Inovace ve hrách jsou dobrá věc. Pokud se to teda povede. Devastation je ten případ, kdy se to moc nepovedlo. Nezačíná to přitom tak špatně. První třetina se nese v duchu klasické střílečky. Sice žádný zázrak, ale bylo to celkem dobře hratelný. AI sice dementní, ale odsýpalo to dobře.

Pak ale přišly na řadu respawnery a šlo to s hratelností do kopru. Vývojáři se pokusili o takovou příběhovou arénovou akci. Kde při nekonečném respawnu dobíjíte cizí území, dokud nezničíte cizí respawner. Takhle skoro celý zbytek hry. Navíc jsou vaši parťáci (sideckikové) ještě blbější než v Daikataně a nepřátelé ještě blbější než, třeba v soldier of fortune. Kolikrát jen zdálky ostřelujete odolné a zmatené panáky, kteří se pak znova narodí.

Dynamika tedy stojí za starou belu. Je to zdlouhavé. K tomu se mi zdálo, že ovládání reaguje malinko se zpožděním. Parťáci reagují na vaše rozkazy jak se jim zachce a někdy vůbec. Je to nehezké. Bez pořádného příběhu a atmosféry. K tomu je to i někdy dost frustrující. K čemu realistický mód v takové arkádě. Že se mi zbraň automaticky nepřebíjí? Že toho moc neunesu? Stejně je většina zbraní ke konci nepoužitelná. Když je to teda realistic, proč nepřátelé vydrží několik ran do hlavy?

Proč si zároveň se zbraní nedalo vzít i munici, když se to dá snadno ochcat (zahodit zbraň, vzít si novou a zahozenou doplnit munici)? Hraní za výbušné potkany je taky realistic jak hovado. Každopádně mě to ale nějakým zázrakem udrželo až do konce. Hratelnost, nebo jenom hráčský masochismus? Vážně jsem u hry často nevnímal čas a byl záhadně zapařený.