Devastation mám zafixovanou jako velmi rozporuplnou hru. Dělala si ambice na prvotřídní grafiku, atmosferické procházení depresivními prostory (věznice) po vzoru System Shocku 2, představení ve své době neobvyklého týmového gameplaye s ucházející umělou inteligencí… Jenže, jak se říká, skutek utek.
Devastation byla jedna z prvních her, která se chopila tehdy nového Unreal 2 grafického enginu, ale paradoxně z něj nedokázala vymáčknout ani to, co samotný Unreal II (resp. UT2003). Interiéry vypadaly poměrně pěkně, byť bylo skoro všechno šedé. Na designu levelů si dokonce dali programátoři záležet, jenže venkovní prostory byly příšerné. Jakési umělé, nepřirozené uličky mezi hranatými, ohyzdnými domy – vyjít ven bylo vždy za trest... Za grafiku bych však hru ještě tolik nepranýřoval, horší byl jakýsi nepříjemný feeling z celkového hraní. Postavy se pohybovaly trošku divně, zbraní bylo spoustu, ale stejnak byla většina z nich v ruce cítit jako nedomrle ozvučená bambitka.
Hra vás nedokázala pořádně vtáhnout, atmosféra fungovala jen ve věznici, ale i tak byla doplňována o naprosto nevhodnou hudbu, která dokázala ze zážitku vytrhnout ještě víc než otravné zčernání obrazovky při každém splněném úkolu. Měl jsem pocit, že levely jsou jaksi prázdné – nenarážím na design, ale na náplň misí. Málo se toho děje, samotné chození je nuda, občas si trochu vystřelíte, ale v podání Devastation to není žádný pořádný zážitek. Zdá se mi, že autoři vymysleli jen začátek a konec mise a spoléhali na to, že se zabavíte cestou… Pocit z procházení misí Devastation bych přirovnal k tomu pocitu, když musíte otráveně přejít celé nástupiště Pražského metra, protože stanice, kde jste nastoupili měla schody na opačném konci než ta, kde vystupujete… Proto jsem hru do konce ani nedohrál.
Devastation byla jedna z prvních her, která se chopila tehdy nového Unreal 2 grafického enginu, ale paradoxně z něj nedokázala vymáčknout ani to, co samotný Unreal II (resp. UT2003). Interiéry vypadaly poměrně pěkně, byť bylo skoro všechno šedé. Na designu levelů si dokonce dali programátoři záležet, jenže venkovní prostory byly příšerné. Jakési umělé, nepřirozené uličky mezi hranatými, ohyzdnými domy – vyjít ven bylo vždy za trest... Za grafiku bych však hru ještě tolik nepranýřoval, horší byl jakýsi nepříjemný feeling z celkového hraní. Postavy se pohybovaly trošku divně, zbraní bylo spoustu, ale stejnak byla většina z nich v ruce cítit jako nedomrle ozvučená bambitka.
Hra vás nedokázala pořádně vtáhnout, atmosféra fungovala jen ve věznici, ale i tak byla doplňována o naprosto nevhodnou hudbu, která dokázala ze zážitku vytrhnout ještě víc než otravné zčernání obrazovky při každém splněném úkolu. Měl jsem pocit, že levely jsou jaksi prázdné – nenarážím na design, ale na náplň misí. Málo se toho děje, samotné chození je nuda, občas si trochu vystřelíte, ale v podání Devastation to není žádný pořádný zážitek. Zdá se mi, že autoři vymysleli jen začátek a konec mise a spoléhali na to, že se zabavíte cestou… Pocit z procházení misí Devastation bych přirovnal k tomu pocitu, když musíte otráveně přejít celé nástupiště Pražského metra, protože stanice, kde jste nastoupili měla schody na opačném konci než ta, kde vystupujete… Proto jsem hru do konce ani nedohrál.
