Parodii rozděluji na několik typů. (Hodnocení pouze dle mého cítění.)
1.Věcná parodie, která dále rozvádí chyby/rozporuplnost/dvojsmysly nějakého "produktu" a nastavuje tak "zrcadlo", rozvijí se tak v další samostatný, konzistentní produkt.
- v tomto ohledu na mě působí pozitivně Robot Chicken Star Wars - které fanouška neurazí, ale pěkně pobaví. Nebo třeba Expendables, cílené pro pobavení znalého diváka. Často je cíl projevit i jiné myšlenky a vystřelit si ze zajetých klišé.
2. Druhá kategorie je mnohem hrubší, jde o cílenou ale většinou nedomyšlenou satyru. Která, ikdyž náročnějšího diváka nepohltí, stále nabídne dost momentů, které opravdu stojí zato. Pro některé momenty původních produktů, uchovají intenzivnější vzpomínky.
- pro mě typická série "Scary Movie".
3. Třetí kategorie je prostě o tom, že si někdo ráno řekne: "Dnes prostě udělám vtip na hru/film "xy" a jelikož mi včera u piva, Standa řekl, že je to dobrý, tak to prostě bude "top".
- vznikne paskvil, protože když jednou někdo předaboval "Pána prstenu" na "Pár Pařmenů", jakýkoli další podobný pokus, třeba na jiný film bude "Cool"...., přece to dělá už každý. Místy ale stále dokáže zlehka pobavit.
Cíleně definuji tyto kategorie na rozhraní filmu. Je to z toho důvodu, že Dear Esther nabízí spíše než herní prožitek, právě komplexní filmové vyprávění.
4. Čtvrtá kategorie, která jednoduše už nemá jakoukoli zábranu, nepochopila originální myšlenku parodovaného díla, prostě se jen drze "chcichtí" a vyplazuje jazyk, je téměř totožná s kategorií třetí. V čem je rozdíl? V tom, že si dovoluje kazit požitek z oblíbené věci, s absolutně houlou pr***í!!!
- a tím je pro mě kompletně celý "Dear Esteban".
0% - bez váhání !!!
1.Věcná parodie, která dále rozvádí chyby/rozporuplnost/dvojsmysly nějakého "produktu" a nastavuje tak "zrcadlo", rozvijí se tak v další samostatný, konzistentní produkt.
- v tomto ohledu na mě působí pozitivně Robot Chicken Star Wars - které fanouška neurazí, ale pěkně pobaví. Nebo třeba Expendables, cílené pro pobavení znalého diváka. Často je cíl projevit i jiné myšlenky a vystřelit si ze zajetých klišé.
2. Druhá kategorie je mnohem hrubší, jde o cílenou ale většinou nedomyšlenou satyru. Která, ikdyž náročnějšího diváka nepohltí, stále nabídne dost momentů, které opravdu stojí zato. Pro některé momenty původních produktů, uchovají intenzivnější vzpomínky.
- pro mě typická série "Scary Movie".
3. Třetí kategorie je prostě o tom, že si někdo ráno řekne: "Dnes prostě udělám vtip na hru/film "xy" a jelikož mi včera u piva, Standa řekl, že je to dobrý, tak to prostě bude "top".
- vznikne paskvil, protože když jednou někdo předaboval "Pána prstenu" na "Pár Pařmenů", jakýkoli další podobný pokus, třeba na jiný film bude "Cool"...., přece to dělá už každý. Místy ale stále dokáže zlehka pobavit.
Cíleně definuji tyto kategorie na rozhraní filmu. Je to z toho důvodu, že Dear Esther nabízí spíše než herní prožitek, právě komplexní filmové vyprávění.
4. Čtvrtá kategorie, která jednoduše už nemá jakoukoli zábranu, nepochopila originální myšlenku parodovaného díla, prostě se jen drze "chcichtí" a vyplazuje jazyk, je téměř totožná s kategorií třetí. V čem je rozdíl? V tom, že si dovoluje kazit požitek z oblíbené věci, s absolutně houlou pr***í!!!
- a tím je pro mě kompletně celý "Dear Esteban".
0% - bez váhání !!!
