Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Shadow Tactics: Blades of the Shogun

  • PC 95
V napjatém očekávání Desperados III jsem se rozhodl oprášit Shadow Tactics: Blades of the Shogun a dokončit všechny výzvy, které jsem nesplnil při prvím průchodu. Musím říct, že na poprvé se mi hra sice velmi líbila, ale nijak mi k srdci nepřirostla a od vydání jsem se k ní nevrátil. Až nyní po dokončení všech trofejí jsem však konečně prozřel a dokážu plně docenit, jak brilatní klenot se studiu Mimimi povedl vybrousit.

Shadow Tactics je taktická real-time hardcore "strategie", která vychází z modelu her jako Commandos nebo Desperados. Děj hry je podle mě zasazen přibližně do 17-18. století (tedy rozhodně ne do japonského středověku!!) a vypráví celkem obyčejný příběh touhy po moci, zradě a věrnosti. Co se týče příběhu, ten ničím příliš nevyniká ale rozhodně vás neurazí. Je lehce předvídatelný a nijak zvlášť originální, ale dobrý zážitek to nenarušuje. Příběh však podtrhují dobře napsané postavy a voice acting. Grafické zpracování nijak neohromí, ale hra je lehce stylizovaná, což spoustu věcí ve hře dobře maskuje. Vizuální stránka hry je pak vynikající, prostředí misí jsou rozmanitá a barevná paleta pestrá, zvlástě architektura domů a hradů vypadá velmi pěkně.

No a teď to nejdůležitější - hratelnost. Hratelnost je skvělá, pod vaši kontrolu se vám dostane celkem pět postav, z nichž má každá jiné vlastnosti a jejich kombinací budete muset doslova vymyslet a vyřešit, jak rozmotat klubko nepřátel a posouvat se v misích dál. Jednotlivé levely a jejich řešení jsou tak komplexní, že si budete připadat jako byste hráli šachy s živými figurkami. Na první pohled se může zdát, že mise nabízí pouze jednu cestu dál a jeden postup, protože jiné řešení nevidíte. To je ale omyl, úrovně jsou docela velké a cest k cíli je poměrně hodně, což lze odhalit opakovaným hraním. Hra je celkově poměrně těžká, navíc nenabízí ani jednoduchou obtížnost - což je možná trošku škoda. Na druhou stranu, hardcore masochisté si rozhodně přijdou na své. Hra nabízí hardcore obtížnost, která je v kombinaci s dalšími dobrovolnými výzvami VELMI obtížná a vytváří na první pohled skoro až neřešitelné situace. Můžu ale říct, že plnění jednotlivých výzev mě bavilo z daleka nejvíc a dokončení hry po dalších čtyřiceti hodinách bylo doprovázeno euforickým zadostiučiněním, protože se rozhodně jedná o nejtěžší herní výzvu, jakou jsem zatím absolvoval.

Pokud jde čistě o ovládání, orientaci a pohyb, tak je vše zvládnuto velmi dobře. Občas jsem narazil na problémy s kamerou v hustých městských zástavbách nebo u okraje map, ale nejednalo se o nic, co by vyloženě kazilo pocit ze hry. Co mi vadilo trošku víc, bylo občasné zaseknutí o malé předměty na zemi, jako spadená prkna apod. K závěru hry je nutné pohybovat se skutečně s chirurgickou přesností a dokonalým načasováním a každé takové zaseknutí vás bude určitě stát minimálně jeden reload (v hardcore módu i pár šedých vlasů). Ovládání na ovladači je ale překvapivě velmi dobré vzhledem ke komplexnosti hry a jejím funkcím.

Závěrem tedy lze hře vytknout jen velmi málo a vlastně ani nic podstatného. Hru jsem si zamiloval a už nemůžu dospat vydání nových Desperados - Zahrajte si demo, je to pecka

Pro: Vizuální stránka, hratelnost, postavy, prostředí, obtížnost

Proti: Občasné problémy s kamerou nebo pathfindingem

+20