Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Shadow Tactics: Blades of the Shogun
Shadow Tactics: Blades of the Shogun
85

Komentáře

Všechny PC PS4 PS5 XOne XboxX/S
Napsat vlastní komentář
StarletkaStarletka
Dohráno
  • PC 85
Commandos jsem nikdy nehrála, ale zato jsem asi milionkrát dohrála Robina Hooda a čekala jsem tedy něco podobného. A ono, světe div se, to nakonec moc podobné nebylo. Shadow Tactics je totiž vyloženě stealth. Nejsou tady žádné přímé souboje, takže vběhnout mezi skupinu nepřátel jen tak hala bala a všechny je rozsekat nepřipadá v úvahu. Právě naopak hráč musí složitě taktizovat a plánovat každý sebemenší krok (což ve výsledku znamená zavařit F5 a F8). S tím je spojená také častá frustrace z neúspěchu (přiznávám se, že u poslední mise, kde jsem se asi hodinu nebyla schopná pohnout ani o metr, jsem se musela potupně podívat na návod), ale o to víc je umocněna radost, když se vám něco podaří.

Co se mi na hře líbilo nejvíc byly rozhodně postavy. Všech 5 hlavních hrdinů je sympatických a propracovaných, jak hratelně, tak osobnostně. Hlavně každý z nich má jiné schopnosti, jiné přednosti a jiné nedostatky a všichni jsou vyvážení a navzájem se doplňují, takže je plně využijete opravdu všechny (i když za Aiko a Yuki jsem hrála asi drobet častěji a Mugen v posledních misích citelně chybí). Prostě postavy si mě získaly a loučení s nimi bylo těžké (hlavně s Mugenem, který ze mě dokonce vymáčkl i slzu). Taky se mi líbila pestrost jednotlivých misí, kde se měnily nejen lokace, ale také hlavní úkoly, které měly vždycky ještě několik možností splnění (zabij, unes, otrav čaj, zachraň...). Ještě bych určitě pochválila grafiku, pěkný soundtrack a možnost volby dabingu (japonština samozřejmě vede na celé čáře, což mi připomíná, že její titulkový překlad byl občas dost volný, ale hru jako takovou to naštěstí až tak moc neovlivní).

Pro: POSTAVY, pestrost, emoce, hratelnost, grafika, soundtrack

Proti: občas dost frustrující, často nepřesný překlad japonštiny

+35
pajmičpajmič
  • PC 80
Hraní tohoto "Commandos klonu" v kulisách atraktivního a neotřelého prostředí středověkého Japonska, bylo pro mne jako nalezení svých dlouho ztracených trenek, jenž jsou lehce zatuchlé, nevzhledné a silně obnošené, avšak jsou po nasazení stále velmi pohodlné a dobře větrají.

Na rozdíl od většiny, dnes již takřka zapomenutých kolegů v žánru, je Shadow Tactics daleko více systematičtější - pokud jde o likvidaci nepřátel. Tato hra je jako velký hlavolam a každá konfrontace s nepřítelem je malá hádanka, jejíž vyřešení přinese mírný pocit sexuálního uspokojení.

Každá postava z vašeho zabijáckého repertoáru je velmi kompetentní, archetypická, ale zároveň svou charakteristikou rozhodně neurazí. Navíc jsou velmi solidně namluveny. Němečtí hoši, z Mimimi productions, nebyli ignoranti a pro lid, který světu daroval hentai, připravili i Japanese dabing. Pro účel immersion doporučuji právě Japan ozvučení, které koresponduje s prostředím - podobně jako u Metro 2033, soudruzi!

Krom té vyšší obtížnosti není co vytknout. Mapy jsou velké, úkoly různorodé a celé to určitě za jedno odpoledne nedohrajete. Není to nic pro normální lidi, avšak pro fanoušky taktiky-exoty- je Shadow Tactics masochistickou nirvánou.
+29
rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 95
Commandos: Behind Enemy Lines je dodnes moje nejoblíbenější hra. Takže na tenhle kousek, který hraje podle stejných pravidel, jsem se těšil jak malý kluk. Za tu dobu pár podobných her vyšlo, ale v mých očích bylo kvalitní jen Desperados: Wanted Dead or Alive, další díly Commandos jsou pořád dobré hry, ale už mi přišly spíš jako úlitba casual hráčům, tím spíš další díly Desperados, ty už ani nejsou zábavné. Takže vlastně od roku 2001, kdy vyšlo první Desperados trvala má žízeň po té pravé hře z tohoto minoritního herního podžánru. A podařilo se, Shadow Tactics od teď patří do mého triumvirátu commandos-like her :)

Hra se rozjíždí relativně pomalu a první dvě mise jsou spíš takovým tutoriálem, který zvládne každý (už jen z toho důvodu, že minimum nepřátel je sledováno více jak jedním parťákem, takže jejich odpravení je piece of cake. Člověk se tak seznámí s postavami, které ho budou provázet celou hrou a taky herními mechanikami a schopnostmi jednotlivých členů týmu. Těch je celkem 5 a jak je u podobných her zvykem, každý umí něco jiného a je tak často potřeba postupovat systematicky a přepínat mezi nimi.

Celá hra se sice odehrává ve středověkém Japonsku, ale během hraní mi často na mysli vytanulo staré dobré Desperados: Wanted Dead or Alive, vizuál se mu hodně blíží (ač je o 15 let mladší, ale ten feeling tam je) a hlavně během misí probíhají mezi členy rozhovory plné osobních narážek a vtípků, někdy i dosti jadrných. Příběh hry taky není tuctový a v rámci zmíněnýh her je asi nejlepší. došlo v něm i ke 2 zvratům, jeden jsem očekával, ale ten druhý mi takřka vyrazil dech a to i z důvodu jaký dopad na hratelnost má.

Když jsem začínal hrát, říkal jsem si: "Jsem matador, třináct misí, to mám tak za15 hodin hotový." Ale mýlil jsem se. První "tutoriálové" mise sice trvají každá ani ne hoďku, ale ty další už se šplhají ke 3 a někdy i 4 hodinám, to je ale čistý čas, je nutné ale počítat s častým nahráváním, takže jsem nakonec skončil na hodinách 40 :) Ale každá minuta za to stála, teda vlastně ne, jako jediný zápor hry, který je však hodně otravný, se ukázalo nahrávání jednotlivých misí. Load během mise je otázka pár sekund, to je v pohodě, potíž je po samotném spuštění hry jako takové, nahrávací obrazovka trvá něco mezi 3-5 minutami a to je v dnešní době prostě neakceptovatelné, pokaždé je sice vidět hláška, že spouštění může trvat několik minut, ale to nic nespraví. Takže nutností je hrát hru po delší dobu a ne ji zapínat jen na nějaké zabití volné čtvrthodinky.

Jeden zápor však nedokáže zničit celou hru. Už jen kvůli nevídaně vyrovnané partě postav. Každý sice umí něco, ale u každé předešlé hry mi přišlo, že pár postav je tak speciálně zaměřených, že sice umí jednu unikátní činnost, ale zbytek hry jen postávají nevyužití v koutě. Tady to tak není, každý je plně využitelný po celou misi. Něco jiného je, že jsem si oblíbil jednu postavu, mladou dívku Yuki a hrál velmi často s ní, ale i ostatní by většinu činnosti zvládli, jen trochu jinak.

Oceňuji i stínový mód (hra se tak vlastně i jmenuje), kdy lze každé postavě udělit povel k jedné činnosti a pak stačí jeden Enter a pokud se vše povede jak má, tak se spustí divadlo na jehož konci je kupa mrtvol a volná cesta dál :)

Sečteno podtrženo, tahle hra je prostě paráda, to nejlepší z Commandos a Desperados smícháno s několika dobrými nápady a ve slušivém hávu. Dlouho jsem se na to těšil a zklamán vůbec nejsem, spíš nadšen. Hra asi není pro každého, ale kdo aspoň trochu zavadil o zmiňované hry a líbilo se mu to, tak je tohle pro něj takřka povinnost ;) Doufám, že další čekání bude kratší než 15 let :D

Pro: Commandos a Desperados v novém pojetí, stínový mód, Yuki

Proti: nesmyslně dlouhá nahrávací obrazovka po spuštění hry

+26
VurhorVurhor
Dohráno
  • PC 85
Nejlépe pojmenovanému studiu všech dob jsem v létě slíbil, že po parádních Desperados 3 určitě jednou vočíhnu jejich předchozí hru, ke které jsou třetí Desperádi často přirovnáni. A tak se také stalo.
No regrets.

V první řadě musím říct, že jsem byl velice mile překvapen nabídkou japonského dabingu, do kterého jsem samozřejmě okamžitě šel. A jelikož mě dlouholeté sledování Naruta naučilo pár japonským slovům a výrazům, vždy jsem se musel pousmát, když ti moji pardálové řekli něco, čemu jsem rozuměl. Shadow Tactics opravdu funguje na velice podobných mechanikách jako Desperados 3, některé jsou dokonce úplně stejný. Vůbec to ale nevadí, protože to je i tak zábavný jak prase. Lokace jsou příjemně různorodé, nabízí alternativní řešení splnění zadaných cílů, plus i graficky je radost na ně pohledět. Teď se teda nechci vytahovat, ale celkově mi to nepřišlo zas až tak těžké. Už několikrát zmíněný Desperados 3 mi přišel o něco náročnější, ale může to být i tím, že jsem na něm začínal. Opravdu zabrat mi dala akorát předposlední mise (Myogi Pass), kde jsem se to rozhodl dohrát bez jediného zabití, čímž jsem si na sebe ušil pěkně vostrý bič. (může být bič vostrý?) Jelikož omráčení nepřátelé nejdou svazovat, člověk musel mít svoji strategii opravdu bezchybně promyšlenou. Už teď dostávám PTSD jen při vzpomínce na všechny ty loady. Jinak po většinu času slušná obtížnost, během které narazíte na pár příjemně zapeklitých situací, po jejichž splnění si rázem připadáte jako největší herní mistři v žánru. Obzvlášť, když vymyslíte nějaký úplně šílený plán, ve který nemáte důvěru, ale přesto ho jen tak zkusíte, a on pak FAKT VYJDE!

Samotné postavy jsou sympatické, ovšem čekal jsem, že vztahy mezi nimi budou o něco propracovanější. Největšími zabijáky se pro mě stali Hayato, Mugen a překvapivě i malá roztomiloučká Yuki. Holt tichá voda břehy mele. Aiko jsem používal většinou jen kvůli jejímu oslepujícímu parfému, převlekům jsem se snažil vyhýbat, protože jsem věděl, že za to hra dává odznaky. Asi úplně nejméně jsem používal Takumu, se kterým jsem jen párkrát vodtřelil nějaké ty otravné Straw Haty, jinak většinou, chudák stará, zůstával pozadu. A velký klobouk dolů, že hra měla koule zabít jednoho z hlavních hrdinů. Zprvu jsem byl přesvědčený, že hra na poslední chvíli Mugena ušetří. Já naivka. Holt mám japonskou kulturu a tradice málo najeté. Příběhu to ale ve výsledku pomohlo, hned se celý quest stal mnohem více osobním. Jinak příběh není nic moc, obsahuje taktéž jeden plot twist, který je ale velice předvídatelný, nicméně ono to vlastně nevadí. V těchto hrách příběhy stejně nikdy žádnou velkou roli nehráli.

Jestli mi něco vadilo, tak to byly určitě situace, během kterých jsem jen hlasitě zařval: ,,NÉ!", což většinou bylo tehdy, když postavy udělaly něco, co jsem po nich nechtěl - místo zvednutí mrtvoly vešly do vrat přímo doprostředka nepřátel, atd. Člověk si musí občas dát setsakramentskýho majzla, kam vlastně kliká, někdy ho to může stát kejhák. Stejně tak mi vadilo, že postavy se o sebe dost zasekávají, pokud klečí hodně blízko vedle sebe. Už párkrát mi to zmařilo mou shadow mód taktiku.

Celkově opět moc pěkný herní zážitek, který mi potvrdil, že Mimimiiům se musí dostat do rukou série Commandos, aby i u ní předvedli svůj talent. I když... jelikož se jedná o německé studio, možná by to bylo trochu awkward.

Pro: Hratelnost, lokace, postavy, obtížnost

Proti: postavy někdy zlobí, občas kamera

+26
KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 80
Herní výzva 2019 - 9. Historie se opakuje

Z nostalgie jsem si po letech koupil SCORE 300, abych viděl, kam se za ta léta můj kdysi oblíbený časopis posunul (nikam) a jako jedna z plných her zde bylo právě Shadow Tactics. Abych řekl pravdu, o hře jsem nikdy neslyšel, ale když jsem zjistil, že je to klon mých oblíbených Commandos a navíc je jeho průměrné hodnocení značně vysoko, neváhal jsem už ani minutu a rozhodně nelituju.

Přestože si na japonskou kulturu nijak nepotrpím, do hry jsem se velmi rychle opravdu zažral a během pár dnů ji zdárně dotáhl do konce. Na vině je návyková hratelnost - všech pět hrdinů si okamžitě zamilujete, každého z jiných důvodů. Mise jsou rozmanité a občas i pekelně obtížné. Design také potěšil, ale na denním pořádku jsou i takové hrůzy jako např. když hlavní postavy vedou dialog, přestože je každý na opačném konci mapy apod., ale jsou to jen detaily. Příběh také neurazil a dočkal jsem se i zajímavých zvratů.

Fanouškům Commandos/Desperados tuto hru rozhodně doporučuji, mně osobně velice mile překvapila.

Pro: Rozmanité mise; zajímavé postavy; hratelnost.

Proti: Pár věcí v designu; několik extrémně obtížných situací vyžadující přesné načasování.

+25
malarkeymalarkey
Dohráno
  • PC 80
Každý rok si na vánoční svátky volím nějakou výpravnou hru, u které se pár drahných chvil zapotím, momenty s ní si dozajista užiju a při finálním dohrávání si začnu uvědomovat, že už je po Vánocích a blíží se zase klasický průběh nadcházejícího roku. Letos tato volba padla na strategickou hru Shadow Tactics. A dnes, po dohrání, s jistotou můžu říct, že to byla volba dobrá.

Jsem hrozně rád za to, že neustále existují vývojáři, kteří vytváří hry, co udržují žánr taktických strategií, který před léty započali Commandos. S Commandos jsem si užil nejednu horkou chvíli při ukládání a loudování, že doteď mi občas znovu načítání problikává v mysli při vzpomenutí na léta dávno minulá. A zde to tedy, musím říct, nebylo jiné. Nicméně s nadcházejícími roky jsem se (někdy častěji, někdy méně častěji) setkával s hrami podobnými, kdy jsem si je ve většině případů velice užil a zároveň pokaždé zavzpomínal právě na Commandos, kteří žánr etablovali…a hlavně žádná z her už nikdy nebyla tak těžká, jako právě tato. Což je vlastně dobře. Znova bych tu obtížnost zažít už nedokázal. Byť i zde bych mohl, když bych se rozhodl hrát na tu nejtěžší obtížnost, což je fakt. Ale fakt, který jsem upřímně zažít nechtěl. Chtěl jsem se hlavně bavit…a odpočinout si.

Shadow Tactics každopádně jede úplně v podobném duchu jako všechny předchozí hry podobného ražení. Nic zásadního nevymejšlí. Jen přináší nové, dosud neokoukané, prostředí feudálního Japonska, kde se zhostíme role pěti naprostých archetypů žánru, kteří se k Vám postupně přidávají v průběhu hraní hry, které dohromady čítá 13 mnohdy velice vydařených, a sem tam i zapamatovatelných, misí.

První postavou je Hayato. Klasický zabiják, jehož největší výhoda je, že umí na dálku házet shuriken. Jinak je to naprosto klasický standardně osvalený hrdina, který by ve filmovém příběhu hrál hlavní roli a občas by pronesl něco i trošku vtipného. Druhou postavou je pak Mugen, který zastupuje horu masa, která toho dokáže hodně najednou, ale zato velice pomalu. Třetí postavou je Yuki, nejmladší a nejnaivnější postava, která proklouzne všude a zároveň se vzhlédne ve všech ostatních hrdinech. Čtvrtou postavou je Aiko (která si vysloužila i samostatný datadisk). Tajemná Mata Hari, která se dokáže převléknout a splynout s nepřítelem. A poslední postavou je Takuma. Zkušený harcovník, kterému je snad sto let, ale svojí klidnou muškou na pušce střelí nepřítele do hlavy klidně i na sto japonských metrů.

Všichni tito hrdinové jsou absolutní součástí hry. Každý Vám pomůže v něčem, každý je součástí příběhu, každého z nich Vás bude bavit využívat v určitých situacích. Jen škoda, že na úkor velice pěkně zpracovanému prostředí, je příběh až nebývale obyčejný a nezajímavý. Vypráví vlastně příběh, kde současného šóguna začne ohrožovat tajuplný válečník, ze kterého se časem vyklube rodinné drama. Musím říct, že tak, jak jsem si oblíbil postavy, jsem se ale občas ztrácel v samotném příběhu, který s ničím vysloveně zajímavým nepřišel, a tak nezbývalo, než si užívat především úkoly v jednotlivých misích. Předchozí hry jako Commandos nebo Desperados příběh dokázali, řekl bych, vyprávět lépe.

Je to ale ve výsledku to nejmenší, co na této hře je. Pořád se jedná o povedenou taktickou záležitost z německého herního studia Mimimi, které hezkých dvanáct let fungovalo, pár dalších her podobného ražení představilo, než své brány v roce 2023 finálně uzavřelo. Škoda. Shadow Tactics je ale určitě hrou, na kterou budu i po letech vzpomínat a jsem rád, že byla součástí mých Vánoc roku 2024.
+25
JumasJumas
Dohráno
  • PC 90
Předtím, než jsem spustil Šógunovi čepele, jsem i přes pozitivní ohlasy měl jisté obavy. Ty však byly brzy rozptýleny, protože přesně takhle jsem si představoval moderní podobu Commandos či Desperados a je vidět, že jsou vývojáři nejspíše velcí fandové těchto sérií, z nichž si hra bere jen to nejlepší a k tomu přidává několik převážně povedených inovací.

Postupně se mi pod ruce dostala pětice postav, a to hbitý ninja Hayato, statný samuraj Mugen, vysloužilý odstřelovač Takuma, mistryně převleků Aiko a mladá dívka Yuki, která mi přišla nejuniverzálnější a jejích služeb jsem využíval s přehledem nejvíce. Příběh je plný klišé a hlavní záporák je jasný asi od půlky hry, ale že mi zemře hratelná postava jsem opravdu nečekal. Nemohu opomenout ani povedený soundtrack a rozsáhlé nastavení, kde si šlo zvolit i jazyk dabingu. Jelikož jsem hrál za Japonce v Japonsku, místo tradiční angličtiny jsem si vybral právě japonštinu a rozhodně jsem chybu neudělal. Shadow mod jsem využíval jen když to bylo nezbytně nutné, především na větší skupinky nepřátel, jinak mám radši likvidaci po jednom.

Po každé z misí, odehrávajících se ve dne i v noci ve městě v mokřinách nebo zasněženém prostředí, jsem byl odměněn podrobnými statistikami, ze kterých jsem vyčetl spuštěné poplachy, nalezená těla nebo utržené zranění, počet uložení a nahrání pozice, kolik jsem zabil nepřátel i civilistů z kolika nebo kolik jich zabili jednotliví členové týmu a čím. V prvních třech statistikách jsem měl vždy nulu. Achievementy jsem získal všechny až na jeden, který je za zkompletování odznaků. Těch jsem vždy splnil minimálně pět (někdy i osm), ale ty časové, nezabíjecí nebo dokonce neukládací opravdu plnit nebudu, protože bych to dělal hodně na sílu a vytratila by se pro mě veškerá zábava, kterou při hraní taktických strategií zažívám.

Hra není dokonalá a najde se v ní i pár negativ. Zasekávání členů týmu o různé překážky je vcelku běžné, ale občas se mi postava zasekla tak, že se již dále nemohla hnout z místa a jediným řešením bylo nahrání uložené pozice. Úplně poslední budova také nebyla zrovna něčím, co bych vyzdvihoval a mimo to, že mi kvůli své výšce často překážela ve výhledu, i když jsem na ní ještě ani nebyl, její zdolávání mě moc nebavilo. Největší výtku však mám k omračování, které dle mě trochu postrádá smysl, jelikož nejde omráčené nepřátele svazovat, a tak se po chvíli proberou a vytvářejí problémy. Všechny mise tak trochu zbytečně končily krvavými jatky.

Určitě si zahraji i rozšíření s Aiko v hlavní roli, Desperados III a pirátské dobrodružství Shadow Gambit, po kterém se Mimimi bohužel rozpadli. Snad to po nich někdo převezme a další kvalitní taktické strategie se nedočkám znovu až po devíti letech, jako tomu bylo po vydání Helldorada, kdy vyšlo právě Shadow Tactics: Blades of the Shogun a symbolicky tak navázalo na zkrachovalé (taktéž německé) studio Spellbound.

Pro: pětice postav, Yuki, soundtrack, japonský dabing, různorodé mise, podrobné statistiky

Proti: zasekávání členů týmu o překážky, zdolávání poslední budovy, chybí svazování

+24
iggythegrifteriggythegrifter
Dohráno
  • PC 80
Shadow Tactics je krásná vzpomínka na dobu, kdy taktické akce byly stále běžně na trhu. Výborné zasazení, krásné lokace, dobře zvládnutá proměnlivost misí a možnost zvolit si vlastní cestu i styl dělá z téhle hry perlu, kterou můžu jedině doporučit. Dlouho budu vzpomínat na vydařené akce spuštěné jedním tlačítkem, po kterých zbyla volná cesta.

Pro: zasazení, shadow mode, proměnlivost hratelnosti

Proti: kurzor ne vždy klikal, kam jsem chtěl

+21
IceCreamYouScreamIceCreamYouScream
Dohráno
  • PC 95
V napjatém očekávání Desperados III jsem se rozhodl oprášit Shadow Tactics: Blades of the Shogun a dokončit všechny výzvy, které jsem nesplnil při prvím průchodu. Musím říct, že na poprvé se mi hra sice velmi líbila, ale nijak mi k srdci nepřirostla a od vydání jsem se k ní nevrátil. Až nyní po dokončení všech trofejí jsem však konečně prozřel a dokážu plně docenit, jak brilatní klenot se studiu Mimimi povedl vybrousit.

Shadow Tactics je taktická real-time hardcore "strategie", která vychází z modelu her jako Commandos nebo Desperados. Děj hry je podle mě zasazen přibližně do 17-18. století (tedy rozhodně ne do japonského středověku!!) a vypráví celkem obyčejný příběh touhy po moci, zradě a věrnosti. Co se týče příběhu, ten ničím příliš nevyniká ale rozhodně vás neurazí. Je lehce předvídatelný a nijak zvlášť originální, ale dobrý zážitek to nenarušuje. Příběh však podtrhují dobře napsané postavy a voice acting. Grafické zpracování nijak neohromí, ale hra je lehce stylizovaná, což spoustu věcí ve hře dobře maskuje. Vizuální stránka hry je pak vynikající, prostředí misí jsou rozmanitá a barevná paleta pestrá, zvlástě architektura domů a hradů vypadá velmi pěkně.

No a teď to nejdůležitější - hratelnost. Hratelnost je skvělá, pod vaši kontrolu se vám dostane celkem pět postav, z nichž má každá jiné vlastnosti a jejich kombinací budete muset doslova vymyslet a vyřešit, jak rozmotat klubko nepřátel a posouvat se v misích dál. Jednotlivé levely a jejich řešení jsou tak komplexní, že si budete připadat jako byste hráli šachy s živými figurkami. Na první pohled se může zdát, že mise nabízí pouze jednu cestu dál a jeden postup, protože jiné řešení nevidíte. To je ale omyl, úrovně jsou docela velké a cest k cíli je poměrně hodně, což lze odhalit opakovaným hraním. Hra je celkově poměrně těžká, navíc nenabízí ani jednoduchou obtížnost - což je možná trošku škoda. Na druhou stranu, hardcore masochisté si rozhodně přijdou na své. Hra nabízí hardcore obtížnost, která je v kombinaci s dalšími dobrovolnými výzvami VELMI obtížná a vytváří na první pohled skoro až neřešitelné situace. Můžu ale říct, že plnění jednotlivých výzev mě bavilo z daleka nejvíc a dokončení hry po dalších čtyřiceti hodinách bylo doprovázeno euforickým zadostiučiněním, protože se rozhodně jedná o nejtěžší herní výzvu, jakou jsem zatím absolvoval.

Pokud jde čistě o ovládání, orientaci a pohyb, tak je vše zvládnuto velmi dobře. Občas jsem narazil na problémy s kamerou v hustých městských zástavbách nebo u okraje map, ale nejednalo se o nic, co by vyloženě kazilo pocit ze hry. Co mi vadilo trošku víc, bylo občasné zaseknutí o malé předměty na zemi, jako spadená prkna apod. K závěru hry je nutné pohybovat se skutečně s chirurgickou přesností a dokonalým načasováním a každé takové zaseknutí vás bude určitě stát minimálně jeden reload (v hardcore módu i pár šedých vlasů). Ovládání na ovladači je ale překvapivě velmi dobré vzhledem ke komplexnosti hry a jejím funkcím.

Závěrem tedy lze hře vytknout jen velmi málo a vlastně ani nic podstatného. Hru jsem si zamiloval a už nemůžu dospat vydání nových Desperados - Zahrajte si demo, je to pecka

Pro: Vizuální stránka, hratelnost, postavy, prostředí, obtížnost

Proti: Občasné problémy s kamerou nebo pathfindingem

+21
LeffiLeffi
Dohráno
  • PC 80
Pokouším se vzpomenout si, jak to vlastně bylo se mnou a s Commandos. Jsem si celkem jistý, že jedničku jsem nehrál a dvojku jsem nedohrál, neb jsem byl v té době cucák a prostě to nepochopil. Byla to vážně složitá hra. Nicméně zanechala ve mě dojem a vážně rád jsem na ni vzpomínal, nebyl jsem z ní vyloženě otrávený.
Ke hraní Shadow Tactics jsem se přemlouval delší dobu. Věděl jsem, že to nebude snadné a chtěl jsem na hraní být náležitě připraven, mít chuť si to zahrát. Což se konečně stalo.
A skutečně, je to po čertech dobrá hra. Není to zábava pro každého, hra hráče seznámí se všemi mechanikami, ale v zájmu zachování volnosti se s příklady moc nemaže, aby nenaváděla k nějakému stylu hraní. Tuhle volnost v rozhodování musí člověk ocenit a skutečně si dovedu představit, že pokud vedle sebe posadím pět lidí, nikdo ji neprojde stejně.
Člověk si musí najít tu svoji cestu. Tady je pak na každém jak moc si to třeba bude komplikovat. Osobně jsem se přistihl, že jsem několikrát prošel mapou jak nůž máslem, šel přímo a strávil na mě pár minut a někdy jsem jednu oblast hrál i tři hodiny.
F5 a F8 jsou opravdu kámoši do nepohody. Celou oblast jsem resetoval snad jen jednou.
Tedy máte-li zkušenost se strategiemi, určitě se tady vyřadíte, nemáte-li, nebojte se toho. Zkoušejte to, hrajte si, hlavně se nenechte otrávit.

Do absolutní špičky to má daleko. Zatím co level design byl docela v pohodě a ne chyby člověk narazí pomálu, tak neustále opakování hlášek postav se docela na poslouchá a začne to celkem rychle otravovat. Hudební podkres mi přišel slabší, byť třeba zvuk likvidace samurajským mečem byl dokonalý, tak tři nebo kolik skladeb jsem postřehl za těch svých 25 hodin hraní, bylo docela monotóních. Japonský dabing navodil atmosféru, ale Yuki je fakt místy protivně uřvaná.

Nespornou výhodou je však celková nenáročnost hry, kdy to hráč rozjede i na slabších strojích ve stále moc pěkné gafice.

Celkově je to obstojný zástupce žánru, který si jednoho dne jistě zaslouží další pokračování, případně obdobnou hru, zasazenou třeba i zase tématicky do jiného období.

Pro: Taktické možnosti, volnost průchodu, nenáročná na hardware

Proti: Soundtrack, japonský dabing

+21
RedRed
Dohráno
  • PC 80
Daedalic, pro mě spíš vydavatel adventur, a logo studia se zvukem a vizuálem uřvaného děcka (nejhorší logo strategií ever) mou důvěru moc nevzbuzovaly. Nakonec je to ale první hra svého druhu, kterou jsem dokázal dohrát... 

Líbila se mi specializace postav, kde jednotlivé postavy sice mají každá své 1-2 schopnosti, zároveň však zde nejsou nelogické absurdity, které mě v minulosti sířily třeba v Commandos, kdy někteří elitní vojáci neuměli odtáhnout tělo, řídit nebo plavat. To dává zdejším misím pestrost řešení a snižuje jinak vysokou obtížnost. Zároveň se mise odehrávají v různých prostředích, v noci si hlídáte světla, ve sněhu zas stopy, někde můžete způsobovat nehody, využít dopravy nebo tajných cest. Ocenil jsem i achievementy a statistiky po každé misi, ze kterých třeba šlo vyčíst co zkusit příště či jaké schopnosti a postavy jsem využíval nejvíce.

Postavy jsou vůbec povedené a nevyprávějí příběh jenom svými krátkými noži, komunikují mezi sebou, vtipkují a to v profesionálním japonském dabingu. Hra není jen slepenec misí. Příběh není nic světoborného, ale má svůj začátek, zápletku i konec, komické i tragické časti. Což je na strategii pořád nadstandard. Celkově mi zasazení do středověkého Japonska pro plížení a tichou likvidaci sedí nejvíce.

Měl bych-li něco vytknout, je to kamera a pathfinding. Občas postavy skončí tam, kde jste je nechtěli. Ještě že je tu to neomezené ukládání... škoda že ve hře není statistika kolikrát jsem quicksave a quickload použil:)

Pro: dabing, hratelnost, zasazení

Proti: kamera, pathfinding

+21
WalomeWalome
Dohráno
  • PC 80
Kde je Bodkin, když ho člověk potřebuje. Quicksave / Quickload onanine ve své největší kráse. Tentokrát v settingu feudálního Japonska, protože vše ostatní už bylo použito.

Podobná hra se těžko hodnotí. Pořád mám v hlavě první Commandos. Ti byli skvělí, ale nedávali příliš smysl. Auto uměl řídit pouze jeden z vojáků a většina z nich nezvládla odtáhnout mrtvolu. Ale tehdy jsme to brali jako fakt a u dvojky jsme nadávali, že je příliš snadná.

A ST je ještě snazší. Všude je křoví kam lze schovat sebe i mrtvoly. Většina postav dokáže zabít na blízko i odtáhnout mrtvolu. Kulhající týpek s holí dokáže lézt po žebříku. Prostě dá se to hrát o něco lépe a plynuleji.

Herně je to asi nejvychytanější hra tohoto žánru jakou jsem hrál. Narozdíl od Commandos 2 a 3 to nejde hrát akčně, protože tu není dost munice ani automatická opakovaná střelba. Co se tomu blíží, je možnost naplánovat jakékoliv akce postav a spustit je ve stejný moment - což je super fíčura, navíc skvěle funguje a je radost koukat na vaše avatary, jak ve stejnou chvíli zabíjejí protivníky.

Hra vám toho spoustu řekne, ale taky v ní můžete na nějaké taktiky a vychytávky přijít sami. Plus pokud chcete, můžete si nechat graficky znázornit všechny interaktivní objekty.

Každý avatar má jinou barvu, což je hezké, ale i funkční. Je tu samozřejmě zelený baret a špion a sniper, zbylí dva jsou kombinací bareta, trapera a potapěče. A zloděje, jen místo myši je tu mýval.

Mýval je nejvíc OP postava ve hře. Nikomu není podezřelá a dokáže na dlouhou dobu odlákat vojáky ze svých pozic.

Hra má i nějaký příběh, ale ten jsem během dvouletého hraní příliš nesledoval. Pamatuji si, že je tam dlouho předvídatelný "zvrat" a jedno překvapení, ale jinak se tam nic extra neodehrává. Neurazí, nenadchne.

Na hře se mi líbilo, že je konzistentní, ale pestrá. Hodně fajn nápadů, střídá se prostředí, protivníci mají různé hodnosti a někdy máte možnost využít okolních příležitostí k zabití svého cíle, což mi připomnělo sérii Hitman.

Technicky je hra bez chyby. Což ovšem nezachránilo studio od krachu.

Pro: moc hezká grafická stylizace, animace smrtí, prostředí,

Proti: klidně bych zvýšil obtížnost (větší hlučnost pistole, horší pohyblivost snipera, bez bezedných keřů)

+21
DEUDEU
Dohráno
  • PC 80
Je to už něco málo přes týden, co vyšly třetí Desperados. Než se tak stalo, rozhodl jsem se zkrátit čekání hraním jeho přímého předchůdce od stejných tvůrců. Nejprve jsem o této hře slyšel se zpožděním více než tří let. Po vyzkoušení dema jsem neváhal a hru ve výrazné slevě na Steamu koupil. Tento herní žánr v posledních deseti letech výrazně poklesl. Hlavním důvodem je vysoká obtížnost ve srovnání s hrami, které určují dnešní trend a absence klasického multiplayeru proti jiným hráčům. Ale taktické RTS nejsou o bezduchém zabíjení ve stylu dnešní DOTy, League of Legends nebo Fortnite. Tyto hry jsou především o používání vašeho mozku. Potřebujete spoustu trpělivosti, vytrvalosti a nervy z oceli. A podle mého názoru je tato hra jako svěží vítr. Alespoň v tomto žánru.

Hra se odehrává v období raného novověku Japonska, které je zpustošeno dlouhými občanskými válkami. Nikdy jsem se nezajímal o japonskou kulturu, spíš jsem ji kvůli anime a podobným infantilnostem vyloženě ignoroval. Tato hra mě ale dostala od samého počátku. Ovládáte pět postav, z nichž každá má jiné schopnosti a dovednosti. Jedni preferují chladnokrevné útoky zezadu pomocí šavlí, jiní kladou pasti, lákají nepřátele pískáním na flétnu, házením kamenů, oslepují je nebo na ně pálí zdálky chirurgicky přesnou puškou. Jedni se pohybují rychleji, druzí unesou dva nepřátele najednou, další se zase dokáží mistrně maskovat v týlu nepřítele. Je jen na vás, abyste správně a efektivně zkombinovali všechny dostupné schopnosti a uvařili vašim nepřátelům smrtící koktejl. Proti vám totiž bude stát tajemný Kage-sama se svými nohsledy. A ti všichni mají veliký zájem, aby období bojů jen tak neskončilo.

Ve hře je celkem třináct misí a každá z nich je úplně jiná. Budete bojovat v nepřátelských chrámech, podnikat přepady konvojů, krást důležité dokumenty, útočit na města, vesnice, tábory, paláce, ale i zachraňovat zajatce a zabíjet něpřátelskéé generály. Zpracování jednotlivých misí odpovídá jejich nastavení a zejména je v nich krásně vyobrazena krajina. Kromě toho můžete pomocí různých interaktivních prvků skrýt jak své postavy, tak zabité či omráčené nepřátele. Mám na mysli keře, sudy, dveře, studny nebo útesy. Než se však vydáte na cestu k úspěšnému dokončení jednotlivých misí, čekají vás desítky Quicksavů a zejména Quickloadů. Jejich počet se bude zvyšovat s hraním na nejvyšší obtížnost a zejména v posledních misích hry. Obtížnosti jsou ve hře celkem tři. První je pouze pro začátečníky, druhá je minimální pro ty, kteří někdy hráli podobné hry, a poslední je povinností pro všechny, kdo tento herní žánr milují. Navíc v případě opravdu brutálních pasáží můžete použít takzvaný Shadow Mode. Nejde o nic jiného než ekvivalent Quick Action z Desperados, kdy zadáte více postavám úkoly a po stisku jedné klávesy jste obvykle svědky masakru.

Hra je ozvučena velmi dobře - každá z misí má svůj ikonický hudební doprovod a autorům se rozhodně povedlo styl hudby napasovat do atmosféry misí, jejich prostředí, ale například i pokud je den nebo noc. Když zavřete oči, jako byste se vrátili v čase přímo do srdce Šogůnovi říše. Samozřejmě existují také změny hudby v důsledku gradace nebo naopak uklidnění atmosféry na bojišti. Japonský dabing je o několik úrovní nad anglickým a ikdyž znám jen slova Hei a Arigato, nikdy mě nenapadlo přepnout na angličtinu. To by totiž okamžitě snížilo skvělou atmosféru hry. Shadow Tactics samozřejmě není bezchybná hra, ale fatální omyly ve hře nejsou žádné a drobné chyby ve hře se po seznámení se hratelností budete spíš ignorovat. Mě osobně nejvíc otravovalo prvotní načítání nové mapy, které i na SSD disku trvalo klidně i do deseti sekund. Hra mi rovněž i několikrát spadla, zejména při Quickloadech, nebo i při častém mačkání Alt+Tab. Ohledně chyb ve hratelnosti - mizející mrtvoly nejsou nejšťastnější řešení, které hru podle mě dost zlehčuje a ubírá realismu. Osobně mi chybělo klasické častější odhazování těl do zejména dveří či ostatních interaktivních prvků zmíněných v odstavci výše. Ženské postavy jsou na můj vkus extrémně brutální - možná by mohly zabíjet buď jedem, nebo jedna z nich jen omračovat. Úplně na závěr mi ve hře chybělo svazování omráčených a chladnokrevné vraždění nebohých civilistů rozhodně nepatří mezi mé oblíbené kratochvíle. Na druhou stranu, jsme v raném japonském novověku, hned po konci středověku. A úplně poslední nedostatek může být příliš vykreslená grafika i na dobu vydání hry.

Po prvním Desperadosu tu ale i tak máme konečně po drahmých letech velmi obtížné taktické RTS, což si určitě zaslouží nejvyšší hodnocení. Hra je rozhodně o více průchodech, chcete-li vyzkoušet více obtížností a zejména lovit odznaky a achievementy. Nebýt mnou zmínených chyb, je to minimálně devadesátková hra. Já jsem v ní i tak strávil 75 hodin a rozhodně nelituji. A teď hurá na Desperados III.

Pro: atmosféra raného japonského novověku, příběh, postavy, mapy, zápletka, ozvučení a japonština

Proti: vysoká obtížnost, dlouhý loading při nahrávání nové mapy, kurzor občas klikne jinam než chcete a občasné problémy při pathfindingu

+18
FencerFencer
Dohráno
  • PC 80
Shadow Tactics: Blades of the Shogun je mistrovsky navržená real-time strategická hra, která nás přenese do období feudálního Japonska plného intrik, tajných spiknutí a strategických soubojů. Hru má na svědomí studio Mimimi Productions, které mám ve velké oblibě i díky fenomenálnímu Desperados 3, k jehož recenzi se určitě dostanu později.

Jednou z nejzajímavějších vlastností hry je možnost hrát za několik postav, každou s vlastní sadou dovedností a schopností. Od tichého zabijáka "move like water" až po samuraje schopného rozsekat na krvavé nudle tři nepřátele současně, každá postava přináší do hry unikátní přístup k plnění misí. Tato variabilita umožňuje hráčům experimentovat s různými strategiemi a najít tu nejlepší cestu, jak splnit cíle mise. Ne každá postava se totiž hodí k provedení konkrétní akce - například Takuma sice dokáže svojí sniperkou bezhlučně sejmout padoucha na velkou vzdálenost, ale kvůli dřevěné noze není schopen tichého pohybu a zrovna tak nedokáže plavat nebo šplhat po zdech.

Hra nabízí širokou škálu misí, které se odehrávají v různých prostředích, jako jsou například japonská města, kláštery nebo zdánlivě nedobytné pevnosti. Každá mise vyžaduje od hráče plánování a přesnou koordinaci pohybů postav, aby se vyhnul nepřátelům a splnil úkoly. Přitom je nutné využívat terénních výhod a různých pastí, abychom dosáhli svých cílů.

Grafika hry je nádherně provedená, s detailními prostředími a autentickou atmosférou, která přenáší hráče přímo do doby samurajů. Hudba je také vynikající a dokonale doplňuje atmosféru hry.

Jedinou nevýhodou může být pro některé hráče vysoká obtížnost. Hra je náročná a vyžaduje trpělivost a precizní plánování. Nicméně pro ty, kteří si rádi vyzkouší své strategické schopnosti a milují výzvy, je Shadow Tactics: Blades of the Shogun naprosto neodolatelná.

Kdo někdy hrál legendární Commandos, což byla hra, která víceméně odstartovala tento typ RTS her, pravděpodobně se neubrání alespoň podvědomému srovnání a otázce, jestli Shadow Tactics není pouhou kopií v modernější grafice a odlišném prostředí. Odpověď je naštěstí záporná a rozhodně se tady nesetkáme se situacemi typu "zelený baret dokáže pomocí vhodně nastražené krabičky cigaret vyčistit celou mapu". Shadow Tactics nás nutí k originálním taktickým prvkům, například zhasínání pochodní v nočních misích, přebíhání mezi budovami po natažených provazech, odvedení pozornosti nepřátel pomocí flétny, kamenů nebo ochočeného psíka mývalovitého, a spoustě dalších zajímavých nápadů.
+18
Thrawn89Thrawn89
  • PC 90
Velmi pozitivní překvapení. Jako malý jsem miloval hry jako Commandos, Robin Hood nebo Desperados a dlouho to vypadalo, že jde o mrtvý herní žánr. Shadow Tactics pak vpadl do herního světa jako překvapení, které musím uznat bylo oprávněně pozitivně přijato.

Hra v zásadě nemá výraznější slabinu. Je přiměřeně obtížná s tím, že obtížnost lineárně vzrůstá s postupem hrou, takže závěrečná třetina hry již dá zabrat ale současně již máte naučené všechny fígle a triky a můžete tedy plně využít nabyté zkušenosti. Samotná taktická hratelnost je vynikající, pestrá a flexibilní, takže po celou dobu hraní jsem neměl problém, že bych se hraním nudil. Je určitě dobré, že Vám hra sama připomíná potřebu častého ukládání, což myslím mnohokrát během hraní oceníte.

Máte možnost hrát za pět postav, které jsou unikátní nejenom herním stylem ale i způsobem vystupování, takže jsou dobře zapamatovatelné. Co mě překvapilo byl i relativně dobře pojatý příběh, který hru dobře držel pohromadě.

Osobně nemusím moc prostředí starého Japonska, dovedl bych si představit i lepší zasazení, ale to je subjektivní věc a navíc musím říci, že zpracování lokací a celkový vizuál je určitě povedený.

Takže není nad čím dumat, už jen to, že tato hra oživuje zapomenutý a přitom skvělý herní žánr, ale navíc ho oživuje na opravdu vysoké úrovni, to vše dohromady nedá než dát opravdu vysoké hodnocení a určitě doporučení všem milovníkům taktické výzvy.

Pro: Oživení skvělého herního žánru, hratelnost, dobře balancovaná obtížnost, kvalitně zpracované lokace, příběh

Proti: Staré Japonsko mě moc nebere

+17
BUMTARATABUMTARATA
Dohráno
  • PC 80
Mimimi exhumovali nepochopitelně opuštěný žánr v podobě v lecčems bližší hrám od jejich německých kolegů ze Spellbound než těm originálním od Pyro.

S prvně jmenovanými mají společný smysl pro rozmanitý level design, ambici vyprávět příběh a především postavy, pro které platí, že mají xicht, a ne jen funkci.

Elegantně se též vypořádali s jednou z notorických absurdit předešlých her, a sice (ne)schopností odklidit tělo. Nyní dokáže po sobě zamést stopy každý z pětičlenného komanda až na jednoho. Výjimkou je ostrostřelec Takuma, což je ale k jeho invaliditě pochopitelné.

Vzpomínám si, jak před 20 lety po mně zůstávaly zpustlé základny. V Shadow Tactics lze mise procházet, jako když říznete skalpelem, a zbytek mapy nechat nenavštívený. Dokonce mnoho situací, do kterých se dostanete, lze vyřešit nenásilně, t.j. proklouznout za zády nic netušících nepřátel a posunout se blíže svému cíli.

Mám radost jako kluk, kterým jsem byl tenkrát, že tyto hry jsou konečně zpátky, a už už se třesu na nové Desperados.
+15
porkyporky
Dohráno
  • PC 85
Shadow Tactics jsem si původně rozehrál bez velkých očekávání zejména kvůli atraktivnímu prostředí feudálního Japonska, pro které mám slabost. Nicméně po pár desítkách minut mě tenhle stealth-taktický herní systém začal neskutečně bavit. Troufám si říct, že u málokteré videhohry musí totiž člověk tolik přemýšlet a být často skutečně kreativní, aby dokázal procházet jednotlivými misemi. Někdy jsem měl problém se od hry vůbec odtrhnout a občas se mi stávalo, že jsem hru vypnul, šel se věnovat něčemu jinému a za 20 minut jsem dostal nový nápad na další postup a už jsem v tom lítal znovu.

Příjemným překvapením byly i jednotlivé postavy, které jsou bez výjimky zajímavé a zábavné, a to jak po osobnostní stránce, tak i po stránce jejich schopností. Škoda jen, že nebyla možnost si pro každou misi vybrat vlastní složení týmu, protože pokud se snažíte hrát skutečně stealthově a vyhýbat se zbytečné likvidaci nepřátel, tak jsou těžkopádní Takuma a Mugen v některých misích vpodstatě na obtíž. Jinak jsou ale jednotlivé postavy pěkně vyvážené, a komu dáte přednost, záleží spíše na osobních preferencích a stylu hry. Já mám nejradši Hayata a Aiko.

Hezky růnorodé jsou i jednotlivé mise a každá je něčím unikátní. Navíc každá další mise je o něco těší a u těch posledních se slušně zapotíte. Příběh jako takový je sice trochu přitažený za vlasy, ale ve výsledku nebyl špatný.

Jedinou výtku bych měl k trochu krkolomnému ovládání v některých situacích, protože k úspěchu často nestačí jen přemýšlet a taktizovat, ale v některých situacích i rychle reagovat. Několikrát jsem dojel na to, že jsem se kvůli špatně natočené kameře nestihl schovat do dveří, na které zrovna z daného úhlu nešlo kliknout apod. Naopak co mi přišlo skvělé byl Shadow Mod, kterým lze spustit společnou akci více postav.

No a na závěr nesmím zapomenout pochválit výborný soundtrack, který se stejně jako celá hra opravdu povedl.
+15
karadumkaradum
  • PC 65
Jistě je to tím, že na hraní již nemám tolik času a tedy mé subjektivní dojmy.

Chtěl jsem hru mít rád neboť na Commandos jsem rád vzpomínal, Japonsko miluji a shadow mode vypadal hodně slibně. Tedy pokud se na hru těšíte a čas máte, raději si přečtěte pozitivnější hodnocení, protože věřím, že je tam skrytý poklad.

Avšak nakonec samotný dlouhý loading screen mě sám skoro odradil od toho si hru pustit. Pravda, nemám nejnovější železo, ale jiné hry z té doby mi jedou v pohodě.

Taktéž mi přišlo, že místo toho, abych měl možnost promyslet geniální plán a souhru akcí (jako třeba si pamatuji v prvních Hidden and Dangerous nebo Rainbow Six), tady si jen řeším momentální situace a skoro nejčastěji vycházela jako nejlepší možnost všechny stráže co jde zabít a mít klid na další práci.

Shadow mode byl párkrát skvělý, ale i přes zajímavé dovednosti postav a téma, jsem nakonec se nedokázal přimět k tomu hru dohrát. Už jen proto, že klad pro některé (velké 4 hodinové mapy) je zápor pro mě, když se k hraní dostanu jednou za čas a na chvíli. Ztratím kontext a musím se zase vše si zopakovat a postoupit jen o krůček.

Poznáno během Herní výzvy 2023.

Pro: commandos revival, japonsko, postavy

Proti: loading, pobit vsechny

+8
MarícaMaríca
Dohráno
  • PC 90
Dočkali jsme se!! Po dlouhé době je tu Commandos-like hra! Hurá, těchto her je jako šafránu a těch co za to stojí, snad ještě méně. Vyjmenuju tyto hry dle zábavnosti v pořadí: Commandos 2, Desperados, Shadow Tactics, Robin Hood, Commandos, Commandos BeL, Commandos 3. Třetí místo? No paráda. A to jsem vyjmenoval téměř všechny tituly tohoto herního stylu (alespoň ty, co za to stály.. hry jako Commandos 4, Desperados 2 a Helldorado, Chicago 1930 mě nijak nezaujali)

Shadow Tactics mi udělali obrovskou radost, takovou hru jsem vyhlížel léta a doufám, že bude pokračovaní! Hry tohoto typu nejsou mrtvé, díky MIMIMI productions za ní.
+4 +8 −4
RedMaXRedMaX
Dohráno
  • PC 50
Hra je srovnávána s Commandos a to hodnotit nemůžu, protože já jsem hrál až Commandos II, první díl jsem nehrál. Shadow Tactics zdaleka není tak propracovaná hra a docela často si vymýšlí. Hra je hodně obtížná i na lehkou úroveň a opravdu trvá, než přijdete na to, jaký postup zvolit. Pro někoho to může být zábavné, když má hodně času, ale mně to přijde spíš otravné. Nicméně to nedávám jako zápor, tak to vývojáři zvolili a minimálně ty Commandos II byly v tomhle jednodušší a pro mě zábavnější. Kde ale zápor dávám, že to vývojářům nestačilo a do hry zapracovali pasti. Typicky vás nepřítel nevidí a tudíž si myslíte, že tichá likvidace jeho parťáka za rohem bude hračka, ale ne, on ten druhý viděl za roh, no nic reload.
Tohle je něco, co tu strategii dost narušuje a takových situací, kdy nepřátelé jsou supermani, je tam celá řada. Já si ale myslím, že nepřátelé supermani být neměli, vývojáři si jen pomáhali tam, kde by to bylo lehké, protože chtěli natáhnout herní dobu.
Za mě teda průměrná hra, která se svému předchůdci nevyrovná.

Pro: opomíjený žánr se slušným příběhem a nutností nad hrou myslet

Proti: uměle natahovaná herní doba

-3 +2 −5
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 99 85
  • PS4 4 83
  • PS5 0 --
  • XOne 0 --
  • XboxX/S 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
12229
Odkaz:
http://dbher.cz/h12229
Přidána:
16.11.2016
8 let a 345 dní
Hodnocení:
103 (50-100 %)
Komentářů:
20
Oblíbenost:
Sledovat 23 Chci si zahrát 45
Rozehráno 9 Dohráno 93
Návštěvnost:
31672× (celkem)
966× (poslední měsíc)
206× (poslední týden)
15× (dnes)
Více