Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Assassin's Creed: Odyssey

  • PC 90
AC sérii jsem vždycky spíš ignorovala a dle svého nedávného pokusu zahrát si první díl soudím, že dost oprávněně; nejspíš by mě málokterý z těch starších chytil. Ovšem Odyssey samotná je překrásná, místy vyloženě úchvatná, místy lehce WTF - a zatraceně dlouhá. Aktuálně mám dokončenou main story + Legacy of the First Blade + jsem v první části Fate of Atlantis (73 lvl a uPlay praví něco o 167 hodinách a 99% main progression) a pořád ještě mi zbývá nemálo pořádně neprozkoumaných regionů s nesplněnými questy.

První věc, které jsem si všimla, byla pochopitelně grafika. Odyssey vypadá k sežrání, v mnoha směrech je to jedna z nejhezčích her, co jsem viděla, ať už se to týká lidských postav, monster, krajiny (to moře!) nebo objektů. Ancient Greece at its finest. A zároveň je též výborně rozanimovaná, namluvená a ozvučená.

Což mě přivádí k pohybu. Odyssey je taky první hra, kde jsem (mluvím tedy o K+M, ale gamepad asi taky špatný nebude), která na mě udělala dojem téměř dokonalého ovládání, kamery a pohybu vlastní postavy. Všechno plynulé, elegantní, logické - žádná divná trhnutí kamerou, výhled zatarasený kdoví čím a pocit, že jsem hnijící mezek s přeraženýma nohama. Nelibuju si normálně vůbec v parkouru, ale tady jsem většinu mapy vlastně proběhal (hrála jsem za Alexia) po svých, protože mě bavilo pořádně něco přelézat.

Pochopitelně, nejvíc se ten pohyb ukáže v soubojích a ty jsou tu skvělé, vedle Dragon's Dogma (a možná třetího dílu Dark Souls, ale z toho mám zatím odehráno příliš málo, abych soudila) asi nejlepší, jaké jsem ve hře kdy viděla. Při vymlacování pevností se dá skvěle taktizovat, souboje s bossy a legendary beasts mě zase mile překvapily tím, jak logické jsou - stačí sledovat, co protivník dělá a zařídit se podle toho, nepracuje se jenom s tím, že Minotauros či Medusa mají shitload HP, ale na každého je nutno volit jiný postup, který je poměrně zjevný. Každá z legendary potvor mi zabrala jeden až tři pokusy, nicméně se jednalo o průzkum bojem & adrenalin jako blázen, nikolivěk frustrované úpění a vzteklé rozbíjení klávesnice za řevu "Tak už konečně chcípni!" Mnoho bodůch.

To mě přivádí ke skladbě questů. Tak nějak jsem předpokládala, že v něčem jménem Assassin's Creed budu hlavně zabíjet a přesně to se tady děje. Ne že by nešlo řešit věci jinak (vzhledem ke schopnosti "stun" soudím, že lze hru projít i na výrazně méně zabití), ale mě baví ve hrách zabíjet. Hodně zabíjet. Krvavě zabíjet. A klidně pořád dokola. Takže to, že se jednotlivé tábory i pevnosti de facto monotónně opakují, mi vůbec nevadí, protože teče krev mých nepřátel a já slyším nářek jejich vypuštěných medvědů.

Co se main story týče, je ve své podstatě jednoduchá, zbušená tak, aby navazovala na širší AC lore, které jsem si de facto dočetla z různých AC wiki, ergo hra naprosto nevyžaduje znalost děje předchozích dílů. Jednoduchost mi nevadí, docenila jsem možnost hrát tak, aby na konci byla co největší tragedie v nejlepší starořecké tradici. Má vize Alexia jako totálního psycha s krví své rodiny na rukou došla naplnění, me gusta. A nejen takového naplnění tu lze dosíci, také se v Odyssey objevují romance, včetně možnosti ojet (několikrát) mého oblíbeného stragéga (zdravíme prdelku Alkibiada). Zároveň tu úřaduje i humor a ne úplně blbě, třeba linka s Testiclem mě sundala a ne kvůli tomu jménu.

Co se týče toho širšího provázání, Isu a Dänikenovských (nebo jakých) vizí, jakkoli nejsem v zásadě fanouškem tohoto patternu, vlastně mi to nevadilo. Co mi ale vadilo, byly prostřihy do současnosti a ocenila bych, kdyby se vyskytovaly pouze ve formě krátkých cutscén na začátku a na konci, bylo to dost rušivé.

Další silně rušivá věc bylo WTF rozhodnutí v Legacy of the First Blade. Hrála jsem Alexia, jako všechny svoje postavy, jako striktního homosexuála a fakt mě dožralo, když mu nakonec tu ženu a dítě nacpali. Včetně toho, že rodinného štěstí v tomhle DLC bylo zpočátku až příliš. Na stranu druhou, kvalitní trolling, když po sérii plné hrdinských činů dostanete jako první DLC úkol Kup chleba a mlíko. A některé rozhovory u side questů byly dost WTF a nevím, jestli záměrně, nebo někdo testoval nějaký generátor textu.

Loď je dle mého implementována výborně, námořní bitvy jsou zábavné - a ano, repetitivní. Vlastně všechno je tu tak nějak pořád dokola a buď vás to baví, nebo ne. Mě to (pořád ještě) baví dost.

Pro: grafika, namluvení, hudba, souboje (včetně bossfightů), funkční open world, některá NPC (Alkibiades, Sokrates, Herodotos, Barnabas), loď a námořní bitvy

Proti: prostřihy do současnosti, vynucené vyústění Legacy of the First Blade, kůň je spíš na ozdobu, občas absurdní dialogy u side questů

+35

Mass Effect

  • PC 30
V euforii nad tím, jak se mi nakonec mocně zalíbila série Dragon Age, rozhodla jsem se vyzkoušet další mnou dlouho opomíjenou Bioware hru Mass Effect. Nebyl to dobrý nápad.

ME ze všeho nejvíc působí jako kdyby studio vyvíjelo další počin ze světa Star Wars a někde v průběhu jim někdo sebral licenci, svačiny a zbytky smyslu pro drama, neboť výsledek vypadá jako mladší a opožděnější sourozenec KotORu.
Hráč se dostává do role commander Shepard, v mém podání vypadající jako Wednesday Addams po těžkém traumatu, živoucí legendy, survivalisty a minimálně v Citadel a přilehlých guberniích docela známé persony. Už tohle mě zarazilo, jednak dávám přednost alespoň náznaku modelu from zero to hero, jednak mé suspension of disbelief moc neprospívaly oslavné řeči na každém kroku, když měla chudák Shepard fskutčnosti problém trefit do dveří. Tohle by šlo zachránit lepší expozicí příběhu hlavní postavy, ta ovšem nenastala - pár strohých vět v životopisu rozhodně expozici nedělá.
Další problém nastal v moment, kdy se postavy začaly bavit a já znechuceně zjistila, že Shepard můžu s klidem přezdít na Retard. Možnosti odpovědí oscilují od space Jesus, přes space spoilsport až po space asshole, jedna je horší než druhá a druhá otravnější než třetí. Dlužno podotknout, že ve své retardaci rozhodně nebyla osamocena, jako kreténi se tu více, tu méně projevovali naprosto všichni, od parťáků až po náhodné kolemjdoucí.
Btw. budiž toto zaznamenáno jako první Bioware hra, kde mě ani nenapadlo zkoušet romance a to jsem jednou ze zvědavosti přetrpěla Anomena a Anomena 2.0., tedy Cartha Onasiho.

Tím se dostávám k dalším velkým negativům ME: příběhu a settingu, jejich vyprávění a přiblížení. Příběh mi přišel pro změnu jako KotOR II realoaded aneb našňupnutý zlý emzák se spojí se zlou Bene Gesseriťankou & zlými roboty a chce vyhladit všechno živé v galaxii. Netrvalo dlouho a začala jsem doufat, že jim to podaří. V cestě mu však měla stát právě hrdinná Shepard, toho času za kulervoucně patetického projevu přijata mezi vesmírné agenty over 9000 Spectres, přesto, že její projevy před Councilem byly napsané tak, že by ji neměli přijmout ani pozici trhače lístků v kině. K tomu jí budiž dopománej společníci, kteří mne po pár rozhovorech přesvědčili, že se s nimi nechci bavit a hnusná spaceship Normandy.
Nástin hlavní příběhové linky, ukotvení vlastní postavy i společníci, což jsou vlastně takové minipříběhy mne tedy vesměs otrávili, což je dost problém - když si pro zjednodušení vezmu GNS theory, jsem silně narativní typ. Pokud mne tato složka ve hře neuspokojí až naštve, má taková hra automaticky obří postihy na charismu. Dále mne nesmírně baví prozkoumávat setting a hrabat se v lore - pokud mne toto zaujme, což se u ME naneštěstí nestalo. Celá galaxie ve mně budila stísněný dojem stejných nezajímavých koridorů na malém prostoru, procházela jsem jimi beze špetky zájmu a zatímco u dost jiných her (třeba ty Dragon Age) jsem strávila hromadu času hrabáním se v codexech i neherního prolézání různými game wiki, tady ani ťuk. Setting ME mě obešel vpravdě intergalaktickým obloukem. Zčásti to bude problém čistě subjektivního vkusu se kterým sebelepší hra nic nanedělá, ale zčásti za to též může zdejší sedativní/dementní prezentace takřka čehokoli.
Takže příběh nic, postavy nic, setting nic... gamistická (či mechanická) složka je pro mne obvykle na místě hezkého bonusu. Když zaujme a vyloženě baví je to pochopitelně příjemné, když není otravná, je to dobré, když mě štve, je to zlé. Nepřekvapivě, ME je ten třetí případ. Zdejší bojový systém je hrůza s ďáblem spářená, něco tak neohrabaného a těžkopádného jsem už nějakou chvíli nepotkala. Hnis.

A dobrá, uznávám, že vyčítat 11 let staré hře grafiku je možná trochu ošklivé, ale ME je ještě ke všemu neobyčejně hnusný. Hrozná barevná paleta, splývající prostředí, ksichty jak po ráně kladivem.

Netuším, čím si ME vysloužil takovou všeobecnou oblíbenost, se mnou se minul o mnoho světelných let a nejspíš i slušnou porci vesmírů.

Pro: FemShep má hezký hlas (Deionarra, tuším), šance na vyhlazení veškerého galaktického života, nepotkán bug

Proti: všechno ostatní

+19 +36 −17