Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Hodnocení a komentář platí pro The Witcher: Enhanced Edition, původní verzi jsem nehrál, takže nemůžu porovnávat.

Zaklínač je rozhodně nejlepší RPG za posledních pár let. Popravdě jsem se nejdřív bál hry za samotného Geralta, jehož charakter prakticky znemožňuje nějaké rozhodování ve smyslu dobro/zlo, klíčové to prvky ostatních RPG. Naštěstí to nebylo tak hrozné. Neutrálně Geralt odehrát jde, nicméně je třeba hnidopišsky nehledat rozdíly mezi jeho chováním v knihách a hře. A to samé platí o příběhu, který v souvislosti s koncem knih samozřejmě skřípe.

Ona by to byla škoda, protože sám o sobě je příběh velmi dobrý, gradující s výborně napsanými dialogy (což platí o všech textech ve hře). Vedlejší questy jsou chytlavé, stejně jako questíky s kostkama a boxem (který byl ale směšně jednoduchý).
Vývoj postavy by mohl být propracovanější, což ovšem neznamená, že není dostačující. Stejně tak soubojový systém, který jsem docenil až v pozdější fázi hry. Potěší neokoukané potvory, na které jsem při hraní narazil. Taková polednice, půlnočnice, kikimora nebo i obyčejný utopenec byl osvěžením.
Živost herního světa je úžasná. Při dešti se lidé v ulicích schovají pod okap a nadávají nad počasím, potloukají se po měste, pomlouvají, nadávají, chodí do práce a večer zalehají do postele (což neplatí o té hnusné babizně, která mě nechtěla pustit za Shani ani o půlnoci :-)). Ono najít kde se zrovna nachází takový Zoltan byl občas problém.

Zaklínač je vynikající a dokázal mě připoutat k PC jako málo her. Ale úplně splněný sen to není. Byl bych raději, kdyby byla hra zasazena před románový cyklus a mohli bychom se tak setkat s Yennefer, Ciri nebo Yarpenem. Aspoň že ten Marigold tu nechybí... Ale co, třeba někdy ve druhém díle :)

Pro: Příběh, questy, grafika, hratelnost, povedené přídavky Cena neutrality a Vedlejší účinky

Proti: Opakující se obličeje obyvatel a grafika jeskyní a krypt, někdy negeraltovské rozhodování

+106 +109 −3
  • PC 100
Na DH mám ohodnoceno přes 80 her. Dvě z nich dosáhly na 100%, 8 na 95%. Nejmladší z nich je z roku 2004.
A nyní, na začátku roku 2011, po roce průměrných her, nevyužitých potenciálů a nedotažených nápadů, se mi pod pracky dostala opravdová pecka. Pecka, která by na stovku patrně nedosáhla, kdyby neexistovalo několik vedlejších okolností. Ale ty okolnosti existují.

Zaklínač je poctivá hra. Poctivá hra, se kterou si tvůrci dali opravdovou práci a nesnažili se jen vypotit další bezduchou slátaninu využívající slavné (aspoň ve střední Evropě) značky. Dobře totiž věděli, že fanoušci Geralta by je ukamenovali, kdyby ve hře bylo cokoliv, co by se nehodilo do zaklínačova světa.

Smysl pro detail je cítit v celé hře. Ať už to je výběr mezi válkou a neutralitou, ať už to jsou vedlejší postavy, potvory, které zaklínač rube či "lokální" problémy jednotlivých vesnic, spolků, intrikářů. Nevěřil jsem těm heslům, která jsou napsaná na krabici, ale pro jednou jsou pravdivá. Opravdu se ponoříme do světa plných intrik a skvělého děje, kdy vedlejší linky souvisejí s hlavními a do toho všeho se můžeme rozhodnout, jak je dořešíme a naše činy MAJÍ následky.

Příběh patří mezi to nejlepší, co jsem kdy ve hrách zažil. K tomu všemu je překládán záživnou formou a doplněn příjemným, leč nedokonalým gameplayem. Zaklínač má několik menších chyb. Sem tam bug, někdy člověk quest vyřeší dřív, než to hra zamýšlí a pak je zmatek, sem tam hra nereaguje při bojích s mnoha příšerkami. Ale čert to vem. "Uk uk"

Takhle má vypadat poctivé řemeslo. Takhle se mají dělat hry, s vášní, s myšlenkou hráči předat něco víc než pár hodin ucházející zábavy.

Je mi jasné, že pro zarytého fandu starých rpg jako Baldurs Gate, je hra možná jednoduchá, snadná apod., ale já se bavil, protože přesně tyhle rpg mám rád. Vedlejší postavy využité do mrtě, logika v jejich chování, dialogy, které nenudí a není jich tuna a tak dále a tak dále.

Vím, nenapsal jsem nic konstruktivního, ale to je tím, že jsem nečekal, že se tohle ještě někdy stane. Zaklínač mě dostal do kolen, bavil mě po celou dobu, jen škoda poslední kapitoly a tradičního závěru, ale jinak smekám. A poslední animačka byla skvělá!

A na závěr se musím přiznat - nedovršil jsem poslední úrovně a ani jsem se nedostal k petardám... takže opravdu záleží jen na vás, jak hrou projdete...

P.S.: Pokud se nestane zázrak (v podobě Deus Ex: Human Revolution nebo Zaklínač 2), tak Zaklínač bude mou hrou tohoto roku.

Pro: PŘÍBĚH (nejen, že tam nějaký je, ale je skvělý), vedlejší linky, vedlejší postavy, svět odpovídá knihám...

Proti: em... moc často prší? :) ... a nejde si pojmenovat savy

+80
  • PC 95
O jednom z mála hodnotných RPG za poslední roky...

• Witcher je maratón na dlouhou trať, při které hráč přežvýkává dobře využitý potenciál originálního námětu (pane Sapkowski, díky) s funkčními herními mechanismy a celým virtuálním světem.
• Grafická a vizuální stránka hry. Je vidět, že se na tvorbě podílel někdo, kdo zná slovanské kořeny (4. akt považuji za vrchol), grafické cítění (celý herní svět působí uceleně) a smysl pro barevnost.
• Lokace jsou dobře designované a taky z nich vyždímali co se dalo. Hráč po skončení hry bude znát některé lokace jak své boty. Dungeony ale nejsou ani dlouhé, ani krátké.
• Denní režim se odráží jak po stránce grafické (osvětlení jak interiérů, tak exteriérů a načítajících obrazovek), tak po stránce dějové. NPC ve městě žijí, mají své domy a postele, místa na práci přes den, na popíjení po večerech... Ze všech RPG co mi pod rukama prošly, má právě Witcher nejblíže k fungujícímu sociálnímu systému.
• S tím také souvisí nutnost hledat úkoly v různou denní dobu. Nepozorní hráči můžou přijít a docela zajímavé questy.
• Počasí se mění a dokonce ovlivňuje chování NPC!
• NPC obchodníci. Každý prodává/kupuje/specializuje se na něco jiného a opět to funguje. Každý ví, co kam jít, když najde runu, nebo nějakou ingredienci či šperk.
• Svět se taky snaží být co nejméně idealizovaný (je, já vím), tzn. o vulgarismy není nouze. Stejně tak jako sex v podobě kartiček s obrázky polonahých žen.
• Dabing je syrový. Při prvním hraní ze začátku jsem nechal český dabing. Protože mi ale (nečekaně) nesedl, sáhnul jsem po originále - polský. A protože je to můj mateřský jazyk, neméně jsem byl překvapen. Geralt dostal nový, autentičtější hlas, jeho sarkastické odpovědi a poznámky měšťanů mě nesčetněkrát rozesmály a některé věci mi najednou začaly dávat smysl.
• Geralt z Rivie, hlavní postava má charakter. A to dnes o moc herních hrdinech říct nejde. Odpovědi jsou originální, vtipné, žádné černo-bílé rádoby "epic" hlášky typu ,,Zabil jsem největšího draka, poklekni přede mnou" ale spíš něco na způsob ,,Kdyby ve Wyzimě vedle špitálu byla léčebna, ochotně bych tě tam doprovodil." což se v některých situacích tak trefně hodilo, že jsem padal ze židle.
• Dialogy jsou velice slušně napsané. Teď nemyslím množství nadávek, které mimochodem vůbec nepřekáží, ale vztahy a vývoj podle toho, co se rozhodnu odpověďět má následky, které nelze hned poznat. A to nabízí znovuhratlenost. Nutno dodat, že ne vždy, když se něco zdá růžově, tak to tak je. Odmítnutí může mít své výhody. (* rozhodní lze také importovat do pokračování příběhu).
• Zápletky jsou originální, minimálně opakující se, promyšlené a záživné... Důležitý hnací motor RPG zpracovaný na jedničku.
• Opilost. V kolika hrách se můžeš pobavit u dialogů a počínání motajícího se hrdiny? Moc jich není.
• Zaklínač, jehož povoláním je zabíjení příšer. Zřejmě heslo vývojářů. Protože variabilita monster je obrovská. A to dnes mnoha RPG chybí. Jejich výskyt, chování, slabosti a přednosti... To všechno tu je a bestiář nabízí po sebrání informací takový návod, jak je nejjednodušeji udolat. A ono to opravdu funguje.
• Na to navazuje nutnost přípravy. A to v podobě asi nejlépe zpracovaného alchymistického systému jaký v hrách znám.
• Hudba. Dodává neskutečnou atmosféru. Ačkoliv není živě dělaná, zní výborně. V bitvě dokáže rozproudit krev, při procházkách za měsíčku zase nabízí neohrávající se doprovod. Zvuky lze také zařadit mezi přednosti.
• Minihry. Popravdě kostky tu jsou jedinou minihrou, kterou mě bavilo hrát, až jsem obehrál samotného krále a oškubal jeho pokladnici o 3200 zlatých!
• Animace. Ty bych zde chtěl vyzdvihnout. A to zejména v soubojích. Není se také čemu divit, když jim k tomu pomáhal mistr světa ve středověkém šermu.

∙ Kamera. Tento engine tím trpí už od narození. Buď je to nepohodlné klikání myší, nebo celkem krkolomné točení a štelování obrazu při pohledu pře rameno.
∙ Souboje. Ano, jsou originální, záživné (mě bavily velice) a přesto žádný hack'n'slash, ale občas nastaly situace, kde to bylo o štěstí. Zejména při přechodech cut-scéna - nová lokace - hromada monster. Někdy se také stalo, že se combo z ničeho nic přerušilo, nebo prostě nešlo udělat, nebo se našla místa, kde monstra vůbec neútočila... Někdy hráč prostě hledal či zneužíval nedostatky v AI.
∙ Hru jsem dohrál dvakrát. Poprvé na normální obtížnost, kde jsem zdaleka nebyl nucen využívat veškerý potenciál ukrytý v alchymii a napodruhé hned s módem Full Combat Rebalance na nejtěžší obtížnost, kde se hra stala opravdu výzvou - DOPORUČUJI! Nutno dodat, že autor (Flash) se díky tomuto módu dostal do CD Projekt RED a spolupracoval na Enhanced Edition Witchera 2. (zde).
∙ Volně visící meče jsem raději nechal Scabbard Mod schovat do povedených pochev (zde).
∙ Geralta jsem oblékl do tmavšího a detailnějšího brnění (zde).
∙ Některá hlavní NPC graficky vylepšuje hi-res texture mód (zde).
∙ Hi-res textury objektů (zde).
∙ V kameře přes rameno jde přiblížit až do FPS pohledu (zde).
∙ Fix mód pro vykreslování textur ve vysokém rozlišení (zde).
∙ Hi-res textura měsíce (zde).

◦ Jedná se především o technické stránky. Načítající obrazovky se objevovaly tak nějak nepředvídatelně (QS/QL, mezi lokacemi), někdy se prostě zastavilo načítání v půlce. A že toho načítání je.
◦ Meč Geralt vracel na záda v naprosto nejméně vhodných chvílích.
◦ Jestli některé souboje s mečem byly o štěstí, tak pěstní souboje ovládal sám počítač. Děsné. Ale ke zbušení Zdeňka jsem se nakonec nějak dopracoval.
◦ Stabilita hry pofidérní. Byly situace, kdy jsem hře vůbec nevěřil, že mě přenese dál. Např. stará Wyzima.
◦ Nutnost mazat staré savy, protože jinak se seznam uložených pozic načítal nehorázně dlouho a ještě nehorázněji zabíraly savy místo na HDD (v konečných fázích hry zabíral jeden save 20MB).

Galerie screenshotů (1800p, FPS camera, custom FoV, panorama, SweetFX)

Statistiky druhého dohrání: 43 level, nejtěžší obtížnost s FCR, okolo 90 hodin, splněny (snad) všechny nekrycí se questy, (Abigail zachráněna, Triss jako životní láska, Berengar ušetřen, Adda odčarována, zachoval jsem podruhé a úmyslně Geraltovu neutrálnost), legenda kostek a pěstních soubojů a posbírány veškeré kartičky vyjma jedné.

Hodnocení:
[chybný odkaz na hru] (1.4) | 85%
The Witcher (v1.5) | 95%
The Witcher: EE (v1.5) - Full Combat Rebalance Mod (v1.3) | 100%

Pro: Ucelený svět s fungujícími mechanismy | Alchymie | Příběh | Atmosféra

Proti: Technické stránky | Vracení taseného meče na záda v nejméně potřebných situacích

+66 +67 −1
  • PC 100
Sapkowského knihy jsem nečetl, seriál neviděl (edit: což už dneska neplatí!), přesto jsem se do Zaklínače pustil, protože mi bylo řečeno, že je to hra, na jakou se nezapomíná. A je to pravda. Po dohrání musím říci, že je to jedno z nejlepších RPG, co jsem kdy hrál. Stejně jako u Episodes from LC jsem si během hraní psal poznámky, takže toho možná bude krapet víc a bude to lehce chaotické. Hlavním hrdinou je zaklínač Geralt z Rivie, lektvary zmutovaný člověk s úkolem chránit všechny lidi před bestiemi…

Zpočátku vás překvapí slabší grafika. Tedy engine mi připadal, že není moc stavěný na velké prostory a proto objekty v dálce byly nehezké. Naštěstí to platí jen u úvodní lokace. On samotný úvod mi přišel docela slabý. Jakmile se ale prokoušete přes nezajímavý začátek a dostane se z prologu do první kapitoly, hra se začne rozjíždět. Hratelnost přestane být lineární a před vámi se otevře ne moc velký, ale zato živoucí svět. V první kapitole je to ještě pouze takové počáteční oťukávání toho všeho, co na vás čeká. Pár hlavních a pár vedlejších úkolů a k tomu nějaký ten příběh. V druhé kapitole se všechno začne zamotávat a příběh se konečně opravdu rozjede. V celé hře jsou stovky questů, které jsou velmi nápadité. Není to jenom klasické dojdi tam, zabij tuhle sviňu, dones kus hlavy/dráp/srdce zpět. V tom je Zaklínač hrou naprosto jedinečnou. Jen v samotné Wyzimě na vás čekají desítky vedlejších a velmi variabilních úkolů. Zaklínač je hrou velmi ukecanou a to já rád. Navíc mě potěšila přítomnost českého dabingu. Mnoha hráčům se nelíbí, ale já jsem byl naprosto nadšený. Na Geralta jsem si musel zvykat, protože mi zpočátku přišel jako těžce sjetý (tak on vlastně nadopovaný je, žejo :) ). Zbytek postav je nadabován skvěle, obzvlášť má nejoblíbenější postava, Zoltan Chivay, naprosto geniálně. Zoltánovo „Tož Geralte“ si budu pamatovat snad navždy. Dialogy jsou tedy opravdu špičkové. Slovní přestřelky mezi Geraltem a postavami jsou nejlepší v žánru. Bojový systém mě nenadchnul, ale ani nevadil. Je to taková klasika.

Zpočátku mi vadily neviditelné stěny, které jsou téměř všude. Nemusel jsem to už v Mass Effectu a tady je to to samé. Ale jak říkám, chce to zvyk. Ke konci mi to už ani nepřišlo. Lokace jsou, až na pár výjimek, pěkné. Bahnice a její okolí vypadá opravdu nádherně, obzvlášť při západu a při svítání. Tomu pomáhá nádherná hudba po celou dobu hraní.

Všechny zápory, co jsem doteď jmenoval, jsou jen takové drobnůstky. Co drobnost ale není, je fakt, že mi hra co hodinu a půl padala. Většinou při načítání. A co jsem četl, nejsem sám. Engine je místy dost nestabilní. Navíc se mi ve Wyzimské Obchodní čtvrti hra docela trhala, protože po lokaci pobíhalo moc lidí. Tohle by ještě chtělo vyladit. Naštěstí mi při blížícím se pádu dala hra varování v podobě chybějících textur. Takže jsem jenom uložil hru a restartoval. Savy jsou vyřešeny dobře, pouze mě štvala jejich velikost. Po dvou kapitolách jsem mněl na disku téměř 4 giga uložených pozic, což není zrovna málo.

Překvapila mě dospělost světa. Drsný jazyk zde není prvoplánový jako u mnoha jiných her, ale hezky dokresluje iluzi světa plného rasové diskriminace, intrik, zrady, a drog. Zaklínač je sice hrou z „Tolkienova světa“ ale na rozdíl od Pána prstenů tu není jednoznačné rozdělení na dobro x zlo. Tady je to jen špatné a ještě horší a je jen pouze na vás jak z těch sraček vybruslíte. Počítám, že v podobném duchu jsou i knížky a proto doufám, že budou k sehnání.

Hrál jsem po celou dobu v TPS pohledu. Tedy WASD + myš. Snažil jsem se plnit vše a jako dobrák od kosti jsem se snažil vše vyřešit v míru. Celková doba hraní je velmi dlouhá, ale nevím přesné hodnoty. Každopádně jsem začal na začátku prázdnin a skončil až dnes. Takže odhaduju nějakých 50-60 (možná i víc) hodin čistýho času. Za celou dobu jsem se nudil pouze u zdlouhavých přesunu v první kapitole.

Suma sumárum je Zaklínač špičkovým RPG s úžasným závěrem. Nedostatky jsou pouze technického rázu, třeba vás ani nepotkají. Každopádně bych od Poláků takhle propracovanou hru nečekal. 95%

edit: Po druhém dohrání zvyšuju na 98%. Ta hra je prostě po všech směrech skvělá, byť ne zcela dokonalá.

Hodnocení vedlejšího dobrodružsví Vedlejší účinky

O mnoho slabší, než původní hra. Přirovnal bych to zábavností k datadiskům k Mafii 2. Marigold vošustil dceru jednoho z radních a skočil v šatlavě. Cílem Geralta je složit kauci v hodnotě 2000 órénů a je jen na hráči, jak prachy sežene. Dá se vydělávat hraním kostek, pěstními souboji, sbíráním bylinek, ale nejlépe to jde plněním několika málo questů. Potěšilo mě několik narážek na knižní sérii a opět velmi promakané a zábavné dialogy. Celkem tedy jde o příjemné, ale nijak přelomové prodloužení herní doby. Na závěr bych doplnil, že se celé "DLC" odehrává před dějem prvního herního dílu a to ve chrámové čtvrti Wyzimy. 60%

Hodnocení vedlejšího dobrodužství Cena neutrality

Rozhodně lepší než předchozí DLC. Tentokrát jde o krátkou "povídku" s vcelku silným příběhem a dvěma vedlejšími questy. Celé je to velmi krátké a za slabé 2 hodinky je konec. Pochválit musím moc pěknou grafiku okolí Kaer Morhenu a opět velmi kvalitní dialogy. Překlad textů se moc nezdařil, protože slušná část textu zůstala nepřeložena. Nejspíš na to od CD projektu vyšel již nějaký fix, ale vzhledem ke krátkosti doplňku jsem ho nehledal. 78%

Pro: příběh a atmosféra, místy grafika, hromady velmi variabilních questů, špičkové dialogy a v rámci mezí i český dabing, závěr, nádherná krabička

Proti: technické chyby, místy grafika, hra mi padala, nízká variabilita postav

+49
  • PC 95
Tento komentář jsem pojal trochu netradičně, a zaměřuji se na přiblížení světa vynikajícího spisovatele z Polska Andrzeje Sapkowského.

Sapkowského svět je fantasy žánru takovým nejbližším zrcadlem toho našeho. Díky vykašlání se na korektnost a jít přes tabu témata, je zde vše co hýbe a ovlivňuje dění mizerného života ve fantasy středověku. Přes existenční problémy většiny obyvatelstva postihnuté morem, válkou a bídou, alkoholismus kdy většina lidí se jde ráda opít a na chvíli hodit za hlavu své trable, prostituce, znásilnění a sex to je zde taktéž velkým hybatelem životů ostatních. A samozřejmě nesmí chybět drogy a jejich distribuce přes zločinecké organizace. Kromě toho zde nechybí fanatické náboženství které vesele tahá za nitky běžných lidí a ovlivňuje značně dění okolo, podpořeno autoritativní mocí vojenského řádu Plamenné růže která značně propaguje rasovou nenávist vůči nelidem, kteří jsou nuceni žít v ghettech, jsou terčem šikany a útoků a je proti nim vytvářena značná nenávist. Díky tomu vznikají oddíly Sco´iatel které ve své podstatě mají blízko svým jednáním a prostředky k teroristickým organizacím. A do tohoto hnusného světa vstupuje náš Zaklínač Geralt z Rivie.

První seznámení se hrou se u mě opět neslo v duchu nelibosti, kdy jsem si zvykal na ovládání a seznamoval se s novým světem a hrdinou. Neznal jsem knihy Sapkowského, a začátek v zaklínačské pevnosti mě moc nezaujal, naštěstí se to hned v první aktu v Podhradí změnilo. Seznámil sem se s novými postavami které mi značně utkvěli v paměti díky jejich odlišnostem a zajímavým charakterům, dostal jsem zakázky a úkoly které ve své podstatě díky blízkosti slovanského stylu mi jsou více bližší než typické provařené questy. I hloupé vybíjení potvor je vždy nějak rozumně vysvětleno jako že zadavatel potřebuje jejich kůže aby vyhrál soutěž, pro alchymistické ingredience, pro výrobu vynikajícího pokrmu atd…

Jak jsem již zmínil slovanský styl hra prostě nezapře, až už jde o architekturu, prostředí a stylizaci příšer která nám je známá díky pohádkám, pověrám a legendám. Lze hře vyloženě zatleskat že se vyhnula fantasy klišé a dosadila do role protivníků samé zajímavé kousky potvor které byste jinde těžko našli. I na samostatném stylu boje je vidět, že autoři zúročili poznatky ze šermířství a veškeré seky, úskoky a držení meče. Stejně tak zbroje a zbraně vypadá parádně, zvláště rytíři vypadají reálně. Zamrzí ale fakt že Geralt má co se týče výzbroje bohužel velmi omezené možnosti.

Jinak rozhodnutí které hráč udělá jsou značně diskutabilní. Je rozhodně fajn že zde není typické dobro a zlo, jen je škoda že tomu autoři nedali větší potenciál a rozmanitost. Přiklonění k jedné či druhé frakci jsem po dohraní za obě strany i neutrálního konce, došel k faktu že veškeré rozhodnutí které mění události je poskrovnu a nemění je zas do tak velké míry. Ale to je jen jedna z mála výtek vůči jinak výborné hře.

Grafika dokáže vykouzlit parádní scenérie, kdy se stane zážitkem objevování nových lokací a díky opravdu skvělému soundtracku který poslouchám i často mimo hraní, které fantasticky podkresluje atmosféru toho co se právě děje na obrazovce. Co se týče českého dabingu, tam hlavní postava mi přišla příliš prkenná a říkala vše jaksi bez zájmu, jinak ale ostatní celkem ušli a zněli mnohem lépe, a použité vulgarismy v mateřštině jsem rozhodně docenil a pobavili mě. Přesto že většinou upřednostňuji originální, zde mi český nevadil až na zmíněného Geralta.

Osobně je pro mě Zaklínač jedno z nejlepších dospělých RPG a her vůbec, díky tomu že autoři dokázali dát hře duši, a stvořili dílo které dokáže hráče přimět aby sáhnul po knižní předloze, což opravdu mnoho her nedokáže. Tento kousek si prostě nenechte ujít za žádnou cenu.
+49 +50 −1
  • PC 95
Nebudem chodiť okolo horúcej kaše a vyklopím to hneď na začiatku – v živote som nedohral ani nehral žiadne RPG. Nech už to boli akokoľvek kvalitné hry, táto trojpísmenová skratka ma vždy spoľahlivo odradila. RPG hry pre mňa totiž vždy predstavovali niečo zdĺhavé, zbytočne naťahované, ukecané a hlavne nudné. A keď k tomu prirátam fantasy prostredie, ktorým som donedávna tiež opovrhoval, je jasné prečo som sa s Geraltom zoznámil až teraz.
Ale chute sa menia (a náhodou som dostal od M.a.t.t.a kód na GOG verziu Zaklínača), rozhodol som sa prelomiť ľady a dať hre z tohto mnou opovrhovaného žánru šancu. A urobil som dobre, alebo... ?

Zoberme to pekne od začiatku. Existujú hry, ktoré Vás pohltia hneď od začiatku a nepustia až kým nevidíte záverečné titulky. A potom je typ hier, ktoré majú absolútne hrozný začiatok, cez ktorý sa musí človek preniesť. Zaklínač u mňa patrí do druhej kategórie, pretože horšie to už celé začať ani nemohlo.
Úplný začiatok, teda prológ bol ešte vcelku dobrý. Lineárny postup a vednie za ruku mi malo pomôcť osvojiť si základné herné mechaniky. Potiaľto dobré, aj keď som nemohol prísť na chuť súbojáku. Potom však nasledoval odchod z Kaer Morhen a začiatok prvej kapitoly.Bol som vhodený do sveta, o ktorého fungovaní som nemal ani potuchy. Nejasné inštrukcie, mnoho postáv a dlhé dialógy v kombinácií so skutočnosťou, že som vôbec netušil čo mám robiť, mali za následok absolútne znechutenie z hry a blúdenie od jedného ukazovateľa mapy k druhému. Keď sa k tomu pridal zvláštny súbojový systém, mal som pocit, že to celé zabalím a už sa do sveta Zaklínača nikdy nevrátim.
Ale potom prišiel zlom! Po pár odohraných hodinách som konečne naplno pochopil o čom to celé je. Už mi nevadila hromada dialógov, ani zdĺhavé cestovanie, dokonca som osvojil aj súboje. Začal som si to jednoducho užívať, čo mi vydržalo až do samého konca.

Tam, kde bola prvá kapitola ešte celkom uzavretá, druhá a tretia mi už naplno ukázali potenciál hry. Teda nielen lineárny postup vpred, ale už aj tie všade spomínané morálne voľby. Keďže som veľmi nerozhodný, občas mi to robilo seriózne ťažkosti, pretože správne riešenie v hre neexistuje. Každým rozhodnutím niekto získa a niekto stratí. Alebo stratia všetci. Pre RPG harcovníkov asi známa vec, ale pre mňa niečo nevídané. Párkrát som bol dokonca tak nespokojný s mojim rozhodnutím, že som sa vrátil ku staršej uloženej pozícii a zmenil to. Až tak silno ma to zasiahlo.
Po náročnej tretej kapitole prišla štvrtá, ktorá priniesla vítanú zmenu prostredia. Už žiadne túlanie sa ulicami mesta (s občasnými výletmi do bažín), ale malebný, skoro až rozprávkový vidiek. Za mňa ide o najlepšiu časť hry. Síce sa herná plocha zmenšila, vôbec to hre neuškodilo. Navyše som sa mohol kochať pohľadom východ a západ slnka nad pobrežím.
No a nakoniec musela prísť posledná kapitola, kde sa všetko vyhrotilo a po nej epilóg, ktorým celé toto moje prázdninové putovanie skončilo.

Ak by som mal vypichnúť veci, ktoré mi na hre vadili, tak by to bol denný režim postáv. Neraz sa mi stalo, že som naháňal NPC po rôznych miestach a v rôznych časoch, aby som vôbec dokončil quest.
Ako som už spomínal, spočiatku mi problém robil aj súbojový systém. Našťastie nie je moc zložitý ani prísny, takže človeku prejde rýchlo do krvi. Hoci som si ho časom obľúbil, aj tak by som však radšej uvítal klasické súboje v reálnom čase známe z akčných hier.

A čo ma naopak potešilo? Príbeh, ktorý som hltal od začiatku až do konca so všetkými jeho odbočkami a zákutiami.
Zábavné questy, ktoré posúvali príbeh ďalej. No, možno zopár ich až tak zábavných nebolo, ale aspoň vynikli tie dobré.
A samotné postavy, ktoré boli podľa mňa dobre napísané a mali za sebou svoju vlastnú minulosť. Ako hlavné, tak aj vedľajšie.

Skrátka a dobre, až na ten spomínaný začiatok som sa pri hraní náramne bavil a bola by obrovská škoda, keby som po to počiatočnom znechutení zabalil. S radosťou sa do tohto sveta vrátim v pokračovaniach. Ale o tom niekedy inokedy.

Pro: Príbeh, postavy

Proti: Denný režim NPC, súboje

+48
  • PC 75
S polskou herní scénou jsem se, mimo dvou freeware titulů PC-man a Maluch Sim, ještě nesetkal. Byl jsem proto velmi zvědav, jak se naši sousedé popasovali s fantasy světem zaklínače Geralta z Rivie, o němž jsem toho doposud příliš mnoho nevěděl. Snad jen, že existuje seriál a děj hry se odehrává po konci knižní ságy. Zaklínač mě překvapil už krásnou krabicí rozšířené edice, kde je rozsáhlý manuál, průvodce hrou, povídka a bonusové disky, což jsou věci, které se nacházejí většinou v cenově méně přístupných sběratelských edicích. Dalším milým překvapením byla, hned po pohledném intru, nabídka deseti různých jazyků titulků a devíti dabingů. To snad v žádné jiné hře není.

V prologu, který mi nepřipadal až tak strašný, jak tu píší jiní přede mnou, jsem měl menší problémy při boji s mečem, na nějž jsem se před hraním hodně těšil. Díky nápovědě, která byla k dispozici celou hru, jsem si boj brzy osvojil, ale přišel mi strašně nudný, a tak to bohužel zůstalo až do konce. Naštěstí jsem si pořídil amulet Rudá stužka, díky kterému na mě neútočili utopenci v bažinách (vůbec nejhorší lokace), a já tak byl ušetřen mnoha trápení. Škoda, že amulety a prsteny nejsou více využity a neexistují takové, které přidají nějaké vlastnosti k atributům postavy. Jsou asi jen čtyři amulety na odstrašování monster. Stejné je to i s vedlejšími zbraněmi, jako jsou sekery či dýky, jejichž využitelnost v boji je prakticky nulová, a stává se z nich tak jen obchodní artikl, kterého lze nosit jen velmi malé množství.

Mimo hlavních úkolů mě nejvíce bavilo loupení v domech, které překvapivě nikomu nevadilo a hlavně plnění zakázek a získávání trofejí, kde ale nejvíce zamrzela nemožnost volného pohybu po krajině. Vše je totiž vytyčeno ploty a zdmi podél cest a okraji útesů, ze kterých nelze spadnout. Později jsem si na to zvykl, ale podle mě si má hráč hlídat, aby se mu nic nestalo a ne že to za něj bude dělat hra samotná (mluvím o útesech). Moje nejoblíbenější příšera patří mezi ornitosaury a není jí nic jiného, než wyverna, jejíž skolení sice zpočátku dá vcelku zabrat, ale snad její vzhled nebo ne až tak velký výskyt mě přiměl k jejímu obdivu. Zamrzelo mě jen, že jsem si ji nemohl ochočit a tahat ji všude s sebou, jako druidové. Naopak mým nejneoblíbenějším monstrem je Bestie, kterou jsem zabil snad náhodou na dvacátý pokus, a musel tak stále dokola poslouchat naštvané občany, které jsem pak s chutí zabil.

Bílý vlk je zpracován opravdu dobře, a tak mi zabíjení příšer, sběr bylinek či hanbatých kartiček, hraní kostek, opíjení a rvaní se v hospodách, příprava lektvarů, poslech různých sprostých a rasistických hlášek měšťanů a mnoho dalšího v jeho podání dělalo opravdu radost. Vývoj postavy je vcelku zajímavý, funguje dobře a skvěle ho doplňuje čtení knih a svitků, díky kterému se plní deník záznamy o monstrech, lektvarech, ingrediencích a jiných zajímavých věcech. Nevím ale, k čemu byla Bělovlasému znamení jako Yrden nebo Axie, protože já si plně vystačil s kombinací Aard a Igni.

Zajímavý příběh, rozšířený pomocí nových dobrodružství Cena neutrality a Vedlejší účinky, je skvěle vyprávěn a podbarven vynikajícím hudebním doprovodem. Ničí ho snad jen v rozhovorech neustále opakovaná ztráta paměti, na kterou se nedostane odpovědi a podivný závěr, kde se objevují zmutovaná monstra a zmatená mysl Velmistra. I když si myslím, že Zaklínač je kvalitní herní kousek a na druhý díl se velmi těším, jedno dokončení toho prvního na konečné úrovni 39. úplně stačí.

Pro: příběh, titulky a dabingy, videa, hudba, nápověda, amulety, zakázky, trofeje, wyverna, hanbaté kartičky, kostky, vývoj postavy, čtení knih a svitků, bestiář

Proti: soubojový systém, bažiny, malé využití amuletů, prstenů a vedlejších zbraní, omezený pohyb, nemožnost pádu z útesu, Bestie, neosvětlená ztráta paměti, závěr

+44
  • PC 95
Mé první seznámení se Geraltem z Rivie. A že to bylo příjemné setkání. Jak se dalo očekávat od tak profláknuté hry, byla radost jí hrát. Abych byla absolutně upřímná prvních pár minut jsem měla problém s ovládáním hry a bojovým systémem. (protože jsem samozřejmě nečetla tutoriál) Brzy jsem ale zjistila, že můj univerzální bojový styl (klikej jako šílenec a ono to nějak dopadne) u Zaklínače prostě nefunguje. Byla jsem překvapená, že ofenzíva je u Zaklínače až tak jednoduchá a že jediná věc na co si dát pozor je, aby bojoval tím správným mečem. Když jsem si zvykla na ovládání hry, už si v podstatě nebylo na co stěžovat.

Příběh byl podle mě skvělý a dilemata, mezi kterými si Geralt musel vybrat představovala těžké rozhodování i pro mě samotnou. Ze začátku jsem si myslela, že se určitě přikloním na jednu stranu sporu, ale v průběhu hry mi bylo čím dál tím jasnější, že zůstanu neutrální (a taky že jo). Vyhovovalo mi, jak je zaklínač morálně šedou postavou. Někdy prostě není jen dobrá a špatná straně, někdy je potřeba zvolit to menší zlo. Právě povaha Geralta mě ještě více nalákala k přečtení díla Andrzeje Sapkowski (což už beztak plánuji nechutně dlouhou dobu). Bohužel právě teď nedokážu posoudit, jak moc věrná (či nevěrná) je hra vůči knižní předloze. Trochu mě však zarazil epilog hry, který byl přinejmenším zvláštní. (budoucnost v době ledové, zmutovaní pravnuci... what?)

Co trochu zamrzí je to, že i přes bohatou sbírku lektvarů jsou užitečné tak čtyři a z pěti znamení jsou používala jen dvě. A zbroj Geralta je kapitola sama pro sebe. I přesto mi svět přišel dostatečně rozmanitý na to abych se občas jen tak potloukala kolem a dělala zbytečné věci jako třeba hraní kostek nebo hledání lepšího soupeře v boxu. („Nakopu ti prdel a ještě na tom vydělám, hehe.“) Je vidět, že tvůrci si dali záležet i na detailech a třeba to, že NPC zabíhají pod střechu, když začne pršet příjemně překvapí. Co mi nebylo tak příjemné a vyloženě mi to lezlo na nervy byly děti, které mě, co chvíli, doslova pronásledovaly. (Vím, že to je pitomost, ale mě to nehorázně rozčilovalo.) Dalo by se říci, že ostatní postavy si žily svým vlastním životem, a ne jen toporně stály na místě. Najít Zoltana ve čtvrti mi nejednou dalo pořádnou práci.

Když už zmiňuji Zoltana, tak to byla bezkonkurenčně nejlepší postava z celé hry. Český dabing byl v tomhle případě dokonalý a co hláška to perla. „Pokrok je jako stádo sviní – dá ti to výhody, ale jeden se pak nesmí divit, že je všude kolem tolik nasráno.“ Český dabing Geralta byl trochu bez emocí, ačkoliv hlas jako takový k němu podle mě seděl dost dobře.

Podtrženo sečteno nemám hře, až na pár drobností, co vytknout. Rozhodně to nebylo naposledy, co první díl Zaklínače hraju. Chci si vyzkoušet všechno, co hra nabízí, a to se mi každopádně během prvního hraní nepovedlo.
---
V páté kapitole jsem měla problém s bugem. (Po zabití Kostěje a doběhnutí k dalšímu boji se mi nenačetla animace a nešlo hrát dál.) Nakonec to vyřešilo vyběhnutí ven z krypty a meditace u ohniště. Vše potom šlapalo, jak má. Jenom to tu píšu, kdyby náhodou měl někdo stejný problém.
+44
  • PC 80
Zaklínač, vědmák, mutant, proměněnec, proutník a bůhvíco ještě... to všechno je Geralt z Rivie, chlapák jak má být s dvěma meči, bílými vlasy a hlasem, jak hospodskej ze čtvrtý cenový skupiny po angíně. Tedy za předpokladu, že si necháte český dabing. Anglický mi nijak zvlášť nesedl, vím že se tu kdysi dávno vedla debata o tom, že nejlepší je ten polský, tak jsem na chvíli zkusil i ten. Doufám, že mi to Poláci odpustí, ale po pár minutách poslouchání polského dabingu, jsem začal mít pocit, že Geralt každou chvíli odněkud vytáhne levné autorádio a pokusí se mi ho střelit. :) Tak tam šel zpátky ten český, je sice hroznej, ale aspoň jsem si užil hru bez titulků.

Dabing je ovšem jediná kaňka na vynikajícím příběhu. Kdybych měl vypíchnout jen jedinou věc ze hry, tak to bude příběh. Bavil mě od začátku do konce, některé volby jsem fakt promýšlel, co se může stát, u některých jsem to plácnul a bylo mi to jedno. Vlastně ještě jedna věc mi příběh trochu narušovala, a to bylo sbírání těch sexy karet, kdy se ve mně prala snaha o role-play se snahou o ... no prostě role-play šel stranou. :D Příběh krásně doplňuje i výborně dokreslená atmosféra světa, který rozhodně nepůsobí nijak zvlášť přívětivě, a na odpočinkovou dovolenou byste sem asi jet nechtěli.

No a jak se to hraje? No jako nehraje se to špatně. Ale úplně odvařenej jsem z toho taky nebyl. Ten soubojový systém, je zpočátku docela fajn, ale záhy zjistíte, že je to jen taková klikačka do rytmu. Jedině volba a přepínání správného stylu mi přišla důležitá, tady určitě pochvala. Kouzla jsou skoro o ničem, výrazněji jsem používal jen Aard, ostatní jen výjimečně. Systém levelování byl..., no řekl bych to asi takhle, hrál jsem loni Skyrim, Witcher a Mass Effect, a zatímco levelování u Witchera a Mass Effectu mi přišlo asi tak stejně nezajímavé, tak ve Skyrimu mě to baví mnohem víc (ale ten má zase jiné velkomouchy). Alchymie mi přišla celkem fajn, ale v podstatě pořádně se hodilo tak asi pět lektvarů, což v kontrastu k obřímu počtu ingrediencí bylo trochu škoda. Zato oleje a prášky na meče byly fajn, pro změnu petardu jsem za celou hru hodil asi jednu, a to ještě možná omylem.

V EE edici mě potěšila bonusová mise Cena za neutralitu, ta mě hodně bavila, to vydělávání peněz na záchranu Marigolda mi přišlo už o dost slabší. Takže jo, hra je to dobrá, kdo nehrál, tak by to měl napravit, hlavně proto, že to má ty hezký kartičky... :)
+43
  • PC 95
Tři měsíce jsem strávil u této hry. Pro mě jsou tyhle maratónské rpg smrtící. S mojí frekvencí hraní už jich zase tolik nedohraji. Zaklínače jsem si ale užíval. A to nejen jako velký fanoušek Sapkowského díla.

Hazard, chlast, bitky a děvky. V které jiné hře můžete v kostkách vyhrát prachy? S radostí se opít do němoty? Být vyhozen s knajpy a zbytek prachů propíchat v bordelu? Možná v dalších pokračováních.
Násilí, nahota, sexuální narážky, vulgarity na každém rohu. Živě popsaná válečná a společenská zvěrstva. Zaklínač tím dýchá. Atmosféra je magická. Znalci knih tu poznají i nesčetně odkazů. Jde to i bez toho. Jenom to chce, pro lepší pochopení, víc číst zdejší texty.

Rozhodování, které hodně a hodně ovlivňuje příběh a také, z velké míry, obtížnost. Hrou jsem se snažil procházet dle mého nejlepšího přesvědčení a svědomí. Žádná strana mi nebyla sympatická. Snažil jsem se volit to menší zlo. Příběh je skvělý, prostý klišé a celkově málo předvídatelný. Zaklínači rozhodně nedělá ostudu. Nechybí tu ani, typicky zaklínačský, humor.

Grafika je taková počítačová. Pěkně ostrá. Žádné konzolové zlozvyky. Trochu jsou tu znát omezení letitého enginu. Ve hře nemáte takovou svobodu pohybu. Je ale životem přetékající. Trochu mě štval soubojový systém. Plesal bych radostí, kdyby se dalo bojovat alespoň jako v Rune. K tomu to věčné moření se s utopenci a jinými obnovujícími se příšerami. Tohle ale přebíjí naprosto skvělé dialogy, překlad, hudba, intro a outro.

Zaklínač je dlouhý. Někdy už mi šla z té záplavy vedlejších questů hlava kolem. Naštěstí to pak zpravil chlast, kostky a následná soulož. Zmínil jsem se taky o té propracované alchymii. Tady se můžete i pořádně zfetovat.

Pro: Chlast, hazard, děvky, bitky, drogy. Rozhodování co dřív.

Proti: Nudný soubojový systém.

+40
  • PC 90
Bílý vlk. Řezník z Blavikenu. Mutant. Proměněnec (pro některé zasranej). Vědmák (schovejte ženské). Zaklínač. A vsadil bych se, že Geralt za svůj dlouhý život slyšel ještě mnoho podobných výrazů, ale tyhle mu musely utkvít v paměti jako takové, u kterých si říkal: ,,Jep, to jsem celej já." A nedivme se, že je k tomu takový lhostejný, svět Severních království je krutý, nemilosrdný a mnohdy natolik realistický, že i G.R.R. Martinovo Západozemí by mohlo ledaco závidět.

Ať si kdo chce co chce říká, Poláci prostě jsou největší Slovanští frajeři. Mají úctyhodnou historii i kulturu, točí parádní filmy a v neposlední řadě dělají i suprové hry. Mimo jiné mají i hromady skvělých spisovatelů, do kterých určitě patří i pan A. Sapkowski, nejlepší Slovanský fantasy spisovatel současnosti. Někteří z nás mohli prožívat dobrodružství bělovlasého zaklínače už skrze řádky sedmi knih, které nás zasvěcovaly do každodenního života vyvrhelského povolání, které navíc upadá v nemilost prostého lidu. Nyní máme konečně příležitost si Geraltovo strasti prožít na vlastní kůži. A že je to pořádná jízda!

Intro, které dopodrobna podle knížky přivede k životu Geraltův souboj se strigou, je tak zatraceně hustý a masakroidní, že když jsem to viděl poprvé, seděl jsem na židli celou dobu s otevřenou pusou. Dodnes to považuji za jednu z nejlepších herních intro ukázek, jaké jsem kdy viděl. A hned na to přijde samotná hra, která mi tu hubu ještě stále nezavřela. V komentářích, které jsem doposud napsal jsem většinou zvyklý, že hudbu zmiňuji až ke konci. V tomhle případě ji ale musím vyzdvihnout hned. No... je prostě fantastická. Absolutně PŘESNĚ se hodí do světa a atmosféry, které onen zaklínačský universe má. Jednu dobu to jsou skotské dudy, hrající především v klidných lokacích, pak zase drsná elektrická kytara, která vám zase osladí boj s nějakým tím bossem, a někdy to je zase obojí najednou. A samozřejmě nechybí ani chórové momentky... a ty já tak miluju! Zaklínač má jeden z nejlepších soundtracků ze všech her, co jsem kdy hrál. A je škoda, že následný sequel už se v podobných tónech nenesl.

To, co je parádní je také onen fakt, že hra je ustanovená jak pro knížky-znalé hráče, tak i pro knížky-neznalé. Tvůrci to totiž vyřešili nejlepším tahem - smazali Geraltovi paměť. Tudíž tím vyrovnají tu rovnováhu, až na vás Zoltan zakříčí: ,,Hej Geralte, to jsem přece já!" Znalci knížek budou spokojeni, že se ve hře objevují i postavy s knížek, a neznalci knížek budou taktéž spokojení, protože Geraltova amnesie je zachraňuje od toho, aby si řekli něco na způsob: ,,O čem to sakra mluví?" A hlavně, kdyby ve hře chyběl Marigold, to bych si připadal na světě tak hrozně opouštěně, že bych se snad nechal samotnou Bestií sežrat! Samotný příběh hry je dobrý. Je velice dobrý, na standartní RPG opravdu úctyhodný, osobně s ním mám ale jeden problém -je příliš nezaklínačovský. Neboli respektive příliš epický. V průběhu hry jsem jím velice hezky proplouval, ale ke konci, kdy už jsem věděl o všech motivech hlavních záporáků, mi to opravdu přišlo až moc velkolepé. Takový Sapkowskiho zaklínač není, je ve svém vyprávění příliš skromnější a Geralt jím proplouvá, jako beruška v napuštěné vaně. Ale i tak měl herní příběh úžasnou strukturu, a byl taktéž skvěle odvyprávěný.

Mnoho lidí si prý stěžovalo na soubojový systém, ale já jsem si ho velice užíval. Hlavně protože Geralt při něm mnohdy prováděl tak neuvěřitelné kousky, že i pohled na Legolase, kterak se vyšvihl ve Dvou věžích na jedoucího koně, zalezl krapet do stínu. Až mě z toho pálily oči, jak se tam tím svým mečem oháněl!

Hra navíc velice přesně přenesla knižní podobu světa do podoby herní. Jak jsem již psal, nacházíme se v krutém a realistickém světě, kde není vše tak úžasně černobílé, jak by si mnozí přáli. A díky tomu zde vyvstává jeden z největších plusů hry, tedy činění určitých rozhodnutí, která jsou mnohdy opravdu velice obtížná. Mnohdy to ani není volba mezi dobrem a zlem, spíše, pokud bych měl jít po vzoru dračáku, volba mezi zákonným neutrálem a chaotickým neutrálem, čímž především mám na mysli spor mezi rytíři řádu planoucí růže a Scoiatelskými elfy. Dialogy jsou skvělý. Přesně zapadají do Sapkowskiho stylu, což byla samozřejmě priorita, jinak by to stálo za prd! A znalci knížek si určitě všimnou, že byly využity i některé pasáže z knížek, čímž se jim na tváři vykouzlí onen znalecký vychytralý úsměv. Sexu je tu dost. Však taky Geralt je nadrženec jak dobytek. Ale vy mu to s chutí schvalujete, taky budete cítit radostné za dosti učinění, až se vám s prakticky nahou Paní jezera podaří vyspat, a vy si přidáte její kartičku do své sběratelské edice. (Mimochodem nejlepší je nahá Shani s pírkem na posteli, *muck*)

Dost mě štvaly často se opakující modely postav, mohli si s tím teda dát větší práci, protože když potkáváte furt ty samé trpaslíky, hledáte u druidů staršího druida podle jména(protože podle vzhledu by to fakt chvilku trvalo) nebo se leknete, že postava, kterou jste před chvilkou zabili se najednou prochází na ulici, začne to být už docela k vzteku. Pak mi lezly na nervy časté přechody do jiných oblastí, které mnohdy nebyly nějak zvlášť krátké. Uf, už bych ty obrázky při načítání dokázal i sám nakreslit!

I tak je ale Zaklínač výborné RPGčko, které se úplně v pohodě může hrdě postavit mezi známější tituly od BioWare či Bethesdy a některé i zastínit. Geralt je furt ten samej sympatickej nihilista, Marigold uznávaný chlípník a Triss si ještě stále neostříhala své krásné vlasy. A opravdu se nemůžu dočkat, až se v herním podání dočkám také Yennefer a Ciri, protože co by byl ten svět bez nich, he?

Pro: Věrohodné přenesení Sapkowskiho světa do herní podoby, hudba, dialogy, záživné souboje, těžká rozhodnutí, i ten příběh

Proti: nehodící se velkolepost příběhu, často stejné modely postav, časté (občas dlouhé) přecházení do jiných oblastí

+40
  • PC 90
Původně jsem Zaklínače ani nechtěl hrát a nebýt DH, tak bych si ho asi ani nikdy nezahrál, jelikož nejsem zrovna moc RPG pozitivní a jelikož jsem neprošel érou Baldur's Gate a Planescape: Torment a jim podobných RPG, tak jsem prostě neměl zájem. Jediné do té doby dohrané RPG byl první Mass Effect a označit právě Mass Effect jako RPG, by mohlo být pro leckoho pobuřující.

Můj zájem o Zaklínače se začal zvyšovat až u příležitosi vydání třetího dílu této slavné ságy , ty gameplaye před vydáním byli skvostné, užasný svět, detaily atd. atd. to vše mě strašně k třetímu Zaklínači přitahovalo. Ale nemůžu začít hrát třetí díl když jsem ani nečuchl k předchozím dílům. Mrknul jsem tedy na několik gameplayů na YT a světe div se, ono mě to neskutečně odradilo. Ošklivá grafika, divné souboje, všechno do tmavě zelena. Čas běžel... A DH začala moje odhodlání nikdy prvního Zaklínače nehrát mocně nahlodávat. Jelikož občas projíždím diskuze, tak mi nešlo nevšimnout si, že první Zaklínač je poměrně frekventované téma i po tolika letech po vydání. Básnění mnoha uživatelu, jak je to báječná hra mě nenechalo klidným a já zainvestoval celých 1,99 éčka a prvního Zaklínače koupil na steamu.

Instalace a čtyři hodiny jsem se od toho nemohl odtrhnout, je pravda, že začátek je trošku kostrbatý, ale jakmile jsem se dostal do podhradí, tak mě Zaklínač lapil.

Dle mého skromného úsudku je vrchol hry hnedka druhý akt a především jeho hlavní detektivní část, kdy musíte vypátrat určitou osobu, což vyžaduje mnoho rozhovorů, dalších podúkolů, pochůzek a pátrání. Člověk si až připadal jsko skutečný středověký detektiv.

Další věcí která mě učarovala, bylo neskutečné množstí perfektních a zapamatovatelných postav. Například neskutečně sprostý Talar, který se tahal se Shani (WTF?????), zmatkář Kalkstein, chudák Reymond a můj věčný společník Sigfried, díky kterému jsem se nakonec přiklonil k lidem.

Skvělé bylo i celé obludárium, tolik originálních potvor se v jedné hře nevidí, dokonce se i samotný Cthulhu dostavil.

Hudba a celkový dabing na mě působil velice dobře skvěle dokresloval atmosféru hry, obhrublá mluva mi naprosto nevadila i když jsem nečetl knihy, myslím že i samotný Sapkovský by byl spokojen. Dokonce i grafika, kteterá mě z videí tolik odpuzovala, nakonec při vymaxování detailu, dokázala vytvořit scenárie, při kterých padla čelist, hlavně pokud si člověk uvědomí kolik let už hra má.

Bylilnky, hra v kostky, krčmy, venkov, parádní příběh, míchání lektvarů, atd. Tahle bych mohl pokračovat ješte dlouho výčtem věcí, co se mi líbilo.

Co se mi naopak nelíbilo je jen pár nepodstatných problémů jako třeba kostrbatý pohyb, absence skákání, tak trochu i soubojový systém, ale jinak opravdu nic, co by stálo za řeč.

Hraní zaklínače jsem si doopravdy vychutnával a opět musím poděkovat DH a jejímu osazenstu, protože jinak bych se k této skvělé hře nikdy nedostal.

Steam mi ukazuje 65 hodin.
Metacore: 86

Pro: Postavy, příbeh, grafika, fantastický druhý akt, herbář, obludárium, rozhovory

Proti: Kostrbatý pohyb, absence skákání, tak trochu souboje

+39
  • PC 75
Herní výzva 2018: "Nervy z oceli"

Vzhledem k počtu výborných komentářů se nebudu ani tak soustředit na popis vlastností hry jako spíše na svou zkušenost se znouzahráním. Nevyhnu se menším spoilerům.

Už delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou si po letech znovu Zaklínače zahrát, tentokrát na nejtěžší obtížnost a za druhou stranu. Proto mě tato kategorie ve výzvě potěšila a opravdu jsem si myslel, že teď opravdu budu muset využít všechno co hra nabízí (bojové styly, oleje a lektvary). Čekal jsem krev, pot a slzy.

A v první kapitole jsem se toho opravdu dočkal. Použití lektvaru Vlaštovky a potření ocelového meče olejem zde opravdu bylo nutným automatismem přežití. Získáním stříbrného meče a rozvojem schopností však tato nutnost bohužel rychle odpadla. Velkým gamebreakerem je znamení aard. To umožňuje často nepřítele srazit na zem a potom ho jedním kliknutím zabít. Vlastně ale díkybohu za něj. Obtížnost totiž jen odstraňuje indikátor klikání mečem a navyšuje životy nepřátel. Souboje bez aardu by tak byly spíš zdlouhavé než zábavné. Samotný boj s mečem byl na začátku také těžší, je třeba si tentokrát všímat opravdu Geraltova meče než jeho indikátoru, časem však člověk chytil téměř bezchybný rytmus kdy klikat.

Nakonec jsem se nejvíc zapotil před Wyzimou s echinopsy v jeskyni. Tady byl aard na nic, igni jsem neměl, nepřátelé byli odolní, vzdálení a stříleli jed. Ostatní bylo už s prstem nose, teprve poslední kapitolu jsem znovu nasadil pár lektvarů.

Samotná hra vypadá i po letech slušně a hudba je vynikající. Překvapila mě však nedoladěnost technické stránky, kdy i na mém moderním počítači byl pokles frameratu při větším počtu nepřátel a občas hra nereagovala na moje příkazy.

I přes všechna předevzetí jsem se vrátil k českému dabingu, který mě prostě baví víc. Můžou za to některé hlášky, které se vžily i do domácnosti "Jsem to ale chytrá holka!" "Já za to nemůžu, to ze mě udělala společnost" ale i zvláštní dadarozhovory s okolím, kdy dabéři evidentně byli nahrávání odděleně a bez kontextu. Vůbec hlavní postava Geralta kdy i jeho poděkování zní jako výhružka mě neskutečně bavila. Děkuji za český dabing!

Postup za veverky (před lety mě uhranul Siegfried) ukázal, v čem se studio v narativu opravdu vyšvihlo. Když vyberete jednu cestu tak ta druhá strana vypadá opravdu jako špatná strana. Strana rebelů bez příčiny se tak stala stranou odporu k fanatismu. Prostě když vyberete jednu cestu tak vlastně zaujmete jeden světonázor a vidíte ten konflikt v odlišném světle. Potom je tu nějaký objektivní hledisko, ale to je ve hře nejméně výhodné a uspokojující. No prostě jako real politika.

Takže závěrem musím říct, že hru na nejvyšší obtížnost v Zaklínači jsem si hodně užil, ale nepotřeboval jsem k tomu nervy z oceli. Hráč co chce výzvu bude muset šáhnout k nějakému modu jako je combat rebalanced. I to jsem zvažoval, ale nakonec mi přišlo čestnější hru dohrát tak jak byla vydána. Trvalo mi to 76h 19m.

Pro: Audio, atmosféra, dabing, volby

Proti: Lehké, občas zpožděné ovládání a technické chyby

+39
  • PC 85
Fantasy universum polského spisovatele Andrzeje Sapkowskeho jsem vždy tak nějak opomíjel, ne že bych o něm nevěděl, ale raději mám sci-fi. Teď už můžu kladně pokývat hlavou, že se jedná opravdu o promyšleně a povedeně stvořený svět a v různých částech a rovinách velmi příbuzný a jednodušeji uchopitelný pro slovanské publikum.

Hráč je sice do tohoto prostředí vtažen vcelku neoriginálním způsobem - amnézií hlavní postavy, bělovlasého Geralta - není to naštěstí na škodu a mé panictví v tomto oboru mohlo být tak s klidným svědomím rozloženo na prvočinitele. OK, jdeme na to. Rozjezd je pozvolný a pomocí tutoriálu je řečeno vše podstatné. Jak se pohybovat, bojovat, kdo je spřízněná duše a koho je naopak nutné eliminovat. Jak fungují zákonitosti ohledně speciálních schopností, rozdělení zkušenostních bodů do obsáhlého stromu dovedností, tvorba lektvarů a jejich používání. S příběhem se to má trochu jinak, ten se po několika minutách v staré baště zaklínačů Kaer Morhen rozjíždí na plné obrátky a není tak času nazbyt. A zde vyvstává první a hlavní úkol, zjistit PROČ a KDO....

Aby došlo k uspokojivému vyřešení těchto zapeklitých rébusů, je nutné se ponořit do osudů mnoha hůře či lépe napsaných vedlejších postav. Tu potkáte opilce, rváče nebo hráče povedeně pojaté pokrové hry v kostky, jindy zas kurtizány, šlechtice či samotného krále, a ti všichni mají své vlastní problémy a své vlastní kostlivce ve skříni. Pokud se vám tyto podaří pietně pohřbít, nejen že se dostaví hřejivý pocit z pomoci bližnímu (tyká se těch empatičtějších z nás), ale dojde i na slovutné vodítko nutné k dalšímu postupu. Toto pobíhání po fantazy světě a plnění rozličných úkolů je občas velmi zdlouhavé a repetitivní, na druhou stranu mi to zas tolik nevadilo, protože variantnost questů je poměrně široká a já měl zrovna čas. NPC navíc celý herní svět životně zalidňují a vhodně reagují na denní i noční dobu, počasí či vaše skutky.

Mými nejoblíbenějšími místy se staly Břeh, Bahnice a okolní pole. Tyto místa jsou obdařena úžasným audiovizuálem. Břeh vykresluje přímořské letoviska (kdyby ve středověku nějaké byla), Bahnice slovanské vesničky (jak vyšité ze skanzenů) a okolní pole, se zříceninou a lány zlatavého obilí, zase těžkou pohodu léta, kdy se nic nehne a vzduch se nedočkavě tetelí. Nic na tom nemění fakt, že pole je plné zrůd à la polednice a že dojde i na svatební úkol, u kterého mi podvědomí brnká na svědomí, zda náhodou nešel udělat lépe. V zásadě to byly jediné místa, kde jsem ve hře nepomyslel na politické půtky a intrikaření nejvyšších kruhů Wyzimy, kdy jsem byl tlačen do rozhodnutí, při kterých mi nevyhovovala ani jedna z nabízených možností. Nakonec jsem to asi vzal za správný konec neb neřádi byli po zásluze pobiti a dívky řádně uspokojeny.

Pro: svět, dovednosti, postavy, úkoly, bestiář, soubojový systém

Proti: pobíhání, rozhodnutí v některých úkolech, některé postavy

+39
  • PC 80
Sedmdesátý sedmý komentář o prvním Zaklínači. Nebudu tady rozpatlávat svůj příběh o tom, jak mi nepřišlo správné hrát oslavovaný třetí díl, aniž bych odehrál jedničku a dvojku, o tom, jak mě můj bratr varoval, že "ten první díl je reálně docela shit", přestože mu dal neskromných devadesát procent, nebo tu, nedejbože, tuhle hru nějak představovat a rozpitvávat její vztah ke knížkám, konzistenci s původním lore a podobné nesmysly (i když debata o tom, že se Andrzej Sapkowski nevyrovnal s úspěchem her úplně s grácií, je docela zajímavá, ale trochu mimo téma). Spíš bych se chtěl už trochu tradičně na první díl série podívat očima roleplayera a hlavně ocenit ambicióznost, s jakou se CD Projekt RED do hry pustil, přestože je nakonec vidět, že si tehdy nebyl ještě tak úplně jistý, jak chce, aby herní Zaklínač vlastně vypadal. Inu, pojďme do prvního kola.

Pokud je původní knižní hexalogie zajímavá především tím, že rozbíjí zajetá klišé v žánru fantasy (který se postupem času proměnil v parodii sebe sama, jelikož nedostatek fantazie průměrného fantasy autora je do očí bijící), pak její herní pokračování pokračuje v tomto duchu a rozbíjí zajetá klišé v herním žánru fantasy RPG. Co Zaklínače povyšuje nad standard své doby a dělá z něj hru, která dospělého člověka nejenže neurazí, ale i nadchne, nejsou nadávky, nevybíravé násilí nebo přítomnost sexu v podobě kartiček, které se staly terčem nespočtu vtípků ze strany mojí přítelkyně, která mě čas od času sledovala při hraní a teoretizovala o tom, jak by svět vypadal, kdyby si takhle lidé vyměňovali kartičky i ve skutečnosti. Jsou to hlavně věrohodné postavy, které nepůsobí jako karikatury na jedno použití, které mají rozumně promyšlený příběh a motivaci, které chybují a přesto člověk jejich rozhodnutí chápe a které mají svůj příběhový oblouk důsledně dotažený až tak, že to možná ani nebylo potřeba (například prostitutka Carmen, která ve hře hraje velmi malou roli, se na konci objevuje, aby vyjevila svoji provázanost s rozhodnutími hráče a postavami, které hráč potkal mnoho herních hodin nazpět).

Možná jsem na to měl jít ještě trochu víc od lesa a říct, že ze okolností, kdy vývojáře silně limituje engine hry, se kterým těžko mohli vystavět opravdové open world RPG, a kdy, pravda, trošku kostrbatě, navazují na už poměrně dost rozpracovaný příběh a svět, vlastně ani jiný formát hry než tohle téměř komorní drama, kdy se staré postavy neustále vracejí a jsou dále rozvíjeny, fungovat nemohl. A nutno říct, že přes obtížnost toho, co si autoři předsevzali, se s tím vyrovnali opravdu výborně. Překvapivě zajímavé příběhy zdánlivě nezajímavých postav, jako jsou Berengar (který se nám postupně ve vrstvách odkrývá, nejprve jako záhadný hrdina, který padnul rukou záporáků, později jako sebelítostivý zaklínač, který sám sebe nenávidí, potom jako zrádce a, pokud ho hráč nechá žít, nakonec jako přece jen hrdina, který se rozhodl vykoupit ze své zrady), Thaler (který umně hraje svou roli křupanského překupníka kradeného zboží, jen aby se později vyjevil jako ve skutečnosti inteligentní vůdce královské rozvědky) nebo Alvin (dítě, které je hráči celou dobu svěřováno k ochraně, se na samém konci hry ukáže být hlavním záporákem), mě od začátku do konce bavily. Příběhové zvraty jsou tu zvládnuté na jedničku.

Nicméně ani tak se hra nezbavila některých fantasy RPG klišé. Například šnečí začátek, kdy Geralt přijíždí do na první pohled nezajímavé vesnice, je trope, který jsme viděli snad v každé fantasy hře tehdejší doby, stejně jako příběh, který se časem rozvine do trošku béčkového rozměru, kdy osud světa visí na vlásku. Hra sice (velmi správně) trvá na tom, že v ní neexistuje dobro a zlo, pouze rozhodnutí a jejich následky, ale právě ony rozhodnutí a následky vám cpe do obličeje, co to jen jde. Kolikrát jako pěst na oko uvádí dialogovou volbu slovy o tom, že přichází čas na důležité rozhodnutí, které se časem projeví, což opravdu nepůsobí moc elegantně. A ačkoliv, vzhledem k tomu, že příběh manévruje v relativně uzavřených mantinelech, velmi dobře nabízí různé způsoby, jak danou situaci rozuzlit, občas mi přece jen chyběla reflexe toho, proč jsem se pro danou věc rozhodnul (asi nejvíc mě iritoval konflikt mezi Řádem a Scoia'tael, kdy jsem několikrát pomohl Scoia'tael, ale čistě z toho důvodu, že jsem chtěl zachránit rukojmí; rozhodně ne proto, že by mi byli jakkoliv sympatičtí; touto motivací jsem neměl ve hře vůbec možnost se hájit), protože mi to bylo po zbytek hry neustále otloukáno o hlavu.

Asi největší slabinou hry byly souboje, kde byla nejvíce vidět rozervanost týmu v tom, co ze hry vlastně chtěli mít. Jak se píše i v zajímavostech zde na Databázi, zatímco programátoři chtěli spíše akčněji laděnou hru, scénáristé preferovali ono drama mezi postavami. A právě programátory měl někdo praštit přes prsty, protože akční stránka hry je opravdu dost rozpačitá. Na jednu stranu velmi dobře funguje propracovaný systém alchymie a přípravy na zabití monstra v zaklínačském stylu, na stranu druhou, samotný souboj s monstrem nepůsobí jako souboj s minibossem (až na souboj se strigou, který se docela povedl), ale, pokud se na něj hráč správně připraví, jako až překvapivě jednoduchá jednohubka. Ale v pořádku, z toho můžu vinit jen sebe, jelikož jsem se rozhodl hru nehrát na nejvyšší obtížnost, při které je alchymie nutností a kterou bych novému hráči doporučil. Horší je to ovšem s "řadovými" monstry, jako jsou utopenci a kikimory, které byly nekonečně stereotypní a u kterých jsem ke konci už opravdu trpěl. Tím víc, že nenáviděná bažina, o které jsem si s velkým potěšením na konci třetího aktu myslel, že už se nevrátí, přišla ve snad ještě horší podobě v aktu pátém.

První Zaklínač se povedl nad všechno moje očekávání. Výborný a zajímavý příběh jde ruku v ruce s uceleným audiovizuálním zpracováním, které je sice svým způsobem "ošklivé", ale působí uceleně a tak, že ho dělal někdo s jasnou vizí, která správně evokovala drsný svět Zaklínače (jen snad s hudbou v obchodní čtvrti Vizimy se skladatelé moc netrefili, protože působila jako z úplně jiné, mnohem kýčovitější, hry). Autoři se netrefili jen v pár relativních drobnostech. Například akční příběhové cutscény jsou opravdu cringe ("Sorry, šéfe, ale všechen budget jsme už vyplýtvali na sexuální kartičky. Dal jsem tomu pět minut."), kvalita zvuku některých vět působí, jako by někdo mluvil do mikrofonu až z trochu moc velké blízkosti, a například výkon herce, který daboval postavu Juliana, působí opravdu tristně (o to víc v mém případě, kdy se po oznámení smutné zprávy (že jeho nastávající nevěsta zemřela), spustila veselá hospodská odrhovačka a místní rváč postávající opodál na Geralta začal pokřikovat: "Your mother sucks dwarven cock!"). Ale vem to čert! Opravdu se není za co stydět a já můžu s klidem říct, že Zaklínač rozhodně patří k těm lepším RPG, které jsem kdy hrál.
+38
  • PC 95
Psát komentář na prvního Zaklínače je tak trochu nošení dříví do lesa.
Zaklínač se vymyká klasické škatulce RPG. Je ohromující, jak se podařilo autorům přenést Sapkowského ducha do hry a stvořit bytelný základ pro novou herní sérii (se stoupající kvalitou).
Jedná se o jednu z mála her, kde dialogy nejsou jen nošením dříví do lesa, ale mají hloubku a humor. Jedna z mála her, kde 18+ neznamená jen potoky krve.
Svět, který nám je tolik blízký, a pochopitelný, se spoustou narážek na slovanskou mytologii a pohádky, ne nepodobné morbidním příběhům K. J. Erbena.
Drogy, sex, politika, nadávky, rasismus, milostný trojúhelník na jednom místě. V každém dosud hraném RPG hrála alchymie vždy druhé housle, zde však nikoliv.
Těch několik designových chyb a kompromisů nehraje žádnou negativní roli.
Český dabing- pro někoho negatívum, mně osobně nevadil (zejména po shlédnutí krátké reportáže z Levelu, kde člověk pochopí, jak se takový dabing vlastně tvoří).
Grafika i na dnešní dobu obstojná, i když i zde je "klasická" šedo-hnědá paleta barev, jakožto obvyklá součást mnoha "nových" her. Ovšem taková procházka v obilném poli za soumraku- zcela uchvacující.
Soubojový systém, sesílání znamení, RPG prvky- jednoduché, snadno uchopitelné. Zejména v pozdějších fázích hry je radost se na Geraltovy taneční grácie dívat.

Celkové zhodnocení: nestárnoucí RPG, povinnost pro každého hráče a milovníka RPG.
(není vůbec špatné při tom sledovat Agraelův letsplay, dost jsem se u toho nasmál).


Pro: Klasika

Proti: Minimum, i ti utopenci mi až zas tolik nevadili :-)

+36
  • PC 95
K této legendě jsem se dostal až po dlouhých 13ti letech, i když jsem ji tak nějak měl pořád v záloze, že si ji zahraju, dokonce jsem si její rozšířenou edici pořídil už v době, kdy byla aktuální. Přesto jsem se k ní dostal až po seriálu od Netflixu, kdy jsem si řekl, že bych si mohl znovu přečíst všechny knihy a pak se pustit do všech tří herních zpracování. Vůbec nevím, proč mi to trvalo tak dlouho a byla to škoda.

Už kdysi jsem hru zkoušel, dojel prolog, který mě moc nebavil a tak jsem ji odložil a pak už se k ní nikdy nevrátil. Ale s první vlnou kovidu a následnou karanténou jsem si řekl, že možná nastala ta správná doba a nálada, abych se do Zaklínače 1 pustil i já. A musím říct, že mě hned první kapitola strašně chytla a hru jsem hrál dnem i nocí, dokud jsem ji kompletně nedohrál. Teď mi Steam ukazuje neuvěřitelných 190 hodin, i když je pravda, že jsem si dělal sejvy téměř před každým rozhodnutím a tím pádem jsem projel všechny možnosti a rozdíly odlišných vyústění. Taky je pravda, že snad 50 hodin jsem strávil v samotném kostkové pokeru, který mě coby oddychovka strašně chytl a pouštím ho i dnes téměř každý večer, abych v něm pár partiček odehrál.

Už tenkrát jsem se divil, že ve hře není Yennefer, která je pro celou předlohu tak klíčová, ale potom, co jsem projel na poměry her celkem zajímavý příběh, musím uznat, že mi tam nechyběla. Vůbec jsem nečekal, že Zaklínač 1 je taková komorní záležitost, která se odehrává v podstatě jen ve Wyzimě a přilehlém okolí.

Hodně se tu mluvilo a psalo o soubojovém systému, který byl na svoji dobu asi dost originální a unikátní, i dnes je o hodně jiný než u většiny her. Je teda pravda, že jsem úplně přestal vnímat fakt, že čekáte, až zežloutne kurzor a Vy kliknete. Souboj jsem vnímal jako hudbu a musím říct, že jsem si ho takhle o hodně víc užil, naprosto mi sedl. Jako když hrajete na nějaký hudební nástroj písničku, kterou znáte. Buď můžete slepě koukat do not a hrát podle nich a sázet tóny / akordy podle toho, nebo se do hudby ponoříte a hrajete podle pocitu. A přesně tak jsem v Zaklínači 1 bojoval já. Soustředil jsem se na Geraltovy pohyby a vnímal dynamiku boje, ne žlutý kurzor.

Co mi hodně sedlo, byla ekonomika hry. Na rozdíl od většiny RPG, kde končíte s miliony zlatých na účtu, za které není co koupit, protože už všechno máte a nejlepší předměty najdete, Zaklínač na to jde trochu jinak. Pokud kupujete knížky a svitky, abyste získávaly co nejvíce informací do deníku, občas oleje na petardy a alkohol na elixíry, musíte se dost otáčet, abyste finančně vycházeli, ale tenhle přístup se mi líbí. Ani odměny nejsou přemrštěné a zbroj, meče i runy jsou drahé. S tím souvisí i relativně malý počet zbrojí a zbraní, které jsou ve hře k dispozici. Pak ale máte opravdu radost, když se k nějaké lepší zbroji dostanete. Víte, že Vám vydrží opravdu dlouho.

Musím říct, že jsem se po dohrátí hned pustil do Zaklínače 2, ale ten mě po několika málo hodinách dost zklamal. Asi se vrátím a znovu rozehraju jedničku. I když teď i jdu ještě zahrát pár partiček pokerových kostek.

Pro: Příběh, atmosféra, kostkový poker, český dabing, čeština, soubojový systém, RPG systém, hlavní i vedlejší úkoly, typická PC záležitost (žádný konzolový port), prostě všechno

Proti: Loadingy, nelze pojmenovat sejvy

+36
  • PC 65
Dlouho jsem odolaval nejakemu tomu novejsimu, jak se rika, modernimu RPG. Volba padla na Zaklinace a ten mel vskutku tezkou pozici, protoze pred nim jsem dohral takove stare flaky jako Pool of Radiance a Amberstar. Skok o 20 resp. 16 let dopredu ale nedopadl prilis skvele. Zaklinac dle meho na tyto hry nema. Ale hru jsem dohral a chvilema se i dobre bavil, takze to neni uplny propadak.

Nepotrpim si na grafickou stranku, osobne preferuju ty rucne kreslene a pokud mozno 2d, ale u Zaklinace jsem se u nekterych venkovnich lokacich zastavil a nadsene se rozhlizel. Totez se ale neda rici o jednotvarnych vnitrnich lokacich vcetne dungeonu, ktere se podobaji jako vejce vejci a vlastne jsou skoro o nicem.

Pribeh se vyviji docela zajimavym zpusobem, hra nabizi hraci v prubehu ruzna dilemata, ktera je obcas tezko rozhodovat. Na muj vkus je to ale toho trochu na autory moc. Obcas jsem jen kroutil hlavou, jake nelogicnosti jsou pak dusledkem techto nabidek. Postava, ktera me vyhodi z domu a ktera me temer zacne nenavidet, mi o par hodin pozdeji nabizi misto u loze...

Po pomerne akcnim zacatku hra postupne prejde v jakysi podivny herni styl, kdy je hrac naveden do lokace, tam nasbira questy, zacne je plnit a dokud nesplni ty, ktere jej "pusti" do dalsi lokace, musi delat "postaka" :) Pak se presune do dalsi lokace, kde opet naskacou postacke questy a tak to jde dal a dal. V pulce hry jsem zvazoval konec, protoze jsem si pripadal, ze nedelam nic jineho nez bojuji s priserami, ktere se respawnuji kousek za vesnici a mezitim beham od jednoho baraku k druhemu. Abych nebyl spatne chapan, nejsem a priori proti postackym questum, k RPG hram to tak nejak patri (s vyjimkou dungeon crawleru), ale hrac by uz nemel tusit dopredu, co ho zhruba bude cekat a samozrejme nesmi jit o hyperinflaci (jako napr. u PS:T). Chybi mi v Zaklinace nejake vetsi zapojeni sede kury mozkove :) Puzzly, hadanky, zakysy...nic. Vse se resi jen bojem, doneseni neceho ci rozhovorem. Ale to je spis povzdech, tohle uz zmizelo davno z RPG her :)

Co mam napsat o soubojich proboha? Neco tak tristniho a zoufaleho jsem dlouho nevidel. 20 let starej Pool of Radiance ma stokrat zabavnejsi zpracovani souboju! Ani se mi nechce psat nic dalsiho, brutalni zklamani. Jedinou omluvou muze byt, ze k postave Zaklinace by se asi tahove souboje dost spatne implementovaly :)

Hre bych take vytknul Zaklinacovu nekdy az chorobnou averzi prekonat byt i tu nejmensi prekazecku, vetsi kopecek, maly plutecek. Jini komentatori uz zde take zminili existenci asi 5 typu postav, ktere hrave zastoupi cca 50 jinych NPC (prehanim pravda, ale zase ne tak moc!).

Takze muj pokus po velmi dlouhe dobe zkusit nejake nove RPG dopadl rozpacite. Skoda, Polakum jsem, nevim proc, docela veril. Na druhou stranu, v ty bide, co vychazi vlastne to dopadlo jeste dobre. Do druheho dilu vsak uz nejdu. (ted si rikam, jestli 70/100 neni trochu moc).

Pro: grafika (exteriery), atmosfera (chvilemi), pribeh

Proti: souboje(!), nelogicnosti, divny gameplay

+35 +37 −2
  • PC 100
Zaklínač je bezesporu jedna z mých nejoblíbenějších her. Hlavně začátek hry ve mně vzbuzuje vzpomínky na to, když jsem hru hrála poprvé. Má neuvěřitelnou atmosféru. Líbí se mi, jak je zvolená barevná paleta světa, jak jsou barvy takové umírněné, spíše temné.
Ve hře si mi líbily odlétající ptáci a skákající žabky, i když ptáků bylo někdy až moc. Celkově mi přišel svět prvního zaklínače opravu živý. Skoro každý člověk i nečlověk má co říct a někteří vám dokonce mohou pomoc. Za nějakou drobnost vymění informace, atd. Dokonce se mi stalo, že jsem si promluvila s náhodným kolemjdoucím a on mi dal peníze. Prostě si vzpomněl, že mi je dluží a vrátil je. To mi přišlo fakt super. Živý svět ale způsobil, že jsem kolikrát nemohla někoho najít, např. Zoltana. Samozřejmě dojmu ze světa značně ubírá to, že ve hře je jen pár vzhledů NPC, které se neustále opakují. Občas mi to způsobilo problémy, protože jsem si osoby spletla.
Hudební doprovod se mi také líbil, ale musím uznat, že mi v paměti nezůstal jako například hudba z Divokého honu. Jediné co si pamatuji, že mě v jeskyni nebo v noci na blatech vyděsily zvuky, které zbudovali dojem, že se ke mně blíží nějaká potvora, ale nic takového se nedělo.
Teď něco k příběhu. Zaklínače jsem nyní dohrála potřetí, ale poprvé po přečtení všech knih. Jsem jeden z těch, kteří se dostali přes hru ke knihám a ne naopak. Je pravdou, že když znám knihy, tak se mi výrazně změnil pohled na příběh hry. Určitě jsem si užila více narážek na knihu, ale někdy mi přišlo, že kopírovat zrovna tu konkrétní věc z knihy bylo zbytečné. Například nevím, proč Alvin musel být zrovna také dítě starší krve. Opakování boje se strigou a její druhé odčarování, ale bylo dobře vysvětleno a vlastně to smysl dávalo. Přijde mi nepochopitelné, že Triss, Zoltan ani Marigold, kteří mají být Geraltovi nejlepší přátelé, se neobtěžují zmínit 2 velice důležité osoby v Geraltově životě.
Líbí se mi, že při volbách ve hře je možnost zůstat neutrální, i když to má své následky. Je pravdou, že v dnešní době nás každá druhá hra nutí dělat rozhodnutí, kde ani jedno není správné a všechny přináší nepříjemné důsledky. Obecně mi to přijde už trochu otravné, ale k Zaklínači se to hodí.
Hratelnost mi vyhovovala. I když se může zdát, že se boj změní jen v klikání myši v ten správný okamžik, na těžkou obtížnost je hra výzvou a zábavná. Obtížnost mi přišla vyvážená. Nedokázala jsem vším projít na poprvé, ale nebyla jsem nijak flustrovaná tím, že se nemůžu posunout dál. To je důležité, protože během hry nelze obtížnost měnit, nebo se jen mě nepodařilo přijít na to jak (začala jsem hru na střední obtížnosti, pak jsem si to rozmyslela, že zvládnu těžkou, a musela jsem hrát začátek znovu).
Celkově jsem si Zaklínače hodně užila. Je to opravdový klenot.

Pro: Příběh, atmosféra hry, soubojový systém

Proti: Málo zvhledů NPC

+35
  • PC 70
Ač jsem se snažil omezit důležité informace, případně je nacpat do spoileru, je dost možné, že neznáte-li knihy a hru, prozradil jsem něco, co by vám mohlo zničit eventuální budoucí zážitek, manželství či život, takže čtěte na vlastní nebezpečí.

Zaklínač se vzdává možnosti nechat se brát seriózně už tím, jak se staví k problému identity hlavního hrdiny. Vrchol všech klišé, amnézie, se dá překousnout bez problémů, stejně jako armáda mutantů sloužících nastolení utopické vize světa, ale když postava i hráč znalý knih neustále na každém rohu naráží na místa, odkazy a zejména známé ze svého bývalého života a není z nich schopen dostat ani špetku informace tom, kdo a čím vlastně byl, působí to přinejmenším podivně. Jméno a profesi zabijáka monster totiž rozhodně za dostatečnou odpověď nepovažuji. V tomhle směru nejhrůznějším momentem je asi setkání s hospodským, kterému se trvůrci pro jeho tuctovost a omezenou funkci (drobná nápověda - hospodský) ani neuráčili přijít s jménem, který vám na požádání odvypráví zlidovělou verzi celé pentalogie. Takto se toho Geralt o sobě doví více než chlastáním s kumpány, kteří ho provázeli značnou částí ságy. Ona možná ta amnézie je v Temerii celospolečenský problém.

Naštěstí ale tady jsou tolik vychvalované a propracované morální dilemata. Věru, mám rád, když se u hry mohu na krátký okamžik zastavit a popřemýšlet, která z široké palety možností nejvíce vyhovuje mé postavě a způsobu, jakým ji hraji (zdravím Ravel). Witcher nabízí něco podobného, jen s tím rozdílem, že mám k dispozici zpravidla tři volby, mezi kterými je třeba rozhodovat se dle klíče "která tak asi je nejméně debilní". Bohužel, takovéto řešení je nutné v téměř každé "vypjaté" situaci. Jen jednou se mi povedlo dobrat se závěru questu, který mne plně uspokojil, k mému smutku k tomu však došlo mimoděk, když jsem se oběma frakcím, jež si přály mou pomoc při vzájemném rozbíjení držek, vykroutil starým dobrým roleplayingovým "počkej tady, hned se vrátím." Po pár dnech je čekání přestalo bavit a zatímco jsem se řezal s velkými záporáky se do sebe pustily.

A i ti padouši samozřejmě většinou působí, stejně jako hra, tak nějak plytce a bezrozměrně. Samozřejmě jsem neočekával zlosyny propracované jako Emhyra, ale po většinu času bylo mou největší motivací při plnění hlavních úkolů pročištění deníku. A ani smrt toho nejdůležitějšího z nejdůležitějšcíh mne neuspokojila tak, jako u pasu se pohupující hlava wywerny. Ten hák je sakra dobrý nápad.

Přestože jsem si celou dobu stěžoval a mnoho otravných věcí, jako třeba velmi brzy unavující soubojový systém, šílené ukládání nebo neustálý respawn potvor vynechal, neznamená to, že by Zaklínač byla zlá hra. Překvapivě je totiž celkem dobrá, dokonce i já jsem se dokopal k jejímu dohrání. Jen mi z ní tak nepadá brada jako jiným.
+34 +35 −1