ZNK 5 mě potěšil tím, že se opět navrátil k typické adventuře a již neobsahuje RPG prvky. O to lepší, že autor si dal více záležet na grafické a zvukové stránce hry. Ačkoli, často hlasy úplně nesedí, dodávají postavám zajímavý náboj.

Příběhově mě potěšila provázanost s předchozími díly, také fakt že se ujmeme role zákona - ikdyž rozdíl mezi policií a zbytkem lidí, je tu pouze v nošení placky.

Adventurní prvky, také zaznamenaly solidní posun. Hra je sice krátká ale nějakou dobu zabere. Postup hrou je logičtější (nebo už možná uvažuju po řeznicku :D ), interakce překvapivější.

50% - pro mě třetí nejlepší díl série. Ikdyž se k tomuto brutálnímu počinu nevrátím, na jedno zahrání dobré. A druhý konec Olda uvězněn v bíle nicotě.....Pohl si vyhrává s alternativním trestem hlavních postav.

Po dohrání toho DLC, mám podobné pocity jako po dohrání "Leviathana" v "ME3". Děj nabízí parádní atmosféru a pronikání Batariánskou základnou, tak to jsem si užil - i když je to dost krátká část.

Druhá půlka tohoto DLC se také vyvijí slibně, ale už to není tak zábavné, ačkoli je všudepřítomný spěch správně atmosférický.

Celkově je Arrival docela dost krátký - jeho děj by jistě šlo trochu natáhnout a zpestřit Posouvání děje, tím že pokaždé Shepharda omráčí granát, nebo jiná blbost - jednou určitě, ale dvakrát??? Mohla tam také být pasáž, ve které se pokouší o záchranu co nejvíce civilistů.. Každopádně emotivní zakončení, které navozuje pocit marnosti, a že v nastávajícím konfliktu si budeme muset zašpinit ruce, stojí zato.

65% - nevidím jediný důvod, proč toto DLC nebylo od začátku součástí základní hry. Do jejího konce by jistě šlo nějak zakomponovat. Samostatný Arrival nenaplňuje všechna očekávání.

"ME: Bring Down the Sky" jsem hrál s posledním patchem, zhruba v první čtvrtině hry celého ME. Vedle několika slabších vedlejších úkolů, na mě zapůsobila tato mise velice pozitivně. Intenzita děje - asteroid letí proti planetě a arogantní otrokářští Batariané, jen tak zabijí, nebo prodají kohokoli. Ačkoli, kromě konce, toto DLC není časově omezeno - pocit spěchu je cítit všude.

Mise jako taková, mi ale přišla dost krátká a je škoda, že toto DLC nepřináší ještě něco navíc. Intenzita - vztek a agrese spojené s počínáním Batarianů - mě však dostala.
Při volbě jestli zachránit zbytek výzkumníků, nebo sejmout zbytek Batariánských pirátů - no váhal jsem..

70% - jo, zas tak moc tato mise nevybočuje. Jo, na DLC je toho tam docela málo, ale co naplat, já se "sakra" bavil.

Billy the Kid, Scubaman a Animal Quest - velká trojka od Alive Software, která v dávných dobách vyplňovala značné množství, mého herního času.

Na Billym jsem opravdu nesnášel první epizodu, kdy se snaží uninkout z vězení. Pistole a náboje skoro nikde, dozorci a psy zase všude. Další epizody už byly o něčem jiném, sice se rozrostla paleta nepřátel ale stejně možnosti jejich likvidace (více munice).

Hra se odvijí ve velice zběsilém tempu, opravdu tu není moc prostoru pro dlouhé uvažování - to by bylo přece škoda.

Vizuálně příjemná, hudebně dostačující, avšak docela zdlouhavá a obtížná hra. Experimentální pohyb po ose x,y,z (v několika epizodách) - jenom komplikace při míření.

60% - znovuhratelná nostlagie

Útěk z věznice Georgetown je čtvrtým dílem od ZNK, který jsem prozatím dohrál. Docela mě zaujala pokročilejší forma hry. Dabingem počínaje, lepší grafikou a složitějším postupem konče. Hlavně mě potěšil hudební doprovod. Opět komplikovanou adventuru tu nenajdem ale postup je mnohem logičtější, né jak u prvních dílů, kde další kroky byly častěji nelogické a jen o nesmyslné brutalitě.

Takže musím přiznat, že zpracovaní této adventury mě docela zabavilo. Ačkoli nejsem příznivce tvorby ZNK a neholduji surově naservírované, bezhlavé brutalitě - tento díl, by mě navnadil i na případná pokračování.

50% - jako obvykle, brutalitu nehodnotím - autor sám upozorňuje, že pokud má hráč s brutalitou problém, nemá danou hru, hrát a ihned ji odinstalovat !!!

První tři mise Nova Covert Ops jsem projel jedním dechem. Celkově mě hra dosti zabavila, a i když herní doba nepřesáhne hodinu a půl, byl to kvalitně strávený čas.

Velké pozitivum je, že dvě mise se skládají ze dvou samostatných částí, dále také že nebudeme ovládat jen hrdinskou jednotku Novy ale poskytně i ovládání a budování báze. Zase nebudu tvrdit, že první mission pack nabízí převratné mise, ale minimálně jistě zábavné.

Paleta schopností a možného vybavení pak dokáže solidně potěšit. Nova zde může měnit equipment, kdy si může vybrat mezi sniperkou anebo brokovnicí. Ve svém vybavení pak může volit alternativy pro svůj visor, oblek, zbraň, granát. Vznikají tu pak mise, které mají alternativní cestu, která nepočítá s cloakem.

No a jednotky, u kterých lze taky měnit equipment, ojojoj...siege tank, který se za pomocí trysek vynese na útes.....ultimátní sranda.

Takže velice pěkné zpestření, doufám, že se blizzard časem rozhoupe k dalším mission packům, za další oblíbené postavy.

90%

Update k druhému mission packu - další tři mise jedou zhruba ve stejném tempu, do hry jsou přidány další jenotky a upgrady. Leveldesign a celkové zpracování úkolů mise, je dosti povedené. Hráje ale stále docela dost krátká... mě zabrala asi tři hodiny na normálu, když jsem si chtěl splnit všechny achievementy, jinak ale herní doba nepřesáhne hodinu a půl, až dvě hodiny herního času.

Parodii rozděluji na několik typů. (Hodnocení pouze dle mého cítění.)

1.Věcná parodie, která dále rozvádí chyby/rozporuplnost/dvojsmysly nějakého "produktu" a nastavuje tak "zrcadlo", rozvijí se tak v další samostatný, konzistentní produkt.
- v tomto ohledu na mě působí pozitivně Robot Chicken Star Wars - které fanouška neurazí, ale pěkně pobaví. Nebo třeba Expendables, cílené pro pobavení znalého diváka. Často je cíl projevit i jiné myšlenky a vystřelit si ze zajetých klišé.

2. Druhá kategorie je mnohem hrubší, jde o cílenou ale většinou nedomyšlenou satyru. Která, ikdyž náročnějšího diváka nepohltí, stále nabídne dost momentů, které opravdu stojí zato. Pro některé momenty původních produktů, uchovají intenzivnější vzpomínky.
- pro mě typická série "Scary Movie".

3. Třetí kategorie je prostě o tom, že si někdo ráno řekne: "Dnes prostě udělám vtip na hru/film "xy" a jelikož mi včera u piva, Standa řekl, že je to dobrý, tak to prostě bude "top".
- vznikne paskvil, protože když jednou někdo předaboval "Pána prstenu" na "Pár Pařmenů", jakýkoli další podobný pokus, třeba na jiný film bude "Cool"...., přece to dělá už každý. Místy ale stále dokáže zlehka pobavit.

Cíleně definuji tyto kategorie na rozhraní filmu. Je to z toho důvodu, že Dear Esther nabízí spíše než herní prožitek, právě komplexní filmové vyprávění.

4. Čtvrtá kategorie, která jednoduše už nemá jakoukoli zábranu, nepochopila originální myšlenku parodovaného díla, prostě se jen drze "chcichtí" a vyplazuje jazyk, je téměř totožná s kategorií třetí. V čem je rozdíl? V tom, že si dovoluje kazit požitek z oblíbené věci, s absolutně houlou pr***í!!!
- a tím je pro mě kompletně celý "Dear Esteban".

0% - bez váhání !!!

Doom byl hrou, kterou velebil můj bratr, spolužák a strýc - ten měl pro změnu vytištěné mapy všech levelů a každý možný materiál k této hře. Paradoxně jsem se k této hře dostal později, ve chvíli kdy jsem si odškrtával resty u id Software.

Doom na mě zapůsobil neskutečně svěže, ačkoli mě sním nepojila žádná nostalgie, dostal se mi docela rychle pod kůži, i přes solidní časovou propast od jeho vydání.

Od Quake jsem si myslel, že opravdu silná pekelně depresivní atmosféra, si žádá ty nejtemnější odstíny. A co Doom? Ten má skvělou atmosféru v tak pěkně malovaném prostředí. Paleta nepřátelských skřeků a hudba, to jen zdokonaluje požitek.

Hra ubíhá svižně a hlavně v prvních dvou epizodách, jsem velice ocenil přímost levelů, kdy není zapotřebí dlouhé bloudění. Na druhou stranu zamotávat se do postraních cest stálo zato, hlavně když člověk objevil tajnou místnost s BFG.

Vícero zbraní, rozdílná munice, pestré a pekelné potvory k zabijení. Až k neuvěření, jaký je to skok od Wolfenstein 3D a Spear of Destiny.

Takže závěrem - velice povedená legenda, zábavná i v dnešní době, kterou si jisto jistě zase zopakuji. Jo a když jsem sebral to BFG, tak jsem cenil zuby snad stejně, jako hlavní postava.

85%

Warpath je pro mě typickou oddychovkou k seriálu nebo kvalitní hudbě. Samotná hra nenabídne složitost a ani dlouhou herní dobu, avšak na rok 1994 má docela dost zajímavých herních prvků. Možnost technického vylepšování jiných ras, což vede k připojení k alianci, mi připomněla Star Trek. Nejvíce mě však bavilo vrhání atomovek ve vysoké rychlosti, proti nepřátelským plavidlům.

Sečteno podtrženo - hra je zábavná, avšak zamrzí krátký rozsah.

75%

Děj citadely mě docela překvapil, ze začátku i poněkud znechutil, protože jsem chtěl pokračovat v hlavní lince, a první půlka tohoto DLC jela dále bez přerušení. Po chvíli mě ale zvraty a akční tempo hry dostalo. S tou rádoby pistolí, jsem opravdu čekal na zbytek týmu jako na spasení.

Citadela přinesla docela dost zajímavých událostí a neméně zajimavých misí. Hackování v kasínu, na to jsem chvíli jen tak civěl a nechápavě kroutil hlavou.
Prvek Shepardova klonu, mě trochu znejistěl. Moc nefandím cestování časem a masivnímu klonování - podle mě tyto prvky napáchají více škody než užitku. Ale ve výsledku byl "klon Shepard" velice kvalitní protivník.

Nejvíce si však cením vtipu tohoto DLC a nostalgie, kterou přináší další pasáž citadely. Toto DLC mě donutilo znovu rozehrát celou trilogii, abych se mohl v závěru setkat, se všemi postavami a zkoušet různé dialogové možnosti. A budou tu ty chvíle na které prostě nezapomenu -Glyph zachraňující situaci po uvěznění. Naštvaná Tori s klíčovým kartáčkem, kombinace Wrexe a Grunta... atd.

Atmosféra, se kterou toto DLC končí, jen předznamenává další události a tak činí poslední fázi hry mnohem emotivnější.

90% - I když fakt, že Shepard dostane super byt na odpočinek, zatímco dárce Anderson jen neustále bojuje o svůj život na okupované zemi???

Tak a je to za mnou, dokončil jsem herní trilogii, která mě naprosto uchvátila. Bylo jenom dobře, že jsem si projel celou trilogii naráz a tak přecházel mezi jednotlivými díly s pevně vrytými vzpomínkami a pocity.

ME 3 je pro mě skvělým zakončením trilogie, tím lépe že jsem se dostal k verzi se všemi DLC a dostupnými patchi. To ale neznamená, že hru beru jako bezchybnou. Různých chybiček, nedostatků jsem našel dost.

V ME 2 jsem nechápal proč lze vylepšít Normandii pancířem, či štíty. Kromě větší palivové nádrže a dvojnásobné kapacity sond, nejsou vylepšení prakticky k užitku. Tak proč v ME3, už tyto možnosti nejsou? Galaxie je nebezpečnější než kdy dříve, teď by se rychlejší pohon, nebo nějaká jiná vychytávka dost šikla.

Získávání armády, tak to jsem si užíval. Poctivě jsem si pročetl každou novou informaci o další posile, a zálibně pozoroval jak zelená linka roste. Tak proč je velikost armády dále nedůležitá? Pokud mám minimum, průběh finále se neliší. Nakonec i tento prvek upozorňuje, že vývoj hry asi nedostal tolik času kolik potřeboval. A tak takovéto odbočky, které končí slepě, docela dokáží zkazit dojem.

Co se týká dialogů, v ME 3 mi přišly opravdu "nejzrádnější". V jistých místech, po špatných zkušenostech, jsem se obával zdali zvolena možnost nepovede v opak, toho co bych chtěl. Několikrát jsem se tak stal obětí, dřívějšího špatně zvoleného dialogu. Na druhou stranu život není jednoduchý, tak proč by to mělo být jednodušší v ME 3.

Ovšem příběh, hudba, atmosféra - to vše absolutně zametlo s výše zmíněnými nedostakty. Už od začátku epičnost z celé hry jen srší a já pociťoval nějaké tempo.
V podvědomí mi to jednoduše říkalo- "už se blíží konec, teď nebo nikdy". Opravdu jsem prolnul s tíživou atmosférou rozbouraných měst a zanikajích civilizací. V žilách mi snad musel kolovat jen adrenalin.

ME 3 (potažmo celá trilogie) u mě určitě neztrácí kvůli tomu, že herní mechanismy nerostou do nebes. Ani tím, že hra nenabízí mnoho vedlejších linií a alternativ. Tato hra se u mě zapsala stejně jako Mafia nebo Witcher. Zkrátka přehlížím mnohé nedostatky, zastaralost atd., hra u mě boduje daným atmosférickým příběhem. který si chci prožít znova.

Co se týká konce, byl jsem spokojen. Nebylo to úplně co jsem očekával ale získal si moje sympatie - zaplať pánbůh. že jsem se nesetkal s původní formou těsně po vydání.
Shepardovu oběť jsem očekával. Překvapily mě tři možnosti, ze kterých jsem si zvolil Syntézu organického a anorganického života. Autoři si ale mohli dát tu práci a pro každy filmeček udělat aspoň odlišné záběry. Změna defacto jen v barvě impulzu = poněkud trapné.

Ačkoli ME3 asi nebyl dodělán tak, jak by si zasloužil. A ačkoli je to solidní hybrid mezi RPG, Akcí a Adventurou. Pro mně je třetí Mass Effect, takový jaký má být. (kromě některých detailů :D )

90% - už aby byla Andromeda!!!

Třetí příběhové DLC považuji za nejslabší z oněch čtyř vydaných. To ovšem neznamená, že by Omega byla propadákem a nekvalitní součástí ME 3.

První setkání s Ariou jsem si vychutnal a zjištění že jí Cerberus "vypálil rybník", mě velice pobavilo. Avšak i když už bez Omegy, stále si zachovala svoji sobeckou a namyšlenou osobnost. Vyrvat Omegu z rukou Cerbera? To udělám vždycky rád.

DLC Omega je hra stále na jedno brdo, netvrdím že mě nebaví masakrovat jednoho žoldáka za druhým, ale kromě samotných bojů na Omedze, se tu nic význačnějšího neděje.Ta chvilka v Citadele, při získávání žoldáckých skupin to prostě nevykompenzuje. Na druhou stranu události s přetvořenci, jen při svitu baterky, měli opravdu výbornou atmosféru.

Aria a Nyreen, se kterými budete dobívat Omegu zpět, jsou docela solidně propracované charaktery. Protichůdnost jejich postojů je docela zábavná. A to, že autoři nesklouzli ke "slaďárnám" je jenom dobře. Ariin drzý proslov - "navrátím nám všem Omegu...vše je jen moje zásluha...", a samotná smrt Nyreen. Bez jakéhokoli "Happyendu"

Kdyby Omega poskytla další charakter pro Shepardův tým, určitě by to bylo lepší. Nějaký žoldák, po svém komentující události, klidně i Batarian nebo Vorch, by postup základní hrou jen okořenil.

70%

Leviathan je dalším vítaným rozšířením ME 3, který již ze začátku navozuje slibně tajemnou atmosféru. Postup připomínající detektivku, i když nijak zvlášť komplikovanou, jenom vylepšuje herní zážitek.

Jednotlivé mise mají slušné tempo, umocněné pocitem nedostatku času Události na asteroidu, či chvíle když se nad Leviathanovou planetou z čista jasna objeví Smrťák. Ztroskotaná loď, bouřící moře a hromada přetvořenců - ojojoj .

Nakonec jsem byl lehce zklamán. Nato, jak "zásadní vliv" by mohli mít fakty tohoto DLC, je jejich zásah v ME 3 minimální. Nové informace jsou potěšující, ale po první polovině tohoto DLC jsem očekával trochu něco jiného a trochu více.
Když Dr. Brysson mluví o "vrcholovém Predátorovi", tak jsem si představoval nějakého über Smrťáka, který roztrhá svého syntetického protivníka, jako dětskou hračku. Fakt, že Leviathan je "jen" mistrem v indoktrinaci, mě plně neuspokojil.

Každé rozšíření však kvituji s povděkem.

80%

From Ashes jsem rozehrál pouze jako další misi v ME, aniž bych si uvědomoval že se jedná o DLC. O to větší překvapení pak byl fakt, že takováto kvalitní příběhová vsuvka není pevnou součástí základní hry (opravdu škoda o ni přijít).

Mise na Eden Prime se rozjíždí v pěkném tempu, a ačkoli se nejedná o nijak vyčnívající průběh mise (běž, aktivuj, likviduj, běž...), byl jsem však spokojen. Odměna v podobě přeživšího Protheana stála zato. Kvůli novým informacím jsem pak vybíral Protheana téměř do každé mise. Velice oceňuji zpracování této postavy. Arogantní člen starší rasy, který dokáže konfrontovat leckterý prvek nového cyklu. Hlavně narážky na mladé rasy - z toho mě nejvíc dostalo - "Cože Salariani, ty ještěrky se naučily mluvit.

Ačkoli je tedy nový člen vítaný, jeho potenciál není ani zdaleka využit. Očekával bych nějakou možnost interakce s další Protheanskou technikou, či hlubší průzkum základen/měst této téměř vymřelé civilizace.

75%

Řež je takovou hrou od které jsem nevěděl co očekávat, zvláště jakmile spustily herní skladby, některé dosti radikální.

Počátek je obtížný už na Normal, postupnými upgrady se ale člověk neustále propracovává, aby stanul v dalších a dalších levelech. Nepřátel je mnoho a docela různorodých, a i přes nedokonalou grafiku jsem spokojen.

V rámci levelu se hodnotí rychlost, posbírání bonusů, počet životů na konci a počet zabitých - tento prvek mě nutil ke stále efektivnějšímu postupu - chtěl jsem docílit skore 36 000 bodů, tato cena pro mě znamenala zakoupení poslední zbraně - ultimátního raketometu.

Nakonec, po docílení všeho, jsem však od hry upustil. Podobně jako u Angry Birds Star Wars 2, jakmile získám nejlepší statistiky - hra pro mě ztrácí význam. I tak si ale někdy pustím jednotlivé skladby - mojí nejoblíbenější je "Nechceš mi dát pade".

65%

Navnaděn prvním ME, jsem byl nucen velice rychle ke startu druhého dílu. Už počátek, nekompromisně naznačil , že tento díl bude jiný. Samotná hra pak byla jedním velkým šokem. Plně mi to připomnělo situaci u prvního Zaklínače, kterého jsem si jednoduše zamiloval. Druhý extrémně odlišný díl, pak na mě působil cize.

Počáteční problém jsem měl s novinkami. Hra se tak radikálně proměnila, že jsem prvních pár hodin, nedokázal s novým ovládáním sjednotit. Opravdu mě štvalo, že jedna klávesa je sjednocená pro užití, sprint, přeskočení a krytí (alespoň je už sprint ovladatelný) . Normální pak bylo, že si to sprintuji po místnosti, namísto toho abych doběhl však náhle zakleknu. Takové studio jako je BioWare by si mohlo pojistit, že když si změníte klávesy ovládání, tak se v nápovědě nezobrazuje výchozí nastavení - po dlouhém držení klávesy "F", jsem si konečně vzpomněl, kterou klávesou jsem ji nahradil .

Přítomnost munice, to byla taky docela nečekaná změna, přes prvotní problémy se ale ukázala jako docela pozitivní - zvláště fakt, že jednotlivé typy třeba odstřelovací pušky se liší kapacitou zásobníku, či silou střely. Ale opět to rolování mezi zbraněmi, je zbytečně nešikovné.

Co se týká skillů, je efektivní ale po "jedničce" působí velice ochuzeně. Další možnosti vylepšování výstroje aspoň vyřešilo přeplněný inventář a složité rozhodování.

Příběh přináší velice akční podívanou, u které jsem opět ocenil, že všechno nedopadá vždy dobře. A ačkoli opět nalezneme pěknou sbírku klišé, události hry jsou prostě fajn. Nová hrozba působí správně depresivně. Fakt, že je to pozůstatek indoktrinovaných Protheanů. Dále, že Reapeři se rozmnoží pohlcením milionů obětí, z kterých vzejde nový typ Reapera.
Průzkum planet nahradili kratší ale zato efektivnější mise. Potěší také, že do týmu lze vybírat z více postav, hlavně pak mají propracovanější charaktery. Mise, při kterých si hráč získává jejich loajalitu, a dále odhaluje jejich minulost, patřily k nejlepším.

ME 2 je zkrátka úplně jiná hra, která ale po překonání prvních dojmů, nabídne velice zajímavou akci. Zhruba po pěti hodinách, jsem i já docenil všechny změny, a kompletně si ji užil. Možnost těžby čtyř prvků, a komplexnější průzkum galaxie, mě zabavil na dost dlouhou dobu, ačkoli je to stereotypní. Sice tu bylo několik úplně nesmyslných vylepšení, a chyběl mi ten přehled specializace jednotlivých členů - Biotika, Boj a Technika. I tak mě ME 2 přesvědčilo o svých kvalitách.

Stejně jako u předchozího dílu - 95%

Oprava k názoru o upragdech Normandie - Na jednom velice povedeném videu - "Nejhorší možný konec ME2", jsem konečně pochopil plný dopad vylepšování Normandie.
Jedna možnost konce ME 2, nabízí smrt celého týmu (včetně Shepharda), výjma postavy Jokera. Jednotlivá vylepšení a získání loajality jednotlivých členů, nabídnou snadnější/efektivnější průnik v poslední bitvě. Př.: Normandie je rychlejší, nezasahnou ji trosky - Thana neumře.... . Co se týká mého názoru, jo je taková možnost fajn, stále si ale myslím že vylepšení lodi, by šlo důrazněji a lépe zakomponovat do vesmírného cestování. Dále pak znovu nedokáži pochopit, proč tento prvek nebyl zopakován v ME3, kde by se při honičkách s Reapery hodily třeba silnější motory.

Nevěděl jsem co od ME očekávat. Vedle množství kladné kritiky a slibných gameplayů, jsem pročetl i dost negativních názorů. Nezbývalo než si to odzkoušet na vlastní kůži.

Zprvu mě hra docela deptala. Úvodní prologová mise je dost zajímavá ale to ovládání, způsob boje. V tom všem jsem se velice rychle ztratil. A to najednou informační okno hlásí, že Kaidan má biotické schopnosti. Ve chvíli kdy jsem si snažil vštípit správné rolování zbraní, abych vytáhl sniperku a zase neskončil u brokovnice, nepodstatná informace. Nepochopím ten nesmyslný, skoro neovladatelný sprint, mrzí mě absence skoků a místy mě dost štvala nepřehledná mapa. Když jsem chtěl jít napomoc Tali, po incidentu v citadele, běžel jsem prostě naslepo a měl štěstí. A to jsem ještě netušil, jak pomalé tu jsou výtahy.

Hra se ale rychle změnila a začala mě dostávat. Taková věc, jako atribut smlouvání a zastrašování, který dokáže ovlivnit dialog, to je dost sympatický prvek (samozřejmě, u Bioware to žádná novinka není). Ve výsledku nemá ani tak velký vliv na funkčnost a specifický posun, jako spíš na zábavu spojenou s negativním Shepardem a že ten zmetek dokáže být Ďábelskej. Stím, že fanouškovi přiloží zbraň ke spánku, se slovy: "Tak co uděláš".

Létání vesmírem a navštěvování planet, to mě velice uchvátilo. Po devítiti navštívených planetách to sice začíná být stereotyp, ale hledání trosek, těžba, či likvidace pašerácké základny, to si mě získalo. Když tedy vynechám místy šílený terén. Co teprve pojízdný "tank MAKO" - jak mě bavilo likvidovat pěšáky.

Hlavní příběhová linka je bohužel velice krátká. V příběhu lze nalézt okopírované prvky, z kde jaké sci-fi, jenže to je v tomto žánru normální. Asi nejvíce mě dostal vztah Ghettů a Kvarianů už mě tam z BattleStar Galactica chyběl jen Adama. I tak mi ale hra přišla velice výživná. Prostě jsou otázky a děje, které může nabídnout jen sci-fi a to akční tempo, se kterým je nám to naservírováno je prostě luxusní.

Chybí mi tu více NPC na dalších klíčových místech, nejen v Citadele. I místo pro šikovného zloděje, či Hackera by se tu našlo. Hra obsahuje dost chyb a ze začátku je dosti nepřehledná. Na druhou stranu si ale myslím, že právě díky tomu jsou podobné problémy mnohem lépe řešeny v dalších dílech.
Jinak je toto ME z roku 2008 velice zábavný, a v mém případě s herním časem cca 30 hodin, tak akorát dlouhý.

Ačkoli je Shepard takový superhrdina, a při putování najdeme kdejaké klišé, obsah hry mě opravdu bavil (i když být tam o pár soustav více, tak si už nejsem tolik jist). Na závěr mě sice dostala alternativa s vysokou hodnotou vyjednávání - To, že mužu přesvědčit Sarena o jeho klamu a on se sám střelí - to už je na můj vkus přehnané., ale určitě to zkusím někdy znovu, trochu jiným způsobem.

95%

A:CM jsem vyzkoušel jen tak. Dlouho jsem se již do tohoto universa nepodíval, a ty fanstranky vypadaly tak dobře... . Ačkoli jsem v nic pořádného nedoufal (vzhledem k dlouhodobým ohlasům), tato hra mě velice pěkně překvapila.

Nedokáži si představit jak tato hra mohla vypadat na začátku, ale celkový design poslední opatchované verze, mě dostal. Ty celkové detaily, prostředí dokonale skrývající alieny, a klamavé objekty připomínající kusy trupu a hlav, to je tak fajn. Člověk pak klidně a rád odpustí některé nedokonalosti, jako nižší kvalitu cutscén.

Příběh nepřináší nic novátorského, proč taky? Moc atmosférických akcí proti Xenomorphům nemáme, tudíž mi šlo jen o tu akci. Ale hra jede v docela solidním tempu a několik zvratů nabídne. I návrat desátníka Hickse kvituji s povděkem. Ačkoli "Alien3" beru jako nejoblíbenější díl filmové série, Hicks mi tam vždy chyběl. A v rámci pravděpodobného rebootu celého universa, proč ne.

Systém alienů se mi také docela líbil, sice mě zezačátku překvapili nové druhy, ale nikde přece není patentovaný seznam, tak proč nepřijít s něčím novým. Zvláště když bereme v úvahu, že embryo aliena přebírá znaky hostitele. Aspoň si užijeme nové metody boje. Klasiky se však také dočkáme. Queena na konci byla taky správně echt. Dvacetkrát lepší než ten nesmysl, co vymysleli v AvP 2010

Zbraně jsou další prima stránka hry. Jednotlivé možnosti upgradu, zlepšující zaměření boje. Možnost hledáčku a preciznější střelby i u brokovnice, to jsme tu ještě neměli. Dále pak rozsáhlý arsenál, který přináší různé modifikace - očka mi jen zářila. A to, že je smartgun, plamenomet a raketomet pouze na přechodnou chvíli, taky nevadí. To co mě ale opravdu s*re, je opět pistole s nekonečným množstvím nábojů- kde je starý dobrý nůž?.

To co mi ale v celé hře chybělo, byly ty dokonalé zvukové efekty a hudební doprovod. Obsažená hudba, není úplně špatná ale mohla by být lepší. Místy je hra dost nepřehledná a i s radarem se špatně odhaduje co dál (když hráč zrovna nepochytí rozhovor). No a nakonec, několik silnějších charakterů i na straně nepřátel by neškodilo. Pár příběhových událostí navíc a tvář kterou lze odsoudit a zlikvidovat, byl bych nadšený (vzpomeňme na generala Rykova , či Dr. Eisenberga).

Zkrátka pěkně atmosférická akce, která mě i přes některé nedokonalosti, skvěle navnadila. Takže si teď musím poshánět zbytek komiksů OMNIBUS z universa AvP a se zatajeným dechem budu očekávat nové projekty. Ridley Scotte, já v tebe stále věřím :D

70%

BloodRayne pro mě byla velice vítanou záležitostí, sám si na upírskou tématiku potrpím. Proto bez jakýchkoli nadějí na nový Vampire Masquerade, působila Rayne jako zázrak.

Bohužel, počátek 21 století se nese v duchu prznění upírsko-vlkodlačího žánru. Tudíž každý netelenovelizovaný počin, nezdeformovaný pro teenagerovské publikum je vítaný.
V tomto žánru je přece důležitá jiná věc. Je to krvelačnost, elegance vražedných pohybů a kusy odpadajících těl.

Hmmm... a tato hra za sexy, rudovlasou dhampírku, nám to všechno přinese. Dvě ostré čepele, pevně přichycené na zápěstích jsou ultimátní, zvláště když Rayne postihne BloodRage. Vedle toho stojí zato i sekundární střelné zbraně, proč šetřit municí, jednodušše vystřílet a vzít jiné.

Avšak BloodRayne není dokonalá. Celkově jsou všechny tři akty velice krátké. Bohužel jediné co gameplay natahuje, je nepřehlednost, nebo počáteční pochopení postupu. Chtělo by to nějaké npc posunující příběh, více úkolů, nejenom neustálá jatka.

Hra je docela atmosférická, zvláště v prvním aktu, ale jsou tu aspekty které to kazí. Například hledání další cesty, nebo často přítomná voda - v horším případě oboje naráz. Když jsem v druhém aktu propadl stropem a spatřil vodu, ve které se dhampíří slečna nerada koupe, moc mě to nepotěšilo. Horší pak bylo když jsem s nízkou úrovní života zjistil, že pro další pokrok musím z trosek do vody.
Nepotěší ani souboje s bossy, ve chvíli kdy příjdete jak na kterého, je to brnkačka ale i tato brnkačka trvá dost dlouho.

Ve výsledku mě celá hra zabavila. Zkrátka, jak často se vám poštěstí zmasakrovat hromadu nácků, za rudovlasou smrtonošku jakou je Rayne. Přes to však hra má spoustu nedostatků a hodně promarněného potenciálů.

60% pro ty vražedné zoubky

Při procházení starých arkád jsem narazil i na Aladdina, "inu proč si ho nevyzkoušet" - řekl jsem si. Ani omylem jsem však neočekával, co je tato hra zač.

Na rok 1994 je tato hra velice zvedená. Jedná se sice jen o další arkádu, ale velice povedenou. Obtížnost je místy docela nepříjemná ale přece jen zkušené prsty, vytrénované na desítkách flashových arkád, si poradí.

To co ale bylo absolutně dokonalé, je to grafické zpracování. Džinova hlava u ukazatele života a jeho grimasy spojené s jejich poklesem, to byl prvek který mě kompletně rozsekal. Džin masírující padlého Aladdina a opice, která ho ovívá kobercem, kde jinde to uvidíte.

95% - protože, i když toho tato arkáda moc neobsahuje, na rok 1994 je to víc než dost.
A pak málokterý titul, které mu táhne na dvaadvacet let, se podaří abych hru jedním dechem projel a pak začal shánět jeho filmovou předlohu.