Komentáře

Ač je to na tak zkušeného hráče jakým jsem zvláštní, nikdy jsem neměl oblíbené herní studio ale po dohrání Alana Wakea musím říct že se jím jednoznačně stalo Remedy, v čele s vynikajícím scénáristou Samem Lakem. Vlastně odjakživa jsem miloval Max Payna pro jeho atmosféru, zvláště pak druhý díl a po podobném zážitku s vyhořelým spisovatelem jsem definitivně přesvědčen že na co tahle severská partička sáhne to se promění v klenot.

Na AW jsem dlouho slyšel jen samá doporučení jak od profesionálních recenzentů tak od známých a tak i přesto že až na výjimky jako jsou Hitchcockovy filmy nemám rád horory a třeba Doom 3 jsem dohrál s téměř sebezapřením :), se i tenhle kousek jednoho dne objevil na mém harddisku. Z úvodní pasáže jsem byl popravdě trochu rozpačitý protože pocit strachu tu byl docela silný a říkal jsem si že jestli to takhle bude celou dobu nevidím to s dohráním dobře. Poté ale přišlo vystřízlivění ve formě intra a druhého už poněkud klidnějšího úvodu a bylo jasné že i když to občas nervy budou, čeká mě s vysokou pravděpodobností další velký herní zážitek. A to pořádný.

Příběh je asi nejsilnější stránkou hry takže nutně musím při hodnocení začít u něj. Oproti jiným hráčům mám možná menší výhodu v tom že jsem kromě vášnivého pařana i vášnivým čtenářem. Až do teď mě ale ani ve snu nenapadlo spojit tyto dvě kratochvíle dohromady. Lakea však naštěstí ano a ještě to se svými finskými kluky udělal naprosto bravurně. Čtení dlouhých dialogů či listin hlavně v různých RPG mě totiž moc nebaví a takový Planescape: Torment jsem vzdal jen co jsem vylezl z márnice ale tady jsem se těšil na každou nalezenou stránku rukopisu. Ty navíc odhalují často věci které se teprve stanou čímž si titul lehce zahrává i s mým dalším oblíbeným tématem a sice cestování časem. Možná že je příběh během prvních kapitol až trochu přespříliš tajemný a dozvěděl jsem se jaké to je být zmatený jak lesní včela :) ale věřil jsem že se to vše v pravý čas vysvětlí a konec bude stát za to. A nemýlil jsem se. Informace získávané hlavním hrdinou jak z knižních stránek tak prostřednictvím mnoha jinak skvěle napsaných postav začnou pomalu dávat smysl a vše je navíc tak akorát dávkováno aby si hráč dost věcí domyslel sám. Zároveň ale nechybí nějaké ty twist ploty jak se dnes na pořádnou hru patří a před finále jsem tak byl napnutý jak struna. Což ovšem platí takřka i pro celou předchozí dobu hraní. Samotný závěr který jsem mimochodem čekal po hratelnostní stránce trošku tužší, byl jedním slovem famózní a zanechal mě šokovaného ale zároveň svým způsobem uspokojeného ještě několik minut po dohrání. Jednoduše řečeno je příběh právě to co odlišuje dobrodružství Alana "Budila" od ostatních her a je to přesně ten příklad který uvedete když budete někomu chtít dokázat že i hra je umělecké dílo. A to v tomhle případě zatraceně dobré.

Samotný děj ať je jakkoliv brilantní by ale nemohl fungovat bez hratelnosti protože i přes výše napsané se jedná pořád hlavně o hru a ta se nečte ale hraje. Podobně jako s příběhem mě i hratelnost a některé herní mechaniky přišly zpočátku přinejmenším divné ale brzy jsem zjistil že právě v tom je jejich kouzlo. Tak třeba baterka je téměř v každé dobré akční hře ale využívat její světlo jako zbraň to je exkluzivní nápad a to ani nemluvím o dalších rozličných a nápaditých způsobech využitelnosti světla jako nástroje k boji s temnotou. Velice dobře je také vybalancovaná obtížnost, která se postupně zvedá aby jste přeci jen trochu cítili mrazení v zádech když se na vás řítí čím dál větší, rychlejší a ozbrojenější promněněnci nebo buldozer ale zároveň jste se nikde moc nezasekli, což se mi stalo opravdu jen párkrát a ne na dlouho. Remedy zkrátka dokázali opět svoje výjimečné schopnosti při výrobě videoher když z minimalistického ovládání a v podstatě jednoduché hratelnosti díky perfektně vybalancované obtížnosti a neotřelých herních postupů dokázali "vytřískat" ohromnou porci zábavnosti a to dokonce bez jediné známky repetetivnosti. Bravo.

Lví podíl na úspěchu tohoto počinu má i další u her stěžejní prvek a to vizuální zpracování. I tady si pochopitelně dali vývojáři záležet a vytvořili temné, nebezpečné a chladné ale přesto svým způsobem krásné prostředí, které se musí na dlouho usadit v paměti každému kdo si jím prošel. Aby taky ne když si tedy alespoň podle toho co jsem četl v zajímavostech jen s jeho přípravou dali Lakeovci možná větší práci než posléze se samotným vývojem. Přineslo to ovšem svoje ovoce a jak velmi přirozeně působící příroda tak silně realisticky vystavěné městečko vás ještě víc podpoří v ponoření se do děje a hutné atmosféry. O detailech které jsou také na vysoké úrovni a jak jinak než mistrovsky zpracovaném světle a jeho efektech se snad ani rozepisovat nemusím. Téměř dokonalost je tu prostě samozřejmostí v každém z míst do kterého hlavní hrdina vkročí.

Stovkové hodnocení které ačkoli už si ho ode mne vysloužila slušná řádka her se ovšem nedává jen tak a hra mi musí opravdu sednou ve všech směrech ne-li víc. A i tady pochopitelně Al boduje na celé čáře. Stejně jako již popsané hlavní partie gamesy i další věci jako zvuky, či opět prvotřídní soundtrack, ze kterého si jistě pár písniček podobně jako moje osobní herní hymna Late Goodbye najdou cestu do mého stálého playlistu, je tu vše nadstandardně dobře vytvořeno a smícháno pro podporu jedinečného zážitku. I další detaily jako možnost řídit auto, která mě opravdu překvapila a to i ovladatelností vozů, kterou bych od tvůrců akčních her nečekal (i když za sebou již jednu závodní hru mají) tak i odkazy na slavné spisovatele a jejich díla, tv seriály (Previously on Alan Wake...) apod. dotvářejí úžasně naplňující pocit z procházení touto peckou. A když se na obrazovkách televize objevil první díl Night Springs nebo rádiový pořad bylo to pro mě téměř neuvěřitelné jaké penzum práce navíc to muselo dát ale přesto nic z toho Remedy nevypustily. Vlastně bych mohl pokračovat v rozplývání se nad hrou takřka donekonečna a tak jen zmíním to co už stejně asi nikoho nepřekvapí a to vybroušené dialogy a vůbec vytříbenou charakternost většiny postav, v čele s Barrym který mi přirostl k srdci jako málokterý z herních kámošů a často i do nejtemnějších chvil přinášel odlehčení až humor. Jako když se objevil ve městě ověšený vánočními světly nebo při rockovém koncertu. A mimochodem po portu z konzole ani stopy :)

Co ještě říct na závěr tohoto vyčerpávajícího komentáře? Alan Wake mě překvapil a to opravdu příjemně, ač to vzhledem k tématu hry zní až nepatřičně. Podobný epos ze kterého si odnáším spoustu zážitků a vzpomínek a který jsem rozhodně i kvůli tomu že jsem ho neprocházel na nejtěžší obtížnost někdy dám s chutí minimálně ještě jednou, mě přikoval k monitoru jako už dlouho žádná jiná hra. Svou oddiskutovatelnou unikátností jak po vypravěčské tak hráčské stránce mě prostě zcela uchvátil. Dávám proto deset hvězdiček z pěti, milion procent ze sta a na obálku hry bych nejradši připsal fixou: Bestseller. Jednoznačně povinnost pro všechny kdo to s hraním myslí vážně. Jo a možná to chtělo trochu víc zapracovat na optimalizaci a dvě bonusové kapitoly byly už přeci jen trochu nadbytečné ale dělejte že jsem nic neřekl ;)