Remedyverse považuju za skvělou věc. Setting Alana Wakea, tj. malé město se stínovým životem je můj oblíbený. Samotný Alan – autor horrorů v tvůrčí krizi – rozhodně není nezajímavá postava a ostatně, zajímavých postav je tam shitload. Ergo, tahle hra by ode mě nejspíš obdržela tak o 20-25% vyšší hodnocení… nebýt toho zoufalého gameplaye.  

Alan uběhne deset metrů a musí se opřít o ponk a vydýchat (a přitom mu nedělá potíže odtlačit kdovíjak těžký vozík, aby někde prolezl). Taky z nějakého důvodu neumí chodit rovně, takže mi několikrát sletěl z klády, obecně ovládání, minimálně na PC, stojí za vyliž. Nepřátele je potřeba nejdřív osvítit a až potom sundat, což je u prvních pár fajn, u všech dalších (a že jich je, nadto moc rádi nabíhají stylem another wave) už jenom otrava. Poltergeist efekty vypadají zajímavě, ale opět, už po chvíli hraní jsou jenom otravně zdržující. A obecně, celá hra mi přijde strašně zbytečně natahovaná, zejména pasáže v třetí a šesté kapitole, kde Alan prostě celou dobu někam běží, nalétávají na něj bagry, autobusy a enemáci a není tomu konce. V kombinaci s tím ovládáním to je na skok do zdi. A za tu část v sanatoriu, s koulí, co měla prorazit dveře, někoho nakopat, zejména když si dodge nelze přemapovat na něco rozumnějšího. Též mě dost vytáčely ty zpomalovačky při objevení nepřátel, kdyby se to dělo jenom občas, neřeknu ani slovo, ale při každé mobce to je na mlácení hlavou do stolu.

No a v kontrastu s tímto zoufalstvím tu jsou naopak výborné momenty; celkové lore, dialogy, rádio, kam volají místní obyvatelé, božsky WTF seriál Night Springs a výjimečně skvělá akční pasáž na farmě Andersonových, kde si Alan s Barrym dají metalový koncert. A hrát tohle až po Control taky má své kouzlo.

Shrnuto a podtrženo, kdyby tam seděl někdo, kdo čas od času řekne „dobrý, zkrátit“, odešel by Alan s výrazně vyšším hodnocením.