Po necelých 3 letech od prvního dílu jsem se pustil do dvojky, hraní za Velkého taťku slibovalo takřka splněný sen a... popravdě, herně to není úplně znát, přišlo mi, že zas hraju za nějakého chlápka, který se postupně zlepšuje. Ale to nevadí, to přece bylo fajn už v jedničce. Dvojka je na první pohled takřka stejná, podobný vizuál a Rapture, které je ještě rozpadlejší než minule. Trochu mě překvapilo, že tam pořád bylo tolik živých bytostí, měl jsem za to, že jsem ho v jedničce vybil skoro kompletně :)
Hraní za Big Daddyho nese nezpochybnitelný bonus, kontakt s Malými sestřičkami, jimž je tedy nutno nejdřív oddělat toho původního taťku, ale to je detail. Ten vztah je kouzelný a snad nikdo nemůže mít to srdce ty malé nevinné bytosti vytěžit až na dřeň a nechat zahynout. Já tedy ne. Zvlášť, když je otcovsky chráníte proti těm zdegenerovaným osobám, které se neštítí na ně útočit, když ony těží ADAMa. To je zvlášť silný prvek dvojky. No a pak se na scéně ještě objeví Big sister a to je to pravé rodeo.
Příběh je fajn, trochu mě zklamalo, že se sice na začátku objevila moje oblíbenkyně Brigid Tenenbaum, ale pak mě předala na starosti takovému nicmoc chlápkovi a ze hry zmizela :( Ovšem záporáci jsou dobře ztvárnění a opět tak sympaticky vyšinutí. Příběh doplňují pásky nahrávek od nejrůznějších obyvatel města z dob, kdy byli ještě příčetní a občas je tam i přesah do součastnosti a může se vyplatit dobře poslouchat a zjistit třeba kód k tajné místnosti.
Boj odsýpá líp než v jedničce, protože plazmidy se dají už ovládat zároveň se zbraněmi a nemusí se chaoticky přepínat (i když občas je v bojích chaos i tak). Hackování jsem měl radši to z jedničky, ale ve dvojce dává větší smysl a ne vždy se zadaří, což je uvěřitelné. Ke konci už je zásob a munice až zbytečně moc, bylo mi líto tam tuny těch fajn věcí nechávat bez využití, ale bohužel.
Nejpamětihodnější moment je hraní za Malou sestřičku v závěru hry, člověk konečně ví, jak vidí svět a že je pro ně všechno krásné. Hodně vtahující moment.
No nezbývá, než se pustit do DLC a pak někdy v budoucnu i do té "trojky", která všechno zakončí.
Hraní za Big Daddyho nese nezpochybnitelný bonus, kontakt s Malými sestřičkami, jimž je tedy nutno nejdřív oddělat toho původního taťku, ale to je detail. Ten vztah je kouzelný a snad nikdo nemůže mít to srdce ty malé nevinné bytosti vytěžit až na dřeň a nechat zahynout. Já tedy ne. Zvlášť, když je otcovsky chráníte proti těm zdegenerovaným osobám, které se neštítí na ně útočit, když ony těží ADAMa. To je zvlášť silný prvek dvojky. No a pak se na scéně ještě objeví Big sister a to je to pravé rodeo.
Příběh je fajn, trochu mě zklamalo, že se sice na začátku objevila moje oblíbenkyně Brigid Tenenbaum, ale pak mě předala na starosti takovému nicmoc chlápkovi a ze hry zmizela :( Ovšem záporáci jsou dobře ztvárnění a opět tak sympaticky vyšinutí. Příběh doplňují pásky nahrávek od nejrůznějších obyvatel města z dob, kdy byli ještě příčetní a občas je tam i přesah do součastnosti a může se vyplatit dobře poslouchat a zjistit třeba kód k tajné místnosti.
Boj odsýpá líp než v jedničce, protože plazmidy se dají už ovládat zároveň se zbraněmi a nemusí se chaoticky přepínat (i když občas je v bojích chaos i tak). Hackování jsem měl radši to z jedničky, ale ve dvojce dává větší smysl a ne vždy se zadaří, což je uvěřitelné. Ke konci už je zásob a munice až zbytečně moc, bylo mi líto tam tuny těch fajn věcí nechávat bez využití, ale bohužel.
Nejpamětihodnější moment je hraní za Malou sestřičku v závěru hry, člověk konečně ví, jak vidí svět a že je pro ně všechno krásné. Hodně vtahující moment.
No nezbývá, než se pustit do DLC a pak někdy v budoucnu i do té "trojky", která všechno zakončí.
Pro: Sestřičky, prostředí, záporáci, vtahující hratelnost
Proti: méně změn oproti jedničce, hraní za Big Daddyho není tak cool, jak to zní