Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Jirka • 39 let • archivář • Hradec Králové (ČR - kraj Královéhradecký)

Komentáře

Hidden Capybaras with Orange and Pumpkins: Spooky Halloween Edition

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 75
Na hru jsem narazil náhodou při brouzdání Steam katalogem. Jelikož byla zadarmo, tak jsem jí hned zkusil.

Hledání kapybar mi trvalo asi půl hodiny. Tedy prvních cca 90 ze 100 jsem měl tak za 5 minut, ale zbytek už byl větší oříšek a protože jsem hrdě nechtěl použít nápovědu, tak jsem si obraz projížděl pěkně pomalu a detailně, nakonec se teda podařilo vše.

Oceňuji líbivou hudbu, ale hlavně složení toho velkého obrazu, kde je tu a tam nějaká ta kapybara více či méně schovaná. Některé z nich jsou navíc vtipně převlečeny za dýni, ducha, strašidlo, nebo podobné halloweenské motivy, což vypadalo moc pěkně.

Jedná se o jednohubku, ale existuje i pár dalších dílů, které slibují větší a delší hraní. Někdy se na ně taky mrknu.

Pro: kapybary, pohodové hraní, krásné detaily a vtipně schované kapybary

Proti: jen jeden obraz

+8

World of Goo

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 100
Jedna z nejlepších logických her na světě, protože nejde jen o to přemýšlet, ale i riskovat, bavit se a pokračovat dál bláznivým příběhem.

Už jsem svět Goo kuliček navštívil asi počtvrté a i když se ten prvotní pocit, kdy má člověk roztaženou pusu od ucha k uchu a baví se vším co hra nabízí, už malinko vymizel, tak určitě není na škodu si hru po několika letech opět projít znova. Moc se mi líbí jak se postupně odhalují nové a nové druhy a kuličky tak reagují na nové kamarády, jejichž druhy nikdy do té doby nepoznaly.

Jednotlivé levely nemají jen narůstající obtížnost, ale občas dokonce i zacouvají zpět a ukážou nové možnosti a jak je vtipně použít, aby se co nejvíc Goo dostalo do trubky, která je nasaje, což je to oč tu běží. Příběh o postupně probouzející se planetě, doplněný několika cutscénami je prostě boží. Všechno je tu hrozně optimistické a pokud zrovna nějaký level začíná ponuře, tak na jeho konci je zas všude cítit radost.

Hru skvěle doplňuje i soundtrack, který se pořád vyvíjí a jen v menu je stejný. Hratelnostně si dovoluji říct, že je to hra pro všechny věkové skupiny, i když některé pasáže je možná pro děti obtížné hrát a musí pomoci rodiče.

Doslova nedávno vyšel druhý díl World of Goo 2 , to bylo velmi nečekané a už brzy se do toho musím pustit. Počítám, že znovu budu mít několik večerů prozářených dobrou náladou a trochou vynalézavého přemýšlení.

Pro: Goo kuličky, vtipné situace, nasávající trubka, krásný optimistický svět

Proti: Na druhý díl se čekalo extrémně dlouho

+20

Life is Strange 2 - Episode 5: Wolves

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
No, tohle bylo zas to správné LiS, jak má být. Nejprve zhodnotím pátou epizodu a ke konci komentáře se pokusím o hodnocení celé série.

Nová epizoda, nový stát USA. Roadtrip po západní částí Spojených států se tu chýlí ke konci. Cca první dvě třetiny epizody byly možná až moc klidné (ač ten klid je hlavní poznávací znamení celého LiS univerza). Návštěva Grand Canyonu a pouštního městečka ale i tak byly skvělé a zdejší scenérie byly dost možná to nejkrásnější, co bylo v celé sérii k vidění. Líbily se mi i drobnosti jako poznávání nových postav, hledání pokladu, či tvorba nevšedního uměleckého díla. Ale to hlavní se stane až těsně před koncem, kdy dojde na poslední formující moment vztahu obou bratrů a finále v cílové rovince. Hra nabízí celkem 4,5 konců (jeden má 2 kosmetické varianty) a já se dobral toho možná nejlepšího. Kouknul jsem se poté na ty zbylé a proto si to myslím. Protože jsem se snažil být celou hru čestný a spravedlivý, tak byl Daniel ohleduplný a snažil se dodržovat zákony a morálku. Proto mi Sean odjel do Mexika a Daniel se tíhou svědomí nechal chytit na hranici. Seanovi se pak dařilo celkem dobře a Daniel prožil fajn dospívání u prarodičů. Žádný z konců nebyl dobrý, vždy to bylo něco za něco, ale všechny se autorům moc povedly. Smrt Seana a kriminální kariéra Daniela byla jen v jednom z nich, takže dobrý. Přesto jsem u posledního rozhodnutí zase cca minutu přemýšlel. Je to prostě dilema a nikdo nikdy netuší, jestli se rozhodl správně, stejně jako v životě. To je přeci skvělé.

Druhá série Life is Strange je zhruba stejně kvalitní jako ta první. Je tu tedy místo holek duo bratrů, ale když se s nimi člověk po pár desítkách minut sžil, tak to bylo fakt intenzivní. Je skvělé, že hráč ovládá staršího bratra, který nemá žádnou superschopnost, ale zato se o toho mladšího příkladně stará a snaží se ho vychovávat a ochraňovat. Je také skvělé, že rozhodnutí mají důsledky pro oba, ale přesto je třeba ovlivňovat, jak se bude ubírat chování a činy mladšího Daniela, tenhle aspekt se fakt povedl.

Roadtrip samotný byl opravdu pamětihodný a každá epizoda nabídla hodně odlišný příběh a reálie, ale přesto skvěle navazovala na předchozí dění a budování vztahu obou bratrů. Hraní mi opět přineslo plno emocí a dilemat a kvalitou se jedničce hravě vyrovná. Už zde sice chybí ten wow efekt, ale to nikterak nevadí. Pokud i další LiS hry mají podobnou kvalitu, tak už se nemůžu dočkat, až budu pokračovat dál. Život je přece zvláštní a proto je tak super ho žít.

Pro: LiS jak ho známe, scenérie Arizony, minihry, postava z LiS 1, finále a rozhodnutí

Proti: žádná akce ve většině epizody, redneci jsou zlo

+10

Life is Strange 2 - Episode 4: Faith

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
Opět odlišné prostředí, děj z úplně jiného soudku a nový druh emocí v dalším státě USA. Po neutěšeném konci předchozí epizody bylo procitnutí celkem drsné. Probudit se bez oka, není zrovna dobré a doposud jsem na něco takového v příběhové hře asi nenarazil. Celá první část je opět spíš poklidnější, ale o to víc depresivní.

Přesun v podobě útěku z nemocnice byl celkem silný zážitek a úplně jsem viděl, že bylo celkem dost způsobů řešení. V tomhle je to opravdu posun od jedničky, kde některé volby byly spíše kosmetické. Putování pouští poté bylo také velmi intenzivní a někde vzadu jsem měl pocit, že se Seanem trpím taky, proto jsem radši k tomu kamioňákovi nenastoupil, protože bych určitě byl ještě znásilněn a o to jsem úplně nestál :)

Poslední část epizody byla spíše takové vztahové klišé a něco, co už zná člověk z různých amerických filmů a seriálů, ale ve skutečnosti se tomu nikdy reálně nepřiblížil. Takové fanatické sekty jsou vždycky pěkně skryté. Povedlo se mi epizodu dokončit bez jediného úmrtí a asi i zranění kohokoliv, to je velký úspěch. Ale jestli to bude mít vliv i na zakončení celé hry příště, to je otázka. Očekávám, že tam happy end určitě nebude, tak snad se aspoň něco dílčího povede. Jsem na to fakt zvědavý.

Pro: nová prostředí a emoce, opět jiné téma, je to dospělejší než na začátku série, putování po USA je fajn

Proti: několik klišé momentů z amerických filmů

+10

Life is Strange 2 - Episode 3: Wastelands

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
Tohle byla první epizoda, kterou bráchové strávili na jednom místě bez toho jejich smutného putování. Možná proto mě to ze začátku nebavilo tolik jako předchozí dějství, ale o to zajímavější byla druhá půlka epizody.

Nebudu lhát, setkání s Cassidy a celá interakce s ní mě od prvního okamžiku hrozně bavily. V předchozí epizodě je to jen takové NPC v pozadí, s kterým není nutné vůbec mluvit, ale o to lepší je dopad, když jsem s ní minule vedl ten super rozhovor. Celá banda těch lidí z okraje společnosti a jejich tábora kdesi v kalifornských lesích je nakonec skvělá. Určitě i tím, že v téhle oblasti jsem se nikdy nepohyboval a nikoho takového neznám. Pěstování marihuany taky nerozumím, takže i to bylo velmi osvěžující.

Dalo by se říct, že jsem poprvé doplatil na svoje slušňáctví a přišel tak o  líbání a sex s Cassidy, ale i ta noční koupel v jezeře s ní byla moc fajn. Co mě ale malinko naštvalo bylo finální rozhodnutí. Hned od doby prvního návrhu mi bylo jasné, že to tak skončí, ale ač jsem byl od začátku proti tomu a na vše reagoval negativně, tak to tak prostě dopadlo. Je trochu škoda, že to bylo tak jasné, autoři to mohli trochu zaobalit a aspoň se tvářit, že to není nevyhnutelné.

No nevadí, bylo to zase skvělé a opět něco trochu jiného. Konec byl relativně otevřený a neveselý, takže jsem zvědav, co bude příště zase v plánu. Možná už to nebude žádná sranda.

Pro: komunita outsiderů, tábor v lese, Cassidy, jezero

Proti: nevyhnutelný konec, slušnáctví je potrestáno

+8

Life is Strange 2 - Episode 2: Rules

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
Po úvodním seznamovacím dílu jsem si už vybudoval nějaký vztah k oboum bratrům a tak tuším, jací jsou a co od nich čekat. Líbí se mi, že opět název epizody dost výstižně pojmenovává o čem to bude tentokrát. Po Cestách jsou tu Pravidla a to dokonce v několika verzích a smyslech toho slova.

Neutěšenou realitu začátku pod sněhovou pokrývkou jsem využil hlavně k tomu, abych si zrekapitoloval, co už kluci prožili a co se stalo v mezičase mezi epizodami. Už jsou otrlejší a život na vlastních nohou mimo lidi tak nějak zvládají. Místo, kde pobývají je skvělý utužující bod jejich vztahu. A ta událost na konci tohoto úvodu, kdy je samozřejmě potřeba trochu procvičit emoce, je silná, i když se s ní dalo tak nějak počítat. No a po přesunu do další lokace opět přichází taková klidnější pasáž, která zase poodkryje původ a pozadí obou bráchů. Moc příjemné momenty.

Musím také velmi ocenit začlenění děje z The Awesome Adventures of Captain Spirit, který hru velmi oživil a hlavně i potěšil tím, že reflektoval ta drobná rozhodnutí, která jsem v něm udělal. Tohle je silná schopnost celé série, která umí propojovat své předchozí díly tu napřímo, tu nějakým drobným odkazem. Ohromně to zvyšuje zážitek ze hry a dodává ještě větší vtažení do příběhu.

Z prvků hratelnosti se mi moc líbilo, jak za sebou postavy nechávají stopy, nebo spíš dráhy, ve sněhu. Škoda, že to nebylo využito i nějak příběhově, protože asi tak na 2 místech by to mohlo mít zajímavé následky, nebo aspoň pokárání.

Těžko teď říct, jak zde učiněná rozhodnutí budou přinášet následky v dalších epizodách. Opět jsem se snažil rozhodovat tak, jak bych se choval já, což ale nemusí být vždycky to nejsprávnější. Nicméně na konci jsem zjistil, že jsem asi nebyl na mladšího bráchu dostatečně přísný, protože i jeho vinou došlo na nemilé, totiž k tomu, že Chris (Captain Spirit), byl sražen policejním autem. No snad to pak rozchodil .

Už teď je jasné, že i tahle série bude podobně kvalitní jako jednička. Příběhové zvraty, rozhodnutí, zvídavé zkoumání prostředí, ale i chvíle, kdy je čas na relax a přemýšlení, jsou tu v plné síle a určitě mají co přinést i příště.

Pro: bratři, úvodní místo, rozhovor úplně s každým, sníh, hudba, zapojení spin-offu do děje

Proti: většinu hry se neděje nic velkého

+10

Life is Strange 2 - Episode 1: Roads

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
Je zajímavé, že jednotlivé série LiS hraju se čtyřletými rozestupy (2017, 2021, 2025), asi už to nebude náhoda a znamená to, že mi svět LiS ještě dlouho vydrží :) Tentokrát už to ale nebude holčičí párty, ale zřejmě napínavá bratrská odysea. No uvidíme, jak to celé nakonec dopadne.

Sean je fajn šestnáctiletý kluk a vypadá to, že bude i dobrý průvodce příběhem. Hned od začátku jsem ho však začal krotit a cigaretu, nebo trávu jsem mu vymluvil. Seznamovací pasáž u Diazů doma je moc fajn a už tady se buduje ten správný bratrský vztah. Danielovi je tedy "pouze" 9 let, ale to je to fajn končící dětství, kdy to ještě není otravný puberťák, takže snad bude skvělý parťák.

Spouštěcí událost byla teda hodně silná. To i ta Max v jedničce to měla snažší (navíc si to mohla přetočit zpátky). Tady je nutné s důsledky počítat a žít s nimi a není to nic lehkého. Putování dvou bratrů, kteří mají jen pár desítek dolarů a prakticky žádné zásoby tedy začíná. Nutno dodat, že cíl není jasný a první půlka epizody je tak spíš o přežití v divočině, budování vztahu bratrů a poznávání herních mechanik. Byl jsem moc rád, že i tady se ale pokračuje s těmi občasnými "relaxačními" místy, kde si hlavní postava, nebo oba dva, jen sedne/sednou na lavičku, nebo do trávy, něco si vypráví, nebo jen nasávají sílu místa a doplňují energii za doprovodu tklivých hudebních tónů. Už to byl pro mě jeden z nejsilnějších momentů i u původní hry, ač je to ta nejmíň herní náplň.

No a pak to začne. Trocha akce, zlý člověk, útěk ze zajetí, hodný člověk, road trip, drobná reference na jedničkové reálie a krutý střet se všemi následky té původní události. Rychlé a pomalé tempo je přesně to, co dělá hru skvělou. Ale nejdůležitější jsou jako vždy vztahy hlavních postav a jak je vidět, zase to bude tahák následujících epizod.

Jsem zvědav, kam a jak se dostanou bráchové příště a jak si poradí s nově nabytými vědomostmi. A taky co se stane, když mi skutečně dojdou ty peníze, třeba pak oba umřem hlady :) Hurá na další putování.

Pro: LiS ve své nejlepší podobě, vztah hlavních postav, významné i nevýznamné rozhodnutí s dopady, hra se s hrdiny nepáře

Proti: občas až příliš dlouhé cutscény, herně špatně, ale příběhově skvěle ;)

+10

The Awesome Adventures of Captain Spirit

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
Tak zas po letech přišel čas na svět Life is Strange. A vlastně hned ve stylu toho posledního, co jsem zatím vyzkoušel: Life is Strange: Before the Storm - Farewell, tedy dětské dobrodružství v jednom malém domě a kolem něj. A hned to tam bylo, opět ten příjemný pocit pohody a dětské zvídavosti a nevinnosti. A to všechno zadarmo, to je přeci ta nejlepší reklama na další sérii.

Chris je fajn kluk a ty jeho drobná dobrodružství jsem si užíval s ním. Já si tedy na superhrdinu nehrál snad nikdy, ale do různých scifi a fantastických příběhů a světů jsem se pouštěl celkem často, takže i to bylo příjemné. Komentář, nebo interakce s množstvím předmětů, hraček, dokumentů a míst byla moc fajn. Už od začátku tam samozřejmě byl i takový nejasný pocit něčeho v pozadí, něčeho, co nebylo dobré a dost poznamenalo život Chrise i jeho táty. Ale to už od Max s Chloe známe taky.

Den plný dětských her a fantazie pomalu plynul, příběhové pozadí se pomalinku rozplétalo a i přes nedlouhou herní dobu jsem si ke Chrisovi vytvořil celkem velké pouto. Snad bude mít ve vlastní druhé sérii významnou roli a zažije něco velkého (a taky úplně obyčejného).

Jednotlivé dílčí úkoly jsou příjemně zpracovány a relativně se mi je podařilo splnit, některé tedy až po vlastním dokončení příběhu, protože jsem spoušteč konce nečekal. Třeba souboj se sněhulákem, který má místo vlasů vajgly, místo očí pivní víčka a místo ruky stěrač a který to nakonec odnesl petardovým výbuchem, si budu pamatovat i za dlouhý čas. Stejně tak souboj s bojlerem ve stylu filmu Sám doma.

Bylo to moc pěkné a těším se na vlastní Life is Strange 2, bude to jízda.

Pro: ten LiS feeling je tam, dětský svět a fantazie, sněhulák

Proti: spouštěč konce není zřetelný

+12

Shadow Warrior

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 80
Původní Shadow Warrior jsem shodou okolností hrál někdy v době, kdy vyšel tenhle reboot a i z toho důvodu na něj nemám takové nostalgické vzpomínky jako na Duke Nukem 3D a Blood. I proto jsem toto nové zpracování nechával ležet ladem s tím, že až budu mít náladu a čas, tak to třeba zapnu. No chvíli to trvalo, ale nakonec na to došlo.

Už po pár prvních minutách se mi začaly vracet vzpomínky a poznával jsem různé reálie. Japonské prostředí a mytologie mě taky potěšily, ač to normálně vůbec nevyhledávám. Zběsilá akce byla hodně svěží, tak jako to v devadesátkách bylo zvykem. Katana, střelné zbraně, lékarničky, bouchací sudy, auta a automaty, prostě staré dobré časy. Stejně tak hratelnost s oldschool prvky. Lo Wang zase hláškuje ostošest, eastereggy a secrety každých pár minut. Je to jízda a nutno dodat, že to není žádná krátká záležitost, hrál jsem přes 13 hodin a to u stříleček není úplně málo.

Líbilo se mi plno odkazů na původní hru jako třeba pár eastereggů v původní grafice, kdy jednou Lo Wang prohlásil, že nechápe tu módu pixelartů :). Sem tam člověk narazil na ikonické králíčky, kteří se potulovali po okolí, nebo sami po sobě. RPG prvky mi v první chvíli přišly zbytečné a zmatečné, ale nakonec to byla příjemná a užitečná součást hry. Celkově je to skvěle odvedená práce s úctou k předloze a slušnou tvůrčí invencí a nadšením. Kdyby takhle vypadal Duke Nukem Forever, tak by bylo na světě líp.

Až nadejde čas, tak se pustím i do dalších dílů, věřím, že tam prodleva už znova nebude víc jak desetiletí.

Pro: pocta předloze, katana, prostředí, RPG prvky, hlášky, eastereggy, secrety

Proti: několik levelů je překombinovaných, bossové si jsou dost podobní

+19

Sniper Elite III

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 70
Hru jsem vyměnil s @Vivaldi: za odměnu z Herní výzvy 2024, tímto mu ještě jednou děkuju a snad vidí, že jsem jí opravdu chtěl a hned si jí zahrál. Ono to je vůbec vtipný. Dvojka byla při vydání trojky na Steamu zdarma (tehdy v roce 2014 jsem si jí hned zahrál) a jednička byla zdarma už nevím kde a kdy. Jaké bylo ale moje překvapení, když mi po zapnutí trojky naskočil hned v menu achievement za vlastnictví všech 3 dílů :) To jsem ještě nikdy neviděl. Až se trochu stydím, že jsem Rebellionu nedal ani halíř, ale jsem v tom nevinně :)

No ale ke hře. Pamatuju se, že jsem před těmi víc jak deseti lety koukal na pár videí a vypadala úžasně. To už dneska neplatí, čas je na ní znát, ale i tak to bylo po estetické stránce fajn. Trochu jsem se bál zasazení do Afriky a pouště, ale i to bylo nakonec relativně dobře zvládnuto. I když Evropa a Německo jsou prostě atraktivnější. Čekal jsem, že to bude arkáda jako řemen, a vlastně jsem právě na to měl chuť. Příběh je absolutně tuctové béčko a ten drsňácký přednes hlavního protagonisty to povyšuje skoro do zlatého fondu akčních děl v čele s Rambem, Komandem a podobnými "oscarovými" kousky.

Celkem 8 misí probíhá takřka totožně. Udělat si prostor (zabít nácky), zničit nějaký objekt, nebo něco najít, pak se na scéně objeví skupina nových vojáků a k nim nějaké obrněné vozidlo, nebo tank a pak je konec. No, scénář hry asi moc práce nedal :) Nicméně je fajn se občas plížit, pak si najít místo a pěkně si zaodstřelovat. Animace zásahů a destrukce očí, mozků, orgánů a kostí mě pořád bavila a i když se od dvojky asi moc neposunula, tak přináší jakýsi zvrácený pocit uspokojení. I ten achievement za trefení výbavičky nepřítele z více jak 100 metrové vzdálenosti se mi moc líbil, ale nebyl zadarmo a povedl se mi až v poslední třetině hry.

Umělá inteligence nepřátel však je pořád na velmi dětské, nebo retardované úrovni. Vojáci sebevražedně nabíhají do prostorů, kde se krásně vystaví kulce a to i když vidí svého druha, který to schytal do hlavy pár metrů od nich. Když nenajdou toho, co tam tu spoušť působí, tak si prostě jdou po svých a ty mrtvoly kolem už jsou jim fuk. Nevím, možná bych byl od té chvíle víc obezřetnější být jimi, ale kdo ví.

Zkrátka, hra splnila účel, dodala slušnou dobu dost nekomplikované "zábavy" a jakožto sniperská pohádka o dobru a zlu funguje celkem dobře. Ale jak se asi dá tušit, je to dílo, které se do paměti nějak zásadně nezapíše.

Pro: animace zásahů, pocit dobře odvedené práce, pěkné scenérie

Proti: umělá "inteligence" nepřátel, veškeré mluvené slovo je úplně idiotské

+10

Desperados III: Money for the Vultures - Part 3: Once More With Feeling

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
Pokud dobře počítám, tak je to počtvrté v rámci série, co nás autoři zavedli do Eagle Nest (2x v jedničce, jednou ve dvojce a nakonec teď ve trojce). Ale nakonec proč ne. Je to ikonická lokace a nostalgie pracuje na plné obrátky. Bylo moc pěkné, že tým bylo nutné sbírat pěkně postupně cestou, to mělo určitě velký vliv na hratelnost, protože si dovedu představit, jak by se průchod vyvíjel, kdybych si vybral tu druhou ženskou postavu jako první.

Oblast podhradí (nebo spíš podpevností) byla nakonec slušný oříšek a dost možná nejtěžší pasáž celé hry (kdy nebudu počítat tu opileckou misi v půlce původní hry). Ale vše se podařilo a vstoupil jsem tam, co už tolikrát předtím (to ostatně nesvědčí o dobré obraně tohoto kolosu, když se tam chodí tak často jako do zoo) :) Na místě to byla ta správná nostalgie, bylo skvělé, že to autoři vytvořili pěkně 1:1, bez jakýkoliv změn. Nicméně mi přišlo, že v jedničce to uvnitř bylo několikrát těžší, ale za to mohla asi tak dvojnásobná posádka. Závěr mise byl skoro jako v té jedničce i s tím drobným zvratem. Prostě nádhera.

Koncová scéna celé hry byla tak nějak jasná od začátku hraní celého DLC nášupu. Ale bylo to uděláno celkem chytře a souhlasím s tím. No a po 3 hodinách je konec, po krachu Mimimi je to dost možná konec celé série, ale to už jsme si mysleli někdy před 18 lety taky, takže kdo ví ;) Třeba se za 15-20 let dozvíme, jak se John potkal se Samem a s tím zálesákem, který ho hned v první misi zradil. Tak snad někdy příště.

Pro: ikonická lokace, sběr týmu cestou, dobrá těžší místa

Proti: konec celé hry a možná Desperados celkově

+13

Desperados III: Money for the Vultures - Part 2: Five Steps Ahead

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
Druhé DLC a zbrusu nová mapa, pořádný jižanský ranč plný polí s bavlnou. Vše při starém a čtyřka postav tentokrát bez McCoye si to tam pěkně užila. Možná půjdu proti proudu, ale přišlo mi, že byla obtížnost dost ponížena. Mezi nepřáteli jsou dost velké mezery a tak kombo Isabelliných šipek, Cooperova vrhacího nože a Hectorovy pasti na medvědy si s tím poradilo možná až moc lehce. Možná bych čekal více strážnických budov a více početných hlídek, více strategicky rozložených Dlouhých kabátů a nějaké ty úzké uličky, kde je problém něco vymyslet. Shadow mód (je to vůbec shadow mód, nebo se v Desperados jmenuje jinak?) jsem použil asi jen jednou, protože jsem ho prostě nepotřeboval. Ale jo, asi dvakrát na odvrácené straně mapy u takových chatek a stodol jsem se trochu zdržel, tam ten stísněný prostor udělal svoje.

No ale konec drobných výtek. Mapa je celkově krásná, celkem dobře promyšlená a zařadila by se určitě do první třetiny toho nejlepšího, co Desperados III nabízí. I těch 2 a půl hodiny mluví pro to, že to byla zábava.

No a vzhůru na poslední dobrodružství. Název poslední lokace zmíněný na konci tohoto rozšíření mi je nějaký povědomý, bude to to, co si myslím? Už se těším.

Pro: krásný ranč a jeho okolí, mnoho míst pro dovádění, jednotlivé kouty mapy se liší

Proti: pocitová nižší obtížnost

+8

Desperados III: Money for the Vultures - Part 1: Late to the Party

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
Po dohrání základní hry jsem stále neměl dost a tak přišla na řadu hned i DLC. A jsme tam, kde jsme byli, vlastně doslova. Protože mapa prvního DLC už byla v základní hře, nicméně tady jde o úplně jiný úkol a zároveň se ten obrovský palác s okolím změnil takřka k nepoznání. Ponurost ještě nedávno velkolepého sídla je opravdu dotažená do velkých detailů. Některé trasy jsou ucpané, některé se objevily úplně nově. Takže se to hraje o trochu jiným stylem. I ti tužší protivníci jsou tu nějak ve větším počtu a zároveň se vzájemně sledují, jak jinak :)

Přišlo mi, že obtížnost se o pár procent zvýšila, ale to vždycky jen vítám. Novinky ve hře prakticky nejsou, ale proč měnit něco, co funguje. Tohle je přeci hlavně vydatný a vítaný nášup. Hrál jsem to 2 a půl hodiny čistého času, tj. byla to jedna z těch nejdelších misí v rámci celé hry. Kvalitou a zpracováním ji také řadím řekněme do TOP5 celé hry, takže už teď jsem zvědav, jak bude tenhle menší příběh pokračovat dál. Třeba to bude nějaká epická nová mapa, nebo jen skvěle zrežírovaná osvědčená lokace z minula. Hurá na další nášup.

Pro: kvalita jako v základní hře, ponuré prostředí z minula, chytře rozestavění nepřátelé

Proti: nic nového, ale to v konečném důsledku nevadí

+15

Desperados III

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 95
Tak jsem se k tomu konečně dostal. Jakožto velký fanoušek a veterán tohoto žánru jsem musel a byla to pouze otázka času. První díl byl před tím skoro čtvrtstoletím naprosto senzační, tak jsem byl opravdu zvědavý jak s prequelem poradí novodobí mistři žánru z Mimimi.

Mladý Johník Cooper hned na začátku, to bylo nádherné shledání a chytře udělaný tutoriál a zasvěcení do hry. No a pak se to všechno rozjelo pěkně naplno. Konečně jsem se dozvěděl jak se setkala trojice John, Doc a Kate a stálo to za to. Jednotlivé mise byly každá jiná a každá naplněná i drobnými detaily a možnostmi řešení. Nikdy jsem se nedostal pod hodinu hraní (čistého času), a často se to šplhalo až třeba ke 3 hodinám. Proto nechápu, že v každé misi je nějaký časový limit na zisk odznaku, který je pro mě úplně šibeniční. Jak se kruci dá zvládnout dvouhodinová práce za 15 minut? :) Nové 2 postavy jsou také velmi výrazné a schopnosti mají hodně zajímavé, ono takové použití medvědí pasti od Hectora a zároveň propojení 2 obětí, které umřou najednou vypadá opravdu efektně. Šamanka Isabelle je vskutku jedna z nejzajímavějších postav v rámci Commandos, Desperados a dalších příbuzných her. Nedá se vyhnout srovnání s předchozí hrou od Mimimi: Shadow Tactics: Blades of the Shogun, která byla skvělá, ale v Desperados III je všechno ještě o kousek lepší a vypiplanější. Více detailů, více možností, více emocí. Všech 5 postav se skvěle doplňuje a nikdo nevyčnívá, což se ne každému představiteli dřív podařilo.

Jednotlivé mise jsou dostatečně odlišné, v různých prostředích - ve městě, poušti, močálech, dolech... A i cíle jsou značně variabilní. Lahůdkou jsou ty, kde se nesmí vyvolat poplach, nebo dokonce hrdinové nemají zbraně a musí si poradit důvtipem a pěstmi. Trochu srandovní může být fakt, že mrtvoly se dají schovávat např. do křoví, kde prostě zmizí z mapy. Když ale do takového keříku nesete třeba 20. mrtvolu, tak je to přeci jen malinko nepřirozené.

Každá z map má nakonec i svou další výzvovou variantu, kde tajemný baron rozjíždí jakousi reality show a kde je nutné plnit různě netradiční, nebo dokonce zvrácené úkoly od sponzorů akce. Původní mapa s novými pravidly a často i postavami, které měly v základní hře v daném momentu jiné starosti, to je prostě boží.

Můžu s čistým svědomím sdělit, že tato hra je pro mě po Commandos: Behind Enemy Lines tím nejlepším, co v daném žánru vzniklo. Celých 50 hodin jsem se bavil. Znovudohrání je prakticky zaručeno, protože si musím ještě dodělat pár výzev a především odznaků. Za pár let se budu zas bavit, to je jasné.

Pro: skvělá práce s prostředím, postavy jsou všechny stejně užitečné, hraní odsýpá a zároveň trvá desítky hodin, senzační zhodnocení každé mise

Proti: keře jsou bezedné, nepřátelé se občas nepodívají tam, kde by mohl někdo být schovaný

+21

Subnautica: Below Zero

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 80
Jednička byla senzační, takže byla jen otázka času, kdy se dostanu i na tenhle kousek. Prvních pár hodin hraní bylo zas plných zážitků z přežívání a drobného objevování světa kolem a těch pár tajemství, co skrývá. Ale pak se dostavoval pocit, že sice zimní prostředí je taky fajn, pod vodou je to celkem jedno, ale těch pár úvodních pozemských lokalit a ostrůvků stálo za to a objevování tam bylo dost, ale stejně nemá tolik co nabídnout. Nicméně s tím, co jsem se dostal na rozlehlé kilometrové zamrzlé pláně, tak se hra najednou stala úplně něčím jiným, jakýmsi walking simulátorem, kde se dá občas něco sebrat a kde se ukrutně špatně orientuje. To pak nenapraví ani těch pár příběhových míst, která zde byla dost zajímavá a ukázala toho nejvíc z celé hry. Tohle nebyla Subnautica tak jak jí znám a mám rád.

Nakonec i to potápění nebylo úplně ono, zčásti je to určitě tím, že člověk už hodně reálií zná z dřívějška a tak se kdejaký wow efekt ani nedostaví. Z části je to relativně malou herní mapou a nedostatkem míst, která by stála za zapamatování. I ta zdejší fauna jakoby zkrotla a tam, kde jsem v jedničce drkotal zuby a takřka nedýchal strachem, tak zde jsem se s nějakým tím predátorem skoro srdečně pozdravil a odešel bez větších škod a zranění. Zdejší ponorka nebyla žádný zázrak a úplně by mi stačil ten miláček z prvního dílu, nemyslím tu obří bestii, ta by tu ani neměla šanci v mnoha jeskyních prolézt dál. Takový Prawn jsem ani nevyrobil a nějak mi nechyběl, což taky nesvědčí o úplně promyšlených herních schématech. Ale takové Tučně v živé i robotické formě, to byl jeden z nejlepších aspektů hry.

Ale ne, hra je ve svém jádru pořád hodně fajn. Hráč neznalý jedničky si jí užije tak o čtvrtinu víc si myslím. Volnému potápění a nalézání různých zákoutí, jako i tvorbě vlastní základny se zas tolik her rovnat nemůže. I ta setkání s ostřílenou ženskou postavou v pozadí, ale i s mimozemskou postavou ve vlastní hlavě mě hodně bavila. Stejně tak pár lokalit v čele se skleníkem.

Pokud vznikne nějaký další díl, tak musí být na jiné planetě (s nějakým tím naznačeným příběhem v pozadí, musí jít hlavně o přežití a musí se točit hlavně kolem toho potápění, to jsou nejsilnější prvky, které Subnautika nabízí. Tak uvidíme.

Pro: mnoho potápění, tvorba základny, tučně, setkání

Proti: pevnina je obrovská, prázdná a matoucí, mapa je menší bez větších lákadel, mnoho aspektů hry už při druhém hraní tolik nebaví

+11

Stardew Valley

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
Hru jsem hrál už před lety a dostal se někam do podzimu druhého roku. Letos jsem si tak dal další průchod se snahou dočkat se konce druhého roku a pochvaly od mého zemřelého dědečka. A byly to krásně strávené desítky hodin o zimních večerech.

Tahle hra má prakticky všechno. Pohodové hraní, kdy zdánlivě hráče nic nehoní a je jen na něm, co si bude dělat a čemu se věnovat. Jestli si piplat svoje políčko a vytvoří z něj velké širé lány, nebo si bude "hrát s ptáčky" a hladit kozičky a stane se z něj velkochovatel, jestli se dá na cestu nejlepšího rybáře světa, kterému by mohl závidět i Jakub Vágner, jestli nebude mít dost kopání a těžení z Minecraftu a bude trávit dny v dolech, lomech a kobkách, nebo jestli se bude chtít společensky angažovat, pomáhat potřebným a hledat svou životní lásku, to je jen výčet toho hlavního, co se dá dělat, ale je toho mnohem, mnohem víc.

Je skvělé, že to není jen farmaření, kde se zasadí, sklidí, nakoupí, rozšíří, a pak zas znova ve větším, jak to známe z Facebooku a mobilních her. Já sám jsem každé roční období věnoval pár prvních dní osetí a osázení polí, abych měl finance na svůj náročný rozmařilý život a pak se často vydával rybařit, nebo ještě častěji kutat rudu a drahokamy. Vyhlídl jsem si pár obyvatel městečka, kteří mi byli sympatičtí, a hlavně jim jsem nosil dárky a pomáhal s každou prosbou. Takže ke konci ročního období už jsem činnosti dost kombinoval a každý den dělal něco úplně jiného, což bylo osvěžující. Jako skvělý tutoriál působilo napravování Komunitní centra, kde bylo nutné shromáždit předměty z prakticky každé herní činnosti a odměny za to byly tak lákávé, že by neplnění byl hřích. Kéž by každá hra měla takovou mechaniku, která drží hráče ve střehu a chuti hrát dál.

Je skvělé, že cca každých 10 dní, je nějaká komunitní akce na hlavním náměstí, nebo na pláži, a utužují se tak vztahy s obyvateli, rozdávají různé odměny a narušuje to rutinu. Stejně tak různé mikropříběhy každého obyvatele můžou být zajímavé a rád jsem byl jejich součástí, i když jsem jich viděl odhadem jen tak čtvrtinu, protože jsem v hrách spíše samotář.

Jako dvojsečný se mi jevil časový limit každého dne, ta cca čtvrthodina je někdy zatraceně málo a často jsem nestihl zasít vše, co jsem chtěl, nebo se v jeskyních dostat do dalších úrovní. Někdy jsem zas po poledni už neměl moc co dělat a jen se tak poflakoval na rybách, nebo kácel les a rubal kámen.

Na konci druhého roku jsem už byl šťastně ženatý s modrovlasou Emily s níž jsem měl synka Mojmíra. Vydělal jsem celkově skoro 1,5 milionu peněz, pěstoval snad každou plodinu, ale třeba u ryb se mi nepodařilo tak desetinu vůbec vidět, stejně tak sbírky muzea jsem o pár kousků také nenaplnil. Už ale malinko hlodal stereotyp a hraní mi tolik nedávalo jako na začátku, takže nástupem do třetího roku jsem hru ukončil. Ale tím neříkám, že se do Stardew Valley nikdy nevrátím, za pár let se to klidně může stát.

Pro: relax, množství činností, které se dají střídat, sympatické mikropříběhy, krásný svět

Proti: časový limit v rámci dne je občas nedostatečný, může se dostavit stereotyp (po cca 50 hodinách)

+17

Hero of the Kingdom: The Lost Tales 3

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 70
Po několika letech, kdy už se zdálo, že tato série nadobro skončila, dokonce to i potvrdili samotní autoři, se najednou objevil 6. díl. Samozřejmě jsem si ho jako zapřísáhlý fanda nemohl nechat ujít a rozehrál ho jen pár desítek minut po vydání. A zas to na mě dýchlo jak už několikrát.

Známý lovec Brent, který se objevil minimálně v prvním dílu jako zkušený protagonista takřka ve stylu ubohého dobrodruha s šípem v koleni ze Skyrimu, je tu s plnou parádou. Hned po kratičkém začátku je na něj chrleno množství více či méně důležitých úkolů od "Dones mi pivo!" po "Zachraň nám králoství, jinak tu všichni umřeme!" Tohle dřív v sérii s takovou intenzitou nebylo. Tady jsem měl otevřeno snad 30 úkolů najednou a prakticky žádný jsem nebyl schopen udělat jen tak, protože na sebe tak nějak navazovaly a nějaký předmět, který jsem získal odměnou přímo chtěl zas někdo jiný v rámci úkolu, abych pak za odměnu dostal třeba prosté děkuju a pytel mouky. Prostě klasické schéma pohádky o kohoutkovi a slepičce. Jen prostě malinko trpěla ta zábavnost z předchozích dílů, protože neustále je všeho nedostatek a je nutné přepínat obrazovky, vyzobnout tu správnou věc a tu předat o pár obrazovek dál. Přišlo mi, že autoři zbytečně tlačili na pilu a uměle natahovali herní čas, ač to nebylo vůbec potřeba.

No nevadí. Příběh je podobný jako u jiných dílů, ale zase je to něco trochu jiného a je to prima pohádka. Změn je minimum a objevil jsem snad jenom pár předmětů a jednu příšerku, které nebyly použity už dříve. To ale taky není na škodu, protože je to pořád fajn a to i z toho důvodu, že od posledního dílu utekly 3 roky. Ovšem, kdyby někdo hrál všechny díly bez větších přestávek, tak se asi stereotyp a únava dostavit může.

Takže, není to špatná hra. Může se to klidně hrát bez znalosti předchozích dílů a bude bavit. Bude bavit i fanoušky série, je tam všechno, jak to máme rádi. Ale je to prostě trochu moc chaotické. Je otázkou, proč, ale třetí díly: Hero of the Kingdom III a tento, jsou v dané trilogii nejslabší. Ale ne zas o tolik, je to pořád fajn hraní.

Bude ještě někdy série pokračovat? Myslím, že ne. Ale byly to fajn časy a třeba někdy vznikne něco podobného v jiném kabátku. Kdo ví.

Pro: po delší době zase další nášup, všechno je tak, jak to každý zná z minula, některé fajn momenty příběhu

Proti: tvůrci víc tlačí na pilu a je to o běhání sem a tam, všechno je tak, jak to každý zná z minula

+21

HeistGeist

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
Dá se říct, že na tuhle hru jsem se těšil letos nejvíc. Takže, když se mi naskytla k hraní hned v den vydání, tak jsem vůbec neváhal. A stálo to za to.

Pro jednou udělám výjimku a začnu komentář tím negativním. Není toho moc a myslím, že v budoucnu s opatchováním a korekturami se to může podařit odstranit, ale uvidíme. Hra nabízí angličtinu (dabing a texty) a češtinu (texty), takže jsem hned skočil po češtině, abych si hru, která se odehrává v budoucí "Bratislavě" patřičně užil. Už od začátku mi však do očí udeřilo to množství chyb. Občas jsou špatně i/y, s/z a další klasické chyby, které dělají malé děti. Ale vyskytují se a to opravdu ve velkém množství i chyby, kdy věta působí otrockým překladem z angličtiny, nebo je víceméně ve slovenském větném spojení, které se v češtině používá trochu jinak, i některá slovenská slovíčka se občas vloudí. Až mi to přišlo, že si slovenští vývojáři byli tak jistí svou češtinou, že si texty nenechali nikým zkontrolovat, je to škoda, a trochu mi to kazilo zážitek. Celkově to bylo řekněme minimálně 1 chyba na 10 vět, což je vcelku dost. Ale věřím, že v dalších měsících se na to někdo podívá a tento problém úplně zmizí. Další chybkou byl dabing, nebo lépe řečeno jeho zvuk, hlasy jsou fajn, ale v reproduktorech je slyšet takový jakoby technický "ocas", který je dost zastírá, někdy více, někdy méně. Nevím, jestli půjde vyřešit i tohle. Vývojáři už vydali 2 patche, kde píšou, že se zaměřili i na jazykovou stránku, takže už je to možná lepší (ale minimálně konec hry byl pořád s chybami). Jo a achievementy jsou nějaké rozbité, podle steamu ten, který je nejlehčí a má ho 87,5% lidí, jsem nezískal a objektivně ho řadím mezi ty nejtěžší, ale to je opravdu drobnost. Další negativa už asi nestojí za řeč, protože mě už nic nepadá. Což je skvělá zpráva, ne?

Hra jinak běží skvěle a technicky je úplně v pohodě. Příběh zajímavé party odpadlíků, veksláků, pašeráků, hackerů a překvapivých bytostí ze střední Evropy je silný a hra je i dost ukecaná. Mezi jednotlivými misemi, a občas i při nich, je to skoro vizuální román a o dlouhé rozhovory na všemožná témata tu není nouze. Hlavní devízou hry jsou však karetní souboje a ty jsou udělané opravdu dobře. Jasně, není to asi nejtěžší karetní hra pod sluncem, ale i tak se musí přemýšlet, jakou kartu právě vytasit, kterou na ní navázat, a jak si balíček karet pozměnit před dalším bojem. Jen jednou jsem jeden souboj dělal asi půl hodiny, protože zrovna na ty protivníky moje aktuální karty moc nestačily a musel jsem najít tu správnou kombinaci. Karetně je řešeno i hackování. To mi přišlo zpočátku takové divné, neosobní, ale s těžšími a těžšími obvody, uzly a kódy a několika novými kartami už se z toho stala činnost, která mě bavila skoro stejně jako souboje a ruku na srdce, ne každá hra, která hackování má, to umí podat zrovna zábavně a chytlavě. Budoucí Bratislava se také celkem povedla. Všechno všude svítí, život je neutěšený, ale velkolepost je na každém kroku. I když se jedná o budoucnost cca 20 let dopředu, myslím si, že technický a společenský vývoj nebude tak rychlý, reálně bych HeistGeist zasadil tak minimálně do 60. let 21. století.

Hru jsem si opravdu užil a dostal vlastně všechno, co jsem od ní čekal. Hrál jsem jí skoro týden a zastavil se takřka na 18 hodinách, to je hodně slušné. Je trochu škoda, že s koncem příběhu je konec všemu. Uvítal bych třeba jen volné souboje, ke kterým bych se mohl sem tam vrátit. No, myslím, že hra má slušný potenciál a klidně by mohla mít pokračování, ale je otázka, jak moc bude úspěšná a zda si něco i vydělá. Přál bych si to. Každopádně doporučuji úplně každému, protože podobné kousky v našem prostoru nevznikají každý den.

Pro: futuristická Bratislava, dobré postavy, zajímavý příběh, dobře zvládnuté karetní souboje a hackování

Proti: v době vydání množství chyb v textech, zastřený zvuk dabingu postav

+10

ArtFormer

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 50
Hra se mi nehodnotí lehce. Je tam plno pěkných, dobrých a příjemných věcí, ale na druhou stranu je tam opravdu mnoho i těch špatných, hrozných a příšerných.

Tak nejprve k těm kladným aspektům hry. Nápad zpracovat výtvarné umění od pravěku až po římskou dobu je skvělý a v herním prostředí takřka nevídaný. Pravěké malby působí skoro jako živé a ty nejznámější z nich jsou i součástí samotné hry, kdy na hráče vykouknou a nepustí. Egyptské období je také velmi stylové, všude plno barev a postavy z profilu, tak jak to všichni známe. Řecká stylizace do hnědočerné keramiky byla také vybrána chytře, protože se nedá s ničím splést. No a římská etapa v podobě barevného umění mozaiky, opět trefa do černého. Je vidět, že v tomto ohledu si s tím autoři opravdu vyhráli a sázeli jeden trumf za druhým. Dalšími fajn věcmi jsou hudba a příběh, i když oboje by mohlo být rozsáhlejší, ale určitě to neurazí. Příběh je někdy navíc všeobecně známý a čerpá i z dobové mytologie, takže si hráč zahraje třeba Illiadu a Odysseu. Líbila se mi i encyklopedie, která vše zobrazené umění zasadí do kontextu a přidá něco navíc. Tak by to mělo u her, které nějak čerpají ze skutečného světa a jeho reálií, vypadat a být samozřejmostí.

No a teď k tomu negativnímu, co se prostě nepovedlo. Absolutně nejhorší složkou hry, která hráče frustruje, nesmyslně navyšuje herní dobu a až do konce hry se prakticky nedá "zkrotit", je pohyb a jeho ovládání. Postava skáče do propastí bez větší viny hráče, u každé překážky se u ní zarazí ve stylu, že do ní narazí hlavou, div že si nezlomí nos. Tlačítko pro šplh a skok je na stejné klávese, takže pokud není hráč postaven úplně přesně, tak často skočí a umře, tak jako i při jiných činnostech. Body k interakci ve většině případů postava prostě přeběhne a je tak nutné zmáčknout tlačítko pro chůzi, nebo si je vkleče přesně odkrokovat. Boj je spíše hod kostkami, kdy někdy je zásah počítán, někdy ne, někdy soupeř bezhlavě útočí hned za dveřmi, takže nelze smysluplně reagovat apod. Dlouho jsem u hry tak nenadával, nejsem asi úplně přeborník v reflexech, ale když vím, že postava neumřela jen mojí vinou, tak mě to dokáže naštvat, hlavně, když se to stane třeba při 15. pokusu toho samého. Hru jsem odehrál za 5,5 hodiny, ale pocitově si myslím, že by šla odehrát tak za 3 i s pár záseky, takže minimálně 2 hodiny jsem promarnil kvůli pohybu, bugům a špatným designérským rozhodnutím. Dalším negativem jsou už zmíněné bugy, občas, cca jednou za 5-10 minut se postava nějak zasekne, v nedokončeném pohybu, zaražená v díře, kam se nemá chodit... a nelze jinak než dát load. A to je další věc, checkpointy jsou někdy třeba minutu od sebe při lehkém průchodu bez možnosti úmrtí, a jinde třeba následují až po dlouhých minutách, kde číhá smrt skoro na každém rohu a o opakování nezáživných a hlavně nebezpečných pasáží tam není nouze. Vlastní gameplay je i dost nevyvážený, kdy dost evidentně neměli autoři zrovna nápad, tak nasázeli 3x stejnou herní pasáž s mikroskopickou obměnou hned za sebe. Našel bych pár dalších aspektů které se mi nelíbily, ale to už nemá moc smysl, výše řečené bylo to nejhorší.

Celkový verdikt je nedobrý. Hra se skvělým nápadem a vizuálem je zbytečně devalvována příšerným ovládáním a nedoladěnými herními prvky. Až jsem měl často pocit, že hraju nějakou betu, která v tomhle stavu na trhu být nemůže. Je to velká škoda, potenciál byl velmi slušný, ale dost možná z toho bude jen ústup do zapomnění pro všechny zúčastněné.

Pro: nápad vyprávět příběhy na pozadí pravěkého a starověkého umění, fajn encyklopedie

Proti: příšerné ovládání, vysoký počet záseků (bugů), nedobře rozložené checkpointy, občasná bezradnost autorů

+10

What Remains of Edith Finch

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
No co to je tohle? Jsem si mylně myslel, že si jdu zahrát walking simulátor a budu pobíhat někde v lese, nebo na vesnici a občas si přečtu nějaký papírek, co tu někdo zanechal a ono ne :) Nebo teda jo, ale asi tak o 356 stupňů jinak, než jsem čekal. Jo, tohle se člověku někdy stane, když o hře ví jen to, že je populární a vypadá pěkně.

Na ploše celovečerního filmu a jednoho neuvěřitelného baráku kdovíkde se odehrává poslední cca století rodiny Finchových a už při vstupu do domu je jasné, že tahle rodina byla v nečem zvláštní. Každý člen rodiny má vlastní příběh, který je vyprávěn formou jedinečné minihry v délce 2-15 minut. Každá je úplně jiná, ale každá končí vlastně stejně a zároveň jinak. Nejvíce mě zaujal příběh Molly, její komentář byl krásně děsivý a její proměny především v sovu a žraloka pro mě zůstanou nezapomenutelné. Další zajímavé příběhy a jejich zpracování nabízí Barbara a její komiksové vyprávění o halloweenské příšeře a ten skoro poslední od Lewise, který je prezentován tak, jak jsem si ani do té chvíle nedokázal představit, že je ve hrách možné.

Celá hra je vlastně soubor miniher, protože procházení po domě je spíše pro budování emocí, prezentaci rodiny na různých fotkách a dokumentech a pro komentáře samotné Edith. Ale ty minihry jsou to potřebné koření. Je vlastně neuvěřitelné, že hra zabere jen málo přes 2 hodiny, protože emočně se to člověku zdá snad jako hodin 5. Doteď jsem vlastně žádný walking simulátor nedohrál (Dear Esther a The Vanishing of Ethan Carter jsem jen rozehrál a nikdy nedokončil), ale jestli je více z nich takhle emočně naládovaných, tak bych asi měl pomalu začít :) Minimálně Firewatch mám už dlouho v plánu.

Ale "Edita Pěnkavová" nasadila laťku teda obrovsky vysoko. Kdo, nebo co ji překoná?

Pro: rodina a její příběhy, Molly, Edith, dům, jaký svět neviděl, emoce všech druhů

Proti: dost krátké

+26

Four Last Things

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 75
Staré obrazy mám rád, dá se říct, že rok od roku víc a víc. Podobně poťouchlý humor mi taky není úplně cizí a hra, která se snaží vyhnout se mainstreamu, to je přeci taky dobrý vklad. Tohle nemohlo dopadnout špatně.

Příběh hry je trochu na hlavu postavený, ale o to víc zábavnější. Spáchat všech 7 smrtelných hříchů, no kdo by odolal? :) Navíc, když je to pro dobrou věc a “spásu” hlavního hrdiny.

Procházení obrazovek má několik rovin, nejdřív se člověk kochá všemi detaily, pak se snaží najít všechny aktivní body a proklikat všechny možnosti, no a nakonec pak udělat pár bláznivých věcí, aby splnil, nebo se přiblížil splnění některého z hříchů.

Co hře uškozuje je především její délka, nebo spíš nedélka. Dá se dohrát do hodiny a do hodiny a půl pak udělat všechny akce, co hra nabízí a mít 100% achievementů. Pokud by byla hra aspoň 2-hodinová, hned bych tasil minimálně 90% hodnocení. Takhle je ale někde na půl cesty mezi hříčkou a pamětihodnou hrou. Ale bavil jsem se každou minutu a další hry od tohoto autora snad zvednou laťku ještě výš ;)

Pro: mnoho historických obrazů jako scény ve hře, vtip, narážky na náboženství a církev

Proti: krátkost, některá řešení dají zabrat

+19

Closure

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 75
Dlouho jsem přemýšlel, jakou černobílou hru si zahrát, protože dodnes je pro mě vládce tohoto zobrazení LIMBO a trochu pochybuju, že existuje něco lepšího. Nicméně Closure vypadalo, z toho jednoho gameplay videa, co jsem viděl, celkem pěkně, tak jsem ho tedy vyzkoušel a dostalo se mi cca 8 hodin fajn zábavy.

Hned v úvodu je hráč seznámen s mechanikami hry v jednoduchém, ale přehledném tutoriálu a pak se jde na to. Moc se mi líbila hra světla a tmy, což je zároveň i hlavní herní mechanika. Protože co je osvětleno, to se dá používat, chodit po tom, šplhat na to, počítat s tím. V kontrastu s tím jsou pak zdroje světla, s kterými se dá manipulovat a když se někde zhasne, tak se dá klidně proskočit zdí, skočit z betonového mostu, nebo dobýt mohutný kopec. Protože, kam světlo nesvítí, to zkrátka v ten moment neexistuje :) Musím uznat, že to je skvělý nápad a ve hrách jsem ho snad ještě neviděl, tedy spíše ne v tom smyslu, že by na tom stála celá hra, ale evidentně to funguje.

Hra má jakýsi příběh někde na pozadí, ale stejně je hlavní nutkání prostě přijít na to, co je v daném levelu potřeba udělat, v jakém pořadí a jakém tempu, protože některé akce jsou nevratné a jeden omyl znamená restart. Atmosféra mi vzdáleně připomínala už řečené LIMBO a svým způsobem i Little Nightmares, ale zde je všechno trochu víc schematické, což ale určitě není žádná vada. Celkem má hra 83 levelů, ideální průchod každého z nich se pohybuje někde mezi 30 vteřinami a 2 minutami, ale k tomu je nutné připočíst dobrých 5-15 minut na vymýšlení postupu a plno pokusů a omylů, takže si s hrou člověk vyhraje možná i víc než s řečenými tituly. A to jsou ještě v některých úrovních sběratelské "můry", často na špatně dostupných místech, takže i tím herní doba bobtná.

V každém případě to bylo fajn hraní při horkých srpnových večerech. Vždy je skvělé si trochu zapřemýšlet a mít pak dobrý pocit na konci.

Pro: hra světla a tmy, přemýšlení, můry

Proti: příběh je a zároveň není, občas jsou hádanky až moc těžké

+12

Crazy Javelin

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • Browser 70
To jsem si takhle dneska poslechl jeden podcast, který sleduju celkem často a tam téma oštěpu ve hrách a co víc, jeden ze zúčastněných dokonce jen kvůli tomu pokecu vytvořil vlastní hru a strávil na tom několik hodin práce. Tu zanícenost jsem tak musel vyzkoušet na vlastní oči :)

Je to fakt jednoduché a hned na první pokus jsem hodil někam k 70 metrům. Nojo, ale dalších cca 5 hodů jsem nebyl schopný oštěp zapíchnout, nebo nabral takovou trajektorii, že jsem měl tak 20-30 metrů :) Ale pak jsem na to přišel a zhruba si určil správný odhodový úhel a když se oštěp poslal správným tahem myši, tak jsem atakoval 90 metrů jako účastníci nedávného olympijského finále. Ale pak už to logicky šlo ztuha. Úhel se nějak trefit dá, ale správně pohnout myší, aby byl odhod plynulý, to je už těžší. Nicméně po cca 10 minutách už jsem atakoval světový rekord Jana Železného (98,48m) a hodil jsem těšně za 98 metrů, to jsem už věděl, že těch 100 metrů je reálných. Trvalo to však dalších 10 minut, kdy jsem trefoval vzdálenosti někde mezi 75 a 95 metry. Ale pak to přišlo a oštěp ideálně a plynule vystoupal a zapíchnul se na kótě 101,43m, což je pěkně prosím odedneška nový světový rekord :) Takže ne, že mi ho někdo překonáte.

Pro: oštěp a jeho let, jednoduché, ale chytlavé

Proti: pouze samotný hod, nic víc, nic míň

+14

Československo 38–89: Atentát

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
Takhle si představuju moderní výuku dějepisu. Zahrát si tuto hru bych jako dějepisář v 9. třídě dal za úkol každému žáku a podle mě by si i ten největší flákač třídy odnesl pár pěkných znalostí o životě v Protektorátu, holokaustu a 2. světové válce očima československých pamětníků. Tohle se opravdu povedlo a doufám, že se Charles Games budou zabývat podobnými hrami i dále, už je pár let venku Svoboda 1945: Liberation, která asi v mnoha věcech navazuje a uměl bych si představit třeba herní období českého vnímání 1. světové války a vzniku Československa, srpna 1968 a normalizace, nebo období kolem Sametové revoluce a i mnohá starší témata z 19. století (třeba Národní obrození). Vždycky to přeci nemusí být tak temné a smutné jako je příběh Atentátu 1942.

Hra mě svým netradičním pojetím hned vtáhla, výpovědi "pamětníků" jsou zachyceny uvěřitelně i s různými přeřeky a drmolením. Komiksové pasáže, které přenáší hráče do těch osudných dnů po atentátu byly taky zpracovány tak akorát, přehledně a účelně. A těch pár miniher mě dokázalo relativně věrně do té doby opravdu přenést, i když by určitě stálo za to, aby jich bylo tak 10x víc.

Co mě malinko vytrhávalo z hraní bylo jednak to, že nevím, za koho jsem vlastně hrál, některé postavy mě oslovovaly jako muže, druhé jako ženu, ale dle všeho jsem byl asi muž, což je divné, protože v anglickém znění se hraje dle všeho za ženu :) Taky mi nějak nepasoval věk postav. Děj se odehrává v roce 2001, takže i těm nejmladším z nich by mělo být kolem 80 let, nicméně vlastně všichni jsou celkem vitální sedmdesátníci, možná až na babičku, ale to je možná jen detail. Co mi ale přišlo neuvěřitelné, bylo, že vlastně nikdo z protagonistů příběhu neumřel, ani za války, ani po ní, to je krajně nepravděpodobné. Takže ten konec je možná až moc dobrý, i když jsem teda objevil i druhý konec, kde děda jen smutně sedí na lavičce a ... nic :).

Ale to jsou všechno jen detaily. Ta hra je fakt úkaz. Už jen ta encyklopedie, která vůbec není povinná, ale každý se jistě aspoň na pár hesel podívá hlouběji. Tohle by měly obsahovat všechny hry, které se dotýkají historie, nebo nějaké vědy a faktů.

Už se opravdu těším, až si zahraju tu Svobodu, protože věřím, že to bude ještě lepší.

Pro: historie 2. světové války hrou, netradiční zpracování, živí herci, mohutná encyklopedie

Proti: genderová nejasnost herní postavy :) drobnosti ve zpracování

+16

Bud Spencer & Terence Hill - Slaps And Beans 2

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 80
K téhle hře už asi navždycky budu mít takový zvláštní vztah. Je první hrou, kterou jsem podpořil už na Kickstarteru, protože se mi líbila jednička a jsem samozřejmě velký fanoušek ústřední dvojice. S Kickstarterem ale souvisí i jedno moje zklamání, protože jsem poslal tvůrcům 25€ s vidinou steam klíčů k oběma dílům a umístění svého jména do titulků po dohrání hry. Za pár dní mi přišla zpráva, že přidali i možnost vlastní fyzické kopie za připlacení 15€, takže jestli si nechci svou pozici upgradovat, šel jsem do toho, protože jsem věděl, že krabičku brácha jistě ocení. To vše bylo před 2,5 roky. Nyní jsem hru konečně dohrál a zjistil, že v titulkách nejsem :( Bohužel se tato odměna nepřenesla na mojí úroveň přispění. Takže jsem zaplatil víc, ale hlavní benefit bohužel nedostal, no byl jsem smutný, ale tak snad někdy příště u jiné dobré hry to vyjde ;) 

Hra samotná je samozřejmě zase jízda plná nostalgie. Člověk poznává scény, nebo inspiraci jednotlivými filmy této dvojice, ale je tu i několik věcí, které pochází z jejich samostatných hereckých projektů, což je taky fajn, protože to vždycky daný protagonista patřičně okomentuje, nebo aspoň udělá narážku. Výběr filmů byl pro mě asi lepší než minule, protože tu jsou k vidění zákusky z jejich, dle mého, nejlepších filmů: Jestli se rozlobíme, budeme zlí, Sudá a Lichá, Jdi na to!, nebo Banánový Joe...

Samotný gameplay je mlátička se vším všudy, oba hrdinové mají své schopnosti, Terence Hill je rychlý a mrštný, Bud Spencer je odborník na hrubou sílu a odolnost. Vždycky jsem měl o trochu radši Buda, takže jsem hru absolvoval za něj, někdy příště si třeba zahraju i za Terence. Hra je rozdělena na cca patnáct 15-30 minutových lokací a ty jsou ještě prokládány minihrami v podobě např. převážení banánů, hraní peloty, nebo švindlování u karetní hry. To všechno tak hodí cca 5-6 hodin fajn hraní.

Za celou hru jsem zmlátil odhadem tak 500 chlápků, což je možná číslo, které za svou filmografii zvládli taky :) Asi dvakrát jsem musel hru restartovat, protože se nějaký klíčový nepřítel bugnul a nebylo možné mu ublížit. Opět mám drobné výhrady k vlastnímu scénáři, nebo spíše k dialogům, působí na mě moc dětinsky, ve filmech byly vždycky vážnější. Občas návaznost scén působí až moc na sílu, aby se propojily reálie z 2 filmů. Dabing je ale fajn pokrok, zvolil jsem si italštinu a ač jsem všechny filmy vždycky viděl jen v češtině, tak mě to do hry celkem vtáhlo. Ocenit je nutné i soundtrack, kde je opravdu hodně známých písniček z filmů.

Hodnotím o kousíček méně než jedničku, novinek není tolik a přesto to vývojářům trvalo více jak 2 roky a to už nemuseli začínat od nuly. I přesto má hra pár chyb, které se daly testováním vychytat. No, ale je to pořád dobré hraní se zábavou a nostalgií, to je přece fajn ;)

Pro: Bud Spencer a Terence Hill, odkazy na jejich filmy, soundtrack, nostalgie

Proti: několik bugů, dětinské dialogy, mohlo to být o trochu lepší

+12

Grim Dawn

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 80
Dostal jsem chuť na nějakou diablovku, tedy na žánr, kde jsou moje znalosti a zkušenosti dost omezené. Diablo II je jedna z mých nejoblíbenějších her, ale oproti tomu Titan Quest a Diablo III mě přestaly bavit už po pár hodinách, jiné tituly jsem ani nezkoušel. Výchozí situace byla tedy dost tristní :)

Sotva jsem ale zapnul Grim Dawn, tak jsem hned od začátku byl celkem spokojený. Ponurá prostředí lesů a bažin hned zpočátku hry si mě celkem získaly. Všechno je vykreslené celkem do detailu a, co jsem s úžasem zjistil, tak mnoho těch různých zídek, stromků a harampádí má nějaký model zničení, takže při bojích, těch různých fireballech, tlakových vlnách a dalších interakcích se všechno pěkně a uvěřitelně rozpadá a rozlítává do okolí. Stejně tak nepřátelé lítají pod silnými útoky i pár metrů, nebo se prostě sesunou k zemi, když už mají dost. Tohle je silná část hry, nutno dodat, že prostředí jsou nápaditá až do konce a mění se vždy po pár hodinách hraní, takže nehrozí stereotyp. Stejně tak monstra a démoni jsou v mnoha podobách a druzích, od roztomilých divočáků, vos, škvorů, přes různé mutanty, po ty nejvíc odporné démony a příšery.

Příběh hry mě zaujal na počátku, kde je celkem povedené uvedení do děje, nicméně, po pár hodinách jsem už to množství rozhovorů a nacházených textů spíše jen tak prolítaval očima, toho je na hru tohoto typu zbytečně moc. Nicméně věřím, že to část hráčů dokáže ocenit a třeba se víc ponořit do děje.

Hlavní devízou diablovek jsou ty různé schopnosti postav po získání každého levelu a pak "gambling" s nacházením vybavení. Těchto aspektů je hře opravdu dost, opět na můj vkus až příliš :) Hrál jsem za okultistu a válečníka, ale spíše jsem si jen tak naklikal pár schopností, co se mi líbily, než abych zkoumal, jestli to je to nejlepší, co jsem mohl využít. Nicméně můj havran a vlk mi v bojích vydatně pomáhali, takže jsem asi vybral dobře. Co se týče předmětů, tak těch je tu nepočítaně, takřka každý se tváří jako něco, co je potřeba mít ve výbavě, ale když má člověk za 10 minut plný inventář zelených, modrých a zlatých předmětů, tak už přestává sranda, protože pročítat, co všechno který předmět umí a jestli je o jeden bod lepší na tohle a o jeden horší než ten druhý, to už mi nepřišlo zábavné. Takže jsem si výbavu držel hlavně podle prodejní ceny a toho, jestli vypadala pěkně, což nutno uznat fungovalo. Ale to množství skinů zbraní a zbroje a možnosti vylepšování, to je určitě dobrá věc, pro ty, co to s hrou myslí vážněji.

Obtížnost byla nastavená celkem v pohodě, ale i tak jsem u pár bossů párkrát umřel, hrál jsem to moc lážoplážo a nedával úplně pozor, ale hra hráče penalizuje jen trochu, takže i tohle je spravedlivé.

Relevantně můžu Grim Dawn srovnat jen s Diablo II a z tohoto srovnání vychází hůř, což ale není žádná ostuda. Hraje se to dobře, odsýpá to, pěkně se na to kouká a herní doba (u mě 28 hodin), taky není k zahození. Určitě se hru vyplatí zahrát. Časem zkusím i obě DLC.

Pro: jedna z nejlepších diablovek (asi), pěkná prostředí a monstra, svižné tempo

Proti: velké množství textů, předmětů a různých atributů, nešlo mi hrát déle v kuse

+22

Little Inferno: Ho Ho Holiday

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 80
Malý synovec konečně dorostl do pyromanského věku, tak jsme si společně zahráli původní hru a byla to sranda. Protože přibyly achievementy, tak mi to nedalo a koupil jsem si i DLC, abych je měl všechny.
Je zajímavé, že hra je vlastně pořád stejná, ale ubyla konverzace s bývalou kamarádkou a tu nahradil zvláštní nerdí kluk, který nemá rád Vánoce. Pálení bylo opět do sytosti, ale nový vánoční katalog na můj vkus nepřinesl tolik vtipných věciček na hoření, spíše jen takovou tu vánoční klasiku. No ale, když jsem pak dělal komba a pálil to dohromady s původními věcmi, tak jsem se i tak mnohokrát usmál :) Ale v zájmu budoucích hráčů neprozradím ani jedno kombo ;)

Hra má stále co nabídnout a je svým způsobem škoda, že studio toho zase tolik nevytváří, protože je to vždycky fajn si nějak vtipně skotačit a vymýšlet nové kombinace.

Pro: pyromanský ráj 1.2, některé palivo je opravdu vtipné, příběh je opět fajn

Proti: DLC částečně překryje původní příběh, pouze 1 nový katalog věcí na pálení

+7

Pentiment

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 100
Když před rokem vlastně úplně nečekaně vyšla tahle hra, tak mi hned po spustění traileru bylo jasné, že to je přesně to, co by se mi mělo líbit v prakticky všech ohledech a zároveň je to něco, co na herním poli v takovéto kvalitě chybí. Bál jsem se svých vlastních očekávání, ale asi tak po 10 minutách hraní bylo jasno, že to je opravdu skvělý kousek a že když by se mě náhodou někdy někdo zeptal, jestli se dají hry počítat do umění (jakože se mě asi nikdo nezeptá), tak Pentiment je ten nejzářivější případ, který bych v odpovědi zcela jasně použil.

Jako člověk, který má rád historii, poslední dobou i klasické umění, a ocení dobře odvyprávěný příběh jsem Pentiment hltal celé vánoční období až takřka do příchodu nového roku. Spojení starých, vrcholně středověkých maleb, s dobovým příběhem je to první, co každého uhodí do očí. Ano, protože se hra odehrává v 1. pol. 16. století, tak je užité umění už anachronické, minimálně o 100 let, ale proč být hnidopich, když to funguje. Každá obrazovka tak na hráče dýchá podobně, jako když se dívá na fresky ve starých kostelech, či hradech. Ano, tělesné proporce vždy úplně nesedí, krajina může být mírně stylizovaná, ale to kouzlo je prostě nepopiratelné. A funguje to i herně.

No herně, popravdě, Pentiment je hrou asi tak z 20%, protože drtivou většinu doby tvoří "pouze" odklikávání replik postav a častý výběr různých odpovědí a reakcí, které více či méně ovlivňují jak danou konverzaci, tak vztah dané postavy k hráči, jako i vlastní příběh a nezvratná rozhodnutí. Ale i to je zábava, témata se střídají jak na běžícím pásu a hlavní hrdina, umělec Andreas Maler, tak v jednom okamžiku diskutuje o historii, náboženství, metafyzice, aby potom přešel třeba na místní drby, pověry, ba dokonce i sprosté vyřizování účtů. Každá z desítek postav má jiný původ, zázemí, vzdělání a názory a proto žádný rozhovor s ní není nudný. Další devízou je, že se hra rozprostírá na ploše cca 25 let, takže město i postavy prochází vývojem. Tu přibyde nová stavba, tamta postava zemře, odstěhuje se, nebo děti vyrostou a děje se všechno to, co by se za čtvrtstoletí udát mělo.

Audiovizuální stránka mi naprosto učarovala. Ano, není tu jediná nadabovaná replika, ale rozhovory pomocí "bublin", kde má mnoho postav svůj vlastní font dle vlastního osobnostního pozadí jsou naprosto skvěle použité a sám jsem se přistihl, že se mi v hlavě dané repliky samy "mluví" hlasem, který by se k dané postavě dle mě hodil, a to se mi děje jen u knih, takovým přesahem se může chlubit jen málokterá hra. Zvuky v pozadí jsou taky skvělé a čisté, jasně dokreslující každou obrazovku, či scénu.

No a příběh? První, cca hodinu se neděje nic, a tak tomu je v každém ze 3 aktů, ale i to nic je zábavné, protože člověk zkoumá svět, seznamuje se lidmi a tvoří si tak vztahy a názory, které, když už se něco začně dít, pracují na plné obrátky a příspívají k vlastnímu ději. Musím uznat, že postupně gradovaný příběh patří k dalším silným stránkám hry a protože existuje více možných průchodů, kdy se vlastně jeví jako "správné", je někdy těžké se nějak rozhodnout, proto jsem v těch chvílích nijak "netaktizoval" a vždy se řídil tím, co bych v dané situaci dělal sám. No, ale už teď by mě zajímalo, jak by vypadalo to druhé řešení, nebo to třetí? No, budu si to muset zase někdy zahrát znova, protože to za to stojí.

Je neuvěřitelné, že si poměrně velké herní studio "dovolí" vydat nějakou takovou hru, kdy už z podstaty je jasné, že to nebude prodejní hit roku, ale všichni labužníci si přijdou na své. Takhle mají vypadat produkty, které jsou tvořené srdcem.

Kéž by ještě někdy něco podobného vzniklo. Mým největším snem by byla hra z našeho Národního obrození, jasně, pro plno lidí by to mohla být nuda, ale Dobrovský a Jungmann by zajásali. No, a jako reálnější náměty bych viděl např. francouzské městečko v dobách Velké francouzské revoluce, nějaký příběh z období osidlování Ameriky kolonisty, nebo třeba něco podobného z období nizozemského boje za nezávislost. Ale každá podobná hra by mi udělala radost.

Pro: umělecké ztvárnění, příběh, uvěřitelnost, napětí, různé větvění děje, sympatické postavy, plocha 25 let

Proti: někdo může postrádat více herních prvků

+20

Asistent detektiva Zbyška

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 70
No teda, co jsem to sakra hrál? :) Doteď nevím, jestli to je tak geniální, nebo tak divný, asi nejspíš oboje. Se žánrem vizuálních románů nemám žádné zkušenosti a ne že bych si zkusil nějakou japonskou klasiku, já si radši pustil české "zvířátkové omalovánky".

Hra je směsicí jakés takés reality, ale celému městečku vládnou hlavně různí zvířecí hrdinové. Sám Zbyšek Claus je synem samotného Santy a je Delfín s kloboukem, ale potkal jsem i pandu, lva, krokodýla a další zoo osazenstvo. Vtipné bylo, že jsem první den nakráčel ke Zbyškovi do kanceláře, zajeli jsme na místo činu a on se mě zeptal, co hodlám dělat, jedna z možností byla jít do kina, tak jsem šel :) A tak jsem to dělal každý den a viděl plno filmů. Seznámil jsem se s filmovou fanynkou krokodýlicí Laurou a ta vymyslela, že natočíme film o Zbyškovi a jeho profesi. Když jsem se u něj po víc jak týdnu objevil, tak mi sdělil, že jsem se dlouho neukázal, že si myslel, že budu pracovat víc :) No nějak jsme splácali film a ten na filmové soutěži neuspěl a to bylo vše. No není to skvělá hra?

Hru jsem tak projel ještě jednou a už tedy do práce za Zbyškem chodil. Stějně to ale bylo dost ulítlé vyšetřování. Je skvělé, že hra sice nenabízí nějakou velkou hráčskou invenci, ale příběh se větví a až do posledních dnů není jasné, jak to všechno skončí. V tomhle je to opravdu promakané. Ale na hraní je stejně potřeba jistá psychická odolnost, takže jestli si někdy zahraju Asistent detektiva Zbyška 2: Vražda v Orion Expresu, tak to bude zase za pár let, až se mi obnoví odumřelá mozková kůra :)

Pro: větvění příběhu, některé vtipné hlášky, cool titulková písnička

Proti: totálně ujeté, všichni jsou hrozně veselí a "zfetovaní", je to opravdu nápor na zdravý rozum

+12

Kingdom Come: Deliverance

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 100
Tak tohle byla jedna z nejlepších her, co jsem kdy hrál. Dohrání mi trvalo cca 2 měsíce, které jsem si rozprostřel na měsíce čtyři (každý den pár hodin hraní a vyneslo to cca 140 hodin i s DLC). Hru jsem rozehrál už někdy po Vánocích 2018, ale můj notebook byl někde na hraně použitelnosti a tak hra ne vždy běžela úplně plynule. Ale jako největší překážku jsem cítil ten anglický dabing, normálně proti němu nic nemám, ale kdy jindy by ve hře měla znít čeština, než když se odehrává v Čechách a její protagonisté, až na pár výjimek, by česky určitě mluvili. Hru jsem tak tehdy opustil a čekal až vyjdou všechna DLC, opraví se bugy, pořídím lepší stroj a přál jsem si, že se nějakým zázrakem dostaví i ta čeština. No a letos se to všechno sešlo a nebyl důvod už hraní odkládat.

A hra je pořádná jízda, příběh střídá totálně akční pasáže s těmi až pohodovými a vtipnými. Postav jsou ve hře stovky a z toho tak padesátka má i významný vliv na hráče a jeho putování Posázavím. Některé si budu pamatovat ještě hodně dlouho, hlavně svérázného faráře Bohutu z Úžic, nebojácnou Terezu, smutného kata Heřmana, melancholickou Štěpánku, ale i toho šlechtického hejska Jana Ptáčka. Stejné je to i s jednotlivými úkoly, zejména ty vyšetřovací opravdu stály za to, stejně tak i situace, kde bylo potřeba být nenápadný. O bojích ani nemluvím, těch pár bitev bylo opravdu velkolepých, nicméně soubojový systém hry je nejlepší v boji jeden na jednoho, kde je naprosto bezkonkurenční a zejména na začátku je boj s kdejakým pobudou opravdu výzva a bojování mě tak bavilo až do konce.

Skvělé jsou i mechaniky typu páčení zámků, okrádání, opravování, nebo třeba i "očista". I takový systém ukládání je dobře vybalancovaný, kromě autosavů při nějakém postupu v ději, či spaním v posteli, lze ukládat prakticky kdykoliv, ale zároveň je to omezeno množstvím Sejvovice v inventáři, které není nekonečné, ba naopak se prakticky po celou dobu hraní počítá jen na několik kusů a navíc se nejedná o nějak levnou legraci, hráč si tak opravdu rozmyslí, kdy už stojí za to hru uložit a který neúspěch případně nechat i s jeho následky. Do příjemných mechanik hry řadím i hru v kostky, která je prakticky ihned pochopitelná, relativně návyková, ale zároveň se v ní nedají vydělat tak vysoké částky, které by mohly rozbít herní ekonomiku (to se povedlo až kvůli DLC Kingdom Come: Deliverance – From the Ashes).

No a samotný příběh je velkolepý, ale často i úplně všední, záleží jak jaké události zrovna proběhly, nebo proběhnou. Nutno uznat, že i velké množství úkolů, které jsou vedeny jako vedlejší, může trvat i desítky minut a hlediska zážitků a emocí hráč prakticky nepozná, že hraje něco "nepovinného", to se také často nevidí. To ani nepočítám ještě třetí kategorii úkolů - aktivity, kde se často jedná o nějakou opakující se činnost především na zlepšení statistik, ale určitě nejde o grindování, spíš jde to zábavné trávení času ve hře.

No a dostávám se k hlavní postavě - Jindrovi. Ten je ze začátku takový vesnický ňouma, ale události a vlastní ctižádost ho velmi významně změní a na konci hry už je z něj chytrý, obratný a vážený muž. Svoje schopnosti rozvijí celkem uvěřitelně, určitě uvěřitelněji než v jiných RPG. Jasně, i tady jsou různé klišé momenty, středověké stereotypy a větší či menší úpravy opravdové historie, ale každý takový okamžik jde na ruku vlastní hratelnosti, takže mi to v důsledku vůbec nevadí.

Co je ale podle mě to nejlepší na celé hře? No přece to prostředí opravdového Posázaví, to přeci není jen nějaká vymyšlená mapa, ale velmi věrně zachycená realita. Všechny hrady, kostely a další významnější stavby tu jsou dotaženy takřka do dokonalosti a opravdu tak zřejmě před těmi 620 lety vypadaly. A ta příroda všude kolem, rozlehlé louky plné květin, hluboké lesy plné zvěře a hub, nebo i různé velké terénní útvary od kopců přes skály, či různé meandry Sázavy a menších toků. To všechno mě vyprovokovalo, abych se do těch míst vydal a prošel si celou mapu i v reálu. Překvapilo mě, kolik toho dodnes stojí, jak se vývojáři opravdu snažili přenést vše, co šlo a zbytek věrně zrekonstruovat. Tady kdyžtak naleznete pár desítek mých srovnávacích fotek z reality a ze hry. Nejlepší na tom všem bylo, že ač jsem v těch místech nikdy nebyl (kromě města Sázavy), tak jsem všude trefil a mohl se pohybovat prakticky bez mapy. Takový zážitek mi žádná hra ještě nikdy nedala a díky za něj, jako i za ty skvěle strávené desítky hodin v neuvěřitelné realitě.

Pro: neuvěřitelná rekonstrukce Posázaví, příběh, postavy, mechaniky, Sejvovice, množství zážitků a to i mimo samotnou hru, český dabing

Proti: občas pozlobí textury, český dabing má pár chybek, ale nic hrozného to není

+41

Kingdom Come: Deliverance – The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
Tímto jsem dokončil celou hru KC:D. Příhody Jana Ptáčka hodnotím jako druhé nejlepší DLC ke hře, bylo tam od všeho dobrého trochu, jen bych tedy přidal ještě aspoň jeden úkol na 2 hodiny, protože to bylo DLC ze všech nejkratší.

Před hraním jsem si myslel, že je tento přídavek jen sprškou historek a malicherných přání známého náctiletého Donchuana pana Jana Ptáčka, ale je to pravda jen tak z poloviny. Ano, oba úkoly jsou s ním spojené, ale je to spojení dost volné a teoreticky se toto DLC mohlo týkat jakékoliv postavy ve hře a stačilo by mírně upravit jen pár dialogů, to ale není špatně, vývojáři zřejmě měli pár dobrých nápadů, které už se jim do hry nevešly a přišlo jim škoda, je nepoužít vůbec, takže vlastně ideální řešení.

První úkol je hlavně o hraní kostek, což jsem rád dělal během celého hraní KC:D, takže když je to použito i příběhově, tak proč ne ;) Druhý úkol je však, co do zábavy, rozsáhlosti a využití mechanik hry, trochu jiné kafe. Osobně ho řadím mezi nejlepší questy v celé hře, nevím jestli do TOP5, ale do TOP10 určitě. Mírně duchařská tematika, vtipné řešení jednotlivých částí a "učený" šarlatán. Navíc se to vše odehrává v Ledečku, to byla moje oblíbená vesnice ve hře a trochu mě mrzelo, že se tam toho celou dobu hraní moc nedělo, takže tohle je trochu satisfakce. No a poslední kratší úkol přímo s Ptáčkem je esencí celého jeho vystupování ve hře, jeho mladická nabubřelost, jankovitost ale i dobré srdce tu hrají na plné pecky. Zpackaná báseň i "milostný dopis", jsou vlastně vrcholem středověké kultury a literatury :D

DLC mě bavilo a klidně bych si ještě pár podobných ve hře přidal, ale bohužel už mi došly.

Pro: Ptáček, šarlatán, Ledečský revenant, vše dobré ze původní hry

Proti: kratší, Ptáčka se to týká jen omezeně

+20

I Have No Mouth, and I Must Scream

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
Hra mě už kdysi v začátcích DH zaujala svým názvem, který je prostě skvělý, ale z nějakého důvodu jsem jí pořád odkládal až přišel její čas nyní, skoro po 30 letech od vydání. Poslední roky si vždycky takhle v listopadu zahraju nějakou adventurní klasiku, loni to bylo příjemně zvláštní Sanitarium, ale tenhle kousek ho svou "divností" jednoznačně překonává :)

Ihned po spuštění mi došlo, proč jsem se hře tak dlouho vyhýbal, bylo to ovládání postav pomocí 8 různých příkazů (říká se tomu parsery, nebo si to s něčím pletu?), což jsem vlastně doteď nikdy neabsolvoval, protože to "vyhynulo" těsně předtím než jsem začal s hráčskou kariérou. Ale moje obavy byly v tomto zbytečné, jasně chvíli mi to sžití trvalo, ale do půl hodiny jsem to už prakticky nevnímal, ba naopak mi to v některých pasážích přišlo i celkem osvěžující.

Postupoval jsem s výběrem postav pěkně zleva doprava a postupně objevoval jejich pozadí a utrpení, které se z části přeneslo i na mě. Každý z příběhů obsahoval minimálně jeden silný moment, který si budu pamatovat hodně dlouho mrtvá manželka pověšená na háku vedle masa, násilnický démon ve výtahu, elektrické "ukřižování", řeznické operace v koncentráku, nebo rozhovor se ďáblem. Ano, často jsem se v ději mírně ztrácel, ale ta zmatenost je vlastně součást samotné hratelnosti, stejně jako různá morální dilemata, či neuvěřitelné souvislosti. Mojí nejoblíbenější postavou se stal "vopičák" Benny, který měl příběh asi nejvíce vzdálený realitě, ale v tom byla ta síla, jako i v tom, že nemohl mluvit a tak s náčelníkem komunikoval jen posunky a mručením :) 

Hra vypadá i dnes celkem pěkně, v tom mají tyhle "ručně" dělané hry a adventury především značnou výhodu, protože nestárnou, limitem je pouze rozlišení obrazovky. Co nepotěší je občasný pixelhunting a předměty, které se zaktivní až v určitém okamžiku, takže to vede k zákysům. Ale to bylo přece tehdy celkem normální, takže se to i dnes musí přejít s přivřenýma očima. 

Byl to emocionální zážitek, nebudu lhát, úplně vše jsem nepochopil, ale za to asi může kompozice hry a fakt, že různé vrstvy si hráč musí i domyslet. Určitě si někdy přečtu povídku, což je další novum, ještě nikdy jsem si nečetl předlohu hry, jsem na to zvědav. A teď jdu řvát někam jinam, i když nemám pusu ;)

Pro: neuvěřitelné příběhy, zvrácené reálie, filozofický přesah, netradiční sci-fi, adventurní klasika

Proti: ovládání přes příkazy může být dnes už bariéra, předměty k interakci je někdy těžké najít

+39

Little Nightmares: The Residence

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
Minulá epizodka mi přišla o krapýtek slabší na poměry celých Malých nočních můrek, ale tahle závěrečná to opravdu vynahradila. Všechno zas pěkně potemnělo a klučík se setkává s hlavní záporačkou celé hry.

Celé bloudění v knihovně, přelézání, vylézání a zalézání bylo fajn. Dokonce se objevují noví protivníci, kteří se z počátku zdají až neporazitelní, ale stačí objevit, jak se na ně musí a brzy přestanou otravovat.

Co ale houstne je atmosféra, každou minutou se hráčovy pocity více napínají a strach, nebo spíš tíseň se stupňuje a to až do samého finále, které je naprosto senzační a už dlouho jsem něco takového neviděl, takhle se mají končit příběhy, zvlášť v situaci, kdy hráč zná další linii příběhu už z minula.

Jako, takový neúspěch je opravdu raritní. Proměna v Nomíka a to v toho, kterého si Six vyhlídla v původní hře je opravdu nářez, to i takový film Titanic se může jít klouzat :)

Nikdy jsem nechápal, co je na Little Nightmares tak super oproti jiným temným plošinovkám typu LIMBO, ale teď už to vím a proto si někdy v blízké budoucnosti musím zahrát i Little Nightmares II.

Pro: temná atmosféra, finální protivník, senzační konec

Proti: stále plno otázek, noví protivníci jsou zpočátku opravdu silní

+13

Little Nightmares: The Hideaway

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 75
Tohle byla první část hry, kde se takřka vůbec neobjevil strach, nebo takové to chvění z nebezpečí. Tahle kapitolka je spíše o hledání cesty dál a o kooperaci a "muchlování" s Nomíky. A nutno říct, že se to nehrálo vůbec špatně.

Spoustu fíglů už jsem znal z předchozího hraní, ale kočírování a občas i nahánění Nomíků bylo něco nového. Je otázka, jestli tahle část hry vůbec zapadá do univerza, to se asi dozvím až v posledním přídavku, ale chvílemi jsem měl pocit, že jsem hrál trochu jinou adventuru, tedy samotným gameplayem, protože prostředí je pořád podobné, potemnělé, neuklizené a plné nesympatických zvuků.

Co mě ale vadilo, že tu takřka zmizel "boj o život", protože známý Dlouhoruč se objevil jen na pár místech a navíc už nebyl tak dotěrný a bezchybný jako dřív. Chápu, že se s ním nešlo vypořádat nějak definitivně, protože to přeci zvládla Six v původní hře, ale je škoda, že hra nemá na konci kapitoly nějaký významný předěl, jako se už stalo zvykem.

Každopádně hraní je stále zábava a pěkně utíká. Jak ale klučík nakonec dopadne, to teď fakt vůbec nedokážu domyslet.

Pro: Nomíci, kotel, starý známý

Proti: chybí dramatičtější zakončení, malinko se vymyká ostatním částem hry

+12

Little Nightmares: The Depths

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 80
První DLC ke hře není o nic horší než celá hra, jasně zabere tak hodinu, ale všechno dobré tu je znovu, k tomu si připočítejte pár dobrých nápadů, postupné "budování vztahu s bossem", prolínání s putováním holčičky Six z původní hry a slušné množství hádanek a puzzlů s obtížností tak akorát. Klučík umí přesně to co Six, tedy utíkat, skrývat se a pomalu se prodírat prostorem dál.

Celý tento přídavek se odehrává v podpalubí lodi a tak je tu velmi často voda a "radovánky" s ní spojené, i ten boss je s vodou velmi svázaný a objevuje se vlastně hned na začátku a pak každých pár minut až do konce. Tahle červená nit není u her úplně samozřejmostí a mně se líbila.

Finále je celkem velkolepé a opravdu jsem se napoprvé celkem lekl :) Je to parádní noční můrka a jsem zvědav, kam se to všechno dostane v dalším DLC.

Pro: nášup k skvělé hře, kvalita je dobrá, prolínání s příběhem původní hry, boss

Proti: je to jen na hodinu

+14

Little Nightmares

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
Věděl jsem, že je hra populární, ale nikdy jsem jí vlastně ani neviděl, kromě pár obrázků. No, ale teď, když jsem si vybíral co hrát, tak mi přišla na mysl a zkusil jsem jí. A byla to správná volba. Hned od začátku mi nejvíc připomínala něco mezi LIMBO a Creaks a to je dobré porovnání, jen co je pravda.

Malá holčička v nuzném temném industriálním a nepřátelském světě, to přeci nemůže dopadnout špatně (po stránce hratelnosti, příběhově klidně ano). Hned od začátku jsem byl velmi spokojen s vizuálem, všemožná hra stínů, rozbitých věcí kolem, vznášejícího se prachu a míchání různých kovových, technických a strašidelných zvuků, to člověka vtáhne do hry, ať chce, nebo ne. Jak už to u snů (těch dobrých, nebo strašných) bývá, je v nich možné skoro vše a ne vždy všechno dává smysl. Tak je to i tady. Hráč si musí spoustu věcí a nějaké příběhové pozadí domýšlet sám, ale to je čas od času přece taky hrozně fajn, než jen "tupě" hrát naservírované spektakulární příběhy.

Začátek hry je na seznámení s prostředím, zákonitostmi noční můry a osvojení si ovládání. Hra se rozjede až ve druhé kapitole, kde se vyskytuje první vážný protivník a nutno uznat, že ten mě při prvním kontaktu opravdu vyděsil. Obecně si sny moc nepamatuju, ale zrovna chlap s extrémně dlouhýma rukama mě kdysi v dětství ve snu pronásledoval a dodnes si to celkem živě pamatuju, takže zdejší dlouhoruč mi dal co proto. Stálo to celkem hodně smrtí a slepých uliček, ale povedlo se dostat dál. V dalších kapitolách stáli zas jiní protivníci a nutno říct, že všichni měli něco do sebe a strach, nebo spíš respekt z nich byl přítomný celé hraní. Osobně se mi nejvíc líbila třetí kapitola v kuchyni s kuchaři. Všechno všude pěkně bublalo a škvařilo se, všude se válely různé předměty a jídlo a design byl hodně povedený. A navíc, ty smrti tam, jinde proběhla často jen jedna animace, ale tady záleželo, kde přesně k smrti došlo, a podle toho byla holčička strčená na pekáč, do hrnce, do trouby a kdo ví kam ještě :) A ve čtvrté kapitole mě zaujalo obsazení a činnost zdejších protivníků, až jsem si vzpomněl na film Velká žranice, kde se to moc nelišilo, někdy si ho zas musím pustit. Pátá kapitola byla fajn a konec opravdu adekvátní k danému tématu a žánru.

Hra počítá s velkou hráčovou představivostí a fantazií a každý si ji může vykládat po svém a nalézat různá podobenství a odkazy. Nebo si jí prostě jen užít a nad ničím nepřemýšlet, každý přístup ke hře je vlastně správný. Nedivím se, že se Little Nightmares staly před pár lety celkem velkým fenoménem a hráli a hrají je hráči napříč spektrem, Malé noční můry mají každému co nabídnout a zároveň to netrvá tak dlouho, aby doba hraní mohla někoho odradit. No, brzo se pustím do DLC kousků a výhledově i do dvojky, protože pořád nemám dost.

Přeji všem krásné sny, já teď jdu také spát ;)

Pro: prostředí, nádherné scenérie, skvělí protivníci, ideální obtížnost, hra, kterou si člověk bude pamatovat

Proti: ovládání někdy vyžaduje velké množství prstů, občas je těžké zkoordinovat pohyb v prostoru, moc dlouhý čas mezi smrtí a restartem

+21

Kingdom Come: Deliverance – Band of Bastards

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 80
Základní hru už mám v podstatě dokončenou, tak jsem se pustil ještě do zbývajících DLC. Kunova banda je fajn přídavek, ale do dokonalosti mu chybí delší herní doba a trochu víc příběhu. Přesto jsem se ty dva krátké večery celkem bavil.

Potěšilo mě, že začátek DLC reflektuje události z konce hry, z toho usuzuju, že musí existovat i druhá varianta dialogů, když se hráč rozhodne hrát DLC hned, jak může (tedy někdy před půlkou základní hry). Další prima fakt je, že se hráč dozví nějaké dějové pozadí jedné z důležitých postav celého Kingdom Come. No a velmi důležitý fakt je, že se všem bojechtivým Jindrům otevře hned několik pořádných hromadných bitek. Já k nim mám spíš takový odměřený vztah, ale postupem hrou jsem jim začal přicházet na chuť.

Kuno a jeho banda jsou svérázní společníci, každý úplně jiný a proto zapamatovatelný. Ale nejlepší je Němec, s ním jsem vedl dlouhé filozofické rozhovory, které jsem do té doby nikdy neuskutečnil. Bavila mě i minihra, která se táhne celým hraním, schválně jsem postupoval rozvážně, abych ji stihl dohrát. Ovšem nejlepší bylo laškování s Kubajsem, toho mi nakonec bylo tak líto, že jsem ho i pustil.

DLC by se dalo označit jako sled kvalitních vedlejších úkolů, což jak ti, co už hru dohráli, vědí, je známka slušné úrovně a zábavy.

Pro: nové dobrodružství, prohloubení základní hry, Němec, minihra, laškování

Proti: mohlo být delší, postavy bych chtěl znát ještě víc do hloubky

+26

Kingdom Come: Deliverance – A Woman's Lot

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 95
Tak tohle byla jízda. Dvě silné hrdinky z původní hry dostaly vlastní příběhovou linku, kdy každá je pojatá trochu jinak. Oba přístupy mají něco do sebe. DLC jsem si zahrál po cca 100 hodinách hraní a myslím, že jsem si to načasoval dobře, protože hrát ho hned, kdy je to možné (po probuzení v Ratajích), by nemělo takovou sílu a nestihla by se dostavit ta správná nostalgie po všem tom skalickém příkoří.

Tereza - hraní za ní je hodně osvěžující prvek, protože, čistě z logiky věcí, není žádná válečnice a nemá moc jiných konfrontačních schopností. Bylo moc fajn si projít ten poslední "pohodový den" ve Skalici a řešit úplně banální problémy, ale i takovéty záležitosti, co zůstavájí jen mezi holkama :) Procházka s Blankou do lesa a útok vlka byla pořádná jízda, a to nemluvím pak o rodinných problémech, které vypluly na povrch. Průzkum oněch lokací byl pak už dost napínavý a moje holčičí srdíčko bilo o stošest :) Bylo taky hrozně zvláštní potkávat ty různé osoby a vidět vztahy mezi nimi, to vše s vědomím, jak všichni ti lidé dopadnou. To byl opravdu emocionální kolotoč.

No a pak přišel ten den. Z Terezy se stala ve vteřině hrdinka a udělala mnoho dobrého. Noční plížení a konfrontace s Kumány byly jedny z nejsilnějších chvil, co jsem ve hře zatím zažil. Okolí Skalice mě původní hra nenutila moc prozkoumávat, ale tady si ho člověk užil měrou vrchovatou a že bylo, co objevovat a "obdivovat". Utvrdil jsem se v tom, že Tereza je nejlepší ženskou postavou ve hře, proto mě trochu mrzí, že linka Jindry a Terezy ve hře vyznívá trochu do ztracena. Terezin příběh osvětluje mnohé detaily, které mohly hráči na začátku hry uniknout, nebo se tam vůbec neukázaly, takže v tomhle je přínos DLC nedocenitelný.

Johanka - její příběh začíná tak trochu nevinně. Pár snů s náboženskou tematikou Panny Marie, ale co se z toho nakonec nevyklube. Hraje se sice za Jindru, ale Johanka ho zásobuje pěknými úkoly, které mají stoupající tendenci. Plnit je byla opravdu zábava. V předchozích komentářích jsem zahlédl drobnou skepsi nad jejím náboženským zaujetím, ale s tou vůbec nesouhlasím, v té době to nebylo nic neobvyklého, mít náboženství jako "smysl života" a sama Johanka navíc netvrdila nic, co by neměla, či nemusela být pravda. Ostatně její jmenovkyně a skorovrstevnice Johanka z Arku nebyla v tomto ohledu o moc jiná a jak se zapsala do dějin Evropy. V této části DLC se mi nejvíc líbily 2 momenty - napravení, kdy Jindra absolvoval pouť skrz celou mapu a kál se za své hříchy. To byly neuvěřitelně silné chvíle, které jsou de facto z hlediska příběhu "nadbytečné", ale z hlediska celkového vyznění hry úplně zásadní. Ano, trochu to kazí fakt, že se skončením DLC najede Jindra zase na páchání hříchů, jako by se nic nestalo, ale to se asi dá omluvit. a zakončení Johančina případu, ta jsou tuším 3, a všechna mají svou sílu (koukal jsem na ostatní na Youtube). Proces v kostele působil hodně depresivně, ale zároveň i uvěřitelně. Svědci byli věcní a vypovídali podle svého světonázoru, invizitor se zdál jako rozumný člověk, který ctí daná pravidla. Prostě nádhera, to byla takřka divadelní hra. Povedlo se mi Johanku osvobodit, takže i šťastný konec se konal. Umím si představit, že by minimálně tato část hry mohla být i zfilmovaná a své diváky by si to našlo.

Takže vlastně nevím, které dobrodružství se mi líbilo víc, ale to nevadí. Byl to fakt zážitek na dobrý týden večerního hraní. A nyní je to moje nejoblíbenější DLC napříč hrami a to že např. některé DLC k Mass Efectům, nebo Dishonored drží laťku hodně vysoko ;)

Jo, málem bych zapomněl, toto DLC přidává i věrného parťáka, psa Vořecha. Musím uznat, že je celkem fajn ho mít s sebou na cestách. Zvlášť, když mě upozorní na nebezpečí (ale nevím, proč vrčí jenom, když jsou blízko zlí chlápci a na ty hodný ne), nebo na chvilku zaměstná nepřítele, takže je možnost vyslat přesně mířený šíp, nebo úder mečem. Ale taky se často plete pod nohy a třeba sbírání kytiček je s ním celkem utrpení. Ale to je už odvěký úděl herních parťáků :)

Pro: Tereza, Johanka, Vořech, silné ženské příběhy, osvětlení postranních dějových linek, trochu jiné pocity z hraní, Johančiny úkoly a její zakončení příběhu

Proti: Vořech je občas pako

+26
Zobrazit další komentáře

rikuhahl naposledy…

Ohodnotil Zombie Solitaire Zombie Solitaire na 55 % (18 dní).

Napsal komentář k Hidden Capybaras with Orange and Pumpkins: Spooky Halloween Edition (18 dní).

Diskutoval u hry Sumerian Six (9 dní).