Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Alan Wake


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 90
Alan Wake je vcelku impozantní hra. V dnešní době takřka nevídaná. Na obalu hrdě hlásá "psychologický akční thriller" a ona jím, kupodivu, věru je. Remedy mají můj obdiv za to co dokázali a obzvlášť za to, že si hru prosadili přesně takovou, jakou ji chtěli.

Alan sází na atmosféru a příběh. Vše ostatní je vata. Příběh spisovatele s autorským blokem, který si se svojí ženou, přijíždí odpočinout do Bright Falls - zapadákova v úžasné horské krajině mezi lesy. To už všichni známe. Očekávaná idylka to nebude.

Alan vás okamžitě vtáhne naprosto pohlcující atmosférou, dobře známou z Twin Peaks. Však taky Remedy často oscilují mezí vykrádáním a poctou všemožných filmů a knih. Být to film, tak je za to nejeden odsoudí. Čehož jsou si naprosto vědomi. Proto taky nenatočili film, ale vytvořili hru, žejo. Akční hru! Tím pádem jsme na takřka neprobádané půdě. Ne, že by od teď bylo všechno odpuštěno, ale prostě... Alan je něco tak neuvěřitelně osvěžujícího! Důraz na propracovanou psychologii hlavní postavy, uvěřitelné vedlejší postavičky a fungující smyšlený svět. Nádhera.

Na herní poměry zvláštnímu příběhu pomáhá také bravurně provedené rozdělení na "seriálové" epizody s tradičním cliffhangerem na konci a závěrečnou písní na pozadí stylového "End of chapter". Výbornej nápad, provedení a hlavně výběr tracků. Ani jednou jsem nepřeskočil.
První tři kapitoly jsou naprosto fantasticky gradované a dějově a zpracováním to nejzajímavější, co jsem ve hrách za poslední dobu viděl. Tvůrci se totiž vůbec nezabývají žádným vysvětlováním a předhazují jednu divnější scénu za druhou. Bohužel v druhé půlce se už vysvětlováním zabývají jaksi moc a krapet to vrže. Samotný závěr je ale opět krásný.

Akční složka není vůbec špatná a není ji přehnaně moc (dobře, občas jo). Systém "posvítím si na vás a pak odkrágluju" funguje skvěle, je zábavný a umí vytvořit parádní momenty. Nízká obtížnost není problém, protože o tom hra není a i s ní je pěkně strašidelná. A Alan se má vychutnávat. A taky je tu... ehm... tma v lese. Existuje něco děsivějšího? Ne.

Alan Wake je pro mě svým zpracováním a obsahem zjevení v šedi vysokorozpočtových her. Ještě jednou. Remedy mají můj obdiv za to co dokázali. A vážně začínám mít rád jejich styl vkládání videi s reálnými herci přímo do hry. Nebo používání "foto" textur. Opět to působí v dnešní době tak nějak svěže... a přitom hrozně old school.
+70
  • PC 95
Alan Wake ma zaujímal už od prvého oznámenia, a preto ma naštvalo, podobne ako množstvo iných hráčov, oznámenie, že hra výjde len na Xbox 360. Tento problém bol vyriešený zakúpením Xbox-u a Alan Wake bol jeden z faktorov, kvôli ktorým som sa rozhodol pre Xbox a nie pre PS3 (prepáč MGS4). Ešte by som chcel dodať, že mám zatiaľ dohratú len verziu pre Xbox 360 a po dohraní PC verzie komentár upravím (ak to bude treba).

Takže ako zvyčajne, začnem príbehom. Alan Wake je spisovateľ, asi pred dvoma rokmi začal trpieť syndrómom vyhorenia a odvtedy sa mu nepodarilo napísať ani slovo. Preto sa rozhodol, že si spolu s jeho ženou Alice pôjdu oddýchnuť na dovolenku do mestečka Bright Falls. Ich dovolenka sa však už hneď na začiatku zmení na nočnú moru. Alice je unesená a Alan sa prebúdza v havarovanom aute uprostred lesa. Nevie ako sa sem dostal, ale vie jedno, musí zachrániť Alice.

V Bright Falls sa Alan zoznámi s množstvom ľudí a niektorí budú oveľa dôležitejší než sa môže na prvý pohľad zdať. Ale nie, že by sa celá hra odohrávala len v meste. Väčšinu času strávite v okolí Bright Falls, najmä v okolitých lesoch. Pozriete sa napríklad aj do lomu na ťažbu uhlia alebo do vodnej elektrárne.

Alanovým hlavným nepriateľom sa stane temnota. Temnotou budú ovládaní nielen ľudia, ktorí sa nazývajú „posadnutí“, ale aj veci, tzv. poltergeist. Keďže sú vďaka temnote nesmrteľní, jediný spôsob ako ich zabiť je „vysať“ z nich temnotu svetlom a až potom sa stanú smrteľnými. Pri boji môžete taktiež využívať úskoky, za ktoré budete pri správnom načasovaní odmenený efektným bullet-time-om.

Základ vášho zbraňového arzenálu budú tvoriť lampáše. Tých je niekoľko druhov. K ďalším zbraniam, ktoré súvisia so svetlom patria flashbangy, svetlice a svetlicová pištoľ. Okrem svetlicovej pištole a flashbangov však tieto zbrane vašim nepriateľom neubližujú, a preto budete mať k dispozícii ešte revolver, dva druhy brokovníc a loveckú pušku.

Alan bude počas svojej cesty nachádzať strany zo svojej knihy, na ktorej písanie si nepamätá, ale má rovnaký názov aký chcel použiť pre svoju novú knihu. Vďaka tomu budete dopredu vedieť, čo sa stane. Okrem toho budete môcť nájsť aj „balíky prvej pomoci“, ktoré obsahujú veci ako baterky, svetlice, náboje atp. Ďalšími vecami, ktoré budete môcť nájsť sú termosky, ktoré sú poskrývané po jednotlivých úrovniach. V prvom DLC ich vystriedajú budíky a v druhom DLC hra Night Springs. Okrem toho budete môcť občas nájsť rádio a vypočuť si večerné vysielanie alebo si v televízii pozrieť seriál Night Springs.

Hra je koncipovaná ako seriál. Skladá sa zo šiestich epizód, z ktorých má každá dĺžku zhruba 60-90 minút a končí sa cliffhangerom. DLC sú bonusové epizódy. Práve DLC sú hlavnou výhodou PC verzie, pretože sa obe nachádzajú v hre bez nutnosti ich samostatne kupovať.

Po grafickej stránke je hra stále na pomerne vysokej úrovni aj napriek tomu, že vyšla už pred dvoma rokmi. Ešte by som chcel spomenúť soundtrack, najmä ten inštrumentálny, ktorý skvelo dotvára atmosféru. Z pesničkového soundtracku by som chcel spomenúť len Poets of the Fall.

Záporov som na hre veľa nenašiel, ale najväčším je určite nízka obtiažnosť. Aj na najvyššej obtiažnosti Nightmare nepriatelia znesú asi o 1-2 rany viac ako na obtiažnosti Normal. Taktiež sa moc často nestáva, že by vám došli náboje (mne sa to ale podarilo dvakrát).

Na Alan-a Wake-a som sa tešil a nesklamal ma. Hlavne, aby vyšiel aj druhý diel...

Obrázok Limited Collector's Edition.

Pro: Príbeh, atmosféra, soundtrack, spôsob boja, bullet-time, prostredie, Bright Falls, grafika.

Proti: Nízka obtiažnosť.

+46
  • PC 90
„Alan, wake up!” Když bylo před dvěma lety oznámeno, že Remedy pracují pouze na verzi hry pro Xbox, ztratil jsem o ni zájem. Nakonec jsem přece jen moc rád, že PC verze hry vyšla, i když s docela velkým zpožděním. S podobnou hrou jsem se zatím nesetkal, možná se trochu podobá hře Fahrenheit svým filmovým pojetím, ale jinak mě jiná nenapadá.

Nevětším kladem je určitě příběh, který je velice zajímavý, dobře propracovaný a hodně atmosférický, místy až doslova hororový. Hra vám dá chviličku oddechu jen na pár místech a většina děje se odehrává v noci. Bez světla, které je důležitou součástí hry, se vlastně nemáte jak ubránit nepřátelům. Takže vás čeká téměř okamžitá smrt.

Graficky se mi hra velice zamlouvala, vytknul bych jí jen místy trochu rozmazané prostředí, ale to není zase tak zásadní problém. Mnohem více mi třeba vadily na některých místech špatně rozmístěné kontrolní body, protože jsem několikrát musel zbytečně lokaci procházet vícekrát, protože jsem před ukládacím bodem zemřel.

Největším mínusem je ale ovládání, trvalo mi docela dlouho, než jsem si na něj zvyknul a na umístění kamery za postavou jsem si zvyknul asi až ve čtvrtině hry. Taky uhýbání postavy před útoky nepřátel nejsou řešeny nejlépe, hlavně kvůli tomu jsem většinou umíral, protože stačilo jen pár ran schytaných od nepřátel a následně smrt.

Závěrem bych rád pochválil výborný soundtrack ve hře, nejvíce jsem si oblíbil píseň The Poet And The Muse a chystám se i v brzké podívat na seriál Bright Falls, který je prequelem ke hře.

Pro: Příběh, atmosféra, grafika, soundtrack

Proti: Špatné rozmístění kontrolních bodů, ovládání

+39
  • PC 90
Mokrý sen každého čtenáře Stephena Kinga. Jeho jménem hra začíná a autoři rozhodně nepřehánější - všechno je jako vystřižené z jeho knih. Slovem všechno myslím úplně doslova kompletně všechno - příběh, postavy, zápletku, atmosféru, humor, formu, prostředí, dialogy, "to," proti čemu bojujete, vzpomínky na dětství. Odehrává se to sice v Oregonu, ale to je v podstatě Maine západního pobřeží, navíc jméno Kingova rodného státu alespoň nese sympaťák DJ z místního radia. Hra je vlastně strašně neoriginální, protože všechno přejímá, na druhou stranu ale dnes těžko vytvoříte něco čistě originálního, takže rozhodnutí čerpat z osvědčené kvality a nesnažit se nic vylepšit je podle mě dobré. Kingovy romány jsou všechny podle stejného mustru - a ten funguje, takže proč to měnit. Pokud se vám jeho knížky líbí, nemůžete si Alana Wakea nechat ujít.

Já jsem se od toho doslova nemohla odtrhnout. Jak by vás taky mohl nezajímat osud městečka, jehož největší událostí je každoroční Jelení festival? Hra je rozdělená na kapitoly, bojové sekvence se střídají s povídáním a mnoha cutscénami, takže se pořád něco děje. Jste prostě zvědaví, co bude dál a tak vám to nedá, abyste nepostupovali. Příběh nejdřív působí komplikovaně a roztříštěně (cestou sbíráte útržky rukopisu), ale nakonec do sebe vše zapadne a vše dává smysl. Hra mistrně zvládá něco, co se česky pravděpodobně řekne předznamenávání (foreshadowing) - všichni a všechno, co potkáte, mají později svoji roli. Celá forma vyprávění ve vyprávění je skvěle meta a neomrzí.

Hlavní hrdina se ve tvídovém saku probíhá po turistických cestách přírodním parkem a bojuje s temnotou pohlcenými lidmi. Jsou to v podstatě takoví zombie, což je dobře, protože vám pak nepřijde zvláštní, že se chovají dost jednoduše (prostě na vás naběhnou, velcí drsní zpříma, malí rychlí ze strany). Nabídka zbraní je jednoduchá, navíc ještě musíte hledat zdroje světla a baterie. Přístup k nepřátelům je vlastně dvojí. Můžete se jim postavit čelem, nebo zběsile zapalovat jednu světlici za druhou a prchat. Někdy funguje jedno, někdy druhé, hodněkrát oboje. Obzvlášť ke konci mi přišlo, že se obtížnost hry dost snížila, protože vám brzo dojde, že se vyplatí hledat skrýše a syslit si všechny super zbraně typu granát ("tohle nevypadá na standardní lesnickou výbavů"), protože pak většinu situací vyřešíte úprkem a průběžným odpalováním světel. Stíny ovládají i různé předměty od pneumatiky po kombajn, takže jednotvárnost nehrozí. I když je pravda, že poslední boss - celkem impozantně vyhlížející tornádo - je zcela nenáročný, až se vám zdá, že tohle nemůže být poslední. Existuje i něco, co je v menu ambiciózně označováno jako minihra, ale myslí se tím jen občasné posunutí plošiny, abyste mohli přeběhnout.

Vývojáři jsou Finové, takže možná proto si v této hře zasazené do ryze amerického kontextu nemohli odpustit trefnou a vtipnou poctu severským bohům. Heavy metalové podium uprostřed lesů byl skvělý odlehčený moment, vyrovnal se mu snad jen váš komický kamarád ověšený světýlky na stromeček. Ještě mě napadá, že městečko Bright Falls působí tak trochu jako Ku Klux Klan kolonie, protože je 100% bílé, ale tak co už.

Pro: Stephen King

Proti: drobnosti, které neubírají z celkového dojmu

+39 +40 −1
  • PC 90
Alana Wakea jsem sledoval už od roku 2005, kdy byl studiem Remedy na E3 oficiálně ohlášen. Hra si prošla trnitým vývojem, ale nakonec přeci jen vyšla. K mému neblahému zjištění však můj PC na její HW požadavky ne zcela stačil, což mě pochopitelně dost rozhodilo vzhledem k tomu, že jsem od dob prvního ohlášení obměnil PC již dvakrát. Až po takřka dvou letech od vydání jsem si všiml, že tvůrci přidali s patchem do menu položku „přímé zaměřování“, což není nic jiného, než možnost zapnout či vypnout akceleraci myši. Pro slabší sestavy je tato položka zásadní, protože s nižším framerate se hra stává neovladatelnou.

Co mě asi mrzelo nejvíce, je fakt, že tvůrci vyškrtli veškeré openworld prvky hry a Alan Wake je čistě lineární záležitost. Už od prvních videí jsem se těšil, až se vydám na průzkum malého horského městečka a okolních lesů. Podobná prostředí mě totiž lákají mnohem více, než jakákoli města, která známe z většiny sandboxových her. A k tomu se tvůrci hry bohužel (nebo bohudík?) neodvážili. Na druhou stranu jsem rád, že si Remedy neukousli příliš velké sousto a opět jsem dostal po všech směrech vyladěnou hru.

Na hře hodně oceňuju fakt, že se snaží odbourávat moderní prvky, které zkušenějších hráčům moc nevoní. Prostředí, ač lineární, je poměrně rozlehlé. Netrpěl jsem klaustrofobickými pocity a rozhodně bylo co prozkoumávat a bylo kam zahnout. Hra zbytečně nežene hráče vpřed a nechá ho si užívat si pěkné grafiky a krásného prostředí. Po dlouhé době jsem rovněž zažil možnost zabít se pádem z výšky, neviditelných stěn je ve hře minimum. I souboje jsou hodně věcí, ale rozhodně ne jednoduché. První momenty v Bright Falls jsou přímo božské. Na Remedy se mi líbí, že do svých her rádi umisťují množství interaktivních míst a nezapomínají na všemožné easter eggy a popkulturní odkazy. V případě Alana Wakea jsou to zejména odkazy na známá hororová díla či předchozí Remedy hry.

Mezi největší klady rozhodně řadím příběh. Už od začátku vtáhne svým filmovým dějem a zajímavě napsanou hlavní postavou. Jsem rád, že si můžu zahrát hry i za někoho jiného, než jen za nakorbené vesmírné mariňáky. Upřímně, komu se tyhle postavy už nezajídají? Alan Wake je úplně obyčejný chlápek, žádný nesmrtelný superhrdina. A je to cítit jak na jeho charakteru a jeho úporném boji proti Temnotě, tak na samotném gameplayi. Rozdělení děje na epizody hře jenom prospívá. Při každém „Previously on Alan Wake“ jsem nadšením doslova nadskočil.

Soubojový systém „osviť a zastřel“ mě bavil až do konce, i když s blížícím se závěrem jsem měl pocit, že tvůrci mohli s počty nepřátel trochu ubrat. Ne že by mě souboje v pozdější fázi nebavily, ale mnohem více jsem si užíval „klidné“ příběhové pasáže. Výtku bych směřoval k nevyvážené obtížnosti. Zatímco někdy projíždíte hrou jako nůž máslem, někdy naopak na hráče tvůrci chrlí velké hromady nepřátel a checkpoint je v nedohlednu. Mimochodem, použití světla jako checkpointu mi přijde super. Adrenalinových úniků ke vzdálenému světýlku temným lesem plným přízraků jsem si užil habaděj. A že to není žádná sranda. Alan rozhodně není žádný sportovec. Velmi mě překvapila délka hry. Herní doba nad 20 hodin se u akční hry dnes už jen tak nevidí.

Na závěr musím ještě vyzdvihnout přítomnost Poets of the Fall, výborné kapely, kterou většina hráčů zná díky předchozí hře od Remedy - Max Payne, pro kterou tato skupina složila titulní píseň Late Goodbye. Krom PotF ale hra obsahuje řadu jiných výborných písní a v ničem nezaostává ani vlastní orchestriální soundtrack.

Abych svůj, tentokrát trochu delší, komentář nějak zakončil. Jsem si vědom, že mi moje nadšení ze hry trochu brání hledat chyby. Hra na mě ale působila natolik poctivě, že k tomu jednoduše nemám potřebu. Už se velice těším, co nám Remedy přinesou příště.

It’s not a lake, it’s an ocean.

Pro: ATMOSFÉRA, prostředí Bright Falls, chytlavý příběh a věrohodně napsané postavy, uvěřitelnost, originální souboje, epizodické vyprávění, množství odkazů a easter eggů, hudba

Proti: mizerná optimalizace světelných efektů a mlhy (oboje na mojí obstarožní sestavě rapidně snižuje framerate), místy nevyvážená obtížnost

+33
  • PC 90
"And now to see your love set free
You will need the witch's cabin key
Find the lady of the light gone mad with the night
That's how you reshape destiny"

Alan Wake hovoří jazykem starých her, kdy ještě příběh a atmosféra byla tou vůbec nejdůležitější složkou, s tím rozdílem, že tady je krásná i grafika... Prožíváte příběh spisovatele Alana Wakea, který je pomalu lapen v temném světě, loven stíny, temnotou a svými běsy. Všechny lokace jsou lahodné na oko a i na duši, atmosféra je na každém kroku pohlcující a mrazivá.

Hra oplývá výbornými nápady, již zmíněnými epizodamy, ukončené hudbou, ale také využití hudby/rádia v příběhu samotném je úžasné. Například si zapnete rádio, začne vám hrát píseň a do toho se zrodí nepřátele a vy za baladické hudby bojujete o život. Nebo když sedíte s Barrym v domu u farmy a hledáte klíč ve skladbě, či samotný koncert na farmě mi přišel naprosto výborný a úsměvný. Také to, že hra odkazuje na díla S. Kinga a zmiňuje i jiné spisovatele mi bylo sympatické a hrála mi tak na strunu. Safra, spoustu takových drobných i velkých scén, které k vám promluví...

Snad malé mínus je ovládání. Řešení bojů je pěkné, co se týká používání světla a zbraní, nicméně ovladatelnost je vcelku složitá. Hodněkrát jsem nedokázala uhnout nepřátelům a byla jsem umlácená, spadla jsem do jedné propasti 5x za sebou, nedokáza jsem včas zaměřit nepřátelé světlem ap., protože kamera a úhyby jsou trochu nešikovně řešeny. Nicméně je také možnost, že jen nejsem na takové ovládání zvyklá...

Na závěr bych hru opět chtěla jen vychválit. Remedy nám předkládá temný čarovný svět myšlenek, slov a stínů a povedlo se jim to naprosto skvěle. Tato hra využívající iluzí a mrazivých scén je opravdu malým klenotem v dnešní produkci, kdy se to hemží jen rychlokvaškamy spolehající na grafiku a násilí.

Pro: atmosféra, příběh, nápady a zpracování hry, grafika, hudba

Proti: ovládání, délka hry, animace ( jen malé mínusy :)

+31
  • PC 80
Při vzpomínce na první informace a videa psychothrilleru Alan Wake se mi ihned vybaví dva protikladné pocity - radost a vztek. Radost z toho, že se dočkám zajímavého titulu s tísnivou atmosférou a vzápětí vztek z toho, že na platformě PC si o této hře můžu leda tak nechat zdát. Naštěstí ta horší zpráva se po čase rozplynula a já si tedy mohl Alanův příběh prožít a zjistit, jestli moje očekávání nebylo přece jen příliš optimistické.

Alanův příběh, který je podle očekávání vzhledem k žánru přece jen trochu zamotanější, je něčím, co i tak patří k těm lepším stránkám hry a její stísněnou atmosféru s téměř hororovými prvky jen podtrhuje. Pokud tedy zmiňuji atmosféru, pak musím říct, že její kvalita je taková, jakou jsem ji očekával. Ve většině případů se hra odehrává v temném lese nebo v jiné podobně pusté a nehostinné krajině, kde se to sklíčenými pocity jen hemží a Alanův příběh tím tak nabírá na správné intenzitě. Ta je dále umocňována boji s nemrtvými, které pouze za svitu Alanovy svítilny mají pořádné grády a kolikrát jsem měl pocit, že je při nich můj tlukot srdce slyšet mnohem víc než ten Alanův.

Co se týká samotných bojů, ty jsou zpočátku vcelku snesitelné, ovšem postupně nepřátel přibývá a při obklíčení se Alan má co ohánět, aby se z jejich sevření dostal. K tomu má k dispozici nejvýše dvě střelné zbraně, při troše štěstí signální pistoli, světlice a sem tam i oslepující granát. To sice není ani málo, ani moc, ale vzhledem ke zmiňované přesile nepřátel a jejich slušné odolnosti je potřeba mnohem většího taktizování, než by se mohlo zdát a boje se tak někdy stávají poměrně frustrující. Navíc Alanova fyzička v běhu je snad na suverénně nejhorší úrovni, jakou jsem kdy měl možnost za poslední dobu ve hře vidět, takže až na pár výjimek je útěk před bojem tou nejméně reálnou variantou.

Co dodat? Závěrečná kritika sice ode mě zní příliš rozhořčeně, přesto však je pro mě Alan Wake svoji atmosférou a příběhem bezesporu velmi zajímavou hrou, která rozhodně stojí za zahrání. A pokud bych měl v sobě větší množství herního adrenalinu, pak výsledný efekt by byl rozhodně ještě lepší. I tak ale mám za sebou o jeden velmi solidní herní zážitek navíc.

Pro: atmosféra, příběh, zvuková stránka

Proti: občas frustrující boje

+31
  • PC 95
Dlouho se mi nestalo, abych občas místo hraní si prostě jenom sedl a poslouchal soundtrack. A to i přesto, že tenhle styl muziky normálně neposlouchám. Úžasný výběr hudby. Skvěle padnoucí melodie nenásilně dotvaří atmosféru hry. Tady by se dalo říct, že špatně vybraná hudba by dokázala zkazit celou hru. Já jsem díky tomu téhle hře spoustu věcí odpustil.

No vždyť, co si budeme povídat. Průběh hry je ještě lineárnější, než třeba v Max Payenovi. Příběh je tisíckrát omlété klišé o rozeznávání reality od noční můry. Hra je na můj vkus až příliš akční. Respawn nepřátel Vás kolikrát jenom nutí zběsile pobíhat mezi kontrolními body. I když, vzhledem k charakteru nepřítele je ten respawn docela logický.

Samotné podání hry a příběhu tohle všechno vynahrazuje. Seriálové pojetí. Gradace na konci každé epizody, která je zakončená skvělou písničkou. Je to hodně akční, ale taky hodně zábavné. Tady se Remedy nezapřou. Tohle prostě umí. Skvělý nápad se světlem, s baterkou a svítícíma zbraněma. Ono neni jen tak vytáhnout z nepřítele temnotu. Zvlášť při velké přesile to vyžaduje taktizování. A někdy je nejlepší prostě jen utéct. Což taky není zrovna jednoduché vzhledem k charakteru nepřítele.

Často jsem umíral, ale nikdy mě hra neotrávila natolik abych byl znechucený. Celou dobu je to skvělá zábava. Má to i slušnou herní dobu. Jen škoda, že se tvůrcům nepovedlo do příběhu narvat víc citů. Jako to umí třeba Japonci. Tohle není survival. Je to výborná akční hra se skvělou atmosférou, fantasticky padnoucí hudbou a otevřeným koncem. Tak honem, prosil bych ještě.

5.2.2015: Po rozležení mých vzpomínek na tuto hru, musím trochu přitlačit z hodnocením.

Odehráno: 20 hodin
Achievements: 44/67

Pro: fantasticky padnoucí hudba, atmosféra, zábavná akce, světelné zbraně, netradiční seriálové pojetí, celková dynamika

Proti: někdy příliš akční, respawn na příliš mnoho místech

+30 +31 −1
  • PC 85
(Vtip pro zasvěcené)
Dovolím si hru přirovnat k nějakému sexuálnímu simulátoru, protože:
1) Přiměje vás být doslova nadržený na světlo.
2) Zpomalené záběry zabití nepřátel vám poskytují tu největší slast.
3) Naopak zpomalené záběry přibližujících se nepřátel vás polijí potem.
4) Čím blíž si je pustíte k tělu, tím víc vás to vzrušuje a nabíjí adrenalinem.
5) Chcete to mít rychle a zároveň ne.
Ve finále jste udýchaní, zpocení a všechno to děláte pro ženskou. No už je vám ta spojitost jasná?

Každopádně, líbí se mi onen mix, kdy se vám chce prostě jen utíkat a zároveň máte silné nutkání prozkoumávat okolí a hledat loot. Přidává to na dynamičnosti a touze posunout se někam dál. Vůbec by mi nevadilo filmové zpracování! Na svoji dobu se totiž jedná o dost originální příběh a zápletku. Dnes by spadl kamsi do šedého průměru, kde se hrdina snaží zvrátit svůj osud. Nicméně dovedu si představit, jak by takový trefný směs žánrů dobře zacílil třeba na moji rodinu - matce by poskytl romantiku, otce by zazásoboval dostatečnou akcí a sestra by nemohla spát z hororových scén. Asi je přesvědčím si Alana zahrát...

Bohužel, úplně nenadchne k opakovanému hraní, neboť už víte, kde číhají všichni nepřátelé a příběh se vám nechce znova poslouchat/vnímat. Doporučila bych asi jen po delší odmlce se ke hře vrátit, zvolit těžší obtížnost ("Nightmare") a pokračovat ve sbírání. Jedině tak asi zažijete něco relativně nového.

Pro: zpomalené záběry, boj o přežití, nutnost šetřit municí, sbírání předmětů, hodně akční, snaží se nenudit hráče

Proti: neláká k okamžitému opětovnému hraní, vždycky vás okradou o loot

+30 +31 −1
  • PC 60
Byl jsem zvědavý. Nečekal jsem tolik, ale stejně - hororová akce pomrkávající po Twin Peaks přeci jen vyvolá jistá očekávání.

No, jako akční hra to není moc dobré. To obohacení klasického střílecího modelu, kdy musíte nepřátele (vždy!) nejprve "osvítit" a pak je teprve rozstřílet, se stane záhy neuvěřitelně repetitivní a později až otravné. Je tu sice snaha o několik nápaditejších soubojů, ale ty představují pouhý ostrůvek v tom bezedném jezeře nudy, ve kterém vás Alan utápí. Do dohrání jsem se nutil hodně dlouho. Několik měsíců.

Ovládání je příšerné, alespoň na PC. Ty lidi, co měli na starost kameru a pohyb, by měli doprovodit po kmeni stromu a pak je svrhnout ze srázu, jako se tomu ostatně ve hře často děje a to pouze kvůli nesmyslnému úhlu kamery, kdy postava nejde směrem, kterým se dívá hráč.

Příběh. Že je Wake brakový spisovatel jsem pochopil, nejsem si ale jistý, zda má kvalita příběhu hry odrážet literární schopnosti ústřední postavy anebo je jen nízká. Ta první možnost je až moc meta, pravdivá bude spíše ta druhá. Alan je zpočátku těžce nesympatický, což je jistě záměr - problém ale je, že v průběhu hry se mé antipatie k hlavní postavě proměnily leda v lhostejnost, co se s ní vlastně bude dít dál. Ostatní charaktery se pak v příběhu objevují a mizí jak je potřeba a v případě závěrečného bosse budu raději spíše věřit tomu, že několik kapek deště náhodně napadalo na klávesnici a napsalo tak jméno postavy, kterou je nutno setnout, než že by to byl záměr uvědomělého autora. Až tak je to směšné. Že příběh nemá ani pořádný konec, už nepřekvapí, je ale fascinující, že hra působí mnohem celistvěji po dohrání základní části než s těmi rozšiřujícími DLC, která jsou naprosto zbytečná.

A mrzí to, protože potřebné ingredience jsou přítomny - hudba, zvuk, atmosféra. A vůbec to prostředí. I kdyby hra nebyla hratelnostně nějaký zázrak, v nějaké hutnější formě nezředěné hráče ubíjejícími souboji spolu se skromějším, ale zato více ucelenějším příběhem, by mohlo jít o výbornou záležitost.

Skrze ty temné stromy na mě takhle hra občas svými nápady probleskovala. Většinou to ale byla jen další lampa s checkpointem.
+28
  • PC 80
První věc, která se mi vybavila při hraní Alana Wakea, byla Městečko Twin Peaks. Je na tom ale stejně z hlediska kvality? Zkráceně: ano, je!

Grafický kabát, který je v plné kráse předveden už od prvních vteřin hry, je prostě fantastický. Sluší to v něm jak impozantním exteriérům, tak i detailně propracovaným interiérům. Celé městečko působí velmi živě a v mnoha případech také vyloženě filmově. Speciální pochvalu si zaslouží periodicky padající temnota, která předznamenává boj. Ta hra stínů je prostě úžasná. V kombinaci s neméně povedenou (velmi atmosferickou) zvukovou kulisou jsou chvíle trávené v městečku a jeho okolí opravdovým zážitkem.

Nejdůležitější ze všeho ale není audiovizuální zpracování. To, čím Alan Wake s přehledem natrhává zadky i o několik let mladším hrám, je propracovaný příběh, postavy, které mají charakter a blíže nespecifikovatelná atmosféra, kterou jsem konkrétně já zažil pouze jednou - u sledování Městečka Twin Peaks.

Mám prostě zatraceně rád ten pocit, když nevím, co se děje, a dopředu mě nežene hon za co nejvyšším skóre nebo nejlepší zbraní, ale posedlost tím, že chci všemu přijít na kloub. A to se povedlo. Nevídaný epizodický styl vyprávění ještě prapodivným způsobem umocňuje veškeré zážitky, a krátké retrospektivní průstřihy stylem "in previous episode of Alan Wake" jsou k nezaplacení, když není čas hru dohrát na jeden (dlouhý) zátah. Stránky rukopisu jsou potom vedle precizně vymyšlených příběhových detailů třešničkou na pomyslném dortu excelentního storytellingu.

Jediné, co hru v mých očich poněkud sráží, jsou zpočátku zábavné, ke konci však celkem frustrující akční pasáže. Jejich styl je zábavný, filmové uhýbání hrozícím ranám také, ale počet nepřátel je někdy až moc velký a neustálé umírání pak silně kazí zážitek z největšího trumfu hry, tedy příběhu.

Alan Wake je dobrodružná mysteriózní detektivka zavánějící hororem, akcí a v některých případech i komedií. Přestože jsem pointu příběhu pravděpodobně nepochopil, mohu s klidem v duší říci, že je to velmi dobře osvětlená místnost v temnotě. Doslova.

Pro: Mysteriózní příběh, o kterém je nutné přemýšlet, audiovizuální zpracování, propracované postavy, filmovost

Proti: Některé akční pasáže

+27
  • PC 50
Jeden z velkých herních restů. Z místního hodnocení jsem byl nadšený, hru vytvořilo Remedy, studio, co stojí snad za nejlepší TPS all time (Max Payne 2: The Fall of Max Payne), záruka dobré zábavy. Tak určitě..

Doteď jsem nehrál hru, kde 99% herní doby tvoří jenom vata, stupidní repetetivní gameplay, který leze na nervy už po hodině hraní. Epizodické rozdělení tu má smysl jenom proto, aby vám hra vždycky na začátku nové epizody sebrala všechno vybavení, přemístila na úplně jiné místo a museli jste všechno hledat pořád dokola. Na začátku epizody je krátké příběhové intro, dále hodina a půl svícení baterkou a střílení a krátké příběhové outro. Jak je hra prázdná vám vždy sdělí následující epizoda 10 sekundovým shrnutím toho, co jste dělali předchozí půl druhou hodinu..

K té vatě - ve hře jsou 3 druhy zombíků - rychlej, co nic nevydrží, střední, co má nekonečnou zásobu seker, které po vás hází a velkej, na kterýho musíte vysvítit 2 baterky a vystřílet celej buben z revolveru. Že se bude něco dít vždycky poznáte, když zazní "pištící" tón. No a potom stačí jenom svítit, střílet, uhýbat, svítit a střílet.. a uhýbat.. a svítit. DEVĚT hodin. Každopádně autoři si řekli, že 3 enemáci a 3 zbraně asi nejsou dost (ne fakt nejsou), tak do hry nainstalovali ještě blbější a otravnější variace - zombík na drogách, alias Speedy Gonzales z Mafie a super pomalej zombík s motorovkou, do kterýho musíte vysvítit 3 baterky. Výčet uzavírají útoky hejna vran, které musíte osvítit, létající předměty, kterým nejde uhnout, takže je musíte osvítit a bizarní "bossové" v podobě traktorů, kombajnů a dalších zemědělských strojů (ano, které musíte osvítit). Really?

Hra má být jakože strašidelná, ale nepříjemné šimrání se dostavilo jenom na začátku při útěku před temnotou a v labyryntu u léčebny. Vše ostatní jsou laciné lekačky, které jsem od půlky hry skoro vždy čekal.

Frustrující, debilní, totálně neintuitivní kamera, koukající na hráče z úhlu si zaslouží vlastní hate odstavec. Jít rovně je v této hře umění. A přeskočit malou škvíru je důvod pro oslavu.

Nebýt příběhu, vyberu si do Herní výzvy něco jiného a dávno tu hru smáznu. Jedině díky němu jsem se do toho nutil, protože je pěkně napsaný, zajímavý a na konci epizody vždy navnadí na pokračování.

Audiovizuálně to ve výsledku funguje hezky. Pěkná původní hudba, pěkné skladby na konci epizody, a když se moc nezaměřujete na detaily, tak i graficky to nevypadá špatně.. Nicméně textury jsou rozplizlé, prostředí hranaté a půlka všech assetů je zkopírovaná z Maxe Payna 2 (jakmile jsem viděl první bílou dodávku a krabici "fragile", bylo to jasné). Velké plus je prostředí, ve kterém se hra odehrává (americký Washington, Montana?).

Alan Wake vznikl moc brzy. Vznikl v době, kdy každá hra musela být dost dlouhá, aby si zasloužila plnou cenu. Mnohem víc by mu seděl formát "walking simulátoru", kde by svůj krátký, ale zajímavý příběh dokázal odvyprávět i bez té blbé a nudné akce.
+23
  • PC 90
Když byl Alan „znovuohlášen“ pouze na konzole na netu se objevily pochopitelně nadávky. Na hru jsem celkem zanevřel a na každou novinku jako „vývojáři sami neví, jak Alan Wake skončí“ „Alan Wake nebude mít zase tak otevřený svět jak slibovali“ jsem jen hořce nadával. Neuvědomil jsem si ale jedno- remedy, remedy, REMEDY! Ti umí. A právě proto mě ta hra teď tak překvapila. Nejraději bych se vrátil do minulosti, dal si facku a řekl mému minulému já ať konzolistům nezávidí, že je to fakt bomba.

Jsem opravdu rád, že jsem před 2 lety začal aktivně číst, a právě Stephena Kinga, kterým je tahle hra silně inspirovaná. Taky se tam mihne pár odkazů na Hitchcocka, Lovecrafta a celé je to prostě jako „můj“ svět, mé srdce opravdu plesá blahem a proto dokážu naprosto ignorovat to, že mi hra 2x spadla nebo problémy s kamerou. Tahle hra má prostě duši, to samé si říkám např. u vampire the masquerade bloodlines, kdyby člověk chtěl kritizovat, najde si desítky důvodů, ale TA HRA ZA TO NEMŮŽE x)) to ti zlí lidé kteří tam ty chyby nasázeli. Alan Wake mě vskutku vtáhl do světa a já naprosto ignoruju fakt, že je to jen hra. A co může být na hře lepšího než, když hru místo hraní opravdu prožíváte.

Hra v mnohém připomíná alone in the dark, ale je to celé dovedeno k dokonalosti. Pokud chcete zažít prasácké ovládání, zahrejte si alone, Alan je na tom moc dobře i co se týká technického zpracování. Naprosto mě překvapila grafika, na to jak je ta hra stará vypadá nádherně, ale možná za to hodně může nádherné prostředí. Krásnější a romantičtější místo než uprostřed temného lesa který občas osvítí maják… v dálce bliká a bzučí lampa... a do toho Alanův hlas komentuje beznadějnou situaci kolem.. ok dost už, prostě jsem tu přírodu doslova cítil jakoby mi někdo při hraní pleskal přes obličej trsem kapradí xD . Asi poprvé jsem zažil takový ten feeling „vidím světlo v dálce a musím tam dojít, a vím že tam dojdu, a celou tu cestu opravdu absolvuju pěšky, a i když to vypadá kur***sky daleko já se opravdu přibližuju, světlo se přibližuje!“ A je to neuvěřitelné ale i hloupost jako „můžu přepadnout přes okraj skály“ neskutečně potěší. Funguje tu prostě silný pocit nostalgie.. což je fajn na ani ne týden starou hru :D

Akce je fajn, zbraní není moc a proto doslova jásáte pokud najdete pistoli na světlice, naopak třeba samotné světlice mi přišly ne zrovna užitečné a modlil jsem se ať je v té schránce něco jiného než ony. Problém je ale takový, že nepřátelé dál budou jen silnější (odolnější proti světlu) jinak se ale nic nezmění. Bude to opravdu to samé, musíte si najít něco jiného, čím vás hra chytne, protože akce to nebude. Naštěstí toho má hra opravdu hodně, za sebe vypichuju skvělé pořady v televizi a v pozdějších částech hry i ďábelský Mr. Scratch, ach já ho žeru :D Hledání manuscriptu, nebo jen kochání se přírodou. (Chci tam žít!! jednou..)

Dokonce i DLC přinese novinky, jako je zhmotnění sudů které zavalí nepřátele, posvícením na levitující nápis, no rozhodně stojí za vyzkoušení - moc se těším na to nové DLC, snad vyjde na PC, hlavně díky tomu že tam má být zase spousta Scratche.

Příběh pochopit jde, zůstává však spousta otázek ale já doufám, že všechny nevysvětlí ve dvojce. Funguje to tak daleko líp, rád si domýšlím teorie.

-> http://www.youtube.com/watch?v=0f_hewSrAH4&feature=youtu.be <- nemůžu ji dostat z hlavy..

Pro: Atmosféra, grafika, styl vyprávění, inspirace věcmi mě blízkými- Lovecraft, King, pocit že hru nehrajete ale žijete, PROSTŘEDÍ!

Proti: Snad jen Barry občas až moc zlehčuje atmosféru..

+22
  • PC 90
“My name´s Alan Wake… and I am a writer”… Alan Wake je vynikající akční hororový titul, jehož dynamice a zábavnosti jednoduše nemám co vyčíst. Snad jen (ale to je zcela můj problém), že je hra postavená téměř výhradně na akci. Ta je ovšem tak vyvážená (v tom smyslu, že žádný boss není zase takový tvrďák, jak se tváří), že mi to vlastně ani příliš nevadilo. Princip boje, tedy taktika spočívající nejprve v intenzivní fototerapii výkoným zářičem, následovaná přesně dávkovanými pilulemi olova, je nadmíru účinná a originální, do konce hry jsem si s tímto vystačil a nikdy se nenudil.

Příběh odsýpá bleskurychle, poutavé animačky téměř filmové kvality Vás nekompromisně vtáhnou do děje. Rovněž dialogy jsou povšechně silnou stránkou hry. Postavy rozhodně nepůsobí ploše. Herní svět je překrásně zpracovaný. Vybavuji si např. romantické přelety nad horami a údolími nebo samotné Cauldron lake s okolními horami, které působí opravdu majestátně (téměř jako ve Skyrimu).

Jen škoda, že jednotlivé lokace nejsou navzájem propojené a není tudíž více volnosti. Hra prý původně měla hráči dát více volnosti, ale z nějakého důvodu došlo ke změnám a zredukování. Díky tomu se bohužel volně neprojdeme např. v městečku Brightfalls, což je škoda.

Dalším plusem je seriálové dělení do kapitol, takže na začátku vždy jako první uslyšíte “Previously on Alan Wake” načež následuje rekapitulace dříve prožitého. Elegantní to způsob jak udržet pozornost hráče. A že hra vůbec není krátká… jsem sice nefalšovaný herní lenochod (kam pořád spěchat, no ne?), takže mi prakticky každá hra přijde minimálně dvojnásobného rozsahu, ale v případě Alana Wakea jsem trochu přitvrdil (všudypřítomná temnota ovíjející se Alanovi kolem kotníků a dýchající mu na krk dodá naléhavosti… přece ho v tom, chudáka, nenechám). V souvislosti s tím mě napadá, že bych asi hře měl ubrat pár bodů za to, že se stala hlavní příčinou mé cílevědomé prokrastinace v minulém zkouškovém, ale nemám to srdce. :P (ironická vložka, pozn. autora)

Teď malá poznámka k hudbě. Na konci každé kapitoly se dočkáme závěrečné skladby, kterou jistě (z úcty k autorům, kteří Vám tak krásně příběh naservírovali) nepřeskočíte. Kromě toho jsou skladby výborně vybrané a dokreslují celkovou atmosféru. Píseň The Poet and The Muse by jistě mohla sloužit jako titulní skladba celé hry.

“…so yes, it began with a dream” …a samotný příběh? Zde bych nejprve rád podotknul, že Alana Wakea bych si snadno dokázal představit jako film. Pravda, možná by se jednalo jen o další přeplácané béčko, kdo ví. Ovšem netřeba zmiňovat, že co by ve filmu asi nefungovalo, hře ani v nejmenším neškodí.

Zpět k příběhu… budu upřímný, občas mi chyběla poněkud syrovější, hororovější a autentičtější atmosféra. Asi to bude znít divně, ale hra, dle mého názoru, působí na horor příliš… normálně. Snaží se sice působit temně (a kolikrát se jí to i daří), nicméně je stále patrný záměr autorů, jakási logika a uměřenost. Abych citoval úvod hry: “Stephen King once wrote, that nightmares exist outside of logic… There can be no explanation and there should not be one.” Toto bohužel není zrovna pravidlo, kterým by se autoři řídili, ač se o to snaží. Skutečné umění hororu spočívá, dle mého názoru, ve vytvoření dojmu naprostého a bezuzdného šílenství až jakési bestiality, nad kterou není možné získat kontrolu, a která nedává smysl. V tom spočívá genialita filmů Davida Lynche či, vrátíme-li se do herního světa, Silent Hillu (už to začíná být klišé, vím :D). Divák/hráč je hozen do prostředí hry/filmu a autoři se s ním nemazlí, na nic si nehrají a je jim jakoby jedno, že to nedává smysl. Tohoto pocitu se v AW nedočkáme. Výše zmíněný odstavec ale nepovažujte za kritiku hry, je to spíše polemika na téma: “podstata hororu”.

“Find the lady of the light gone mad with the night…” Vadí ale vůbec výše zmíněné aspekty hře samotné? V podstatě ne, hra totiž stojí na více základech než jen na hororových prvcích. Sice jsem se lehkého béčkového dojmu zcela nezbavil, ale i přesto souboj nadpřirozených sil a hlavního hrdiny “bojovníka světla” ( pojem Champion of light byl použit až AW: American Nigthmare) působí vskutku poeticky, na čemž má výrazný podíl výše zmíněná skladba The Poet and The Muse.

Tímto se oficiálně přestávám rýpat v detailech. Na závěr bych rád hru doporučil nejen hororovým nadšencům, ale i ostatním hráčům stojícím o kvalitně odvyprávěný příběh a prvotřídní herní zážitek.

Rada na závěr: Ocitnete-li se v okamžicích, kdy se na Vás ze všech stran bude sápat temnota a její noshledové, nezapomeňte si na ni pořádně posvítit, protože: “That's how you reshape destiny” :)

P.S. Malé bezvýznamé plus za fascinující moudra TT (temných týpků). O jedno se zde ještě podělím: There are 65 billion cows and pigs in the world. No řekněte, věděli jste to? :D

Pro: grafika, herní svět, závěrečné skladby, dialogy, vyváženost akce

Proti: příliš akce, lineárnost, málo volného pohybu

+22 +23 −1
  • PC --
Jedna z her, kvůli které jsem před šesti lety upgradoval PC. Haha, Remedy, funny!
Jediná hra, která stála za to závidět Xboxařům. Stála?

Mám úchylku na precizní, uvěřitelný, logický a promyšlený level-design. Alan Wake tohle splňuje a procházka po, na první pohled, obyčejných lokacích, se stává nevšedním zážitkem. Smysl pro detail, který Remedy předvedli už u Maxe Payna, je neskutečně ojedinělý. Technické zpracování, ač počtem polygonů nebo detailností textur nijak nevyčnívá, je harmonií mezi umírněností a nadčasovou dokonalostí. Ta hra prostě vypadá naprosto úžasně.

Nejsem velkým zastánce fantasmagorických výlevů a laciných hororových bafaček, přesto jsem se snažil dát do pochopení příběhu maximum. Vracení se v čase, náznaky a probliky, domýšlení si, co vlastně měla daná scéna znamenat. Překroucené vnímání několika postav, halušky se zelím, nepostřehnutelné zvraty. Když to srovnám s naprosto bombastickým Heavy Rain, který mě drtil po celou dobu hraní, je AW mizérie hrající si na echtovní příběhový zážitek. Okrajově tuším, o čemu to bylo. Nedovedu si to ale dát do nějakých ucelených souvislostí.

Ale hrálo se to královsky.

****/5
+18
  • PC 95
Jakožto milovník dobrých hororových her jsem byl na Alana vyloženě zvědavý a když jsem ho viděl na Steamu za pár babek, tak jsem neodolal. A musím říct, že jsem nelitoval. První dojem skoro na každé hře dělá grafika a ovládání. Ovládání je konzolové a ze začátku trochu těžkopádnejší, ale po chvilce hraní, jsem ho již nevnímal. Grafika je slušná, ale po technické stránce mi dech nevyrazila, co mi ho vyrazilo bylo prostředí a nádherné scenérie. Skoro celá hra se odehrává v národním parku a tak o krásné výhledy není nouze. Tímto se dostávám k, pro me největší, přednosti celé hry a tím je Bright Falls a jeho okolí. Toto městečko lze nejlépe vystihnout slovem immersion. Všechno zde do sebe zapadá, díky výrazným bodům v krajině a dobré recyklaci levelů jsem měl celou dobu pocit, že jsem v rozlehlém národním parku a že se za skálou, která ohraničuje koridor, opravdu rozprostírá další les. To, že do Bright Falls Alan přijede zrovna ve chvíli kdy vrcholí přípravy na velmi oblíbený jelení festival všemu dodává na uvěřitelnosti, hlavně díky tomu že o tomto festivalu uslyšíte často z rádia, od lidí i uvidíte připravené dekorace. Přitom tato událost nemá v příběhu žádný větší význam, jedná se jen o dokreslení atmosféry. V Bright Falls žijou i lidi, bohužel se s nimi moc nesetkáte a v celé hře je jen pár významějších charakterů.

K příběhu asi není moc co dodat. Spolehlivě zde táhne hráče po celou hru do předu a pomalu se odkrývá. Místy jsem se v něm trošku ztrácel, ale to lze prominout. Skvělé je rozdělení do kapitol s hudebníma předělama a cliffhangerama na konci.

Kromě příběhu a atmosféry je ale Wake založen ještě na jedné věci. Tou věcí je baterka. Všichni nepřátelé jsou obestřeni tmou, která je chrání, tu první odstraníte baterkou a pak odstraníte nepřítele olovem. Ze začátku mě tato mechanika moc neoslovila, ale po chvíli jsem si jí zamiloval. Je to jednoduché a celou hru to ještě vyzdvihává, pochybuji totiž že by mě hra tolik bavila, kdybych jen střílel, jako v každé jiné hře. Kombinace baterky a revolveru totiž dává hráči nové možnosti. Hráč se musí rozhodnout, jestli bude likvidovat nepřátele po jednom, nebo bude střídavě svítit na všechny a držet si je od těla, nebo se pokusí utéct a jen občas se ohlédne, aby nepřátele světlem zbrzdil.

I když jsem se u Alana Waka téměř nebál, je to pro mě určitě nadprůměrná hra, které se nedá upřít skvělá atmosféra (i když né moc strašidelná).

Pro: Atmosféra, baterka, BRIGHT FALLS a celkově level i game design

Proti: Občasná nepřehlednost

+18
  • PC 95
A já to dám chabě bodově. ^_^ Hodnocena asi 5x dohraná X360 verze, místama srovnávaná s půlhodinovým hraním pc verze na vysoké detaily, jak se říkává u nás v Taktovací Lhotě.

- Příběh je čupr. A je i čupr podaný. Vpodstatě s prvním "Previously on Alan Wake" do toho spadnete, ať chcete nebo ne. A to ještě dostáváte spoilery lomeno doplňující informace k příběhu z válejících se stránek, což je taky čupr.

- Grafika je čupr. Na pcčku je hezčí, ale každý druhý pcčkář kvůli ní pyskuje. Já jsem se kochal nádhernými scenériemi za dne a bál se tmy v lese. A to sem měl míň ostrý textury, míň vodnatou vodu, míň zatrávovaný louky, míň čitelný nápisy... a stejně to bylo čupr.

- Akce je čupr. Většinu času stejná, ale furt čupr. Akorát někdy to změněj na - tady budeš mít kvér a žádný světlo, a tady budeš mít pro změnu spoustu světla ale žádný kvér. Jo a tady místo tebe bude střílet pomocník. Dobře, někdy budeš střílet s nim. A tady musíš skákat. A támhle budeš bloudit, dokud nenajdeš čudlík, co otevírá dveře. Což je čupr.

- Čupr taky je, když si mnohem víc vážíte světlice, než nějaké ultrabrokovnice. Ono tam vlastně celkově moc kvéru neni. U sebe můžete mít 4 druhy zbraní, z toho brokovnic a "granátů" je víc druhů. Ono tam je vlastně i málo druhů nepřátel. Velkej týpek, malej týpek, slabej rychlej týpek, neviditelnej týpek, vrány a lítající bordel. Ale stačí to.

- Ale úplně nejvíc čupr je, že i když ste jen v lese a v různých stavení v lese a v malym městě a různých stavení kolem města... že to vypadá strašně opravdově. A hezky. V cvokhauzu bych klidně bydlel. A do lesa by mě za tmy nikdo nedostal.

- Ovládání je na konzoli v pohodě a na pcčku sem taky žádný problém neměl. Zase pyskování pcčkářů, že kamera lítá ze strany na stranu... yeah... ta strana se dá dokonce i manuálně vybrat. Düh.

- Čupr je zpomalovací uhýbací kamera. Viděná po milionpátý už moc ne, ale stejně čupr náprd. Plus jsem si všiml, že během zpomalovačky jste nesmrtelní, což se mi párkrát hodilo.

- Rádio, hudba, Night Springs a celkově věci v televizi a kecy okolo, všechno děsně čupr. Praskání dřevěného mostu, burácivé zvuky těžkých průmyslových monstrózností, výstřely, vrány, všechno čupr. Akorát auta znějí jako prdítka. A blbě se ovládaj.

- Finální souboj je lehkej

- X360 verze nemá dlcčka :(

- Hele nebudu ti lhát, můžeš si pyskovat, jak je ta pc verze lepší, a přitom horší, ale stejně je to čupr.

Pro: Previously on Alan Wake, příběh, atmosféra, světelné efekty, prostředí, někdy humor a narážky

Proti: nic závažného

+17 +18 −1
  • PC 90
Utápěl jsem se v temnotách. Každým dnem jsem byl pořád hlouběji u dna temného jezera herního průmyslu. Útoky chodily ze všech stran. Skryti pod osvědčenou značkou se útočníci schovávali a vyčkávali na vhodnou dobu útoku. Boj to byl krutý. Přežil jsem především díky bojovníkům ze Skyrim, Zaklínači a Eziovi. Protože oni se rvali za pověst herního průmyslu, ani já jsem svůj boj nevzdal. Přesto nepřátel bylo více. Dostali jsme se do bodu, kdy kvalitu určuje kvantita pod tajuplnou přezdívkou DLC. Není možné s tím soupeřit. Jsou to věci nám vzdálené a mnohem silnější než jsem já nebo vy. Pak ale přišel bojovník. Napsal příběh plný atmosféry a s baterkou v ruce se pustil do boje s temnotou. Jeho nepřátelé byli zahaleni temnými značkami typu EA nebo „zde rozhoduje vydavatel“. Věděl, co musí udělat. Rozluštit temnotu a pak jí rozstřílet na cucky. Díky němu jsem si uvědomil, že stojí za to bojovat, stojí za to doufat, protože tento hrdina to minimálně na pár měsíců dokázal. Byl to on, kdo pro mne skočil do temného jezera a vytáhl mě trošičku blíž k hladině. Byl to on, kdo po dlouhé době zastavil temné tornádo opakujících se herních žánrů a stylů. Byl to on, kdo zase přinesl do světa her atmosféru a příběh. Byl to Alan Wake.

Vážně jen ve stručnosti. Jak se lze všimnou z řádku nahoře, Alan Wake na mne zapůsobil skutečně dost. Nejde jen o jeho atmosféru, která je opravdu „hutní“, ale také o fakt, že nerad hraju hororové hry, protože se nerad bojím. Amnesii jsem vymazal asi po dvaceti minutách hraní a našel bych i jiné příklady, kdy hra (věřím, že dobrá) musela stranou, jen proto, že jsem strašpytel. Alan Wake je jiný. Má chytlavé souboje, líbivou grafiku, stylovou hudbu a příběh, který vás nenechá jen tak hru odložit. Alan Wake není hra, u které bych rozděloval komentář na odstavce. Podle mě je to zbytečný. Vlastně je zbytečný psát cokoliv víc. Alana si prostě musíte zahrát.

Edit: Nepamatuju si kdy byla podle hry napsaná písnička a jestli kdy byla, tak určitě né tak kvalitní jako je v Alanovi. The Poet and The Muse

Pro: ATMOSFÉRA, příběh, Alan, hudba, hratelnost.

Proti: občasné bugy (problikávání stromů...), drobné nesmyslnosti.

+17 +18 −1
  • PC 80
Úžasná atmosféra. První dvě kapitoly jsem se nepokrytě třásl strachy. Nikdy jsem nehrál hru, u které bych se bál víc. Okamžitě jsem byl pohlcen příběhem a hrozně jsem vše hltal. Jenže pak se začaly objevovat nedostatky, které jsou spíše mými subjektivními preferencemi.

V celé hře bylo na můj vkus příliš mnoho boje. Spíše bych uvítal adventurnější charakter celé hry. Jenže ona je to prioritně akce. Nutno říci, že akce díky svému principu osviť a zastřel vcelku originální a specifická. Leč taky velmi rychle omrzí. Neštěsí na celé akci je, že začnete nesnášet hlavního hrdinu, protože je po jednom zásahu nepřítelem neschopný jakékoliv další činnosti a nechá do sebe bušit hlava nehlava až do své smrti. To mě často opravdu deprimovalo.

Zlomová pro mě byla třetí kapitola, kde se prakticky nic nestalo a jenom se bojovalo. A hodně dlouho. Od té doby mě herní princip začal čím dál tím více štvát, což vyvrcholilo ve dvou závěrečných DLC bonusech, které do výsledného hodnocení už raději nepočítám. Skoro jsem si v průběhu hry přál, abych se začal spíše dívat na film Alan Wake.

V původní hře jsem v rámci akce ocenil četné skrýše, které mě donutily prozkoumávat každý kout, což se v zápalu boje ne vždy dařilo. Bohužel jinak je hra striktně lineární, což se však dá u hry vystavěné na příběhu omluvit.

Strašně mě v druhé půlce hry otravovaly očarované létající objekty, to byl fakt vopruz největší. Díky tomu si vlastně autoři mohli dovolit se světem kdejakou kravinu, což se potvrdilo i v DLC, které jsou skoro až dadaistické.

Hra mi narozdíl snad od všech ostatních komentujících nepřišla vůbec lehká. Samozřejmě zásek tu není žádný, je vždy jasné, co po nás hra chce. Ale akce byla někdy skutečně krušná, zvlášť, když člověk měl jen čtyři náboje, světlo bylo daleko, světlice nikde a proti mě se blížila čtveřice přízraků s motorovkami. Skutečně nebylo výjimkou mnohé opakování obtížné sekvence, což jen urychlilo stereotyp s hrou spojený.

Mých výhrad je tolik, až to vypadá, že bych snad měl dát pod padesát procent, jenže jako celek vnímám hru Alan Wake přesto jednoznančně pozitivně. Jeho pozitiva totiž negativa jasně převyšují. Jsou jimi již zmíněná atmosféra v ruku v ruce s na herní poměry nevídaně komplikovaným a přitom poutavým příběhem. Krásná hudba původní i zdařile vybraná hudba převzatá. Úchvatné (leč přesto stereotypní) prostředí. Neustálá nejistota, co od hry čekat, dodává nefalšované napětí a často až strach. Skvělé nápady typu rukopis, televize a rádio. Průběh hry ála seriál, či několik opravdu zdařilých postav jako je Baba jaga, Barry či doktor Hartman.

Kvituji možnost (a nikoliv nutnost) projet určité části v autě. Opravdu není typické, že by dostal hráč takhle na vybranou. Naopak, když zvolí auto, může prošvihnout některé skrýše či sbírací předměty, což vedlo k tomu, že jsem většinou chodil pěšky, nebo stavěl na každých pěti metrech.

Alan Wake je pozoruhodná hra, ovšem pokračování bych nepotřeboval, neboť se hra vyčerpala již ve svém průběhu a nemyslím, že má na to utáhnout další díl. To ovšem neznamená, že si to American Nightmare časem nezahraji :-)

Pro: atmosféra, strach, příběh, hudba, postavy, rukopis, televize, rádio, prostředí, dabing, seriál, auto, zajímavý systém boje

Proti: příliš mnoho boje, stereotypní boj, stále stejné situace, mělo být více prostoru pro příběh, mohla být možnost volby, možná mohla být i o něco méně šílená, zvláště v DLC. Alan Wake je citlivka a hrozný lenoch, co nic neuběhne

+17
  • PC 85
Před pár minutami dohráno. Byl jsem tak zvědavý jak to vše dopadne, že jsem to musel sfouknout za 10 hodin ve dvou dnech.

Původně jsem si Alan Wake nechtěl koupit ale ta cena v akci na Steamu říkala kup jednou to zahraješ, možná. Po první zapnutí bylo jasno, hra mě pohltila a nepustila. Nejdříve si mě získala grafika s impozantními hrátky se světlem. Na to se přilepil zajímavý soubojový systém s tepající atmosférou. V konečné fázi i hodně slibný a zajímavý příběh. No a právě příběh mne hnal poslední 2 kapitolami dopředu.

Hra je v celku docela dost koridorová ale nějak jí to neubírá spíš naopak pomáhá hernímu tempu. Dál by mělo pomoc hernímu tempu checkpointy, kterých je opravdu moc až příliš (jeden při vstupu do výtahu druhý z výstupu výtahu, přitom se mezi patry nic nestalo atd).
Další nehezký bod Alana jsou stále se opakující nepřátele. Chtělo by to víc nápaditosti. Když se děj odehrává na venkově, v lese a není tam žádný pes nebo jakékoliv jiné zvíře. Myslím, že by to hře pomohlo zvýšit atmosféru. (ještě teď vzpomínám na první díl Resident Evil, kde byli zmutovaní psi)

To co jsem kritizoval v předchozím odstavci jsou jen takové malé neduhy. Protože Alan Wake je mnohem víc. Perfektní grafické zpracování, neotrlou zvukovou atmosféru hororu s dokonalým herním požitkem a dějem který Vás nenechá hru odložit dokud jí nedohrajete.
To je Alan Wake!!

Verdikt: 85% Trochu jsem si představoval jiný konec...

Pro: Hrátky se světlem, atmosféra, hudba, děj, děj a ještě jednou děj

Proti: Stereotyp nepřátel, checkpointy za každým h....

+17 +18 −1