Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC --
Z RPG žánru jsem moc her nehrál, ale Zaklínač stál rozhodně za to. 100% jsem mu dal hlavně kvůli tomu, že jsem hru dohrál celkem už 2x (pokaždé s jiným zakončením) a klidně bych si ho rád zahrál znovu. Takže příště až ho budu hrát tak sáhnu rovnou po Rozšířené edici, abych vyzkoušel v čem je lepší.

Ve hře mě nejvíc bavil soubojový systém spolu s různými styly, který je velice jednoduchý a mě neomrzel po celou dobu hraní. Na rozdíl od Zaklíneče 2, kde mě nový soubojový systém dělal, hlavně ze začátku než jsem se ho naučil, problémy.

Další dobře propracovanou věcí je příběh s mnoha možnostmi voleb a dobrými charaktery postav, kde hodně vašich rozhodnutí ovlivní, jak se bude dále příběh odvíjet. Český dabing hře jenom prospěl a hráč se tak může více soustředit na příběh a okolní prostředí.

Boj s bossy byl pokaždé zábavný a v něčem trochu jiný a hlavně vyžadoval použití různých kombinací lektvarů, které trochu pomáhali v boji.

Jedna z věcí co mohla být ve hře lépe zpracována je znamení kde jsem z pěti používal za celou hru pouze dvě (Aard a Igni). Ty ostatní tři jsem prostě neměl důvod za celou dobu použít.

Načítání lokací bylo sice delší, ale to mi zas tak jako ostatním lidem nevadilo.

Svět Zaklínače mám rád a do budoucna si plánuju přečíst i knihy od A. Sapkowského. Doufám že CD Projekt bude pracovat i na třetím pokračování hry.

Pro: Soubojový systém, příběh, dabing, lektvary

Proti: Znamení jsem používal jenom dvě z pěti

+34 +36 −2
  • PC 95
Jedno z najlepších nových RPG. V hre je všetko čo má byť u správneho RPG: skvelý príbeh, veľa vedľajších úloh, dobrý levelovací systém, atď... Hra má ale veľmi veľa odlišností oproti ostatným RPG ako sú napr. žiadne dobro a zlo, veľmi neobvyklé netvory, občas dôležité rozhodnutia ktoré ovplyvnia príbeh, atď... Zaklínač je jedna z mála hier, ktorá dokáže hráča prinútiť čítať knihy. Príbeh je veľmi silný a nič hráča od neho neodradzuje (takmer všetky vedľajšie úlohy v sebe skrývajú časť hlavného príbehu.) Súbojový systém je celkom dobrý ale chvíľu mi trvalo než som si na neho zvykol a naučil sa ho. V hre sú tri pohľady osoby. Z hora, kde sa kliká myšou, hybridný, ktorý je niečo medzi pohľadom druhej a tretej osoby (dá sa hrať aj klikaním aj s klávesnicou) a tretia osoba, čo je klasická klávesnica a myš (ja osobne som to hral z pohľadu tretej osoby). Pohľady sa dajú kedykoľvek počas hry meniť.

Geralt je ako postava vykreslený výborne, nie je to čiernobiela postava, má svoje negatívne aj pozitívne vlastnosti a hlavne má charakter. V hre sa hlavne musí počítať s tým, že občas žiadne rozhodnutie nie je úplne dobré. V hre sú aj výborne napísané vedľajšie postavy, ktoré sú všetky odlišne a nikto sa nepodobá v charaktere na druhého, proste každá postava má svoje dobré aj zlé stránky. Je pekné, že narazíš aj na veľa postáv z knižiek napr. Marigold, Triss, Shani...

Po grafickej stránke je hra veľmi dobrá ( tu ešte vrelo odporúčam fantastický The Witcher Sound and Texture Overhaul 3.3 z roku 2015) ale je hlavne realistická, ako napr. keď prší, tak postavy sa schovávajú pod strechu alebo na to reagujú hláškami alebo v noci nie je nikto vonku ale všetci sú vo vnútri. Nové úrovne postavy naskakujú celkom často, v podstate si vyberáš, či budeš viac na magické znamenia alebo meče a aj samotný level design úrovní je dosť dobrý. Tvorba alchymistických lektvarov je síce komplikovaná, ale logická: najskôr musíš mať silný alkohol ako základ a potom určité prísady, ktoré obsahujú potrebné substancie. Na rozdiel od niektorých iných RPG, sa tu úplne inak využívajú peniaze, keďže zbraní a mečov je tu málo a tú hlavnú výzbroj vlastne dostaneš, tak prachy minieš hlavne na knihy o rastlinách, príšerách, petardách, (aj keď tie som vôbec nepoužíval:) atď... Ale hra má aj zápory ako napr. dosť častý respawn (otravný hlavne u utopencov v bažinách), hra mi občas padala, občas vadí, že nemôžeš skákať, sem tam nejaký menší bug. Už som spomenul, že v hre je celkom málo zbraní a zbrojí aj keď to moc nevadí.

Na záver by som zhrnul že zaklínač je výborné RPG ktoré zabaví na veľmi veľa hodín, odporúčam všetkým RPG fanúšikom.

Pro: Príbeh, hlavný hrdina, postavy, variabilita netvorov, dĺžka hry, alchýmia

Proti: Občasné bugy, prehnaný respawn v bažinách, hra mi občas padala

+34
  • PC 100
Sice vstupují na tenký led, ale odvážím se tvrdit, že Witcher je nejlepším dílem celé série. Poctivě jsem si prošel všechny tři díly, vyzkoušel různé alternativy a obtížnosti.

První Zaklínač je taková popelka, která sice nemá tolik možností, grafika není vyšperkovaná až do nebes, ale má kouzlo ve svojí propracovanosti. Hra je konzistentní, a hlavně její lineární průběh nabídne rovnoměrné seznámení s veškerým obsahem. Přijde mi to příjemnější, protože celé podhradí nabídne víc zajímavostí, než první kapitola dvojky. Zvláště více npc nabídne různorodé dialogyKrčmář popíše průběh Catrionskeho moru, další postavy nabídnou historii a legendy, Eskel kompletně rozebere bojové umění . O to vtipnější, když vesničané popisují, jak zaměnili Rusalku za bruxu. Tím spíše, náhodné rozhovory mohou posunout v plnění hlavních questů

Soubojový systém působí strojově, ale při vyšší obtížnosti, pokud necílím pouze na meče, se objeví nutnost odskoků, či využívání elixírů. Nebo spousty dalších prvků, které mnoho hráčů opomene. V tomto ohledu je první Zaklínač těžce nevybalancovaný.

Hra se hemží odkazy na ságu, půjčuje si drze příběhové šablony ale všechno si to kupodivu sedí. O žádné kapitole nelze říct, že by byla vyloženě jen na vyplnění, pouze balastní zátěž. Naopak nabídne nový průběh a možnosti. Po celou dobu nezapomenu, proč se vlastně Geralt vydal na svoji stezku.

A to nejdůležitější, celá hra má tu nádherně pochmurnou, šedivou a propršenou atmosféru. Ruku na srdce, dvojka je šíleně svítivá a trojka místy až zbytečně temná.

Zaklínač určitě nemá propracovanou dynamiku druhého dílu, nemá rozsah a vybalancovanost třetího dílu. Ale ve své relativní prostotě, nezatíží zbytečným nebo balastní obsahem.
+34
  • PC 80
První Zaklínač je v komunitě fanoušků Sapkowského světa tak trochu kult. Nechápal jsem proč, každopádně bych si nemohl říkat fanda Zaklínače, kdybych projel pouze Divoký Hon. První věcí je samozřejmě grafika. Ta je právě dost "meh" a když to srovnáte s o rok starším Crysis, není sporu o tom, že skrz tuto stránku hra nezískala chválu, o které jste slyšeli. Trissiny nalejvárny jsou nepochopitelně nízko, což je podivné, protože ostatním ženštinám visí tak akorát. Charaktery mají navíc pouze několik modelů tváří. Extrémních detailů se taky nedočkáte, ale aspoň je to tak osobité. Díky absenci živých barev vývojáři alespoň nastínili pořádně chmurnou atmosféru, která podle mě prvního Zaklínače dobře charakterizuje.

Z herního hlediska bych to neviděl taky nějak valně. Celý soubojový systém spočívá v kliknutí ve správný okamžik. Občas přepnout na správný bojový styl z celkových 3 možností nebo zvolit správně znamení. I tak jsem měl občas problémy, ale zvyknout se na to dá. Na bojový systém navazují talenty, u nichž je někdy důležité prostě vědět, do čeho bod vložit. Např. bylinkářství, bez kterého si prostě neuvaříte ani hovno, když nevíte, co je která rostlina. Dále oleje a podobně. Jednoduše by si začátečník mohl říct: "Však ty šmejdy usekám xmrti, ne? Na co volej..." No... neusekáte. ALE! Dá se na to zvyknout a postupně tomu přijdete na chuť a nakonec budete házet saltíčka jak pán zaklínač.

Hra jako taková, je docela dost dlouhá. Hlavní dějová linka probíhá stylem pátrání a zároveň objevujete věci z Geryho minulosti. Do toho se vám plete dost vedlejších úkolů, či zakázek a kostkovým pokerem samozřejmě nepohrdnete (hudba je u něj mistrovská). Ač se zdál v průběhu hry příběh spíše osobní, má nakonec krásný přesah až do Divokého Honu, což jen utužuje temnou atmosféru. Bohužel není na výběr z mnoha vybavení a za hru lze získat snad 3 equipy. Alespoň je získání nového meče nebo kalhotek o to uspokojivější.

Co mě ale po 2, 3 kapitolách přestalo bavit, bylo chození. V prvním díle není Geralt zaklínačem, zabijákem nestvůr, ale turistou profesionálem. Při plnění úkolů jsem nachodil snad světelný rok. Taky mi občas padaly vlasy z toho, že některé souboje byly prostě o štěstí a ne o schopnostech hráče. Bestie nebo Kostěj mi málem uhnali infarkt a to jsem mladík a hrál jsem na normal. Asi git gud... Jinak jde ale o atmosférickou hru, s příhodným soundtrackem a naprosto geniálním českým dabingem (schovejte ženský..). Zaklínač nemusí být nutně skvělá hra, ale právě tyto jeho atypické prvky jej dělají pro mnohé kultovní záležitostí. A já souhlasím, ač mám pár výtek. Je to totiž srdcová záležitost a pro fandu zaklínačského světa dvojnásob.

Herní výzva 2018 - Lidem vstup zakázán

Pro: Dabing, atmosféra, postavy, příběh, kostkový poker

Proti: Chození, chození a chození, boj není úplně o skillu

+33
  • PC 85
Tak jako již klasicky u her, kde je spousta kvalitních komentářů, se budu držet spíše u zdi a zmíním v krátkosti zejména věci, které se mi příliš nelíbily.

Hra je relativně nabitá rozhodnutími, ale leckdy je pro jejich vyhodnocení příliš málo faktů, respektive není vůbec jasné, která rozhodnutí jsou důležitá a která ne (například Alvin se řeší minimálně přes dvě kapitoly a naprosto netuším, jestli učiněná rozhodnutí měla na příběh nebo průběh hry nějaký vliv, kromě několika nedůležitých změn v rozhovorech).

UI/UX je leckdy i na 10 let starou hru docela tragické - neexistuje zkratka (nebo o ní nevím) pro "sebrat vše"; z nějakého důvodu nelze ukládat předměty kamkoliv; v některých případech lze přetahovat předměty mezi inventáři, ale jindy ne; často (ne-li vždy) je po vstupu do lokace kamera nepochopitelně otočená o 180°; klávesy Alt i Tab jsou leckdy užitečné v jednu chvíli a asi tušíte, k čemu to vede.

Z nepochopitelného důvodu je nějaká forma rychlého přesunu mezi lokacemi pouze v třetí kapitole (respektive jinde jsem ji nenašel), ačkoliv by se hodila téměř v každé a hru by to výrazně zpříjemnilo. A nakonec si rýpnu do louče, které se každou chvíli zhasla (větrem nebo vstupem do cizího inventáře) a než bych ji pořád naklikával znovu jsem hrál kobky potmě (o lektvaru vím, ale vždycky jsem si ho zapomněl namíchat).

Pro: Příběh, grafika, atmosféra, zasazení, rozhodnutí

Proti: Rozhodnutí, některé prvky UI/UX, fast travel, louče

+33
  • PC 100
Prvního Zaklínače jsem již v minulosti 2x dohrál a už tehdy mě hra dostala svým zasazením a neopakovatelnou atmosférou a zařadila se tak mezi ty nejlepší kousky, které jsem kdy hrál. Po letech jsem si nynější třetí dohrání rozhodl zpestřit skrze mody pomocí tohoto návodu. Hra díky tomu výrazně vizuálně omládne a i na dnešní poměry vypadá fantasticky.

Jak již z mého hodnocení vyplývá, těžko v tomto komentáři najdete nějakou kritiku. Jediné, co bych mohl vytknout, jsou technické problémy ve smyslu poměrně častých pádů hry. Těžko ale říci, zda to bylo díky modům, jelikož i původní hra svou stabilitou nevynikala. To je však, ve světle toho všeho co hra nabízí, pouze drobná vada na kráse.

Hra u mě vyniká především svou unikátní slovanskou atmosférou, očividně čerpající z nejrůznějších lidových balad. Vše je poměrně realisticky a uvěřitelně zpracované, ve městě je spousta špíny, chudáků, zatoulaných psů a nemocí. Lidé se často chovají odměřeně, jejich důvěru je potřeba si získat, spousta z nich má k tomu nejednoho kostlivce ve skříni. Dialogy jsou kvalitně napsané, nechybí zde svěží sarkastický humor. To vše napomáhá dotvářet jedinečný svět, který je radost prozkoumávat.

Není nutné se dále rozepisovat, vše podstatné už tu bylo dávno zmíněno. První Zaklínač se zařadil mezi hry, které mi nejvíce přirostly k srdci. Jedná se pak teprve o čtvrtou hru, které jsem udělil absolutní hodnocení.

Herní výzva 2021 - kategorie č. 4 - Minihraní - Normal

Pro: příběh, atmosféra, uvěřitelnost světa, postavy, dialogy, hudba

Proti: technické problémy

+33
  • PC 85
Ne všechny nestvůry si zaslouží zemřít, pomyslí si Geralt, zatímco pozoruje na pohled odpornou kreaturu, kterak za sebou táhne zbytky dávno mrtvého lidského těla. Najednou se mu pod nohama zavlní země a jako gejzír vyletí z hlíny ghůl. Geralt si povzdychne, zabil jich desítky nebo už možná stovky, ale přesto přichází další.

Takhle nějak by se daly shrnout moje pocity při hraní Zaklínače. Poměrně zásadní a zajímavé okamžiky střídá boj s nekonečným zástupem nepřátel. Takový je svět herního Zaklínače.
Bez mučení se přiznám, že jsem nečetl knihy (vinou toho, že jejich strašně moc a většinou jsou rozebrané - a já nesnáším pořizování si neúplných sérií), zato seriál jsem viděl několikrát.
Klasicky začněme příběhem - rozjezd je solidní. Jakýsi gang s odznakem Salamandra se snaží dostat do zaklínačských laboratoří, v nichž zaklínači mění a mutují děti v ultimátní zabijáky oblud. Povede se jim to a ukradnou tajemství k těmto přeměnám. Geraltovým úkolem, stejně jako úkolem zbylých zaklínačů a rusovlasé čarodějky Triss, je získat tato tajemství zpět.
Dobrodružství se zvrhne v poměrně epickou výpravu za padouchy, kteří ale nemusí být tak úplně padouchy, ale já musím s radostí říct, že se tak nestane nějakým kýčovitým klišé. Vlastně všechny příběhové twisty přichází ve chvíli, kdy přijít mají, žádný z nich nenarušuje logiku vyprávění a světa. Co je příjemné, že máte pocit, že skutečně VY postupujete příběhem, nikoli že splníte úkol, který posune příběh dál, čehož jste vy pasivním divákem, přestože jste půdu pro ono posunutí vlastně připravili, kterýžto pocit já ve hrách často mívám (naposledy třeba u Dragon Age).
Nepříjemné u příběhových misí je, že vás mnohdy zahltí a já jsem se v určité chvíli přistihl, že plním úkoly ze setrvačnosti a podle deníku, aniž bych tušil jejich důvod či význam - příště by to určitě chtělo ubrat hlavních či dlouhodobých questů. Zakončení jednoho takového (s Berengarem) navíc bylo vyloženě na přesdržku - člověk má asi miliardu otázek, ale milý Geralt se baví s Berengarem o dvou třech nijak zvlášť podstatných tématech stylem 'Tonda a Rudla v úterý u píchaček'. Nebudu vám lhát, měl jsem chuť vraždit.
Kvalita kapitol je dost nevyrovnaná - první tři (nepočítám prolog) jsou vysoce nadprůměrné a zaklínačovský feeling z předloh je takřka hmatatelný. Čtvrtá kapitola tento feeling vystřelí až do stratosféry, přestože máte v jejím průběhu pocit, že na LSD jeli buď tvůrci, nebo spadlo do kafe vám. Čtvrtá kapitola, jakkoli je kvalitní, působí především ale dojmem, že byla přidána později, nebo že ji dělal někdo úplně jiný - je naprosto úžasná, ale nemohl jsem se ubránit dojmu, že do té hry zkrátka nezapadá. No a pak už je jen hůř (viz. spoiler o závěru).
Vývoj postavy je tady řešen klasicky za XP, přičemž získáte talenty (tři druhy - bronzový, stříbrný a zlatý), jejichž počet a barva jsou závislé od úrovně, kterou Geralt má. Talenty můžete investovat do atributů (síla, obratnost, výdrž a inteligence), které vylepší Geraltovu fyzickou kondici obecně, nebo do konkrétních skillů. Skilly jsou rozděleny na kouzelné - v zásadě pět kouzel, přičemž talenty můžete upravit některé jejich efekty; a bojové - ty jsou ještě rozděleny na boj se stříbrným mečem proti obludám a ocelovým mečem proti lidem (a nelidem a některým šelmám) - jak pro stříbrný, tak pro ocelový meč máte tři druhy bojového stylu - rychlý, silný a skupinový.
Bohužel pro tento systém, obecně atributy mají stejnou hodnotu jako skilly, tzn. že chytrému hráči stačí vylepšít primárně celkovou Geraltovou fyzickou a kouzelnickou výbavu a ostatní klidně nechat na průměrných úrovních - je to cesta, jíž se pohodlně na normální obtížnost doberete konce. Vcelku škoda, protože když jsem musel třeba vybírat, jestli ke stylu přiřadím raději speciální schopnost nebo vylepším bojový styl jako celek, skutečně jsem se zamýšlel - to by se mohlo dít mnohem častěji a tvořený Geralt by tak mohl mít pokaždé trochu jiné zaměření; bohužel, když vylepšíte obecné atributy, jste víceméně král světa.
Jsem rád, že se ve hře nevyskytuje žádný 'socializační skill' - vzhledem k tomu, že je Geralt mutant, mají ho rádi jen ti lidé, kteří s ním z nějakého důvodu komunikovat musí nebo jsou alespoň zvědaví. Má to logiku a je to fajn.
Zkušenosti získáváte klasicky zabíjením nestvůr a plněním úkolů (které ne vždy jsou bojové; většinou však bojem minimálně končí). V boji vám kromě skillů a levelování nemálo pomohou lektvary a jiná alchymie, což je výsada zaklínačů. Věc se má tak, že vždy potřebujete silný alkoholický základ a nutné přísady - a samozřejmě znát recept. Přísady naleznete porůznu - bobule na keřích, okvětní plátky květin, jazyky a mozky nepřátel,... Geralt je vlastně takový kombajn, který využije všechno.
Co se samotných bojů týče, tak nejsou nijak špatné. Dokonce po vás vyžadují i jistou přípravu předem (prošňupat bestiář a zjistit, co je na potvoru ideální a následně to připravit). Přesto se nakonec bojování zvrhne v novou formu 'klikfestu', který je regulovaný tím, že musíte kliknout včas, aby Geralt navázal kombo.
Musím si postěžovat na počty k boji užitelných předmětů - až do půlky hry nenaleznete nic použitelného, když jsem našel meč použitelný k zaklínačskému stylu boje, nosil jsem ho na zádech hlavně proto, že vypadal jinak. Je to hloupé, protože v poslední kapitole se dostanete k řadě různých mečů s různorodými statistikami a je radost si vybrat - možná by díky variabilitě zbraní dokonce mělo i smysl si pěstovat bojové skilly na lepší úrovně - bohužel. Najdete za celou hru (nepočítaje v to ukované) třeba šest různých mečů, které můžete použít s odpovídajícími skilly, z toho tři v poslední kapitole.
Bojové animace jsou super, bohužel v kombinaci s animací příšer dochází k různorodým grafickým prasárnám, mojí oblíbenou 'smrt na dálkové ovládání' nevyjímaje - škoda, kdyby byly příšerky míň agilní (jako třeba lidi), nestávalo by se to a výsledek by byl příjemnější. Taky bych rád tímto vynadal idiotovi, kterého napadlo, že Geralt bude metat salta - díky tomuhle pitomému nápadu leckteré boje připomínaly 36. Komnatu Šaolinu.
S boji jako takovými bych neměl problém, ale respawn! Bože! V jakém jsme roce?! Respawn vám z jinak zajímavých bojů udělá natolik nudnou záležitost - když jsem v bažinách zabil (díky počtu ingrediencí mám bezva přehled) 268 utopenců a topivců, proklínal jsem autory. Je to prostě prasárna a někdo by si zasloužil omlátit hlavu o stůl. Naprosto to degraduje samotnou esenci atmosféry Zaklínače, kdy potvory jsou něco speciálního, unikátního a zajímavého - nejsou. Jsou všude a jsou jich tisíce. A když opustíte lokaci, budou tam znovu. Ignorovat je můžete vždycky, protože až na několik drobných vyjímek je Geralt nejrychlejším běžcem pod sluncem, ale nic to nemění na faktu, že to tímhle tvůrci jednoznačně pohnojili. Když jsem pak v několika soubojích čelil nestvůro-bossům se speciálními dovednostmi, vysokou výdrží a díky své unikátnosti měly i zajímavé grafické provedení, dokola mi běžela v hlavě myšlenka, že tímhle způsobem mělo být vyřešeno nejméně 75% bojů - v tom případě bych hodnotil vysoko na 90%, ne-li ke stovce.
Rozhovory jsou vyřešeny vcelku příjemně - autoři se vydali cestou, že méně je více a já jsem byl spokojen. Geralt nežvanil z cesty a byl přesně tak málomluvný, jak být má. Málovmluvnost mi však nebránila se několikrát pousmát některým sarkastickým poznámkám. Bohužel kamera a animace postav při rozhvorech jsou zfušované jak to jen šlo - Geralt si často plácá do vzduchu, kamera zabírá mluvčímu břicho a romantický a hluboký rozhovor s Triis, zatímco ona byla duchem někde na technopárty, tak nabral skutečně tragikomický obrat (mám však pocit, že tyhle prasárny přidala právě až rozšířená edice).
Lokace a reálie jsou jednoznačně předností Zaklínače. Pokud jsem si u Dragon Age stěžoval na nečlenitost a celkovou grafickou nudnost hry, tak zde nemůžu. Celkových prostředí bude zřejmě v Zaklínači méně, ale proč přes kopírák navrhovat desítky stejných a nudných lokací, když se jich dá vytvořit řadově mnohem méně, kvalitněji a jejich potenciál vyždímat na maximum? Tvůrci Zaklínače se v tomhle opravdu pochlapili. Hra je navíc poměrně hodně nelineární, takže se neustále někam vracíte - díky počtu lokací si zapamatujete cesty a nebloudíte.
Perfektně zvolené je i množství důležitých postav. V zásadě potkávate zhruba stejný okruh řekněme tuctu lidí (no, možná spíš ke dvaceti), kolem deseti postav potkáte sice opakovaně, ale nijak zvlášť se s vámi nebudou bavit kromě toho, co vám říct chtějí. Díky takovému množství má každá postava výborně prokreslený charakter, ke Geraltovi se chovají po svém a celkově díky nim působí svět mnohem živěji.
Zaklínač si hodně dělal reklamu svými možnostmi rozhodování - to, myslím, splnil na výbornou. Vy si skutečně vybíráte rozdílné cesty, jak hrou postupovat. Autorům se dokonce podařilo vytvořit na vás některými nástroji i jistý emocionální a morální nátlak, k tomu je všechno v Geraltově světě opravdu hodně relativní. Za to tleskám. Na druhou stranu to přináší i řadu konfliktů (více rozepsáno v odpovídajícím spoileru) s filosofií Geralta z předlohy.
Hudební soundtrack je fantastický. Věčná škoda, že se někomu nepodařilo lépe nastavit jednotlivé spouště hudby, takže si v průběhu hry vychutnáváte do kola pět sice skvělých a nerušivých, přesto pouze pět melodií. Kvalita dabingů je hodně nevyrovnaná - zatímco Čechům se v dabingu podařilo dodat některým postavám (Talar, Vincent, Zoltan,...) osobitý ráz a celkově i lépe zvládli technickou úroveň (mastering), některé postavy (Geralt, kněz rybolidí,...) se nedaly absolutně poslouchat. Poláci odvedli mnohem kvalitnější práci - počtem herců, voiceactingem, výběrem herců atd. Když hrát, tak jedině s polským dabingem, věřte mi.

Závěrem omluva a vysvětlení, proč jsem to napsal tak dlouhé - Zaklínač je podle mě totiž hrou, kterou by ostatní moderní RPG chtěla být - např. Bioware leccos ukradli (nepovedeně) pro své Dragon Age. Zaklínač dokáže být akční, ale zároveň má výraznou adventurní část, zahltí vás úkoly (čímž se mnohdy stane opravdu nepřehledným), ale ty úkoly jsou, s výjimkou smluv, stále svěží a odhalují vám něco, co použijete dále. Hra je dynamická, reakce okolí na vaše konání nepůsobí uměle a celkově hra budí dojem uvěřitelnosti mnohem lépe než konkurence. Navzdory mamutí herní době pohybující se kolem devadesáti hodin jsem se nikdy výrazně nenudil (výjimku tvoří asi stá návštěva bažin a samotný závěr) a hra se nikdy neopakovala. A nakonec hra skutečně působí dospěle, ale nedělá to laciným dojmem - sex karty holek, s kterými se Geralt vyspí opravdu nemusíte sbírat, ale až na pár výjimek nemáte pocit lacinosti, pokud je sbíráte - prostě se to podařilo do hry přirozeně zasadit. Daleko lépe je zasazen alkohol, sprostá slova a násilí - to je 100% součást a ani na chvílí jsem si neříkal, že to nebylo nutné (a to dokonce ani u Talara, který na tom má postavenou image).

O páté kapitole a závěru: V této fázi tvůrci podělali až příliš a hodně jsem váhal, jak to zohlednit v hodnocení. Geralt se vrací do Wyzimy, kde v začala občanská válka, Wyzima hoří, všichni umírají, přesto si dvořané v královském zámku tančí, to mě docela naštvalo, ale co, říkal jsem si. Dostal jsem se zpět do Wyzimy, kde jsem se Zoltanem pomáhal urpchlíkům - Zoltan vždy vbíhal ochotně do bojů, s kterými jsme neměli co dělat, takže z uprchlíků se mnohdy stala krvavá kaše, navíc často vypadávala AI a Zoltan prostě nikam nešel, případně nás dementní respawn chytil v kleštích cestou k cíli questu a Zoltan odmítal opustit bojištět. Později jsme se měli dostat k Toruviel - situace je taková, že všude zuří lítá řež, Wyzima stále hoří a rytíři Řádu tlačí, Zoltan křikne, že musíme za Toruviel. Hledáním místa, jak se dostat za barikádu jsem strávil 45min, což jakékoli napětí nebo atmosféru vděčeně pohřbilo. Následoval výlet do bažin a rozhovor s hlavou Řádu - byl zajímavý, ael vzhledem k tomu, že začal, když jsem stál vedle stále ještě živého záhonku echinopsů a v zádech měl pět Bloedzuiggerů, působil absolutně trapně. V kontrastu s posledním rozhvorem byl navíc naprosto perfektní a nechápu, proč byl zařazen na tak pitomé místo. Později musíte znovu osvobodit princeznu z prokletí strigy - v zásadě úplně stejně jako v úvodní animaci, jen s tím rozdílem že běháte kolem sarkofágu a hrajete 'chodí pešek okolo'. Design lokací je v páté kapitole zcela nesmyslný a podle hesla 'hlavně ať to není rovně', takže bez mapy nikam netrefíte a zasekáváte se o ponořené či neviditelné překážky. Epilog je potom ukázkové nastavené kaše, kde vás od finále zdržují nudné, zbytečné a pitomé souboje nebo rozhovory, které by se mohly odehrát klidně jindy a jinak. Přesto závěr, když Geralt vzal do ruky dwimmeritový amulet napravil hře reputaci. Bez něj bych za zmíněné školácké chyby srazil deset procent.

O použití Geralta coby hlavní postavy: Jak jsem přiznal, předlohy jsem nečetl, ale seriál mám nakoukaný do aleluja. Každopádně v průběhu hry jsem si opakovaně říkal, že se věci dějí, jak se dějí, jen kvůli tomu, že je hlavní postavou Geralt. Některé situace mají asi miliardu řešení, ale protože na jedné straně chtěli tvůrci z Geralta dostat ty jeho úvahy o neutralitě a na druhé straně dát hráči možnost se rozhodnout, působí některé z nich polovičatě a cítím z toho silně nevyužitý potenciál. Je určitě super pocit, že Geralt potkává své přátele a některé odkazy (např.: "A draka za kámoše nemám?" jsou super, ale přesto to nevyváží možnosti, které by tvůrci mohli využít, kdyby nám dali možnost hrát za nového, mladého a čerstvého zaklínače. Všechno by působilo daleko přirozeněji a znalci Geralta z knih by nebyli překvapeni, že z Geralta se najednou stal málem soudce dění všeho světa.

O protipirátství: Aneb když dva dělají totéž, není to vždycky totéž. Tam kde EA prudí svými hovadskými korporačními manýry se rozhodl jít CD Projekt cestou 'náš zákazník, náš přítel'. V originální edici nám naservírovali tištěný a nešizený manuál, tištěného průvodce hrou, tištěnou mapu, CD se soundtrackem a tištěnou povídku. V obyčejné edici. Dokonce Rozšířenou edici zpřístupnili majitelům původního vydání. Nakonec se CD Projekt zařekl, že už nikdy nebude používat DRM ochranu, protože to akorát způsobuje potíže. Tomu já říkám starost o zákazníky a boj proti pirátům - nabídnout něco navíc. Nebudu zastírat, že tímto chováním si mě CD Projekt získal a nakonec to ovlivnilo moje hodnocení. Myslím, že za takové situace si rád kdykoli koupím plnou hru CD Projektu. A doufám, že mi někdo zaplatí, že jim takhle dělám reklamu.

Pro: Příběh, alchymie, volby, subquesty, grafika, hudba, polský dabing, chování CD Projektu k zákazníkům.

Proti: RESPAWN nestvůr (!!!!!), občas příliš dějových úkolů, český dabing, pátá kapitola a epilog (ne však završení příběhu), extrémně málo zbraní a zbrojí, špatné vyvážení skillů, Geralt neumí skákat.

+32 +33 −1
  • PC 100
 „Víš, kdo jsem?“

„Jsi děda! Máš bílé vlasy jako každý děda. Sice jsi škaredý, ale líbíš se mi!“


„Mám to ale kliku…“   
 


Roku 2007 se na trhu objevuje hra se kterou jsem se ještě nikdy nesetkal, s mechanikami, které jsem ještě nikde neviděl, s grafikou, kterou jsem se nikde jinde nepokochal, s drsným, dospělým příběhem, který jsem ve hře ještě neprožil… s hrdinou, který se právě díky tomuto dílu postupně stal kulturním fenoménem… Jmenoval se Geralt z Rivie a byl to zaklínač, profesionální zabiják příšer.  

Stejně jako mnoho ostatních hráčů v naší kotlině, jsem se k Zaklínači dostal díky Score DVD, které poskytovalo na zkoušku velkomyslně rozlehlé demo, v podstatě celou první kapitolu. Tehdejší česká pobočka - Melitelé ji buď milostiva - CD Projekt, pojala marketing hry ve velkolepém stylu. Strategie se vyplatila a pro mě zůstává propagační kampaň prvního Zaklínače jedna z nejlepších v historii herního průmyslu. Především kvůli tomu, že si získala i můj měšec (jenž bývá obvykle hypuvzdorný), který se tehdy, ihned po dohrání dema, ztenčil o krásných baťovských 999,- orénů… chci říct: korun. V krásné stylové krabicovce s tištěnou mapou zaklínačského světa, jenž mám schovanou dodnes. Důvodem, proč se mi hra zaryla hluboce pod kůži, byl v neposlední řadě i kompletní český dabing, který, říkám to hned, nadevše zbožňuji, byť má své stinné stránky, ale o tom později.  


Když jsem v úvodu řekl, že Zaklínač byla hra, se kterou jsem se ještě nikdy nesetkal, myslel jsem to vážně. Přesto mi na ní od začátku bylo cosi povědomé. Později mi došlo, že kdybych si odmyslel tu krásnou grafiku, dostanu mé milované KotORy. CD Projekt, nemajíc tehdy svůj vlastní engine, jel na licencovaném Aurora enginu od Bioware a vytřískal z potenciálu tohoto rychle zastarávajícího softwaru naprosté technické maximum. Už v té době jsem takový um obdivoval.  

Ano, herní svět je stále přísně ohraničený koridor. Přesně, jak se na Auroru sluší, ale kluci a holky z CD Projektu v hráči dokázali navodit pocit, že se jedná o obří, rozlehlý, otevřený svět. Do tohoto světa umístili zapamatovatelné, charakterní postavy a s nimi spojené příběhy, které byly častokrát vyvedené přesně v Sapkowského filozofii morálních dilemat a výběrem mezi menším zlem. Protože ve světě Zaklínače není nikdy čisté dobro, ale chodí ruku v ruce s temným, často bestiálním zlem. Rovněž nálepku 18+ si tato hra odnáší zcela po právu. Ve hře se totiž neustále souloží, mluví sprostě, tečou potoky krve, kutálejí se useknuté hlavy a především je zde nahota, což je stále (nechápu proč) v herním prostředí ta nejkacířštější troufalost. Přičtěte si ještě naprosto kongeniální hudbu a zvuky. A už z tohoto malého výčtu vám dojde, proč si hra zaslouží označovat přívlastkem legendární.  

Příběhem se zde budu zabývat pouze rámcově, neboť ho všichni znají. A kdo ještě ne, nebudu mu kazit zážitek. Nutno ale říci, že jeho začátek je více nežli tuctový – ztráta paměti, nečekaný útok, chaos, odhalování pravdy. Nezní to nijak speciálně a není, ale příběhovou genialitu pocítíte při samotné cestě za finálním střetem – množství nesčetných zvratů, mnoho skrytých i nepokrytých motivací vedlejších i hlavních postav, vše mající svou logiku, někdy až velmi absurdní logiku, skvěle napsané dialogy a především překrásné prostředí ve slovanském slohu. Zde se bude cítit každý Evropan na východ od nás tak nějak jako doma. Nejedná se o žádný americký Abeir Toril, ale o středověkou Evropu, jako vyšitou. S pražským orlojem jako bonusem. Celkové atmosféře odpovídá i ošacení a účesy obyvatel – s Ivánkem se zde budete setkávat často. To je osvěžující podobně, jako u prvních dvou Gothiců.  

Více ale s potvoráky, jak by řekl jeden cihlář. Těch je ve hře uspokojivě rozmanité množství a každá ze stvůr má svůj domácí biom. Ve hře sice nejsou koboldiska, co maj velký čepičiska, ale jinak jsou zde skoro všichni „staří známí“ z knižních příběhů. Včetně Strigy a Zeugla. Nejčetnější zastoupení zde mají bezesporu Utopenci a Topivci. Ze začátku je jejich srážení Aardem a dorážení zábavné, ale ke konci hry se stanou velmi otravní. Boj s nemrtvými mně naproti tomu neomrzel nikdy. Velmi nebezpečné Echinopsy a Archespory jsou zase dobře vymyšlené stvůry. S každou nestvůrou se bojuje jinak a na každou platí jiná taktika. Jediný společný jmenovatel je nezbytný stříbrný meč. Zde se dostáváme k prvnímu mínusu, což je obecně omezený výběr zbraní. Geralt buď meč vyfasuje, nebo je jím obdarován, případně si může nechat meč vykovat u kovářů z meteorických a magických rud. Faktem zůstává, že se ve hře nachází jen několik málo unikátních kousků, co by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Ještě horší je to se zbrojí. Zbroje jsou ve hře pouze tři, z nichž dvě jsou deriváty základní kazajky. Ničemu to sice nevadí, ale všichni se v RPG rádi parádíme. Zde to mohlo být lepší. Co je však naprosto geniální, je systém alchymie a olejů. Už ten magický zvuk, který zazní, když si při meditaci otevíráte alchymickou záložku, vás dokáže krásně navnadit na mnohdy až detektivní minihru. Hru jsem dohrál nesčetněkrát, ale nikdy ne na nejtěžší obtížnost, Až nyní, kdy jsem si byl jistý v kramflecích. A jak se píše v popisu nejtěžší obtížnosti – bez alchymie nelze přežít. A je to svatá pravda! Teprve nyní, když byla hra opravdu hardcore, jsem docenil krásu, která se s mícháním lektvarů pojí. Samozřejmostí je sbírání bylinek a částí těl nestvůr. Z toho všeho si destilujete vaše zaklínačské elixíry a oleje. Oproti pozdějším dílům je zde potřeba použít silný alkohol, jako základ. V případě olejů kvalitní tuk. Komplexnost alchymie je ještě umocněna takzvanými dodatečnými substancemi, které přidají lektvaru jednu ze tří doplňkových výhod a rozhodně se vyplatí si to pohlídat. U Vlaštovky dominanta rubedo, u Úplňku dominanta albedo, u Puštíka dominanta nigredo. Když to vše před bojem zkombinujete, stanete se pravým strojem na zabíjení a vliv vhodně zvoleného oleje a lektvaru, je opravdu citelně znát. To mi velmi chybělo v pozdějších dílech. Abyste ale mohli alchymii efektivně používat, potřebujete studovat nestvůry a bylinky a k tomu slouží knihy, které nejčastěji seženete u knihkupců. A že jsou jejich ceny astronomické! V první půlce hry jste tudíž neustále bez peněz, protože vše, co vyděláte, vrazíte do knih, což je i celkem poetická skutečnost. To, že jste neustále nuceni přemýšlet nad tím, za co své vydřené orény utratíte, je velmi motivující. Vzpomínám si na svou radost, když jsem našetřil pět tisíc orénů na vylepšenou zbroj. V těch chvílích je totiž taková suma hotový poklad a tyhle chlupy se vám pouští jen s velmi těžkým srdcem. K rychlým penězům se dá přijít ve hře v kostky, respektive v pokerových kostkách. Jedná se o velmi zábavnou a krásně designovanou minihru, ve které umělá inteligenci nepokrytě cheatuje, až to není hezké. Ale to vzrušení před každým hodem se zkrátka neomrzí. Benefity z výher jsou navíc nezanedbatelné. Když už nehrajete kostky, můžete si dát boxerský mač, což také zpestří courání hrou. A když už vás nebaví ani to, můžete sbírat malované kartičky, což mně bavilo samozřejmě ze všeho nejvíc. O taroty se však nejedná…  

Alfu i omegu ale v každém RPGéčku představuje boj. O soubojovém systému se toho řeklo u prvního Zaklínače mnoho. Ne každý je z něho nadšený, Za sebe mohu říct, že mi klikací systém a tři různé bojové styly velmi sedly. Systém je poměrně jednoduchý, ale na nejtěžší obtížnost, kdy nesmíte udělat chybu, odhalíte jeho komplexnost. A kupodivu mně bavil daleko více souboj s lidskými protivníky, než s nestvůrami, protože ocelový meč má mnohem lepší a zábavnější animace. U stříbrného meče, zejména při rychlém stylu, jsem Geraltovo cirkusácké eskamotérství moc nepochopil a nelíbí se mi. To objektivně nic nemění na tom, že soubojový systém je zábavný, avšak má své technické mouchy kvůli Aurora enginu. Bohužel se nepříjemně často stává, že kurzor nereaguje na váš klik a vás nejen že něco sežere, ale zároveň se přeruší kombo, ze kterého mi nikdy nepřestal žilami proudit adrenalin. Občas kurzor nereaguje vůbec a vy musíte popoběhnout pár kroků, aby zase „naskočil“ Občas jsou vaše reflexy rychlejší než hra a přesto, že provedete útok správně, systém hry prostě nestihne zareagovat. Stává se to hlavně při střetech s většími skupinkami nepřátel. Občas to opravdu dokáže naštvat, v horším případě i zabít… Geralta, ne vás. Systém znamení je zde též úplně jiný, než v dalších dílech. Mým nejoblíbenějším znamením bylo Igni v závěsu s Aardem. Quen jsem použil jen párkrát, Yrden pouze jednou na zkoušku a Axie nikdy. Znamení prošla obrodou k lepšímu až v pozdějších dílech, kde naplno dokážete využít jejich potenciál. Zde je účinné především Igni a Aard je na frajeřinky, což také musí někdy být.  

Ale ani boj by nebyl o ničem, kdyby mu nepředcházela řádná motivace. O to se zasluhují nejen skvěle napsané charaktery, ale i jejich dabing. Kdyby se mne někdo zeptal, co si vybavím jako první, když se řekne první Zaklínač, odpověděl bych: „Vyhulený hlas Rudolfa Kubíka.“ Nebudu ani moc přehánět když řeknu, že se jedná o Kubíkovu dabérskou životní roli. Právě jeho morousovitě, pichlavě, nízce posazený hlas s minimem emocionálních výkyvů, učinil pro mě z Geralta jednoho z nejikoničtějších a nejzapamatovatelnějších herních charakterů vůbec. Byť dabing občas pokulhává a tón hlasu slyšitelně nezapadá do dané situace, což platí pro dabing všech postav, sedí mi do hry jako ….. na hrnec! „Cooožeee?! Tys ožratý!“ „To není praaavdaaah!“. Občas nastane bizarní situace, kdy dva charaktery, stojící vedle sebe, dabuje jeden a ten samý hlas. Což je příklad Magistra a Azara, kterých se báječně zhostil nedávno zesnulý Vladimír Kudla, jehož hlas mi bude v dokumentech strašně chybět. Stejně jako hlas Petra „Bodieho“ Olivi a chraplák Pavla „Senzo Tanaka“ Pípala, známého třeba i z Poldy, jehož hláška: „Nosíš meč na zádech jak pádlo!“ mně vždy rozesměje. Takové matadory českého dabingu se podařilo pro hru získat a i díky nim na český dabing v této hře nedám nikdy dopustit, byť připouštím, že rozhodně není dokonalý, ale dokonale se do hry hodí. Ani zde nesmí chybět přítomnost Bohdana „zeleného šmejda“ Tůmy a všudypřítomného (a znovu charakteristicky přehrávajícího) Libora „mám stovečku, kdo dá dvě stovečky?“ Terše.  

První díl zaklínačské ságy pro mě již navždy zůstane srdcovou záležitostí, kterou řadím nad oba zbývající. Byť ho už začíná ohlodávat zub času, neztrácí nic ze svého specifického kouzla. Paradoxem i zůstane, že to byla právě herní sága, co ze zaklínačského světa stvořila mezinárodní kult, který se zrodil právě s tímto dílem, jenž Andrzej Sapkowski nepokrytě nenávidí, byť jeho knihám udělaly hry tu nejsnovější reklamu, jakou si mohl přát. A já si rovněž přiliji trochu toho oleje do jeho rozohněného běsu, když prohlásím, že právě hry jsou pro mě ten pravý Zaklínač a nikoliv knihy, protože knižní sága mně, vyjma výtečných povídek, nebavila. Zato hry ano. A ze všech nejvíce právě první díl. 

A na závěr jedna interdimenzionální rada:  

„CHRAŇ SE PŘED MOREM!“
"Jak?“
„Lněným klůckem si zakryj nos a ústa.“
„Hmmm.“
„Když si zabalíš hubu, možná se ti mor vyhne!“ 

Pro: Nejlepší přenesení zaklínačského světa na počítač, skvěle napsané dialogy a charaktery, alchymie a soubojový systém, Kalkstein, dabing a hlášky

Proti: Málo mečů, ještě méně zbrojí, klikací soubojový systém nebývá spolehlivě funkční

+32 +33 −1
  • PC 95
Nemůžu si pomoct, ale zaklínač je pro mne asi nejlepší rpg. Zabodoval u mne hlavně příběhem a atmosférou(to se musí vidět), což považuji u rpg za nejdůležitější.A díky jeho nečernobílosti, ho stavím nad takové skvosty jako KOTOR.

Zaklínač běží na aurora enginu, což není žádný mladík(využíval ho už Neverwinter Nights),ale i tak nevypadá hra na dnešní dobu špatně. Lví podíl na tom mají překrásné lokace.Ale daní za starší engin jsou časté loadovací obrazovky, opakování modelů npc a vyšší hardwarová náročnost.

Za obrovský klad považuji, že spousta vedlejších úkolů se promíta do hlavního příběhu a mají většinou několik řešení, ale ne černobílé. A pak tu jsou typické vedlejší úkoly typu přines mi ... ,ale díky Sapkowskeho monstrům, je i ty radost udělat. (Napomáhá tomu celkem dobrý bojový systém.)

Zvuková stránka je téměr perfektní: nádherný soundtrack, dobré zvuky a slabý český dabing, naproti tomu polký dabing je na profesionální úrovni.

Zaklínač si mne prostě naprosto získal. A ostatním doporučuji.

Pro: příběh, atmosféra, hratelnost, polský dabing, hudba

Proti: malo typů postav, epilog ,český dabing

+31 +32 −1
  • PC 90
"Táhni pryč a vyhoň si ho.”

Tato legendární hláška z knih se sice ve hře nevyskytuje, ale úkol je podobný. Sbíráte karty žen, které jste "navstivili" svým mečem. Kromě tohoto meče Geralt disponuje také jednim stříbrným na monstra a jedním železným na lidi. Všechny tři meče střídáte rovnoměrně.

A i když neřešíte problémy stejné jako v předloze, herní svět je naprosto věrný tomu původnímu. Krutý svět plný intrik a podvodníků. A na vás je si vybrat. Komu budete věřit? Váš boj.

A tak pokud se zrovna neprocházíte po zdlouhavých bažinách, nemáte šanci se nudit. A pokud se i přes to nudíte... No... Nezbývá než se řídit úvodním citátem

Pro: Příběh, volby, dialogy, prostředí

Proti: Bažiny, boje

+31
  • PC 80
Tak a je to konečne za mnou. To konečne preto,lebo som mala túto hru (vlastnou vinou) rozťahanú na niekoľko mesiacov. No napriek tomu som si ju patrične užila a hodnotím ju veľmi kladne.

Čo je veľké plus je český dabing a titulky. Kvalita síce trošku kolísa- od bezchybného Geralta až po dedinského muža s hlasom ženy. Skôr som sa na tom zasmiala než že by mi to vadilo, ale ak by dali do repertoára viac českých hlasov,tak by som sa nehnevala. Stále sa opakujú tie isté a niekedy to môže miasť.

Ďalším pozitívom je zasadenie hry a príbeh. Mala som pocit akoby to malo takú tu správnu európsku atmosféru ( v dobrom) tých starých starých čias. Samotný príbeh je pre mňa ok hoci nie niečo z čoho by som padla na zadok. Niekedy príliš zdĺhavý a pomaly napredujúci s množstvom rovnaķých vedľajších misií. No inokedy svižný a plný napätia.

Inak veľmi sa mi páčil systém zbierania kartičiek mojích, hm, priateliek :) Viem, že to môže byť v tejto dobe brané veľmi sexisticky ale hodilo sa mi to do celkovej atmosféry.

Čo ale kladne nebudem hodnotiť je technické spracovanie. Grafika má ďaleko od pojmu nádherná a hoci ja nie som taký fajnšmeker a nevadí mi niečo staršie, tak si myslím, že by som ju viac ocenila v období keď hra vyšla. Neviem či to priamo patrí ku grafike ale veľmi ma znervózňovali miesta kde bol očividne veľký priechod, cestička alebo schod a Geralt sa mi zasekol. Akoby mu vadil jeden pixel a to bol koniec. Nakoniec to vždy zachrálila obchádzka ale prečo je tam naznačená cesta keď sa po nej nedá ísť? To ma vedelo vytočiť.

Ďalšou vecou bolo padanie hry. Hrám si hrám a zrazu zásek a bola som na svojej ploche. Len som sa modlila aby som nemala ďaleko save. Niekedy to vyšlo inokedy nie a tak som radšej neskôr ukladala hru veľmi, veľmi často.

No a napokon mi vadilo, že sa po svete nedá pohybovať rýchlejšie alebo sa nejako premiesťovať, ak nepočítam pár brán, ktoré túto úlohu splňovali ale neboli zďaleka všade.

Celkovo sú moje pocity viac pozitívne než negatívne ale musím preniesť jednu vetu a dúfam, že ma neukameňujú. Hrala som už aj lepšie hry. :)

Pro: Zasadenie príbehu, dabing, humor, kartičky

Proti: Technické spracovanie, niekedy nudné a opakujúce sa questy

+31
  • PC 95
Když jsem zkoušel Zaklínače poprvé, napadlo mě, že to bude nějaký nepovedený akční maglajz ve stylu LOTR: Conquest, kde hráč masakruje tuny zrůd, tupě, ale s kvalitním hrdinou na pozadí. Po první rozehře Zaklínače, kdy jsem se dostal do prvního aktu, mi hra přišla nějaká divná-a Geralt sám takový plochý, svedl jsem to tedy na chybu dabingu, a dlouhý čas jsem si na hru nevzpomněl. Až jsem začal číst knižního Zaklínače, začala mi Geraltova "citová plochost" dávat větší smysl-podle knihy to tak prostě má být. Ale zpět ke hře. Toto fortelné RPG by mohlo být téměř dokonalé. Téměř. Skvělý poutavý příběh, kdy hráč zjistí, že hlavní zloun Azar Javed je jen poskok Velmistra Řádu planoucí růže, což hlavní zloun, zachraňující lidi tím, že ve Wyzimě rozpoutá boj mezi nelidmi a Řádem, povedené dialogy, nezapomenutelné ironické/sarkastické Geraltovy hlášky (“Ve Wyzimě je špitál, možná tam léčí i duševně choré” na hlavního zlouna... “, Při závěrečném souboji s Králem honu, který říká, že bude muset bojovat se zaklínačem:“Myslel jsem, že budeme hrát šachy”...) , průpovídky některých NPC (náhodná hláška NPC: "Tvoje máma se pelešila s trpajzlem", nebo babizna u Shani: “Cožpak tě maminka slušnému chování nenaučila?..VEN“, “Ty jsi ožralý? VEN“, vůbec tato babice mi pila krev, protože při potřebě mluvit se Shani v jejím domě mě třeba 5 minut vkuse vyhazovala)...NPC byli mimochodem před Enhanced Edicí stádo klonů, Enhanced Editice má algoritmus, který generuje barvy oblečení NPC, a pár jich přeskinovalo úplně (Carmen) takže už to není tak hrozné, přesto si ale se ale nelze někdy ubránit dojmu.”kde jsem toho člověka viděl”. Svět je také slušně fungující, NPC v noci spí, ve dne pracují, v případě deště sedí doma, lidé na ulici klábosí, okolo hospody U Chlupatého Medvěda stojí štětky. Svět je přesně podle knih, takže je dospělý, plný násilí i sexu, elfové jsou občané druhé kategorie páchající "odvetné útoky" alias uděláme si z lidí cvičné terče....Zaklínač tudíž působí o dost uvěřitelněji něž třeba Skyrim, který pouze bere hrdinské skutky, nikoliv ten hnus okolo.
Do toho všeho vstupuje Geralt, který už v prvním aktu zjišťuje, že je nutno dělat rozhodnutí. Ne ovšem ledajaká rozhodnutí ("chytil jsi vraha, lze ho buď zabít a dostat za jeho hlavu odměnu, nebo ho pustit a nedostat nic..")..ne, tak snadná a prvoplánová rozhodnutí v Zaklínači vážně nejsou. Geraltovo rozhodování spočívá pouze ve výběru mezi větším a menším zlem, což závisí na úhlu pohledu. Díky rozhodování se lze dočkat zajímavých změn v příběhu. Dokonce i v qeustech. Pokud například vyhladíme elfy, jejich vůdce překvapivě nezadá quest na hrdinskou výpravu na hřbitov. V zásadě lze hru vést neutrálně, jak se podle knih Geralt chová, to znamená, že se během hry nepřidáme ani k Veverkám, rebelujícím elfům, trpaslíkům a jiným nelidem, ani k Řádu Planoucí Růže.
Díky dospělému světu zde není nouze o brutální Geraltovy “finishing moves”, ani o ženy. Geralt zkrátka využije každé příležitosti, aby se dostal pod sukni, ale vše je velmi decentně ztvárněno. Za “dobyté” ženy dostává kartičky, nic víc, což je trošku škoda. Za slabou náplast se dá považovat ,že postupem hry si Geralt volí ze 2 “životních partnerek” Triss Ranuncul, nebo Shani.
Hra se snaží přiblížit realitě v mnoha ohledech, například v inventáři nejde nosit 40 mečů, 35 brnění, ale jen věci, které jdou “téměř” nosit u sebe i v reálu. Třeba ještě jeden záložní meč, nebo jinou zbraň, a malou zbraň poslední záchrany na noze - dýky, nebo i Mahakamské kladivo. Bohužel, Geralt umí bojovat plnohodnotně pouze s meči, takže dýky a kladiva jsou spíše na okrasu.. Inventář pro věci, quest itemy a pro alchymii je oddělen, což je pokrok proti “neenhanced edici”, kdy bylo zkrátka vše v jednom pytli.
Alchymistický systém je zde velmi slušně propracován, protože už na střední obtížnost je použití lektvarů v těžších bojích nutnost. Sbírat bylinky a míchat roztodivné zaklínačské lektvary je radost, nikoli zbytečné trápení. Lektvary navíc zvyšují toxicitu, tudíž do sebe nejde naklopit 30 lektvarů a pak být nesmrtelný. Tudíž je třeba volit, čím Geralta nadopujeme, což záleží na nepřátelích, kteří jsou docela neokoukaní, ze slovanských bájí a pověstí vycházející (Polednice, Striga...), a povedení.
Obtížnost je vyvážená, při vstupu do Bažin není Geralt nedotknutelný, stačí silnější potvora (Archespora, nebo shluk Utopenců) a je po něm. Se získanými zkušenostmi se ale výprava do Bažin stává pěknou procházkou, kterou kazí sem tam pár mrtvol na cestě. Mrtvoly se rozpadají po určité době na ostatky, které leží na místě skonu té či oné potvory slušně dlouhou dobu, což opět přidává na uvěřitelnosti.
Bojový systém je jeden z nejlepších, co jsem v RPG viděl. Zaklínač u sebe má 2 meče (stříbrný na potvory, ocelový na lidi i když Velmistra Geralt zabije stříbrným “Tento meč...je na zrůdy”) .K tomu ke každému meči 3 styly-silný, rychlý a skupinový. Tím pádem je třeba volit jak meč tak styl podle nepřítele. Geralt skládá z útoků “komba”, kdy stačí kliknout v okamžiku, kdy se ikonka meče změní na ikonku rozpáleného meče. Čím delší nepřerušené “kombo” je, tím lépe zaklínač bojuje. Animace, co boj doprovázejí jsou výborné (tvůrci měli z čeho čerpat) a boje nejsou stereotypní. Žádné tupé klikání myší, je nutné boj sledovat a útoky časovat.
Questy, úkoly hlavní linie jsou velmi propracované, díky rozhodování často i jinak končící. Vedlejším questům (také v nich platí rozhodování, i když důsledky nemají valný vliv na příběh)se také nedá nic vytknout. Jsou nápadité a neokoukané. Samostatnou linií nepovinných questů jsou zaklínačské zakázky, kdy je potřeba pobít určitý počet daných potvor a přinést z nich určitou ingredienci. Ale i zadání takových questů může být nápadité, jelikož zadavatel vždy tu danou ingredienci na něco potřebuje, takže žádné “jdi a vymlať”. Speciální typ questu je trofej-vždy se někde v aktu potlouká jedna nebo dvě potvory, za jejichž skalp jsou slušné peníze. Bohužel, místo na háku u pasu má Geralt jen jedno, to znamená, že když se podaří zabít 2
trofejní monstra najednou, musí vzít jednu trofej a pak druhou. Neexistuje, že by si strčil trofej do báglu. Bohužel, s questy se někdy váže jistá nepříjemnost-určité úkoly jdou plnit jen po splnění určitých fází jiných úkolů, což nutí sem tam otevřít návod, nebo nefungující quest odložit na později. Je tu i možnost hraní kostkového pokeru (skvěle vymyšlené), nebo boxu v hospodě (s patřičným talentem jednoduché až moc). Oběma těmito způsoby jdou získat peníze, které se dají utratit za knihy, s kterých lze vyčíst, jak rozpoznávat určité byliny, za bestiáře, které poradí jak na kterou potvoru (a ten způsob fakt funguje !), nebo za lepší brnění (tuším okolo 5 000 orénů), případně za úplatky, ukování lepšího meče (1 000), i jiné hlouposti. O stavu ekonomiky si jde udělat obrázek podle toho, že po splnění všech zaklínačských zakázek, boxu, pokeru a qeustech mi zbylo 13 000 ! orénů. Přitom jsem v hospodě popíjel, knihy si kupoval a meče vylepšoval...jen lepší zbroj jsem si na ty 2 akty nekoupil. Obecně na začátku hry šetří Geralt každý orén, potom se penízky začnou tak rychle sypat, že je není za co utrácet.
RPG systém je dostačující, jednak lze zaklínače zlepšovat v síle, inteligenci, vytrvalosti, odolnosti...ale také v umění s mečem a sesílání znamení. Talentový strom každé dovednosti je rozdělen na úrovně talentů-bronz, stříbro, zlato. Za postup na novou úroveň dostaneme určitý počet nejprve bronzových, poté bronzových a stříbrných, a nakonec i zlatých bodů. Nakonec ale ty body není ani kam strkat, protože veškeré užitečné stromy jsou již zaplněny. Škoda. Přitom prvních pár úrovní tento systém vypadal velmi slibně.
Zaklínači umí rovněž používat znamení, což ve hře znamená, že použitelná jsou znamení Aard (odhození protivníka a jeho efektivní doražení Geraltem), nebo Igni (skupinové grilování), maximálně ještě Quen (ochrana před zraněním, ale nejde bojovat) na začátku hry, když Geralt potřebuje projít nějakou nebezpečnou oblast. Na zbylá znamení je škoda energie, Yrden vytvoří magickou past, která párkrát nepřítele zraní, což teoreticky funguje, ale prakticky je to horší. Axie zase umožní zakouzlit potvoru, aby bojovala na straně zaklínače, což bez masivní investice bodů nemá význam. A na investici bodů jsou tu lepší znamení.
Jádrem každého RPG je nutnost postavu vybavovat lepším vybavením, což v případě Geralta tak úplně neplatí. Třeba brnění je pár typů, základní koženice, lepší koženice, a potom Havranovo brnění. Toť vše. Já osobně jsem hru profičel bez investic do lepších zbrojí, tudíž jsem měl základní zbroj a ke konci Havranovu zbroj.
Meče jdou rovněž zlepšovat, buď brouskem, nátěrem, magií, nebo jedem, ale toto je pouze dočasné. Ze 3 meteorických kamenů jdou nechat u kováře udělat nové ocelové meče, stříbrné se dají vykovat ze 3 run. Ovšem nově vykovaný meč z meteorické oceli, nebo meč slitý z run vypadá vzhledem stejně jako jeho obyčejný předchůdce, ale má lepší statistiky. Kromě toho lze získat pár vzhledově odlišných mečů od Paní jezera za usmíření lidí a rybolidí(bohužel vypadá stejně jako klasika), za zabití Strigy (zerrikánský meč)., elfí meče.., které převyšují svými vlastnostmi, všechny meče, co jdou vyrobit, tudíž není motivace shánět úlomky meteoritu a runy....
Geralt měl v knize vždy koně. Klepnu. Ve hře musí chodit pěšky, což by nebyla taková tragédie, kdyby pro to byly optimalizované vzdálenosti, které je potřeba urazit pěšmo. V prvním a ve čtvrtém aktu se tím pádem Geralt projde, v ostatních aktech toto trápení odpadá. K cestování se váže ještě jeden neduh-prostředí je otevřené, ale Geralt neumí skákat, rovněž prudší zítka nebo hlubší voda mu dělají problémy. Sem tam se k tomu přidají i neviditelné stěny, což částečně poddrývá jinak skvěle ztvárněnou krajinu. Její vzhled a vůbec grafika hry jsou poplatny době vzniku hry a Aurora enginu. Grafikům se podařilo mistrně vystihnout atmosféru Sapkowského světa, většina lokací se zapíše hráči do paměti. Hudba taktéž velmi zdařile podbarvuje atmosféru.
Suma sumárum jedná se o povedené RPG, které podkopávají (ne až tak strašné) nedostatky. Kdyby se na hře ještě cca půl roku pracovalo, mohl být Zaklínač skvělé, téměř bezchybné RPG. Bohužel Enhanced Edition tyto věci nezlepšuje...úplně. Klonová města se nekonají, ale zaklínač se pořád nenaučil přeskakovat ploty. Před hraním doporučuji přečíst alespoň pár knih ze Ságy o Zaklínači, jinak si hru zdaleka tolik neužijete, jelikož ve hře jsou velmi často odkazy na děj knih, bez jejichž znalostí si hru ani zdaleka tolik nevychutnáte.

Pro: Skvěle provedený, reálný a dospělý svět, hratelnost, Geralt, Animace, potvory,DOKONALÝ příběh, questy, možnost rozhodování, animace, hudba, dlouhá herní doba (cca 40 hodin),odkazy na knihy

Proti: Talentů je časem hromada, že je není kam dávat, Málo vzhledově odlišných zbraní a zbrojí, zvláštní ekonomika hry, strach zaklínače s překážek, neviditelné zdi, podobnost lidí, procházky, 2x za celou herní dobu hra spadla

+30
  • PC 80
POZOR, POZOR! Kdo přinese alespoň 40 hodin času lidského tvora, ten má odměnu zajištěnou. Přijímám pouze čistý čas!

Neboj se, už to před tebou zkoušelo mnoho zaklínačů, ale ty, Bílý vlku, to jistě dokážeš. Tvá pověst tě předchází. Bude to tvůj největší boj, jelikož ho nevyhraješ svými znameními ani mečem, ba ani legendární Ardaenye proti němu nic nezmůže. Ne, zaklínači, tohle je něco jiného.

Zajdi do Kaer Morhen, pošlu tam nějaké vzrušení, aby jsi mohl toho netvora ulovit. Víš, co znamená Dvojitý agent? Ano, víš. Skoro zabiješ Magistra a Javeda, kteří ti uniknou. Jinak by to nešlo. Pak jdi do Wizymy, tam se budeš motat opravdu dlouho. Zezačátku ho provázej hlavně po Klášterní čtvrti, ukaž mu Blata a až to bude trvat opravdu dlouho, něco vymyslíš za běhu. Třeba vyprahlou poušť nebo ještě lépe zmrzlou Antarktidu! Chachá!

Ale víš, Geralte, čím toho nebožáka udržíš? Prozradím ti to. Používej svoje znamení, zkus je kombinovat. Třeba si hoď na sebe štít, který odráží fyzické útoky nebo zapal ty nestvůry, které ti nesahají ani po kolena (kromě archespory Kokacidia, to je dost těžká bestie, tam si vypij nějaký ten tvůj lektvar) či je odhoď do dáli, vždyť víš, jak mám rád pán... Ehm! Kde jsem to skončil?

Jo, už vím. Sebou si neber žádný batoh, ale překvapivě uneseš toho opravdu hodně. Vážně, víš kolik hodin zabere zjišťování toho, kam se ti to vše sakra může vejít? Řekni Vesemirovi, vykouzlí ti bezednou kapsu. Ale psst, potají. A když všechno ostatní selže, věřím tomu, že otevírání a zavírání různých dveří, bran, mříží, vrat, dvířek, oken, či přechody do jiných částech Wizymy zaberou spooostu času.

To ostatní nechám na tobě, víš, jak to chodí. Sesbírej předmětů kolik chceš, načti knížek kolik chceš, projdi vše, co chceš, je toho fakt hafo na prozkoumávání. Na mě tu U Chlupatého medvěda čeká Beranina, tak se měj, Geralte z Rivie. Pak se stav pro tu odměnu, vem Marigolda a Triss, zachlastáme, zahrajeme poker a zašpásujeme si s děvčaty Carmen. Hlavně vem nějakou kytici, vždyť víš, jak si na to ty bláznivé ženské potrpí!

Najdeš mě v hospodě U Chlupatého medvěda vzadu! Ve sjednaný čas, ve sjednaný den, jako vždy! Zdař!

Pro: příběh, Geralt, narážky na minulost, rozlehlý svět, spousta předmětů, monster a zakázek...

Proti: ...po čase až možná víc než je zdrávo, všudypřítomné a otravné loadingy!

+29
  • PC 80
Tímto titulem se přesouvá knižní série o zaklínači Geraltovi z Rivie na počítače v podobě dobře zpracovaného RPG. Vyniká hlavně skvělým příběhem a atmosférou, trochu pokulhává technické zpracování. Zajímavý je (pro mě) neobvyklý a na první pohled divný soubojový systém. Nicméně jsem si po čase na něj bez problému zvykl. Bohužel při soubojích často dochází k zmatku a to ať už kvůli kameře, tak se mi semtam stávalo i to, že po zvolení akce Geralt prostě vůbec nic nedělal.

Ve hře jsou tři minihry, jde o soutěž v pití (což vlastně ani není minihra), velmi snadný pěstní souboj a hlavně kostkový poker. Ten se opravdu povedl, nicméně radost z něj kazí fakt, že někteří počítačoví hráči značně podvádí. Hráči na úrovni profesionál a výš nemají problém skoro pokaždé hodit z "ničeho" vysokou trojici nebo dokonce full house či čtveřici. U těchto hráčů mi někdy trvalo i 10 her, než jsem je náhodou porazil. Plus soupeř jede vždy poslední, takže má více prostoru pro taktizování před posledním hodem. Víc by to bylo fér, kdyby se pořadí střídalo.

Kapitolou samu pro sebe je český dabing, ze kterého se dle mého názoru postupem času stala kultovní záležitost. Dabér Geralta je podle mě dobře zvolený, mluví monotónně a bez emocí, takhle nějak jsem si při čtení knížek hlas Geralta představoval. Nicméně dochází ke klasickému problému typu hodně postav vs málo dabéru a tak se hlasy hodně často opakují. A bohužel i u postav stojících vedle sebe. Stejně tak se občas stane, že postava řekne jednu větu jedním hlasem a později něco jiného jiným hlasem. Naštěstí se tak děje jen u postav menšího významu. Naopak musím vyzdvihnout namluvení trpaslíků, kde si dabéři se svými hlasy dobře vyhráli.

Suma sumárum, máme tu dlouhé RPG se skvělým příběhem z oblíbeného univerza. Hraní bude určitě bavit každého fanouška knížek nebo seriál(ů) a jistě zaujme i zaklínačem "neposkvrněné" hráče.

Pro: Příběh plný zvratů, Atmosféra, Hudba, Minihry, Dabing

Proti: Grafické zpracování, Kamera, Hra hodně padá

+29
  • PC 70
Tak jsem dohrál Zaklínače. Jednoduchá věta s celkem jasnou informační hodnotou, za kterou by se mělo nacházet nějaké stručné resumé, jenž by můj vztah k této legendě pregnantně vyjádřilo. Budiž. Geralt je sice drsoň, ale já bych ho klidně seřezal a přebral mu všechny holky. Tak ne, to není ideální hodnocení a také to není pravda. Začnu raději znova.

Podmračená obloha barvy oceli se tiše vznáší nad Kaer Morhen, pevností zaklínačů, a její skrovné osazenstvo zatím netuší, jak temnou předzvěst toto depresivní počasí pro jejich životy věští. Větší i menší kusy kamenného zdiva se povalují na nádvořích, schodech i v dlouhých halách a rozbořená cimbuří se smějí do podmračené krajiny jako úsměv žebráka, jehož chrup dostal díky špatné životosprávě a nedostatku hygieny značně zabrat. Podobné kulisy se zdají jako příhodný začátek pro nové dobrodružství hlavního hrdiny, jehož zmrtvýchvstání a polibek amnesie z něj činí výlučný a tragický charakter, jenž je hoden hráčova zájmu. Snad mi odpustíte ten lehký cynizmus předchozí věty. Hra The Witcher si v tomto ohledu kritiku nezaslouží, protože ač se příběh asi do análů zlatým písmem nezapíše, je veskrze zajímavý a relativně uvěřitelný. Byť, a nyní hodně předbíhám, mi závěrečné motivy hlavního padoucha přišly tak trochu matoucí, neřkuli přímo idiocké. Ale tak už to s fanatiky bývá, že jejich záměry mohou ve světle racionálních jedinců, mezi které Geralt jistě patří, vypadat nelogicky. Ovšem ještě než mi budete moci mé resumé potvrdit či na něj plivnout jako na blábol slaboduchého jedince, který motivaci nepřátel plně nepochopil, musíte ubránit Kaer Morhen před nevítanou návštěvou, splnit několik úvodních questíků a pak se i se zbytkem osazenstva rozprchnout na všechny světové strany. A jak to už tak bývá, právě onen skok z kamenného hnízda přímo do vod dobrodružství v podobně neznámých lokací je tím pravým počátkem vaší cesty za spravedlností a odplatou.

The Witcher je pochopitelně RPGčko a pokud se z odstupem podíváte na všechny jeho atributy, možná by se dalo i říci, že se snaží být hardcore RPGčkem. Naneštěstí se mu to příliš nedaří, ovšem nedá se ani říci, že by v tomto ohledu vyloženě zklamal. Jedna z prvních vlastností této hry, na které spočine vaše dychtivé oko, jistě bude inventář a rozhraní pro záznam questů. Toť celkem běžná vlastnost mnoha RPG her. The Witcher vám na stejném místě nabídne i sumarizaci důležitých postav, ingrediencí, lektvarů, míst či potvor, které se navíc časem doplňují a já nemohu než přítomnost podobné informační nálože kvitovat s povděkem. Je vyloženě radost se kochat popisem široké palety nestvůr, které znáte či jste o nich alespoň četli a zvědět, jak tuhou potvoru jste vlastně svým stříbrným mečem přesekli vedví. Stejně tak přehled o důležitých postavách a úkolech je pro osoby s tak mizernou pamětí jako mám já k nezaplacení. Vše je navíc přehledné a relativně stručné, takže se zde neztratíte v nějaké záplavě nudného balastu. Pohříchu musím ale přiznat, že po estetické stránce mi tato rozhraní nepřišla moc zajímavá, ale účel splňují dobře.

I samotný vývoj postavy vám relativně rychle přejde do krve a ta na první pohled matoucí paleta vlastností se vám za pár desítek minut začne zdát přehledná. Máte zde klasické atributy čítající sílu, obratnost, výdrž či inteligenci, trojici vlastností pro stříbrný a obyčejný meč a pak také nějaká ta kouzla... tedy pardon, zaklínačská znamení. Každá z těchto vlastností má svůj kruhový "strom", kam umísťujete své bronzové, stříbrné a zlaté bodíky. Ano, přehledné to celkem je, ale už ne moc variabilní a zajímavé. Přišlo mi, že body do mečů i primárních vlastností musíte tak nějak investovat vyrovnaně a nějaká možnost, jak svou postavu výrazněji personifikovat k obrazu svému, zde není. Většina vlastností nějakým způsobem zvyšuje vaši odolnost a způsobené zranění, popřípadě umožňuje tvorbu lektvarů a podobné věci. I samotná zaklínačská znamení jsou pouze několika málo celkem nudnými kouzly, ačkoli to se nedá brát jako kritika, protože zaklínač není mág, takže by bylo zcela nelogické, kdyby kolem sebe metal mocná kouzla jako Gandalf, kterého kousl radioaktivní Irenicus. Pokud zde snad budete ve vývoji postavy hledat něco na způsob páčení zámků, odstraňování pastí, výřečnosti a dalších podobných nebojových dovedností, budete marnit svůj čas. Něčím podobným tato hra nedisponuje a i zde nemohu nepodotknout, že je to logické. Zaklínač není zloděj, kovář, mechanik ani jiný intelektuál. Je to jen bojovník, znalec nestvůr a vlastně i alchymista.

A právě alchymie v této hře tak trochu zvyšuje jinak relativně nudný vývoj postavy. Sbíráním orgánů a dalších částí z mrtvých potvor a z rozličné květeny si rozšiřujete paletu ingrediencí, které pak můžete za pomocí kvalitního alkoholu během meditace přeměnit v rozličné lektvary, masti a jiné dryáky. Ty vám mohou radikálně zvýšit regeneraci života či energie, pomoci vidět ve tmě, zvyšovat zranění rozličným druhým nepřátel, nebo i zamezit opilosti. Je zde rovněž možnost vytvářet vlastní dělobuchy já se přiznávám, že to jsem snad nikdy nepoužil. Ostatně i ony lektvary jsem si vyráběl spíše výjimečně a vyjma Vlašťovky, Ženských slz a několika málo dalších, jsem kouzlu alchymie příliš nepodlehl. A ono to ani nebylo nezbytné. Zaklínač je na stření obtížnost, na kterou jsem ho hrál, hra velice jednoduchá. A to jak v soubojích, tak i po intelektuální stránce. Nicméně předpokládám, že na obtížnost nejvyšší se asi bez pořádného proniknutí do tajů výroby lektvarů neobejdete. Ostatně hra sama vám to při výběru obtížnosti jasně říká. Je tedy čistě na vás, jestli se intoxikujete tím či oním lektvarem a pomůžete si v boji, nebo zůstanete čistí jako Mirek Dušín po klystýru a nepřátelům se postavíte čelem a s nezkaleným zrakem.

Pokud jde o zbraně a brnění, je The Witcher hra hodně prostinká. Většina zbraní se pro zaklínačský způsob boje nehodí a těch které ano, je pouze pár. Ocelový a stříbrný meč si můžete vyjma alchymistických nátěrů dočasně posílit brouskem nebo diamantovým prachem, popřípadě runami, na což si musíte sehnat kováře. A co se týče brnění, jejich počet můžete spočítat doslova na prstech jedné ruky a ještě vám zbude dost prstů, abyste někomu ukázali paroháče. Odpadá tak jedna z rovin hratelnosti, spočívající v nákupu, hledání a piplání vlastní výbavy, kteréžto mnozí z vás propadli například v druhém Diablu. Naštěstí je svět této hry dostatek zajímavý, abyste truhly v kryptách a poličky v opuštěných chatrčích neprolézali kvůli možnosti nalezení katany +5, ale potěšil vás i herbář, meloun či kuřecí stehýnko. Já sám, jakožto mechem obrostlý pařan, kterému raší lišejník i v podpaží, se snažil svědomitě prolézt každičký kout a zapříst řeč i s tím nejodstrčenějším žebrákem, aby mi snad něco neuniklo, ale přesto - a stydím se to přiznat - jsem právě jeden quest spojený s nalezením slavného brnění nesplnil. Tuším, že mi chyběla jakási litanie. A ačkoli jsem měl v plánu si i tuto položku mezi questy odškrtnout a řádně se na ni podívat, hra náhle nabrala děsivý spád a já se k tomu již nedostal. I přes tuto kaňku na pergamenu mé preciznosti si troufám říci, že jsem splnil téměř vše z toho, co přede mne tato hra předložila, prokecl každého na koho jsem narazil a i tu čůzu princeznu jsem podruhé odčaroval. Jsem zkrátka dobrák od kosti.

Když už jsem zmínil princeznu Addu, nemohu opomenout řící pár slov o erotice, kterážto je v této hře přítomna. Mnozí hráči a kritici podobným pozlátkem smyslnosti opovrhují a snad ho i považují za povrchní vějičku na mladé nadržence, kteří ve svých temných pokojích pokoutně slintají na každé odhalené prsíčko a vyšpulené pozadí. Já se naopak domnívám, že erotika a sex patří jak do života, tak i do hry. Zvláště takové, kde je hlavním hrdinou borec, ze kterého musí být vlhké i frigidní lesbičky. Erotika je v této hře přístupna skrze rozhovory s ženami, které vám za splnění jistého questu či přinesení nějaké vzácnosti dají... no prostě vám dají. Odměnou vám nebude CGI či in-game animace kopulace, ale pouze kartička s více či méně odhalenou a docela kvalitní kresbou dotyčné dívčiny. Jako muž, kterému se ženy ve skutečném životě vyhýbají obloukem a při oslovení promptně sahají do svých kabelek pro pepřák, podobnou možnost balit virtuální ženštiny vítám.

Jednou z nejdůležitějších vlastností dobrého RPGčka jsou rozhovory. A zde, musím to přiznat, tato hra trochu selhává. Povětšinou z různých NPCček sice můžete tahat informace, ale Geralt nezřídka odpovídá sám a bez vašeho zásahu a většina voleb se smrskává čistě na informativní dotazy a nikoli na možnosti výběru. Byť i ty zde jsou, ale týkají se převážně morálních a závažných témat, jako například, jestli se přidáte na stranu utlačovaných elfů, rasistických lidí či zůstanete neutrální jako rádoby povýšený zaklínač, který nemá koule se do něčeho míchat. Své poutavé kouzlo mělo i morální dilema nenávistných vesničanů versus čarodějka, nebo rozhodnutí, jak se vypořádáte s upíry v luxusním nevěstinci či inteligentním ghůlem, nebo co to vlastně bylo. V zásadě mohu říci, že i přes chabou možnost výběru u většiny odpovědí jsou rozhovory docela dobře napsané, občas vtipné a téměř se mi nestávalo, že bych se musel stydět za to, co to ten Geralt vypouští z úst. Navíc ona morální dilemata nikdy nepáchnou černobílým rozlišením na dobro a zlo, ale voní šedí nejasnosti, která vás občas donutí se hluboce zamyslet a zpytovat své svědomí. A to, drazí čtenáři, mohu jen pochválit.

Bez úkolů, neboli hezky česky questů, by se asi žádné RPGčko neobešlo. I v tomto ohledu je The Witcher rozporuplný. Mnoho questů je vyloženě nudných a založených na doktríně dones, přines a odnes, popřípadě jde o zakázky typu někam dojdi, něco sejmi a přines mi z toho mozek či ledvinu. Jiné jsou naopak docela zábavné. Líbil se mi například úkol s sestrami, polednicí a půlnočnicí a pár dalších. V několika případech se mi ovšem stalo, že v rámci určitých questů lidé v rozhovorech reagovali zmateně a já kolikrát nevěděl, co to melou. Snad jsem jen něco řešil ve špatném pořadí a hra nebyla připravena, že například čtyřlístek ze svatyně skřetů získám dříve, než mne o to někdo požádá.

Protože se ve hře ujmete role Geralta, bělovlasého zaklínače s drsňáckým výrazem ve tváři, který své meče ovládá stejně dobře jako svůj promiskuitní úd, nemohu se nezmínit ani o boji. Ten, snad mi prominete tento oxymorón, je trochu nudný, ale i zábavný. V prvé fázi si vyberete, jestli vytasíte stříbrbný či ocelový meč, dle toho, jestli se na vás řítí nějaké fantasy nestvůry či běžná lidé. Dle jejich mohutnosti a počtu si pak zvolíte, zda-li budete bojovat rychlým, silným či skupinovým stylem a následně jen ve vhodný čas klikáte na nepřátele a kocháte se tím, jak v kalužích krve padají k zemi, zatímco Geralt metá piruety a otáčí se jako korouhvička v mixéru unášená tornádem. Nebudu vám kecat, pohled je to občas pěkný a má v sobě punc jisté satisfakce. Nicméně časem je to trochu fádní. V případě silnějších nepřítel si stačí před bojem nabrousit meč, nebo vypít nějaký lektvar (ale jde to i během souboje) a pak už nikdo nemá šanci. Zvláště, když kolem sebe občas vypustíte kruh ohně znamení Igni. Ale Minsc s Booem by Geralta beztak seřezali jak žito, to je bez debaty.

Během svého putování za odpovědmi, zrádci a zloději budete povětšinou navštěvovat neutěšená místa, kde zchátralé chatrče a rozbořené domy budou zpestřovat vnadné kurtizány, bědující babičky s několika málo zuby, otravní hoši tvrdící, že jste velký a ošklivý a holčiny, které po vás budou chtít, ať z nich vyčarujete princeznu. V místních nálevnách a putykách si můžete zahrát kostky, vydělat si pár korun v pěstních zápasech či se opít do němoty a pak se s rozostřeným zrakem šourat po ulicích a bědovat, že jste si zavčas nepřipravili užitečný lektvar s příhodným názvem Ženské slzy. Celá hra je prosycena xenofobií, lákavou atmosférou středověkého fantasy, pachem úpadku i noblesní vůní bohaté šlechty. Lidé se zde s nadávkami na rtech při dešti běží schovat pod střechy budov, s příchodem večera se šourají do svých domovů či putyk a v noci z brlohů, krypt a bažin vylézají utopenci, ghůlové a jiné potvory k naporcování. A to je přesně ten čas, kdy vzdálený horizont nezkalený světelným smogem probodává žluť svíček a lamp lidských obydlí, kdy se za křovisky ozývá podezřelé vrčení a vy se pod černí nebeské klenby díváte do deníku, co že to vlastně nyní máte udělat a jestli by nebylo lepší zajít za krčmářem, vypláznout pět orénů a schrupnout si do svítání. Protože však endemická fauna zde má svůj noční i denní režim, bude nezbytné pobíhat mezi páchnoucími uličkami, hroby a chatrčemi v různé denní doby, abyste splnili ten či onen quest, zakázku či našli dotyčnou osobu. Pokud se při procházkách rodným městem ztrácíte ve spleti uliček a musíte se ptát místních domorodců na cestu, snad vás potěší, že zdejší lokace příliš velké a matoucí nejsou a že další města a vísky povětšinou budete moci navštívit, až splníte ten či onen úkol v lokaci současné. Na volnost a lá Fallout tedy můžete rovnou zapomenout.

A co říci o hře The Witcher na závěr? Je to dobrá hra, opravdu. Je celkem zábavná i zajímavá a pokud jste RPG pozitivní, nevím, proč byste se při hraní neměli bavit. Hra The Witcher není tak jednoduchá, aby se dala nazvat akčním RPG, ale ani natolik sofistikovaná, aby se dala považovat za hardcore RPGčko. Nejsou zde složité boje, ani questy a hádanky už vůbec ne. The Witcher je zkrátka takové oddechové RPG. Je to jistě nadprůměrná hra, ale něco více okázalého a pozitivního si o ní říci nedovolím.

Pro: Slušný příběh, informativní deník, sex a vulgarita, odhodlaná dívka, morální dilemata

Proti: Hra je v mnoha ohledech dobrá, nikoli však skvělá

+29
  • PC 90
Zaklínače jsem rozehrál asi třikrát, ale při prvních dvou hraních jsem se nedostal nijak zvlášť daleko. Hra mě příliš nebavila, chyby v grafice, které jsem jsou právě v prvních herních lokacích nejvýraznější, mi lezly na nervy, český dabing byl katastrofální. Pak se mi ale hra dostala do rukou v rozšířené edici, dala mi možnost hrát s originálním polským dabingem, zlepšila grafický háv a já nakonec neodolal a dal jsem jí ještě jednu šanci. A rozhodně toho nelituju.

Byť právě začátek mi přišel nejslabší, příběh postupně dostal silný Zaklínačovský říz, který známe z knížek. Hlavní zápletka je víc než zajímavá a většina vedlejších úkolů se točí kolem ní, což dává příběhu skvělou atmosféru. Kvalita postav v něm je neuvěřitelná, vztahy mezi nimi uvěřitelné a díky nim, celý svět funguje tak jak má. Jen málo her mě dokázalo vtáhnout do herního světa tak dobře, jako Zaklínač. A hlavně fakt, že jsem si pro jednou byl skutečně jistý, že moje činy a rozhodnutí mají následky, je nečím, co nelze jen tak přehlédnout. Občas mi hra předhodila i rozhodnutí, které prakticky neměly "správnou možnost" a výběr možnosti mi semtam zabral i několik minut uvažování.

Hratelnostně mi hra silně připomínala Gothic, což beru jako velký klad. Bohužel ale právě v ní jsou asi největší herní slabiny. Soubojový systém je sice pěkný, ale po čase docela repetetivní – navíc hráči docela často stačí používat ty samé triky (v mém případě znamení Aard a Igni) a má vyhráno. Zbraní je ve hře dost, hráč stejně ale nakonec používá jen meče – ostatní zbraně, které může nosit u sebe jsou úplně k ničemu, prakticky jen na ozdobu.
Hráč má k dispozici spoustu různých lektvarů a mazadel na meče, což je skvělý nápad – jen škoda, že některé z nich (vidění neviditelných protivníků) jsou úplně k ničemu (zvláště když jsem nenarazil na jediného neviditelného protivníka). Bylinkaření je super doplněk – různých zdrojů prvků by ovšem nemuselo být tolik => hráč pak neví co je k čemu a nesmyslně sbírá všechno, aby mu nic nechybělo.
V základě je ale hra hratelnostně dostatečně rozsáhlá, čemuž se daří tyto nedostatky zakrýt.

Grafika je ucházející a občas poskytuje opravdu nádherné pohledy. Osobně jsem ale měl občas problémy s padajícíma texturama.

Výraznější chybky by se ale taky našly – fakt, že mnoho postav mají stejné modely a že žádné z nich se "nepřevlékají" (například Talar ve svém sešívaném plášti, který vypadal, že smrdí víc než stovka prasat, vypadal na Laurenvaardenově banketu docela směšně a víc než cokoli kazil atmosféru), grafické chyby, občasné podivné pohyby postav, katastrofální český překlad...
Na druhé straně, nic co by vyloženě ničilo herní zážitek... Jen ho pro mě docela poškrábalo.

Celkově je Zaklínač špičkové RPG se skvělým příběhem a postavami, které hráče chytí a nepustí. Na pokračování se těším opravdu hodně a určitě si ho koupím hned po vyjítí. Poláci z CD Projektu ukázali, že nejen Němci dokážou ve střední evropě udělat opravdu kvalitní RPG a věřím, že u druhého dílu mají šanci nám všem vyrazit dech.
+28 +29 −1
  • PC 95
Mnoho RPG her jsem nehrál a tak hra Zaklínač byla skokem do neznáma. Knihy o Zaklínači jsem nečetl takže to nemohu porovnávat. Nevadio mi ani, že v době kdy jsem to hrál byla Zaklínač už 8 let stará hra. Po jejím dohrání jsem byl rád, že jsem tuhle hru hrál.

Svět hry je dělaný velmi dobře jak po grafické stránce (je tu plno zajímavích lokací) tak po vizuální. Střídání počasí, noci a dne je vidět nejen ve hře, ale i na načítajících se obrázcích, které se mi velmi líbily. Když prší lidé to komentují a v noci jsou zalezlí doma a spí. Tedy až na pár vyjímek, kdy jsem v domě v noci narazil na člověka který zametal podlahu a když jsem se s nim chtěl rozprávět tak říkal že spí. Asi byl náměsíčný :). Co je také dobře udělané je, že střídání dne a noci je důležité jaké příšery jsou venku. Některá monstra vylézají jen v noci a tomu se hráč také musí přizpůsobit. Ve hře je kromě hlavního úkolu velké množství vedlejších úkolů včetně možnosti si přividělat získávání trofejí z bossů.

Soubojový systém je dělaný na systému, že si zvolíš nejdříve zbraň (normální meč na lidi, stříbrný na příšery) a pak styl (silný,rychlý nebo hromadný). Pak už je souboj podle mě moc ovlivnit nejde a spíš je to na náhodu a hlavně boj ovlivní lektvary. Geralt umí udělat jedno bojové kombo, ale to je všechno. Uvítal bych víc možností jak ovlivnit boj. Jinak ve hře většinou lepší zbraně dostanete nebo je seberete mrtvým. V kovárně se nedá kupovat moc zbraní (které by Geralt mhl použít) a zbrojí ( lepší si musíte najít). Jedinou zbraň kterou jsem si koupil byl ve 4. kapitole lepší meč na lidi. Zbraně, které si můžete koupit (obouruční sekyrky,palcáty a cepíny) se nedají moc používat, protože u nich nelze dávat různé styly boje tak nemá cenu si je ani kupovat.

Postavy a dialogy jsou velmi dobré a v mnohých případech jsou i velmi legrační. Hlavně když mi nadávala babka co bydlela pod Shani "Tys ožratý!". To sem nemohl. Nebo "Vědmák schovejte ženské". Líbilo se mi (i když mi to působilo velké problémy), že podle toho co jsi odpověděl nebo udělal podle toho jsi mohl ovlivnit děj. S velkou chutí jsem sbíral kartičky s postavama se kterýma se Geralt vyspal (a že jich bylo). Zpestření hry byly boxovací zápasy v hostincích a kostkový poker.

Hra Zaklínač je obdivuhodné RPG, které by rozhodně neměli vynechat ani hráči, kteří tento žánr normálně nehrají. Hráči můžou vychutnat atmosféru Sapkowského světa a pobít několik monster a vžit se do kůže slavného zabijáka nestvůr zaklínače Geralta z Rivie. Fantastický svět který se snaží být co nejblíže realité běžného světa plného násilý,drog (fisstech),sexu a šílenců snažící se spasit svět

Pro: Příběh, herní svět, množství vedlejších úkolů, dialogy, sbírání trofejí

Proti: víc lepších zaklínačských zbraní, které si můžu koupit v kovárně

+28
  • PC 90
The Witcher: Enhanced Edition

Bolo to pár rokov dozadu, keď ešte išiel Zaklínač úplne mimo mňa. Nikdy som nebol veľký fanúšik hier, kde sa bojuje s mečmi, seká a mláti. Ani ten svet mi nič nehovoril. Povedal som si, že radšej budem hrať hry z reálnejšieho prostredia a bez príšer. Teraz už viem o čo som prichádzal. Našťastie, jedného pekného dňa bol The Witcher 2: Assassins of Kings zadarmo na Xbox 360. Povedal som si, že asi by som to mohol aspoň skúsiť. Dobre som urobil. V momente som sa do tej hry a sveta zaľúbil. Nečakal som dlho a kúpil som aj ostatné 2 diely. The Witcher 3: Wild Hunt doteraz patrí medzi moje najobľúbenejšie hry.

Hanbím sa, ale až tento rok som sa dostal k tomu, aby som si poriadne zahral The Witcher: Enhanced Edition a priznám sa, že za to môže aj nový seriál od Netflixu. Nebudeme si klamať. Tento seriál spustil veľký boom a hry s Geraltom zažívajú opäť zlatý vek. Väčšina ľudí opäť hrá tretí diel alebo si ho teraz zadovážili, ale ja som si povedal, že začnem pekne od začiatku. Táto hra, tento svet a príbehy si to zaslúžia.

Pre človeka, ktorý hral prvý diel ako posledný je zo začiatku trochu ťažšie sa do toho dostať. Najväčší nezvyk je súbojový systém. 2 meče, každý má 3 typy boja a na nepriateľov musíte klikať v presne stanovený čas, aby ste sa trafili do komba. Mne sa moc tento systém nepáči. Každú chvíľu pauzovať hru a meniť štýl. Tretí diel s ovládačom sa mi hral oveľa lepšie.
Keď už som pri tom kritizovaní, tak mi vadili niektoré dlhé kapitoly, v ktorých som musel behať hore dole po tých istých lokáciach. Zopár questov bolo ešte k tomu spravených tak nešťastne, že buď beháte medzi dvomi ľuďmi alebo prídete k niekomu s informáciou a on Vám povie, aby ste prišli neskôr a takto dookola. Našťastie, tu pre mňa zápory končia.
Ako je zvykom u Zaklínača, tak príbeh a postavy boli super. Najzaujímavejšie je, keď na Vás vyskočí niekto, chce sa s Vami rozprávať a zrazu musíte v dialógu urobiť nejaké rozhodnutie. A tie rozhodnutia bývajú veľké, ktoré budú mať dopad v budúcnosti. Veľa postáv som si obľúbil a niekedy to bolo aj na škodu. Hlavne pri pekných ženách. Odporúčam rozprávať sa s kým sa dá, lebo pár ľudí Vám vie povedať len tak nejaký príbeh, ktorý niekde počul alebo čítal. A zrovna tieto príbehy sú veľa krát veľmi zaujímavé a povedomé. Hlavne, ak už niečo o tomto svete viete alebo ste pozerali seriál. Netreba sa vyhýbať ani vedľajším misiám, ktoré tu zďaleka nie sú len do počtu.
Keďže sa jedná o prepracovanú RPG hru, môžete sa tešiť na levelovanie a vylepšovanie postavy, vylepšovanie mečov a hlavne alchymiu. Práve vyrábanie a používanie odvarov je zaujímavé. Páči sa mi detail, keď nájdete nejaký odvar a neviete jeho účinok, lebo ste doteraz nenašli knihu, ktorá by Vám prezradila čo to je a na čo to slúži. Práve tieto rôzne knihy a zvytky sú pekné spestrenie. Môžete ich nájsť alebo kúpiť a vďaka nim sa dozvedieť niečo zaujímavé alebo naučiť sa niečo vyrábať. Kľudne sa Vám môže stať, že niektoré byliny nebudete môcť zobrať počas celej hry, lebo ste nemali knihu, ktorá by Vám o tej byline niečo povedala.
Bonusom sú minihry. Box je síce nezáživný a jednoduchý, ale pokrové kocky ma veľmi bavili.

Hra obsahuje aj český dabing, ktorý som ja nevyužil, takže sa k nemu nebudem vyjadrovať.

The Witcher: Enhanced Edition mám síce na steame, ale uvažujem, že si kúpim krabicovú verziu (ak zoženiem). CD Projekt RED je úžasné štúdio, ktoré oživili Geralta a zaklínačský svet najlepšie ako mohli. Tieto hry a tento svet odporúčam vyskúšať naozaj každému. Sám som sa mu dlho vyhýbal, no stačilo pár minúť vyskúšať a teraz je to moja srdcovka.

Pro: príbeh, rozhodovanie, postavy, Triss <3, alchymia, kockový poker

Proti: prepínanie štýlov v boji, občasné behanie medzi dvomi postavami a čakanie na rozhodnutia

+28
  • PC 90
Zas po delší době mě napadlo že bych mohl hodit nějaký ten komentář. Tak co vybrat spíš než hru kterou zrovna hraju. A zvolím Enhanced edici tak si k normální hře připočtěte tak 5x delší loadingy a časté pády.

Hra na kterou se tak dlouho čekalo. A jediná o které dokonce sám vím že prošla kosmetickou změnou jak jsem hltal všechny informace. (vlastně mě napadá ještě borderlands).

Tahle hra je jiná než většina RPG. Hrajete jen za jednu postavu. Máte pevně daný cíl. A ovládání chce chvíli tréninku. A rozhodování o dalším průběhu Q tu téměř nejsou. Jen asi 3 blbosti a dvě vážnější rozhodnutí. Prostě nic co by se mohlo rovnat s takovým dragon age. Jenže jak už jsem psal tahle hra je prostě jiná. A tohle rozhodně nevadí. Taky proto mám u zaklínače vyšší hodnocení než u dragon age. Zatímco v DA se často setkáte s pocitem nudy v zaklínačovi to tak nějak utíká samo. Žádné malé baráčky které uvnitř ukrývají podzemní komplex větší snad než celé město. Hezky reálně vybudované scenérie. Ale dost už porovnávání. Jsou to hry naprosto rozlišné.

Už na začátku vás pohltí perfektní grafika. Reálně zpracované cákance krve a drsná mluva. Zatímco u dragon age je dospělost spíš reklamní tah (ano zase porovnávám :/ už je to naposled) v zaklínačovi to není kec. Temný příběh bez hrdinů a slávy. Otázky rasismu. Realisticky ztvárněné potvory. (polednice,bruxy,alpy a požíračky patří k tomu nejlepšímu a hlavně požíračky jsou opravdu.. hnusné!). Lidská spodina v podobě hrdlořezů a kurev. Tomu všemu exceluje naprosto skvěle zpracovaný deník včetně bestiáře a alchymie. Žádné zbytečné kvanta textu ale důležité informace získávány z knih. Alchymie rovněž detailně popsaná přesto nabízí možnost lektvary automaticky naklikat. Pokud ale budete šikovní a správně nakombinujete přísady dostanete bonus. A to se taky hodí. Některé dokonce přidávají trvalý bonus.

Tímto se váže nutnost experimentovat. Jdete do jeskyně a očekáváte tuhý boj. Lektvar kočka je nutnost. Jste specializováni na znamení igni a chcete ho pořádně využít? Vypijete puštíka a zvyšíte sílu znamení petriho filtrem a abyste neumírali vypijete vlaštovku na regeneraci životů. No a už jste skoro předávkováni. Obrazovka pulzuje a toxicida vám ubere pořádný kus životů. Jenže vypít tohle všechno než vyrazíte do krypty je na těžkou obtížnost opravdu nutnost. A právě tady musí člověk přemýšlet jak naložit s lektvary.

Hra je ohromně dlouhá a narozdíl od jiných her nemá hluché místa. Pořád máte co dělat a v poměrně malé herní ploše to opravdu žije. A když už, pořád si můžete přivydělat zakázkami pro různé lidi. Těch bych dal osobně víc protože mě opravdu prázdné chození a zabíjení potvor bavilo! Možná snad kvůli zkušenostem které zde opravdu dostáváte jen za úkoly kdežto za potvory dostanete pouze zlomek.

Charakter Geralta je prostě.. no.. typický zaklínač. Já bych se rád zřekl odměny 250 orénů od umírajících hladových elfů ale Geralt to prostě neudělá. Sám nějak potřebuje přežít. Nevím jestli je tohle zápor nebo klad ale asi klad. Působí to pak surověji a dodává to atmosféře.

Zbraní ani zbrojí ve hře moc není rozhodně ale nebudete mít zbytečné hromady peněz. Vše musíte dávat do knih, receptů a chlastu. A opravdu s plněním všech misí vám peníze tak tak vyjdou na vše potřebné. Žádné přebytky, realisticky zpracován život zaklínače. A přivydělat si můžete hraním, mimo jiné nádherně zpracovaných, kostek.

Zezačátku si musíte vybrat jestli pojedete spíš na bojovníka nebo se budete snažit nepřátele upálit znameními. Vyjde to stejně a rozhodně to není jako v jiných RPG rozdílu mág/válečník. Nakonec se stejně naučíte vše co chcete.

Jako jediný zápor hry považuju uspěchaný konec. Ještě v posledním aktu získáváte tajemnou zbroj, plníte poslední zakázky a to vše pro pár desítek minut boje v epilogu. A prostě v 5 kapitole jde děj jen dopředu a působí to lineárně. Takhle má zprávný konec vypadat jen si už prostě moc neužijete nově získané zlaté talenty. I když v goticu 2 jste taky na posledním ostrovu míchali poslední potion +10 síla (nebo co to tehdy bylo).

Pro: dospělost,geralt,deník,žádné dobro vs zlo, soundtrack, editor a ním i dodatečná dobrodružství, už se dělá na dvojce. Postavy a hlavně Talar,Zoltan a Marigold, s tím i humor

Proti: uspěchaný konec vzhledem k ostatnímu tempu hry, ale to možná není na škodu, český dabing není tak dobrý a má spoustu drobných chybiček, neviditelné hranice, ALVIN!

+27
  • PC --
Parádní RPGčko, fakt že jo. Děj má hlavu i patu a nenudí. Stále vás něco napíná. V některých místech jsou však takové, papírem šustící dialogy, ale jinak fakt povedený!

Hodně oceňuji odvahu autorů, že vůbec dokázali Sapkowského svět převést do herní podoby. Určitě to s sebou neslo spoustu rizik, ale... POVEDLO SE! Kdyby byl zaklínač RPG, ve kterém byste si postavu tvořili sami, hodně by to snížilo herní zážitek. Protože co se mi fakt na Zaklínači líbí je to, že jsem se s Geraltem dokázal sžít, vnímal jsem jeho příběh, jeho vlastnosti a podle nich se rozhodoval.

Zajímavým zpestřením je možnost tvorby vlastních lektvarů, bez kterých je v pozdější fázi hry fakt těžké přežít. RPG prvky jsou také fajn. Stupňování schopností má svůj smysl a není to tam jen tak a stejně i vylepšování znamení.
A abych nezapomněl, ztvárnění žen, zejména Triss.. WOW!

Potěšil mě český dabing.. bohužel, to opakování stejných hlasů bylo naprd. Je celkem paradox, že poláci mají v tomhle lepší dabing jak češi, což bývá normálně naopak. I tak jsem rád, že dabing byl.

Zaklínač je hrou, kterou by každý RPG hráč neměl propásnout. Hodně mě potěšilo, že zrovna Poláci stojí za jednou z nejlepších her všech dob!

PS
Jediný s čím mě fakt štvou je, že už mě nebaví čekat na trojku! Fakt se na ni těším.

Pro: ztvárnění světa, děj, RPG prvky, nahá Triss, dabing, souboje, příšery, SUPR hra

Proti: chci trojku!

+27