Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Witcher


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 100
Hodnocení a komentář platí pro The Witcher: Enhanced Edition, původní verzi jsem nehrál, takže nemůžu porovnávat.

Zaklínač je rozhodně nejlepší RPG za posledních pár let. Popravdě jsem se nejdřív bál hry za samotného Geralta, jehož charakter prakticky znemožňuje nějaké rozhodování ve smyslu dobro/zlo, klíčové to prvky ostatních RPG. Naštěstí to nebylo tak hrozné. Neutrálně Geralt odehrát jde, nicméně je třeba hnidopišsky nehledat rozdíly mezi jeho chováním v knihách a hře. A to samé platí o příběhu, který v souvislosti s koncem knih samozřejmě skřípe.

Ona by to byla škoda, protože sám o sobě je příběh velmi dobrý, gradující s výborně napsanými dialogy (což platí o všech textech ve hře). Vedlejší questy jsou chytlavé, stejně jako questíky s kostkama a boxem (který byl ale směšně jednoduchý).
Vývoj postavy by mohl být propracovanější, což ovšem neznamená, že není dostačující. Stejně tak soubojový systém, který jsem docenil až v pozdější fázi hry. Potěší neokoukané potvory, na které jsem při hraní narazil. Taková polednice, půlnočnice, kikimora nebo i obyčejný utopenec byl osvěžením.
Živost herního světa je úžasná. Při dešti se lidé v ulicích schovají pod okap a nadávají nad počasím, potloukají se po měste, pomlouvají, nadávají, chodí do práce a večer zalehají do postele (což neplatí o té hnusné babizně, která mě nechtěla pustit za Shani ani o půlnoci :-)). Ono najít kde se zrovna nachází takový Zoltan byl občas problém.

Zaklínač je vynikající a dokázal mě připoutat k PC jako málo her. Ale úplně splněný sen to není. Byl bych raději, kdyby byla hra zasazena před románový cyklus a mohli bychom se tak setkat s Yennefer, Ciri nebo Yarpenem. Aspoň že ten Marigold tu nechybí... Ale co, třeba někdy ve druhém díle :)

Pro: Příběh, questy, grafika, hratelnost, povedené přídavky Cena neutrality a Vedlejší účinky

Proti: Opakující se obličeje obyvatel a grafika jeskyní a krypt, někdy negeraltovské rozhodování

+94(97-3)
  • PC 100
Na DH mám ohodnoceno přes 80 her. Dvě z nich dosáhly na 100%, 8 na 95%. Nejmladší z nich je z roku 2004.
A nyní, na začátku roku 2011, po roce průměrných her, nevyužitých potenciálů a nedotažených nápadů, se mi pod pracky dostala opravdová pecka. Pecka, která by na stovku patrně nedosáhla, kdyby neexistovalo několik vedlejších okolností. Ale ty okolnosti existují.

Zaklínač je poctivá hra. Poctivá hra, se kterou si tvůrci dali opravdovou práci a nesnažili se jen vypotit další bezduchou slátaninu využívající slavné (aspoň ve střední Evropě) značky. Dobře totiž věděli, že fanoušci Geralta by je ukamenovali, kdyby ve hře bylo cokoliv, co by se nehodilo do zaklínačova světa.

Smysl pro detail je cítit v celé hře. Ať už to je výběr mezi válkou a neutralitou, ať už to jsou vedlejší postavy, potvory, které zaklínač rube či "lokální" problémy jednotlivých vesnic, spolků, intrikářů. Nevěřil jsem těm heslům, která jsou napsaná na krabici, ale pro jednou jsou pravdivá. Opravdu se ponoříme do světa plných intrik a skvělého děje, kdy vedlejší linky souvisejí s hlavními a do toho všeho se můžeme rozhodnout, jak je dořešíme a naše činy MAJÍ následky.

Příběh patří mezi to nejlepší, co jsem kdy ve hrách zažil. K tomu všemu je překládán záživnou formou a doplněn příjemným, leč nedokonalým gameplayem. Zaklínač má několik menších chyb. Sem tam bug, někdy člověk quest vyřeší dřív, než to hra zamýšlí a pak je zmatek, sem tam hra nereaguje při bojích s mnoha příšerkami. Ale čert to vem. "Uk uk"

Takhle má vypadat poctivé řemeslo. Takhle se mají dělat hry, s vášní, s myšlenkou hráči předat něco víc než pár hodin ucházející zábavy.

Je mi jasné, že pro zarytého fandu starých rpg jako Baldurs Gate, je hra možná jednoduchá, snadná apod., ale já se bavil, protože přesně tyhle rpg mám rád. Vedlejší postavy využité do mrtě, logika v jejich chování, dialogy, které nenudí a není jich tuna a tak dále a tak dále.

Vím, nenapsal jsem nic konstruktivního, ale to je tím, že jsem nečekal, že se tohle ještě někdy stane. Zaklínač mě dostal do kolen, bavil mě po celou dobu, jen škoda poslední kapitoly a tradičního závěru, ale jinak smekám. A poslední animačka byla skvělá!

A na závěr se musím přiznat - nedovršil jsem poslední úrovně a ani jsem se nedostal k petardám... takže opravdu záleží jen na vás, jak hrou projdete...

P.S.: Pokud se nestane zázrak (v podobě Deus Ex: Human Revolution nebo Zaklínač 2), tak Zaklínač bude mou hrou tohoto roku.

Pro: PŘÍBĚH (nejen, že tam nějaký je, ale je skvělý), vedlejší linky, vedlejší postavy, svět odpovídá knihám...

Proti: em... moc často prší? :) ... a nejde si pojmenovat savy

+68
  • PC 95
O jednom z mála hodnotných RPG za poslední roky...

• Witcher je maratón na dlouhou trať, při které hráč přežvýkává dobře využitý potenciál originálního námětu (pane Sapkowski, díky) s funkčními herními mechanismy a celým virtuálním světem.
• Grafická a vizuální stránka hry. Je vidět, že se na tvorbě podílel někdo, kdo zná slovanské kořeny (4. akt považuji za vrchol), grafické cítění (celý herní svět působí uceleně) a smysl pro barevnost.
• Lokace jsou dobře designované a taky z nich vyždímali co se dalo. Hráč po skončení hry bude znát některé lokace jak své boty. Dungeony ale nejsou ani dlouhé, ani krátké.
• Denní režim se odráží jak po stránce grafické (osvětlení jak interiérů, tak exteriérů a načítajících obrazovek), tak po stránce dějové. NPC ve městě žijí, mají své domy a postele, místa na práci přes den, na popíjení po večerech... Ze všech RPG co mi pod rukama prošly, má právě Witcher nejblíže k fungujícímu sociálnímu systému.
• S tím také souvisí nutnost hledat úkoly v různou denní dobu. Nepozorní hráči můžou přijít a docela zajímavé questy.
• Počasí se mění a dokonce ovlivňuje chování NPC!
• NPC obchodníci. Každý prodává/kupuje/specializuje se na něco jiného a opět to funguje. Každý ví, co kam jít, když najde runu, nebo nějakou ingredienci či šperk.
• Svět se taky snaží být co nejméně idealizovaný (je, já vím), tzn. o vulgarismy není nouze. Stejně tak jako sex v podobě kartiček s obrázky polonahých žen.
• Dabing je syrový. Při prvním hraní ze začátku jsem nechal český dabing. Protože mi ale (nečekaně) nesedl, sáhnul jsem po originále - polský. A protože je to můj mateřský jazyk, neméně jsem byl překvapen. Geralt dostal nový, autentičtější hlas, jeho sarkastické odpovědi a poznámky měšťanů mě nesčetněkrát rozesmály a některé věci mi najednou začaly dávat smysl.
• Geralt z Rivie, hlavní postava má charakter. A to dnes o moc herních hrdinech říct nejde. Odpovědi jsou originální, vtipné, žádné černo-bílé rádoby "epic" hlášky typu ,,Zabil jsem největšího draka, poklekni přede mnou" ale spíš něco na způsob ,,Kdyby ve Wyzimě vedle špitálu byla léčebna, ochotně bych tě tam doprovodil." což se v některých situacích tak trefně hodilo, že jsem padal ze židle.
• Dialogy jsou velice slušně napsané. Teď nemyslím množství nadávek, které mimochodem vůbec nepřekáží, ale vztahy a vývoj podle toho, co se rozhodnu odpověďět má následky, které nelze hned poznat. A to nabízí znovuhratlenost. Nutno dodat, že ne vždy, když se něco zdá růžově, tak to tak je. Odmítnutí může mít své výhody. (* rozhodní lze také importovat do pokračování příběhu).
• Zápletky jsou originální, minimálně opakující se, promyšlené a záživné... Důležitý hnací motor RPG zpracovaný na jedničku.
• Opilost. V kolika hrách se můžeš pobavit u dialogů a počínání motajícího se hrdiny? Moc jich není.
• Zaklínač, jehož povoláním je zabíjení příšer. Zřejmě heslo vývojářů. Protože variabilita monster je obrovská. A to dnes mnoha RPG chybí. Jejich výskyt, chování, slabosti a přednosti... To všechno tu je a bestiář nabízí po sebrání informací takový návod, jak je nejjednodušeji udolat. A ono to opravdu funguje.
• Na to navazuje nutnost přípravy. A to v podobě asi nejlépe zpracovaného alchymistického systému jaký v hrách znám.
• Hudba. Dodává neskutečnou atmosféru. Ačkoliv není živě dělaná, zní výborně. V bitvě dokáže rozproudit krev, při procházkách za měsíčku zase nabízí neohrávající se doprovod. Zvuky lze také zařadit mezi přednosti.
• Minihry. Popravdě kostky tu jsou jedinou minihrou, kterou mě bavilo hrát, až jsem obehrál samotného krále a oškubal jeho pokladnici o 3200 zlatých!
• Animace. Ty bych zde chtěl vyzdvihnout. A to zejména v soubojích. Není se také čemu divit, když jim k tomu pomáhal mistr světa ve středověkém šermu.

∙ Kamera. Tento engine tím trpí už od narození. Buď je to nepohodlné klikání myší, nebo celkem krkolomné točení a štelování obrazu při pohledu pře rameno.
∙ Souboje. Ano, jsou originální, záživné (mě bavily velice) a přesto žádný hack'n'slash, ale občas nastaly situace, kde to bylo o štěstí. Zejména při přechodech cut-scéna - nová lokace - hromada monster. Někdy se také stalo, že se combo z ničeho nic přerušilo, nebo prostě nešlo udělat, nebo se našla místa, kde monstra vůbec neútočila... Někdy hráč prostě hledal či zneužíval nedostatky v AI.
∙ Hru jsem dohrál dvakrát. Poprvé na normální obtížnost, kde jsem zdaleka nebyl nucen využívat veškerý potenciál ukrytý v alchymii a napodruhé hned s módem Full Combat Rebalance na nejtěžší obtížnost, kde se hra stala opravdu výzvou - DOPORUČUJI! Nutno dodat, že autor (Flash) se díky tomuto módu dostal do CD Projekt RED a spolupracoval na Enhanced Edition Witchera 2. (zde).
∙ Volně visící meče jsem raději nechal Scabbard Mod schovat do povedených pochev (zde).
∙ Geralta jsem oblékl do tmavšího a detailnějšího brnění (zde).
∙ Některá hlavní NPC graficky vylepšuje hi-res texture mód (zde).
∙ Hi-res textury objektů (zde).
∙ V kameře přes rameno jde přiblížit až do FPS pohledu (zde).
∙ Fix mód pro vykreslování textur ve vysokém rozlišení (zde).
∙ Hi-res textura měsíce (zde).

◦ Jedná se především o technické stránky. Načítající obrazovky se objevovaly tak nějak nepředvídatelně (QS/QL, mezi lokacemi), někdy se prostě zastavilo načítání v půlce. A že toho načítání je.
◦ Meč Geralt vracel na záda v naprosto nejméně vhodných chvílích.
◦ Jestli některé souboje s mečem byly o štěstí, tak pěstní souboje ovládal sám počítač. Děsné. Ale ke zbušení Zdeňka jsem se nakonec nějak dopracoval.
◦ Stabilita hry pofidérní. Byly situace, kdy jsem hře vůbec nevěřil, že mě přenese dál. Např. stará Wyzima.
◦ Nutnost mazat staré savy, protože jinak se seznam uložených pozic načítal nehorázně dlouho a ještě nehorázněji zabíraly savy místo na HDD (v konečných fázích hry zabíral jeden save 20MB).

Galerie screenshotů (1800p, FPS camera, custom FoV, panorama, SweetFX)

Statistiky druhého dohrání: 43 level, nejtěžší obtížnost s FCR, okolo 90 hodin, splněny (snad) všechny nekrycí se questy, (Abigail zachráněna, Triss jako životní láska, Berengar ušetřen, Adda odčarována, zachoval jsem podruhé a úmyslně Geraltovu neutrálnost), legenda kostek a pěstních soubojů a posbírány veškeré kartičky vyjma jedné.

Hodnocení:
[chybný odkaz na hru] (1.4) | 85%
The Witcher (v1.5) | 95%
The Witcher: EE (v1.5) - Full Combat Rebalance Mod (v1.3) | 100%

Pro: Ucelený svět s fungujícími mechanismy | Alchymie | Příběh | Atmosféra

Proti: Technické stránky | Vracení taseného meče na záda v nejméně potřebných situacích

+58(58-1)
  • PC 95
Tento komentář jsem pojal trochu netradičně, a zaměřuji se na přiblížení světa vynikajícího spisovatele z Polska Andrzeje Sapkowského.

Sapkowského svět je fantasy žánru takovým nejbližším zrcadlem toho našeho. Díky vykašlání se na korektnost a jít přes tabu témata, je zde vše co hýbe a ovlivňuje dění mizerného života ve fantasy středověku. Přes existenční problémy většiny obyvatelstva postihnuté morem, válkou a bídou, alkoholismus kdy většina lidí se jde ráda opít a na chvíli hodit za hlavu své trable, prostituce, znásilnění a sex to je zde taktéž velkým hybatelem životů ostatních. A samozřejmě nesmí chybět drogy a jejich distribuce přes zločinecké organizace. Kromě toho zde nechybí fanatické náboženství které vesele tahá za nitky běžných lidí a ovlivňuje značně dění okolo, podpořeno autoritativní mocí vojenského řádu Plamenné růže která značně propaguje rasovou nenávist vůči nelidem, kteří jsou nuceni žít v ghettech, jsou terčem šikany a útoků a je proti nim vytvářena značná nenávist. Díky tomu vznikají oddíly Sco´iatel které ve své podstatě mají blízko svým jednáním a prostředky k teroristickým organizacím. A do tohoto hnusného světa vstupuje náš Zaklínač Geralt z Rivie.

První seznámení se hrou se u mě opět neslo v duchu nelibosti, kdy jsem si zvykal na ovládání a seznamoval se s novým světem a hrdinou. Neznal jsem knihy Sapkowského, a začátek v zaklínačské pevnosti mě moc nezaujal, naštěstí se to hned v první aktu v Podhradí změnilo. Seznámil sem se s novými postavami které mi značně utkvěli v paměti díky jejich odlišnostem a zajímavým charakterům, dostal jsem zakázky a úkoly které ve své podstatě díky blízkosti slovanského stylu mi jsou více bližší než typické provařené questy. I hloupé vybíjení potvor je vždy nějak rozumně vysvětleno jako že zadavatel potřebuje jejich kůže aby vyhrál soutěž, pro alchymistické ingredience, pro výrobu vynikajícího pokrmu atd…

Jak jsem již zmínil slovanský styl hra prostě nezapře, až už jde o architekturu, prostředí a stylizaci příšer která nám je známá díky pohádkám, pověrám a legendám. Lze hře vyloženě zatleskat že se vyhnula fantasy klišé a dosadila do role protivníků samé zajímavé kousky potvor které byste jinde těžko našli. I na samostatném stylu boje je vidět, že autoři zúročili poznatky ze šermířství a veškeré seky, úskoky a držení meče. Stejně tak zbroje a zbraně vypadá parádně, zvláště rytíři vypadají reálně. Zamrzí ale fakt že Geralt má co se týče výzbroje bohužel velmi omezené možnosti.

Jinak rozhodnutí které hráč udělá jsou značně diskutabilní. Je rozhodně fajn že zde není typické dobro a zlo, jen je škoda že tomu autoři nedali větší potenciál a rozmanitost. Přiklonění k jedné či druhé frakci jsem po dohraní za obě strany i neutrálního konce, došel k faktu že veškeré rozhodnutí které mění události je poskrovnu a nemění je zas do tak velké míry. Ale to je jen jedna z mála výtek vůči jinak výborné hře.

Grafika dokáže vykouzlit parádní scenérie, kdy se stane zážitkem objevování nových lokací a díky opravdu skvělému soundtracku který poslouchám i často mimo hraní, které fantasticky podkresluje atmosféru toho co se právě děje na obrazovce. Co se týče českého dabingu, tam hlavní postava mi přišla příliš prkenná a říkala vše jaksi bez zájmu, jinak ale ostatní celkem ušli a zněli mnohem lépe, a použité vulgarismy v mateřštině jsem rozhodně docenil a pobavili mě. Přesto že většinou upřednostňuji originální, zde mi český nevadil až na zmíněného Geralta.

Osobně je pro mě Zaklínač jedno z nejlepších dospělých RPG a her vůbec, díky tomu že autoři dokázali dát hře duši, a stvořili dílo které dokáže hráče přimět aby sáhnul po knižní předloze, což opravdu mnoho her nedokáže. Tento kousek si prostě nenechte ujít za žádnou cenu.
+43(42-1)
  • PC 100
Sapkowského knihy jsem nečetl, seriál neviděl (edit: což už dneska neplatí!), přesto jsem se do Zaklínače pustil, protože mi bylo řečeno, že je to hra, na jakou se nezapomíná. A je to pravda. Po dohrání musím říci, že je to jedno z nejlepších RPG, co jsem kdy hrál. Stejně jako u Episodes from LC jsem si během hraní psal poznámky, takže toho možná bude krapet víc a bude to lehce chaotické. Hlavním hrdinou je zaklínač Geralt z Rivie, lektvary zmutovaný člověk s úkolem chránit všechny lidi před bestiemi…

Zpočátku vás překvapí slabší grafika. Tedy engine mi připadal, že není moc stavěný na velké prostory a proto objekty v dálce byly nehezké. Naštěstí to platí jen u úvodní lokace. On samotný úvod mi přišel docela slabý. Jakmile se ale prokoušete přes nezajímavý začátek a dostane se z prologu do první kapitoly, hra se začne rozjíždět. Hratelnost přestane být lineární a před vámi se otevře ne moc velký, ale zato živoucí svět. V první kapitole je to ještě pouze takové počáteční oťukávání toho všeho, co na vás čeká. Pár hlavních a pár vedlejších úkolů a k tomu nějaký ten příběh. V druhé kapitole se všechno začne zamotávat a příběh se konečně opravdu rozjede. V celé hře jsou stovky questů, které jsou velmi nápadité. Není to jenom klasické dojdi tam, zabij tuhle sviňu, dones kus hlavy/dráp/srdce zpět. V tom je Zaklínač hrou naprosto jedinečnou. Jen v samotné Wyzimě na vás čekají desítky vedlejších a velmi variabilních úkolů. Zaklínač je hrou velmi ukecanou a to já rád. Navíc mě potěšila přítomnost českého dabingu. Mnoha hráčům se nelíbí, ale já jsem byl naprosto nadšený. Na Geralta jsem si musel zvykat, protože mi zpočátku přišel jako těžce sjetý (tak on vlastně nadopovaný je, žejo :) ). Zbytek postav je nadabován skvěle, obzvlášť má nejoblíbenější postava, Zoltan Chivay, naprosto geniálně. Zoltánovo „Tož Geralte“ si budu pamatovat snad navždy. Dialogy jsou tedy opravdu špičkové. Slovní přestřelky mezi Geraltem a postavami jsou nejlepší v žánru. Bojový systém mě nenadchnul, ale ani nevadil. Je to taková klasika.

Zpočátku mi vadily neviditelné stěny, které jsou téměř všude. Nemusel jsem to už v Mass Effectu a tady je to to samé. Ale jak říkám, chce to zvyk. Ke konci mi to už ani nepřišlo. Lokace jsou, až na pár výjimek, pěkné. Bahnice a její okolí vypadá opravdu nádherně, obzvlášť při západu a při svítání. Tomu pomáhá nádherná hudba po celou dobu hraní.

Všechny zápory, co jsem doteď jmenoval, jsou jen takové drobnůstky. Co drobnost ale není, je fakt, že mi hra co hodinu a půl padala. Většinou při načítání. A co jsem četl, nejsem sám. Engine je místy dost nestabilní. Navíc se mi ve Wyzimské Obchodní čtvrti hra docela trhala, protože po lokaci pobíhalo moc lidí. Tohle by ještě chtělo vyladit. Naštěstí mi při blížícím se pádu dala hra varování v podobě chybějících textur. Takže jsem jenom uložil hru a restartoval. Savy jsou vyřešeny dobře, pouze mě štvala jejich velikost. Po dvou kapitolách jsem mněl na disku téměř 4 giga uložených pozic, což není zrovna málo.

Překvapila mě dospělost světa. Drsný jazyk zde není prvoplánový jako u mnoha jiných her, ale hezky dokresluje iluzi světa plného rasové diskriminace, intrik, zrady, a drog. Zaklínač je sice hrou z „Tolkienova světa“ ale na rozdíl od Pána prstenů tu není jednoznačné rozdělení na dobro x zlo. Tady je to jen špatné a ještě horší a je jen pouze na vás jak z těch sraček vybruslíte. Počítám, že v podobném duchu jsou i knížky a proto doufám, že budou k sehnání.

Hrál jsem po celou dobu v TPS pohledu. Tedy WASD + myš. Snažil jsem se plnit vše a jako dobrák od kosti jsem se snažil vše vyřešit v míru. Celková doba hraní je velmi dlouhá, ale nevím přesné hodnoty. Každopádně jsem začal na začátku prázdnin a skončil až dnes. Takže odhaduju nějakých 50-60 (možná i víc) hodin čistýho času. Za celou dobu jsem se nudil pouze u zdlouhavých přesunu v první kapitole.

Suma sumárum je Zaklínač špičkovým RPG s úžasným závěrem. Nedostatky jsou pouze technického rázu, třeba vás ani nepotkají. Každopádně bych od Poláků takhle propracovanou hru nečekal. 95%

edit: Po druhém dohrání zvyšuju na 98%. Ta hra je prostě po všech směrech skvělá, byť ne zcela dokonalá.

Hodnocení vedlejšího dobrodružsví Vedlejší účinky

O mnoho slabší, než původní hra. Přirovnal bych to zábavností k datadiskům k Mafii 2. Marigold vošustil dceru jednoho z radních a skočil v šatlavě. Cílem Geralta je složit kauci v hodnotě 2000 órénů a je jen na hráči, jak prachy sežene. Dá se vydělávat hraním kostek, pěstními souboji, sbíráním bylinek, ale nejlépe to jde plněním několika málo questů. Potěšilo mě několik narážek na knižní sérii a opět velmi promakané a zábavné dialogy. Celkem tedy jde o příjemné, ale nijak přelomové prodloužení herní doby. Na závěr bych doplnil, že se celé "DLC" odehrává před dějem prvního herního dílu a to ve chrámové čtvrti Wyzimy. 60%

Hodnocení vedlejšího dobrodužství Cena neutrality

Rozhodně lepší než předchozí DLC. Tentokrát jde o krátkou "povídku" s vcelku silným příběhem a dvěma vedlejšími questy. Celé je to velmi krátké a za slabé 2 hodinky je konec. Pochválit musím moc pěknou grafiku okolí Kaer Morhenu a opět velmi kvalitní dialogy. Překlad textů se moc nezdařil, protože slušná část textu zůstala nepřeložena. Nejspíš na to od CD projektu vyšel již nějaký fix, ale vzhledem ke krátkosti doplňku jsem ho nehledal. 78%

Pro: příběh a atmosféra, místy grafika, hromady velmi variabilních questů, špičkové dialogy a v rámci mezí i český dabing, závěr, nádherná krabička

Proti: technické chyby, místy grafika, hra mi padala, nízká variabilita postav

+41
  • PC 75
S polskou herní scénou jsem se, mimo dvou freeware titulů PC-man a Maluch Sim, ještě nesetkal. Byl jsem proto velmi zvědav, jak se naši sousedé popasovali s fantasy světem zaklínače Geralta z Rivie, o němž jsem toho doposud příliš mnoho nevěděl. Snad jen, že existuje seriál a děj hry se odehrává po konci knižní ságy. Zaklínač mě překvapil už krásnou krabicí rozšířené edice, kde je rozsáhlý manuál, průvodce hrou, povídka a bonusové disky, což jsou věci, které se nacházejí většinou v cenově méně přístupných sběratelských edicích. Dalším milým překvapením byla, hned po pohledném intru, nabídka deseti různých jazyků titulků a devíti dabingů. To snad v žádné jiné hře není.

V prologu, který mi nepřipadal až tak strašný, jak tu píší jiní přede mnou, jsem měl menší problémy při boji s mečem, na nějž jsem se před hraním hodně těšil. Díky nápovědě, která byla k dispozici celou hru, jsem si boj brzy osvojil, ale přišel mi strašně nudný, a tak to bohužel zůstalo až do konce. Naštěstí jsem si pořídil amulet Rudá stužka, díky kterému na mě neútočili utopenci v bažinách (vůbec nejhorší lokace), a já tak byl ušetřen mnoha trápení. Škoda, že amulety a prsteny nejsou více využity a neexistují takové, které přidají nějaké vlastnosti k atributům postavy. Jsou asi jen čtyři amulety na odstrašování monster. Stejné je to i s vedlejšími zbraněmi, jako jsou sekery či dýky, jejichž využitelnost v boji je prakticky nulová, a stává se z nich tak jen obchodní artikl, kterého lze nosit jen velmi malé množství.

Mimo hlavních úkolů mě nejvíce bavilo loupení v domech, které překvapivě nikomu nevadilo a hlavně plnění zakázek a získávání trofejí, kde ale nejvíce zamrzela nemožnost volného pohybu po krajině. Vše je totiž vytyčeno ploty a zdmi podél cest a okraji útesů, ze kterých nelze spadnout. Později jsem si na to zvykl, ale podle mě si má hráč hlídat, aby se mu nic nestalo a ne že to za něj bude dělat hra samotná (mluvím o útesech). Moje nejoblíbenější příšera patří mezi ornitosaury a není jí nic jiného, než wyverna, jejíž skolení sice zpočátku dá vcelku zabrat, ale snad její vzhled nebo ne až tak velký výskyt mě přiměl k jejímu obdivu. Zamrzelo mě jen, že jsem si ji nemohl ochočit a tahat ji všude s sebou, jako druidové. Naopak mým nejneoblíbenějším monstrem je Bestie, kterou jsem zabil snad náhodou na dvacátý pokus, a musel tak stále dokola poslouchat naštvané občany, které jsem pak s chutí zabil.

Bílý vlk je zpracován opravdu dobře, a tak mi zabíjení příšer, sběr bylinek či hanbatých kartiček, hraní kostek, opíjení a rvaní se v hospodách, příprava lektvarů, poslech různých sprostých a rasistických hlášek měšťanů a mnoho dalšího v jeho podání dělalo opravdu radost. Vývoj postavy je vcelku zajímavý, funguje dobře a skvěle ho doplňuje čtení knih a svitků, díky kterému se plní deník záznamy o monstrech, lektvarech, ingrediencích a jiných zajímavých věcech. Nevím ale, k čemu byla Bělovlasému znamení jako Yrden nebo Axie, protože já si plně vystačil s kombinací Aard a Igni.

Zajímavý příběh, rozšířený pomocí nových dobrodružství Cena neutrality a Vedlejší účinky, je skvěle vyprávěn a podbarven vynikajícím hudebním doprovodem. Ničí ho snad jen v rozhovorech neustále opakovaná ztráta paměti, na kterou se nedostane odpovědi a podivný závěr, kde se objevují zmutovaná monstra a zmatená mysl Velmistra. I když si myslím, že Zaklínač je kvalitní herní kousek a na druhý díl se velmi těším, jedno dokončení toho prvního na konečné úrovni 39. úplně stačí.

Pro: příběh, titulky a dabingy, videa, hudba, nápověda, amulety, zakázky, trofeje, wyverna, hanbaté kartičky, kostky, vývoj postavy, čtení knih a svitků, bestiář

Proti: soubojový systém, bažiny, malé využití amuletů, prstenů a vedlejších zbraní, omezený pohyb, nemožnost pádu z útesu, Bestie, neosvětlená ztráta paměti, závěr

+40
  • PC 95
Nebudem chodiť okolo horúcej kaše a vyklopím to hneď na začiatku – v živote som nedohral ani nehral žiadne RPG. Nech už to boli akokoľvek kvalitné hry, táto trojpísmenová skratka ma vždy spoľahlivo odradila. RPG hry pre mňa totiž vždy predstavovali niečo zdĺhavé, zbytočne naťahované, ukecané a hlavne nudné. A keď k tomu prirátam fantasy prostredie, ktorým som donedávna tiež opovrhoval, je jasné prečo som sa s Geraltom zoznámil až teraz.
Ale chute sa menia (a náhodou som dostal od M.a.t.t.a kód na GOG verziu Zaklínača), rozhodol som sa prelomiť ľady a dať hre z tohto mnou opovrhovaného žánru šancu. A urobil som dobre, alebo... ?

Zoberme to pekne od začiatku. Existujú hry, ktoré Vás pohltia hneď od začiatku a nepustia až kým nevidíte záverečné titulky. A potom je typ hier, ktoré majú absolútne hrozný začiatok, cez ktorý sa musí človek preniesť. Zaklínač u mňa patrí do druhej kategórie, pretože horšie to už celé začať ani nemohlo.
Úplný začiatok, teda prológ bol ešte vcelku dobrý. Lineárny postup a vednie za ruku mi malo pomôcť osvojiť si základné herné mechaniky. Potiaľto dobré, aj keď som nemohol prísť na chuť súbojáku. Potom však nasledoval odchod z Kaer Morhen a začiatok prvej kapitoly.Bol som vhodený do sveta, o ktorého fungovaní som nemal ani potuchy. Nejasné inštrukcie, mnoho postáv a dlhé dialógy v kombinácií so skutočnosťou, že som vôbec netušil čo mám robiť, mali za následok absolútne znechutenie z hry a blúdenie od jedného ukazovateľa mapy k druhému. Keď sa k tomu pridal zvláštny súbojový systém, mal som pocit, že to celé zabalím a už sa do sveta Zaklínača nikdy nevrátim.
Ale potom prišiel zlom! Po pár odohraných hodinách som konečne naplno pochopil o čom to celé je. Už mi nevadila hromada dialógov, ani zdĺhavé cestovanie, dokonca som osvojil aj súboje. Začal som si to jednoducho užívať, čo mi vydržalo až do samého konca.

Tam, kde bola prvá kapitola ešte celkom uzavretá, druhá a tretia mi už naplno ukázali potenciál hry. Teda nielen lineárny postup vpred, ale už aj tie všade spomínané morálne voľby. Keďže som veľmi nerozhodný, občas mi to robilo seriózne ťažkosti, pretože správne riešenie v hre neexistuje. Každým rozhodnutím niekto získa a niekto stratí. Alebo stratia všetci. Pre RPG harcovníkov asi známa vec, ale pre mňa niečo nevídané. Párkrát som bol dokonca tak nespokojný s mojim rozhodnutím, že som sa vrátil ku staršej uloženej pozícii a zmenil to. Až tak silno ma to zasiahlo.
Po náročnej tretej kapitole prišla štvrtá, ktorá priniesla vítanú zmenu prostredia. Už žiadne túlanie sa ulicami mesta (s občasnými výletmi do bažín), ale malebný, skoro až rozprávkový vidiek. Za mňa ide o najlepšiu časť hry. Síce sa herná plocha zmenšila, vôbec to hre neuškodilo. Navyše som sa mohol kochať pohľadom východ a západ slnka nad pobrežím.
No a nakoniec musela prísť posledná kapitola, kde sa všetko vyhrotilo a po nej epilóg, ktorým celé toto moje prázdninové putovanie skončilo.

Ak by som mal vypichnúť veci, ktoré mi na hre vadili, tak by to bol denný režim postáv. Neraz sa mi stalo, že som naháňal NPC po rôznych miestach a v rôznych časoch, aby som vôbec dokončil quest.
Ako som už spomínal, spočiatku mi problém robil aj súbojový systém. Našťastie nie je moc zložitý ani prísny, takže človeku prejde rýchlo do krvi. Hoci som si ho časom obľúbil, aj tak by som však radšej uvítal klasické súboje v reálnom čase známe z akčných hier.

A čo ma naopak potešilo? Príbeh, ktorý som hltal od začiatku až do konca so všetkými jeho odbočkami a zákutiami.
Zábavné questy, ktoré posúvali príbeh ďalej. No, možno zopár ich až tak zábavných nebolo, ale aspoň vynikli tie dobré.
A samotné postavy, ktoré boli podľa mňa dobre napísané a mali za sebou svoju vlastnú minulosť. Ako hlavné, tak aj vedľajšie.

Skrátka a dobre, až na ten spomínaný začiatok som sa pri hraní náramne bavil a bola by obrovská škoda, keby som po to počiatočnom znechutení zabalil. S radosťou sa do tohto sveta vrátim v pokračovaniach. Ale o tom niekedy inokedy.

Pro: Príbeh, postavy

Proti: Denný režim NPC, súboje

+40
  • PC 80
Zaklínač, vědmák, mutant, proměněnec, proutník a bůhvíco ještě... to všechno je Geralt z Rivie, chlapák jak má být s dvěma meči, bílými vlasy a hlasem, jak hospodskej ze čtvrtý cenový skupiny po angíně. Tedy za předpokladu, že si necháte český dabing. Anglický mi nijak zvlášť nesedl, vím že se tu kdysi dávno vedla debata o tom, že nejlepší je ten polský, tak jsem na chvíli zkusil i ten. Doufám, že mi to Poláci odpustí, ale po pár minutách poslouchání polského dabingu, jsem začal mít pocit, že Geralt každou chvíli odněkud vytáhne levné autorádio a pokusí se mi ho střelit. :) Tak tam šel zpátky ten český, je sice hroznej, ale aspoň jsem si užil hru bez titulků.

Dabing je ovšem jediná kaňka na vynikajícím příběhu. Kdybych měl vypíchnout jen jedinou věc ze hry, tak to bude příběh. Bavil mě od začátku do konce, některé volby jsem fakt promýšlel, co se může stát, u některých jsem to plácnul a bylo mi to jedno. Vlastně ještě jedna věc mi příběh trochu narušovala, a to bylo sbírání těch sexy karet, kdy se ve mně prala snaha o role-play se snahou o ... no prostě role-play šel stranou. :D Příběh krásně doplňuje i výborně dokreslená atmosféra světa, který rozhodně nepůsobí nijak zvlášť přívětivě, a na odpočinkovou dovolenou byste sem asi jet nechtěli.

No a jak se to hraje? No jako nehraje se to špatně. Ale úplně odvařenej jsem z toho taky nebyl. Ten soubojový systém, je zpočátku docela fajn, ale záhy zjistíte, že je to jen taková klikačka do rytmu. Jedině volba a přepínání správného stylu mi přišla důležitá, tady určitě pochvala. Kouzla jsou skoro o ničem, výrazněji jsem používal jen Aard, ostatní jen výjimečně. Systém levelování byl..., no řekl bych to asi takhle, hrál jsem loni Skyrim, Witcher a Mass Effect, a zatímco levelování u Witchera a Mass Effectu mi přišlo asi tak stejně nezajímavé, tak ve Skyrimu mě to baví mnohem víc (ale ten má zase jiné velkomouchy). Alchymie mi přišla celkem fajn, ale v podstatě pořádně se hodilo tak asi pět lektvarů, což v kontrastu k obřímu počtu ingrediencí bylo trochu škoda. Zato oleje a prášky na meče byly fajn, pro změnu petardu jsem za celou hru hodil asi jednu, a to ještě možná omylem.

V EE edici mě potěšila bonusová mise Cena za neutralitu, ta mě hodně bavila, to vydělávání peněz na záchranu Marigolda mi přišlo už o dost slabší. Takže jo, hra je to dobrá, kdo nehrál, tak by to měl napravit, hlavně proto, že to má ty hezký kartičky... :)
+39
  • PC 95
Mé první seznámení se Geraltem z Rivie. A že to bylo příjemné setkání. Jak se dalo očekávat od tak profláknuté hry, byla radost jí hrát. Abych byla absolutně upřímná prvních pár minut jsem měla problém s ovládáním hry a bojovým systémem. (protože jsem samozřejmě nečetla tutoriál) Brzy jsem ale zjistila, že můj univerzální bojový styl (klikej jako šílenec a ono to nějak dopadne) u Zaklínače prostě nefunguje. Byla jsem překvapená, že ofenzíva je u Zaklínače až tak jednoduchá a že jediná věc na co si dát pozor je, aby bojoval tím správným mečem. Když jsem si zvykla na ovládání hry, už si v podstatě nebylo na co stěžovat.

Příběh byl podle mě skvělý a dilemata, mezi kterými si Geralt musel vybrat představovala těžké rozhodování i pro mě samotnou. Ze začátku jsem si myslela, že se určitě přikloním na jednu stranu sporu, ale v průběhu hry mi bylo čím dál tím jasnější, že zůstanu neutrální (a taky že jo). Vyhovovalo mi, jak je zaklínač morálně šedou postavou. Někdy prostě není jen dobrá a špatná straně, někdy je potřeba zvolit to menší zlo. Právě povaha Geralta mě ještě více nalákala k přečtení díla Andrzeje Sapkowski (což už beztak plánuji nechutně dlouhou dobu). Bohužel právě teď nedokážu posoudit, jak moc věrná (či nevěrná) je hra vůči knižní předloze. Trochu mě však zarazil epilog hry, který byl přinejmenším zvláštní. (budoucnost v době ledové, zmutovaní pravnuci... what?)

Co trochu zamrzí je to, že i přes bohatou sbírku lektvarů jsou užitečné tak čtyři a z pěti znamení jsou používala jen dvě. A zbroj Geralta je kapitola sama pro sebe. I přesto mi svět přišel dostatečně rozmanitý na to abych se občas jen tak potloukala kolem a dělala zbytečné věci jako třeba hraní kostek nebo hledání lepšího soupeře v boxu. („Nakopu ti prdel a ještě na tom vydělám, hehe.“) Je vidět, že tvůrci si dali záležet i na detailech a třeba to, že NPC zabíhají pod střechu, když začne pršet příjemně překvapí. Co mi nebylo tak příjemné a vyloženě mi to lezlo na nervy byly děti, které mě, co chvíli, doslova pronásledovaly. (Vím, že to je pitomost, ale mě to nehorázně rozčilovalo.) Dalo by se říci, že ostatní postavy si žily svým vlastním životem, a ne jen toporně stály na místě. Najít Zoltana ve čtvrti mi nejednou dalo pořádnou práci.

Když už zmiňuji Zoltana, tak to byla bezkonkurenčně nejlepší postava z celé hry. Český dabing byl v tomhle případě dokonalý a co hláška to perla. „Pokrok je jako stádo sviní – dá ti to výhody, ale jeden se pak nesmí divit, že je všude kolem tolik nasráno.“ Český dabing Geralta byl trochu bez emocí, ačkoliv hlas jako takový k němu podle mě seděl dost dobře.

Podtrženo sečteno nemám hře, až na pár drobností, co vytknout. Rozhodně to nebylo naposledy, co první díl Zaklínače hraju. Chci si vyzkoušet všechno, co hra nabízí, a to se mi každopádně během prvního hraní nepovedlo.
---
V páté kapitole jsem měla problém s bugem. (Po zabití Kostěje a doběhnutí k dalšímu boji se mi nenačetla animace a nešlo hrát dál.) Nakonec to vyřešilo vyběhnutí ven z krypty a meditace u ohniště. Vše potom šlapalo, jak má. Jenom to tu píšu, kdyby náhodou měl někdo stejný problém.
+37
  • PC 90
Původně jsem Zaklínače ani nechtěl hrát a nebýt DH, tak bych si ho asi ani nikdy nezahrál, jelikož nejsem zrovna moc RPG pozitivní a jelikož jsem neprošel érou Baldur's Gate a Planescape: Torment a jim podobných RPG, tak jsem prostě neměl zájem. Jediné do té doby dohrané RPG byl první Mass Effect a označit právě Mass Effect jako RPG, by mohlo být pro leckoho pobuřující.

Můj zájem o Zaklínače se začal zvyšovat až u příležitosi vydání třetího dílu této slavné ságy , ty gameplaye před vydáním byli skvostné, užasný svět, detaily atd. atd. to vše mě strašně k třetímu Zaklínači přitahovalo. Ale nemůžu začít hrát třetí díl když jsem ani nečuchl k předchozím dílům. Mrknul jsem tedy na několik gameplayů na YT a světe div se, ono mě to neskutečně odradilo. Ošklivá grafika, divné souboje, všechno do tmavě zelena. Čas běžel... A DH začala moje odhodlání nikdy prvního Zaklínače nehrát mocně nahlodávat. Jelikož občas projíždím diskuze, tak mi nešlo nevšimnout si, že první Zaklínač je poměrně frekventované téma i po tolika letech po vydání. Básnění mnoha uživatelu, jak je to báječná hra mě nenechalo klidným a já zainvestoval celých 1,99 éčka a prvního Zaklínače koupil na steamu.

Instalace a čtyři hodiny jsem se od toho nemohl odtrhnout, je pravda, že začátek je trošku kostrbatý, ale jakmile jsem se dostal do podhradí, tak mě Zaklínač lapil.

Dle mého skromného úsudku je vrchol hry hnedka druhý akt a především jeho hlavní detektivní část, kdy musíte vypátrat určitou osobu, což vyžaduje mnoho rozhovorů, dalších podúkolů, pochůzek a pátrání. Člověk si až připadal jsko skutečný středověký detektiv.

Další věcí která mě učarovala, bylo neskutečné množstí perfektních a zapamatovatelných postav. Například neskutečně sprostý Talar, který se tahal se Shani (WTF?????), zmatkář Kalkstein, chudák Reymond a můj věčný společník Sigfried, díky kterému jsem se nakonec přiklonil k lidem.

Skvělé bylo i celé obludárium, tolik originálních potvor se v jedné hře nevidí, dokonce se i samotný Cthulhu dostavil.

Hudba a celkový dabing na mě působil velice dobře skvěle dokresloval atmosféru hry, obhrublá mluva mi naprosto nevadila i když jsem nečetl knihy, myslím že i samotný Sapkovský by byl spokojen. Dokonce i grafika, kteterá mě z videí tolik odpuzovala, nakonec při vymaxování detailu, dokázala vytvořit scenárie, při kterých padla čelist, hlavně pokud si člověk uvědomí kolik let už hra má.

Bylilnky, hra v kostky, krčmy, venkov, parádní příběh, míchání lektvarů, atd. Tahle bych mohl pokračovat ješte dlouho výčtem věcí, co se mi líbilo.

Co se mi naopak nelíbilo je jen pár nepodstatných problémů jako třeba kostrbatý pohyb, absence skákání, tak trochu i soubojový systém, ale jinak opravdu nic, co by stálo za řeč.

Hraní zaklínače jsem si doopravdy vychutnával a opět musím poděkovat DH a jejímu osazenstu, protože jinak bych se k této skvělé hře nikdy nedostal.

Steam mi ukazuje 65 hodin.
Metacore: 86

Pro: Postavy, příbeh, grafika, fantastický druhý akt, herbář, obludárium, rozhovory

Proti: Kostrbatý pohyb, absence skákání, tak trochu souboje

+36
  • PC 85
Fantasy universum polského spisovatele Andrzeje Sapkowskeho jsem vždy tak nějak opomíjel, ne že bych o něm nevěděl, ale raději mám sci-fi. Teď už můžu kladně pokývat hlavou, že se jedná opravdu o promyšleně a povedeně stvořený svět a v různých částech a rovinách velmi příbuzný a jednodušeji uchopitelný pro slovanské publikum.

Hráč je sice do tohoto prostředí vtažen vcelku neoriginálním způsobem - amnézií hlavní postavy, bělovlasého Geralta - není to naštěstí na škodu a mé panictví v tomto oboru mohlo být tak s klidným svědomím rozloženo na prvočinitele. OK, jdeme na to. Rozjezd je pozvolný a pomocí tutoriálu je řečeno vše podstatné. Jak se pohybovat, bojovat, kdo je spřízněná duše a koho je naopak nutné eliminovat. Jak fungují zákonitosti ohledně speciálních schopností, rozdělení zkušenostních bodů do obsáhlého stromu dovedností, tvorba lektvarů a jejich používání. S příběhem se to má trochu jinak, ten se po několika minutách v staré baště zaklínačů Kaer Morhen rozjíždí na plné obrátky a není tak času nazbyt. A zde vyvstává první a hlavní úkol, zjistit PROČ a KDO....

Aby došlo k uspokojivému vyřešení těchto zapeklitých rébusů, je nutné se ponořit do osudů mnoha hůře či lépe napsaných vedlejších postav. Tu potkáte opilce, rváče nebo hráče povedeně pojaté pokrové hry v kostky, jindy zas kurtizány, šlechtice či samotného krále, a ti všichni mají své vlastní problémy a své vlastní kostlivce ve skříni. Pokud se vám tyto podaří pietně pohřbít, nejen že se dostaví hřejivý pocit z pomoci bližnímu (tyká se těch empatičtějších z nás), ale dojde i na slovutné vodítko nutné k dalšímu postupu. Toto pobíhání po fantazy světě a plnění rozličných úkolů je občas velmi zdlouhavé a repetitivní, na druhou stranu mi to zas tolik nevadilo, protože variantnost questů je poměrně široká a já měl zrovna čas. NPC navíc celý herní svět životně zalidňují a vhodně reagují na denní i noční dobu, počasí či vaše skutky.

Mými nejoblíbenějšími místy se staly Břeh, Bahnice a okolní pole. Tyto místa jsou obdařena úžasným audiovizuálem. Břeh vykresluje přímořské letoviska (kdyby ve středověku nějaké byla), Bahnice slovanské vesničky (jak vyšité ze skanzenů) a okolní pole, se zříceninou a lány zlatavého obilí, zase těžkou pohodu léta, kdy se nic nehne a vzduch se nedočkavě tetelí. Nic na tom nemění fakt, že pole je plné zrůd à la polednice a že dojde i na svatební úkol, u kterého mi podvědomí brnká na svědomí, zda náhodou nešel udělat lépe. V zásadě to byly jediné místa, kde jsem ve hře nepomyslel na politické půtky a intrikaření nejvyšších kruhů Wyzimy, kdy jsem byl tlačen do rozhodnutí, při kterých mi nevyhovovala ani jedna z nabízených možností. Nakonec jsem to asi vzal za správný konec neb neřádi byli po zásluze pobiti a dívky řádně uspokojeny.

Pro: svět, dovednosti, postavy, úkoly, bestiář, soubojový systém

Proti: pobíhání, rozhodnutí v některých úkolech, některé postavy

+34
  • PC 95
Tři měsíce jsem strávil u této hry. Pro mě jsou tyhle maratónské rpg smrtící. S mojí frekvencí hraní už jich zas tolik nedohraju. Zaklínače jsem si ale užíval. A to nejen jako velký fanoušek Sapkowského díla. Která jiná hra se v dnešní záplavě americké morálky může chlubit takovou nekorektností?

Hazard, chlast, bitky a děvky. V které jiné hře můžete v kostkách vyhrát prachy. S radostí se opít do němoty. Být vyhozen s knajpy a zbytek prachů propíchat v bordelu. Násilí, nahota, sexuální narážky, vulgarity na každém rohu. Živě popsaná válečná a společenská zvěrstva. Zaklínač tím dýchá. Atmosféra je magická. Znalci knih tu poznají i nesčetně odkazů. Jde to i bez toho. Jenom to chce do úplného proniknutí víc číst texty.

Rozhodování, které hodně a hodně ovlivňuje příběh. A vlastně taky obtížnost. Hrou jsem se snažil procházet dle mého nejlepšího přesvědčení a svědomí. Musim ale říct, že žádná strana mi nebyla sympatická a snažil jsem se volit to menší zlo. Příběh je skvělý. Málo předvídatelný. Zaklínači rozhodně nedělá ostudu. Naštěstí tu nechybí ani ten humor.

Grafika je taková počítačová. Pěkně ostrá. Žádné konzolové zlozvyky. Trochu jsou tu znát omezení letitého enginu. Ve hře nemáte takovou svobodu pohybu. Je ale životem přetékající. Trochu mě štval soubojový systém. Plesal bych radostí, kdyby se dalo bojovat alespoň jako v Rune. Nuda. Ještě k tomu to věčné moření se s utopenci a jinými obnovujícími se příšerami. Tohleto ale přebíjí naprosto skvělý dialogy, překlad, hudba, intro a outro.

Zaklínač je dlouhý. Někdy už mi šla z tý záplavy vedlejších questů hlava kolem. Naštěstí to pak spravil chlast, kostky a následná soulož. Zmínil jsem se taky o té propracované alchymii. Jo, tady se můžete i pořádně zfetovat.

Pro: Chlast, hazard, děvky, bitky, drogy. Rozhodování co dřív.

Proti: Nudný soubojový systém.

+33
  • PC 90
Bílý vlk. Řezník z Blavikenu. Mutant. Proměněnec (pro některé zasranej). Vědmák (schovejte ženské). Zaklínač. A vsadil bych se, že Geralt za svůj dlouhý život slyšel ještě mnoho podobných výrazů, ale tyhle mu musely utkvít v paměti jako takové, u kterých si říkal: ,,Jep, to jsem celej já." A nedivme se, že je k tomu takový lhostejný, svět Severních království je krutý, nemilosrdný a mnohdy natolik realistický, že i G.R.R. Martinovo Západozemí by mohlo ledaco závidět.

Ať si kdo chce co chce říká, Poláci prostě jsou největší Slovanští frajeři. Mají úctyhodnou historii i kulturu, točí parádní filmy a v neposlední řadě dělají i suprové hry. Mimo jiné mají i hromady skvělých spisovatelů, do kterých určitě patří i pan A. Sapkowski, nejlepší Slovanský fantasy spisovatel současnosti. Někteří z nás mohli prožívat dobrodružství bělovlasého zaklínače už skrze řádky sedmi knih, které nás zasvěcovaly do každodenního života vyvrhelského povolání, které navíc upadá v nemilost prostého lidu. Nyní máme konečně příležitost si Geraltovo strasti prožít na vlastní kůži. A že je to pořádná jízda!

Intro, které dopodrobna podle knížky přivede k životu Geraltův souboj se strigou, je tak zatraceně hustý a masakroidní, že když jsem to viděl poprvé, seděl jsem na židli celou dobu s otevřenou pusou. Dodnes to považuji za jednu z nejlepších herních intro ukázek, jaké jsem kdy viděl. A hned na to přijde samotná hra, která mi tu hubu ještě stále nezavřela. V komentářích, které jsem doposud napsal jsem většinou zvyklý, že hudbu zmiňuji až ke konci. V tomhle případě ji ale musím vyzdvihnout hned. No... je prostě fantastická. Absolutně PŘESNĚ se hodí do světa a atmosféry, které onen zaklínačský universe má. Jednu dobu to jsou skotské dudy, hrající především v klidných lokacích, pak zase drsná elektrická kytara, která vám zase osladí boj s nějakým tím bossem, a někdy to je zase obojí najednou. A samozřejmě nechybí ani chórové momentky... a ty já tak miluju! Zaklínač má jeden z nejlepších soundtracků ze všech her, co jsem kdy hrál. A je škoda, že následný sequel už se v podobných tónech nenesl.

To, co je parádní je také onen fakt, že hra je ustanovená jak pro knížky-znalé hráče, tak i pro knížky-neznalé. Tvůrci to totiž vyřešili nejlepším tahem - smazali Geraltovi paměť. Tudíž tím vyrovnají tu rovnováhu, až na vás Zoltan zakříčí: ,,Hej Geralte, to jsem přece já!" Znalci knížek budou spokojeni, že se ve hře objevují i postavy s knížek, a neznalci knížek budou taktéž spokojení, protože Geraltova amnesie je zachraňuje od toho, aby si řekli něco na způsob: ,,O čem to sakra mluví?" A hlavně, kdyby ve hře chyběl Marigold, to bych si připadal na světě tak hrozně opouštěně, že bych se snad nechal samotnou Bestií sežrat! Samotný příběh hry je dobrý. Je velice dobrý, na standartní RPG opravdu úctyhodný, osobně s ním mám ale jeden problém -je příliš nezaklínačovský. Neboli respektive příliš epický. V průběhu hry jsem jím velice hezky proplouval, ale ke konci, kdy už jsem věděl o všech motivech hlavních záporáků, mi to opravdu přišlo až moc velkolepé. Takový Sapkowskiho zaklínač není, je ve svém vyprávění příliš skromnější a Geralt jím proplouvá, jako beruška v napuštěné vaně. Ale i tak měl herní příběh úžasnou strukturu, a byl taktéž skvěle odvyprávěný.

Mnoho lidí si prý stěžovalo na soubojový systém, ale já jsem si ho velice užíval. Hlavně protože Geralt při něm mnohdy prováděl tak neuvěřitelné kousky, že i pohled na Legolase, kterak se vyšvihl ve Dvou věžích na jedoucího koně, zalezl krapet do stínu. Až mě z toho pálily oči, jak se tam tím svým mečem oháněl!

Hra navíc velice přesně přenesla knižní podobu světa do podoby herní. Jak jsem již psal, nacházíme se v krutém a realistickém světě, kde není vše tak úžasně černobílé, jak by si mnozí přáli. A díky tomu zde vyvstává jeden z největších plusů hry, tedy činění určitých rozhodnutí, která jsou mnohdy opravdu velice obtížná. Mnohdy to ani není volba mezi dobrem a zlem, spíše, pokud bych měl jít po vzoru dračáku, volba mezi zákonným neutrálem a chaotickým neutrálem, čímž především mám na mysli spor mezi rytíři řádu planoucí růže a Scoiatelskými elfy. Dialogy jsou skvělý. Přesně zapadají do Sapkowskiho stylu, což byla samozřejmě priorita, jinak by to stálo za prd! A znalci knížek si určitě všimnou, že byly využity i některé pasáže z knížek, čímž se jim na tváři vykouzlí onen znalecký vychytralý úsměv. Sexu je tu dost. Však taky Geralt je nadrženec jak dobytek. Ale vy mu to s chutí schvalujete, taky budete cítit radostné za dosti učinění, až se vám s prakticky nahou Paní jezera podaří vyspat, a vy si přidáte její kartičku do své sběratelské edice. (Mimochodem nejlepší je nahá Shani s pírkem na posteli, *muck*)

Dost mě štvaly často se opakující modely postav, mohli si s tím teda dát větší práci, protože když potkáváte furt ty samé trpaslíky, hledáte u druidů staršího druida podle jména(protože podle vzhledu by to fakt chvilku trvalo) nebo se leknete, že postava, kterou jste před chvilkou zabili se najednou prochází na ulici, začne to být už docela k vzteku. Pak mi lezly na nervy časté přechody do jiných oblastí, které mnohdy nebyly nějak zvlášť krátké. Uf, už bych ty obrázky při načítání dokázal i sám nakreslit!

I tak je ale Zaklínač výborné RPGčko, které se úplně v pohodě může hrdě postavit mezi známější tituly od BioWare či Bethesdy a některé i zastínit. Geralt je furt ten samej sympatickej nihilista, Marigold uznávaný chlípník a Triss si ještě stále neostříhala své krásné vlasy. A opravdu se nemůžu dočkat, až se v herním podání dočkám také Yennefer a Ciri, protože co by byl ten svět bez nich, he?

Pro: Věrohodné přenesení Sapkowskiho světa do herní podoby, hudba, dialogy, záživné souboje, těžká rozhodnutí, i ten příběh

Proti: nehodící se velkolepost příběhu, často stejné modely postav, časté (občas dlouhé) přecházení do jiných oblastí

+33
  • PC 70
Ač jsem se snažil omezit důležité informace, případně je nacpat do spoileru, je dost možné, že neznáte-li knihy a hru, prozradil jsem něco, co by vám mohlo zničit eventuální budoucí zážitek, manželství či život, takže čtěte na vlastní nebezpečí.

Zaklínač se vzdává možnosti nechat se brát seriózně už tím, jak se staví k problému identity hlavního hrdiny. Vrchol všech klišé, amnézie, se dá překousnout bez problémů, stejně jako armáda mutantů sloužících nastolení utopické vize světa, ale když postava i hráč znalý knih neustále na každém rohu naráží na místa, odkazy a zejména známé ze svého bývalého života a není z nich schopen dostat ani špetku informace tom, kdo a čím vlastně byl, působí to přinejmenším podivně. Jméno a profesi zabijáka monster totiž rozhodně za dostatečnou odpověď nepovažuji. V tomhle směru nejhrůznějším momentem je asi setkání s hospodským, kterému se trvůrci pro jeho tuctovost a omezenou funkci (drobná nápověda - hospodský) ani neuráčili přijít s jménem, který vám na požádání odvypráví zlidovělou verzi celé pentalogie. Takto se toho Geralt o sobě doví více než chlastáním s kumpány, kteří ho provázeli značnou částí ságy. Ona možná ta amnézie je v Temerii celospolečenský problém.

Naštěstí ale tady jsou tolik vychvalované a propracované morální dilemata. Věru, mám rád, když se u hry mohu na krátký okamžik zastavit a popřemýšlet, která z široké palety možností nejvíce vyhovuje mé postavě a způsobu, jakým ji hraji (zdravím Ravel). Witcher nabízí něco podobného, jen s tím rozdílem, že mám k dispozici zpravidla tři volby, mezi kterými je třeba rozhodovat se dle klíče "která tak asi je nejméně debilní". Bohužel, takovéto řešení je nutné v téměř každé "vypjaté" situaci. Jen jednou se mi povedlo dobrat se závěru questu, který mne plně uspokojil, k mému smutku k tomu však došlo mimoděk, když jsem se oběma frakcím, jež si přály mou pomoc při vzájemném rozbíjení držek, vykroutil starým dobrým roleplayingovým "počkej tady, hned se vrátím." Po pár dnech je čekání přestalo bavit a zatímco jsem se řezal s velkými záporáky se do sebe pustily.

A i ti padouši samozřejmě většinou působí, stejně jako hra, tak nějak plytce a bezrozměrně. Samozřejmě jsem neočekával zlosyny propracované jako Emhyra, ale po většinu času bylo mou největší motivací při plnění hlavních úkolů pročištění deníku. A ani smrt toho nejdůležitějšího z nejdůležitějšcíh mne neuspokojila tak, jako u pasu se pohupující hlava wywerny. Ten hák je sakra dobrý nápad.

Přestože jsem si celou dobu stěžoval a mnoho otravných věcí, jako třeba velmi brzy unavující soubojový systém, šílené ukládání nebo neustálý respawn potvor vynechal, neznamená to, že by Zaklínač byla zlá hra. Překvapivě je totiž celkem dobrá, dokonce i já jsem se dokopal k jejímu dohrání. Jen mi z ní tak nepadá brada jako jiným.
+32(33-1)
  • PC --
Z RPG žánru jsem moc her nehrál, ale Zaklínač stál rozhodně za to. 100% jsem mu dal hlavně kvůli tomu, že jsem hru dohrál celkem už 2x (pokaždé s jiným zakončením) a klidně bych si ho rád zahrál znovu. Takže příště až ho budu hrát tak sáhnu rovnou po Rozšířené edici, abych vyzkoušel v čem je lepší.

Ve hře mě nejvíc bavil soubojový systém spolu s různými styly, který je velice jednoduchý a mě neomrzel po celou dobu hraní. Na rozdíl od Zaklíneče 2, kde mě nový soubojový systém dělal, hlavně ze začátku než jsem se ho naučil, problémy.

Další dobře propracovanou věcí je příběh s mnoha možnostmi voleb a dobrými charaktery postav, kde hodně vašich rozhodnutí ovlivní, jak se bude dále příběh odvíjet. Český dabing hře jenom prospěl a hráč se tak může více soustředit na příběh a okolní prostředí.

Boj s bossy byl pokaždé zábavný a v něčem trochu jiný a hlavně vyžadoval použití různých kombinací lektvarů, které trochu pomáhali v boji.

Jedna z věcí co mohla být ve hře lépe zpracována je znamení kde jsem z pěti používal za celou hru pouze dvě (Aard a Igni). Ty ostatní tři jsem prostě neměl důvod za celou dobu použít.

Načítání lokací bylo sice delší, ale to mi zas tak jako ostatním lidem nevadilo.

Svět Zaklínače mám rád a do budoucna si plánuju přečíst i knihy od A. Sapkowského. Doufám že CD Projekt bude pracovat i na třetím pokračování hry.

Pro: Soubojový systém, příběh, dabing, lektvary

Proti: Znamení jsem používal jenom dvě z pěti

+32(34-2)
  • PC 95
Jedno z najlepších nových RPG. V hre je všetko čo má byť u správneho RPG: skvelý príbeh, veľa vedľajších úloh, dobrý levelovací systém, atď... Hra má ale veľmi veľa odlišností oproti ostatným RPG ako sú napr. žiadne dobro a zlo, veľmi neobvyklé netvory, občas dôležité rozhodnutia ktoré ovplyvnia príbeh, atď... Zaklínač je jedna z mála hier, ktorá dokáže hráča prinútiť čítať knihy. Príbeh je veľmi silný a nič hráča od neho neodradzuje (takmer všetky vedľajšie úlohy v sebe skrývajú časť hlavného príbehu.) Súbojový systém je celkom dobrý ale chvíľu mi trvalo než som si na neho zvykol a naučil sa ho. V hre sú tri pohľady osoby. Z hora, kde sa kliká myšou, hybridný, ktorý je niečo medzi pohľadom druhej a tretej osoby (dá sa hrať aj klikaním aj s klávesnicou) a tretia osoba, čo je klasická klávesnica a myš (ja osobne som to hral z pohľadu tretej osoby). Pohľady sa dajú kedykoľvek počas hry meniť.

Geralt je ako postava vykreslený výborne, nie je to čiernobiela postava, má svoje negatívne aj pozitívne vlastnosti a hlavne má charakter. V hre sa hlavne musí počítať s tým, že občas žiadne rozhodnutie nie je úplne dobré. V hre sú aj výborne napísané vedľajšie postavy, ktoré sú všetky odlišne a nikto sa nepodobá v charaktere na druhého, proste každá postava má svoje dobré aj zlé stránky. Je pekné, že narazíš aj na veľa postáv z knižiek napr. Marigold, Triss, Shani...

Po grafickej stránke je hra veľmi dobrá ( tu ešte vrelo odporúčam fantastický The Witcher Sound and Texture Overhaul 3.3 z roku 2015) ale je hlavne realistická, ako napr. keď prší, tak postavy sa schovávajú pod strechu alebo na to reagujú hláškami alebo v noci nie je nikto vonku ale všetci sú vo vnútri. Nové úrovne postavy naskakujú celkom často, v podstate si vyberáš, či budeš viac na magické znamenia alebo meče a aj samotný level design úrovní je dosť dobrý. Tvorba alchymistických lektvarov je síce komplikovaná, ale logická: najskôr musíš mať silný alkohol ako základ a potom určité prísady, ktoré obsahujú potrebné substancie. Na rozdiel od niektorých iných RPG, sa tu úplne inak využívajú peniaze, keďže zbraní a mečov je tu málo a tú hlavnú výzbroj vlastne dostaneš, tak prachy minieš hlavne na knihy o rastlinách, príšerách, petardách, (aj keď tie som vôbec nepoužíval:) atď... Ale hra má aj zápory ako napr. dosť častý respawn (otravný hlavne u utopencov v bažinách), hra mi občas padala, občas vadí, že nemôžeš skákať, sem tam nejaký menší bug. Už som spomenul, že v hre je celkom málo zbraní a zbrojí aj keď to moc nevadí.

Na záver by som zhrnul že zaklínač je výborné RPG ktoré zabaví na veľmi veľa hodín, odporúčam všetkým RPG fanúšikom.

Pro: Príbeh, hlavný hrdina, postavy, variabilita netvorov, dĺžka hry, alchýmia

Proti: Občasné bugy, prehnaný respawn v bažinách, hra mi občas padala

+32
  • PC 95
Psát komentář na prvního Zaklínače je tak trochu nošení dříví do lesa.
Zaklínač se vymyká klasické škatulce RPG. Je ohromující, jak se podařilo autorům přenést Sapkowského ducha do hry a stvořit bytelný základ pro novou herní sérii (se stoupající kvalitou).
Jedná se o jednu z mála her, kde dialogy nejsou jen nošením dříví do lesa, ale mají hloubku a humor. Jedna z mála her, kde 18+ neznamená jen potoky krve.
Svět, který nám je tolik blízký, a pochopitelný, se spoustou narážek na slovanskou mytologii a pohádky, ne nepodobné morbidním příběhům K. J. Erbena.
Drogy, sex, politika, nadávky, rasismus, milostný trojúhelník na jednom místě. V každém dosud hraném RPG hrála alchymie vždy druhé housle, zde však nikoliv.
Těch několik designových chyb a kompromisů nehraje žádnou negativní roli.
Český dabing- pro někoho negatívum, mně osobně nevadil (zejména po shlédnutí krátké reportáže z Levelu, kde člověk pochopí, jak se takový dabing vlastně tvoří).
Grafika i na dnešní dobu obstojná, i když i zde je "klasická" šedo-hnědá paleta barev, jakožto obvyklá součást mnoha "nových" her. Ovšem taková procházka v obilném poli za soumraku- zcela uchvacující.
Soubojový systém, sesílání znamení, RPG prvky- jednoduché, snadno uchopitelné. Zejména v pozdějších fázích hry je radost se na Geraltovy taneční grácie dívat.

Celkové zhodnocení: nestárnoucí RPG, povinnost pro každého hráče a milovníka RPG.
(není vůbec špatné při tom sledovat Agraelův letsplay, dost jsem se u toho nasmál).


Pro: Klasika

Proti: Minimum, i ti utopenci mi až zas tolik nevadili :-)

+32
  • PC 75
Herní výzva 2018: "Nervy z oceli"

Vzhledem k počtu výborných komentářů se nebudu ani tak soustředit na popis vlastností hry jako spíše na svou zkušenost se znouzahráním. Nevyhnu se menším spoilerům.

Už delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou si po letech znovu Zaklínače zahrát, tentokrát na nejtěžší obtížnost a za druhou stranu. Proto mě tato kategorie ve výzvě potěšila a opravdu jsem si myslel, že teď opravdu budu muset využít všechno co hra nabízí (bojové styly, oleje a lektvary). Čekal jsem krev, pot a slzy.

A v první kapitole jsem se toho opravdu dočkal. Použití lektvaru Vlaštovky a potření ocelového meče olejem zde opravdu bylo nutným automatismem přežití. Získáním stříbrného meče a rozvojem schopností však tato nutnost bohužel rychle odpadla. Velkým gamebreakerem je znamení aard. To umožňuje často nepřítele srazit na zem a potom ho jedním kliknutím zabít. Vlastně ale díkybohu za něj. Obtížnost totiž jen odstraňuje indikátor klikání mečem a navyšuje životy nepřátel. Souboje bez aardu by tak byly spíš zdlouhavé než zábavné. Samotný boj s mečem byl na začátku také těžší, je třeba si tentokrát všímat opravdu Geraltova meče než jeho indikátoru, časem však člověk chytil téměř bezchybný rytmus kdy klikat.

Nakonec jsem se nejvíc zapotil před Wyzimou s echinopsy v jeskyni. Tady byl aard na nic, igni jsem neměl, nepřátelé byli odolní, vzdálení a stříleli jed. Ostatní bylo už s prstem nose, teprve poslední kapitolu jsem znovu nasadil pár lektvarů.

Samotná hra vypadá i po letech slušně a hudba je vynikající. Překvapila mě však nedoladěnost technické stránky, kdy i na mém moderním počítači byl pokles frameratu při větším počtu nepřátel a občas hra nereagovala na moje příkazy.

I přes všechna předevzetí jsem se vrátil k českému dabingu, který mě prostě baví víc. Můžou za to některé hlášky, které se vžily i do domácnosti "Jsem to ale chytrá holka!" "Já za to nemůžu, to ze mě udělala společnost" ale i zvláštní dadarozhovory s okolím, kdy dabéři evidentně byli nahrávání odděleně a bez kontextu. Vůbec hlavní postava Geralta kdy i jeho poděkování zní jako výhružka mě neskutečně bavilo. Děkuji za český dabing!

Postup za veverky (před lety mě uhranul Siegfried) ukázal, v čem se studio v narativu opravdu vyšvihlo. Když vyberete jednu cestu tak ta druhá strana vypadá opravdu jako špatná strana. Strana rebelů bez příčiny se tak stala stranou odporu k fanatismu. Prostě když vyberete jednu cestu tak vlastně zaujmete jeden světonázor a vidíte ten konflikt v odlišném světle. Potom je tu nějaký objektivní hledisko, ale to je ve hře nejméně výhodné a uspokojující. No prostě jako real politika.

Takže závěrem musím říct, že hru na nejvyšší obtížnost v Zaklínači jsem si hodně užil, ale nepotřeboval jsem k tomu nervy z oceli. Hráč co chce výzvu bude muset šáhnout k nějakému modu jako je combat rebalanced. I to jsem zvažoval, ale nakonec mi přišlo čestnější hru dohrát tak jak byla vydána. Trvalo mi to 76h 19m.

Pro: Audio, atmosféra, dabing, volby

Proti: Lehké, občas zpožděné ovládání a technické chyby

+32
  • PC 85
Ne všechny nestvůry si zaslouží zemřít, pomyslí si Geralt, zatímco pozoruje na pohled odpornou kreaturu, kterak za sebou táhne zbytky dávno mrtvého lidského těla. Najednou se mu pod nohama zavlní země a jako gejzír vyletí z hlíny ghůl. Geralt si povzdychne, zabil jich desítky nebo už možná stovky, ale přesto přichází další.

Takhle nějak by se daly shrnout moje pocity při hraní Zaklínače. Poměrně zásadní a zajímavé okamžiky střídá boj s nekonečným zástupem nepřátel. Takový je svět herního Zaklínače.
Bez mučení se přiznám, že jsem nečetl knihy (vinou toho, že jejich strašně moc a většinou jsou rozebrané - a já nesnáším pořizování si neúplných sérií), zato seriál jsem viděl několikrát.
Klasicky začněme příběhem - rozjezd je solidní. Jakýsi gang s odznakem Salamandra se snaží dostat do zaklínačských laboratoří, v nichž zaklínači mění a mutují děti v ultimátní zabijáky oblud. Povede se jim to a ukradnou tajemství k těmto přeměnám. Geraltovým úkolem, stejně jako úkolem zbylých zaklínačů a rusovlasé čarodějky Triss, je získat tato tajemství zpět.
Dobrodružství se zvrhne v poměrně epickou výpravu za padouchy, kteří ale nemusí být tak úplně padouchy, ale já musím s radostí říct, že se tak nestane nějakým kýčovitým klišé. Vlastně všechny příběhové twisty přichází ve chvíli, kdy přijít mají, žádný z nich nenarušuje logiku vyprávění a světa. Co je příjemné, že máte pocit, že skutečně VY postupujete příběhem, nikoli že splníte úkol, který posune příběh dál, čehož jste vy pasivním divákem, přestože jste půdu pro ono posunutí vlastně připravili, kterýžto pocit já ve hrách často mívám (naposledy třeba u Dragon Age).
Nepříjemné u příběhových misí je, že vás mnohdy zahltí a já jsem se v určité chvíli přistihl, že plním úkoly ze setrvačnosti a podle deníku, aniž bych tušil jejich důvod či význam - příště by to určitě chtělo ubrat hlavních či dlouhodobých questů. Zakončení jednoho takového (s Berengarem) navíc bylo vyloženě na přesdržku - člověk má asi miliardu otázek, ale milý Geralt se baví s Berengarem o dvou třech nijak zvlášť podstatných tématech stylem 'Tonda a Rudla v úterý u píchaček'. Nebudu vám lhát, měl jsem chuť vraždit.
Kvalita kapitol je dost nevyrovnaná - první tři (nepočítám prolog) jsou vysoce nadprůměrné a zaklínačovský feeling z předloh je takřka hmatatelný. Čtvrtá kapitola tento feeling vystřelí až do stratosféry, přestože máte v jejím průběhu pocit, že na LSD jeli buď tvůrci, nebo spadlo do kafe vám. Čtvrtá kapitola, jakkoli je kvalitní, působí především ale dojmem, že byla přidána později, nebo že ji dělal někdo úplně jiný - je naprosto úžasná, ale nemohl jsem se ubránit dojmu, že do té hry zkrátka nezapadá. No a pak už je jen hůř (viz. spoiler o závěru).
Vývoj postavy je tady řešen klasicky za XP, přičemž získáte talenty (tři druhy - bronzový, stříbrný a zlatý), jejichž počet a barva jsou závislé od úrovně, kterou Geralt má. Talenty můžete investovat do atributů (síla, obratnost, výdrž a inteligence), které vylepší Geraltovu fyzickou kondici obecně, nebo do konkrétních skillů. Skilly jsou rozděleny na kouzelné - v zásadě pět kouzel, přičemž talenty můžete upravit některé jejich efekty; a bojové - ty jsou ještě rozděleny na boj se stříbrným mečem proti obludám a ocelovým mečem proti lidem (a nelidem a některým šelmám) - jak pro stříbrný, tak pro ocelový meč máte tři druhy bojového stylu - rychlý, silný a skupinový.
Bohužel pro tento systém, obecně atributy mají stejnou hodnotu jako skilly, tzn. že chytrému hráči stačí vylepšít primárně celkovou Geraltovou fyzickou a kouzelnickou výbavu a ostatní klidně nechat na průměrných úrovních - je to cesta, jíž se pohodlně na normální obtížnost doberete konce. Vcelku škoda, protože když jsem musel třeba vybírat, jestli ke stylu přiřadím raději speciální schopnost nebo vylepším bojový styl jako celek, skutečně jsem se zamýšlel - to by se mohlo dít mnohem častěji a tvořený Geralt by tak mohl mít pokaždé trochu jiné zaměření; bohužel, když vylepšíte obecné atributy, jste víceméně král světa.
Jsem rád, že se ve hře nevyskytuje žádný 'socializační skill' - vzhledem k tomu, že je Geralt mutant, mají ho rádi jen ti lidé, kteří s ním z nějakého důvodu komunikovat musí nebo jsou alespoň zvědaví. Má to logiku a je to fajn.
Zkušenosti získáváte klasicky zabíjením nestvůr a plněním úkolů (které ne vždy jsou bojové; většinou však bojem minimálně končí). V boji vám kromě skillů a levelování nemálo pomohou lektvary a jiná alchymie, což je výsada zaklínačů. Věc se má tak, že vždy potřebujete silný alkoholický základ a nutné přísady - a samozřejmě znát recept. Přísady naleznete porůznu - bobule na keřích, okvětní plátky květin, jazyky a mozky nepřátel,... Geralt je vlastně takový kombajn, který využije všechno.
Co se samotných bojů týče, tak nejsou nijak špatné. Dokonce po vás vyžadují i jistou přípravu předem (prošňupat bestiář a zjistit, co je na potvoru ideální a následně to připravit). Přesto se nakonec bojování zvrhne v novou formu 'klikfestu', který je regulovaný tím, že musíte kliknout včas, aby Geralt navázal kombo.
Musím si postěžovat na počty k boji užitelných předmětů - až do půlky hry nenaleznete nic použitelného, když jsem našel meč použitelný k zaklínačskému stylu boje, nosil jsem ho na zádech hlavně proto, že vypadal jinak. Je to hloupé, protože v poslední kapitole se dostanete k řadě různých mečů s různorodými statistikami a je radost si vybrat - možná by díky variabilitě zbraní dokonce mělo i smysl si pěstovat bojové skilly na lepší úrovně - bohužel. Najdete za celou hru (nepočítaje v to ukované) třeba šest různých mečů, které můžete použít s odpovídajícími skilly, z toho tři v poslední kapitole.
Bojové animace jsou super, bohužel v kombinaci s animací příšer dochází k různorodým grafickým prasárnám, mojí oblíbenou 'smrt na dálkové ovládání' nevyjímaje - škoda, kdyby byly příšerky míň agilní (jako třeba lidi), nestávalo by se to a výsledek by byl příjemnější. Taky bych rád tímto vynadal idiotovi, kterého napadlo, že Geralt bude metat salta - díky tomuhle pitomému nápadu leckteré boje připomínaly 36. Komnatu Šaolinu.
S boji jako takovými bych neměl problém, ale respawn! Bože! V jakém jsme roce?! Respawn vám z jinak zajímavých bojů udělá natolik nudnou záležitost - když jsem v bažinách zabil (díky počtu ingrediencí mám bezva přehled) 268 utopenců a topivců, proklínal jsem autory. Je to prostě prasárna a někdo by si zasloužil omlátit hlavu o stůl. Naprosto to degraduje samotnou esenci atmosféry Zaklínače, kdy potvory jsou něco speciálního, unikátního a zajímavého - nejsou. Jsou všude a jsou jich tisíce. A když opustíte lokaci, budou tam znovu. Ignorovat je můžete vždycky, protože až na několik drobných vyjímek je Geralt nejrychlejším běžcem pod sluncem, ale nic to nemění na faktu, že to tímhle tvůrci jednoznačně pohnojili. Když jsem pak v několika soubojích čelil nestvůro-bossům se speciálními dovednostmi, vysokou výdrží a díky své unikátnosti měly i zajímavé grafické provedení, dokola mi běžela v hlavě myšlenka, že tímhle způsobem mělo být vyřešeno nejméně 75% bojů - v tom případě bych hodnotil vysoko na 90%, ne-li ke stovce.
Rozhovory jsou vyřešeny vcelku příjemně - autoři se vydali cestou, že méně je více a já jsem byl spokojen. Geralt nežvanil z cesty a byl přesně tak málomluvný, jak být má. Málovmluvnost mi však nebránila se několikrát pousmát některým sarkastickým poznámkám. Bohužel kamera a animace postav při rozhvorech jsou zfušované jak to jen šlo - Geralt si často plácá do vzduchu, kamera zabírá mluvčímu břicho a romantický a hluboký rozhovor s Triis, zatímco ona byla duchem někde na technopárty, tak nabral skutečně tragikomický obrat (mám však pocit, že tyhle prasárny přidala právě až rozšířená edice).
Lokace a reálie jsou jednoznačně předností Zaklínače. Pokud jsem si u Dragon Age stěžoval na nečlenitost a celkovou grafickou nudnost hry, tak zde nemůžu. Celkových prostředí bude zřejmě v Zaklínači méně, ale proč přes kopírák navrhovat desítky stejných a nudných lokací, když se jich dá vytvořit řadově mnohem méně, kvalitněji a jejich potenciál vyždímat na maximum? Tvůrci Zaklínače se v tomhle opravdu pochlapili. Hra je navíc poměrně hodně nelineární, takže se neustále někam vracíte - díky počtu lokací si zapamatujete cesty a nebloudíte.
Perfektně zvolené je i množství důležitých postav. V zásadě potkávate zhruba stejný okruh řekněme tuctu lidí (no, možná spíš ke dvaceti), kolem deseti postav potkáte sice opakovaně, ale nijak zvlášť se s vámi nebudou bavit kromě toho, co vám říct chtějí. Díky takovému množství má každá postava výborně prokreslený charakter, ke Geraltovi se chovají po svém a celkově díky nim působí svět mnohem živěji.
Zaklínač si hodně dělal reklamu svými možnostmi rozhodování - to, myslím, splnil na výbornou. Vy si skutečně vybíráte rozdílné cesty, jak hrou postupovat. Autorům se dokonce podařilo vytvořit na vás některými nástroji i jistý emocionální a morální nátlak, k tomu je všechno v Geraltově světě opravdu hodně relativní. Za to tleskám. Na druhou stranu to přináší i řadu konfliktů (více rozepsáno v odpovídajícím spoileru) s filosofií Geralta z předlohy.
Hudební soundtrack je fantastický. Věčná škoda, že se někomu nepodařilo lépe nastavit jednotlivé spouště hudby, takže si v průběhu hry vychutnáváte do kola pět sice skvělých a nerušivých, přesto pouze pět melodií. Kvalita dabingů je hodně nevyrovnaná - zatímco Čechům se v dabingu podařilo dodat některým postavám (Talar, Vincent, Zoltan,...) osobitý ráz a celkově i lépe zvládli technickou úroveň (mastering), některé postavy (Geralt, kněz rybolidí,...) se nedaly absolutně poslouchat. Poláci odvedli mnohem kvalitnější práci - počtem herců, voiceactingem, výběrem herců atd. Když hrát, tak jedině s polským dabingem, věřte mi.

Závěrem omluva a vysvětlení, proč jsem to napsal tak dlouhé - Zaklínač je podle mě totiž hrou, kterou by ostatní moderní RPG chtěla být - např. Bioware leccos ukradli (nepovedeně) pro své Dragon Age. Zaklínač dokáže být akční, ale zároveň má výraznou adventurní část, zahltí vás úkoly (čímž se mnohdy stane opravdu nepřehledným), ale ty úkoly jsou, s výjimkou smluv, stále svěží a odhalují vám něco, co použijete dále. Hra je dynamická, reakce okolí na vaše konání nepůsobí uměle a celkově hra budí dojem uvěřitelnosti mnohem lépe než konkurence. Navzdory mamutí herní době pohybující se kolem devadesáti hodin jsem se nikdy výrazně nenudil (výjimku tvoří asi stá návštěva bažin a samotný závěr) a hra se nikdy neopakovala. A nakonec hra skutečně působí dospěle, ale nedělá to laciným dojmem - sex karty holek, s kterými se Geralt vyspí opravdu nemusíte sbírat, ale až na pár výjimek nemáte pocit lacinosti, pokud je sbíráte - prostě se to podařilo do hry přirozeně zasadit. Daleko lépe je zasazen alkohol, sprostá slova a násilí - to je 100% součást a ani na chvílí jsem si neříkal, že to nebylo nutné (a to dokonce ani u Talara, který na tom má postavenou image).

O páté kapitole a závěru: V této fázi tvůrci podělali až příliš a hodně jsem váhal, jak to zohlednit v hodnocení. Geralt se vrací do Wyzimy, kde v začala občanská válka, Wyzima hoří, všichni umírají, přesto si dvořané v královském zámku tančí, to mě docela naštvalo, ale co, říkal jsem si. Dostal jsem se zpět do Wyzimy, kde jsem se Zoltanem pomáhal urpchlíkům - Zoltan vždy vbíhal ochotně do bojů, s kterými jsme neměli co dělat, takže z uprchlíků se mnohdy stala krvavá kaše, navíc často vypadávala AI a Zoltan prostě nikam nešel, případně nás dementní respawn chytil v kleštích cestou k cíli questu a Zoltan odmítal opustit bojištět. Později jsme se měli dostat k Toruviel - situace je taková, že všude zuří lítá řež, Wyzima stále hoří a rytíři Řádu tlačí, Zoltan křikne, že musíme za Toruviel. Hledáním místa, jak se dostat za barikádu jsem strávil 45min, což jakékoli napětí nebo atmosféru vděčeně pohřbilo. Následoval výlet do bažin a rozhovor s hlavou Řádu - byl zajímavý, ael vzhledem k tomu, že začal, když jsem stál vedle stále ještě živého záhonku echinopsů a v zádech měl pět Bloedzuiggerů, působil absolutně trapně. V kontrastu s posledním rozhvorem byl navíc naprosto perfektní a nechápu, proč byl zařazen na tak pitomé místo. Později musíte znovu osvobodit princeznu z prokletí strigy - v zásadě úplně stejně jako v úvodní animaci, jen s tím rozdílem že běháte kolem sarkofágu a hrajete 'chodí pešek okolo'. Design lokací je v páté kapitole zcela nesmyslný a podle hesla 'hlavně ať to není rovně', takže bez mapy nikam netrefíte a zasekáváte se o ponořené či neviditelné překážky. Epilog je potom ukázkové nastavené kaše, kde vás od finále zdržují nudné, zbytečné a pitomé souboje nebo rozhovory, které by se mohly odehrát klidně jindy a jinak. Přesto závěr, když Geralt vzal do ruky dwimmeritový amulet napravil hře reputaci. Bez něj bych za zmíněné školácké chyby srazil deset procent.

O použití Geralta coby hlavní postavy: Jak jsem přiznal, předlohy jsem nečetl, ale seriál mám nakoukaný do aleluja. Každopádně v průběhu hry jsem si opakovaně říkal, že se věci dějí, jak se dějí, jen kvůli tomu, že je hlavní postavou Geralt. Některé situace mají asi miliardu řešení, ale protože na jedné straně chtěli tvůrci z Geralta dostat ty jeho úvahy o neutralitě a na druhé straně dát hráči možnost se rozhodnout, působí některé z nich polovičatě a cítím z toho silně nevyužitý potenciál. Je určitě super pocit, že Geralt potkává své přátele a některé odkazy (např.: "A draka za kámoše nemám?" jsou super, ale přesto to nevyváží možnosti, které by tvůrci mohli využít, kdyby nám dali možnost hrát za nového, mladého a čerstvého zaklínače. Všechno by působilo daleko přirozeněji a znalci Geralta z knih by nebyli překvapeni, že z Geralta se najednou stal málem soudce dění všeho světa.

O protipirátství: Aneb když dva dělají totéž, není to vždycky totéž. Tam kde EA prudí svými hovadskými korporačními manýry se rozhodl jít CD Projekt cestou 'náš zákazník, náš přítel'. V originální edici nám naservírovali tištěný a nešizený manuál, tištěného průvodce hrou, tištěnou mapu, CD se soundtrackem a tištěnou povídku. V obyčejné edici. Dokonce Rozšířenou edici zpřístupnili majitelům původního vydání. Nakonec se CD Projekt zařekl, že už nikdy nebude používat DRM ochranu, protože to akorát způsobuje potíže. Tomu já říkám starost o zákazníky a boj proti pirátům - nabídnout něco navíc. Nebudu zastírat, že tímto chováním si mě CD Projekt získal a nakonec to ovlivnilo moje hodnocení. Myslím, že za takové situace si rád kdykoli koupím plnou hru CD Projektu. A doufám, že mi někdo zaplatí, že jim takhle dělám reklamu.

Pro: Příběh, alchymie, volby, subquesty, grafika, hudba, polský dabing, chování CD Projektu k zákazníkům.

Proti: RESPAWN nestvůr (!!!!!), občas příliš dějových úkolů, český dabing, pátá kapitola a epilog (ne však završení příběhu), extrémně málo zbraní a zbrojí, špatné vyvážení skillů, Geralt neumí skákat.

+31(31-1)
  • PC 90
Stejně jako Zoltan nehodnotím původní verzi. Nehrál a neviděl jsem ji. Koupil jsem si enhanced verzi :)

Popravdě, mě Zaklínač skoro vůbec nelákal a říkal jsem si, že si ho zahraju snad někdy časem, až budu mít přečtené Zaklínačské povídky i ságu, abych se v ději trochu líp orientoval. Jenže mě asi deset různých na sobě nezávislých osob opakovaně přemlouvalo, ať si to zahraju. A tak se stalo, že Matthias, který hraje většinou jen hry z devadesátých let minulého století se dostal k něčemu, co není staré ani deset let.

Zaujalo mě, jak je Zaklínač dekadentní. Postavy mluví sprostě, město plné prostitutek, samý rasismus kam se podíváš, při procházce po městě člověk slyší stížnosti lidí jako “bolí mě na plicích! Kam mě asi pohřbí?” a cestou narazí na masový hrob vykopaný vedle špitálu. Značně depresivní. Neznám jinou hru, kde by byly úkoly typu “dojdi totálně namrdanej do špajzu pro okurky a sádlo!”

A tak jsem se ujal Geralta z Rivie a vydal se na cestu po tomto dekadentním temným světě. “Pohledný” drsňák Geralt mi ze začátku vůbec nesedl. Vadilo mi, že je na všechny protivný (i když oni zase všichni byli protivní na něj), a že za všechno chce peníze. Např. v takovým PlaneScape Torment, když mě postava požádala o pomoc, tak tam bylo na výběr a) udělám to b) udělám to… za drobnou odměnu c) neudělám to. V zaklínači je vždycky na výběr akorát a) udělám to za 200 orenů b) neudělám to. Za třetí - Geralt je strašná sexuální mašina. Všechny oběti svého chtíče si v deníku hezky označuje srdíčkem. Dandelion flirtoval s jednou holkou a měl z toho průser. Když Geralt jde pro jeho loutnu, tak tu holku rovnou ojede a jako kompenzaci otci zaplatí 22 orenů (i když jsem tou dobou měl 10.000 orenů). Chm… a pak si ještě skočil dát skupináč s upírkama do kurvince. Dá mu dokonce i samotná Královna Jezer, když ji Geralt řekne, že má nejhezčí prdel v celé Temerii… Každopádně brzy jsem si na Geralta zvykl.

Co se týče příběhu, všichni ho kolem mě ho chválili, jak je to úžasný propracovaný děj plný zvratů. To neměli dělat, protože jsem měl vysoká očekávání a můj konečný pocit z příběhu je spíše rozporuplný. Většinu času jen honím jednu organizaci a... to je vlastně všechno. Někdy tam byly dějové zvraty typu “postava X není hodná, ale je to zrádce, který spolupracoval se zlou organizací!” a mně to bylo jedno, když jsem tu postavu poznal před pěti minutama (de Wett). Občas mi některé věci přišly až nelogické (Kouzelník se proměnil v Raymonda a čekal, až otevřu vchod do věže… a pak… jeho velký promyšlený plán byl.. zapíchnout mě dýkou..? aha!). Osobně mi více sedly spíše ty vedlejší příběhy, na kterých bylo cosi “pohádkového” (Vincent vlkodlak, nevěsta polednice). Z hlavní dějové linky se mi nejvíce líbila část, kdy jsem byl na oslavě, kde jsem poznal Addu. Výborné dialogy, zábavné intriky, scenáristicky excelentní!

Ale abych neřekl, že ve mně příběh nevyvolával téměř žádné emoce, tak musím říct, že naopak hned v první kapitole mě děj docela silně zasáhl. V tom ohledu, že jsem měl často možnost volby, co udělat. Přišlo mi, že si volím mezi zlem a ještě větším zlem. Mám vydat vesničanům ženu, kterou mám docela rád a která mi pomohla, nebo mám všechny ty vesničany vyvraždit a la genocida hadr? Téměř po každé volbě jsem si připadal jako hajzl. S někým se bratříčkuju a vzápětí ho zabiju. Hraji na všechny strany, ale ve výsledku tím každému jen ublížím. Asi jsem přecitlivělý, ale cejtil jsem se hrozně :D Well played, moral dilemmas!

Ok, přejdu raději k těm technickým věcem. Celý herní systém mi sedl a bavil mě. V každé kapitole jsem dostal nějakou větší oblast, ne vyloženě open-world, ale prostě jen několik lokací, po kterých jsem se mohl relativně volně pohybovat, plnit hlavní a vedlejší questy, kecat s postavama, jen tak se levelovat, prohledávat domy a krást v nich atd. Naprostá pohoda. Úkoly mi taky naprosto vyhovovaly. Přesně tak si to nějak představuju: “Běž tam, zabij tam toho a toho, pak si přijď pro odměnu!” Blbý akorát bylo, že ve hře běží rádoby reálný čas a některé postavy se nachází na určitém místě jen v určitou dobu. To byla celkem otrava. Někdy mi zabralo víc času najít nějakou postavu a oznámit jí, že jsem pro ni splnil úkol, než samotné splnění úkolu. Někdy jsem nějakou postavu potkal třeba ráno a další den ráno ve stejnou dobu tam nebyla (!!!). Tohle bych osobně možná řešil jinak.

Další zajímavou stránkou hry jsou souboje. Ty se mi ze začátku moc nelíbily, protože mi přišly složité. Jsou tu tři různé druhy útoků - na rychlé potvory, na silné potvory a na skupinu různých potvor. Brzy to byla naprostá automatika. Přepadla mě parta sfiní, zapnul jsem skupinový útok a posekal je. Geralt svou sílu rozdělil mezi jednotlivé potvory, včetně těch, co byly za mnou. Když pak zbyla jen jedna, ta silnější, tak jsem si přepnul na silný způsob boje. Geralt pak investoval svou sílu do této jedné potvory. Poměrně zajímavé a chytré. Geralt se časem naučí dělat tak brutální komba, že pohled na souboje je i celkem zábavný. Skok, sek do půlkruhu nalevo, sek do půlkruhu napravo…

Jinak já obvykle nehraji hry kvůli grafice, ale tady mě celkem zaujala. Je to asi nejlepší grafika, kterou jsem (zatím) viděl, protože nový hry nehraji. Nejvíce mě překvapivě zaujala voda, která vypadala dost reálně a krystalicky čistě. Někdy jsem se jen tak zastavil a zíral na řeku jak blb. Krása! Vrcholem je pak Ostrov Velkého Rybáka, kde je pod vodou vidět nějaký chrám. Nádherné!

Dobře, začínám to protahovat, takže ještě ve zkratce zmíním hlavní zápory hry. Překvapivě tu žádné “hlavní” zápory vlastně nejsou, jen řada různých detailů. Štval mě nekonečný respawn potvor, který je na jednu stranu pochopitelný. Jasně, že když se budu procházet ne zlém a nebezpečném místě jako je bažina, že tam budou z bahna vylízat do nekonečna různé potvory, ještěři atd. Později mě ale všichni ti utopenci i celá bažina přestali bavit, takže když jsem se musel dostat z bodu A do bodu B, tak jsem to prostě proběhl vzdušnou čarou not a sigle fuck was given. Ani jsem nesledoval obrazovku, jen radar v rohu a všechno mi bylo jedno. Občas jsem slyšel napínavou hudbu, takže jsem pochopil, že po mně jde nějaká potvora, ale whatever. Většinou jsem na kýžené místo došel (a někdy se zasekl v keřích).
Nekonečný respawn trochu vadil ještě při plnění questu. Dostanu třeba quest, že musím zabít deset topivců a sebrat jim jazyky. Tak jdu do bažiny a potkám utopence, dalšího utopence… dalších stopadesát utopenců a topivce ne a ne celé hodiny najít. Hezky tu funguje zákon schválnosti, protože když je později už nepotřebuji a řeším jiný quest, tak na topivce narážím všude!!
Tím se dostávám k tomu, že tu během bojů nejde ukládat hru, opouštět lokaci a sbírat předměty. Když jsem chtěl prohledat mrtvolu topivce, abych mu sebral jazyk, musel jsem pobít všech těch stopadesát potvor okolo, abych ho mohl sebrat. Neexistuje, že bych ho sebral hned a utekl s ním…

Jinak jsem tu našel docela zajímavý bug. Když splním úkol pro Vasku a najdu pro ni ztracené dítě, tak jí musím oznámit, že jsem tento quest splnil jako první. Když se Vasky prvně zeptám na cokoliv jiného, tak se úkol označí jako nesplnitelný (!!)

A úplně poslední věc - při bojích mě štvalo, že některé potvory (hlavně bossové) uměli ochromit, což je dost otravná věc. Chápu, že boje mají být těžké, ale já, jakožto hráč musím předvést, že se obtížných věcí nebojím a dovedu na ně reagovat. Nicméně když mě potvora ochromí, tak nemůžu nic.. nemůžu se hýbat, ani kouzlit. Musím pak se založenýma rukama čekat a sledovat, jak Geralt dostává na prdel. Pak konečně ochromení skončí, tak se můžu bránit. Ovšem to už mě potvora někdy stihne ochromit zase. Nejlepším řeším je asi opakované používání kouzla aard. Díky ochromení mě pěkně sral boj s Azarem Javedem. Trvalo asi půl hodiny, než jsem toho zmetka zabil.

Takže - nebudu to už protahovat a tu je verdikt. Jakožto retrohráč, který nemá moc nový věci v lásce jsem překvapen, že i dnes může vzniknout něco poměrně obtížného, nelineárního a chytrého. Jsem rád, že jsem si mohl zahrát tohle RPG s dekadentní temnou atmosférou, nádhernou vodou (ehm), dechberoucím soundtrackem a fakt dlouhou herní dobou (hrál jsem cca po nocích dva měsíce). I přes pár chyb se jedná o nadprůměrný počin… A teď už opravdu musím končit, protože jak by řekl Geralt: “kecy!” a při snaze oponovat by mi řekl “další kecy!”
+31