Red Dead Redemption: Undead Nightmare

S tímhle hodnocením se tu u tak adorované záležitosti pouštím na tenký led, nicméně kdyby mi někdo řekl, že tuhle hru dělal Ubisoft, tak tomu budu věřit. Protože jinak nechápu, jak tohle může být Red Dead Redemption. To Red Dead Redemption od mistrů open-worldu a detailu z Rockstaru. A nevěřím tomu, že jsem minul nějaký "wow" efekt doby vydání, protože původní hru jsem hrál také spoustu let po vydání a náramně si ji užil. Navíc miluju zombie tematiku, tudíž tenhle datadisk by mě měl bavit o to víc. Ale fakt nebavil.

Undead Nightmare si bere svět z originálu a totálně jej vykuchá o vše dobré, co v něm bylo. Zapomeňte na smysl pro detail, zapomeňte na zajímavé náhodné události ve světě, zapomeňte na skvělou westernovou atmosféru a zapomeňte na líbivý soundtrack. Zapomeňte úplně na všechno, co dělalo RDR dobrou hrou, tedy až na writing, ten je tu fajn, ale k tomu později. Tady je mapa, na ní pár otazníků a běžte dělat furt to stejné dokola, zatím co se vám do cesty pletou zombíci, které není zábava likvidovat. Pozor! Na město útočí zombies! Běžte zachránit přeživší. Pozor! Město, které jste před hodinou ubránili, je opět pod útokem! Pozor, město pod útokem padlo, protože jste 10min sbírali na druhé straně mapy kytky! Pozor! Na mapě máte nový otazník města, které jste už ubránili 3x, ale zase ho zabrali zombies! Musíte ho osvobodit! Počtvrté. Yeey, to je švanda! Není? A co takhle zapálit rakve na hřbitově a postřílet hordu? A co to udělat třeba 10x? A nebo co takhle jít hledat ztraceného random člověka? Jinak řečeno jet někam, postřílet hordu a jet zase zpátky. Furt dokola. Všechno. Furt. Dokola.

Dobře, hlavní příběh je na jedno odpoledne, tak ty vedlejší aktivitu můžu ignorovat, což? Ne. Vyčistit města musím, protože v nich se spouští většina hlavních úkolů a abych mohl pokračovat, musí být bez zombíků. Jo a taky jsou bodem pro fast-travel a jezdit po té pustině, kde vůbec nic zajímavého není, je fakt pruda. Hlavní mise jsou ale fajn. Respektive cutscény jsou fajn a v podstatě jde o jediné plus, neb jsou napsány s notnou dávkou humoru a John tak hláškuje o sto šest. Stejně tak vedlejší mise mají něco do sebe a minimálně kvůli tomuhle má smysl si hrou v rychlosti projít. Teda kdyby to šlo, protože na některé mise musíte čekat několik herních dní, než se objeví na mapě. Fakt geniální ve světě, kde není co zábavného dělat. Mimo cutscény však jejich náplň nijak zvlášť neosloví a v podstatě jde také neustále jen o to stejné střílení, jen na jiných místech a za jiných okolností než ve městech a na hřbitovech.

Největší problém je však to podělané ovládání. Vůbec si nepamatuju, že by se originál takhle špatně ovládal. Buď je to tím, že jsem ho hrál na X360, kde jednak hra běžela mnohem svižněji a bez dropů, ale taky X360 gamepad je úplně jiná liga než ten laciný bazmek dualshock, případně v tom hraje taky roli fakt, že mnohem víc než v originálu zde bojujete s nepřítel na blízko. A když se John točí v kruhu jak idiot a neumí se otočit na zombíka za zády nebo když se má trefit na uzoučký žebřík, zatím co je za ním celá horda, tak je to fakt o nervy. Vrcholem pak je, že se furt o něco zasekává. Ale sakra furt. Chodit interiérem je hotové peklo. Každá židle je větší nepřítel, než zombíci.

V kontextu doby možná zajímavý počin, který byl vlastně téměř novou hrou a ne jen sadou misí navíc, jak bylo zvykem, nicméně nedělá to z něj dobrou záležitost. Pro fandy RDR možná stojí za to alespoň příběhové mise, jak hlavní, tak vedlejší, protože writing to má tradičně slušný a dokáže rozesmát, zbytek je však stereotypní a ubíjející nuda s frustrujícím ovládáním a otřesným technickým stavem minimálně co se PS3 verze týče.