Příjemná jednohubka z žánru creepy glitchy meta-her. Trochu ji kazí to, že "meta-faktor" je jasný prakticky od začátku, a přehnané satanistické symboly úplně všude jsou spíš k smíchu než creepy. Prospělo by jí pomalejší budování atmosféry, nebo alespoň oddálení toho "aha" momentu. Hlavní herní náplní jsou dvě "minihry", skákací a logická. Ani jedna není sama o sobě extra zábavná, ale dohromady s "creepypasta" narativem, náznaky lore a kompaktní délkou hry to tvoří poměrně funkční celek.
Popcorn
802
Komentáře
Outer Wilds
Jedna z her, kterou si užijete tím víc, čím méně o ní víte. Tedy budu stručný: Je skvělá. Je hodně o prozkoumávání a "detektivní" činnosti. Pokud se zaseknete, přesuňte své zkoumání na chvíli někam jinam, znovu se nad tím zamyslete, dejte tomu nějaký čas uležet než ji zase půjdete hrát, zopakujte si "tutorial" ve vesnici (některá udělátka mají sekundární funkce, které se použijí ve hře málokdy a občas jsou nezbytné), a kdyby bylo nejhůř tak oficiální subreddit má k hodně věcem nenásilné hinty, co vás pošťouchnou. Outer Wilds je obrovská hádanka, kterou je radost rozkrývat, číší z ní originalita a rozhodně je to jeden z největších herních klenotů poslední doby.
Horace
Tahle hra má mnoho silných momentů a mnoho slabších momentů. Musím vyzdvihnout hlavně krásný pixel-art artstyle, sympatické postavy (kterých je mnoho) a některé fakt povedené pasáže, zejména podivně psychadelickou kapitolu 7.
Bohužel hra má místy hodně velký náběh na monotónnost -- cutscény jsou často doslova o ničem, příběh se točí v kruzích a vy jste frustrovaní z toho, že byste si raději zaskákali. (To, že by si postavy mohly povídat během gameplaye, tvůrce napadlo až těsně před koncem hry.) Herní ekonomika nedává smysl -- zatímco Mario sbírá mince, Horace sbírá odpadky, které ale je docela oser sbírat (hlavně ze začátku hry, protože u nich musíte stát absurdně dlouho, než je seberete), a co se in-game obchodu týče, tak ze začátku si nebudete moct koupit nic a v jeden moment tam naklušete a koupíte si všechno -- progrese není moc vybalancovaná.
Pak má hra pár drobnějších nedostatků: frustrující povinné minihry, defaultní keybinding je na klávesy ABXY (na klávesnici!) a běhat a házet se musí stejným tlačítkem.
Finální verdikt je, že hra Horace má velmi specifický šarm a někdo si s ní očividně dal hodně práce. Některé aspekty jsou nedotažené a některé zase šíleně přetažené, ale ve výsledku se jedná o úctyhodný počin. Doporučuji zejména pokud jste hru dostali zadarmo z Epic Store a válí se vám v knihovničce.
Bohužel hra má místy hodně velký náběh na monotónnost -- cutscény jsou často doslova o ničem, příběh se točí v kruzích a vy jste frustrovaní z toho, že byste si raději zaskákali. (To, že by si postavy mohly povídat během gameplaye, tvůrce napadlo až těsně před koncem hry.) Herní ekonomika nedává smysl -- zatímco Mario sbírá mince, Horace sbírá odpadky, které ale je docela oser sbírat (hlavně ze začátku hry, protože u nich musíte stát absurdně dlouho, než je seberete), a co se in-game obchodu týče, tak ze začátku si nebudete moct koupit nic a v jeden moment tam naklušete a koupíte si všechno -- progrese není moc vybalancovaná.
Pak má hra pár drobnějších nedostatků: frustrující povinné minihry, defaultní keybinding je na klávesy ABXY (na klávesnici!) a běhat a házet se musí stejným tlačítkem.
Finální verdikt je, že hra Horace má velmi specifický šarm a někdo si s ní očividně dal hodně práce. Některé aspekty jsou nedotažené a některé zase šíleně přetažené, ale ve výsledku se jedná o úctyhodný počin. Doporučuji zejména pokud jste hru dostali zadarmo z Epic Store a válí se vám v knihovničce.
Deltarune - Chapter 1: The Beginning
Nevěřil jsem, že na Undertale jde nějak navázat, ale Tobymu se to povedlo. Svět Delatarune je podobný, ale jiný. Prohání se tam známé postavy, ale to co se stalo v Undertale se jakoby nestalo...
Na to že je zatím vydaná jen první kapitola, tak už zvládlo Deltarune svého předchůdce v lecčem překonat. Lepší hudba i grafika (v mezích originální stylizace), propracovanější soubojový systém, rozsáhlé lokace.
A co se týče příběhu, přinese mnoho otázek a prakticky žádné odpovědi. Moje teorie je -- mark my words -- že celý Undertale je, podobně jako to co se stane v Deltarune, představa Krise, která nějak reflektuje jeho boj s realitou. Power fantasy, ve které jeho rozhodnutí skutečně něco změní. Ale o tom se snad dozvíme až Deltarune (někdy) (možná) (snad) (doufám) vyjde.
Na to že je zatím vydaná jen první kapitola, tak už zvládlo Deltarune svého předchůdce v lecčem překonat. Lepší hudba i grafika (v mezích originální stylizace), propracovanější soubojový systém, rozsáhlé lokace.
A co se týče příběhu, přinese mnoho otázek a prakticky žádné odpovědi. Moje teorie je -- mark my words -- že celý Undertale je, podobně jako to co se stane v Deltarune, představa Krise, která nějak reflektuje jeho boj s realitou. Power fantasy, ve které jeho rozhodnutí skutečně něco změní. Ale o tom se snad dozvíme až Deltarune (někdy) (možná) (snad) (doufám) vyjde.
OneShot
Roztomilá hra, která mě zaujala svým Undertale-like vzhledem a povahou. Začít hraní s takto přímým porovnáním s cenami ověnčenou hrou není k náhodným indie tvůrcům zrovna fér, o to více pak musí zaznít že OneShot v porovnání obstál na jedničku.
Autorům se podařilo vytvořit a vykreslit neskutečně roztomilou hlavní postavu, která není tabula rasa, ale má velmi osobitý charakter. Citový vztah si k němu vytvoříte hlavně kvůli způsobu, jakým s vámi komunikuje -- promlouvá skrz čtvrtou stěnu přímo k hráči, a občas nahlédnete i do jeho snů. Spolu s ním -- Nekem, který není kočka -- objevujete neznámý umírající svět, jehož je Neko proti své vůli spasitelem.
Na hře mě zaujalo hlavně to, kolik práce vešlo do prvků, které vlastně nijak nesouvisejí s postupem dál v hlavní příběhové linii. Mnoho zajímavých lokací nemusíte navštívit, s mnoha zajímavými postavami nemusíte mluvit, a dokonce ani nemusíte splnit jednu celou hádanku. Působilo to na mě poněkud divně, než jsem si uvědomil, že to je způsob, jakým hra buduje hlubší vztah mezi vámi a postavami v ní.
A pak si v jeden moment uvědomíte, že jedině vy můžete svoje milované postavy zachránit. Ne Neko -- vy.
OneShot je kreativní adventura s prověřenými i neotřelými prvky. Zejména pokud milujete Undertale a nemůžete se dočkat Deltarune - Chapter 1: The Beginning, rozhodně by vám neměla uniknout.
Autorům se podařilo vytvořit a vykreslit neskutečně roztomilou hlavní postavu, která není tabula rasa, ale má velmi osobitý charakter. Citový vztah si k němu vytvoříte hlavně kvůli způsobu, jakým s vámi komunikuje -- promlouvá skrz čtvrtou stěnu přímo k hráči, a občas nahlédnete i do jeho snů. Spolu s ním -- Nekem, který není kočka -- objevujete neznámý umírající svět, jehož je Neko proti své vůli spasitelem.
Na hře mě zaujalo hlavně to, kolik práce vešlo do prvků, které vlastně nijak nesouvisejí s postupem dál v hlavní příběhové linii. Mnoho zajímavých lokací nemusíte navštívit, s mnoha zajímavými postavami nemusíte mluvit, a dokonce ani nemusíte splnit jednu celou hádanku. Působilo to na mě poněkud divně, než jsem si uvědomil, že to je způsob, jakým hra buduje hlubší vztah mezi vámi a postavami v ní.
A pak si v jeden moment uvědomíte, že jedině vy můžete svoje milované postavy zachránit. Ne Neko -- vy.
OneShot je kreativní adventura s prověřenými i neotřelými prvky. Zejména pokud milujete Undertale a nemůžete se dočkat Deltarune - Chapter 1: The Beginning, rozhodně by vám neměla uniknout.
Thumper
Popcorn
802 Něco mezi rytmickou hrou a QTE cutscénou. Poté, co pomine poblouznění psychadelickou aestetikou, si uvědomíte, že to vlastně jako hra ani moc nedává smysl. Hlavní interakce je mačkání a držení mezerníku v přesně vizuálně definovaných momentech, občas připepřeno držením směrové šipky. Tyto momenty jsou ale nepromíjivé (max 1 chyba na segment), špatně předvídatelné dopředu (obzvláště když hra vytáhne nějaký "cool" vizuální efekt, který vám zakryje výhled) a navíc je jich moc málo na to, aby tvořily kompletní "rytmus". Úrovně jsou segmentované, repetitivní a poměrně dlouhé. Vizuální i audio efekty jsou po chvíli na jedno brdo, zvlášť když je slyšíte po několikáté, protože pořád opakujete segment se špatným výhledem. Ze soundtracku jsem měl ten pocit, že jsem celou dobu čekal, až začne ta "skutečná písnička".
Hráno na Google Stadia, hra je součást v současnosti běžící akce 2 měsíce Stadia Pro zdarma. (Podivná bruska, dát rytmickou hru do cloudu, co? Latence byla překvapivě v pohodě, jen jsem se párkrát vysekal protože se kompletně na chvíli kousl obraz.)
Hráno na Google Stadia, hra je součást v současnosti běžící akce 2 měsíce Stadia Pro zdarma. (Podivná bruska, dát rytmickou hru do cloudu, co? Latence byla překvapivě v pohodě, jen jsem se párkrát vysekal protože se kompletně na chvíli kousl obraz.)
Pro: hezká aestetika, věřím že má publikum
Proti: rytmická hra bez rytmu, QTE cutscéna bez cutscény
Minit
Musím se přiznat, že na této hře mi nejvíce vadila její signatura, všudypřítomný minutový limit. Hra se nejdřív tváří že se jedná o kdovíjaké vrácení času, reálně se ale jen všichni (včetně vás) respawnují. Splněné questy zůstanou splněné, sebrané předměty zůstanou sebrané, provrtané stěny zůstanou provrtané. Nejkomičtěji pak působí hostinský, co vám děkuje za zabití krabů, kteří se vesele prohánějí kolem jeho domku. Korunu tomu nasazuje možnost za splnění některých úkolů získat bonusové srdce, které vám umožní vydržet víc zásahů -- ale k čemu to je, když stejně umřete po minutě...
Ve výsledku jsem měl pocit, že minutový limit nepřidává žádné zajímavé herní či příběhové mechaniky. Kdyby ve hře nebyl, vlastně by fungovala úplně stejně -- míst které nějak kreativně využívají onen časovač je pramálo a hra je tak vlastně jen trochu otravná adventura.
Nicméně než jsem si tohle zklamaně uvědomil, hru jsem zvládl dohrát, takže rozhodně to není tak otravné jak to může z předchozích odstavců znít. Když si odmyslím to minutové resetování, tak je to jednoduchá retro adventurka s dobrým soundtrackem a pár hádankami. Pokud se vám válí v knihovničce, protože jste ji dostali zadarmo, doporučuji alespoň zkusit.
Ve výsledku jsem měl pocit, že minutový limit nepřidává žádné zajímavé herní či příběhové mechaniky. Kdyby ve hře nebyl, vlastně by fungovala úplně stejně -- míst které nějak kreativně využívají onen časovač je pramálo a hra je tak vlastně jen trochu otravná adventura.
Nicméně než jsem si tohle zklamaně uvědomil, hru jsem zvládl dohrát, takže rozhodně to není tak otravné jak to může z předchozích odstavců znít. Když si odmyslím to minutové resetování, tak je to jednoduchá retro adventurka s dobrým soundtrackem a pár hádankami. Pokud se vám válí v knihovničce, protože jste ji dostali zadarmo, doporučuji alespoň zkusit.
Pro: zajímavá ústřední mechanika
Proti: zajímavá ústřední mechanika
SUPERHOT VR
Popcorn
802 SUPERHOT je koncept, který ihned pochopíte, že ve VR dává mnohem větší smysl, než na klasických peasantských plochých obrazovkách. Byla to první hra, kterou jsem kdy ve VR zkusil, a byl jsem z ní absolutně nadšený. To, co dělá originální SUPERHOT úžasným -- tedy ten pocit, že jste superrychlý superhrdina, bez skrupulí likvidující své nepřátele -- zažijete ve VR ještě několikrát tolik. Ať už jste nebo nejste fanoušci originálního SUPERHOT, při pořízení VR headsetu by mělo být SUPERHOT VR jednou z prvních her, co si zkusíte -- jednak kvůli jednoduchému ovládání (absence locomotion, takže žádná motion sickness), jednak kvůli tomu, jak moc skvělá ta hra je.
SUPER.
HOT.
SUPER.
HOT.
SUPER.
HOT.
SUPER.
HOT.
Pro: skvělý pocit z hratelnosti, dual-wielding, odrážení kulek katanou
Proti: GUI minimalismus je až přehnaný, místy se špatně chápe co po vás hra chce, pro hru jsou vydaná dvě ovládací schémata mezi kterými se přepíná stažením jiného buildu ze Steamu (ano... nemohli tam prostě dát tlačítko), hra je poměrně krátká
Doki Doki Literature Club!
Nečtěte si komentáře, jen si tu hru zahrajte. Nebudete litovat.
Já do toho šel jen s tím, že jsem věděl, že se to "zvrhne". Což ostatně jde poznat už jen z úvodních varování, která vám hra zobrazí.
Co mě zklamalo: Hra je "normální" na můj vkus až příliš dlouho, a označil bych tu první část až za "nudnou". Celkově bylo poměrně jasné, co se v ní stane. Ale asi byla nutná pro navození atmosféry.
Co mě dostalo: Jak moc autoři šňupali drcenou čtvrtou zeď. Tohle opravdu nemá obdoby. Špatně se to popisuje, ale úroveň "WTF", kterou při hraní této hry pocítíte, hravě předčí i ty nejvíce AAA horrorové tituly.
Suma sumárum, doporučuji zahrát, i když pokud jste poslechli moje doporučení v první větě, tak jste se sem vůbec nedočetli.
Já do toho šel jen s tím, že jsem věděl, že se to "zvrhne". Což ostatně jde poznat už jen z úvodních varování, která vám hra zobrazí.
Co mě zklamalo: Hra je "normální" na můj vkus až příliš dlouho, a označil bych tu první část až za "nudnou". Celkově bylo poměrně jasné, co se v ní stane. Ale asi byla nutná pro navození atmosféry.
Co mě dostalo: Jak moc autoři šňupali drcenou čtvrtou zeď. Tohle opravdu nemá obdoby. Špatně se to popisuje, ale úroveň "WTF", kterou při hraní této hry pocítíte, hravě předčí i ty nejvíce AAA horrorové tituly.
Suma sumárum, doporučuji zahrát, i když pokud jste poslechli moje doporučení v první větě, tak jste se sem vůbec nedočetli.
Watch Dogs
Pamatuju si, jaký hype Watch_Dogs (a.k.a. "Pozorovat_Psy", jak jí interně přezdívám) ve mě vzbudila, když jsem poprvé viděl trailer s pobíhajícím maskovaným hackujícím mužem.
A pak hra vyšla, a všichni se shodli na tom, že je to docela... meh. Až tak meh, že ji Ubisoft jednoho dne dal všem, co si řekli, zadarmo. A tak se dostala ke mně.
Musím říct, že to nebylo vůbec tak zlé, jak jsem podle recenzí čekal. Ano, jízda autem je absolutně nezvládnutá a bude se vám z ní dělat špatně, "sběratelské" hry po městě jsou vlastně všechny o tom samém, příběh je na úrovni "dějí se náhodné věci a pak to nějak musíme ukončit", a to, že vás lidé "hackují", vám přijde nové asi tak v prvních třech případech. Osobně mi hodně vadilo, že v lore-heavy hře stavící na "morálně nejasném hrdinovi" je hlavní hrdina... well, tak moc morálně nejasný. Ať už v některých misích postupujete jakkoliv, hra z vás stejně na konci udělá násilníka. Když přejedete pár chodců, napravíte si to tím, že teleskopákem zmlátíte zloděje kabelek. A pak celá hlavní příběhová linie, která by se vůbec nestala, kdyby měl hlavní hrdina kousek rozumu.
Ale hru jsem dohrál do konce a nemůžu říct, že bych si ji neužil.
Když si zvyknete na špatně ovladatelná auta (asi největší bug celé hry), máte před sebou docela solidní cover-based střílečku se stealth prvky a zajímavými hackovacími zlepšováky. Plnou cenu bych za ni nedal, ale zadarmo... no, to rozhodně stála za ty peníze! Už jenom kvůli minihře s vojenským pavoukem.
A pak hra vyšla, a všichni se shodli na tom, že je to docela... meh. Až tak meh, že ji Ubisoft jednoho dne dal všem, co si řekli, zadarmo. A tak se dostala ke mně.
Musím říct, že to nebylo vůbec tak zlé, jak jsem podle recenzí čekal. Ano, jízda autem je absolutně nezvládnutá a bude se vám z ní dělat špatně, "sběratelské" hry po městě jsou vlastně všechny o tom samém, příběh je na úrovni "dějí se náhodné věci a pak to nějak musíme ukončit", a to, že vás lidé "hackují", vám přijde nové asi tak v prvních třech případech. Osobně mi hodně vadilo, že v lore-heavy hře stavící na "morálně nejasném hrdinovi" je hlavní hrdina... well, tak moc morálně nejasný. Ať už v některých misích postupujete jakkoliv, hra z vás stejně na konci udělá násilníka. Když přejedete pár chodců, napravíte si to tím, že teleskopákem zmlátíte zloděje kabelek. A pak celá hlavní příběhová linie, která by se vůbec nestala, kdyby měl hlavní hrdina kousek rozumu.
Ale hru jsem dohrál do konce a nemůžu říct, že bych si ji neužil.
Když si zvyknete na špatně ovladatelná auta (asi největší bug celé hry), máte před sebou docela solidní cover-based střílečku se stealth prvky a zajímavými hackovacími zlepšováky. Plnou cenu bych za ni nedal, ale zadarmo... no, to rozhodně stála za ty peníze! Už jenom kvůli minihře s vojenským pavoukem.
The Witcher
Originální Zaklínač. Rozhodl jsem se začít hezky od začátku.
Vaším úkolem v této hře je posbírat "sex-karty" od co nejvíce žen v herním světě -- a to tak, že se s nimi vyspíte. Samotné sexuální scény nejsou nijak vyobrazené, ale na získaných kartách se nacházejí lehce lechtivé obrázky (v cenzurované verzi opravdu jen lehce). Jo, a vedlejší linií je nějaký příběh o záchraně království nebo tak něco.
Abyste se k tomuto cíli dopracovali, budete bojovat s monstry, plnit úkoly, dělat detektivní práci či chodit na královské bály. Ostatní herní mechaniky (například boj) nejsou sice silnou stránkou této hry -- to, že boj probíhá stylem "klikni když se změní kurzor" je odpustitelné jen kvůli tomu, že boj je v této hře vedlejší mechanikou.
Hra skvěle zachycuje svoji knižní předlohu, a to hlavně atmosférou. Už na konci první kapitoly, kdy se konečně dozvíte, jak zní hádanka, se cítíte jako pravý zaklínač: donucen dělat "správná" rozhodnutí v morálně šedém světě.
...a u toho si říkat "hm, jaká z těchto možností asi povede k sexu?"
Vaším úkolem v této hře je posbírat "sex-karty" od co nejvíce žen v herním světě -- a to tak, že se s nimi vyspíte. Samotné sexuální scény nejsou nijak vyobrazené, ale na získaných kartách se nacházejí lehce lechtivé obrázky (v cenzurované verzi opravdu jen lehce). Jo, a vedlejší linií je nějaký příběh o záchraně království nebo tak něco.
Abyste se k tomuto cíli dopracovali, budete bojovat s monstry, plnit úkoly, dělat detektivní práci či chodit na královské bály. Ostatní herní mechaniky (například boj) nejsou sice silnou stránkou této hry -- to, že boj probíhá stylem "klikni když se změní kurzor" je odpustitelné jen kvůli tomu, že boj je v této hře vedlejší mechanikou.
Hra skvěle zachycuje svoji knižní předlohu, a to hlavně atmosférou. Už na konci první kapitoly, kdy se konečně dozvíte, jak zní hádanka, se cítíte jako pravý zaklínač: donucen dělat "správná" rozhodnutí v morálně šedém světě.
...a u toho si říkat "hm, jaká z těchto možností asi povede k sexu?"
The Binding of Isaac: Afterbirth+
Popcorn
802 Ani nevím, kam ten komentář napsat, tak ho píšu sem. Isaaca jsem hrál v snad všech jeho iteracích, a Afterbirth+ je ta dosud poslední.
Tuhle hru bych označil za nejlepší použití procedurálně generovaných úrovní, které jsem kdy potkal. Přičemž nejdůležitější nejsou generované mapy, ale předměty, které dostáváte a které signifikantně ovlivňují způsob, jakým hru hrajete. Nejsou to totiž jen klasiky typu "větší síla, větší rychlost", ale naprosté šílenosti jako "výbuchem bomby se vám obnoví zdraví" či "plivání bomb". (Ano, když tyto dvě věci získáte naráz, jste prakticky nesmrtelní. Ale to se nestane, ve hře jsou totiž stovky různých předmětů.)
Isaaca rozhodně doporučuji jako odreagování na hodinku až dvě, pokud máte zrovna náladu zastřelit pár biblických monster. Osobně nejsem moc fanda přehrávání her znovu a znovu, ale Isaac má pokaždé co nabídnout.
Tuhle hru bych označil za nejlepší použití procedurálně generovaných úrovní, které jsem kdy potkal. Přičemž nejdůležitější nejsou generované mapy, ale předměty, které dostáváte a které signifikantně ovlivňují způsob, jakým hru hrajete. Nejsou to totiž jen klasiky typu "větší síla, větší rychlost", ale naprosté šílenosti jako "výbuchem bomby se vám obnoví zdraví" či "plivání bomb". (Ano, když tyto dvě věci získáte naráz, jste prakticky nesmrtelní. Ale to se nestane, ve hře jsou totiž stovky různých předmětů.)
Isaaca rozhodně doporučuji jako odreagování na hodinku až dvě, pokud máte zrovna náladu zastřelit pár biblických monster. Osobně nejsem moc fanda přehrávání her znovu a znovu, ale Isaac má pokaždé co nabídnout.
Hotline Miami
Když jsem tuhle hru začal hrát, neměl jsem vůbec v plánu ji dohrát na jedno sezení.
Prostě se to nějak... stalo.
Ani nevím, co přesně mě u ní těch několik hodin udrželo. Hra samotná je kombinací top-down střílečky ve stylu starého GTA, nekonečné try-die-repeat smyčky a rychlých reflexů ze Super Meat Boy, pozvolného poklesu do hráčova šílenství ve stylu (nebudu říkat které hry, on by to byl spoil) a omamující vaporwave a e s t h e t i k y.
Zní to zvláštně a dovedu si představit mnoho způsobů, jak to může nefungovat. Ale ono to funguje. Klobouk dolů.
Prostě se to nějak... stalo.
Ani nevím, co přesně mě u ní těch několik hodin udrželo. Hra samotná je kombinací top-down střílečky ve stylu starého GTA, nekonečné try-die-repeat smyčky a rychlých reflexů ze Super Meat Boy, pozvolného poklesu do hráčova šílenství ve stylu (nebudu říkat které hry, on by to byl spoil) a omamující vaporwave a e s t h e t i k y.
Zní to zvláštně a dovedu si představit mnoho způsobů, jak to může nefungovat. Ale ono to funguje. Klobouk dolů.
BioShock Infinite
Bioshock: Infinite funguje na mnoha vrstvách.
Na povrchu je to jen hloupá střílečka. Okořeňují ji sice speciální schopnosti (vigory), ale ty jsem během hraní vlastně ani moc nepoužíval. Mimochodem, vigory mi (na rozdíl od předchozích Bioshocků) nesedí ani do herního světa -- i když se s nimi setkáte na každém rohu, jen zřídkakdy se setkáte s nepřítelem používajícím jimi nabyté superschopnosti.
Opravdové kouzlo Bioshocku Infinite ale přichází na dalších úrovních. Krásné kulisy, do kterých je hra zasazena, jsou postaveny do prudkého kontrastu s krutostí herního světa. A když dáváte opravdu velký pozor, prolezete každý kout a poslechnete si každý záznam, možná pochopíte i skutečný příběh hry.
Za mě byl Bioshock: Infinite zážitek a stavím ho mezi nejlepší hry, co jsem kdy hrál. I když "herní" aspekty má průměrné, jako celek je výjimečný.
Na povrchu je to jen hloupá střílečka. Okořeňují ji sice speciální schopnosti (vigory), ale ty jsem během hraní vlastně ani moc nepoužíval. Mimochodem, vigory mi (na rozdíl od předchozích Bioshocků) nesedí ani do herního světa -- i když se s nimi setkáte na každém rohu, jen zřídkakdy se setkáte s nepřítelem používajícím jimi nabyté superschopnosti.
Opravdové kouzlo Bioshocku Infinite ale přichází na dalších úrovních. Krásné kulisy, do kterých je hra zasazena, jsou postaveny do prudkého kontrastu s krutostí herního světa. A když dáváte opravdu velký pozor, prolezete každý kout a poslechnete si každý záznam, možná pochopíte i skutečný příběh hry.
Za mě byl Bioshock: Infinite zážitek a stavím ho mezi nejlepší hry, co jsem kdy hrál. I když "herní" aspekty má průměrné, jako celek je výjimečný.
Headlander
Když Headlander začíná, tak vše -- vysvětlování principů, úvod do příběhu, krásná grafika -- nasvědčuje tomu, že vás čeká epický zážitek. ALE: Headlander je hra plná ALE.
Můžete svojí hlavou přistát a ovládat jakoukoliv kreaturu. ALE: ty kreatury jsou všechny stejné. Umí se pohybovat vlevo a vpravo a některé střílet, přičemž nejpodstatnější rozdíl je jejich barva a to, kolik paprsků vyjde z jejich laseru při výstřelu. Fakt tvůrce nenapadlo přidat kreatury co lozí po zdech, létají, schovávají se, nebo hází granáty?
Headlander má příběh, který obsahuje zvraty, postupné odkrývání pozadí událostí a filosofický podtext. ALE: Konci se nedá v žádném případě říkat "rozuzlení", protože podobně jako u Fahrenheit přinese více otázek než odpovědí a budete cítit směs WTF a podvedení, že jste ten příběh kdy prožívali.
Headlander odměňuje prozkoumávání. ALE: Všechno "prozkoumávání" se sestává ze zcela monotónního vlétávání do poklopů, za které získáte poměrně insignifikantní vylepšení života / energie / rychlosti. A všechny tyto poklopy jsou vidět na mapce. "Hledání tajemství" je pak prostě jen "koukání na mapu a hledání poklopů, kde jsem ještě nebyl". A jako ultimátní fuck you od tvůrců budou některé poklopy zataraseny překážkou, kterou lze překonat až díky schopnosti nabyté později ve hře. Není nad forced backtracking.
Celkově tedy: Headlander není špatná hra. Pokud hledáte hloupou střílečku v krásném sci-fi prostředí, vzhůru do toho. Pokud čekáte originální hru plnou variability, neotřelých principů a strategických možností, ušetřte si zklamání.
Můžete svojí hlavou přistát a ovládat jakoukoliv kreaturu. ALE: ty kreatury jsou všechny stejné. Umí se pohybovat vlevo a vpravo a některé střílet, přičemž nejpodstatnější rozdíl je jejich barva a to, kolik paprsků vyjde z jejich laseru při výstřelu. Fakt tvůrce nenapadlo přidat kreatury co lozí po zdech, létají, schovávají se, nebo hází granáty?
Headlander má příběh, který obsahuje zvraty, postupné odkrývání pozadí událostí a filosofický podtext. ALE: Konci se nedá v žádném případě říkat "rozuzlení", protože podobně jako u Fahrenheit přinese více otázek než odpovědí a budete cítit směs WTF a podvedení, že jste ten příběh kdy prožívali.
Headlander odměňuje prozkoumávání. ALE: Všechno "prozkoumávání" se sestává ze zcela monotónního vlétávání do poklopů, za které získáte poměrně insignifikantní vylepšení života / energie / rychlosti. A všechny tyto poklopy jsou vidět na mapce. "Hledání tajemství" je pak prostě jen "koukání na mapu a hledání poklopů, kde jsem ještě nebyl". A jako ultimátní fuck you od tvůrců budou některé poklopy zataraseny překážkou, kterou lze překonat až díky schopnosti nabyté později ve hře. Není nad forced backtracking.
Celkově tedy: Headlander není špatná hra. Pokud hledáte hloupou střílečku v krásném sci-fi prostředí, vzhůru do toho. Pokud čekáte originální hru plnou variability, neotřelých principů a strategických možností, ušetřte si zklamání.
Pro: krásná grafika a setting, kvazioriginální princip
Proti: nesmyslně zakončený příběh, nízká variabilita
State of War
Tahle hra byla něco jako experiment... Experiment, co všechno jde z typického RTS odstranit, aby to pořád bylo RTS - mimo jiné:
- jakákoliv těžba surovin (některé budovy ale poskytují nějaký bonus za jejich držení, např. laboratoř upgrady nebo radar letecké útoky)
- stavění budov (budovy jsou na mapě napevno, střílením na ně je nezničíte, ale obsadíte, či jak rád říkám, "přebarvíte")
PVT BEZ ÚKOLU!
- kupování jednotek (továrny prostě jedou a vytváří nekonečný příliv jednotek, ještě štěstí, že se dá nastavit shromažďovací bod, jinak by vznikaly dopravní zácpy)
Co hra přináší nové, je tzv. PVT, létající věčně-se-respawnující pseudo-UFO, které je nezasažitelné většinou pozemských zbraní a může útočit ze vzduchu -- ideální na
PVT BEZ ÚKOLU!
obsazování osamělých budov.
Cílem hry je v 80% případů zničit soupeřovo velitelství (zbylých 20% úkoly typu "ubraň se 10 minut" apod.), k čemuž
PVT BEZ ÚKOLU!
nemůžete použít díky tzv. "satelitní ochraně" svoje PVT nebo letecké útoky (v některých misích mají satelitní ochranu dokonce všechny budovy ovládané nepřítelem, brr). A samozřejmě ubránit velitelství vlastní, které má naštěstí také satelitní ochranu, ale to je tak všechno. Můžete kolem něho postavit obranné věžičky, ale stejně ho musíte mít
PVT BEZ ÚKOLU!
pořád na očích.
Final verdict: Hra je zajímavá, ale místy až moc těžká a jednotvárná, založena na
PVT BEZ ÚKOLU!
principu "předhoň soupeře". Ale měl jsem ji z časopisu zadarmo :-)
- jakákoliv těžba surovin (některé budovy ale poskytují nějaký bonus za jejich držení, např. laboratoř upgrady nebo radar letecké útoky)
- stavění budov (budovy jsou na mapě napevno, střílením na ně je nezničíte, ale obsadíte, či jak rád říkám, "přebarvíte")
PVT BEZ ÚKOLU!
- kupování jednotek (továrny prostě jedou a vytváří nekonečný příliv jednotek, ještě štěstí, že se dá nastavit shromažďovací bod, jinak by vznikaly dopravní zácpy)
Co hra přináší nové, je tzv. PVT, létající věčně-se-respawnující pseudo-UFO, které je nezasažitelné většinou pozemských zbraní a může útočit ze vzduchu -- ideální na
PVT BEZ ÚKOLU!
obsazování osamělých budov.
Cílem hry je v 80% případů zničit soupeřovo velitelství (zbylých 20% úkoly typu "ubraň se 10 minut" apod.), k čemuž
PVT BEZ ÚKOLU!
nemůžete použít díky tzv. "satelitní ochraně" svoje PVT nebo letecké útoky (v některých misích mají satelitní ochranu dokonce všechny budovy ovládané nepřítelem, brr). A samozřejmě ubránit velitelství vlastní, které má naštěstí také satelitní ochranu, ale to je tak všechno. Můžete kolem něho postavit obranné věžičky, ale stejně ho musíte mít
PVT BEZ ÚKOLU!
pořád na očích.
Final verdict: Hra je zajímavá, ale místy až moc těžká a jednotvárná, založena na
PVT BEZ ÚKOLU!
principu "předhoň soupeře". Ale měl jsem ji z časopisu zadarmo :-)
Pro: pokus o inovativnost, kreativní letecké útoky (přišli s řízeným pádem meteoritu o 12 let dříve než Planetary Annihilation), explozivní souboje drtící tuny jednotek
Proti: monotónní, místy moc těžké, PVT je jak malý hyperaktivní spratek předávkovaný Red Bullem, pokud mu nedáte práci do 10 vteřin, začne spamovat obrazovku i reproduktory zprávou PVT BEZ ÚKOLU!
Shrek 2
Píšu komentář popaměti, je to už asi 10 let co jsem hru hrával, ale vzpomínky na ni mám veskrze pozitivní. Docela mi sice vadilo, že některé pasáže jsem musel opakovat několikrát, protože byly docela těžké, ale docela to vyrovnalo vtipné prostředí a úkoly ("jak dostat osla nahoru na skálu": prostě mu musíte postavit houpačku a shodit na jeden konec balvan), a hlavně se mi nejvíce líbil systém různých lektvarů, které si můžete koupit (samozřejmě všechno originály od Dobré víly): vzpomenu si na lektvar lásky, díky kterému se do vás nepřátelé zamilovali, ale byly tam tuším i klasičtější, jako síla, rychlost, atp.
Takže, hodnotím spíše moje vzpomínky na tuto hru, které jsou veskrze dobré.
Takže, hodnotím spíše moje vzpomínky na tuto hru, které jsou veskrze dobré.
Pro: vtipné, lektvary, možnost hrát za různé postavy, rozmanitost úkolů
Proti: některé pasáže se musí i několikrát opakovat, místy těžké (alespoň mi to tehdy tak přišlo :-D)
Bloodline Champions
Hra: Takže, nováčku, musíme tě naučit ovládání.
Já: No, to jsem očekával...
Hra: WASD - chození
Já: No to je snad jasné...
Hra: Levé tlačítko myši - střela, která udělí malé poškození
Já: Ok...
Hra: Pravé tlačítko myši: zaměřená střela. Vystřelí 3 střely po sobě, které udělí malé poškození a zpomalí soupeře
Já: Jo, to jde...
Hra: Mezerník - rychlé přemístění.
Já: No, to zatím jde...
Hra: Q - sopka. Sešle se na zem, výbuch působí nepřátelům velké poškození.
Já: No, snad si to zapama---
Hra: E - střela co odhodí soupeře, způsobí střední poškození a zpomalí soupeře
Já: Tohle si nemám ša---
Hra: R - štít, činí tě nezranitelným po 3s, po skončení odhodí blízké soupeře
Já: Hej nevím co si o mě myslíte ale---
Hra: F - super útok, působí v rozlehlé oblasti vysoké poškození, musí se nabít
Já: DOST!!!
Hra: Y - vylepšená verze útoku na pravém tlačítku. Spotřebuje 40% energie na super
útok. Omráčí soupeře.
Já: STAČÍ!!!
Hra: X - vylepšená verze útoku na E. Znemožní soupeři používat schopnosti. Spotřebuje 40% super energie.
Já: TOHLE SNAD NEMYSLÍTE VÁŽNĚ!!!
Hra: ...
Já: ... to je všechno. Uff.
* Hraju tutorial *
Já: Jo, super, už to docela zvládám, takže můžu začít...
Hra: 2. kolo tutorialu... Teď jsi healer, ten má na levém tlačítku útok co dává malé poškození, ale zpomaluje soupeře. Na pravém tlačítku malá léčivá střela. Na tlačítku Q speciální útok, který omráčí soupeře po dobu...
(...)
*Poslušně dohraji tutorial*
*Zapínám hru*
Já: Tak co si vyberu?
Hra: Na výběr máš mezi těmito třídami. Je jich jen 27... Zatím...
No, musím se přiznat, že s dalšími postavami je to už o něco lepší v tom, že umístění hlavního útoku, sekundárního útoku, hromadného, silného, super útoku a štítu je u všech postav stejné. Navzdory podobnostem ale většinou mívají velmi odlišné účinky a vedlejší efekty, nehledě na to, že u každé postavy speciální útoky na Y, X a F dělají něco kompletně odlišného...
A jak vypadá taková hra? Klasický souboj 3vs3 bez respawnů - normálka. Problém je ten, že hra trvá jen asi 3 minuty. Což by nebyl problém, kdybyste na ni nečekali 5 minut!
Pak tu máme CTF, Control Points... Netřeba vysvětlovat.
Hra je F2P, archiv má okolo 350 MB (jinak bych se tak nehrnul do vyzkoušení úplně neznámé hry). F2P systém vás ale hodně otravuje. Samé bannery, samé nabídky, musíte ukončit 3 pop-upy vždy když hru zapnete! Humus. Jděte se poučit od Tribes: Ascend, sakra.
Takže to by bylo všechno. Podle textu na stránce autorů se pokoušeli o originální hru založenou na skillu. To se jim... moc nepovedlo. Pokud skillem nemyslíte fakt výbornou paměť na tlačítka.
Pokud chcete online hru o skillu, zkuste raději Tribes: Ascend.
Pokud chcete online hru s kouzly a souboji, zkuste nějakou MMO Diablovku.
Pokud chcete zkusit přijít na chuť této hře, nevadí vám čekání, máte dobrou paměť, dobrý postřeh, slilné nervy a titanovou klávesnici (až do ní budete mlátit vzteky), jen do toho. Bránit vám nebudu. Ale pomodlím se za vaši duši.
PS: (Doplnění k popisu) Ne "červený a modrý tým", doslova "studený a teplý tým"... V angličtině ten dvojsmysl asi není...
Já: No, to jsem očekával...
Hra: WASD - chození
Já: No to je snad jasné...
Hra: Levé tlačítko myši - střela, která udělí malé poškození
Já: Ok...
Hra: Pravé tlačítko myši: zaměřená střela. Vystřelí 3 střely po sobě, které udělí malé poškození a zpomalí soupeře
Já: Jo, to jde...
Hra: Mezerník - rychlé přemístění.
Já: No, to zatím jde...
Hra: Q - sopka. Sešle se na zem, výbuch působí nepřátelům velké poškození.
Já: No, snad si to zapama---
Hra: E - střela co odhodí soupeře, způsobí střední poškození a zpomalí soupeře
Já: Tohle si nemám ša---
Hra: R - štít, činí tě nezranitelným po 3s, po skončení odhodí blízké soupeře
Já: Hej nevím co si o mě myslíte ale---
Hra: F - super útok, působí v rozlehlé oblasti vysoké poškození, musí se nabít
Já: DOST!!!
Hra: Y - vylepšená verze útoku na pravém tlačítku. Spotřebuje 40% energie na super
útok. Omráčí soupeře.
Já: STAČÍ!!!
Hra: X - vylepšená verze útoku na E. Znemožní soupeři používat schopnosti. Spotřebuje 40% super energie.
Já: TOHLE SNAD NEMYSLÍTE VÁŽNĚ!!!
Hra: ...
Já: ... to je všechno. Uff.
* Hraju tutorial *
Já: Jo, super, už to docela zvládám, takže můžu začít...
Hra: 2. kolo tutorialu... Teď jsi healer, ten má na levém tlačítku útok co dává malé poškození, ale zpomaluje soupeře. Na pravém tlačítku malá léčivá střela. Na tlačítku Q speciální útok, který omráčí soupeře po dobu...
(...)
*Poslušně dohraji tutorial*
*Zapínám hru*
Já: Tak co si vyberu?
Hra: Na výběr máš mezi těmito třídami. Je jich jen 27... Zatím...
No, musím se přiznat, že s dalšími postavami je to už o něco lepší v tom, že umístění hlavního útoku, sekundárního útoku, hromadného, silného, super útoku a štítu je u všech postav stejné. Navzdory podobnostem ale většinou mívají velmi odlišné účinky a vedlejší efekty, nehledě na to, že u každé postavy speciální útoky na Y, X a F dělají něco kompletně odlišného...
A jak vypadá taková hra? Klasický souboj 3vs3 bez respawnů - normálka. Problém je ten, že hra trvá jen asi 3 minuty. Což by nebyl problém, kdybyste na ni nečekali 5 minut!
Pak tu máme CTF, Control Points... Netřeba vysvětlovat.
Hra je F2P, archiv má okolo 350 MB (jinak bych se tak nehrnul do vyzkoušení úplně neznámé hry). F2P systém vás ale hodně otravuje. Samé bannery, samé nabídky, musíte ukončit 3 pop-upy vždy když hru zapnete! Humus. Jděte se poučit od Tribes: Ascend, sakra.
Takže to by bylo všechno. Podle textu na stránce autorů se pokoušeli o originální hru založenou na skillu. To se jim... moc nepovedlo. Pokud skillem nemyslíte fakt výbornou paměť na tlačítka.
Pokud chcete online hru o skillu, zkuste raději Tribes: Ascend.
Pokud chcete online hru s kouzly a souboji, zkuste nějakou MMO Diablovku.
Pokud chcete zkusit přijít na chuť této hře, nevadí vám čekání, máte dobrou paměť, dobrý postřeh, slilné nervy a titanovou klávesnici (až do ní budete mlátit vzteky), jen do toho. Bránit vám nebudu. Ale pomodlím se za vaši duši.
PS: (Doplnění k popisu) Ne "červený a modrý tým", doslova "studený a teplý tým"... V angličtině ten dvojsmysl asi není...
Pro: Velký výběr tříd, pokus o inovativnost.
Proti: Pokus o inovativnost selhal. (Stává se.) Neúměrná čekací doba na zápasy. Nezapomatovatelné schopnosti, pokud nehrajete jen za 1 postavu... F2P everywhere. Buy this, buy that, cool outfit, pro pack, XP boost, bleee
Tribes: Ascend
Tahle hra je tak málo hodnocená, že v době psaní tohoto komentáře ani není v žebříčku. Ale to je velká chyba! Protože patří mezi nejlepší online střílečky, co jsem kdy hrál. Screw TF2!
V klasických střílečkách jde o jediné: zamířit co nejlépe na soupeře a stisknout spoušť, a u toho se ještě co nejlépe krýt. Pokud je toto váš vesmír a nesnesete jeho narušení, tak hlavně nezapínejte tuto hru. Obrátí vaše představy o střílečkách naruby.
Na první pohled úplně normální střílečka. Tak co si dáme za mód, Capture the flag, Team deathmatch, Control Points, Arena? To je nuda, to přece znám. Pak nastává výběr třídy (za zmínku stojí, že většina tříd je na počátku zablokovaná, ale jdou poměrně rychle odemknout). A jde se na věc.
Pak ale nastává překvapení. Jo, jsem na obrovské kopcovité mapě. Jo, všude kolem mě poletují hráči. Držím nějakou divnou pušku... Zkusím někam dojít... Bum. Znova... Bum. No nic, asi si musím zapnout ten tutorial...
Pro přežití (a i pro úspěch) v této hře platí základní pravidlo: čím rychleji, tím lépe. Když stojíte na místě, je po vás. Ale nebojte. K usnadnění pohybu hra nabízí 2 zajímavé prvky:
1. jetpack (pravé tlačítko myši) -- k tomu snad dodám jen to, že energie pro jetpack je společná s energií kterou používá např. špinova neviditelnost.
2. lyžování -- to nespotřebovává energii žádnou. A o co jde? Prostě se všechny povrchy najednou chovají jako z ledu. Zbruslit dolů z kopce? Žádný problém.
Říkáte si, jak se v takové rychlé hře vůbec můžu do někoho trefit? Inu, můžete, ale ještě vám to ztížíme: všechny projektily ze zbraní létají pomalu. A když říkám pomalu, myslím tím tak, že když si dáváte opravdu pozor, dá se před nimi i uhýbat. Ale zato je většina projektilů explozivní. V čem tedy spočívá vraždění soupeřů? Inu, střílíte jim pod nohy rakety (přesněji řečeno disky) či co zrovna máte za zbraň, a snažíte se o to, trefit se tam, kam zrovna soupeř přistává (všichni mají jetpack, pamatujete?). Samozřejmě, ve hře jsou i normální zbraně (brokovnice, SMG), ale s těmi moc daleko nedostřelíte.
Nezní to moc zábavně? Inu, to spoustu zábavných věcí. Ale ujišťuji vás, je to velmi zábavné.
A jako plus, celá hra je zadarmo, a i když obsahuje Premium, jediná velká výhoda Premium hráčů je ta, že mohou mít vlastní skin. Jinak všechny zbraně, předměty i perky (speciální schopnosti) jsou dostupné všem za XP získané ve hrách.
V klasických střílečkách jde o jediné: zamířit co nejlépe na soupeře a stisknout spoušť, a u toho se ještě co nejlépe krýt. Pokud je toto váš vesmír a nesnesete jeho narušení, tak hlavně nezapínejte tuto hru. Obrátí vaše představy o střílečkách naruby.
Na první pohled úplně normální střílečka. Tak co si dáme za mód, Capture the flag, Team deathmatch, Control Points, Arena? To je nuda, to přece znám. Pak nastává výběr třídy (za zmínku stojí, že většina tříd je na počátku zablokovaná, ale jdou poměrně rychle odemknout). A jde se na věc.
Pak ale nastává překvapení. Jo, jsem na obrovské kopcovité mapě. Jo, všude kolem mě poletují hráči. Držím nějakou divnou pušku... Zkusím někam dojít... Bum. Znova... Bum. No nic, asi si musím zapnout ten tutorial...
Pro přežití (a i pro úspěch) v této hře platí základní pravidlo: čím rychleji, tím lépe. Když stojíte na místě, je po vás. Ale nebojte. K usnadnění pohybu hra nabízí 2 zajímavé prvky:
1. jetpack (pravé tlačítko myši) -- k tomu snad dodám jen to, že energie pro jetpack je společná s energií kterou používá např. špinova neviditelnost.
2. lyžování -- to nespotřebovává energii žádnou. A o co jde? Prostě se všechny povrchy najednou chovají jako z ledu. Zbruslit dolů z kopce? Žádný problém.
Říkáte si, jak se v takové rychlé hře vůbec můžu do někoho trefit? Inu, můžete, ale ještě vám to ztížíme: všechny projektily ze zbraní létají pomalu. A když říkám pomalu, myslím tím tak, že když si dáváte opravdu pozor, dá se před nimi i uhýbat. Ale zato je většina projektilů explozivní. V čem tedy spočívá vraždění soupeřů? Inu, střílíte jim pod nohy rakety (přesněji řečeno disky) či co zrovna máte za zbraň, a snažíte se o to, trefit se tam, kam zrovna soupeř přistává (všichni mají jetpack, pamatujete?). Samozřejmě, ve hře jsou i normální zbraně (brokovnice, SMG), ale s těmi moc daleko nedostřelíte.
Nezní to moc zábavně? Inu, to spoustu zábavných věcí. Ale ujišťuji vás, je to velmi zábavné.
A jako plus, celá hra je zadarmo, a i když obsahuje Premium, jediná velká výhoda Premium hráčů je ta, že mohou mít vlastní skin. Jinak všechny zbraně, předměty i perky (speciální schopnosti) jsou dostupné všem za XP získané ve hrách.
Pro: originalita, zábavnost, neobtěžující F2P princip
Proti: Shocklance. Tu svini si nekupujte. Je úplně na ***. Nejde se s ní trefit. Fakt, věřte mi. Ale ostatní zbraně jsou fajn.
Chicken Invaders: Revenge of the Yolk
Po staletích vaření, smažení, pečení, grilování, fritování, opékání a flambování se kuřata konečně vzmohla na odpor...
Určitě jste někdy zažili hru, která je neskutečně zábavná, a vy vlastně nevíte proč... Tato je jedna z nich. Ani nevím, co mě na ní baví nejvíc. Skvěle vtipný příběh (rozhovory hlavního hrdiny s vypravěčem jsou geniální) a stylizace, úžasní bossové (od Unidentified Chicken Objects přes slepici v kulichu po obří vejce), skvěle vyvážená obtížnost, skvělý systém power-upů a výběru zbraní... Ale u mě jednoznačně vede hudba. Hrát tuto hru bez hudby je zločin.
Hra je navíc skvěle podporovaná. Poté, co vyšel 4. díl, většinu vymožeností z 4. dílu (zejména multiplayer) přidali vývojáři i do tohoto.
Co dodat. U této hry se nemusíte obávat dětinské úrovně obtížnosti, stereotypu (ano, je založena na Space Invaders... ale to jen první level), ani nudy. Tahle hra je při každém hraní úplně stejná. Ale stejně si ji budete chtít zahrát pořád dokola.
PS: Best song ever: https://www.youtube.com/watch?v=F8slCCVmakM
Určitě jste někdy zažili hru, která je neskutečně zábavná, a vy vlastně nevíte proč... Tato je jedna z nich. Ani nevím, co mě na ní baví nejvíc. Skvěle vtipný příběh (rozhovory hlavního hrdiny s vypravěčem jsou geniální) a stylizace, úžasní bossové (od Unidentified Chicken Objects přes slepici v kulichu po obří vejce), skvěle vyvážená obtížnost, skvělý systém power-upů a výběru zbraní... Ale u mě jednoznačně vede hudba. Hrát tuto hru bez hudby je zločin.
Hra je navíc skvěle podporovaná. Poté, co vyšel 4. díl, většinu vymožeností z 4. dílu (zejména multiplayer) přidali vývojáři i do tohoto.
Co dodat. U této hry se nemusíte obávat dětinské úrovně obtížnosti, stereotypu (ano, je založena na Space Invaders... ale to jen první level), ani nudy. Tahle hra je při každém hraní úplně stejná. Ale stejně si ji budete chtít zahrát pořád dokola.
PS: Best song ever: https://www.youtube.com/watch?v=F8slCCVmakM
Pro: příběh, vtip, stylizace, bossové, obtížnost, power-upy a zbraně, HUDBA!
Proti: trest za smrt v podobě ztráty poloviny nasbíraných power-upů je možná až příliš krutý... ale nemusíte se bát, že bez power-upů nezvládnete další level, to má hra skvěle zařízeno
Popcorn naposledy…
Ohodnotil 
Not for Broadcast na 65 % (46 dní).
Napsal komentář k Not for Broadcast (46 dní).
Diskutoval u hry State of War (3 roky a 37 dní).
Pro: postavy, soundtrack, lore, kreativní lámání čtvrté zdi
Proti: design lokací (cesty mezi nimi často monotónní a zmatené, naštěstí má hra fast travel)