div se, se stejnou pozorností, s jakou jsem na ní hledal chyby, vidím ted i její pozitiva! Přestřelky jsou trochu umělohmotné a připomínají hrací automaty v 80 létech, kdy jsme za pětku válčili na ulici s partou gangstru, ale co se už týče arsenálu, tak ten mě zaujal hned - držíte nějakej 9mm browning, kterej je teda plně auto, ne po vzoru inovace moderních stříleček schopnej střílet jen tak rychle, jak kontrolujete zdvih a pohyb závěru, což mě učarovalo hned ve druhém Projectu IGI a vlastně ve všech oblíbenejch střílečkách, a o to víc se mi to začlo líbit, když jsem si na to zvykl - protože je to deviza, která nováčka dlouho míjí – aby jste vyzkoušeli spoustu dalších lesklejch kousku přes 45 s vysokou dopadovou energií až po prurazné magnumy nebo obouruční střelbu, kde se kapacita násobí a dají se s ní dělat dobré triky, pokud to máte však zapotřebí, protože střeliva je pořád dost. HUD je také zajímavě vyřešený i ovládání a je to nakonec příjemné hrát plošinovku, ve které se kromě skákání a rozhovoru i hodně střílí po chlápkách převážně v černém s uspokojujícími efekty, když třeba urazíte potrubí, ze kterého se vyvalí voda nebo bouchne nějakej ten kýbl s benzínem, aby pak již tradičně přijeli hasiči. Takže takhle nějak si představuji dobrou zábavu na odpoledne, když mi bloknou učet na LovePlanet. Ta interakce s předměty je totiž super, když mužete sebrat flašku a rozbít ji o zed nebo ji sekundárním modem někomu hodit do ksichu, jinak mi to trochu vzdáleně postupem hrou připomínalo i Duke Nukem 3D; všechno, do čeho jste se trefili se pohlo, rozpadlo, nebo vyteklo a docela mě některé prvky od takové "béčkové" záležitosti i hodně překvapily, a to nemluvím o motion rapture postav, které se poroučely k zemi vždycky trochu jinak, ale co mi vadilo, bylo rozčarování z volby SIMULACE, kterou jsem měl vedle obtížnosti ještě na výběr, a pak jsem do týpka pouštěl pul zásobníku, než odpadl. Takže avizované "life like real" se opravdu nekoná a neřešila to ani vyšší obtížnost, která by se pak měla vztahovat jen do kvantity nebo skillu oponentu, nikoli vlastní stamminy, jak jsem později zjistil, protože jedinej kdo rychleji chcípal, jsem byl zase já. . . prostě jen dobrej nápad (možná by si měli promluvit s hochy od SIMBINu, kteří Vám vystřihnou obtížnost na míru - jízdní modely dělaj užasný, skill plus agrese, škoda, že zustali jenom u závodu) a chvíli mi trvalo, než jsem na ten rozdíl s arkádou přišel - třeba Vám zmizí při pohybu kurzor, zbraně mají zpětný ráz a nějaký zdvih při opakované střelbě (čeština je krásná), musíte každej zásobník povinně přebíjet, věci nestačí jen přejít, musíte je sbírat; to není s arkádou zas takový rozdíl – dokonce se mi na ni hrálo lépe – kdyby jste v jejím rámci neunesli jen jistý počet zbraní a neměli tak větší přehled! Všechno pak do sebe zapadá a je řešeno velice dobře, nemáte problém rozeznat, do které skupiny si obouruční pušku zařadit nebo naopak přepnout na dvě uziny, a to mě přivádí na fakt, že každej kousek má alternativní mod a je co zkoušet. Byl to takovej Unreal před dvěma lety, kdy jsem hrozně opomíjenou hru konečně dal do kraje - jak říkáme my, Klingoni a procházel každou uroven s pečlivostí nám vlastní, abych snad někoho nevynechal, protože lokace jsou navrženy celkem obstojně, až Vás to nutí přemejšlet, co napíšete do komentáře! Jo a další hra, ve které se proháněj další krysy! A pokud je délka komentáře uměrná jejím kvalitám, tak tady jsem hodně dlouhej! Navíc se ji snažím pojmout ve svý objektivitě i skromně a není na tom buhvíjak zle a 70 bych jí dal s klidem v každém časopise, hlavně mezi čtyřkama dolly buster! Co říct závěrem, snad že je to pěkná náhodička, nevěřím, že takovejch her je, aby mi pak učarovaly, i když většinou to tak bývá. edit: DEVASTATOION je geniálně navržená hra (protože nečekám, že do ní někdo investoval nemalé peníze) a má skvělou znovuhratelnost – první epizodu jsem v rámci ruzných nastavováníček dohrál celkem asi pětkrát, než jsem pokračoval na jednu uroven dál. Dokonce mužete nastavit i kurzor – ten quakeovskej mi vyhovuje asi nejvíc a hned jsem u něj zustal, měnil jsem jenom jas, kterej muže taky každému vyhovovat trochu jinak – škoda automatické korekce vlivem přechodu z ruzně tmavých míst! Zvuky jsou dost možná originální, myslím tím zbraní, ty co vydává při skákání nebo při dialozích jsou spíše skřeky, ale hudba je dobrá. První epizodu tedy mužu směle doporučit všem epileptikum a záchvaty z prodělaného odpoledne u obrazovek jsou pak tady namístě!

Pro: rozporuplná hra

Proti: P4 2GHz 512MB považujte za slušný minimum

+10 +11 −1
  • PC 50
Devastation mám zafixovanou jako velmi rozporuplnou hru. Dělala si ambice na prvotřídní grafiku, atmosferické procházení depresivními prostory (věznice) po vzoru System Shocku 2, představení ve své době neobvyklého týmového gameplaye s ucházející umělou inteligencí… Jenže, jak se říká, skutek utek.

Devastation byla jedna z prvních her, která se chopila tehdy nového Unreal 2 grafického enginu, ale paradoxně z něj nedokázala vymáčknout ani to, co samotný Unreal II (resp. UT2003). Interiéry vypadaly poměrně pěkně, byť bylo skoro všechno šedé. Na designu levelů si dokonce dali programátoři záležet, jenže venkovní prostory byly příšerné. Jakési umělé, nepřirozené uličky mezi hranatými, ohyzdnými domy – vyjít ven bylo vždy za trest... Za grafiku bych však hru ještě tolik nepranýřoval, horší byl jakýsi nepříjemný feeling z celkového hraní. Postavy se pohybovaly trošku divně, zbraní bylo spoustu, ale stejnak byla většina z nich v ruce cítit jako nedomrle ozvučená bambitka.

Hra vás nedokázala pořádně vtáhnout, atmosféra fungovala jen ve věznici, ale i tak byla doplňována o naprosto nevhodnou hudbu, která dokázala ze zážitku vytrhnout ještě víc než otravné zčernání obrazovky při každém splněném úkolu. Měl jsem pocit, že levely jsou jaksi prázdné – nenarážím na design, ale na náplň misí. Málo se toho děje, samotné chození je nuda, občas si trochu vystřelíte, ale v podání Devastation to není žádný pořádný zážitek. Zdá se mi, že autoři vymysleli jen začátek a konec mise a spoléhali na to, že se zabavíte cestou… Pocit z procházení misí Devastation bych přirovnal k tomu pocitu, když musíte otráveně přejít celé nástupiště Pražského metra, protože stanice, kde jste nastoupili měla schody na opačném konci než ta, kde vystupujete… Proto jsem hru do konce ani nedohrál.
+9