Bohužel jsem SC1 hrál až po SC2000, takže jsem mohl vidět jak vypadá základní, hrubý nárys konceptu. Ten pak byl revolučně zpracován ve dvojce (revoluce, protože ten skok je obrovský) a pak upravován ve trojce a čtyřce. Ale možnostmi, graficky i zvukově, jednička velice zaostává. Grafika sice už má dostatek (na DOS hru) barev, ale bylo to to blbé období, kdy sice vývojáři měli barvy, ale nevěděli co s nimi. A nebo nebyly prostředky.



^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
KDY (poprvé/naposledy) -------- 2003 (N/A)
KOLIK (hodin circa) ----------- 2
DOJEM (ano/hmm/ne) ------------ NE
OBTÍŽNOST (pokud je/pamatuji) - N/A
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Pokud byste se divili, proč má tahle hra 85% a jiná, daleko kvalitnější a propracovanější (a složitější, větší a delší) také 85%, je to proto že jsou obě dobré, jen každá jinak.

Tuto hru si pamatuji z dob, kdy jsem jezdil k prababi. Hrál jsem jí na 286tce (jedna z mála hratelných her), přičemž často jsem u ní trávil celé odpoledne (Test Drive 2 se NEDALO hrát). Dá se do jisté míry hrát, dá se to i užívat. Když prominete zvuky a grafiku (dělají co se dá), hra nabízí docela dost možností, jak zabíjet čas a tak to není to samé pořád dokola. Navozuje pocit lehké nelinearity, což je fajn. Jasně, za chvíli se dá naučit a dokončit, ale i tak.



^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
KDY (poprvé/naposledy) -------- 2003 (2007)
KOLIK (hodin circa) ----------- 2
DOJEM (ano/hmm/ne) ------------ ANO
OBTÍŽNOST (pokud je/pamatuji) - N/A
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

...a když mě po operaci slepáku přišel navštívit táta, slíbil mi, že až se vrátím domů, budu moct celý den hrát Ufouny. To bylo někdy v 94-95 (dalo by se to zjistit podle toho kdy jsem v tý nemocnici byl, ale ta paměť).

Od té doby se se mnou táhne závislost na této hře. Dohrál jsem jí snad nejvíce ze všech her. Nejdříve horko těžko na lehkou obtížnost v dětství, pak hodně trénování na těžkou obtížnost, poslední dohrání levou zadní na "nadčlověk".

Sektan, levit, muton, krysklad, hadom, párák, celatid a jeho věrný druh silacoid (vypadají podobně), etheral, sektanoh a kyberdisk. Pokud jsem na nějakého zapoměl, pánové omluví. Snad. A další zajímavosti jako "nedostatek jednotek času", "cizáci terorizují Manilu" (hehe) a podobné dělali z Ufounů ještě větší zábavu. Děkuji pane Němečku (když nepřekládal, dělal skvosty jako Mravenci, nebo Vlak). I když asi neoficiální, stejně ho měl skoro každý. Tak leť, záškodníku.

Grafika je [slušné chování off] boží! [slušné chování je on]. Tak propracovaná, ručně kreslená (ještě lepší než ostatní DOSárny, pokud můžu říct). Hodně času jsem kdysi strávil nad glóbem. V té době to byl můj jediný kontakt s virtuálním modelem Země.

Hra je velice bohatá a zejména první mise, kdy je jednotka velice mizerně vybavená, stojí za to. Umře často i čtvrtina mužstva, protože bez brnění jsou vojáci koseni na první zásah.

A tak (prodat blbosti, nakoupit laviny a 22 vědců, postavit obytné buňky, sklady, cizáckou celu a ještě něco, zkoumání laserových zbraní=>laser pistole>laser pušky a tak kolem Den 22 máme vyzkoumáno). Bohužel Den 22 je také den, kdy je často první teror. A pustit ho není moc ekonomické.

Ohromně zajímavé je číst si různá diskuzní fóra co jsou rozházená po internetu. Člověk se dozví plno nových věcí, zanadává si na staré problémy, vzpomene si na radostné zážitky. Například před chvílí mě napadlo vyhledat si názory na problém, který mě štve už velmi dlouho. Cizáci co ovládají mé jednotky i když je nevidí. I když ještě vůbec nevyšli z lodě (která má zavřené dveře). Myslím, že je to podvod a myslí si to i spousta ostatních lidí. O UFO toho bylo hodně napsáno, na hru je mnoho názorů, ale její známost je neuvěřitelná. Rovnat se může snad i se samotnou Dunou 2.

* Tátův legendární voják Oscar Horton, který měl vskutku epické psionické schopnosti. Ne z dnešního pohledu, ale z pohledu párletýho fakana Martyho, co ho do obdivoval.
* Mou genocidu malých zelených přátel - Když jsem už velmi dobře ovládal Psi-amp a v největším UFU plném Mutonů jsem je všechny ovládl, nahnal ke zdi, vzal všechny zbraně a obehnal mými vojáky. Trvalo to mnoho kol a stálo dost úsilí a save/loadů, ale výsledek stál za to. Pak už jsem je jen smažil dábelským odpalovac(z)em (jak se zbraň jmenovala v Němečkovo překladu).
* Strach který jsem měl z temných chodeb cizáckých bází. Zdánlivě pusté chodby mě děsí dodnes.
* Jak jsem se někdy na začátku tohoto století snažil hrát EU na Playstationu. Pekelný zážitek a důkaz, že strategie a konzole nejdou dohromady. Dřív jsem zkoušel Warcraft 2, též na Ps1. To už bylo lepší, ael pořád nic moc.
* V temných dobách půlky 90. let, kdy jsem měl velmi omezený přístup k počítači
* Na jednom teroru jsem měl plno výbuchů a hodně políček tam hořelo. Do jednoho jsem vlezl vojákem a on začal hořet. Byla to docela směšná animace a já se mu pár kol smál. Pak umřel a už mi tolik do smíchu nebylo.
* Fakt, že sektani vypadají jak můj kocour je dost znepokojující. Roztomilost obou nezná mezí. Páráci zas připomínají tátovo psa.
* Když jsem měl záškodník mimo bázi a zrovna mi jí napadli. Dokázal jsem jí ubránit za pomocí jednoho muže a asi stovky loadů. Fakt jsem se cítil jako Rambo, běhat po nebezpečných chodbách a krýt se za rohy.
* Krysklad (SkladKrys?) a cizácký teror, to je dost smrtelná kombinace. A také strašidelná. Samozřejmě, létající zbroje to jistí, ale dostat takový teror jako první ze všech (který často nastává 22.1.) je zdrcující rána a většinou první porážka. Už jenom samotné vědění, že Krysklad má daleko víc jednotek času než moji lidé, že dokáže vyběhnout ze tmy mimo viditelnost, dostat se až ke mě a ještě si "mrdnout" do mých jednotek je skličující. Minimálně. Opravdu velké bestie.
* Slovní hříčka v českém překladu - Cydonie nebo ZMAR (když je to na MARZu, tedy marsu chci říct).
* Když už mi chybí někteří vzácní emzáci, tak nastává honba za (ne klenotem Nilu) mediky. Což tedy odnáší sektánci.
* Nudné hodiny ve škole, které jsem strávil kreslením si plánků UF na čtverečkovaný papír. Byly docela dost povedené, škoda že jsem to už dávno ztratil.
*
* A vlastně nejdůležitější ze všeho je obrovská rozmanitost hry. Zničit se na misích dá vše, dokonce i při obraně báze (nevím jestli je to pak zničené i po misi, asi ne). Odvážlivci si mohou prokutat cestu i solidní hlínou v UFO bázích. Náhodně házené přelety UFO, náhodně rozmístění cizáci a typy lodí. Přiletí snad první měsíc velké UFO ? Nemůžete dělat nic, jen se bezmocně koukat a doufat, že nic neprovede.


Na tuhle hru nemám žádné minimální vzpomínky, tato hra žije v mé paměti velkým životem.

^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
KDY (poprvé/naposledy) -------- 1994 (2010)
KOLIK (hodin circa) ----------- 300
DOJEM (ano/hmm/ne) ------------ ANO
OBTÍŽNOST (pokud je/pamatuji) - MASTERMIND
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Přiznávám se, hrál jsem s "PLAYERS 8". Jinak by mi hra přišla trochu nudná. Nejdříve jsem hrál za nekromanta a zasekl se u Baala. Poté za vražedkyni a dostal se docela dost daleko (poslední obtížnost, do 3. aktu) a nakonec za barbara.

Nevím proč, ale tato hra má úžasnou schopnost znovu-hraní (replayability). Přišlo mi naprosto normální dělat několik postav a trávit nad nimi mnoho hodin času. Pokaždé to bylo zajímavé. To se mi skoro nikdy nepodařilo opakovat (už jen proto, že u většiny her je hraní znovu ztráta času, který jde lépe využít poznáváním nových her - no stejně jako u knih, čtu znova jen ty nejlepší).

Grafika je dokonalá. Zvláštní je, že sice ta hra je vlastně jen o mlácení, tak jde o to mlátit/sesílat kouzla co nejlépe, čekat na "drop" monster, využívat různých efektů pro různé druhy hry (velice, velice odlišné od sebe).

Co mě štve je rozlišení. Už tenkrát bylo 640x480 málo. Tento datadisk dal 800 na 600, ale v té době se už u jiných her běžně vyskytovalo 1024x768. No a nechápu proč nemůžou vydat nějaký patch povolující nastavitelné rozlišení. Hrát to na mém 1600x900 už je docela znát. Navíc s tímhle rozlišením bych mohl velkou plochu dost dobře využít, vidět daleko.

Chtěl bych zmínit též hudbu. Skoro každá track je krásná v ambientním slova smyslu. Mám rád akustiku a hudba v divočině 1.A, Tristram (velice vylepšená verze), či ta dlouhá co hraje na poušti (nemluvě o Wagnerem inspirovanými hudbami 5.Aktu. Jedna z mála her, kde si hudbu nevypínám.

P.S - Pamatuji si recenzi v ABC (časopis), kde Diablo 2 dostalo asi tak 20%. Haha, čas a hráči "proved it wrong".



^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
KDY (poprvé/naposledy) -------- 2003 (2009)
KOLIK (hodin circa) ----------- 300
DOJEM (ano/hmm/ne) ------------ ANO
OBTÍŽNOST (pokud je/pamatuji) - NIGHTMARE (ne HC)
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Je to šedé, není to tak zábavné jako Vice City, ale já měl to štěstí dostat se ke hře pár měsíců po vydání (a zaznamenat jedno z mých dohrání).

Báječné vzpomínky, kdy jsem stál na molu prvního ostrovu, poslouchal "Today Is a Beautiful Day" (mimochodem úděsná popárna, ale takhle jsem to tenkrát neviděl) a díval se na východ slunce. Ne v moc hrách mě to takhle bavilo. Projíždět město a obdivovat architekturu bylo nádherné. O to víc proto, že Mafii jsem hrál až v 2008. Hehe, pamatuji, že jsem tenkrát ještě používal češtiny a měl jsem problém s přenášením savů sem tam. Vím, že mě maximálně sra_la mise, kde jsem měl sniperovkou ničit kartel na lodi. Hrozná mise, nakonec jsem to vyřešil se zpomalovací pilulí (po radě kamaráda).

Hledání stunt jumpů, zábava s "kill frenzy" rampage, obdivování 3d modelu kde člověk mohl dělat tolik věcí (a v retrospektivním srovnání lepší, než Mafia - na tenhle typ hry se hodí více arkádovost, kterou GTA má). Zábava byla i hledání spotů na bránění se před policií, pokud ukrást následně tank (mockrát nevyšel) a hlídat si záda na vrtulníky. Už jen průzkům

Ale nemyslím si, že by bylo možné létat letadlem NAD Liberty City. Díky modelu ovládání/létání spíše po zemi (maximálně pár metrů nad). Možné to sice je, ale je to tak složité a otravné, že to sice asi zkusil každý, ale že by to většinu lidí bavilo ? To si nemyslím. Ve Vice City to šlo v pohodě s vrtulníky no a v San An se už na začátku dal sehnat létostroj s proudovým pohonem, se kterým se McFly flyoval fajn.

Příběh není tak "vznešený" a kvalitní jako ten u Mafie, ale spíše zábavnějšího typu, kterým je série GTA známá.

Škoda, že jsem PT hrál už relativně dávno (2004), takže vzpomínek už není tolik (a hlavně nejsou tak živé). Nejhorší je však, že o "lore", světu Forgotten Realms jsem tenkrát nic nevěděl. Naštěstí jsem pak v druháku na střední dostal do spárů gamebook (anglický) o Planescape, který mi hodně osvětlil zákony světa. Ale vědět to tenkrát, že ?

Skvělý příběh, ještě daleko lepší, když znáte zákulisní triky a praktiky. Grafika, též na úrovni (dokázala vymáčknout jedny z nejlepších vizuálů tohoto ISO-2d enginu), dosti se mi líbila. Mám jí docela rád, jak by také ne. Ale tak dá se to pochopit, tak trochu jsem na ní vyrostl (druhá fáze růstu, první byly DOS hry). A hlavně v době kdy se mnoho her neúspěšně pokoušelo zakomponovat ohrusnou (ohromně hnusnou) 3d grafiku, PT šel dál tím, co Black Isle umělo nejlépe. Jasně, vizionářů a průkopníků, těch je třeba. Ale proč si neužívat to, co je.

A vypadá hezky. A hraje se hezky.

+ samozřejmě pocit mnoha možností (výběr cesty, společníků, úkolů). Akorát mi dělalo problém zvyknout si na fakt, že zbroj dávala mínus namísto plus (klasika AD&D ?)

Jedna z her, které jsem hrál před 2000. Proč to říkám ? Protože moje vzpomínky na W1 jsou většinou dost staré. Několikrát jsem to hrál i potom, ale nikdy ne kompletní dohrání. Nebavilo mě to po tom, co jsem poznal Warcraft 2. Ovšem Dune 2000 mě naopak sralo, zatímco Dune 2 byla (a je) dokonalá.

Mám rád starou grafiku, ale W1 grafika se mi nelíbí. Těžko říct proč, spíš pocit než fakta. Také systém stavění jen u "cest" se mi přící. Též pomalost (nastavitelná, ale i tu nemyslím), chudost misí. W1čka byla vlastně kopie Duny 2, ale bohužel nedopadla tak dobře. Tam to bylo jednoduché, vybudovat bázi, obranu a pak zaútočit. Tady je rozmanitost úkolů trochu větší, ale ovládání hrozné. V D2 mě bavilo klikat na každou jednu jednotku zvlášť, tady ne.

Ještě, že pak přišel Warcraft 2.

Ne pokračovatel série, ale překonavatel. Kdyby neexistoval datadisk, dostalo by 95% toto Diablo, ale protože ho tu máme, tak musím zavést nějaký rozdíl. Navíc sice jsem zažil dobu kdy ještě LoD nebylo (a já vesele hrál D2), ale nebylo to zas tak zajímavé.

Navíc pátý akt je ze všech nejhezčí, no a protože LoD = D2 + 5.akt + všechny ostatní blbosti kolem, tak už teď není důvod hrát "jen" tuto. Spíš takový skanzen historie.

P.S - hrál jsem za Paladina a dohrál to jednou, na základní obtížnost na stroji 233/64MB RAM, kdy se to pořád sekalo.

Napsat záporný komentář k WOWku se tu skoro rovná sebevraždě. Ale budiž, svůj názor chci říct. A vy všichni co předem odsuzujete Worlf of W. - je na něm dost dobrého, tak prosím slepě nedávejte zápory, aniž byste to znali nějak lépe, do hloubky.

Nejsem hráč (hrál jsem to jen pár dnů, neleveloval jsem, spíš jsem se procházel po kraji a trochu zabíjel), nemám rád MMORPG a tak mi ani WOW moc k srdci nepřirostlo. Ale vím o něm dost, rád ho z povzdálí studuji, pouštím si sem tam videa, čtu si příběhy a sleduji vývoj.

Příběh je totiž dokonalý, do extrémních podrobností dovedený příběh z ostatních Warcraft her (kde na to nebylo tolik místo, nejblíže se přiblížil snad Warcraft 3, W1 a W2 jen tak bruslili kolem). Ohromné stavby a architektury co dokáže engine vykouzlit, to mě dokázalo nadchnout.

Grafika se mi ale nelíbila. Komisy mám rád, ale na WoW mi zkrátka něco nesedí. A také hratelnost - všechny ty věci co člověk musí dělat. A už jen fakt, že je to hra na "doživotí", nedá se dokončit, stále je co hrát, to mi vůbec nevyhovuje.

Proto jí také nehraji.

EDIT:

Je fakt, že k MMORPG (a onlineovkám obecně) nemám moc dobrý vztah. Už jen ten koncept placení WoW, mě to zkrátka nesedí. Mohl bych hrát třeba LOTR a nebo Runescape, ale tady zas narázím na nechuť k tomu hrát donekonečna.

Hahahaha, no tak tohle byla opravdu sranda. Ne, opravdu, já ty vývojáře chápu. Spikli se proti nám v krutém (a docela drahém) žertu a tak když byli všichni natěšení na důstojné pokračování jedničky, dostali tohle. Chtěl bych vidět jejich obličeje po tom, co přišly první recenze od časopisů a reakce od hráčů.

Ale vážně, dvojka se nepovedla, o tom není sporu. Naštěstí jsem jí nehrál v 2004tém, ani 2005. Ba ani 2006. Hrál jsem jí půl roku po DX1, tedy před měsícem. Tím jsem byl ušetřen šoku v době vydání a také jsem vlastně věděl, do čeho jdu.

To pomohlo.

Hra byla horší, graficky se mi líbila méně a i lokacemi, příběhem. Konzolovost (okřídlený termín, ale pravdivý) byla znát. I tam mě ale hra nadchla (pokud se to tak dá nazvat, omezeně ale přece) příběhem. Jednička byla výzva, u dvojky to však bylo jediné, co táhlo.

EDIT: Tak jdu předělat celý komentář. Stál totiž za prd.

Největší problém Ufa dvojky je ten, že je to vlastně to samé jako jednička, jen jiná grafika, zvuky, popisy a názvy. Jasně, je normální mít víc her na stejném enginu, jenže toto není ten případ. Když zakleknutí stojí stále 4 time units, když poměr od boku/automat je stále stejný, když budovy dělají (minimálně na začátku) to samé (takže znovu postavím velký radar, 2x obytné buňky, 2x sklady a později cizáckou celu). To není nová hra na stejném základu, to je úplně to samé, bohužel. Lišit se hra začně až později.

Ono to funguje, ale jen proto, že to fungovalo už v jedničce. Kdo poznal jako první dvojku, tak jí bude mít asi hodně rád, ale nenechte se zmýlit, tohle vše tu už jednou bylo. No, ale uznávám, že je lepší začít hrát toto, než po 20té dohrát jedničku na nadčlověka. Už to trochu ztrácí na zajímavosti, pořád si jet to samé dokola. Dvojka nabízí skoro to samé. Od určitého místa se hratelnost trochu odchyluje. Na mnoha místech však přetrvává.

Graficky je hra tu lepší, tu horší. Je fajn, že podmořské prostředí nabízí nové možnosti jak si vyhrát s pixely, ale třeba grafika glóbu je hrozná. Několik čar znázorňujících mořské hlubiny, ale totálně zanedbaných těch zbylých 30% světa. Jasně, hra se zaměřuje na vodu, ale ne pevninu bych se také rád koukal. Též tónování pod vodu není úplně podle mého gusta, ale jde to hrát, není to zas tak špatné. Autoři si tam pěkně vyhráli s různými vraky rozházenými po "podlaze". Vlastně je to v mnoha ohledech lepší, hravější. Je vidět, že vývojáři engine ždímají na maximum a dělají, co můžou. Potěšilo mě například na prvním teroru (v tropické oblasti), kde byla obrovská vila plná schovek, zábradlí a tajných místnosti. A nebo "sklepy" pod kopci, kde se schovávaly emzáci. Než mě napadlo, že tam můžou být a než jsem si jich vůbec všiml, tak jsem odklikal hodně kol.

Třeba nechápu, proč musím znovu zkoumat Medi-kit. Před 50ti lety jsem jej přece už vyzkoumal (a kdo ne, tak jde proti sobě). Hudba v TftD je dobrá na pár prvních poslechů, ale velmi brzy se oposlouchá. Jednička mě tolik hudebně nepotěšila (i když glóbus/stíhání ufa byly slušné). Obecně by se dalo říct, že hudba v prvních dvou dílech je na nic. Také číst si úplně novou ufopediu, dívat se na pitvy ufíků, to je fajn.

Smutné bylo, že k mnoha bugům (menším, větším) z jedničky se přidalo ještě mnoho dalších. Hry jsou vlastně identické, ale je jich daleko víc. Byl jsem už v červnu a ještě neměl vyzkoumanou Magnetic Resonance. Proč ? Nezajal jsem Lobstermana navigatora. Nikdy jsem zatím žádné nepotkal. Na UFO wiki jsem zjistil, že existuje patch (!!!) který mnoho chyb napravuje, tak mi to naštěstí napravil. I tak, mohlo to být daleko lepší bez toho. Kdo chce, detaily o tomto bugu (a dalších) si tam přečtěte, pro fanoušky série je to zajímavé čtení.

Můj dřívější komentář byl moc krutý. Dvojka si to nezaslouží, je to vlastně fajn hra, která ode mě nedostane 100% jen proto, že toto už tu jednou bylo.

Když jsme na začátku 90. let (brzký začátek) měli počítač (díky tati), byl to jeden z mála tady na Slovanech. Tím myslím opravdu počítač na to, čemu se dnes říká DOS hry. Otec často vzpomíná na pecky, co jsme tenkrát hráli (já spíš čuměl, než hrál). eSeS je jedna z nich. Ač jsem jí za celý život hrál jen chvíli, pár hodin, koukal jsem na ní daleko častěji a tak jsem si k ní utvořil jistý vztah.

Jasně, někomu by mohlo přijít nudné čekat-čekat-čekat (atd) až se objeví nepřátelská ponorka, ale je to celkem realistické. Znal jsem člověka, který k nám chodil tuhle hru hrát a bavilo ho to. Mě bavilo se koukat.

V testu času by však hra bohužel asi nevydržela. Spíš nostalgická vzpomínka.

Hru jsem poprvé hrál někdy v 93-94 (dříve jsem na to bohužel ještě neměl mozek). Od té doby jsem jí hrál mnohokrát a také několikrát dohrál.

To že kolo trvá dlouho by se dalo předvést na mém experimentu, který jsem naposled zkusil. Zabrat naprosto všechny políčka, které aspoň trochu vynášejí (s tím, že jsem kolem jediného zbylého nepřátelského města udržoval armádu na všech osmi). Bohužel jsem však narazil na maximální limit měst. Loadoval jsem a udělal to chytřeji. Na max. počet měst (už nevím kolik) jsem se to číslo snažil co nejlépe využít a mít co největší skóre na populaci, všechny divy světa a samozřejmě, bonus za mír. Tím se moje hodnocení dostalo mimo tabulky do řádu zhruba 2000%. Používal jsem ovšem taktiku save-load, to bez mučení přiznávám. Heh, soupeře jsem nechal zkoumat a stavět divy světa, načež jsem je pak zabíral/kradl/tradeoval. Snad jsem dokonce měl nukleární zbraně kolem roku nula (ale nejsem si tím jist).

Zkrátka byla to sranda. Vzpomínat jak jsem jako malý proháněl Settlery z Evropy na východ přes pustou Sibiř. To jsem samozřejmě hrál jen tak pro srandu, ne na výsledek. Zajímalo by mě, kolik bych měl bez hanebné taktiky save/load. Jednou si to vyzkouším. I tak asi dost, přeci jen, hraji tuto hru celý život.

Proč vlastně ? Protože Civ má ohromnou vlasnost replayability - je radost hrát znova. Občas to sice na začátku dopadne špatně a tak než postavíte prvního Settlera, zničí vás cizí nájezdník (a tak zemřete v prvních pěti minutách). Krásný obrázek že Civilization nepřečkala Test of time. Ale Martyrius the Great will rise again, že ano. Da, da, není problém začít hrát znovu.

Nerad jsem hrál random mapu (vlastně snad ani jednou), vždy svět. Itálie skládající se ze zhruba pěti políček, Británie zase ze čtyř (nebo tak nějak). Nejhorší bylo zvládnout Asii a Afriku. Pohyb pomalý, prostory obrovské, nepřátelé utíkali sem tam, města všude možně. Zimbabwe mě pěkně štvalo. Ale což.

Jako frontman Ruska je Stalin, jako předák Číny je Mao. Docela kontroverzní, tuším, že je v pozdějších dílech nahradili. U Německa si však netroufli dát ... no současníka těmto dvoum.


Nuže zpátky k mému experimentu. Protože jsem měl maximální počet měst (někdy kolem roku 1800 to bylo). Pollution bylo také maximální. Kromě těch jednotek na blokování nepřítele (tanky proti cavalry, viva la civilization) jsem měl jen settlery, ale ani jejich obrovská armáda nestačila na to pokrýt ohromnou spotřebu mé civilizace. A to jsem měl všechny možné potlačovače znečištění, snažil jsem se dávat jídlo a ne produkci et cetera.
===> Kolo pak trvalo i třeba 10 minut. Šílené, ale docela sranda. Naštěstí následovné hry se zaměřili na trochu automatizaci mikromanagementu.

Takže jsem vlastně vyhrál na více frontách. Jakoby jsem zničil všechny nepřátele (i když ne na papíře, formálně) - byť jen prakticky. Loď se vesele stavěla a SS moduly trojího typu svižně svištěli na oběžnou dráhu. A ještě jeden konec - nevím teď jaký (z hlavy), ale také jsem ho měl. Doufám.
To se mi zdá jako trochu škoda. Nemůžu zničit posledního nepřítele, protože by skončila hra a to nechci. Ale chci ho zničit, aby se mi to počítalo jako úspěch.

A když už jste (jakkoliv) skončili, ten pocit vítězství z všemocné tabulky historie (kde se pomaličku mračili všichni poražení) a poté ten sled vývoje civilizace na kontinentech, zabírání území, barevné označení.

I grafika. A krásně provedené divy světa, města, ty šašci na cestě před městem, geniální systém. Civilizopedie (díky ní jsem se prakticky naučil angličtinu a tak věděl jak se řekně sýpka dřív, než názvy měsíců).

Řekl bych, že tato hra vyšla hlavně na Playstation a pak (aby se neřeklo) také na PC. Pamatuji si, jak jsem jí (tak 10 let zpátky) hrál. Nebylo to vyloženě špatné, jen pomalé a lineární. Musel jsem udělat to a to, často v dost otravném stylu. Film jsem tenkrát (ani nyní) neviděl.

Nic moc víc co by se dalo napsat. Zapomenutý kousek, snad i právem.

Zabít pár minut času ? Znám lidi, kteří jsou na této hře závislí a dokážou jí hrát celý den. Ono sice Arcomage je předloha, propracovanější a audio-vizuálně "superior", dokonalejší, ale Mravenci jsou hezčí. A to hmyz (nebo co je to za druh) nesnáším.

Klikat nazdařbůh na karty není těžké. Naučit se co znamená + a - také ne. Ovšem pochopit propracovanější strategii, to už zabere nějaký čas. Hodí se mi držet si suroviny na nějakou větší kartu a nebo si tam hodím důl a za 2/3/4/8 kol se mi to vrátí zpátky ? V Arcomage je to lehčí, tam důl nestojí tolik. Dokonce jsem i někde viděl verzi Arcomage pro Windows, ovšem o její legalitě/právoplatnosti si nejsem jist.

Když jsem hrál Arcomage v MM 7, bavilo mě to. Ne ale tak, jako Mravenci. Ti jsou zkrátka nepřekonatelní - a zas, stejně jako u Vlaku, je to v té jednoduchosti.

Za úkol jsem si dal naučit to hrát přítelkyni. Úkol splněn a došlo to tak daleko, že je naše skóre zhruba vyrovnané. To se mi líbí. Mít důstojného soupeře je přeci cíl, nebo ne ?

Na hře mě nejvíce štval zvuk. Nešel ve Windows nešel Wypnout. Tedy vypnout. Od té doby, co mám Win 7 je problém vyřešen, naštěstí.

Počítač je pro mě v některých situacích stále nevypočítatelný. Někdy ovšem hraje jak blb - jako třeba když mám 0 krystalů a on mi dá kartu -8 krystalů. Ale stále je docela dobrý protivník. Lidský faktor však tyto problémy eliminuje zcela.

No jasně, kdo by potřeboval vědět jak vytvořit dokument Word, když jsem v Office v té době dělal už pár let. Osnovy informatiky na přelomu 90./00. let opravdu nechápu.

Hra skoro tak populární, jako Prince of Persia.A stejně tak hraná. Ač jednoduchá, tak je to jednoduchost takzvaná "geniální". Jako malý jsem se dostal tak do půlky. Nedávno (rok-dva zpátky) se mi povedlo sehnat java verzi na mobil (věrná reprodukce, vše stejné jako na počítači), kde jsem Vlak dohrál. Stálo to za to. Ke konci jsem už skoro ani neumíral.

Ke konci je to slušná výzva, ale první levely jsou tak jednoduché, že jsem paradoxně umíral častěji, než v těch koncových - umíral jsem nudou. Ale tak hru znám celý život, není se co divit.

Pamatuji se, jak jsem čučel na ty dvou (nebo tří?) políčkové animace různých tripoidních zboží co jde naložit a říkal si: "Němečku, jseš génius.".

Měl jsem potřebu zapnout databázi her a napsat komentář ke hře. Dlouhý. Jak tak ale vidím, napadlo to více lidí, nebo spíše je k tomu hra tak nějak donutila.

V současnosti 89 hodin hraní (+ znovuloady a také jednou jsem musel opakovat několik hodin kvůli corrupt saves). Neplánuji hru dohrát v normálním slova smyslu (protože to by znamenalo nemožnost hrát dál - pokud se pletu, prosím napište mi to někdo - a nemohl bych si dávat další questy pomocí modů, nebo dohrát zbylé ve hře).

Mám level 30 (dva intense training perky), level cap na 35 není zas tak špatné a víceméně to vychází. Stejně si ale nahraju mod (pokud existuje) na možnost levelovat dál. Je to poněkud hloupé a nijaké, hrát a nemoci dostávat levely - základ to RPGčka.

Impuls psát recenzi (formou zážitků a útržkových nápadů) jsem dostal ve chvíli, když jsem procházel (po 150té) Freeside, jednu ze čtvrtí jednoho z osídlení ve hře. Snad nejlépe fungující komunita, co jsem kdy viděl. Lidé nacházející se v různých časech na různých místech, bohatost dialogů (ne každý se loučí klišoidním "Good bye", klidně se najde i "Whatever" a nebo "Fuck off", mnoho dalších). Dvě děti prohání obr-krysu (doslovný překlad Giant Rat), squateři squatují a lidé se procházejí. Na outposty NCR pravidelně útočí Fiendi, kteří se respawnují, stejně jako vojáci NCR stále přicházejí na stanoviště (poněkud ironicky doslovné dovedení zmínky, že "vojáci NCR furt přicházejí do Mojave Wasteland z Kalifornie). Ano, blbé je, že Fiendi jsou stále, i když jsem si jednou (pro srandu králíkům, abych zjistil jestli to funguje) zkusil je všechny zabít, všechny lokace, kde se vyskytovali. Stále jsou. Nevadí.

Hra mě pohltila. Aby také ne, když je tak bohatá na příběh, dialogy, zajímavosti. Questy, problémy malé i velké, lidí malých i velkých, většina z nich je zajímavých (jediná osoba mě nezajímala a její dialogy jsem přeskakoval - kuchař NCR v Camp McCarran). Bál jsem se, že mapa bude příliš malá, ale když se na mapě ukáže sebemenší prkotina, není to tak špatné (oproti Fallout 3, kde i třeba druhá základna Talonu NEBYLA jako lokace, i když tam bylo zhruba 8 vojáků a pár robotů).

Oproti F3 je také těžší někam se dostat. To znamená dostat se nahóru, neboli na sever, neboli do Las (sakra) teda New Vegas. Z Goodsprings jsem to nejdřív zkusil doprava-nahoru (NW), tak mě dostal Giant Radscorpion (hned za Yahtzee Memorialem), který nešel obejít. Hory nešly přejít kvůli Invisible Wall triku. Pak jsem to zkusil horem, ale tam mě dostali Cazadoři. Šmejdi, ale hustý šmejdi. Tak jsem šel trochu na západ od nich, podél "hranice" hor. Tam se mi povedlo zajímavým trikem (který používám už od dob Might & Magic VII a Morrowindu) dostat se "na hory". Je to jednoduché - terén, který by normální, zdravý jedinec (třeba já) dokázal v pohodě (a to v reálném životě ani nezabíjím lidi, tak by to Courier měl dokázat), dokázal by vylézt na pitomej kopeček. Tady je ale Invisible Wall a tak když na ní narazím, jdu doleva/doprava (kde to vypadá líp). Dříve nebo později narazím na úhel, na který se dá vylézt. Vylezu a vrátím se zpět doleva/doprava. Jsem na lepším úhlu než dříve, takže vyletu tam, kde to dříve nešlo.
=====> Co se tedy stalo ? Přešel jsem hory a skončil u Great Khans kempu. Bylo vidět, že to takhle nemělo být, protože hory byly (jak říkají Amíci) "completely void of life". Nejenom pustý života, ale i rostlin, dokonce i kamenů. Jen hory, tedy základní textura.

Když pak vzpomínám, jak jsem narazil na zničené městečko plné Viperů (které jsem nejdřív pošetile zkoušel zničit, abych pak utíkal na jih, kde jsem zase vrazil do Deathclawa, kterému jsem řekl "Sorry" a šel dál. Ehm, dobře, před tím jsem také utíkal k blízkému Vaultu (tom v parkovišti). Tam jsem dotyčného D-clawa osmažil plamenometem přes plot. Muhehé.

Mimochodem, Deathclawové (jakpak to bylo ve Fallout 1/2, nějak přeloženo, nebo zachován název? už jsem zapoměl) jsou tu nádherně vymodelovaní. Nejslavnější potvora z původních, že by ? Vypadají "frightening". Geckové (ti mi v 3 chyběli) vypadají docela směšně, hlavně když je vyplaším a pak pobíhají sem tam a tváří se jak magoři. Kdo je pak tedy na fetu, já a nebo oni, no, no ??!

Ano, Vegas má i chyby. Občas jsem se cítil jako v Oblivionu. Byly tu ale i horší věci. Bugy se jim říká. Skoro každej quest je obsahoval do takové míry, kdy jsem na skoro každý musel konzultovat fallout wiki, záložku BUGS. Trochu zvláštní, že každá postava/úkol má tuto sekci, čítající 5-30 položek. Zní to divně, ale zvykl jsem si, i když jsem takových bugů musel řešit desítky, snad i 200. Hra je také kompletně prolezlá skriptováním, tak se to dá čekat. To byl Half Life (1 i 2) však také a tam se to nedělo. Já třeba nechtěl mít v Primmu za šerifa tupého robota. Chtěl jsem mít NCR (jsem pro-NCR člověk, vyhovuje mi jejich filozofie), nebo i šerifa z NCR-correctional facility. Nešlo to však, bug zapříčinil, že se neobjevil u Knighta dialogová možnost získat odpustek pro šerifa a nebo tam poslat NCR nadvládu. Zkrátka jsem neměl na co kliknout. To je jen příklad, takových bylo víc. Mnoho. Aspoň, že se o tom ví a většinou se to dá vyřešit. Zabil jsem Van Graaf šéfa a nešel, zkrátka nešel vylootovat. Klik klik a nic.

I tak mě ale FV nadýchá (chci říct "nadchnout"). Jde to snadno, atmosféra. Polhtila mě naprosto.

Také mě stálo trochu googlování (a snažení se pochopit různá témata a návody), že i když si dám draw distance na max (v nastavení), stále to jde dát více v .ini souboru. Nechápu, proč takovou možnost nastavení nedává. Když koukám přes pláň (na jihu, u města kde Legie shromáždila lidi na radnici), nevidím autostop v půli cesty. Je to pár set metrů, ale já tu budovu nevidím. Takže ani nevím, že k ní mám jít. Ani k ní nechci jít protože o ní nevím. Ovšem tweakování v ini způsobuje často padání hry. Nevýhody, no.

Též jsem si dal pár modů. Není to přímo čistá hra, ale opravují některé věci, které mě zkrátka "ser..ou". Nosnost. Síla přidává daleko (10x?) větši nosnost. Nyní mám 2850, ale stejně mám stále plno. A to odkládám domů předměty velice často. I tak se mi stává že jsem over-encumbered (nebo over-cucumbered?). Také 1.5x vyšší rychlost mě, stejně jako všech jiných postav ve hře. Pomalé tempo post-apokalyptického světa bylo fakt pomalé. Také mody na "populated" casina i města. Na druhé straně cesty v Goodsprings (u krámku) je teď ohníček a tam plno "settlerů". A také Invisible Wall remover. Což by mělo být i v normální hře. Že nemůžu z kraje mapy chápu. Ale že nemůžu uprostřed mapy přejít hory, nebo vylézt na blbou hromádu betonového "debris", to je k ničemu. Také mod na různé lepší textury a zvuky, nic moc.

Baví mě sbírat určité předměty. Sbírám: pencil, chessboard, toy car, teddy bear, lunchbox, takové ty srandy. Questy se snažím dělat sám a jen když nevím (nestává se často, většinou se jedná o bug), konzultuji wiki. Mám 4 snow globes (ze sedmi tuším) a hrál jsem celou hru na Very Hard. Před chvílí jsem se však dozvěděl, že to nepřidává víc expů a tak jsem si dal very easy. Celou hru hraji na VH s tím, že to bude jako ve Falloutu 3 a ono nakonec nic. Žádné bonusy, jen dobrý pocit. A nebo špatný ? No, proč plýtvat náboji. To je (po autopoškozování zbraní) nejhorší, náboje. První polovinu hry to byl kříž, nyní už většinou v pohodě.

Ve hře jsem používal nejdříve 10mm pistol, poté druhou půlku hry zbraň Maria + Brush Gun (podle obtížnosti nepřítele).

Zajímavé bylo, když jsem dorazil do Caesarova tábora na druhém břehu řeky s úmyslem vyslechnout ho. Nevydržel jsem však pohled na otroky cestou. Postřílel jsem hlídku před branami a vyrazil do "vnitřního okruhu". Bitva, která se tam strhla, by se dala vpravdě nazývat epickou. Stále s obtížností na Very Hard, s ED-E + Raulem po boku, půlku času jsem se snažil udržovat companiony naživu a druhou času trefovat nepřátele. V pohodě, když jsem je léčil/kryl/nastavoval vlastní tělo na rány/střely nepřátel. Ovšem těsně nad levým táborem (ten který je před bunkrem House) se strhla bitva ještě větší. Při boji jsem neměl čas, ale po boji jsem počítal padlé a vojáků tam bylo asi tak 30. Tak hektický a náročný boj jsem ještě nezažil. Na to jací parchanti ohledně chování legionáři jsou, bojovali dost udatně. Smutné však bylo, že Slaves se poté stále potáceli sem tam se svým teskným nákladem, i když jsem zabil všechny ostatní. Nešlo s nimi nic dělat

Hehe, jednu chvíli jsem chtěl mít Cass jako companiona. Bohužel však si nechtěla vzít Naughty Sleepwear, no a také je slabá a tak jsem zas zůstal u Raula.

Též hraji na Hardcore a od půlky hry mám companiona Raula (první, kterého jsem našel - od Hidden Valley jsem si to šinul po horách neznámo kam, když jsem narazil na Nightkiny na Black Mountain. Takhle jsem efektivně obešel Super Mutanty níže a i když byli daleko silnější než já, po nabufování jsem se jim mohl vyrovnat. Raul za to stál. Když ho skryju do Metal helmy (nebo tak nějak), není tak ošklivej.

Musím však uznat, že jsem hodně používal quicksave/load. Někdy i jen na to, abych zkusil různé odpovědi, abych se dozvěděl víc při jednom hraní.

Další z bugů byl třeba když jsem do nerudné/nasrané postavy vrazil, spustil se skript který postavě diktoval pozdravit mě (podle denní doby, např. "Morning"). Když jsem dal E abych s ní mluvil, řekla mi "Fuck off", což s předchozím pozdravem moc nesedí. Jasně, ďáblův advokát by to dokázat nějak krkolomně vysvětlit, ale nedává to moc smysl. Nevadí.

Jak já říkám, tahle hra (stejně jako Fallout 3) je moc velká, obrovská, propadá se pod vlastní vahou a trpí hráč, všemi chybami ve hře. Ale moc to nevadí. Skoro vůbec.

Howg, enjoy.



P.S - napíšu si "dohráno", i když neudělám poslední úkol, který by ukončil hru. Vy víte jak to myslím. V textu je vysvětleno jak to myslím. Kdo dočetl celý komentář až sem, je buď magor a nebo odvážný člověk.
Dík.

Hru jsem si tenkrát zahrál (později i zopakoval) a musím říct, že oproti ostatním hrám v sérii je asi nejlepší. Drsný humor za každou cenu, násilí a kontroverznost, přesně jak to autor (a diváci) chtějí. Už 5 let žádná nová hra, nevypadá to na těch slibovaných XIII pokračování, ale nevadí.

Šest-šest-šestka zůstává. Je to kravina, ano - ale veselá. A na malování i zajímavě udělaná.

Ou, tuto hru si pamatuji. Tenkrát byla kolem Temelína obr aféra a zahrát si toto byla sranda. Tenkrát byl freewareovky tak nějak jednodušší.

Hra byla celkem jednoduchá, stačilo klikat a klikat na postupně se ztěžující nepřátele. Zábava na chvíli to byla. Občas se hraje docela těžce, třeba když pár desítek sekund nikdo nepřijde, nebo když kliknu na nepřítele, ale nepřesná zásahová zóna trefu neuzná.

Je to již dlouho, kdy jsem Vice City hrál poprvé. Tuším že půl roku po vydání (na které jsem se hodně těšil, už od prvního preview v Gamestaru). Je to jako trojka, akorát vylepšené o 142% a zasazené do lepšího prostředí. Tolikrát jsem projížděl ulicemi VC, že už ani nechápu, jak mě to může bavit, ale i tak jsem GTA:VC dohrál asi 8x. A vždy to byla zábava.

100% proto, že hra splňuje vše, co by hra měla mít. Nenašel bych skoro žádné proti. A pamatuji si, že v té době bylo pro mě VC symbol dokonalosti grafiky. Jak ten svět zatím pokročil (moc ne). Přesto se najde pár bodů proti, které však nijak nesnižují výsledný dojem.