Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 100
Zaklínač je bezesporu jedna z mých nejoblíbenějších her. Hlavně začátek hry ve mně vzbuzuje vzpomínky na to, když jsem hru hrála poprvé. Má neuvěřitelnou atmosféru. Líbí se mi, jak je zvolená barevná paleta světa, jak jsou barvy takové umírněné, spíše temné.
Ve hře si mi líbily odlétající ptáci a skákající žabky, i když ptáků bylo někdy až moc. Celkově mi přišel svět prvního zaklínače opravu živý. Skoro každý člověk i nečlověk má co říct a někteří vám dokonce mohou pomoc. Za nějakou drobnost vymění informace, atd. Dokonce se mi stalo, že jsem si promluvila s náhodným kolemjdoucím a on mi dal peníze. Prostě si vzpomněl, že mi je dluží a vrátil je. To mi přišlo fakt super. Živý svět ale způsobil, že jsem kolikrát nemohla někoho najít, např. Zoltana. Samozřejmě dojmu ze světa značně ubírá to, že ve hře je jen pár vzhledů NPC, které se neustále opakují. Občas mi to způsobilo problémy, protože jsem si osoby spletla.
Hudební doprovod se mi také líbil, ale musím uznat, že mi v paměti nezůstal jako například hudba z Divokého honu. Jediné co si pamatuji, že mě v jeskyni nebo v noci na blatech vyděsily zvuky, které zbudovali dojem, že se ke mně blíží nějaká potvora, ale nic takového se nedělo.
Teď něco k příběhu. Zaklínače jsem nyní dohrála potřetí, ale poprvé po přečtení všech knih. Jsem jeden z těch, kteří se dostali přes hru ke knihám a ne naopak. Je pravdou, že když znám knihy, tak se mi výrazně změnil pohled na příběh hry. Určitě jsem si užila více narážek na knihu, ale někdy mi přišlo, že kopírovat zrovna tu konkrétní věc z knihy bylo zbytečné. Například nevím, proč Alvin musel být zrovna také dítě starší krve. Opakování boje se strigou a její druhé odčarování, ale bylo dobře vysvětleno a vlastně to smysl dávalo. Přijde mi nepochopitelné, že Triss, Zoltan ani Marigold, kteří mají být Geraltovi nejlepší přátelé, se neobtěžují zmínit 2 velice důležité osoby v Geraltově životě.
Líbí se mi, že při volbách ve hře je možnost zůstat neutrální, i když to má své následky. Je pravdou, že v dnešní době nás každá druhá hra nutí dělat rozhodnutí, kde ani jedno není správné a všechny přináší nepříjemné důsledky. Obecně mi to přijde už trochu otravné, ale k Zaklínači se to hodí.
Hratelnost mi vyhovovala. I když se může zdát, že se boj změní jen v klikání myši v ten správný okamžik, na těžkou obtížnost je hra výzvou a zábavná. Obtížnost mi přišla vyvážená. Nedokázala jsem vším projít na poprvé, ale nebyla jsem nijak flustrovaná tím, že se nemůžu posunout dál. To je důležité, protože během hry nelze obtížnost měnit, nebo se jen mě nepodařilo přijít na to jak (začala jsem hru na střední obtížnosti, pak jsem si to rozmyslela, že zvládnu těžkou, a musela jsem hrát začátek znovu).
Celkově jsem si Zaklínače hodně užila. Je to opravdový klenot.

Pro: Příběh, atmosféra hry, soubojový systém

Proti: Málo zvhledů NPC

+33
  • PC 100
Sice vstupují na tenký led, ale odvážím se tvrdit, že Witcher je nejlepším dílem celé série. Poctivě jsem si prošel všechny tři díly, vyzkoušel různé alternativy a obtížnosti.

První Zaklínač je taková popelka, která sice nemá tolik možností, grafika není vyšperkovaná až do nebes, ale má kouzlo ve svojí propracovanosti. Hra je konzistentní, a hlavně její lineární průběh nabídne rovnoměrné seznámení s veškerým obsahem. Přijde mi to příjemnější, protože celé podhradí nabídne víc zajímavostí, než první kapitola dvojky. Zvláště více npc nabídne různorodé dialogyKrčmář popíše průběh Catrionskeho moru, další postavy nabídnou historii a legendy, Eskel kompletně rozebere bojové umění . O to vtipnější, když vesničané popisují, jak zaměnili Rusalku za bruxu. Tím spíše, náhodné rozhovory mohou posunout v plnění hlavních questů

Soubojový systém působí strojově, ale při vyšší obtížnosti, pokud necílím pouze na meče, se objeví nutnost odskoků, či využívání elixírů. Nebo spousty dalších prvků, které mnoho hráčů opomene. V tomto ohledu je první Zaklínač těžce nevybalancovaný.

Hra se hemží odkazy na ságu, půjčuje si drze příběhové šablony ale všechno si to kupodivu sedí. O žádné kapitole nelze říct, že by byla vyloženě jen na vyplnění, pouze balastní zátěž. Naopak nabídne nový průběh a možnosti. Po celou dobu nezapomenu, proč se vlastně Geralt vydal na svoji stezku.

A to nejdůležitější, celá hra má tu nádherně pochmurnou, šedivou a propršenou atmosféru. Ruku na srdce, dvojka je šíleně svítivá a trojka místy až zbytečně temná.

Zaklínač určitě nemá propracovanou dynamiku druhého dílu, nemá rozsah a vybalancovanost třetího dílu. Ale ve své relativní prostotě, nezatíží zbytečným nebo balastní obsahem.
+33
  • PC 80
První Zaklínač je v komunitě fanoušků Sapkowského světa tak trochu kult. Nechápal jsem proč, každopádně bych si nemohl říkat fanda Zaklínače, kdybych projel pouze Divoký Hon. První věcí je samozřejmě grafika. Ta je právě dost "meh" a když to srovnáte s o rok starším Crysis, není sporu o tom, že skrz tuto stránku hra nezískala chválu, o které jste slyšeli. Trissiny nalejvárny jsou nepochopitelně nízko, což je podivné, protože ostatním ženštinám visí tak akorát. Charaktery mají navíc pouze několik modelů tváří. Extrémních detailů se taky nedočkáte, ale aspoň je to tak osobité. Díky absenci živých barev vývojáři alespoň nastínili pořádně chmurnou atmosféru, která podle mě prvního Zaklínače dobře charakterizuje.

Z herního hlediska bych to neviděl taky nějak valně. Celý soubojový systém spočívá v kliknutí ve správný okamžik. Občas přepnout na správný bojový styl z celkových 3 možností nebo zvolit správně znamení. I tak jsem měl občas problémy, ale zvyknout se na to dá. Na bojový systém navazují talenty, u nichž je někdy důležité prostě vědět, do čeho bod vložit. Např. bylinkářství, bez kterého si prostě neuvaříte ani hovno, když nevíte, co je která rostlina. Dále oleje a podobně. Jednoduše by si začátečník mohl říct: "Však ty šmejdy usekám xmrti, ne? Na co volej..." No... neusekáte. ALE! Dá se na to zvyknout a postupně tomu přijdete na chuť a nakonec budete házet saltíčka jak pán zaklínač.

Hra jako taková, je docela dost dlouhá. Hlavní dějová linka probíhá stylem pátrání a zároveň objevujete věci z Geryho minulosti. Do toho se vám plete dost vedlejších úkolů, či zakázek a kostkovým pokerem samozřejmě nepohrdnete (hudba je u něj mistrovská). Ač se zdál v průběhu hry příběh spíše osobní, má nakonec krásný přesah až do Divokého Honu, což jen utužuje temnou atmosféru. Bohužel není na výběr z mnoha vybavení a za hru lze získat snad 3 equipy. Alespoň je získání nového meče nebo kalhotek o to uspokojivější.

Co mě ale po 2, 3 kapitolách přestalo bavit, bylo chození. V prvním díle není Geralt zaklínačem, zabijákem nestvůr, ale turistou profesionálem. Při plnění úkolů jsem nachodil snad světelný rok. Taky mi občas padaly vlasy z toho, že některé souboje byly prostě o štěstí a ne o schopnostech hráče. Bestie nebo Kostěj mi málem uhnali infarkt a to jsem mladík a hrál jsem na normal. Asi git gud... Jinak jde ale o atmosférickou hru, s příhodným soundtrackem a naprosto geniálním českým dabingem (schovejte ženský..). Zaklínač nemusí být nutně skvělá hra, ale právě tyto jeho atypické prvky jej dělají pro mnohé kultovní záležitostí. A já souhlasím, ač mám pár výtek. Je to totiž srdcová záležitost a pro fandu zaklínačského světa dvojnásob.

Herní výzva 2018 - Lidem vstup zakázán

Pro: Dabing, atmosféra, postavy, příběh, kostkový poker

Proti: Chození, chození a chození, boj není úplně o skillu

+32
  • PC 85
Ne všechny nestvůry si zaslouží zemřít, pomyslí si Geralt, zatímco pozoruje na pohled odpornou kreaturu, kterak za sebou táhne zbytky dávno mrtvého lidského těla. Najednou se mu pod nohama zavlní země a jako gejzír vyletí z hlíny ghůl. Geralt si povzdychne, zabil jich desítky nebo už možná stovky, ale přesto přichází další.

Takhle nějak by se daly shrnout moje pocity při hraní Zaklínače. Poměrně zásadní a zajímavé okamžiky střídá boj s nekonečným zástupem nepřátel. Takový je svět herního Zaklínače.
Bez mučení se přiznám, že jsem nečetl knihy (vinou toho, že jejich strašně moc a většinou jsou rozebrané - a já nesnáším pořizování si neúplných sérií), zato seriál jsem viděl několikrát.
Klasicky začněme příběhem - rozjezd je solidní. Jakýsi gang s odznakem Salamandra se snaží dostat do zaklínačských laboratoří, v nichž zaklínači mění a mutují děti v ultimátní zabijáky oblud. Povede se jim to a ukradnou tajemství k těmto přeměnám. Geraltovým úkolem, stejně jako úkolem zbylých zaklínačů a rusovlasé čarodějky Triss, je získat tato tajemství zpět.
Dobrodružství se zvrhne v poměrně epickou výpravu za padouchy, kteří ale nemusí být tak úplně padouchy, ale já musím s radostí říct, že se tak nestane nějakým kýčovitým klišé. Vlastně všechny příběhové twisty přichází ve chvíli, kdy přijít mají, žádný z nich nenarušuje logiku vyprávění a světa. Co je příjemné, že máte pocit, že skutečně VY postupujete příběhem, nikoli že splníte úkol, který posune příběh dál, čehož jste vy pasivním divákem, přestože jste půdu pro ono posunutí vlastně připravili, kterýžto pocit já ve hrách často mívám (naposledy třeba u Dragon Age).
Nepříjemné u příběhových misí je, že vás mnohdy zahltí a já jsem se v určité chvíli přistihl, že plním úkoly ze setrvačnosti a podle deníku, aniž bych tušil jejich důvod či význam - příště by to určitě chtělo ubrat hlavních či dlouhodobých questů. Zakončení jednoho takového (s Berengarem) navíc bylo vyloženě na přesdržku - člověk má asi miliardu otázek, ale milý Geralt se baví s Berengarem o dvou třech nijak zvlášť podstatných tématech stylem 'Tonda a Rudla v úterý u píchaček'. Nebudu vám lhát, měl jsem chuť vraždit.
Kvalita kapitol je dost nevyrovnaná - první tři (nepočítám prolog) jsou vysoce nadprůměrné a zaklínačovský feeling z předloh je takřka hmatatelný. Čtvrtá kapitola tento feeling vystřelí až do stratosféry, přestože máte v jejím průběhu pocit, že na LSD jeli buď tvůrci, nebo spadlo do kafe vám. Čtvrtá kapitola, jakkoli je kvalitní, působí především ale dojmem, že byla přidána později, nebo že ji dělal někdo úplně jiný - je naprosto úžasná, ale nemohl jsem se ubránit dojmu, že do té hry zkrátka nezapadá. No a pak už je jen hůř (viz. spoiler o závěru).
Vývoj postavy je tady řešen klasicky za XP, přičemž získáte talenty (tři druhy - bronzový, stříbrný a zlatý), jejichž počet a barva jsou závislé od úrovně, kterou Geralt má. Talenty můžete investovat do atributů (síla, obratnost, výdrž a inteligence), které vylepší Geraltovu fyzickou kondici obecně, nebo do konkrétních skillů. Skilly jsou rozděleny na kouzelné - v zásadě pět kouzel, přičemž talenty můžete upravit některé jejich efekty; a bojové - ty jsou ještě rozděleny na boj se stříbrným mečem proti obludám a ocelovým mečem proti lidem (a nelidem a některým šelmám) - jak pro stříbrný, tak pro ocelový meč máte tři druhy bojového stylu - rychlý, silný a skupinový.
Bohužel pro tento systém, obecně atributy mají stejnou hodnotu jako skilly, tzn. že chytrému hráči stačí vylepšít primárně celkovou Geraltovou fyzickou a kouzelnickou výbavu a ostatní klidně nechat na průměrných úrovních - je to cesta, jíž se pohodlně na normální obtížnost doberete konce. Vcelku škoda, protože když jsem musel třeba vybírat, jestli ke stylu přiřadím raději speciální schopnost nebo vylepším bojový styl jako celek, skutečně jsem se zamýšlel - to by se mohlo dít mnohem častěji a tvořený Geralt by tak mohl mít pokaždé trochu jiné zaměření; bohužel, když vylepšíte obecné atributy, jste víceméně král světa.
Jsem rád, že se ve hře nevyskytuje žádný 'socializační skill' - vzhledem k tomu, že je Geralt mutant, mají ho rádi jen ti lidé, kteří s ním z nějakého důvodu komunikovat musí nebo jsou alespoň zvědaví. Má to logiku a je to fajn.
Zkušenosti získáváte klasicky zabíjením nestvůr a plněním úkolů (které ne vždy jsou bojové; většinou však bojem minimálně končí). V boji vám kromě skillů a levelování nemálo pomohou lektvary a jiná alchymie, což je výsada zaklínačů. Věc se má tak, že vždy potřebujete silný alkoholický základ a nutné přísady - a samozřejmě znát recept. Přísady naleznete porůznu - bobule na keřích, okvětní plátky květin, jazyky a mozky nepřátel,... Geralt je vlastně takový kombajn, který využije všechno.
Co se samotných bojů týče, tak nejsou nijak špatné. Dokonce po vás vyžadují i jistou přípravu předem (prošňupat bestiář a zjistit, co je na potvoru ideální a následně to připravit). Přesto se nakonec bojování zvrhne v novou formu 'klikfestu', který je regulovaný tím, že musíte kliknout včas, aby Geralt navázal kombo.
Musím si postěžovat na počty k boji užitelných předmětů - až do půlky hry nenaleznete nic použitelného, když jsem našel meč použitelný k zaklínačskému stylu boje, nosil jsem ho na zádech hlavně proto, že vypadal jinak. Je to hloupé, protože v poslední kapitole se dostanete k řadě různých mečů s různorodými statistikami a je radost si vybrat - možná by díky variabilitě zbraní dokonce mělo i smysl si pěstovat bojové skilly na lepší úrovně - bohužel. Najdete za celou hru (nepočítaje v to ukované) třeba šest různých mečů, které můžete použít s odpovídajícími skilly, z toho tři v poslední kapitole.
Bojové animace jsou super, bohužel v kombinaci s animací příšer dochází k různorodým grafickým prasárnám, mojí oblíbenou 'smrt na dálkové ovládání' nevyjímaje - škoda, kdyby byly příšerky míň agilní (jako třeba lidi), nestávalo by se to a výsledek by byl příjemnější. Taky bych rád tímto vynadal idiotovi, kterého napadlo, že Geralt bude metat salta - díky tomuhle pitomému nápadu leckteré boje připomínaly 36. Komnatu Šaolinu.
S boji jako takovými bych neměl problém, ale respawn! Bože! V jakém jsme roce?! Respawn vám z jinak zajímavých bojů udělá natolik nudnou záležitost - když jsem v bažinách zabil (díky počtu ingrediencí mám bezva přehled) 268 utopenců a topivců, proklínal jsem autory. Je to prostě prasárna a někdo by si zasloužil omlátit hlavu o stůl. Naprosto to degraduje samotnou esenci atmosféry Zaklínače, kdy potvory jsou něco speciálního, unikátního a zajímavého - nejsou. Jsou všude a jsou jich tisíce. A když opustíte lokaci, budou tam znovu. Ignorovat je můžete vždycky, protože až na několik drobných vyjímek je Geralt nejrychlejším běžcem pod sluncem, ale nic to nemění na faktu, že to tímhle tvůrci jednoznačně pohnojili. Když jsem pak v několika soubojích čelil nestvůro-bossům se speciálními dovednostmi, vysokou výdrží a díky své unikátnosti měly i zajímavé grafické provedení, dokola mi běžela v hlavě myšlenka, že tímhle způsobem mělo být vyřešeno nejméně 75% bojů - v tom případě bych hodnotil vysoko na 90%, ne-li ke stovce.
Rozhovory jsou vyřešeny vcelku příjemně - autoři se vydali cestou, že méně je více a já jsem byl spokojen. Geralt nežvanil z cesty a byl přesně tak málomluvný, jak být má. Málovmluvnost mi však nebránila se několikrát pousmát některým sarkastickým poznámkám. Bohužel kamera a animace postav při rozhvorech jsou zfušované jak to jen šlo - Geralt si často plácá do vzduchu, kamera zabírá mluvčímu břicho a romantický a hluboký rozhovor s Triis, zatímco ona byla duchem někde na technopárty, tak nabral skutečně tragikomický obrat (mám však pocit, že tyhle prasárny přidala právě až rozšířená edice).
Lokace a reálie jsou jednoznačně předností Zaklínače. Pokud jsem si u Dragon Age stěžoval na nečlenitost a celkovou grafickou nudnost hry, tak zde nemůžu. Celkových prostředí bude zřejmě v Zaklínači méně, ale proč přes kopírák navrhovat desítky stejných a nudných lokací, když se jich dá vytvořit řadově mnohem méně, kvalitněji a jejich potenciál vyždímat na maximum? Tvůrci Zaklínače se v tomhle opravdu pochlapili. Hra je navíc poměrně hodně nelineární, takže se neustále někam vracíte - díky počtu lokací si zapamatujete cesty a nebloudíte.
Perfektně zvolené je i množství důležitých postav. V zásadě potkávate zhruba stejný okruh řekněme tuctu lidí (no, možná spíš ke dvaceti), kolem deseti postav potkáte sice opakovaně, ale nijak zvlášť se s vámi nebudou bavit kromě toho, co vám říct chtějí. Díky takovému množství má každá postava výborně prokreslený charakter, ke Geraltovi se chovají po svém a celkově díky nim působí svět mnohem živěji.
Zaklínač si hodně dělal reklamu svými možnostmi rozhodování - to, myslím, splnil na výbornou. Vy si skutečně vybíráte rozdílné cesty, jak hrou postupovat. Autorům se dokonce podařilo vytvořit na vás některými nástroji i jistý emocionální a morální nátlak, k tomu je všechno v Geraltově světě opravdu hodně relativní. Za to tleskám. Na druhou stranu to přináší i řadu konfliktů (více rozepsáno v odpovídajícím spoileru) s filosofií Geralta z předlohy.
Hudební soundtrack je fantastický. Věčná škoda, že se někomu nepodařilo lépe nastavit jednotlivé spouště hudby, takže si v průběhu hry vychutnáváte do kola pět sice skvělých a nerušivých, přesto pouze pět melodií. Kvalita dabingů je hodně nevyrovnaná - zatímco Čechům se v dabingu podařilo dodat některým postavám (Talar, Vincent, Zoltan,...) osobitý ráz a celkově i lépe zvládli technickou úroveň (mastering), některé postavy (Geralt, kněz rybolidí,...) se nedaly absolutně poslouchat. Poláci odvedli mnohem kvalitnější práci - počtem herců, voiceactingem, výběrem herců atd. Když hrát, tak jedině s polským dabingem, věřte mi.

Závěrem omluva a vysvětlení, proč jsem to napsal tak dlouhé - Zaklínač je podle mě totiž hrou, kterou by ostatní moderní RPG chtěla být - např. Bioware leccos ukradli (nepovedeně) pro své Dragon Age. Zaklínač dokáže být akční, ale zároveň má výraznou adventurní část, zahltí vás úkoly (čímž se mnohdy stane opravdu nepřehledným), ale ty úkoly jsou, s výjimkou smluv, stále svěží a odhalují vám něco, co použijete dále. Hra je dynamická, reakce okolí na vaše konání nepůsobí uměle a celkově hra budí dojem uvěřitelnosti mnohem lépe než konkurence. Navzdory mamutí herní době pohybující se kolem devadesáti hodin jsem se nikdy výrazně nenudil (výjimku tvoří asi stá návštěva bažin a samotný závěr) a hra se nikdy neopakovala. A nakonec hra skutečně působí dospěle, ale nedělá to laciným dojmem - sex karty holek, s kterými se Geralt vyspí opravdu nemusíte sbírat, ale až na pár výjimek nemáte pocit lacinosti, pokud je sbíráte - prostě se to podařilo do hry přirozeně zasadit. Daleko lépe je zasazen alkohol, sprostá slova a násilí - to je 100% součást a ani na chvílí jsem si neříkal, že to nebylo nutné (a to dokonce ani u Talara, který na tom má postavenou image).

O páté kapitole a závěru: V této fázi tvůrci podělali až příliš a hodně jsem váhal, jak to zohlednit v hodnocení. Geralt se vrací do Wyzimy, kde v začala občanská válka, Wyzima hoří, všichni umírají, přesto si dvořané v královském zámku tančí, to mě docela naštvalo, ale co, říkal jsem si. Dostal jsem se zpět do Wyzimy, kde jsem se Zoltanem pomáhal urpchlíkům - Zoltan vždy vbíhal ochotně do bojů, s kterými jsme neměli co dělat, takže z uprchlíků se mnohdy stala krvavá kaše, navíc často vypadávala AI a Zoltan prostě nikam nešel, případně nás dementní respawn chytil v kleštích cestou k cíli questu a Zoltan odmítal opustit bojištět. Později jsme se měli dostat k Toruviel - situace je taková, že všude zuří lítá řež, Wyzima stále hoří a rytíři Řádu tlačí, Zoltan křikne, že musíme za Toruviel. Hledáním místa, jak se dostat za barikádu jsem strávil 45min, což jakékoli napětí nebo atmosféru vděčeně pohřbilo. Následoval výlet do bažin a rozhovor s hlavou Řádu - byl zajímavý, ael vzhledem k tomu, že začal, když jsem stál vedle stále ještě živého záhonku echinopsů a v zádech měl pět Bloedzuiggerů, působil absolutně trapně. V kontrastu s posledním rozhvorem byl navíc naprosto perfektní a nechápu, proč byl zařazen na tak pitomé místo. Později musíte znovu osvobodit princeznu z prokletí strigy - v zásadě úplně stejně jako v úvodní animaci, jen s tím rozdílem že běháte kolem sarkofágu a hrajete 'chodí pešek okolo'. Design lokací je v páté kapitole zcela nesmyslný a podle hesla 'hlavně ať to není rovně', takže bez mapy nikam netrefíte a zasekáváte se o ponořené či neviditelné překážky. Epilog je potom ukázkové nastavené kaše, kde vás od finále zdržují nudné, zbytečné a pitomé souboje nebo rozhovory, které by se mohly odehrát klidně jindy a jinak. Přesto závěr, když Geralt vzal do ruky dwimmeritový amulet napravil hře reputaci. Bez něj bych za zmíněné školácké chyby srazil deset procent.

O použití Geralta coby hlavní postavy: Jak jsem přiznal, předlohy jsem nečetl, ale seriál mám nakoukaný do aleluja. Každopádně v průběhu hry jsem si opakovaně říkal, že se věci dějí, jak se dějí, jen kvůli tomu, že je hlavní postavou Geralt. Některé situace mají asi miliardu řešení, ale protože na jedné straně chtěli tvůrci z Geralta dostat ty jeho úvahy o neutralitě a na druhé straně dát hráči možnost se rozhodnout, působí některé z nich polovičatě a cítím z toho silně nevyužitý potenciál. Je určitě super pocit, že Geralt potkává své přátele a některé odkazy (např.: "A draka za kámoše nemám?" jsou super, ale přesto to nevyváží možnosti, které by tvůrci mohli využít, kdyby nám dali možnost hrát za nového, mladého a čerstvého zaklínače. Všechno by působilo daleko přirozeněji a znalci Geralta z knih by nebyli překvapeni, že z Geralta se najednou stal málem soudce dění všeho světa.

O protipirátství: Aneb když dva dělají totéž, není to vždycky totéž. Tam kde EA prudí svými hovadskými korporačními manýry se rozhodl jít CD Projekt cestou 'náš zákazník, náš přítel'. V originální edici nám naservírovali tištěný a nešizený manuál, tištěného průvodce hrou, tištěnou mapu, CD se soundtrackem a tištěnou povídku. V obyčejné edici. Dokonce Rozšířenou edici zpřístupnili majitelům původního vydání. Nakonec se CD Projekt zařekl, že už nikdy nebude používat DRM ochranu, protože to akorát způsobuje potíže. Tomu já říkám starost o zákazníky a boj proti pirátům - nabídnout něco navíc. Nebudu zastírat, že tímto chováním si mě CD Projekt získal a nakonec to ovlivnilo moje hodnocení. Myslím, že za takové situace si rád kdykoli koupím plnou hru CD Projektu. A doufám, že mi někdo zaplatí, že jim takhle dělám reklamu.

Pro: Příběh, alchymie, volby, subquesty, grafika, hudba, polský dabing, chování CD Projektu k zákazníkům.

Proti: RESPAWN nestvůr (!!!!!), občas příliš dějových úkolů, český dabing, pátá kapitola a epilog (ne však završení příběhu), extrémně málo zbraní a zbrojí, špatné vyvážení skillů, Geralt neumí skákat.

+31 +32 −1
  • PC 95
Nemůžu si pomoct, ale zaklínač je pro mne asi nejlepší rpg. Zabodoval u mne hlavně příběhem a atmosférou(to se musí vidět), což považuji u rpg za nejdůležitější.A díky jeho nečernobílosti, ho stavím nad takové skvosty jako KOTOR.

Zaklínač běží na aurora enginu, což není žádný mladík(využíval ho už Neverwinter Nights),ale i tak nevypadá hra na dnešní dobu špatně. Lví podíl na tom mají překrásné lokace.Ale daní za starší engin jsou časté loadovací obrazovky, opakování modelů npc a vyšší hardwarová náročnost.

Za obrovský klad považuji, že spousta vedlejších úkolů se promíta do hlavního příběhu a mají většinou několik řešení, ale ne černobílé. A pak tu jsou typické vedlejší úkoly typu přines mi ... ,ale díky Sapkowskeho monstrům, je i ty radost udělat. (Napomáhá tomu celkem dobrý bojový systém.)

Zvuková stránka je téměr perfektní: nádherný soundtrack, dobré zvuky a slabý český dabing, naproti tomu polký dabing je na profesionální úrovni.

Zaklínač si mne prostě naprosto získal. A ostatním doporučuji.

Pro: příběh, atmosféra, hratelnost, polský dabing, hudba

Proti: malo typů postav, epilog ,český dabing

+30 +31 −1
  • PC 85
Tak jako již klasicky u her, kde je spousta kvalitních komentářů, se budu držet spíše u zdi a zmíním v krátkosti zejména věci, které se mi příliš nelíbily.

Hra je relativně nabitá rozhodnutími, ale leckdy je pro jejich vyhodnocení příliš málo faktů, respektive není vůbec jasné, která rozhodnutí jsou důležitá a která ne (například Alvin se řeší minimálně přes dvě kapitoly a naprosto netuším, jestli učiněná rozhodnutí měla na příběh nebo průběh hry nějaký vliv, kromě několika nedůležitých změn v rozhovorech).

UI/UX je leckdy i na 10 let starou hru docela tragické - neexistuje zkratka (nebo o ní nevím) pro "sebrat vše"; z nějakého důvodu nelze ukládat předměty kamkoliv; v některých případech lze přetahovat předměty mezi inventáři, ale jindy ne; často (ne-li vždy) je po vstupu do lokace kamera nepochopitelně otočená o 180°; klávesy Alt i Tab jsou leckdy užitečné v jednu chvíli a asi tušíte, k čemu to vede.

Z nepochopitelného důvodu je nějaká forma rychlého přesunu mezi lokacemi pouze v třetí kapitole (respektive jinde jsem ji nenašel), ačkoliv by se hodila téměř v každé a hru by to výrazně zpříjemnilo. A nakonec si rýpnu do louče, které se každou chvíli zhasla (větrem nebo vstupem do cizího inventáře) a než bych ji pořád naklikával znovu jsem hrál kobky potmě (o lektvaru vím, ale vždycky jsem si ho zapomněl namíchat).

Pro: Příběh, grafika, atmosféra, zasazení, rozhodnutí

Proti: Rozhodnutí, některé prvky UI/UX, fast travel, louče

+29
  • PC 90
"Táhni pryč a vyhoň si ho.”

Tato legendární hláška z knih se sice ve hře nevyskytuje, ale úkol je podobný. Sbíráte karty žen, které jste "navstivili" svým mečem. Kromě tohoto meče Geralt disponuje také jednim stříbrným na monstra a jedním železným na lidi. Všechny tři meče střídáte rovnoměrně.

A i když neřešíte problémy stejné jako v předloze, herní svět je naprosto věrný tomu původnímu. Krutý svět plný intrik a podvodníků. A na vás je si vybrat. Komu budete věřit? Váš boj.

A tak pokud se zrovna neprocházíte po zdlouhavých bažinách, nemáte šanci se nudit. A pokud se i přes to nudíte... No... Nezbývá než se řídit úvodním citátem

Pro: Příběh, volby, dialogy, prostředí

Proti: Bažiny, boje

+29
  • PC 80
Tak a je to konečne za mnou. To konečne preto,lebo som mala túto hru (vlastnou vinou) rozťahanú na niekoľko mesiacov. No napriek tomu som si ju patrične užila a hodnotím ju veľmi kladne.

Čo je veľké plus je český dabing a titulky. Kvalita síce trošku kolísa- od bezchybného Geralta až po dedinského muža s hlasom ženy. Skôr som sa na tom zasmiala než že by mi to vadilo, ale ak by dali do repertoára viac českých hlasov,tak by som sa nehnevala. Stále sa opakujú tie isté a niekedy to môže miasť.

Ďalším pozitívom je zasadenie hry a príbeh. Mala som pocit akoby to malo takú tu správnu európsku atmosféru ( v dobrom) tých starých starých čias. Samotný príbeh je pre mňa ok hoci nie niečo z čoho by som padla na zadok. Niekedy príliš zdĺhavý a pomaly napredujúci s množstvom rovnaķých vedľajších misií. No inokedy svižný a plný napätia.

Inak veľmi sa mi páčil systém zbierania kartičiek mojích, hm, priateliek :) Viem, že to môže byť v tejto dobe brané veľmi sexisticky ale hodilo sa mi to do celkovej atmosféry.

Čo ale kladne nebudem hodnotiť je technické spracovanie. Grafika má ďaleko od pojmu nádherná a hoci ja nie som taký fajnšmeker a nevadí mi niečo staršie, tak si myslím, že by som ju viac ocenila v období keď hra vyšla. Neviem či to priamo patrí ku grafike ale veľmi ma znervózňovali miesta kde bol očividne veľký priechod, cestička alebo schod a Geralt sa mi zasekol. Akoby mu vadil jeden pixel a to bol koniec. Nakoniec to vždy zachrálila obchádzka ale prečo je tam naznačená cesta keď sa po nej nedá ísť? To ma vedelo vytočiť.

Ďalšou vecou bolo padanie hry. Hrám si hrám a zrazu zásek a bola som na svojej ploche. Len som sa modlila aby som nemala ďaleko save. Niekedy to vyšlo inokedy nie a tak som radšej neskôr ukladala hru veľmi, veľmi často.

No a napokon mi vadilo, že sa po svete nedá pohybovať rýchlejšie alebo sa nejako premiesťovať, ak nepočítam pár brán, ktoré túto úlohu splňovali ale neboli zďaleka všade.

Celkovo sú moje pocity viac pozitívne než negatívne ale musím preniesť jednu vetu a dúfam, že ma neukameňujú. Hrala som už aj lepšie hry. :)

Pro: Zasadenie príbehu, dabing, humor, kartičky

Proti: Technické spracovanie, niekedy nudné a opakujúce sa questy

+29
  • PC 95
Když jsem zkoušel Zaklínače poprvé, napadlo mě, že to bude nějaký nepovedený akční maglajz ve stylu LOTR: Conquest, kde hráč masakruje tuny zrůd, tupě, ale s kvalitním hrdinou na pozadí. Po první rozehře Zaklínače, kdy jsem se dostal do prvního aktu, mi hra přišla nějaká divná-a Geralt sám takový plochý, svedl jsem to tedy na chybu dabingu, a dlouhý čas jsem si na hru nevzpomněl. Až jsem začal číst knižního Zaklínače, začala mi Geraltova "citová plochost" dávat větší smysl-podle knihy to tak prostě má být. Ale zpět ke hře. Toto fortelné RPG by mohlo být téměř dokonalé. Téměř. Skvělý poutavý příběh, kdy hráč zjistí, že hlavní zloun Azar Javed je jen poskok Velmistra Řádu planoucí růže, což hlavní zloun, zachraňující lidi tím, že ve Wyzimě rozpoutá boj mezi nelidmi a Řádem, povedené dialogy, nezapomenutelné ironické/sarkastické Geraltovy hlášky (“Ve Wyzimě je špitál, možná tam léčí i duševně choré” na hlavního zlouna... “, Při závěrečném souboji s Králem honu, který říká, že bude muset bojovat se zaklínačem:“Myslel jsem, že budeme hrát šachy”...) , průpovídky některých NPC (náhodná hláška NPC: "Tvoje máma se pelešila s trpajzlem", nebo babizna u Shani: “Cožpak tě maminka slušnému chování nenaučila?..VEN“, “Ty jsi ožralý? VEN“, vůbec tato babice mi pila krev, protože při potřebě mluvit se Shani v jejím domě mě třeba 5 minut vkuse vyhazovala)...NPC byli mimochodem před Enhanced Edicí stádo klonů, Enhanced Editice má algoritmus, který generuje barvy oblečení NPC, a pár jich přeskinovalo úplně (Carmen) takže už to není tak hrozné, přesto si ale se ale nelze někdy ubránit dojmu.”kde jsem toho člověka viděl”. Svět je také slušně fungující, NPC v noci spí, ve dne pracují, v případě deště sedí doma, lidé na ulici klábosí, okolo hospody U Chlupatého Medvěda stojí štětky. Svět je přesně podle knih, takže je dospělý, plný násilí i sexu, elfové jsou občané druhé kategorie páchající "odvetné útoky" alias uděláme si z lidí cvičné terče....Zaklínač tudíž působí o dost uvěřitelněji něž třeba Skyrim, který pouze bere hrdinské skutky, nikoliv ten hnus okolo.
Do toho všeho vstupuje Geralt, který už v prvním aktu zjišťuje, že je nutno dělat rozhodnutí. Ne ovšem ledajaká rozhodnutí ("chytil jsi vraha, lze ho buď zabít a dostat za jeho hlavu odměnu, nebo ho pustit a nedostat nic..")..ne, tak snadná a prvoplánová rozhodnutí v Zaklínači vážně nejsou. Geraltovo rozhodování spočívá pouze ve výběru mezi větším a menším zlem, což závisí na úhlu pohledu. Díky rozhodování se lze dočkat zajímavých změn v příběhu. Dokonce i v qeustech. Pokud například vyhladíme elfy, jejich vůdce překvapivě nezadá quest na hrdinskou výpravu na hřbitov. V zásadě lze hru vést neutrálně, jak se podle knih Geralt chová, to znamená, že se během hry nepřidáme ani k Veverkám, rebelujícím elfům, trpaslíkům a jiným nelidem, ani k Řádu Planoucí Růže.
Díky dospělému světu zde není nouze o brutální Geraltovy “finishing moves”, ani o ženy. Geralt zkrátka využije každé příležitosti, aby se dostal pod sukni, ale vše je velmi decentně ztvárněno. Za “dobyté” ženy dostává kartičky, nic víc, což je trošku škoda. Za slabou náplast se dá považovat ,že postupem hry si Geralt volí ze 2 “životních partnerek” Triss Ranuncul, nebo Shani.
Hra se snaží přiblížit realitě v mnoha ohledech, například v inventáři nejde nosit 40 mečů, 35 brnění, ale jen věci, které jdou “téměř” nosit u sebe i v reálu. Třeba ještě jeden záložní meč, nebo jinou zbraň, a malou zbraň poslední záchrany na noze - dýky, nebo i Mahakamské kladivo. Bohužel, Geralt umí bojovat plnohodnotně pouze s meči, takže dýky a kladiva jsou spíše na okrasu.. Inventář pro věci, quest itemy a pro alchymii je oddělen, což je pokrok proti “neenhanced edici”, kdy bylo zkrátka vše v jednom pytli.
Alchymistický systém je zde velmi slušně propracován, protože už na střední obtížnost je použití lektvarů v těžších bojích nutnost. Sbírat bylinky a míchat roztodivné zaklínačské lektvary je radost, nikoli zbytečné trápení. Lektvary navíc zvyšují toxicitu, tudíž do sebe nejde naklopit 30 lektvarů a pak být nesmrtelný. Tudíž je třeba volit, čím Geralta nadopujeme, což záleží na nepřátelích, kteří jsou docela neokoukaní, ze slovanských bájí a pověstí vycházející (Polednice, Striga...), a povedení.
Obtížnost je vyvážená, při vstupu do Bažin není Geralt nedotknutelný, stačí silnější potvora (Archespora, nebo shluk Utopenců) a je po něm. Se získanými zkušenostmi se ale výprava do Bažin stává pěknou procházkou, kterou kazí sem tam pár mrtvol na cestě. Mrtvoly se rozpadají po určité době na ostatky, které leží na místě skonu té či oné potvory slušně dlouhou dobu, což opět přidává na uvěřitelnosti.
Bojový systém je jeden z nejlepších, co jsem v RPG viděl. Zaklínač u sebe má 2 meče (stříbrný na potvory, ocelový na lidi i když Velmistra Geralt zabije stříbrným “Tento meč...je na zrůdy”) .K tomu ke každému meči 3 styly-silný, rychlý a skupinový. Tím pádem je třeba volit jak meč tak styl podle nepřítele. Geralt skládá z útoků “komba”, kdy stačí kliknout v okamžiku, kdy se ikonka meče změní na ikonku rozpáleného meče. Čím delší nepřerušené “kombo” je, tím lépe zaklínač bojuje. Animace, co boj doprovázejí jsou výborné (tvůrci měli z čeho čerpat) a boje nejsou stereotypní. Žádné tupé klikání myší, je nutné boj sledovat a útoky časovat.
Questy, úkoly hlavní linie jsou velmi propracované, díky rozhodování často i jinak končící. Vedlejším questům (také v nich platí rozhodování, i když důsledky nemají valný vliv na příběh)se také nedá nic vytknout. Jsou nápadité a neokoukané. Samostatnou linií nepovinných questů jsou zaklínačské zakázky, kdy je potřeba pobít určitý počet daných potvor a přinést z nich určitou ingredienci. Ale i zadání takových questů může být nápadité, jelikož zadavatel vždy tu danou ingredienci na něco potřebuje, takže žádné “jdi a vymlať”. Speciální typ questu je trofej-vždy se někde v aktu potlouká jedna nebo dvě potvory, za jejichž skalp jsou slušné peníze. Bohužel, místo na háku u pasu má Geralt jen jedno, to znamená, že když se podaří zabít 2
trofejní monstra najednou, musí vzít jednu trofej a pak druhou. Neexistuje, že by si strčil trofej do báglu. Bohužel, s questy se někdy váže jistá nepříjemnost-určité úkoly jdou plnit jen po splnění určitých fází jiných úkolů, což nutí sem tam otevřít návod, nebo nefungující quest odložit na později. Je tu i možnost hraní kostkového pokeru (skvěle vymyšlené), nebo boxu v hospodě (s patřičným talentem jednoduché až moc). Oběma těmito způsoby jdou získat peníze, které se dají utratit za knihy, s kterých lze vyčíst, jak rozpoznávat určité byliny, za bestiáře, které poradí jak na kterou potvoru (a ten způsob fakt funguje !), nebo za lepší brnění (tuším okolo 5 000 orénů), případně za úplatky, ukování lepšího meče (1 000), i jiné hlouposti. O stavu ekonomiky si jde udělat obrázek podle toho, že po splnění všech zaklínačských zakázek, boxu, pokeru a qeustech mi zbylo 13 000 ! orénů. Přitom jsem v hospodě popíjel, knihy si kupoval a meče vylepšoval...jen lepší zbroj jsem si na ty 2 akty nekoupil. Obecně na začátku hry šetří Geralt každý orén, potom se penízky začnou tak rychle sypat, že je není za co utrácet.
RPG systém je dostačující, jednak lze zaklínače zlepšovat v síle, inteligenci, vytrvalosti, odolnosti...ale také v umění s mečem a sesílání znamení. Talentový strom každé dovednosti je rozdělen na úrovně talentů-bronz, stříbro, zlato. Za postup na novou úroveň dostaneme určitý počet nejprve bronzových, poté bronzových a stříbrných, a nakonec i zlatých bodů. Nakonec ale ty body není ani kam strkat, protože veškeré užitečné stromy jsou již zaplněny. Škoda. Přitom prvních pár úrovní tento systém vypadal velmi slibně.
Zaklínači umí rovněž používat znamení, což ve hře znamená, že použitelná jsou znamení Aard (odhození protivníka a jeho efektivní doražení Geraltem), nebo Igni (skupinové grilování), maximálně ještě Quen (ochrana před zraněním, ale nejde bojovat) na začátku hry, když Geralt potřebuje projít nějakou nebezpečnou oblast. Na zbylá znamení je škoda energie, Yrden vytvoří magickou past, která párkrát nepřítele zraní, což teoreticky funguje, ale prakticky je to horší. Axie zase umožní zakouzlit potvoru, aby bojovala na straně zaklínače, což bez masivní investice bodů nemá význam. A na investici bodů jsou tu lepší znamení.
Jádrem každého RPG je nutnost postavu vybavovat lepším vybavením, což v případě Geralta tak úplně neplatí. Třeba brnění je pár typů, základní koženice, lepší koženice, a potom Havranovo brnění. Toť vše. Já osobně jsem hru profičel bez investic do lepších zbrojí, tudíž jsem měl základní zbroj a ke konci Havranovu zbroj.
Meče jdou rovněž zlepšovat, buď brouskem, nátěrem, magií, nebo jedem, ale toto je pouze dočasné. Ze 3 meteorických kamenů jdou nechat u kováře udělat nové ocelové meče, stříbrné se dají vykovat ze 3 run. Ovšem nově vykovaný meč z meteorické oceli, nebo meč slitý z run vypadá vzhledem stejně jako jeho obyčejný předchůdce, ale má lepší statistiky. Kromě toho lze získat pár vzhledově odlišných mečů od Paní jezera za usmíření lidí a rybolidí(bohužel vypadá stejně jako klasika), za zabití Strigy (zerrikánský meč)., elfí meče.., které převyšují svými vlastnostmi, všechny meče, co jdou vyrobit, tudíž není motivace shánět úlomky meteoritu a runy....
Geralt měl v knize vždy koně. Klepnu. Ve hře musí chodit pěšky, což by nebyla taková tragédie, kdyby pro to byly optimalizované vzdálenosti, které je potřeba urazit pěšmo. V prvním a ve čtvrtém aktu se tím pádem Geralt projde, v ostatních aktech toto trápení odpadá. K cestování se váže ještě jeden neduh-prostředí je otevřené, ale Geralt neumí skákat, rovněž prudší zítka nebo hlubší voda mu dělají problémy. Sem tam se k tomu přidají i neviditelné stěny, což částečně poddrývá jinak skvěle ztvárněnou krajinu. Její vzhled a vůbec grafika hry jsou poplatny době vzniku hry a Aurora enginu. Grafikům se podařilo mistrně vystihnout atmosféru Sapkowského světa, většina lokací se zapíše hráči do paměti. Hudba taktéž velmi zdařile podbarvuje atmosféru.
Suma sumárum jedná se o povedené RPG, které podkopávají (ne až tak strašné) nedostatky. Kdyby se na hře ještě cca půl roku pracovalo, mohl být Zaklínač skvělé, téměř bezchybné RPG. Bohužel Enhanced Edition tyto věci nezlepšuje...úplně. Klonová města se nekonají, ale zaklínač se pořád nenaučil přeskakovat ploty. Před hraním doporučuji přečíst alespoň pár knih ze Ságy o Zaklínači, jinak si hru zdaleka tolik neužijete, jelikož ve hře jsou velmi často odkazy na děj knih, bez jejichž znalostí si hru ani zdaleka tolik nevychutnáte.

Pro: Skvěle provedený, reálný a dospělý svět, hratelnost, Geralt, Animace, potvory,DOKONALÝ příběh, questy, možnost rozhodování, animace, hudba, dlouhá herní doba (cca 40 hodin),odkazy na knihy

Proti: Talentů je časem hromada, že je není kam dávat, Málo vzhledově odlišných zbraní a zbrojí, zvláštní ekonomika hry, strach zaklínače s překážek, neviditelné zdi, podobnost lidí, procházky, 2x za celou herní dobu hra spadla

+28
  • PC 80
POZOR, POZOR! Kdo přinese alespoň 40 hodin času lidského tvora, ten má odměnu zajištěnou. Přijímám pouze čistý čas!

Neboj se, už to před tebou zkoušelo mnoho zaklínačů, ale ty, Bílý vlku, to jistě dokážeš. Tvá pověst tě předchází. Bude to tvůj největší boj, jelikož ho nevyhraješ svými znameními ani mečem, ba ani legendární Ardaenye proti němu nic nezmůže. Ne, zaklínači, tohle je něco jiného.

Zajdi do Kaer Morhen, pošlu tam nějaké vzrušení, aby jsi mohl toho netvora ulovit. Víš, co znamená Dvojitý agent? Ano, víš. Skoro zabiješ Magistra a Javeda, kteří ti uniknou. Jinak by to nešlo. Pak jdi do Wizymy, tam se budeš motat opravdu dlouho. Zezačátku ho provázej hlavně po Klášterní čtvrti, ukaž mu Blata a až to bude trvat opravdu dlouho, něco vymyslíš za běhu. Třeba vyprahlou poušť nebo ještě lépe zmrzlou Antarktidu! Chachá!

Ale víš, Geralte, čím toho nebožáka udržíš? Prozradím ti to. Používej svoje znamení, zkus je kombinovat. Třeba si hoď na sebe štít, který odráží fyzické útoky nebo zapal ty nestvůry, které ti nesahají ani po kolena (kromě archespory Kokacidia, to je dost těžká bestie, tam si vypij nějaký ten tvůj lektvar) či je odhoď do dáli, vždyť víš, jak mám rád pán... Ehm! Kde jsem to skončil?

Jo, už vím. Sebou si neber žádný batoh, ale překvapivě uneseš toho opravdu hodně. Vážně, víš kolik hodin zabere zjišťování toho, kam se ti to vše sakra může vejít? Řekni Vesemirovi, vykouzlí ti bezednou kapsu. Ale psst, potají. A když všechno ostatní selže, věřím tomu, že otevírání a zavírání různých dveří, bran, mříží, vrat, dvířek, oken, či přechody do jiných částech Wizymy zaberou spooostu času.

To ostatní nechám na tobě, víš, jak to chodí. Sesbírej předmětů kolik chceš, načti knížek kolik chceš, projdi vše, co chceš, je toho fakt hafo na prozkoumávání. Na mě tu U Chlupatého medvěda čeká Beranina, tak se měj, Geralte z Rivie. Pak se stav pro tu odměnu, vem Marigolda a Triss, zachlastáme, zahrajeme poker a zašpásujeme si s děvčaty Carmen. Hlavně vem nějakou kytici, vždyť víš, jak si na to ty bláznivé ženské potrpí!

Najdeš mě v hospodě U Chlupatého medvěda vzadu! Ve sjednaný čas, ve sjednaný den, jako vždy! Zdař!

Pro: příběh, Geralt, narážky na minulost, rozlehlý svět, spousta předmětů, monster a zakázek...

Proti: ...po čase až možná víc než je zdrávo, všudypřítomné a otravné loadingy!

+28
  • PC 90
Zas po delší době mě napadlo že bych mohl hodit nějaký ten komentář. Tak co vybrat spíš než hru kterou zrovna hraju. A zvolím Enhanced edici tak si k normální hře připočtěte tak 5x delší loadingy a časté pády.

Hra na kterou se tak dlouho čekalo. A jediná o které dokonce sám vím že prošla kosmetickou změnou jak jsem hltal všechny informace. (vlastně mě napadá ještě borderlands).

Tahle hra je jiná než většina RPG. Hrajete jen za jednu postavu. Máte pevně daný cíl. A ovládání chce chvíli tréninku. A rozhodování o dalším průběhu Q tu téměř nejsou. Jen asi 3 blbosti a dvě vážnější rozhodnutí. Prostě nic co by se mohlo rovnat s takovým dragon age. Jenže jak už jsem psal tahle hra je prostě jiná. A tohle rozhodně nevadí. Taky proto mám u zaklínače vyšší hodnocení než u dragon age. Zatímco v DA se často setkáte s pocitem nudy v zaklínačovi to tak nějak utíká samo. Žádné malé baráčky které uvnitř ukrývají podzemní komplex větší snad než celé město. Hezky reálně vybudované scenérie. Ale dost už porovnávání. Jsou to hry naprosto rozlišné.

Už na začátku vás pohltí perfektní grafika. Reálně zpracované cákance krve a drsná mluva. Zatímco u dragon age je dospělost spíš reklamní tah (ano zase porovnávám :/ už je to naposled) v zaklínačovi to není kec. Temný příběh bez hrdinů a slávy. Otázky rasismu. Realisticky ztvárněné potvory. (polednice,bruxy,alpy a požíračky patří k tomu nejlepšímu a hlavně požíračky jsou opravdu.. hnusné!). Lidská spodina v podobě hrdlořezů a kurev. Tomu všemu exceluje naprosto skvěle zpracovaný deník včetně bestiáře a alchymie. Žádné zbytečné kvanta textu ale důležité informace získávány z knih. Alchymie rovněž detailně popsaná přesto nabízí možnost lektvary automaticky naklikat. Pokud ale budete šikovní a správně nakombinujete přísady dostanete bonus. A to se taky hodí. Některé dokonce přidávají trvalý bonus.

Tímto se váže nutnost experimentovat. Jdete do jeskyně a očekáváte tuhý boj. Lektvar kočka je nutnost. Jste specializováni na znamení igni a chcete ho pořádně využít? Vypijete puštíka a zvyšíte sílu znamení petriho filtrem a abyste neumírali vypijete vlaštovku na regeneraci životů. No a už jste skoro předávkováni. Obrazovka pulzuje a toxicida vám ubere pořádný kus životů. Jenže vypít tohle všechno než vyrazíte do krypty je na těžkou obtížnost opravdu nutnost. A právě tady musí člověk přemýšlet jak naložit s lektvary.

Hra je ohromně dlouhá a narozdíl od jiných her nemá hluché místa. Pořád máte co dělat a v poměrně malé herní ploše to opravdu žije. A když už, pořád si můžete přivydělat zakázkami pro různé lidi. Těch bych dal osobně víc protože mě opravdu prázdné chození a zabíjení potvor bavilo! Možná snad kvůli zkušenostem které zde opravdu dostáváte jen za úkoly kdežto za potvory dostanete pouze zlomek.

Charakter Geralta je prostě.. no.. typický zaklínač. Já bych se rád zřekl odměny 250 orénů od umírajících hladových elfů ale Geralt to prostě neudělá. Sám nějak potřebuje přežít. Nevím jestli je tohle zápor nebo klad ale asi klad. Působí to pak surověji a dodává to atmosféře.

Zbraní ani zbrojí ve hře moc není rozhodně ale nebudete mít zbytečné hromady peněz. Vše musíte dávat do knih, receptů a chlastu. A opravdu s plněním všech misí vám peníze tak tak vyjdou na vše potřebné. Žádné přebytky, realisticky zpracován život zaklínače. A přivydělat si můžete hraním, mimo jiné nádherně zpracovaných, kostek.

Zezačátku si musíte vybrat jestli pojedete spíš na bojovníka nebo se budete snažit nepřátele upálit znameními. Vyjde to stejně a rozhodně to není jako v jiných RPG rozdílu mág/válečník. Nakonec se stejně naučíte vše co chcete.

Jako jediný zápor hry považuju uspěchaný konec. Ještě v posledním aktu získáváte tajemnou zbroj, plníte poslední zakázky a to vše pro pár desítek minut boje v epilogu. A prostě v 5 kapitole jde děj jen dopředu a působí to lineárně. Takhle má zprávný konec vypadat jen si už prostě moc neužijete nově získané zlaté talenty. I když v goticu 2 jste taky na posledním ostrovu míchali poslední potion +10 síla (nebo co to tehdy bylo).

Pro: dospělost,geralt,deník,žádné dobro vs zlo, soundtrack, editor a ním i dodatečná dobrodružství, už se dělá na dvojce. Postavy a hlavně Talar,Zoltan a Marigold, s tím i humor

Proti: uspěchaný konec vzhledem k ostatnímu tempu hry, ale to možná není na škodu, český dabing není tak dobrý a má spoustu drobných chybiček, neviditelné hranice, ALVIN!

+26
  • PC 90
Zaklínače jsem rozehrál asi třikrát, ale při prvních dvou hraních jsem se nedostal nijak zvlášť daleko. Hra mě příliš nebavila, chyby v grafice, které jsem jsou právě v prvních herních lokacích nejvýraznější, mi lezly na nervy, český dabing byl katastrofální. Pak se mi ale hra dostala do rukou v rozšířené edici, dala mi možnost hrát s originálním polským dabingem, zlepšila grafický háv a já nakonec neodolal a dal jsem jí ještě jednu šanci. A rozhodně toho nelituju.

Byť právě začátek mi přišel nejslabší, příběh postupně dostal silný Zaklínačovský říz, který známe z knížek. Hlavní zápletka je víc než zajímavá a většina vedlejších úkolů se točí kolem ní, což dává příběhu skvělou atmosféru. Kvalita postav v něm je neuvěřitelná, vztahy mezi nimi uvěřitelné a díky nim, celý svět funguje tak jak má. Jen málo her mě dokázalo vtáhnout do herního světa tak dobře, jako Zaklínač. A hlavně fakt, že jsem si pro jednou byl skutečně jistý, že moje činy a rozhodnutí mají následky, je nečím, co nelze jen tak přehlédnout. Občas mi hra předhodila i rozhodnutí, které prakticky neměly "správnou možnost" a výběr možnosti mi semtam zabral i několik minut uvažování.

Hratelnostně mi hra silně připomínala Gothic, což beru jako velký klad. Bohužel ale právě v ní jsou asi největší herní slabiny. Soubojový systém je sice pěkný, ale po čase docela repetetivní – navíc hráči docela často stačí používat ty samé triky (v mém případě znamení Aard a Igni) a má vyhráno. Zbraní je ve hře dost, hráč stejně ale nakonec používá jen meče – ostatní zbraně, které může nosit u sebe jsou úplně k ničemu, prakticky jen na ozdobu.
Hráč má k dispozici spoustu různých lektvarů a mazadel na meče, což je skvělý nápad – jen škoda, že některé z nich (vidění neviditelných protivníků) jsou úplně k ničemu (zvláště když jsem nenarazil na jediného neviditelného protivníka). Bylinkaření je super doplněk – různých zdrojů prvků by ovšem nemuselo být tolik => hráč pak neví co je k čemu a nesmyslně sbírá všechno, aby mu nic nechybělo.
V základě je ale hra hratelnostně dostatečně rozsáhlá, čemuž se daří tyto nedostatky zakrýt.

Grafika je ucházející a občas poskytuje opravdu nádherné pohledy. Osobně jsem ale měl občas problémy s padajícíma texturama.

Výraznější chybky by se ale taky našly – fakt, že mnoho postav mají stejné modely a že žádné z nich se "nepřevlékají" (například Talar ve svém sešívaném plášti, který vypadal, že smrdí víc než stovka prasat, vypadal na Laurenvaardenově banketu docela směšně a víc než cokoli kazil atmosféru), grafické chyby, občasné podivné pohyby postav, katastrofální český překlad...
Na druhé straně, nic co by vyloženě ničilo herní zážitek... Jen ho pro mě docela poškrábalo.

Celkově je Zaklínač špičkové RPG se skvělým příběhem a postavami, které hráče chytí a nepustí. Na pokračování se těším opravdu hodně a určitě si ho koupím hned po vyjítí. Poláci z CD Projektu ukázali, že nejen Němci dokážou ve střední evropě udělat opravdu kvalitní RPG a věřím, že u druhého dílu mají šanci nám všem vyrazit dech.
+26 +27 −1
  • PC --
Parádní RPGčko, fakt že jo. Děj má hlavu i patu a nenudí. Stále vás něco napíná. V některých místech jsou však takové, papírem šustící dialogy, ale jinak fakt povedený!

Hodně oceňuji odvahu autorů, že vůbec dokázali Sapkowského svět převést do herní podoby. Určitě to s sebou neslo spoustu rizik, ale... POVEDLO SE! Kdyby byl zaklínač RPG, ve kterém byste si postavu tvořili sami, hodně by to snížilo herní zážitek. Protože co se mi fakt na Zaklínači líbí je to, že jsem se s Geraltem dokázal sžít, vnímal jsem jeho příběh, jeho vlastnosti a podle nich se rozhodoval.

Zajímavým zpestřením je možnost tvorby vlastních lektvarů, bez kterých je v pozdější fázi hry fakt těžké přežít. RPG prvky jsou také fajn. Stupňování schopností má svůj smysl a není to tam jen tak a stejně i vylepšování znamení.
A abych nezapomněl, ztvárnění žen, zejména Triss.. WOW!

Potěšil mě český dabing.. bohužel, to opakování stejných hlasů bylo naprd. Je celkem paradox, že poláci mají v tomhle lepší dabing jak češi, což bývá normálně naopak. I tak jsem rád, že dabing byl.

Zaklínač je hrou, kterou by každý RPG hráč neměl propásnout. Hodně mě potěšilo, že zrovna Poláci stojí za jednou z nejlepších her všech dob!

PS
Jediný s čím mě fakt štvou je, že už mě nebaví čekat na trojku! Fakt se na ni těším.

Pro: ztvárnění světa, děj, RPG prvky, nahá Triss, dabing, souboje, příšery, SUPR hra

Proti: chci trojku!

+26
  • PC 95
Mnoho RPG her jsem nehrál a tak hra Zaklínač byla skokem do neznáma. Knihy o Zaklínači jsem nečetl takže to nemohu porovnávat. Nevadio mi ani, že v době kdy jsem to hrál byla Zaklínač už 8 let stará hra. Po jejím dohrání jsem byl rád, že jsem tuhle hru hrál.

Svět hry je dělaný velmi dobře jak po grafické stránce (je tu plno zajímavích lokací) tak po vizuální. Střídání počasí, noci a dne je vidět nejen ve hře, ale i na načítajících se obrázcích, které se mi velmi líbily. Když prší lidé to komentují a v noci jsou zalezlí doma a spí. Tedy až na pár vyjímek, kdy jsem v domě v noci narazil na člověka který zametal podlahu a když jsem se s nim chtěl rozprávět tak říkal že spí. Asi byl náměsíčný :). Co je také dobře udělané je, že střídání dne a noci je důležité jaké příšery jsou venku. Některá monstra vylézají jen v noci a tomu se hráč také musí přizpůsobit. Ve hře je kromě hlavního úkolu velké množství vedlejších úkolů včetně možnosti si přividělat získávání trofejí z bossů.

Soubojový systém je dělaný na systému, že si zvolíš nejdříve zbraň (normální meč na lidi, stříbrný na příšery) a pak styl (silný,rychlý nebo hromadný). Pak už je souboj podle mě moc ovlivnit nejde a spíš je to na náhodu a hlavně boj ovlivní lektvary. Geralt umí udělat jedno bojové kombo, ale to je všechno. Uvítal bych víc možností jak ovlivnit boj. Jinak ve hře většinou lepší zbraně dostanete nebo je seberete mrtvým. V kovárně se nedá kupovat moc zbraní (které by Geralt mhl použít) a zbrojí ( lepší si musíte najít). Jedinou zbraň kterou jsem si koupil byl ve 4. kapitole lepší meč na lidi. Zbraně, které si můžete koupit (obouruční sekyrky,palcáty a cepíny) se nedají moc používat, protože u nich nelze dávat různé styly boje tak nemá cenu si je ani kupovat.

Postavy a dialogy jsou velmi dobré a v mnohých případech jsou i velmi legrační. Hlavně když mi nadávala babka co bydlela pod Shani "Tys ožratý!". To sem nemohl. Nebo "Vědmák schovejte ženské". Líbilo se mi (i když mi to působilo velké problémy), že podle toho co jsi odpověděl nebo udělal podle toho jsi mohl ovlivnit děj. S velkou chutí jsem sbíral kartičky s postavama se kterýma se Geralt vyspal (a že jich bylo). Zpestření hry byly boxovací zápasy v hostincích a kostkový poker.

Hra Zaklínač je obdivuhodné RPG, které by rozhodně neměli vynechat ani hráči, kteří tento žánr normálně nehrají. Hráči můžou vychutnat atmosféru Sapkowského světa a pobít několik monster a vžit se do kůže slavného zabijáka nestvůr zaklínače Geralta z Rivie. Fantastický svět který se snaží být co nejblíže realité běžného světa plného násilý,drog (fisstech),sexu a šílenců snažící se spasit svět

Pro: Příběh, herní svět, množství vedlejších úkolů, dialogy, sbírání trofejí

Proti: víc lepších zaklínačských zbraní, které si můžu koupit v kovárně

+26
  • PC --
Zaklínač je rozhodně jedno z nejelpších rpg poslední doby. Přináší vylepšený soubojový systém, který ale není nikterak složitý, není nutnost pauzy a plánování. Dynamika soubojů tedy zůstává vysoká. Klikání jen ve správnou chvíli zachrání myšky od jisté smrti, ruku hráče od zmrzačení, ale zároveň nijak nezkazí zážitek i fanouškům akčních rpg typu Diablo.

Zaklínač také klade velký důraz na příběh, který je plný zvratů, politických machinací a velkolepých ideálů zahrnujících vyvraždění celé sučasné nedokonalé rasy a nastolení nových 'pořádků'. Celkově se mi příběh velice líbil. Hra za samotného Geralta z Rivie je tah dobrý i špatný. Ztráta paměti většinou nezmění ducha osbnosti. Ano, některé činy dotyčný zapomene a proto k jiným bude přistupovat bez jejich ovlivnění, ale postoj to nezmění. Takové věci se dějí jen ve filmech. Na stranu druhou hra za Geralta přináší pocit opravdového hrdinství.;)

Úkoly jak hlavní, tak vedlejší jsou kvalitní, zajímavé, zábavné. Vyplývá to také z celkové povahy hry kdy i ten naoko nejnudnější úkol je zábavné splnit. To je vlastnost hry, která se jen těžko popisuje a opravdu jen minimum her jí disponuje. Z

Zkušenostní strom je zde skromný. Umění s meči ve třech odlišných stylech, 5 zakletí, posílení síly, obratnosti, inteligence, výdrže. Ke konci hry je možné mít naplno skoro vše. Přesto i s tak skromným rozpočtem se dá organizovat velké divadlo. Jednoduše hlavní devízou celé hry je zábava a té je tady požehnaně. Herní čas se totiž pohybuje kolem 40 hodin jen hlavní dějové linie.

Graficky je to vynikající. S ohledem na to, že je to primárně izometrické rpg je v pohledu třtí osoby překvapivě detailní a přesto nemá nijak přemrštěné HW nároky. Na některé postavy zde byl kladen opravdu velký důraz, a Geralt je asi nejdetailněji vymodelovanou postavou her vůbec. Charakterů použitých pro NPC postavy je relativně dost, přesto bych si jich dokázal představit ještě o pár více. Animace postav a skvěle vytvořené přechody mezi dnem a nocí svět řádně oživují. Celková atmosféra hry působí temněji než v jiných rpg, ale stále jsou zde určité rezervy.

Audio je také velice kvalitní. Dabing je možné spustit snad v pěti jazycích, kde mě se zdál ten polský asi nejkvalitnější. Český dabing je také dobrý snad kromě Geralta. Ten působí jak z nějaké opravdu špatné parodie na Herkula. Hudba je vynikající. Nejenom, že skvěle pasuje tam kam má, ale není problém si ji pustit samotnou jako soundtrack. Opravdu kvalitní počin.

Zaklínač je bezesporu velice kvalitní rpg a v rozšířené edici, krom ruzného bonusového materiálu, dokonce bez otravně dlouhých loadingů a opakujících se NPC.
+25
  • PC 90
Jelikož tady jsou všechny díly Zaklínače vysoko v žebříčku, využil jsem letošní Vánoční akci na Steamu a koupil si balík s díly 1 až 3. Kdysi jsem zkoušel pouze díl druhý, ale jelikož jsem neznal souvislosti, tak jsem to jen přelétl. Neznám knížky, ale chtěl jsem aspoň hry vzít popořadě.

První věc, se kterou jsem se musel bohužel potýkat, byl problém s grafikou. Zasekávala se a hra padala. No jo, už má hra za sebou skoro dekádu. Překvapivě pomohlo přepnout z dedikované nVidie na integrovaný Intel a zapnout kompatibilitu s Win 98, pak už hra šla korektně.

Začnu grafikou. Tady je trochu problém vnímání člověka, protože když hraje věc, kterou zná z dřívějška, je to návrat ke starému známému. Jenže když něco hraje poprvé, má tendenci k tomu přistupovat jako k novince, takže mu v kontextu přijde hrozně zastaralá (Gothic 3 je ze stejné doby, a jelikož ho znám dlouho, tak mi to nepřijde, že tak zastarává). I já jsem chvíli měl tendenci se s grafikou nesblížit, jenže to už ve druhé kapitole opadlo, a byl jsem jako doma. Ve své době to musela být naprostá špička. Spousta detailů, několik různých prostředí s celkovou obří rozlohou, přes venkovské krajinky až k zámožnému centru a královské loži. Mnoho druhů nepřátel, postav a vedlejších postav dokresluje celý obrázek velkého živého světa, ve kterém se se svým hrdinou pohybujete. V tomto ohledu nemá Zaklínač chybu.

Ozvučení hry je OK, překvapil mne kompletní český dabing. U něj je sice k pousmání, že herci mluví téměř pořád hrozně monotónně, ať se bavíte s hospodským, nebo s nepřítelem v největší vřavě. Je na tom vidět, že dabéři měli pouze holé texty bez situace, kterou představují. Ale hře to s klidem odpustím, za prvé je to neuvěřitelné množství textu, a dnes moc her plným CZ dabingem není, takže za to mohu být jen rád.

A k příběhu, ten je famózní, i když jsem spíše na technické zaměření (Fallout), a fantasy zas tak nemusím, hraní Zaklínače si nesmírně užívám. Krásně promyšlený příběh, žádné pohádky, ale celé temněji laděné, spousta detailů, možnost průběh ovlivnit rozhodnutím...k tomu i trochu detektivního pátrání a lásky (dobře, spousta obrázků nahatých žen, které hlavní hrdina svádí :-) ). Kvůli příběhu stojí za zahrání, to si opravdu člověk užije. Délka hry je opravdu rozsáhlá, tohle za večer skutečně nedáte. Na hře je vidět, že autoři ji tvořili maximální pečlivostí, ale zároveň ji dělali s radostí a humorem. Ve hře například detektiv pronese slovo elementární (odkaz na Sherlocka Holmese), nebo po odpočinku mé postavy v přístavu si zde okolo jdoucí dělník pískal Imperial March (melodie z Hvězdných válek). Dobré je, že postava začíná amnézií, což je sice trochu klišé, ale díky tomu ví o příběhu stejně postava i hráč.

RPG část hry je také promyšlená, mnoho kouzel (zde nazývána znamení), úprav zbraní, lektvarů. Všechna svá umění můžete postupně rozvíjet.

Některé věci mne trochu otravovaly, při soubojích někdy postava sekla (nebyla omráčená) a nechtěla mlátit protivníka, podobně se postava sekla mezi protivníky a nešlo mi uhnout. Při pohybu po mapě je sice velký otevřený prostor, ale spousta i malých kopečků a mělkých potoků se nedá projít, musíte to obcházet. I díky tomu se ve hře opravdu hodně naběháte, často sem a tam, až je to trochu otravné. To jsou ale jen drobné výtky, zážitek ze hry to nezkazí.

Neprobíral jsem detaily, kterých je ve hře a o hře opravdu hodně, ale nikdo by to nečetl a navíc bych to na tabletu psal rok :-) Každopádně je Zaklínač jedna z největších pecek, co jsem kdy hrál. Famózní hra. Těším se, až si vychutnám další díly.

Pro: Příběh, detailní prostředí, rozsah, kompletní čeština

Proti: Občas záseky v boji a spousta běhání

+25
  • PC 80
Tímto titulem se přesouvá knižní série o zaklínači Geraltovi z Rivie na počítače v podobě dobře zpracovaného RPG. Vyniká hlavně skvělým příběhem a atmosférou, trochu pokulhává technické zpracování. Zajímavý je (pro mě) neobvyklý a na první pohled divný soubojový systém. Nicméně jsem si po čase na něj bez problému zvykl. Bohužel při soubojích často dochází k zmatku a to ať už kvůli kameře, tak se mi semtam stávalo i to, že po zvolení akce Geralt prostě vůbec nic nedělal.

Ve hře jsou tři minihry, jde o soutěž v pití (což vlastně ani není minihra), velmi snadný pěstní souboj a hlavně kostkový poker. Ten se opravdu povedl, nicméně radost z něj kazí fakt, že někteří počítačoví hráči značně podvádí. Hráči na úrovni profesionál a výš nemají problém skoro pokaždé hodit z "ničeho" vysokou trojici nebo dokonce full house či čtveřici. U těchto hráčů mi někdy trvalo i 10 her, než jsem je náhodou porazil. Plus soupeř jede vždy poslední, takže má více prostoru pro taktizování před posledním hodem. Víc by to bylo fér, kdyby se pořadí střídalo.

Kapitolou samu pro sebe je český dabing, ze kterého se dle mého názoru postupem času stala kultovní záležitost. Dabér Geralta je podle mě dobře zvolený, mluví monotónně a bez emocí, takhle nějak jsem si při čtení knížek hlas Geralta představoval. Nicméně dochází ke klasickému problému typu hodně postav vs málo dabéru a tak se hlasy hodně často opakují. A bohužel i u postav stojících vedle sebe. Stejně tak se občas stane, že postava řekne jednu větu jedním hlasem a později něco jiného jiným hlasem. Naštěstí se tak děje jen u postav menšího významu. Naopak musím vyzdvihnout namluvení trpaslíků, kde si dabéři se svými hlasy dobře vyhráli.

Suma sumárum, máme tu dlouhé RPG se skvělým příběhem z oblíbeného univerza. Hraní bude určitě bavit každého fanouška knížek nebo seriál(ů) a jistě zaujme i zaklínačem "neposkvrněné" hráče.

Pro: Příběh plný zvratů, Atmosféra, Hudba, Minihry, Dabing

Proti: Grafické zpracování, Kamera, Hra hodně padá

+25
  • PC 90
Sapkowski môže byť spokojný po všetkých stránkach. To, čo nám tu naservírovali autori Zaklínača, je vysoko nadpriemerné RPGčko, v ktorom sú hlavné vaše rozhodnutia a činy. Aj keď som nečítal Sapkowského knihy a poviedky (u nás ťažko zohnateľné), mesto Wizima, bielovlasého zaklínača Geralta, krásnu čarodejku Triss, ukecaného barda Marigolda alebo typického trpaslíka Zoltána som si veľmi obľúbil.

Prvé epizódy sú jednoducho perfektné. Robíte rozhodnutia, ktoré na konci hry zavážia a tak sa musíte, niekedy až nerozhodne, rozhodovať, čo urobíte. Kapitola vo Wizime bola trochu slabšia, no audiovizuálne si vás určite získa. Posledné 3 kapitoly, vrátane Epilógu, boli namakané. Dostanete sa trochu mimo mesta, do jednej malej dediny. Počas celej hry budete riešiť jeden hlavný quest, rozdelený do niekoľko menších hlavných questov. Vedľajšie úlohy sú celkom originálne, ľudia vás posielajú veľakrát zabiť nejakú potvoru a tak vás hra ani na okamih nenudí (iba aj budete musieť prechádzať z jedného konca mesta na druhý). Hra je veľmi návyková a tak si dajte pozor aby ste u toho nezamrzli ako ja celý deň: "už len zájdem ukončiť quest a vypínam hru" si budete hovoriť neustále až pokým hodinky neukážu kritickú hranicu vášho spánku alebo až pokým sa vám nebudú zatvárať oči.
Čo mi otvorilo ústa dokorán bolo skvele spracované intro a outro a nad niektorými príbehovými vsuvkami o vašich činoch som uznale prikyvoval hlavou.

Kocky (kockový poker) pobavili hlavne predposledný "súboj" s duchom o Alvina alebo s kráľom, nejaké pobavenie nájdete aj u žien, s ktorými sa môžete vyspať a hlavným pobavením sú súboje. Tie odviedli autori bravúrne, no prišli mi nejaké jednoduché. Hlavný bosák nebol výzva.

Dabing je podarený, mágia zložená z piatich kúziel mi nevadila a nevadilo mi ani to, že v hre je málo zbraní (v zásade len dve, ktoré si môžete vylepšovať). Alchymia mi prirástla k srdcu, získavanie potrebných ingediencí sa stalo mojím každodeným chlebom.

Hra si nezaslúži plné hodnotenie, pretože k dokonalosti jej chýbali malé drobnosti a chybky. Na druhý ohlásený diel sa veľmi teším!

PS: Triss je jednoducho kočka ;)

Pro: Grafika, suboje, mágia, alchýmia, postavy, rozhovory,...

Proti: Loading obrazovky, malé chybky, bez ktorých by hra bola bezchybná

+24
  • PC 100
Ačkoliv v případě Geralta z Rivie neplatí, že po bitvě je každý králem, protože on sám asi na věky zůstane opovrhovaným mutantem, byť se s nejlepšími úmysly snaží pomoci všem, u prvního dílu herní trilogie je tomu právě naopak. Lze totiž využít odstupu od původního vydání v dnes již odladěné Enhaced Edition a také pocitů z druhého dílu.

Díky pohledu na číselné hodnocení nezůstane tajemstvím, že jej považuji za jedno z nejlepších RPG všech dob a bez rozmyslu bych Witchera postavil po bok Betrayal at Krondor či Baldur's Gate. A není to jen mistrné zvládnutí herních mechanik, výborné zakomponování alchymie či uvěřitelné zpracování světa i hloubka postav v něm se pohybujících. Téměř dokonalá hra musí mít ten nepopsatelný atribut přitažlivosti, který hráče vábí ji hrát neustále dokola a prožívat v tomto případě ten samý lineární příběh navíc v kůži jediného protagonisty znovu a znovu.

Kdybych se přece měl rozepsat o tom, čím mě osobně Witcher tolik přitahuje, tak to bude zřejmě domáckost a blízkost prostrředí. Konečně se jednou evropská hra odehrává v lesích, vesnicích a městech, které bych si v reálu dokázal představit. Dále je to vulgarita, přiměřená krvavost a nekýčovitá erotika, která nepůsobí jako harlekýnka pro náctileté.

Komornost příběhu se již v pokračování lehce vytrácí, ale i tak můžu říct, že mě žádný počin podle Sapkowského knih vyloženě nenaštval a to včetně seriálu, který šel naprosto vlastní cestou. Teď již zbývá jen doufat, aby i císař Emhyr byl ve trojce takový frajer, jako si ho představuji a pozdvihl zaklínačskou trilogii do síně slávy, kam patří.

Pro: zpracování světa, kultivované point'n'click, alchymie, návaznost na pentalogii

Proti: potíže související s netradičním využitím Aurora Engine (hlavně původní verze na Win Vista)

+24 +25 −1
  • PC 85
Jen velmi těžko budete hledat mezi RPG hrami surovější a uvěřitelnější svět. Záměrně pominu knižní předlohu, potažmo seriálovou/filmovou. CD Projekt pracoval na prvním Zaklínači poměrně dlouho, ale vytrvale a tvůrci velmi pečlivě zvažovali, jakým způsobem nám chtějí hru přednést. A dokázali stvořit opradový unikát, RPG nevídaných rozměrů, s uvěřitelnými reáliemi politiky a uvěřitelných lidských vlastností, jednání a chování.

Nic není černobílé, neexistuje vždy dobrý konec, nemůžete se pokaždé správnou kombinací odpovědí dobrat k pozitivnímu rozřešení. Vaše rozhodování ovlivňuje průběh hry velmi hluboce a v těch nejtěžších chvílích si vybíráte spíše mezi větším a menším zlem. Co je ale důležité - rozhovory mají hlavu a patu a jsou racionální, možnosti vašeho rozhodnutí jsou racionální a všechno dává smysl. Není tu snad žádná slabší chvilka, kde by došlo ke zvratu na základě nějakého stupidního rozhodnutí - hra vám nic takového ani nenabídne. Způsob vedení rozhovoru ve své době neměl u jiných her konkurenci, dialogy si zaslouží velké plus.

Další pozitivum je stylizace světa, resp. jeho vykreslení z knižní předlohy. Lokace a prostředí jsou silně autentická, originální a slovanská (!). Někdy mi ale přišlo trošku škoda, že autoři nezpracovali svět jako otevřený. Možná to ani nebylo v plánu, nebo je limitoval engine (loadingy v původní hře byly šíleně dlouhé). Drobná výtka patří příliš velkým interiérům, které neodpovídají vnější velikosti domů. Nejvíce je to znát ve vesnici na blatech ve druhé kapitole, kdy se po vstupu do miniaturní chatrče nad vámi rozvine dobré tři metry vysoký strop. Vetší výtka patří neviditelným zdem v otevřeném prostranství. Prostě nemůžete seskočit z půmetrového kopečku, musíte jej obejít, protože hra nezvládá ostřejší převýšení, nebo co... Zajímavé, že ve stokách Geralt v pohodě vyleze ze žlabu na ochoz...

Příběh je politicky zaměřený, propletený a vyžaduje hráčovu pozornost. Na druhou stranu je relativně lineární, stejně se vždy doberete k jednomu konci, akorát teďka naštvete Pepíka, příště zase Jardu. To ale není kritika, i přes tuto linearitu je vám dopřáno dost prostoru pro vaší interpretaci, názor a následné rozhodnutí. Nikdy jsem neměl potřebu použít třetí neexistující možnost. Postavy hovoří hovorově a vulgárně, ale není to přehnané, působí to přirozeně - a to není tak jednoduché udělat. Zaklínač není pro děti, žádá si dospělého hráče a zmíněná surovost světa a postav je katalyzátorem pro snadnější ponoření se do děje.

Technicky hra drobet pokulhává, což přisuzuji velmi hluboké modifikaci enginu (80% překopáno). Přechody mezi hraním a dialogem jsou zvláštní, postavy jsou zabírány, jak k sobě přicházejí a nelze to přeskočit. Animace tváří a řeč těla je velmi nevýrazná a trochu narušuje jinak skvělou uvěřitelnost charakterů. Český dabing neni nejhorší, ale nesedí mi, anglický mi přijde velmi dobrý a originální polský... těžko soudit, mám problém se nesmát =) (nechci tím nikoho urazit).

Soubojový systém se pokouší o originalitu, tvůrci se chtěli vyhnout zuřivému klikání á la Diablo, jenomže se z toho stalo takové pomalejší Diablo. Tři styly (silný, rychlý, skupinový) mi nevadily a rychle jsem si zvykl. Talentový strom je košatý, ale některé schopnosti mi přišly zcela zbytečné. Vůbec jsem nepochopil, proč jsou ve hře různé cepíny, řemdihy, sekery a další zbraně. Zaklínačské meče jsou vždy lepší, potažmo jsem si nechal vyrobit meč z meteoritu a později jsem našel speciální meče, které jsem vyměnil asi jen jednou za další ještě trošku speciálnější. Alchymie je velmi propracovaná a přísad pro elixíry je nepřeberné množství. Velmi oceňuji přítomnost rejstříku, bestiáře a dalších záznamů o postavách apod. Popisky jsou převážně bohaté a nepůsobí jen jako nutná zmínka (kromě popisu alchymistických přísad, ty jsou velmi stručné).

Psát komentář o Zaklínači není zrovna jednoduché, důležitých aspektů hry, o kterých je záhodno se zmínit, je mnoho. Na druhou stranu, plácat o nich slovy je jako házet hrách na zeď, prostě si to zahrajte, fakt to stojí za to x) A to i přes těch pár bugů a technických nedokonalostí. CD Projektu se povedlo vytvořit velmi silnou hru a značku - ne jenom komerčním úspěchem, ale zejména komplexností a kvalitou.
+24