Titan Quest je určitě zajímavou hrou, se kterou by se měl seznámit každý fanda Diabla.
Podobně jako dřívější Sacred nebo Divine Divinity, tu nalezneme všechno z Diabla 2, různým způsobem vylepšené.

Prostředí hry je fajn, antická mytologie se mi vždy zamlouvala, proto boj s kyklopy, hydrami a další Herkulovskou sebrankou, byl nádherně atmosférický.

A co je lepší, máte tu spoustu zajímavého vybavení, které bude nápomocné. Všechny ty skilly, kombinace specializací, množství vybavení - ta různorodost je úžasná. Lokace jsou dlouhé, využívání všech schopností a equipmentu přináší zábavu.

TQ je hra vcelku povedená, skalní příznivce klikacích rubaček, nadchnou zajímavé možnosti a originálně rozšířené prvky. Ale v roce 2006 je na další Diablo klon již pozdě. TQ je pro mně příliš rozsáhlá hra, než abych se s ní seznámil více. Má toho příliš mnoho a herní průmysl už pokročil jinam. Je to nefalšovaná "hack and slash" ale ta už není v modě. A stejně jako na mém hardisku i v pamětí se mi při pojmu "izometrická rubačka" vybaví jen série Diablo.

65%

Ve stínu havrana byla adventura, která mne nalákala svojí demoverzí. Hlavně dabing oblíbených českých herců, přisliboval kvality a rozsah legendárního Poldy.

Z prvu všechny vtipy a narážky, působily kvalitně. I v putice jsem se pobavil Modře oblečený Severin chce pivo a hospodský odvětí: "Mladým a pionýrům nenaléváme,". Tlustý a sešlý Severín nato: "asi vypadám příliš mladě".

Pak ale přišel stereotyp.
Párkrát jsem se zasekl ale šlo pouze o to, že další kroky byly spíše nelogické, něž obtížné. Vylučovací metodou pak byl i tento problém vyřešen.

Než jsem se ale nadál, byl konec. Tato hra je příliš krátká a až na pár nelogičností, příliš lehká.

Ani dabing, ani vtipy a ani rozumná myšlenka nakonec tuto adventuru nezachrání.

Tudíž 35% beru jako nejvyšší hodnocení, které jsem ochoten udělit.

Jagged Alliance 2 byla pro mně velice zajímavou zkušeností. Ta zkušenost plyne z toho, že se ke mně dostala v době kdy mi bylo sedm let. Dokážete si asi představit, jak s touto hrou naloží sedmiletý špunt.

Akce nám začíná a vidím pětičlenné komando. Samozřejmě vše hodnotím podle toho, kdo má lépe vypadající zbraň (podle schwarzeneggerovského stylu), tudíž Gasket s jednou "45tkou" nevypadá moc valně.

Hmm..vnikáme na vrátnici objektu a vidíme civilistu (z předchozích her vím, že je to hajzl)....tak ho prošijeme, jak se sluší.....jé..on má u sebe brokovnici....sorry Gaskete, tu dostane Vicky....ona je další v pořádí, ale už máš "45tky" dvě :D .

A tak pronikáme dál.....pěkné zbraně z těl protivníků...a hele tyto zásobníky pasují i do zbraní Dr. Q. A sluneční brýle, tak ty vyměním za přilbu u Ivana......Schwarzenegger měl taky sluneční brýle a nikdo ho netrefil....

A tak jsem komando ukryl za překážky, Dr. Q (podle názvu to asi bude lékař ?) se snaží zachránit, už modrého Gasketa. S elitní ráží žoldáka Ivana, se snažím vyřídit zbytek "oponentů", nedochází mi, že se zbraní nastavenou na blízko, těžko trefím toho zmetka s "odstřelovačkou" na střeše, přes půl mapy.

....zachráním situaci...hodím granát......... - zde poslední informace o komandu končí :D

Co tedy řict?

Tato hra je opravdu propracovanou záležitostí, která akčnímu žánru přinesla možnost taktizovat, budovat postavy, zlepšovat postupy a u toho se pekelně bavit.

Z pohledu sedmiletého špunta, šlo o sebevražedné akce, kdy jsem zjistil že špatné počty přivedly jednotku, před nepřítele ale už jim nezanechaly dost bodů pro střelbu.

Z pohledu staršího a zkušenějšího hráče (pár let to potřebovalo), jsem vytvořil smrtonosné komando, které propracovanými postupy suvereně rozdrtilo nepřítele.

A proto tato hra stojí zato.....

KKnD mě už od počátku zaujal svým grafickým zpracováním. Podobně jako u Falloutu, i zde jsem si užíval ten postapokalypický svět. Právě všechny ty detaily v podobě známých mrakodrapů mezi ruinami, či grafické zpracování Evolved, udělaly z této hry ultimátní zážitek.

Prvním okamžikem hra připomene Command & Conquer, od kterého se však postupem času odlišuje. Jednotky jsou děleny do základních dvou oddělení na pěchotu a vozidla/bojová zvířata. To co stojí za zmínku, je fakt že každá jednotka má svoji výhodu a nevyhodu. Tudíž tu neplatí, že nejdražší dostupná jednotka je ve všech ohledech nejlepší, hráč je tedy nucen dělat pestřejší armádu.

Systém vylepšování budov a následné odemknutí nové verze jednotky, či obrané věže byl také velice vítaný. Hru velice okořenila ta nejistota, zdali mám investovat do výzkumu nových technologií, nebo naopak radši co nejdříve vybudovat velkou armádu ze slabších jednotek.

To vše souvisí také s tempem hry, které je vysoké. Nepřítel útočí velice brzo a v docela krátkých intervalech. Některé mise pak byly takřka triviální, druhé zase tak těžké, že jsem od počítače odešel a ke hře se vrátil až za několik dní.

Atmosféra, grafické zpracování, herní možnosti - to vše si mě získalo. Na druhou stranu, obtížnost některých misí dokáže pokazit den.

75%

Manhattan Project coby čtvrtá hra za Duka Nukema, byl ze začátku velice vítaná. Zvláště zjevné podobnosti s Duke Nukem 3D - v podobě některých nepřátel a zbrání, výborně odkazovaly na nesmrtelný titul z 1996.

Další věcí, kterou se mi tato hra zalíbila, bylo egocentrické podání Duka. Za padlé protivníky se doplňuje zdraví v podobě Ega. Drsný Duke rasuje jednoho protivníka za druhým a nic ho nemůže zastavit. No a vedle toho všeho osvobodí pár koček z vězení.
No a dál tím svým nadřazeným způsobem způsobuje jatka (né, že bychom se toho nedočkali v jiných FPS, ale v podání Duka je to něco jiného).

Právě tento kurs nasadil Duke Nukem 3D, a že se ho tato hra snaží držet dál, je velice fajn.

Ale jak koukám, tak koukám tento Duke mě po chvíli přestává bavit oproti svému předchůdci. Samotné zpracování 3D je vcelku pěkné ale ten neustálý dvourozměrný pohyb, ten tam zkrátka nesedí. Mohlo by tu být více detailů, hra působí až příliš stroze.
A i přesto je v několika místech, docela solidní problém nalézt cestu dál. Ve chvíli kdy pak hráč špatně skočí a musí obtížnou část prolézat znovu, přemýšlí o rozbití monitoru nebo aspoň klávesnice.

Nemohu říci, že by mě mnoho aspektů této hry nebavilo. Nakonec jsem se dostal k úspěšnému dokončení (sice jen na normal). Ale při srovnání Manhattan Project a 3D + Plutonium pack. Působí Manhattan Project odvařeně, mdle a v některých místech zanechává pachuť v ústech.

45%

Samotný Starcaft mě kolem roku 2008 velice pohltil, zjištěný že hra bude pokračovat v novém kabátě a snad i s lepší hratelností, mě velice nabudilo. Jak už to tak bývá WoL byl pro mně tak grandiozní hrou, že se dalších pět let změnilo jen v nepříjemné čekání. Kdy další vydaná epizoda (HotS), mě jenom více vybudila, ale konec byl stále v nedohlednu.

Tak co nám přineslo Legacy of the Void.
Předem bych chtěl něco říci, ke všemu co není Single-player. Co se týká Arkád, Custome games, či celkového multiplayeru, obměny se nám objevují neustále. LotV ale přineslo větší množství změn, třeba v podobě archon modu. Hlavně z důvodu pořádného Betatestingu, je hra celkově akčnější (zvýšení počtu těžičů, snížení množství surovin), v důsledku toho, se k nám dostává zatím nejlépe vybalancovaný multiplayer.

Single-playerová kampaň pak nabídne opravdu solidní nálož akce. Mise jsou opět laděny co nejakčněji, tudíž se milovníci protosů vyblbnou na maximum. Postupná možnost volby jedné ze tří verzí jednotek, je tu velice povedená postupem hry jsem se jen těšil, jaká další věc se objeví. Zvlášť mě těšilo možné znovuobjevení Reavera, Arbitera, či Dragouna. A hlavně verze Tal´darimů(něco mezi Sithským lordem a Hellraiserovským cenobitem) či Purifer, vypadaly opravdu děsivě.. Potěší hlavně taky fakt, že volba jednotky není konečná. V HotS mi právě tento prvek chyběl.

Celkově se single player zlepšil. Zvýšilo se množství filměčků. Jakákoli volba jednotky, či technologie je vratná. Blizzard vzal to nejlepší z WoL a HotS, a velice pěkně to zabalil do Legacy of the Void. Samotný a silný Spear of Adun, se svými speciálními útoky, či podpůrnou technologií, velice příjemně zpestřuje hru. Až si říkám, že je škoda že se stejnou intenzitou tyto prvky nebyly obsaženy u Hyperionu a Leviathana.

Co se týká grafiky a hudby - tak k tomu se dá jen říci: "Dost dobrý"

Je potěšující, že příběh SC2 je plně uzavřen (žádné další komerční natahování), zároveň se ale dočkáme dalších mission packů, za oblíbené postavy, již nezávisle na původních kampaních. Z toho důvodu doufám, že se ještě dočkáme dalších singleplayer rozšíření, kde prvky které přinesl Spear of Adun, budou na denním pořádku. No a pokud by se k nám dostali multiplayerové mapy, s pevně daným příběhem a nějakou tou singleplayerovou možností navíc. Kdo by se zlobil.

95%

Jedna z her, které tu byly od mého hráčského počátku. Vedle Biomenace, Duka, či Commander Keena, i trolls zaplnili spoustu herního času.

Hra je velice dětská, pravděpodobně zaměřená na úplně nejmenší děti. Avšak Já ji stejně hrál v šesti, i v deseti letech. Přiznám se, že jsem si zahrál i v tomto roce, po skoro dvou dekádách (až je délka té doby děsivá :D).

To co se mi vždy líbilo, byla ta propojenost hudby s dějem a grafikou. Pohodově intenzivní skladba přes celou hlavní fázi. Jakoby propadající skladba, doprovázející Trollův pád. Klidná a uspávající hudba podzemí, či uklidňující zvůk, doprovázející bílý účes a schopnost letu.

Trolls mě někdy štval určitou obtížností, či spíše špatným zpracováním některých bodů mapy. Jinak si mě ale dokonale učaroval. Dokonce bych řekl, že mě tento audiovizuální zážitek, dokázal hypnotizovat.

95% pro pořádný kopec nostalgie (sorry ale tuto hru nelze hodnotit objektivně :) )

Trvalo mi dlouho než jsem si Risen opatřil a ještě déle, než jsem ho nainstaloval a začal hrát. Ve chvíli kdy jsem však tuto hru zkusil, nepustila mě až do jejího konce.

Co očekávat? - je jasné že první "negothicovský " projekt nemůže být stoprocentně originální, po událostech s Gothicem 3 je pak evidentní, že se autoři přikloní k poslední bezchybné a ultimátně zvedené hře, což byl Gothic 2 Night of the Raven. A Risen čerpá velice dobře z datadisku NotR.
Za povšimnutí ale také stojí věci, kterými se Risen odlišuje od Gothicu 3. Je vidět, že Piranha Bytes se vracejí pozvolna a opatrně. Nabízejí menší herní svět, méně npc, questů či vybavení avšak ku prospěchu propracovanosti a kvality. Po fiasku tak megalomanského projektu, kterým byl Gothic 3 se není čemu divit. (fiaskem nemyslím, že by pojetí třetího dílu bylo špatné ale fakt, že Piraně neměli čas ani prostředky, ke zdárnému dokončení, což velice ovlivnilo a pokazilo výsledek)

Hra je celkově jasnější a ze začátku poněkud nevlídná. Ale opět stojí zato, ten pocit když má hráč slabou postavu, bez jakéhokoli vybavení. No a v pro něj neznámém světě, poznává politickou situaci, nebezpečenství či fakt že má možná dost peněz aby se dostal do města, avšak už né tolik aby si mohl něco koupit.

Systém atributů a dovedností je udělán velice jednoduše, efektivně a hlavně přehledně. Ačkoli jsem tomu v Gothicích neholdoval, Risen mě plně pohltil pro všechna řemesla. Tudíž jsem si hrál kováře, alchymistu atd.
Zvlášť mě potěšilo že dovednosti již nejsou limitovaný nutnou silou, obratností atd.

Bojový systém je pak velice kvalitní stránkou, opravdu jsem do teď nehrál hru, kde by štít měl tak důležité uplatnění. Celkově bojový systém tří základních zbraní na blízko (meče, sekery, hole) je pojat originálně a hlavně od sebe velice odlišně. Postupem hry se Vám určitě nestane, že byste všechno kosili bez jakéhokoli problému. Postupem hry se neustále objevují nové výzvy a u bojů je opravdu potřeba přemýšlet.

Co se týká frakcí, tak mi přišly strašně nedostatečné, následně jsem však musel ocenit jejich strukturů a hlavně jakým způsobem směřují hlavního hrdinu dál. Fakt, že jednotlivé frakce limitují stupně některých dovedností, aspoň nedávají prostor aby se nějaký mág pokoušel o mistrovství v boji se sekerou.

Když tedy vynechám několik otravných bugů, fakt že nepřátelé nemohou spustit past, která by je zabila, či fakt že když bojujete se skupinou npc proti nepřátelům, tak všichni útočí jen na vás, hra si mě opravdu získala.
Ačkoli příběh není tak velkolepé kvality jako G2NotR, stojí zato si jej projít znovu.

85%

Povídka o opílém santovi mě správně naladila, a grafické zpracovaní docela pobavilo (hlavně výraz naštvaného soba). Celkově mi tato hra připoměla školní léta, kdy jsem s oblibou hrával flashovku "Zákony schválnosti 2" - kde se také Santa potýká s patáliemi.

Ve výsledku sice lehká a krátka adventura, ale pěkně atmosférická.
Pro mě zatím nejlepší od Undying Team - 30%

Druhý díl začíná pěkně ponurou atmosférou, mě navozující SAW. Oproti předchozímu dílu je tato adventura o trochu složitější a delší. Opět se ale nejedná o žádný větší zázrak. Osobně jsem se zasekl jen na chvíli než jsem zjistil, že se dá přiblížit k ovládacímu panelu a šroubovákem odendat kryt..

Na konci se loučil nápis "Pokračovaní příště" - vzhledem k tomu, že už je rok 2015 asi se jej už nedočkáme.

25%

Rychlé, relativně nenáročné avšak zaujme. Po grafické stránce je tato adventura dobře zpracovaná, co do obtížnosti pak dosti nedostačující.
Ve výsledku pak stačí jednoduše proklikat všechny možnosti a zákys nehrozí.

Pěkná hříčka ale těžce to považovat za pořádnou hru.

20%

Třetí díl série je mnohem nápaditější a celkově zajímavější. Ze začátku působí o to lépe, když hráč zjistí, že lze volit možnosti dialogu. Bohužel správná cesta je vždy jen jedna, tudíž nakonec zklamání.

Jako již tradičně, brutální stránka není pozadu za předchozími díly (teď u ž o dost více). Hra je však opět celkově krátká, i s možností dokončení druhým způsobem.

Na mě sice dost brutality, ale vzhledem k povaze hry a jejímu autoru, nebudu zahrnovat do hodnocení.

35%

Druhý díl od ZNK production, neztrácí na brutalitě ani na chvíli. Co se týká adventurních prvků je tento díl o trochu lepší, i když i tak je to stále dost málo.

Celou hru šlo uchopit jinak a docílit tak komplexnějšího zážitku....
20%

(Předem píši, že nejsem příznivce ZNK, dále také celkové tvorby řezníka..... .)

ZNK 1 jsem chtěl vyzkoušet protože mě vždy zajímala a bavila česká adventurová scéna, hlavně pak různe formy freeware textovek (strýček Andrej, škola, fucking story).

Nebudu tu kritizovat brutální stránku hry. Jednoduchou pravdou je, že se jedná o dosti morbidní počin, sprostější než dlaždič. Avšak už od začátku autor upozorňuje, co je tato hra zač - "dále nehrajte a ihned smažte!!!".

To co hodnotím je kvalita adventurních prvků, která je opravdu nízká. Moc logického postupu tu nehledejte ani žádné zajímavé mezihry. Hra je tak velice krátká, a i když se ji podaří projít nejdřív napotřetí, poměr mezi odehraným časem a zábavností, je dosti nevyvážený v neprospěch zábavy.

Takže 10% za grafickou podobu

Po nezdařilém a poněkud znechucujícím datadisku Forsaken Gods, jsem doufal v Arcanii, jako ve spásu. Hra na mě však zapůsobila dosti rozporuplně.

To první, co mě zaujalo, byly všechny změny a novinky. Arcania má s předchozími díly totožný jen svět, některé postavy a události.
Co se tyká bojového systému, stromu dovedností, či speciálních útoků, jedná se o úplně odlišnou hru. Hlavně tu nejsou tradiční učitelé/trenéři, většina dovedností pak je sloučena do asi sedmi odvětví.

NPC postav je tu mnoho, ale většina z nich je velice nevýrazná, nezajímavá, a bez další funkce. Podobně jsou pak laděny i questy, které jsou velice prosté a většinou nezáživné. Hráč tu pocítí absenci širší interakce mezi jednotlivými charaktery, právě rozpory a politiku mezi jednotlivými frakcemi. Tyto prvky ale přece vždy dělaly Gothic, Gothicem.

Na druhou stranu má hra solidní spád a až na několik výjímek, se v ní opravdu nezaseknete. Dále grafika a hudba, jsou na Arcanii opravdu povedenou kapitolou (samotný soundtrack si čas od času pustím). Některá místa disponovala opravdu výbornou atmosférou. A těch několik originálních nápadů, jako třeba Tooshoo, či nový způsob otvírání zámku, mě mile překvapilo a potěšilo. Doplnění mythologie taky nebylo nejhorší, i když bez původních autorů, to není úplně ono.

Kdyby tato hra neměla být dalším dílem série Gothic, troufl bych si jí dát asi 60%. Být vydána tak v roce 2006, klidně bych to vytáhl i na 75%. Jinak ale musím říct, že tato hra postrádá vyšší množství rpg prvků, dělá ostudu Gothikovské sérii a komplikovaností odpovídá tak Diablu 1 (což je na rok 2010 dost špatné). Sama za sebe mluví herní doba rovnající se 12 hodinám.

Hlavně díky audiovizuálním kvalitám, dávám 45%

Xargon byl jako nástupce Jill of the Jungle, velice vítanou hrou. Bohužel mě však tolik neokouzlil a nakonec jsem ho dokončil jen z povinosti.

Prostředí, ovládání či zvuky, přesně připomenou tři epizody Jill. Mechanismy jsou podobné, nebo úplně stejné, hratelnost je však z mého pohledu těžší. Rychlost se kterou lze útočit/střílet je strašně nízká. Hráč tudíž musí více odhadovat a střilet dopředu. Pomlka mezi klasickými dvěma výstřely, je také nekonečně dlouhá. To vše lze samozřejmě vyplnit koupeným rapid fire ale už to není ono.

Mise jsou docela pestré ale velice spletité a dlouhé. Často tak člověka naštve, že došel konce a musí se vracet (něco nenašel), nebo ho zkrátka v půlce zabijí. Hra tak docela ztrácí na své zábavnosti

Změna v jiné zvíře, nový equipment, to vše je pěkné ale buďto to už bylo v samotné Jill, nebo to stejně kvalitu nezachrání. Zvláště v této hře je citelná absence krátké nezranitelnosti po ztrátě jednoho života(v jill taky nebylo), stačí tak jednodušše špatně skočit a jste mrtví.

40%

Komentář ke Crysis 2 bych pojmul velice jednoduše. Nebudu řešit věci, které tato hra kopíruje, čihrubé nedostatky. Zkrátka jen popíšu svoje dojmy a to v pěti bodech.

Tady bydlím Já
Blízkost městkého prostředí a jeho postapokalypčnost je až uhranující. Popravdě krásná prosvětlenost prostředí, výborně vytváří kontrast s poněkud depresivním dějem.

...avšak nemusíte o mně vědět
možnosti a volby jak řešit jednotlivé části hry, je velice osvobozující a nabízí opětovnou hratelnost. Hlavně tak hráč získává prostor, pro zisk svého jediněčného stylu.

avšak když se rozlobím, tak budu zlý
pořád je tu výborný prostor, pro solidní masakr, podle staré dobré školy.

je jedno, jak budete silní, či připravení, vždy si pro Vás přijdu...... zničím Vás
právě volené možnosti a samotný hráčův masochismus (jak je schopen plnit věci krkolomněji), dělají z této hry ultimátní zážitek.

Takže pac a pusu a zkontrolujte si, jestli nečíhám pod postelí.
A to je důvod, proč si stojí zato zahrát tuto hru a to ne jen jednou.

100%

V zájmu plnění restů jsem se vrhl i na tento patch/datadisk. Byl jsem zvědavý na všechny novinky a level design.

Začátek se nám rozjíždí velice akčně, avšak s poněkud vyšší obtížností. Nová monstra jsou vcelku zákeřná ale postupem času lze přijít jak na ně. Mise jsou docela pestré, ale extrémně zakysové (jak už bylo řečeno v předchozím komentáři). Hledání správných klíčů, volení správné kombinace tlačítek - může člověka stát mnoho nervů. (Kdo by byl tušil, že hráč musí vystřelit zmenšovačem proti zrcadlu, aby se zmenšil a mohl pokročit dál).

Zhruba od šestého levelu jsem si začal užívat hru ještě více. Zpracování levelů bylo opravdu originální. Opět tu sice byla příšerná zakysovost a solidně drsná obtížnost, ale já se bavil (co se týká zakysů, pomohl mi návod).

Nová zbraň, tak ta je úplně k ničemu, párkrát si sice člověk zablbne ale jinak ji absolutně nevyužije.

Závěrem bych zmínil, že se jedná o velice zdařilou epizodu, kterou však trochu kazí množství zákysů. Stejný level desing v kombinaci s lineárním postupem, kašlající na složité hledání klíčových prvků ale upřednostňující jen nekonečnou střelbu a kosení emzáků, by byl lepší..

85%

Není to tak dlouho, když jsem rozehrál původní papírovou verzi gamebooků o Lone Wolfovi. Šlo mi o nostalgii, o to vzpomenout si jaké to tehdy bylo, když hráč nebyl omezen žádnou grafikou a hlavní roli hrála pouze představivost.

Ejhle a pak jsem zjistil, že vyšla tato hra.....

Jak jsem v průběhu hry pochopil, dostáváte se do role Lone Wolfa zhruba před čtvrtým knižním dobrodružství (aspoň v intru se mluvilo o událostech prvních dvou dílů).
Nainstaloval a posleze jsem tuto hru zapnul, to co mě dostalo, bylo velice dobře zpracované menu a epická, podmaňující hudba, která začala hrát.

Na začátku si navolíte jednu z tří klíčových cest (defacto - boj, moudrost, hbitost). A dále si volite z jednotlivých kombinací disciplín Kai (skrývání, ovládání zbraně....). Celkově tak vaše postava získává svůj hráčský profil, kterou cestou se chce vydat. Hru lze tedy projít několika možnostmi a využít u toho odlišných schopností.

Design v podobě zápisků v knize, které se neustále dopisují a možnost jednoduchého klikání v mapě - možný návrat na klíčové pozice, velice zaujmou a vedou hráče k další hře. V tom všem tkví jeden prvek, na který musíte jednou narazit a to jsou bitvy. Už žádné jméno protivníka a jeho atributy napsané vedle, nyní můžete vidět nepřátelské postavy před sebou i typ a průběh útoku.

Lone Wolf disponuje štítem, jednoruční zbraní, několika vrhacími dýkami a supersilným Sommerswerdem na zádech. Lze si tak v každém kroku zvolit, zdali se nyní chcete bránít, popřípadě útočit, či vrhnout pár dýk. Hra nabízí prostor pro taktiku, a hbité uvážování může zvrátit průběh boje. Ve chvíli, kdy se sommerswerd nabije, můžete nepřítele udeřit jedním ze tří možných kouzel (opravdu ničivých), sommerswerd je tu spíše jak spec. dělo, než klasická zbraň.

Avšak musím říci, že moje seznamování s touto hrou bylo velice kostrbaté a bolestné. Chybí tu ta jednoduchost knížek, namísto které se hráč musí potýkat s množstvím novinek a prvků, což notnou chvíli trvá. Fungování všech mechanismů - manipulace s hlavolamy, páčení zámků....., velice zajímavé ale ze začátku špatně pochopitelné. Než tak hráč projde tímto křtem, párkrát se vztekle zanadává.

Sám velice fandím této hře a celkově pokusu o další oživení gamebooku, leč musím přiznat že mě tato hra nedostala, jako původní knihy. Možná je to taky tím, že ve virtuální podobě opravdu nelze podvádět :D (hráči gamebooků jistě pochopí). Více akce a rychlosti, nižší množštví zdlouhavých úseků, by bylo fajn. Uvidíme třeba v další pokročilejším díle.

85%

Trochu mě mrzí, že speciální předměty nacházíte až na vyšší obtížnosti, pro mě jako nováčka byl vrch v podobě lehké obtížnosti.

Co napsat k Chess Titans? Vlastně skoro nic, jedná se jen o další šachový software, který je součástí příslušenství u Windows 7.

Deset stupňů obtížnosti nabízí možnost postupného tréninku, pro mě jako ne-úplného amatera, nebyl problém začít na šesté obtížnosti. Zas tak moc se v nových šachových softwarech nevyznám, ale přišlo mi že mezi jednotlivými stupni byly velké skoky. Avšak i stupeň osm lze pokořit. A s devět a deset si to ještě vyřídím.

Avšak žádný dostupný software, nenabídne schopnosti zkušeného šachysty :D

Závěrem bych řekl, že si vývojáři mohli spíše vyhrát s designem. Bohatší a různorodější zobrazení, namísto chladného a strohého podání, by bylo fajn.
65%