Hře jsem moc času nevěnoval, takže hodnocení berte s rezervou. Zásadní problém je v tom, že hra vyšla pouze v němčině, jíž já téměř vůbec nevládnu. Jedná se o klasickou Kobru 11, čili je potřeba splnit úkol, nikoliv dojet první. A pokud člověk úkolu nerozumí, je to problém. Hra každopádně podporovala volant a ovládání auta bylo vcelku pohodové. Chválím i zpětné zrcátko.
I na rok 2000 mi přišla grafická stránka slabá, zejména srovnám-li ji např. s NFS 5. Nicméně koukat se na to dá.
Zábavnost těch pár misí, jimž jsem rozuměl, nebyla špatná, nicméně novější díly jsou výrazně lepší. Hra trpí hlavně nedostatkem vozů a jejich podivnou charakteristikou co se maximální rychlosti i akcelerace týče. Kdo nehrál, nepochopí.

Předem je třeba říci, že Limbo se ke mně dostalo coby součást bundlu a že bych si ho jinak nejspíš nepořídil. Vlastně jsem ani netušil, do čeho jdu. Spíše než hopsačku jsem dostal logickou hru.

Zpočátku udělá hra samozřejmě dojem. Stylizace je perfektní a měl jsem tendenci se trochu bát (hlavně velkých pavouků). Během hraní ale člověk dost otupí a ke konci se nedá o nějaké atmosféře vůbec mluvit. Trochu mě vadilo ono "vrstevnaté" pojetí prostoru, kdy člověk na první pohled nevěděl, co je v "mé vrstvě" a co je kdesi v dálce.

Samotné hraní mě bavilo. Tedy minimálně tak do půlky hry. Pak mi to ale začalo připadat poněkud dlouhé. Mít hra nějaký příběh, možná by to takhle nedopadlo, ale ke konci jsem to už zkrátka chtěl mít za sebou. Dokonce jsem i kouknul do návodu, což je na jednu stranu ostudné, na druhou je to jediný způsob, jak proplout hrou, jejíž hratelnost postupně klesá kamsi do hlubin.

Já nejsem pro Limbo ta správná cílová skupina. K plošinovkám mám obecně averzi a logickým hrám taky moc nedám. Netroufám si hodnotit, jak moc je hra povedená v rámci žánru, ale z mého pohledu je to jen lehce nadprůměrná záležitost.

Už je to nějaký pátek, co jsem shlédl filmy a odehrál předchozí hru Tron 2.0. Na tuto jsem se vzhledem ke zdejšímu hodnocení moc netěšil, avšak šeredně jsem se mýlil.

Dá se souhlasit s ugraugrou, že je to převlečený PoP. Mně to ale nevadí, protože PoP jsem hrál jen toho úplně prvního, a tak je tohle pro mě v zásadě novinka. Tušil jsem, že toto bude výrazně akčnější, než Tron 2.0, ale nakonec to nebylo zase jen a pouze o rubání tisíců nepřítel.

Nadchla mě stylizace a grafická stránka vůbec. Vypadá to prakticky jako ten film, a tudíž je to oku velice líbivé. Jediným problémem, který byl i v předchozí hře, je absence AA. Není ani ve hře, nejde vynutit ani přes ovladač. Opět to ale slušně zachraňuje FXAA. Náročnost není extra vysoká, s maximálními detaily a FXAA mi GTX 560 jela tak na 50% (zaseknuto na 60 FPS díky Vsync).

Po zvukové stránce není co vytknout, jak zvukové efekty, tak hudba převzatá z filmu, to vše zde funguje snad ještě lépe, než na plátně. Tady je totiž člověk tak nějak v centru dění, a tak ho to víc pohlcuje.

Možná jsem jen já takový jelito, ale u rubaček obecně mám problémy s ovládáním. Gamepad mi hra nenašla, a tak to opět zůstalo na chuděru myš. Když se člověk ale trochu rozehraje, stejně si vystačí s kombinací Shift + F :-)

Kameru bych neoznačil za neposednou, spíš mi vadily ty okamžiky, kdy se někam zafixovala a já s ní nemohl hýbat. Autoři to možná mysleli dobře, ale udělali špatně.

Herní náplň je klasická. Chvíli akrobacie, chvíli rubání. To vše ve vyváženém poměru. A pozor, není nutné "ukončit všechny programy", které potkáte. Často lze lokací proběhnout a na všechny se vybodnout. Ze začátku vám pomáhá jakási navigace, takže se neztratíte. Díky tomu i pochytíte, jaké jsou možnosti vašeho pohybu vzhledem k příležitostem, jež vám poskytuje okolí (různé úchyty, běhy po stěně atd.), a tak i když později o tuto schopnost přijdete, cestu najdete. Koneckonců, jedná se víceméně o koridor. Párkrát jsem každopádně potřeboval kouknout do nějakého toho walkthrough videa, na což moc hrdý nejsem, ale nervy mám taky jenom jedny.

Příběh je na hru slušný, na hru podle filmu dokonce výborný. Máte dané, proti čemu vlastně bojujete a čeho chcete docílit. Celé to svižně ubíhá a skončí to tak akorát. Hra není zbytečně krátká ani dlouhá.

A jak to celé baví? Já musím říct, že mě dost. Ze začátku jsem sice šedivěl z ovládání a obtížnost mi přišla vysoká, ale postupem času, jak se postava stává silnější, jde "práce" hned líp od ruky. Pokud jste film viděli a líbil se vám, můžu vám tuto hru jen doporučit.

Jako třešničku musím zmínit, že během hry sbíráte bonusy, jež vám ve hře vytvoří jakousi tronovskou encyklopedii. Zajímavé čtení.

Screenshoty bohužel nejsou, hra mi nešla spustit přes Steam.

Tohle je zkrátka nepochopená hra a vzhledem k všeobecným ódám, jež se pějou na první díl, mě to docela udivuje. Je potřeba zmínit, že trojku jsem hrál až po čtyřce, a tak jsem k ní přistupoval s ohromným očekáváním. Nakonec jsem byl trochu zklamán, ale i tak má trojka v lecčems navrch.

Co vypluje na povrch hned na začátku, je jízdní model. Co si budeme povídat, Driv3r zkrátka není na klávesnici stavěný. Vůbec se nedivím všem těm nešťastníkům, jež mluví o trojce jako o zcela neovladatelné hře. Mně to na klávesnici taky nešlo. A jestli platilo o čtyřce, že s volantem je to zkrátka lepší, tady to platí dvojnásob. Spíš trojnásob. Zkrátka jízdní model, jež je naprosto perfektně uzpůsoben blbnutí s autem, si volant vyžaduje. Jednak je s ním hra jednodušší a hlavně si ji mnohem víc užijete. Bohužel je zde taktéž přítomna jen kamera sedící na kapotě, takže do kůže řidiče se úplně nevžijete. Bohužel chybí možnost manuálního řazení.

Hodně jsem čekal od příběhu, nicméně už od začátku je jasné, že ten je oproti čtyřce opravdu slabý. Rozhodně to nebude to, co vás bude ve hře hnát dopředu. No není snad směšné, aby kvůli nějakým kradeným autům byla zdemolována tři města a policajt riskoval smrt policajta?. S Tannerem jsem se nesžil jako s TK, připadal mi divný. V příběhu vystoupí velké množství postav a abych řekl pravdu, moc jsem se v nich neorientoval. Příběh spíš působí jako útržky, co na sebe příliš nenavazují. Dohrání mi zabralo cca 13 hodin.

Mise samotné jsou různorodé a někdy i dost obtížné, ale přesto zábavné. Policie je dost tuhá, drží se vás jako klíště. Často se nadává na střílecí mise. Mně přišly docela v pohodě. Celou hru jsem odehrál v pohledu první osoby (velmi velmi chválím), ale ani s kamerou za postavou mi nepřišlo střílení nějak moc obtížné.

Ve hře se podíváte do celkem tří měst. Docela povedené Miami, nic moc Nice a asi nejpěknější Istanbul. Města ale vypadají přirozeně a grafika dotváří atmosférický obraz konkrétních měst velmi dobře. V každém městě najdete jiné vozy, v Miami pořádné ameriky, v Nice evropská prdítka a v Istanbulu něco mezi tím. Ve hře jsou i motorové čluny a na vodě se odehraje i několik misí.

Soundtrack ve hře je velmi dobrý. Hudba se mění v závislosti na dění ve hře i na lokalitě. Zvuky aut nejsou nic moc, zvuky smýkajících se pneumatiky jakbysmet.

Lepší je grafická stránka. Hodně záleží na místě i denní době. Některé pohledy jsou opravdu pěkné, jindy zase žasnete, jak je to ošklivé (nejčastěji právě v Nice). Ve hře je jednoduché vystínování a základní shadery. Co zamrzí je vykreslování objektů. Různé keře, ale i stíny stromů atd. se vykreslují velmi blízko a skokově.

Takže pokud bych měl udělat srovnání mezi trojkou a čtyřkou, v čem trojka vítězí? Určitě je to zábavnější jízdné model a možnost pohledu první osoby. Čtyřka má ale rozhodně lepší příběh, o něco lepší atmosféru a celkově je přeci jen zábavnější. Trojku dohrajete, najdete bonusové vozy, úplně náhodou jsem našel i skrytý prostor s dráhou pro motokáry :-D, dáte si dvě tři honičky a hru odinstalujete. Mě zkrátka tolik nechytla, přesto se jedná o velmi dobrou hru a zcela neprávem podceněnou.

Galerii obrázků (maximální detaily, 4× AA) naleznete zde: http://steamcommunity.com/id/SasakrCZ/sc ... filter=shortcut_9537

Už si přesně nepamatuju, jak jsem se k této hře vlastně dostal, což je škoda, protože je to pro mě jedna z nejlepších her vůbec a zcela určitě se řadí ke hrám, u nichž jsem strávil nejvíce času.

Hra mě jednoduše dostala. Povedený příběh, spousta amerických bouráků a hlavně fantastická atmosféra New Yorku roku 78. Samotná hra je opravdu krátká, dohrajete ji za dva večery. Něco málo vám také zaberou vedlejší mise, budete-li si chtít odblokovat nějaká nová auta. Bezkonkurenčně nejvíc času jsem ale strávil prostým ježděním po městě, honičkami s policií a kocháním se na některém z mnoha krásných zákoutí. Vynikající dojem dělá město. Má realistické měřítko, to znamená, že široká ulice je zkrátka široká a trvá třeba 8 sekund, než ji přeběhnete. Všechny vzdálenosti zkrátka působí reálně. To je v prudkém kontrastu s GTA SA, kde se dalo celé město pěšky přeběhnout za chvilku. Pokud se v Driverovi chcete dostat z jednoho konce města na druhý, i autem to zabere hodně času, pěšky by to bylo snad na celý den. Město je navíc velké a rozlehlé a nikdy se v něm úplně dokonale nevyznáte.

Grafická stránka mi přijde povedená. Hra sice nevypadá nijak moc realisticky, ale má docela povedené vystínování a vůbec působí příjemné. Je zde přítomný i motion blur a další shader efekty. Hra je přitom velmi HW nenáročná. I se stíny mi šlapala na notebooku, kde pro mě "stín" byl zakázaný pojem. Je rozhodně méně náročná, než třeba právě GTA SA, byť i na minimální detaily. Specialitkou je realistický denní cyklus, kdy slunce na jedné straně vychází, když přeběhne přes oblohu, vychází na druhé straně měsíc atd. Tomu se samozřejmě přizpůsobuje vystínování a je to doprovázeno červánky, přesně jak to má být.

Slušná je zvuková stránka, zejména ve staré éře. Perfektní je hlavně soundtrack. Zvuky vozů nejsou ale nic moc. Mrzelo mě, že po usednutí do vozu zcela ztichla smyčka s ruchem velkoměsta. Působilo to, jako by člověk nastoupil do ponorky.

Vozů je ve hře velké množství, řídí se ale velmi podobně. Jízdní model je silně arkádový a umožňuje se soustředit hlavně na akci. Oproti trojce je pak řízení o hodně jednoduší. Hru jsem hrál jak na klávesnici, tak na volantu. U volantu je bohužel k dispozici jen kamera z nárazníku (resp. tak něco, jako by kamera seděla na kapotě), klasická kamera, kdy je vidět kapota nebo nedej bože kokpit, chybí. Veliká škoda. A co víc, zcela zmizela možnost hrát z vlastního pohledu, pokud zrovna neřídíte. Ve trojce se mi to líbilo a tady bych to také rád využíval.

Z příběhu nechci mnoho vyzrazovat, ale mně se líbil. Sice je to klišé, ale ve hře mi to vůbec nevadí. Rozdělení na dvě časové éry je originální, nicméně já měl mnohem radši tu starší. Po dohrání hry dostanete na výběr, v které se chcete projíždět, takže není nutno se strachovat, že se do roku 78 už nedostanete.

Samotné mise budou pro nováčka nejspíš obtížné, s volantem jsem ale dal prakticky všechno hned napoprvé (pravda, hru jsem hrál už potřetí a měl jsem najezděny desítky hodin).

Důležitým prvkem je policie. Moc tuhá není, s každým trochu lepším autem jí ujedete, ale při některých misích umí zavařit.

Užijete si i stuntů. Ve hře jsou rozmístěny na různých, často dosti špatně přístupných a skrytých místech bonusové hvězdy, jejichž sbírání odemyká zajímavé bonusy. Hledání všech je ale vzhledem k rozloze čirý masochismus, takže doporučuju si najít na internetu mapu.

Snad jediným negativem hry je generování vozů jezdících po silnicích. Je totiž vyloženě nasrávací. Pro blázny (mezi něž jsem se řadil), co chtěli sesbírat všechna auta ve hře, to byla muka. Některá auta totiž ve hře zahlídnete jednou. A tím nemyslím jednou za hodinu, ale opravdu jen jednou, jedinkrát. A pak už je zkrátka neuvidíte. Jindy se vám zase generují konkrétní vozy v nesmyslných čtvrtích (obytná čtvrť plná náklaďáků a průmyslová zóna plná chopperů atd.). Je to škoda a pocit přirozenosti města to docela narušuje.

Komentář je možná trochu zmatený, ale takováhle hra se nepopisuje lehce. Je to zkrátka vynikající záležitost a každý, koho lákají 70. léta si přijde určitě na své. Rozhodně doporučuju taky hrát s volantem, člověka to víc vtáhne, i když se zase nemůže kochat krásnou károu. Drivera taky nelze chápat jako nějak extra seriózní hru. Vše je dělané hlavně pro zábavu, střílení je spíš do počtu. Jako celek to ale zkrátka funguje.

Velké množství obrázků najdete zde (maximální nastavení detailů, 4× AA, ENB series) http://steamcommunity.com/id/SasakrCZ/sc ... ilter=shortcut_17947

Na tuto hru jsem narazil díky DH, když jsem se koukal po nějakých závodech tahačů. Tahle freewarovka vypadala více než lákavě.

Hra se bohužel spouští přes launcher, díky čemuž mi nešla spouštět přes Steam, a tudíž nemám žádné obrázky. Přitom je docela na co se dívat. Grafika je sice spíše účelová, ale během závodu není nic, co by vás vyloženě praštilo do očí, snad jen jasně žlutý zvířený prach vypadá divně. K náročnosti řeknu jen to, že s GTX 560 jsem neustálých 60 FPS neudržel. Hudba ve hře je dost děsná a některé melodie zní jak vytvořené v telefonu pomocí midi editoru.

Bohužel mi nefungovala online část hry, takže jsem byl odkázán jen na offline ježdění na čtyřech tratích. Ze začátku hra hodně zaujme a baví, nicméně ne nijak na dlouho. Rozsáhlé jsou možnosti nastavení asistentů, čili tu máme možnost zahrát si NFS, stejně jako neřiditelnou simulaci. I při rozumném kompromisu je to ale výzva.

Na freewarovku je to velmi dobré a minimálně za vyzkoušení to stojí.

Na tuhle hru jsem narazil už před lety na youtube, když jsem v zoufalství hledal hru, jež by uspokojila mé choutky projet se v nějakém americkém bouráku. Video mě tehdy zaujalo a spadlo do oblíbených s tím, že si hru jednou obstarám.

Po letech si pak procházím oblíbená videa a hru opět objevuji, pročež je mi jasné, že čas k sehnání oné hry právě nastal. Velmi záhy zjišťuji, že se jedná o freewarovku, což celý proces získávání značně zjednodušilo.

Co si budeme povídat, tématicky je to ujeté, ale originální. Města jsou plná azbuky a podobizen Lenina, tu a tam je nějaké to budovatelské heslo a možnosti vinylů, kterými si můžete vyzdobit vůz, jsou nepřeberné. Už jen pro tu srandu to stojí vyzkoušet.

Jízdní model není příliš podobný ničemu, co jsem hrál doposud, ale dá se na něj zvyknout. Závody jsou hodně rychlé, prostředí trati zničitelné a vcelku to připomíná Flatout 2.

Flatout připomíná i grafika. Je příšerně přeefektovaná, rozmazaná a na grafickou kartu dost náročná. Hra jede v OpenGL a nejde v ní vynutit Vsync ani AA (FXAA vynucen v globálu fungoval).

Hudební doprovod obsahuje jen několik málo skladeb, jež svojí řízností odpovídají tempu hry, nicméně kdyby do nich byly zakomponovány typicky ruské motivy, sborové zpěvy atd., mohlo by to být hodně zajímavé.

Ve hře je jen jedna kamera za vozem, volant jsem tudíž ani nezkoušel a dost pochybuji, že by fungoval.

Co se zábavnosti týče, brzy hra upadá do stereotypu. Nedohrál jsem ji, zkrátka nebyl důvod. Ačkoliv hra disponuje malým městem, v němž se odehrávají závody, pocitu opakování to nezabrání.

Na freewarovku se jedná o hodně kvalitní záležitost. Hru ale je lepší chápat spíše jako kuriozitu, než prostředek serióznějšího hraní. Šetřílkům se nebudou líbit vysoké hw nároky, ostatní zase sáhnout po placených a výrazně lepších hrách.

Je potřeba ještě zmínit, že tvůrci na svém enginu vyvíjejí jednu hru za druhou, jež se liší tématicky. V jejich portfoliu tak najdete i různé kopie NFS Underground, policejní honičky, něco jako Death Race atd. Stačí mrknout na web. Hry mají obvykle jen několik desítek MB.

Tak tu asi zase budu za černou ovci. Je jedna věc, na které se s vámi shodnu. Třetí a čtvrtý díl měly být jen jedním dílem. Kombinací určitých aspektů obou dílů mohla vzniknout opravdu povedená závodní hra.

Po grafické stránce se toho změnilo hodně málo. Přibylo listí ve stromech, které se i hýbe, a tráva, která taktéž podléhá vanutí větru. Jiných změn jsem si ale nevšiml. Ono je pravděpodobné, že tam bude více polygonů a lepší textury, ale já zkrátka neměl šanci to zaznamenat. Další změnou je efekt oslnění sluncem. Řekl jsem oslnění? Kdepak, tohle není oslnění. Ve trojce jste při jízdě proti slunci neviděl nic (a tak to má být), tady je to jen trochu zvětšený světlý flek na obrazovce. Dle mého je to tak trochu zbytečný ústupek.

Když jsem hrál trojku, zanedlouho jsem si na jízdní model zvykl a neměl jsem žádný problém. O to víc jsem byl zvědavý na čtyřku, která je po údajně nezvladatelném modelu z trojky mnohem lepší. No, řeknu vám jedno... trojka se mi řídila líp. Asi vím, že si za to můžu sám, protože jsem, jak už to tradičně dělávám, ignoroval výběr pneumatik a vlastně úpravy vozu všeobecně, ale auto zkrátka klouzalo víc. Takže pokud někdo mluvil v souvislosti s trojkou o řízení motorových člunů, pak čtyřka je na tom hůř. Zmínil jsem výběr pneumatik. Možnosti výběru součástek bohužel ve hře zůstaly, dokonce se vrátila i nutnost zabývat se opravami. Odstraněno nebylo vynulování nastavení vozu (u mě jen řízení, které je ve výchozím nastavení strašně pomalé) při každé nové rally. Hra se nyní neukládá po každém závodě, ale vždycky až v pauze určené k opravě vozu.
Pravdou je, že ačkoliv mi jízdní model moc nevyhovoval, byl v zásadě čitelnější, než ve trojce. Pokud by někdo, kdo v životě neseděl za volantem, po mně chtěl, abych mu pustil nějakou rally hru, pustil bych mu právě CMR 4. Jízdní model v sobě zkrátka neskrývá žádné záludnosti, je dokonale prostý, ale zároveň poněkud nudný.

Dost zvláštní byla možnost testování nových součástek. Vám se někdy povedlo nějakou z těch podmínek splnit? Já se musím přiznat, že jednou jsem se docela blížil, ale ty limity a požadavky byly natolik smrtelné, že jsem nikdy žádnou součástku úspěšně neotestoval. Nejvtipnější byl tuším test převodovky, kdy se po mně chtělo, abych držel otáčky v rozmezí asi tak 3 pixelů na otáčkoměru. I když jsem měl pedály, zvládnout se to nedalo. Hráči na klávesnici by kroutili hlavou asi tuplem.

Dostávám se k tomu, že ježdění mě zkrátka už tolik nebavilo. Možná za to trochu může i to, že jsem hrál tři hry série hned za sebou a mohl jsem být poněkud přesycen, nicméně v CMR 3 jsem strávil mnohem více času a neomrzel mě. Krom jízdního modelu se změnil také design tratí. Zatímco v trojce jsem slintal na dokonalostí navržených tratí, tady je to jen nuda a šeď. Zkrátka to není ono, na tratích nejsou věci, co člověka překvapí, okolí není tak poutavé. A co víc, některé úseky jsou kompletně vykradené ze trojky. Takže abych řekl pravdu, ačkoliv jízdní model by mi zas tak nevadil, neslanost nemastnost tratí mi už vadila opravdu hodně a velmi brzo zapříčinila nudu. Stále nejde srazit značku ani patník a dokonce ani cedule naskládané kolem cesty (resp. jak které, člověk nikdy předem neví). Naopak balík slámy už se konečně chová jako balík slámy, tudíž není přibitý k zemi a náraz do něj neudělá zvuk jako náraz do zdi.

Velkou výhodou mohla být přítomnost dvojkolek, třídy B a bonusových vozů. Problém je, že podmínky pro odemknutí jsou poměrně tvrdé a pokud člověka hra nebaví, těžko bude jezdit jen proto, aby si něco odblokoval. A tak jsem si s žádným žihadlem z "béček" nezajezdil.

Navzdory kritickému komentáři není CMR 4 vyloženě špatnou hrou. Problém je v tom, že je to jednak vykradená trojka a že jízdní model mě osobně už nepřišel tak zábavný. Přibyly některé drobné nedostatky, jiné zase ubyly. Tratě jsou nudnější, a to se promítlo do celé hry. Uvidím, jak si povede pětka...

Galerii obrázků naleznete zde: http://steamcommunity.com/id/SasakrCZ/sc ... ilter=shortcut_12026

EDIT: A ještě jedna "novinka" mě překvapila. Při okruhových závodech na konci každé rally se kamera přepnula na nárazník a kamera z kokpitu byla nedostupná. Zvláštní, že ve trojce to fungovalo normálně.

Musím uznat, že FVR patří k těm povedenějším reklamním hrám. Sice nabízí jen jeden okruh a tři vozy, přesto může být díky širokým možnostem nastavení (počet kol, obtížnost, vodící čára atd.) výzvou na déle než pár minut. Na rozdíl od ostatních her od Synetic zde máme možnost řídit z pohledu řidiče, přičemž kokpit je pěkně udělán a fungující zrcátka také přidávají na zážitku. Horší ovšem je, že při tomto pohledu kamery zmizí HUD. Ono by to zas tak nevadilo; otáčky člověk slyší a rychlost ho zas tak zajímat nemusí, ale nějaký displej, který by mi ukazoval, jaký stupeň mám zařazený, mi tam scházel.
Po grafické stránce je to klasický Synetic. Dívat se na to dá, ale má to neúměrné nároky. S GTX 560 mi FPS padalo až k 35, což mi rozhodně nepřijde adekvátní.
Navzdory některým nedostatkům se jedná o velmi povedenou reklamní hru, která alespoň za zkoušku určitě stojí.

Snímek jsem udělal jen jeden: http://steamcommunity.com/id/SasakrCZ/sc ... ilter=shortcut_13031 (maximální nastavení, 4× AA)

Pohodová rally - dvě slova, která jednoduše popisují CMR3. Ke hře jsem přistupoval trochu opatrně, když jsem si tu přečetl, kterak je to nejhorší hra série. Mně ale naopak přijde, že trojka strčila dvojku hravě do kapsy.

CMR3 je v lecčem mnohem dál, než předchůdce. Grafika poskočila o neuvěřitelný kus dopředu, nemá cenu to ani popisovat, to se musí vidět! Přechod na DX9 je znát - leskne se silnice, odrazy na autech jsou dokonalejší, množství polygonů je nesrovnatelně větší...

Zvukově je to také lepší, přeci jen zní motor lépe.

A samotné hraní? Toto pokračování se vydalo cestou větší realističnosti. Užijete si nejen samotné závodění, nýbrž i přehlídky vozů při zahájení rally a dalších animací. Jdou přeskočit, což se hodí, protože se omrzí. Další věcí je například to, že když startujete rally jako první, tak logicky nevíte, jaké budou časy jezdců, co vyrazí po vás. A tak jedete celý závod, aniž byste tušili, jak si stojíte. Stejně tak výsledek závodu se nedozvíte bezprostředně po něm, ale až před následujícím závodem. Rovněž vítám, že se nemusím zabývat opravami auta. Tohle je práce mechaniků, ne řidiče.

Hru jsem hrál s volantem. Výchozí nastavení deadzone je neuvěřitelně velké, takže do nastavení určitě zavítáte. Nedoporučuji ale omezovat rozsah a tím zvyšovat strmost. Před závodem lze totiž strmost nastavit v servise. Bohužel při každé nové rally se nastavení vynuluje. K servisu bych měl ještě jednu poznámku. Položkám by docela slušelo vysvětlení, protože já opravdu u lecčeho nevěděl, co tím vlastně nastavím a jak se to projeví. Bohužel se ve hře objevila i jakási forma tuningu. Nemám to rád normálně a v rally hře mi to vadí obzvláště. Je škoda, že není možnost během závodu onen závod restartovat. Když budete chtít, vyjedete do hlavního menu a po načtení šampionátu onen závod stejně pojedete od znova. Takže restart tam fakticky je, jen složitý.

Jízdní model se mi líbil. Sice trvalo skoro celou australskou rally, než jsem si přivykl, o to lépe jsem pak ale prosvištěl všechny ostatní. Model mi přijde o mnoho čitelnější, než v druhém díle, auto lépe sedí a chová se předvídatelněji. Na asfaltu mu má akorát tendence poněkud více ustřelovat zadek, ale většinou se vám to podaří jen tehdy, pokud volant otočíte opravdu hodně. Poškození se opět nemusíte bát, auto skoro nejde zničit. Líbilo se mi také, že oslnění sluncem znamená skutečně oslnění, tedy že nevidíte prakticky nic, ačkoliv samotný efekt, který hraje všemi barvami, byl poněkud podivný. Velmi musím pochválit kameru, která je nyní mnohem blíž a není tak vidět volant, který už stejně jeden vidím na stole. Díky tomu je zážitek více reálný. Jedním ze záporů je, že ve hře nejdou srazit dopravní značky, a dokonce ani obyčejné plastové patníky. Stejně tak náraz do balíku se slámou udělá zvuk jak náraz do zdi a na poškození auta bude mít nejspíš stejný vliv. Celkově je ale závodění velmi zábavné a rozhodně lepší, než v předchozím díle.

Splitscreen je fajn, ale nic, co by člověka udrželo nadlouho.

Na konec jsem si nechal to nejlepší. Jsou tím tratě. Mnohokráte se mi stalo toto, tratě jsou prostě nádherné. Pořád vás něčím překvapují, neustále na nich vidíte něco nového a když zrovna ne, tak i ona několikrát viděná příroda stále nenudí. Nevzpomínám si na jinou hru, kde bych byl z tratí tak unesen a lačně zapínal závod za závodem, abych se pokochal následujícími tratěmi. Všechno to bylo umocněno šíleným 8×AA + FXAA a 60 FPS. Na rozdíl od dvojky, tady problém s výkonem nebyl.

Takže abych to shrnul, CMR3 je velmi povedenou rally s překrásnými tratěmi, zábavným jízdním modelem a jen několika málo nepodstatnými nedostatky. Řadím ji tak mezi nejlepší hry svého druhu.

Rozsáhlou galerii obrázků naleznete zde.

Čtvrtý díl jsem vzhledem k neatraktivnímu a nesympatickému tématu taktně přeskočil, nicméně nemůžu říct, že bych se po dvojce vrhal na pátý díl s nějakou velkou chutí.

O to víc mě hra ze začátku překvapila. Nešokovala, ale přesto mi to připadalo výrazně lepší, než díl druhý. V první misi mě moc nezaujala grafika, vypadalo to jak dvojka, jen kompletně vystínovaná a s DOF. Neduhy, jako dokreslování objektů v bezprostřední blízkosti, zůstaly. O to víc mě pak překvapily následující mise, například překrásně udělané vylodění. Takže o žádné orgie nejde, ale přesto nelze mít ke grafice větších výhrad. Záleží na misi. Některé jsou na úrovni dvojky, jiné zase famózní.

Soundtrack byl poměrně nevýrazný, neutkvěla mi v hlavě žádná melodie. Dále mě překvapily zvuky zbraní, které znějí úplně jinak, než ve dvojce. Tak nějak víc mechanicky, jako by tam snad ani nebyl nějaký střelný prach. Uchu to bylo líbivé, ale nechce se mi věřit, že by to bylo reálné.

No a samotné hraní... bohužel v Pacifiku jsem měl docela problém, nikoho nebylo moc vidět a ačkoliv na normal vydrží hráč hodně, stejně jsem měl spoustu míst, kde jsem se zasekl. I proto se mi mise za rusy líbily mnohem více. Už jen ten začátek v jámě plné těl je povedený. Vtipná mi přišla mise v letadle, zejména ve srovnání s horrorem z United Offensive. A teď přijde to nejhorší, ano, je to spawn protivníků, dokud se nehnu za nějaký bod. Nesnáším to a znechucuje mi to celé hraní. Opět je nutné hrát taktikou, kdy někam vlítnu, snad přežiju a ukončím tím ten otravný spawn. Abych řekl pravdu, nechápu, jak se takováhle hra dá hrát na veterána, protože tohle tím pádem dělat nejde.
Zvláštní bylo, že i v Reichtagu měli plamenomety, jejichž nekonečná náplň byla docela sranda a extrém. Druhý extrém byla zase téměř nulová náplň v United Offensive.

Takže abych to shrnul: obtížnost vcelku vysoká (měl jsem vypnutý crosshair), zábavnost dost kolísavá, zpracování slušné, atmosféra nic moc = 60%, protože to bylo lepší, než dvojka, ale ne o moc.

Je zřejmé, že tu budu se svým komentářem vyčnívat. Zatímco první díl i s datadiskem byly skvělé hry, z druhého dílu jsem už tak nadšený nebyl.

Tak jako mnohé hry, i COD2 jsem hrál dvakrát. Jednou kdysi dávno a jednou přednedávnem. Když to bylo kdysi dávno, bylo to na notebooku s Ati 3650 a musím říct, že mě tehdy šokovala náročnost hry. V DX9 se hra sekala na jakékoliv nastavení a já tak byl odsouzen k hraní v DX7, čímž se hra graficky dostala na úroveň prvního dílu. Přitom zmiňovaná karta běžně DX9 hry samozřejmě zvládala, včetně i poměrně nových kousků, jako L4D, TDU atd. Z onoho prvního hraní mi ovšem v paměti neutkvělo prakticky nic. To také o něčem svědčí.

S novou mašinou jsem si řekl, že bych si měl hru projet znova a tentokrát v plné parádě. To naštěstí nebyl problém, maximální detaily znamenaly se současnou konfigurací permanentních 60 FPS - radost pohledět. Grafická vylepšení jsou opravdu velká, přičemž ale na člověka dýchne ta nostalgická podobnost s prvním dílem. Překvapil mě i přítomný post proces a bloom. Bohužel velmi nepříjemné bylo "doskakování" objektů, jinými slovy nahrazení low poly objektu high poly objektem, když jste se k němu přiblížili. Tato změna nastávala skokově a až ve velké blízkosti, takže to vypadalo opravdu hodně špatně. Stejně tak poněkud podivný byl integrovaný antialiasing, který vypadal, jako by působil jen na objekty blízké. Celkově je ale grafická stránka vydařená, nicméně vzhledem k zmiňovaným problémům na Atině bych ji označil za hw náročnou.

Soundtrack vychází z motivů prvního dílu, což je jedině dobře a je v podstatě stejně výborný.

A co samotné hraní? Ze začátku je to rozhodně fajn. Začátek v Rusku je povedený. Autoheal bych nepovažoval vyloženě za nevýhodu, nicméně...a teď se přehoupneme do kritizující půlky...autoheal vás nabádá k radikálním řešením. Savy jsou na každém rohu, takže je-li někde nějaké německé hnízdo či tak něco podobného, vy chtě nechtě zkusíte, jestli to nepůjde udělat rambo stylem. A ono to v 99 % případů vyjde. Hra vám v tom notně pomáhá. Parťáci vás okamžitě následují a velmi se činí, přičemž na rozdíl od prvního dílu jsou nesmrtelní. V prvním díle si člověk musel dělat hlavu s každým obdrženým zásahem, tady je to fuk. Tak už to ale u her s autohealem bývá.
Nicméně nejen že vám hra pomáhá v hraní rambo stylem, ona vás k tomu i nutí. A dostávám se k tomu nejhoršímu z celé hry. Klasická situace: v koridoru je překážka, za níž se krčí 4 němci, tu a tam vykouknou a vy je po jednom sundáváte. Kolikrát jsme to v prvním díle dělali? No nesčetněkrát. Ale ouha, ve druhém díle to takhle nefunguje! Za překážkou se krčí čtyři, jeden vykoukne, vy ho sundáte a co se stane? Hned tam odněkud jeden zase přiběhne! A tak znova a furt dokola. Jinými slovy z dálky nejde zlikvidovat hnízda! Jak mě to vytáčelo! Nakonec vám tedy zbude jediná možnost, přiběhnout k místu se spolubojovníky v patách a pokusit se to nějak všechno vystřílet. Nicméně ani to nebylo nutné, na normální obtížnost to přežijete většinou i bez střílení. Spolubojovníci střílí velmi dobře. Jakmile se dostanete na úroveň překážky, nekonečný spawn se zastaví. Největší sranda je, že když se podíváte, odkud to ten jeden záložní voják vždycky přibíhal, zjistíte, že tam není nic jiného než zeď apod.

Tohle bohužel dokonale zkazilo atmosféru a hru mi natolik znechutilo, že jsem dal hodnocení, jaké jsem dal. Nekonečný spawn nepřátel závislý na protnutí hranice. Tragédie, která kompletně zničila jinak vcelku pohodovou hru. Ze hry se tak stává fraška. S přihlédnutím k tomu, že se zde nevyskytovaly ani ony kulervoucí momenty, jež jsem miloval v prvním díle, zůstávám u průměrného hodnocení.

Obrázky jsem moc nedělal, zkrátka jsem tam neviděl nic zaznamenáníhodného, a že já F12kuju každou blbost... ZDE

EDIT: Málem bych zapomněl, vypnutelný křížek mě moc potěšil!

CMR 2.0 je hra, kterou jsem již před lety hrál, nicméně nedohrál. Nyní jsem se k ní vrátil a čerstvě dokončil, takže se s vámi podělím o dojmy.

Tradičně začnu grafickou stránkou. Budu-li srovnávat s Mobil 1 British Rally Championship, pak mi připadá CMR2 přeci jen chudší a ošklivější. Tratě nejsou zdaleka tak rozmanité a nepůsobí tak realisticky. Navrch má CMR v technicky dokonalejších reflexích, což ovšem při pohledu z kokpitu příliš neoceníte. Překvapilo mě, že nebyl žádný problém vynutit antialiasing. Stejně tak mě překvapila "nativní" podpora širokoúhlých rozlišení. Ale ouha! Čím širší rozlišení nastavíte, tím méně toho vidíte. Ano, čtete správně. Nevidíte stejně nebo víc, vidíte míň. Pro podrobnější vysvětlení se podívejte na WSGF. Nu co, po delší době jsem si zahrál něco v 4:3 :-)

Zvuková stránka mi přišla slušná, nadprůměrně nepříjemný byl zvuk pískajících pneumatik, ale po čase jsem si zvykl.

A samotné závodění? Hrál jsem na volantu a hned na začátku poznal, že tahle hra používá fyzikální zákony z jiných končin vesmíru. Měl jsem pocit, jako bych řídil papírovou krabici. Nevidím to u arkádové závodní hry ale jako zásadní minus (podobný pocit jsem měl např. u NFS MW). Upřímně, opravdu nechápu, že zde ostatní označují hru jako mix arkády a simulace. Dle mého to byla čistá arkáda, a to nejen díky jízdnímu modelu, ale také téměř nezničitelnosti auta. Trochu jiný pocit jsem měl akorát v poslední rally v Británii, kde díky velmi úzkým cestám a stromům okolo člověk šlapal častěji na brzdu než na plyn. Tam jsem si opravdu vzpomněl na RBR. Po předchozí Xpand Rally Xtreme mě velmi potěšilo, že při rozbití předního skla a pohledu z kokpitu vás hra neotravuje onou "pavučinou". Sice je to ústupek od realističnosti, ale já ho vítám. Vytknout ale musím jakýsi bug, a sice nemožnost včas řadit při závodech s oponentem na okruzích zakončujících jednotlivé soutěže. Hra reagovala třeba až na několikáté zmáčknutí, což člověka hodně zpomalovalo. Soutěž jsem nakonec dokončil o bod na druhém místě, za což se docela stydím, na druhou stranu stačilo by se víc snažit a zlato by tam bylo. Poněkud mě také překvapilo, že mě hra nutila dojet na 6. a lepším místě. Zkusil jsem si i splitscreen, který není špatný, ale úplně do kolen mě neposlal. Stejně tak režimu arkády jsem na chuť nepřišel. Navíc mi přišlo téměř nemožné soupeře dojet byť jen na normální obtížnost.

A na závěr si nechám ten největší špek. Umíte si představit, jak jsem byl šokován, když jsem spustil hru s výchozí vynucenou vertikální synchronizací a snímkovací frekvence...nejen, že se neudržela na 60, ale dokonce klesala až kamsi ke 30. Byl jsem opravdu konsternován, ale nakonec jsem se nad to nějak přenesl, usmál jsem se a řekl si, že si tím hru nebudu kazit. Při klepajícím se pohledu z kokpitu se to tak nějak ztratí.

XRX jsem už kdysi rozehrál, ale ani nevím, proč jsem ji tehdy nehrál více. Nevadí, nyní si ji můžu "vychutnat" na plné detaily a zkrátka lépe. Proč jsem napsal uvozovky? Začněme tedy grafikou. Přišel vám Flatout 2 přeefektovaný? Přišel vám Dirt přefektovaný? To stále není nic proti XRX. Něco tak rozmazaného, přesvíceného, rozostřeného se jen tak nevidí. Pod hromadou filtrů se tedy skrývá jen poměrně jednoduchá grafika, vyzdvihnul bych snad jen rozostření kokpitu při vysoké rychlosti ala NFS Shift.

Zvuky motorů jsou dost slabé, celé ozvučení bych hodnotil spíše jako podprůměrné.

A co závodění? Na začátku hry si vybíráte, jestli chcete hrát "simulaci" nebo arkádu. Dle dalších uvozovek asi tušíte, že ona simulace není o nic reálnější než arkáda. Kdysi dávno jsem zkoušel simulaci, jenže když auto na rovném asfaltu nešlo při vyšší rychlosti udržet na silnici, věděl jsem, že arkáda bude lepší volbou. Nicméně jízda na asfaltu přesto zůstala poněkud nepříjemná a dost těžko popsatelná. Jízda na šotolině a podobných površích je ale poměrně zábavná. Hru jsem hrál s volantem, pohledem z kokpitu a manuálním řazením (mimochodem takhle špatnou automatickou převodovku jsem ve hře snad ještě neviděl), což byla poněkud masochistická záležitost. Sklo auta bylo jakoby špinavé, čili při jízdě proti slunci se onen prach rozzářil a vy jste neviděli nic. Pokud jste někde škobrtli a rozbilo se přední sklo, opět jste neviděli nic. Nehledě na to, že kamera je poněkud rozevlátá a ze začátku s ní jistě budete bojovat.

Zpočátku hra baví, nicméně otravný je systém tuningu a vůbec celá kariéra, která v podstatě nemá s jakoukoliv rally soutěží nic společného. Příjemným ozvláštněním byly checkpoint závody, kde jste se vydali i mimo silnice.

XRX není špatnou hrou, ale je to spíše průměrná záležitost. Časem se nechutně zvyšuje obtížnost a já proto s hrou skončím v symbolickém postupu kariéry - 66,6%.

Galerii mých obrázků naleznete zde.

EDIT: A ještě jedna věc, i při vynuceném Vsyncu se hra podivně cukala. Nebylo to nic, co by nešlo přežít, ale rozhodně tam cosi nehrálo. Takhle synchronizovaných 60 FPS prostě nevypadá.

EDIT2: Ještě na jednu věc jsem si vzpomněl. Příjemným zpestřením byla zvěř, která vám tu a tam proběhla před autem (nejde ji srazit, nemusíte se snažit :-) a taktéž zvědaví fotografové.

Těžko říct, co na téhle hře lze vlastně hodnotit. Je to přesná kopie stolního originálu, což s sebou přináší jak klady, tak zápory. Zápory v podobě toho, že tři čtvrtě hry strávím v Distancu, klady v podobě toho, že pokud se hra nezacyklí do nekonečné hry, je zábavná.

Technické zpracování je velice jednoduché a co je horší, je v nízkém rozlišení, které se ukáže jako malinké herní pole uprostřed černé plochy (tipuju 800×600, monitor má ale 1680×1050). Nastavení roztažení obrazu v ovladači grafiky nemá vliv, takže ve výsledku člověk mžourá na vskutku malou plochu.

Hudbu nejspíše brzy vypnete, obsahuje tuším jen dvě skladby, i když solidní. Ze začátku zabaví zvukové efekty náležící k různým políčkům.

Otravně působí, když vám nějaká karta přikáže se někam přemístit (typicky Distanc bez 4000) a figurka se pomalinku posouvá po jednotlivých políčkách až tam, kam má. Umělá inteligence je také slabá. Jak již bylo zmíněno, koně prodává za 400, ty nejlevnější dokonce za 200. Přesto mám pocit, že jí hra nadržuje, mluvíme-li o hodech kostkou. Co na tom, že jsem měl na pěti koních dostihy, nebylo mi souzeno vidět z toho jakýkoliv profit. Zkrátka na to nikdo nešlápl. Jaká to zázračná proměna se ale dostavila pokaždé, když jsem byl v distancu. To pak nebylo dostihu, na který by nebylo šloupnuto. Na obranu hry ale musím říct, že to se mi stává i ve stolní verzi. Nepříliš inteligentní je také to, že AI sází vždycky 880,- Kč. Co na tom záleží, že to nepokryje výdaje.

Proti AI bych to nehrál, ale máte-li živého soupeře, zabaví to. Dostane-li se ale hra do fáze, kdy všichni mají moc a vzájemně se neohrožují, je v podstatě nedohratelná.

United Offensive je dle mého vcelku málo známá věc, a to je docela škoda.

Člověk čeká, že se mu dostane na chlup toho samého, jako v samotném první díle. Není tomu ale tak. Mise v United Offensive jsou delší, rozsáhlejší a obvykle obtížnější. Ta hra je zkrátka více realistická. Musím říct, že i o něco nudnější. Přesto je to stále velmi slušné. Když jsem to hrál poprvé, hru jsem si začal výrazně užívat po pádu z letadla a následném spolčení s partyzány.

V grafice jsem zaznamenal jedinou změnu, a sice v kouřových efektech. V prvním díle byl kouř udělán pomocí jednobarevné poloprůhledné textury, v UO je ovšem udělán jakýsi obrázek kouře, který se postupně zvětšuje. Z popisu to možná není jasné, ale kdo hrál, určitě si všiml. Navíc to tak mají COD tuším dodnes.

Ve hře nicméně už nejsou ty srdcervoucí okamžiky. Datadisk je zkrátka slabší než základní hra, ale pořád se jedná o velmi povedenou záležitost. Chce to neočekávat nic a být mile překvapen, než očekávat stejně dokonalé pokračování a být zklamán.

Call of Duty je jedna z prvních her, které jsem hrál. Pamatuji-li si dobře, úplně první setkání s ní pro mě bylo při síťových soubojích, které jsme realizovali ve škole na tamních plečkách (dodnes nechápu, jak se to mohlo nějak hýbat). Pak jsem měl konečně i já počítač a COD byla jedna z prvních věcí, které jsem musel vyzkoušet.

Druhá světová válka je pro mě velmi atraktivní téma. V COD je navíc podána opravdu poutavě, akčně a procítěně. Poutavá je hra od začátku do konce, zajímavé jsou lokace, velký je výběr zbraní a hra stále překvapuje něčím novým. Akční je také dost, ať už jde o likvidaci kontingentu v přehradě či tankové běsnění. A procítěnost? Přiznám se a nestydím se, když jsem hrál COD naposledy (na podzim), dvakrát jsem se rozbrečel. Poprvé při vylodění ve Stalingradu, ta scéna je prostě neskutečná (klikni pro dokonalost). A podruhé při dobytí Berlína, když jsme se soudruhy vyvěsili sovětskou vlajku. Neskutečná dávka emocí. Možná to nezní nijak kulervoucně, ale mě to zkrátka dokázalo pohltit jako nic jiného.

Čemu jsem na chuť moc nepřišel, je multiplayer po internetu. Mám pocit, že skilleři to hrají snad nepřetržitě od vydání hry a já jsem navzdory velké snaze moc úspěšný nebyl ani po několika hodinách.

Technické zpracování mi kritickým okem nepřijde na rok 2003 zas tak bombastické. Použití starých DX7, absence vystínování postav (není tam ani flek), někdy docela málo polygonů. Na druhou stranu kdo by to řešil, když je to vyvážené vším ostatním. Zamrzelo mě obtížné zprovoznění widescreenu, musel jsem dokonce stáhnout verzi z internetu, ačkoliv originální disk mám, protože na originální verzi se mi to prostě zprovoznit nepovedlo.

Extrémně povedená je hudba, opravdu vynikající.

Takže suma sumárum považuji první Call of Duty za jednu z nejlepších stříleček a jednu z nejlepších her vůbec. Je to prostě legenda a povinnost pro každého hráče. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá dělat.

Původní komentář se mi smazal, tak teď už jen stručně.

Shlédl jsem oba filmy a řekl jsem si, že by nebylo na škodu vyzkoušet i hry, zejména když je tato tak dobře hodnocena.

A hned ze začátku hra opravdu zapůsobila. Srovnám-li ji s prvním filmem, vypadá mnohem lépe, vše je krásně barevné, neonové a tak trochu tajemné. Co se grafiky týče, měl jsem problém s vynucením AA, později pomohl až FXAA. Co se týče šírokoúhlých monitorů, patch existuje.

Samotná herní náplň spočívá v plnění úkolů, hledání různých věciček poschovávaných po úrovních, nějakém tom střílení a místy také zručném hopsání. Celé je to pěkně vyvážené, střílení není přehnaně moc. Nejvíce mi hra připadala jako kombinace NOLF a Portalu. Podobností s NOLF tam je několik, s Portalem je zase podobná atmosféra.

Celé je to podbarveno příběhem, který je nám vyprávěn pomocí cut scén a po úrovních rozházených emailech. Já se přiznám, že jsem příběh časem přestal sledovat. Hra byla moc dlouhá a událostí příliš na to, abych byl schopen si to pamatovat a v hlavě z toho udělat celistvý příběh. Navíc ani z hlediska angličtiny mi to nepřišlo zrovna snadné.

A dostávám se ke věci, která mi vadila nejvíce, a sice herní doba. Ne, není příliš krátká. Naopak, je na můj vkus příliš dlouhá a rozhodně ne adekvátní herní náplni. Myslím si, že hra měla skončit tak ve dvou třetinách a bylo by to tak akorát. Pořád by šlo o dlouhou hru, ale alespoň by se ke konci nedostavovala neustálá touha po konci.

Tron 2.0 je velmi dobrou volbou pro ty, kteří shlédli film a chtěli by si zážitek prodloužit. Já hru hrál měsíc, takže si připravte hodně času.

Tady je galerie obrázků http://steamcommunity.com/profiles/76561 ... &filter=shortcut_113

Tak tohle je panečku jiná káva, než první díl. Tohle je totální destrukce, chaos a jatka, to vše za doprovodu breku vdov po zabitých řidičích. Sice jsem co do počtu moc her nehrál, ale jestli na mě něco udělalo dojem, byl to právě Flatout 2.

Pamatujete si třeba na sérii Need for Speed v roce 2006? Pamatujete si, co se stalo, když jste s autem narazili do soupeře nebo bariéry? No správně! Nic se nestalo. Když jsem hrál Flatout, nutně se mi vnucovala otázka, jestli by destrukce takhle čistě náhodou neměla vypadat ve všech hrách.

Ale pojďme na to popořadě. Dvojku jsem hrával na notebooku, který se s ní vypořádal překvapivě dobře, a tak byl Flatout jednou z mála her s next-gen grafikou, co jsem si mohl navzdory výkonovému omezení vychutnat. Ten bloom! Ten blur! Ty efekty! Ano, valil jsem na to oči. Zpětně musím uznat, že podobně jako třeba v prvním Dirtu, i tady je grafika dělaná na efekt, o realistickém ztvárnění však nelze mluvit. Nevadí, hezky se na to kouká a k šílené hře se šílený postproces hodí.

Co závodění? Zabaví dlouho, ale přeci jen ne napořád. Tratě se začnou opakovat a pro mě se zábavnost postupně vytrácela. Začíná to být stále stejné, srážky už neuhranou, závody se stávají stereotypními. Nicméně i poté se to dá hrát a baví to více, než některé hry hned na začátku.

Vzhledem k charakteru závodění mě poměrně překvapil jízdní model, který bych neoznačil za jednoduchý. Zkrotit auto chce cvik a rychlí lamači asfaltu se dají udržet na uzdě jen obtížně.

Soundtrack je docela povedený, ale už jsem měl tu čest s lepšími. Takováto hra by si klidně zasloužila i tvrdší nářez.

Pokud hru hrajete na klávesnici a s kamerou za vozem, máte všechny ty srážky a kusy odlétávající z vašeho i cizích vozů jak na stříbrném podnose. Dáte-li přednost volantu a kameře z kapoty vlevo OBRÁZEK(chválím), pak jste zase v centru celého dění. Oboje má něco do sebe.

Takže abych to nějak shrnul, Flatout 2 je povedená hra. Ze začátku šokuje, ke konci nudí. To vše ve slušivém kabátku za podpory nízkých hw nároků. Od prvního dílu to byl veliký skok, naproti tomu k Ultimate Carnage je to zatraceně blízko...

Prvnímu dílu jsem na chuť nepřišel (přiznám se, velkou roli v tom sehrála obtížnost), druhý díl jsem si ale oblíbil o hodně více. Hra, která skvěle vypadala a výborně se hrála, přičemž uměla rozpálit mojí Ati Mobility HD 3650 na slušných 109°C, patřila mezi mé nejoblíbenější kousky, které jsem měl nainstalované po celou dobu vlastnictví notebooku.

Notebook ale vystřídal stolní počítač a já si řekl, že je přeci nesmysl zahazovat se "starou a ošklivou" dvojkou, když je tu nablýskaný datadisk (či jak to vlastně nazvat).

Nemá cenu hru popisovat od základu, rozdílů oproti dvojce je pomálu. Zajímavé byly mé první dojmy po spuštění prvního závodu: "Sakra! Něco jsem zapomněl zapnout!" a šel jsem zpátky do nastavení, abych zjistil, že vše je skutečně naplno. Zapínám závod znovu a dochází mi to. Dvojka byla šílená hra, ke které zcele neoddělitelně patřil šílený postproces. Byla přeefektovaná až hanba, ale na takovou jsme si zvykli a takovou jsme ji měli rádi. Nic takového ovšem nenajdeme v UC, přičemž po čase mi dochází, že spolu s kompletním vystínováním a vymakanými reflexemi se ze hry stává veskrze povedená záležitost, co se grafického podání týče. Je ale grafika jedinou změnou? Není, ale je tou bezpochyby největší.

Výrazně se zjednodušilo také ovládání aut. A víte co? Mně to nevadí. Prostě se to snáze ovládá, i tak to není úplně snadné.

Další změnou, kterou ale vnímám spíše negativně, je nový soundtrack. Už žádní Megadeth v menu, namísto "symfonie ničení" tam hraje cosi, po čem mi hlavě nezbyla ani vzpomínka na pár tónů. Hře zkrátka chybí hudební pecky a takto "tvrdé" hře by pořádně tvrdý soundtrack vůbec neuškodil.

A co samotné hraní? Tak jako všechny závodní hry, i tuto jsem hrál s volantem. Opět mě potěšila přítomnost kamery z kapoty vlevo, co mě ale nepotěšilo byl špatně slyšitelný zvuk motoru znemožňující rozumné řazení. U některých vozů to bylo lepší, u jiných byl ale motor prakticky neslyšitelný. Když nepomohlo ani nastavování úrovní hlasitosti, zbyl mi alespoň otáčkoměr. Ten ovšem v Crash Derby zmizel a já tak musel potupně přepnout na automat. K hraní se ale váže ještě jedna věc. Když jsem poznal všechny tratě (a vzhledem k tomu, že jsem si je pamatoval ze dvojky, došlo k tomu velice rychle), hra se pro mě stala nudnou. Ano, závodění u mě dost kolísalo, co se zábavnosti týče. Hře by určitě prospělo více tratí. Když řeknu, že jsem si takřka půlku hry zrovna dvakrát neužíval, nepřeháním.

Oceňuji, že blbinky typu shazování kuželek kaskadérem nejsou přímo v kariéře, nýbrž mají vyhrazený vlastní herní mód, který mi přišel v kombinaci s ostatními disciplínami poměrně povedený.

Takže? Pár vylepšení, ale furt je to jen převlečená dvojka. Jsem docela překvapen, že ve světě hráčů, kde každý vždycky nadává, když se z něho někdo snaží dostat peníze za "naklonované" hry, je Flatout: UC hodnocen tak dobře. Pro mě to zkrátka není horší nebo lepší, než dvojka. Změny jsou příliš malé na to, abych to vůbec mohl hodnotit jinak.

A ještě jedna věc. Měl jsem ve hře jakýsi FPS bug. Ačkoliv hra ukazovala permanentních 60 FPS, vypadala na mnohem méně, okem bych to odhadl tak na 30-40. Co jsem tak hledal, nejsem jediný, kdo má ten pocit. Je to škoda. Každý, kdo nepatří do klubu "24 FPS je plynulost a cokoliv navíc oko nevidí" jistě uzná, že ta krásná plynulost synchronizovaných 60 snímků za vteřinu by hru učinila pro oko ještě pohlednější.

Moji skromnou galerii snímků obrazovky naleznete zde ZDE.