Tuhle hru budu hodnotit spíše z pohledu volných her, ne z kampaně. Samotná kampaň nebyla úplně špatná, hráč si mohl projít lokacemi, které byly v knihách a filmu, takže si sám vyzkouší bránit významné lokace. . Už jenom začátek mírně zarazí, když při souboji s Balrogem Gandalf přežije. Ale proč ne, jeho smrt mne vždy silně kakala. Nicméně kampaně jsou i na nejtěžší obtížnost velmi lehké. Užíváte si je, to ano, ale žádná výzva se nekoná, hlavně tedy díky přítomnosti hrdinů, kteří vydají hned za několik armád, kromě těch blbů malejch, chlupatejch, ty jsou nejvíc k ničemu. Velké satisfakci se dostalo Gimlimu, který byl ve filmu jako komická figurka, která občas do někoho strčila sekyrou (vypadalo to, jako kdyby útočil kladivem), zatímco tady je to opravdu tuhý válečník, jak má správný trpaslík být.
Opravdová sranda začne až ve volných hrách, hlavně tedy v multiplayeru. Pevné umístění základen znemožňuje čarování s umístěním, omezený počet slotů na budovy zase nutí k přemýšlení, co kde postavíte. Každá budova získává úrovně po určité době a zbourat si plně rozvinutou farmu je vražda. I zde jsou hrdinové, ale jen tak rychle se na ně nezmůžete. Nepřítel se valí v zástupech a vy máte akorát tak pár ubrečenejch jednotek, což by bylo super, kdyby...
Kdyby skripta nepřátelské inteligence nebyla úplně na kakanec! Oblíbená taktika je koupit hobita, kterej je úplně k ničemu, ale když postavíte dostatek věží na hrad, úplně dozadu od nepřítele tajný východ a hobita tam vystrčíte, nepřítel se hned k němu vydá, přičemž ho rozstřílejí věže. Když se přeci jen dostane k hobitovi, schováte ho do východu, nepřítel za ním nemůže, tak se zase vydá kolem věží zpátky. Opakujte dle libosti. Tohle opravdu zamrzí...
Jinak je to ale opravdu zábavná hra. Máte na výběr více "ras" a to jak dobrých, tak i zlých a s takovým Lurtzem je opravdu sranda, už jenom kvůli jeho hláškách. Hezky to odsýpá, ovládání hrdinů si správně užíváte, třeba Gandalf je opravdu kosič největší, vousatý, dědkovatý a Aragornovo vyvolání nemrtvých je taky bomba. Bitvy o outposty, které mají jen tři sloty na stavění je správně akční, dobývání hradů svižné, jenom to kazí přílišná snadnost. Vyšší obtížnost má akorát za následek vyšší cenu hrdinů a větší počáteční stav nepřátel, jinak nic moc. A je to škoda, taková hra by si víc práce zasloužila...
Plus dávám i za hudbu, která je použita z filmů a to je dobře, tam byla skvělá a tady je taky...

Je hrozně těžké soudit torrenty. Ano, existují vyžírky, kteří si nikdy nic nekoupí, protože přeci "nejsou blbí, proč to kupovat, když je to zadarmo!", ale torrent funguje i jinak. Já třeba na Left4Dead váhal, nevěděl jsem, jestli se mi bude líbit, jestli ho vůbec reálně spustím, ale nakonec jsem v honbě za dobrým zombie hororem stáhl přes torrent. A výsledek? Utíkal jsem si koupit originálku a hned potom rovnou dvojku, kterou jsem původně vůbec nechtěl...
Už nejsem nejmladší. Už není tolik času, abych pařil pár dní v kuse, není tolik dobrých her. Jenže když mám čas, chci si zapařit fakt moc. A když má hru, která mi nabídne pár zbraní, spoluhráče a zombíky, co víc si přát?
Věc první - Spoluhráči:
Na tom L4D2 staví a padá. Zažil jsem hodně skvělých her a hrozně moc špatných. V čem byl problém? V dětech a debilech! Debil střílí do vlastních, snaží se být vtipný, neustále kecá, hraje jako... Inu, debil! Děti zase nespolupracují, dělají kraviny a pak obviňují všechny okolo. Když ale dostanete dobrou bandu, hra je zážitek. Nemáte strach z ničeho, pomáháte ostatním a víte, že pokud to půjde, ostatní pomůžou vám. Občas vám i pomáhají stát se lepším hráčem, učí vás a dělí se o poznatky, prostě nádhera...
Věc druhá - Zbraně:
V jedničce byly fajn, ale bylo jich málo. Dvojka jich má víc, i když je to změna spíše kosmetická. Máte ale lepší pocit, protože máte na výběr nejen ze střelných, ale i z chladných a spoustu bonusových. Likvidace zombíků se stává poezií, kdy máte na výběr nespočetně způsobů. Je libo mrsknout boomerovo žluč před hlaveň minigunu? Proč ne...
Věc třetí - Mise:
Je jich prostě víc. Je to dobře, ale trochu podivně. Misí typu "vydrž" je málo, hodně je misí "probojuj se". Jenže já mám radši ty, kde stojíte proti vlnám zombies a kosíte je po desítkách. Tady je to spíše o akci než o obraně. I tak ale máte na výběr rozličné prostředí a to hře prospívá.

Přibyli i bossové, zvýšili otravnost a obtížnost. Jak já nenávidím Jockeye! Spoustu z nich staví na tom, že tým musí spolupracovat, vzhledem k počtu speciálních zombíků je to nutnost, což je fajn. A vzhledem k možnosti realismu je to dokonalé. nikdo vás nevidí, pokud jste příliš vpředu nebo vzadu, jste mrtví. Dokonalé!

Co říci závěrem? Není to špatná hra, ale není pro každého. Všechno je stále dokola, nic nového, žádný postup, prostě jedno a to samé jako Killing Floor. Ale i přes to má hra úžasnou atmosféru a hratelnost. Na dlouhé zimní večery jako stvořené, zábavné a občas i humorné. Ale jak jsem řekl, každému to sednout nemusí...

Jo, Armageddon. Co ten sežral nocí... Už samotné Heroesy trojky byly obrovským žroutem, ale tohle byla zabijárna. Těžko spočítám, kolik nocí jsem u toho strávil společně s ostatními a když to nebyla noc, tak to byl den. Nicméně pokud se někde udělala párty a byl poblíž komp s tímhle, rázem končila jakákoliv jiná zábava a hrálo se. A chlastalo. Ale hlavně hrálo.
Datadisk přinesl mnohá vylepšení, musím ale říci, že rozhodně k lepšímu. Nemyslím novou rasu, ta nikoho v mém okolí moc nechytla, ale hlavně mapy, předměty a pokud mne paměť neklame, poprvé šlo hrát v alianci a to byla zabijárna největší. Protože vytvořit náhodnou mapu, hodit proti živé alianci partu nabušených uměláků, to byla zábava na mnoho dlouhých zimních dní. A letních. A jarních. Vlastně všech dní, když nad tím tak přemýšlím. Sice mám nejradši Heroes 3 Complete, ale ten byl ještě v nedohlednu a s Armageddonem byla opravdu královská zábava. Budiž mu ke cti, že stále dělá, i když toho času na několika denní pařby je čím dál tím méně.
Mise byly zábavné, to ano, ale největší síla byla ve znovu hratelnosti. V tom, že můžete tvořit náhodné mapy, že žádná hra není jako jiná, že XLkové mapy s dostatečným počtem hráčů byla záležitost na dlouho. Že se postupně v hraní objevila nostalgie a Armageddon získal nádech uplynulých dní, které jsou pryč a nikdy se nevrátí...

Mno. Onlinovek už jsem pár hrál, některé mne bavili více, některé méně, některé vůbec. Kupříkladu se mi líbilo WoWko, ale kazila mi to jedna věc. Totiž ať jsem hrál nebo ne, platil jsem stejně. Pokud jsem v měsíci odehrál jeden den, musel jsem zaplatit úplně stejně, jako když jsem hrál každý druhý den. A to u LOTRO není. Začal jsem ho hrát při přechodu na free to play, protože jsem se ho skoro až bál. Hraji buď tanky, nebo healery a on takovej healer, co léčí ostatním brnkáním na kytaru... Je trochu podezřelý...
Začnu zápory. První bude opravdu ten minstrel. Znám pozadí vzniku této postavy, ale to to proboha opravdu jinak nešlo, než aby všichni bojovali, meče a sekyry zvonili, štíty kryly, kosti praskali a já za nimi poskakoval a pískal na píšťalu, nebo drncal na harfu??? Je to otravnější, než to zní. Není to špatná postava, hraje se skvěle, taková Coda of Fury do držky nepotěší sebesilnějšího soupeře, ale způsob sesílání je hroznej.
Co dál? Asi bugy, které dokáží silně otrávit. Nikdy nezapomenu na jeden, který se mi stal s trpasličím Guardianem. V téhle hře dostáváte tituly i za to, když neumíráte, takže se snažíte zůstat naživu. Pokud jednou zemřete, váš postup se v tomhle zastaví, žádný další titul nedostanete, prostě smůla. A smrt dříve nebo později přijde, jen jde o to jak. A já si takhle s trpajzlíkem metelím mezi bandu nepřátel, odchytávám je po jednom, protože nejsou žádní slaboši, pak se vrhnu na bosse, domlátím ho, vrhnu se na dalšího potvoráka a ejhle... Po celých dvou sekundách se boss respawnoval a vrhl se na mě. Jenže já byl oslabený z předchozího boje s ním, takže tenhle jsem už prostě nezvládl. Dalo se dělat jediné, jít si dát studenou sprchu, aby mi nerupla pumpa, protože jsem vzteky málem kousal do klávesnice. On se normálně tak rychle neobjevuje, tohle byl prostě bug, který mne stál mnohé. A něco takového opravdu otráví.
Poslední bych asi jmenoval stereotyp. Já vím, hra se mu brání, seč může, je skoro v každé hře, ale zápor to je. Časem se prostě všechno začne opakovat, i když jsou úkoly rozmanité. Někdy až moc. Úkol typu "běž se představit" dokáže být únavný, protože se představujete snad každému ve městě, i kdyby to byl sebevětší bezďák. Jenže kdykoliv něco trvá dlouho a není to lineární, stereotypu se nevyhnete. A LOTRO s ním bojuje statečně, proto to beru jako malý zápor.
Klady jsou lepší. Třeba Turbine pointy. Znáte to, máte f2p, chcete peníze a myslíte i na to, že někdo jako já je taková krkna, že se mu nechce platit měsíční poplatek. Tak prostě dáte bonusový obsah za speciální měnu, která se kupuje za tvrdé valuty. A v tom je LOTRO dost zvláštní. Za určité věci dostáváte Turbine pointy zdarma. Fascinující. Dá se s nimi vystačit, můžete si koupit vše základní a hra se tím stává velmi přátelskou, na rozdíl od SWTORu, kde chtěli prachy pomalu i za chůzi. Tady se z vás snaží vymámit peníze datadisky, rozšiřujícím obsahem a tím, že vás hra prostě baví. Chce se vám platit? Vítejte. Nechce? Však ono se to nezblázní. Velice originální přístup, který hru posouvá výše.
Zdůrazním i svět, ve kterém se hra odehrává. Pokud znáte Tolkienovu Středozem dobře, bude vaše srdce plesat. Není nic krásnějšího, než potkat postavu z knihy, kterou jste četli tolikrát, že jí skoro považujete za starého známého. Tady je snad každý z knihy, včetně Toma, který chudák ani ve filmu nebyl. Prostě nádhera.
Hudba. Hudbu nebudu hodnotit špatně. Hudba má podkreslovat děj, ale nesmí rušit. Ideální je hudba taková, kterou vnímáte v pozadí, ani netrhá uši hrůzností, ani neruší. Prostě jeden ze sloupů podepírající celek.
Postavy jsou taky ucházející, není jich málo, placené jsou jen dvě a ty neplacené pokryjí vše, na co jste u MMORPG zvyklí.
Takže nějaký souhrn. LOTRO je báječná hra, kterou stojí za to zkusit, protože vás to nic nestojí. Zkouška nebude demo, protože vám umožňuje vyzkoušet si ji naplno. Nebude vás omezovat, protože jste socka, rozdíl mezi platícím a neplatícím hráčem ze začátku ani nepoznáte. Je dobře vymyšlená, obsahuje pár novinek a hlavně se na ní dělá. Měl jsem v ní skoro rok přestávku a teď nevěřícně sleduji, co všechno se změnilo. A jsem spokojen...

Co o tomhle říct? Tak já měl svět Warhammeru rád, hlavně tenhle modernější, ale hry mne nějak nelákaly, sám nevím proč, takže ani Dawn of War nějaké velké lákadlo nebyl. Mnohem později jsem si vybíral nějakou hru, dostal jsem chuť na strategii a našel jsem tohle. Cena nízká, popis zajímavý a ve finále je to Warhammer 40k, co víc chtít?
Víc. Ke svému neskutečného překvapení jsem zjistil, že se jedná o opravdu skvělou hru. Dobrá, mám spíš radost, že je to dobrá hra z prostředí čtyřicítky káčka, ale i po strategické stránce jsem byl spokojen. Asi nejvíc tím, že stojím proti přesile, která je navíc i dost silná. Sice jsem si dal poněkud těžší obtížnost, ale stálo to za to. Orkové byli nepříjemní nepřátelé, když se dostali na tělo, Eldary jsem tedy taky nemusel a vše to ještě navíc doplňovalo to, že můžete mít jen omezený počet jednotek, takže žádné orgie ala CaC se nekonají.
Příběh a mise jsou klasické Warhammerovské, nic víc k nim říci nemohu. Může se to líbit i nemusí. Mě se to líbilo.
Prostě jsem si po dlouhé době skvěle zapařil. Nejlepší Kapitula Blood Ravens ve skvělé strategii, to je něco, co opravdu můžu. Hra vás nutí občas i zapřemýšlet, čím vybavit svoje muže, kudy je poženete, jestli tam prostě vtrhnete, nebo vytvoříte i zálohy, protože někam jen tak vtrhnout je sebevražda, alespoň tedy na nějaké lepší a tužší nastavení. Já to totiž nemám rád nějak přehnanou obtížnost, ale tady jsem si to užíval. Víte, ve většině her to je jenom o tom, že protivník dává větší dardy, nebo jich je víc, ale nic jiného se nezmění. Tady máte šanci bránit se, měnit taktiku, používat rozličnou výzbroj. Ne vybuduj základnu co nejrychleji, nebo protivník má super zbraň, za chvilku se spustí.
Byl jsem spokojený a spokojený jsem doteď. Mrzí mne, že na mém notesu hra padá, takže její hraní prostě není ono, ale to snad časem odstraním a hře samotné to nevytýkám. Skirmish a mulťák její hratelnost prodlužují, dávají vám možnost vyzkoušet si i jiné rasy, což je tuplem fajn, zkrátka bezva hra na dlouhé večery. A pro následovníky Zlatého trůnu je to tuplem povinnost...

Hell yeaaah! Vůbec první hra, kterou jsem kdy na pc hrál, tehdy ještě disketová záležitost a z větší části existovali jen dema. To nic ale nemění na tom, že jsem se dokázal vyřádit jako blázen a na Keena vzpomínám se slzou v oku. Tohle asi nebude moc dlouhý komentář, ale co chcete na první hru říct? Do té doby to byly jen konzole, ale až Commander Keen mi ukázal, kudy moje životní dráha povede. Sega neměla špatné hry, ani Nintendo, ale až ms-dos s Keenem bylo to pravé osvěžení. Kde ty časy jsou...

Když jsme občas hráli Heroes 3, říkali jsme si, jak by bylo super, kdyby se nestvůry mohly přesouvat sami a nemusel pro ně jezdit hrdina. Stejně tak jsme si říkali, proč musí hrdinovi zůstat alespoň jedna nestvůra, vždyť bez ní přeci pořád existuje a má koně. Měli jsme srandu z toho, kdy jsme mohli nestvůře ukrást hlídaný poklad takřka před frňákem, protože se nemohla hýbat. A netušili jsme, že ve čtvrtém dílu to všechno padne...
Taky jsem se vrhl na čtyřku jak slepice na flus, tedy celá naše heroesovská grupa. Posílali jsme nestvůry všude možně, nechávali je hlídat doly, utíkali před strážci pokladu a užívali si hudby. Tedy hlavně já, ale nikdo o ní prostě nemohl říct, že byla špatná. Někdy trochu zvláštní, ale dobrá. A pak jsme se vrátili ke trojce. Proč?
Největším důvodem asi byla změna zaběhlých principů. Ve trojce bylo kupříkladu město krásně přehledné, srozumitelné a přesně jste věděli, co na co potřebujete. Ve čtyřce nastala volba mezi dvěma směry a to bylo poněkud... Komplikované. Když tu nestvůru nebudu chtít, tak si jí prostě nekoupím, ale rád si vybírám, co všechno si do armády nacpu. Logiku to mělo, některé nestvůry by se asi nesnesly, nebo se do města nevešly, nebo nevím co já všechno možné, ale už to bylo takové... Omezení. Já chtěl stavět všechno. Stejně tak se změnila obrana města. Dřív to byla prostě čára přes bitevní mapu, která střílela. Dokud jí nepřítel nerozstřílel, nedalo se přes ní projít, mohla se jenom přeletět, nebo rovnou přeteleportovat. Ale všemožně vybavené město už nebylo tak jednoduché dobýt, i s menší obrannou posádkou se dalo udržet, hodně také záleželo na kouzlech. Ve čtyřce to bylo už takové... Pořád čára, ale taková divoká, věže, na kterých měl střelec lepší dostřel, ale zase ho mohli zasáhnout, i když byl tak nějak krytý. Prostě to bylo jiné. A to jiné tomu podrazilo vaz.
Čtyřka není špatná, to rozhodně ne, sám jí mám a občas hraju, jen to prostě není trojka. Přinesla spoustu skvělých věcí a zároveň jich spoustu odnesla. Hráči chtěli další trojku, místo toho dostali novou hru a to se nelíbilo. Kdyby to byla kombinace trojky a čtyřky, měla by úspěch obrovský, ale tady se pokusili o něco nového a to se ne vždy vyplácí. Rozhodně se to nevyplácelo v té době.
Jenže 3DO padlo a to se nemělo stát. Bylo fajn a mělo spoustu dobrých her. Nové Heroes jsou ještě divnější, už nemají to kouzlo, které nás nutilo hrát ve čtyřech lidech tři dny a tři noci, kdy už všichni padali na hubu, ale přece se neodejde, dokud se to nedohraje a ukládat to nemá fazónu. Už je to takové více akčnější, ale méně zábavnější, nastoupilo třidéčko, které je nepřehlednější, nastoupily efekty, které jsou pro vývojáře poslední dobou důležitější než hratelnost.
A tak se nakonec i čtyřka zahalila závojem nostalgie a získala si oblibu. Kdyby nepřišla jako dlouho očekávané pokračování Heroes 3, měla by velký úspěch. Takhle ale každý hledal to známé z předchůdce a to hledání zastínilo ty skvělé a nové věci, které hra měla. Jenže to taky není to pravé, pokud by hra měla být úspěšná a není, je někde něco špatně. Hodně hráčů se později ke čtyřce vrátilo a uznalo, že to není zas tak mizerná hra, hodně recenzentů opravilo své recenze z odstupem času, jenže tak to mělo být hned. Pokud se neposlouchá hlas osob, ze kterých je vývojář živej, dopadá to špatně a žádný strom neroste do nebe. Zjistil to Interplay, zjistilo to 3DO, zjišťuje to Blizzard.
Takže tu máme dobrou hru, která je dobrá jako víno. Prostě až co se nechá nějakou dobu uležet...

Kdybych měl nějak ve zkratce popsat tuhle hru, udělal bych to asi takhle: "Ratatata, bum bum bum, arrrgh, pew pew pew, grrrr, vžuuum, uáááá, pic pic pic, trrrrrr, sek sek!!!
Je to prostě bohapustá střílečka, v tom je její síla i slabost. Princip je jednoduchý, blablabla mutace lidí blablabla pár přeživších blablabla zničit krtka. Jste prostě ve skupině několika lidí (počet se liší dle serveru), proti vám je hrozně moc hrozně silnejch nepřátel a vy je musíte zabít. Což není tak lehké, jak se zdá. Tedy je to lehké, když hrajete na lehkou obtížnost, ale pokud si dáte hru jen na obtížnost normal, přejde vás smích. Mutanti jsou tuzí jako prase, tedy nějaké obzvlášť tuhé prase, pohybují se mezi nimi tací, se kterými byste dvojdomek sdílet nechtěli a všude je nějaký!
Na začátku hry a během ní si můžete vybrat, co za povolání se vám líbí. Pozor, pokud si tohle změníte během hry, změna bude platná až při nové vlně. Každé povolání má něco, to už je na vás, jestli se vám líbí spíše sek sek, nebo ratata, nebo pew pew. Můžete mít bojovníka na blízko, střelce se specializací na přesnost, střelce se specializací na tisíce vystřelených kulek, maníka s brokovnicí, co skvěle svařuje dveře, nebo třeba plamenometčíka, či experta na demolice. A doktora! Co by to bylo za hru, kdyby tam nebyl doktor, že jo. Dřív nebo později se k vám mutanti dostanou a pak přijde léčení setsakra vhod. Léčit se můžete sami, ale jedině doktor při léčbě ostatních bude léčit nejlíp.
Dále máte zbraně, bez nich by to nebylo ono. Začínáte s pistolí, která je dobrá akorát v případě, že jinou nemáte, nebo vám došla munice v lepším kousku, není moc silná. Za každé zabití dostanete peníz a když máte moc a moc peněz, můžete si něco koupit. Třeba zbraň. Nebo vestu. Nebo granáty. Nic jiného. Tohle je o střílení, takže saxofon v obchodě nenajdete. Zbraně mají mnoho rozdělení, tu jsou brokovnice, tu plamenomet, tu samopal, je jich opravdu mnoho a je jen na vás, kterou si vezmete. I když si totiž vybíráte povolání, je jen na vás, která zbraň se vám zalíbí. Samozřejmě pokud není z vaší třídy, nebudete s ní mít bonusy jako více nábojů, rychlejší nabíjení a tak, ale stále je to jen na vás, protože pořád jí budete ovládat dobře. Musíte si jí ale napřed koupit, pokud jí nenajdete válet se na zemi, což se občas stává, ať už upadne z mrtvoly spoluhráče, nebo ji spoluhráč záměrně odhodí, nebo tam prostě je a čeká, až jí někdo sebere. Obchod se po každé vlně objeví jinde, takže ho musíte po zabití všech nepřátel nejprve najít. Času do startu další vlny je málo, proto spěchejte. A pamatujte, že s nožem běháte rychleji.
A občas zařvete. Ne radostí, leda vztekem, protože zařve vaše postava a to nepotěší. Pokud umřete, musíte počkat, dokud spoluhráči nezabijí mutanty a pak se respawnujete, k vaší obrovské radosti s malým obnosem peněz, pistolí a nožem. Vaše výbava vzala za své, pokud jí někdo nesebral a jestli vám spoluhráči nedají něco ze svých peněz, máte velký problém. Pokud zemřou všichni spoluhráči, hra skončí a to taky dvakrát na náladě nepřidá.
Tady jde hlavně o spolupráci. Pokud hráči nedrží při sobě, zemřou stoprocentně, protože mutantů je víc, pohybují se po skupině a tomu nemůže jeden bojovník odolat. Navíc vám s oblibou skáčou do zad, takže budete chtít ustoupit a šlápnete na palec nějaké potvoře, která váš za to kousne do zadku. Nejčastější smrt tady je v obklíčení, dávejte si na to pozor! Když ale máte někoho, kdo vás kryje při nabíjení a ústupu, hraje se jedna radost. Spojené síly dokáží to, na co vaše nestačí a to se moc hodí, hlavně v pozdějších fází hry. Pokud si nebudete pomáhat, budete umírat, tím pádem bude méně peněz, tím pádem budete mít menší palebnou sílu a pak stejně zhebnete! Pokud se dostanete do skupiny, která na sebe kašle, rovnou se odhlašte. Stejně nemají šanci a vy ušetříte čas.
V posledních vlnách to totiž opravdu sranda není, přesila je obrovská, mapou se pohybují potvory, které kupříkladu ječí a tím vás zraňují i přes brnění, nebo potvory, které z vás na blízko udělají hromadu mletého masa, nebo potvory, které z vás mleté maso udělají na dálku. A aby to nebylo málo, poslední vlnu bude tvořit Patriarcha, což je mizera mizerná, má minigun, raketomet, fůru životů a jestli se přiblíží až k vám, je ještě silnější! Hezké že? Možná bych měl dodat, že se ještě umí zneviditelnit. Tenhle boss je opravdu tuhý a vyžaduje spolupráci všech, jedinec proti němu nemá šanci, pokud to tedy nehraje záměrně na malou obtížnost.
Spoluhráčů a serverů je naštěstí ve hře mnoho, vždycky si skupinu najdete jak přes den, tak i v noci. Všechny servery jsou pohromadě, takže když jdou evropané spát, vylezou amíci a zase je sranda. Což oceňuji, není nic smutnějšího než čekat, kdy konečně někdo přijde.
Hra nemá příliš silnou grafiku, ale to nevidím jako velký zápor. Dá se to a hra nemá velké nároky. I když se mi spoluhráči smáli, že mám ping tak veliký jako oni všichni dohromady, stejně jsem hrál plynule a to je nejdůležitější. Hra běhá jak víno, není tam příliš chyb, takže vás od brutálních soubojů nic vyrušovat nebude. Bohužel ale někdy se předmět tváří jako hromada dříví, ale není to hromada dříví, je to krychle namalovaná jako hromada, takže po ní nevylezete, to už zamrzí, protože ve výšce je lepší rozhled a vy se vyškrábete leda tak na auto, které není na každém rohu. Tohle už je lenost grafiků a to už mínus je.
Takže nějaké suma sumárum. Hra je to skvělá. Jde sice o to samé pořád dokola, ale to je asi všude. Tady máte tuhou obtížnost, skvělé možnosti a zábavu, která vám vystačí na opravdu dlouho. Map je dostatek, hráči mohou tvořit vlastní, občas má nějaký server jiná pravidla, jako třeba více lidí, nebo tužší nepřátele, takže se čas od času něco změní. Dá se hrát celý den stejně jako hodinu, zabaví vás královsky, její cena taky není vysoká, takže je to docela dobrej kauf.
Pokud máte rádi střílečky, pokud máte rádi co-op akce, pokud rádi hrajete s živými spoluhráči, nemáte nad čím váhat...

Původně mne na Blood navnadilo tuším Score, ale propadl jsem mu až ve chvíli, kdy jsem ho spatřil na kamarádově pc (486). Zamiloval jsem si humor ve hře, běhající mnichy po zásahu světlicí, kteří vypadali, že si to pekelně užívají, porcované zombíky vidlemi a začátek v hrobu. Už jenom ten mi naznačil, že to asi jen tak obyčejné nebude. Taky jsem se pokoušel upíchnutou hlavou trefovat mezi hroby a silně jsem se u toho bavil, nejvíc se mi ale líbil smysl pro detail. Doteď si vzpomínám na zvonící telefon s hovorem pro postavu, či soutěže na karnevalu. Byla to velmi primitivní střílečka, ale byla to kouzelná primitivní střílečka! Slušný výběr zbraní, slušné animace nepřátel a hlavně neskutečný sadismus na každém kroku, to byla ta pravá věc pro chlapce před pubertou! Asi bych měl podle Novy teď jít ukrást auto a přejíždět lidi na chodníku, já ale radši využiji služeb GOGu a půjdu si Blood zahrát...

O téhle hře jsem toho moc nevěděl, prostě jsem jí jednoho dne spustil a začal hrát. A nebyl jsem nějak zvlášť zklamaný, protože jsem od ní ani nic nečekal. Ne, že by mne příběh nějak ohromil, ale zažil jsem už i horší, někdy na mně čekalo překvapení, i když trochu kostrbaté, dost se mi líbily modely zbraní, u některých jsem se i divil, že vůbec existují. Hra měla docela spád, jednou jsem se dokonce i uchechtnul, jednou i uznale nadzvedl obočí. Dohrál jsem jí docela rychle a odcházel spokojen z krátkodobé zábavy. Proč?
Protože jsem si jí nekoupil, to říkám na férovku! Vyhodit za tohle v té době slušnej počet chechtáků, vzteky asi vydrápu velmi neslušné ornamenty do zdi, protože od hry očekávám od dost víc. Hra opravdu svojí délkou neosloví, i když se jí musí nechat, že dokud jí nedohrajete, nepustí vás. Modely zbraní jsou sice super, ale nějak extra si jich neužijete, kdybych to měl nějak sesumírovat, tak většinu času jsem stejně lítal s nějakým ákáčkem a ten je prakticky všude. Beru si ho úmyslně, jelikož má většina nepřátel právě jeho a tím pádem mám o dostatek nábojů vystaráno, navíc je snad v každé střílečce. Mise jsou udělané zajímavě, některé hůř, některé lépe, hra je úzce lineární, skoro až filmová.
A v tom to je. Není to jako hrát hru, ale jako hrát film. Skvělé scény má, to ano, ale za cenu toho, že nesmíte udělat ani krok vedle, vše musí být tak, jak hra chce, aby mohla udělat NĚCO, co bude epochální a extra mega spešl tak moc, že za vámi dostane infarkt křeček v akváriu. Tahle hra staví jen na drsňáckých scénách, masivních přestřelkách, menších genocidách, bobulovejch svalech, krutopřísnejch výrazech, hrdinství a one man show. V tom je její síla a její slabost. Ona se vás snaží ohromit, nic víc. Nesnaží se vás dostat na úchvatnou hratelnost, ani na mega volnost, ani na giga příběh, prostě se jen snaží, aby kulky létaly vzduchem, puberťáci propadali pocitu, že jsou brutálně hustí a všechno je fajn.
Na Black Opsu jsou nejlépe vidět ty mračna peněz, které do něj byly nality. Má skvělou hudbu, to ano, ale ta nejlepší hudba není od nich, prostě si jen koupili práva na to, aby jí mohli dát do hry. Grafiku má pěknou, ale to není otázkou umu, to je zase otázkou peněz. Udělat grafiku takovou, aby hra šla rozběhnout i na starejch strojích a zároveň vypadala dobře, to je umění. Najmout mraky grafiků a udělat bezva grafiku v úzkoprse lineární hře za cenu vysokých nároků, to umění není. Anastasov kdysi řekl, že dobrá hra se pozná tak, že chce k rozběhnutí pentium a spustíte ji na 486ce.
Takže? Takže já byl spokojen, protože jsem si nasadil papouška na rameno, klípec na oko a byla sranda, nevyhodil jsem za ní ani korunu, takže mně chyby hry příliš netrápily. Kdyby to tak bylo oficiálně a Black Ops byl ke stažení zadara, dostal by hodnocení ještě větší. Ale pokud za něj někdo vyhodil prachy... No... Potěš pánbůh. Pokud jste platícími zákazníky, odečtěte si z mého hodnocení padesátku, protože vyplácnout za ní nějakej litr, nebo kolik ona vlastně stála... To musí setsakra zabolet. To už snad není ani prodej, ale podvod...

Jestli mám něco rád, tak jsou to strategie a rpg. Tuhle strategii jsem ve své době miloval a k jejímu hraní přilákal hodně lidí. Stačilo, aby se mi dívali přes rameno při hraní. Nebyla ničím extra výjimečná, ale i přes to byla skvělá. Nezáleželo na tom, kolik máte jednotek, jediný neuvážený krok dokázal zničit vše, co jste do té doby budovali.
V téhle hře se opět objevil systém zakopávání, což byla jediná možnost, jak přežít útok nepřátel, kteří byli silnější a bylo jich víc. Ne, že by vaše jednotky byly špatné, jen jste potřebovali, aby se jim nic nestalo, jelikož síla spočívala ve zkušenostech. Stejně tak se muselo dbát na pestrost jednotek, protože jste nikdy nevěděli, co proti vám vyleze. Hlavně tedy pokud jste to hráli poprvé. Osobně jsem jednou prohrál jenom kvůli tomu, že jsem zanedbal protiletecké jednotky.
Spousta a spousta jednotek, minometčíci, Piranha, AMX-13, jednotky Commando, Rangeři, výběr těch vhodných pro vaši strategii a taktiku byl smrtelně důležitý, stejně jako rychlost přizpůsobení se nepřátelům, čas od času se mezi nimi objevila nějaká novinka, na kterou bylo zapotřebí zareagovat jinak. Stejně tak jako ekonomická stránka, kdy bylo potřeba rozdělovat peníze mezi nákup nových jednotek, výzkum a vyzbrojování těch starých. K tomu se občas nepřítel odhodlal k protiútoku na vaše území a pak se ukázalo, jak moc si potrpíte na zálohy.
Výsledek byl nádherný. Hrozně mě bavilo, jak hráči, kteří o sobě tvrdili, jak skvělí jsou stratégové, dostávali na zadek takovým nehorázným způsobem, až jsem brečel smíchy. Tohle prostě nebyl Command and Conquer, kde v podstatě stačilo mít jenom hodně jednotek. Pokud jste tady shromáždili všechny síly a vyrazili, skončili jste. Jak jsem řekl, nepřítel byl silnější a v přesile a dával vám to patřičně sežrat.
A v tom to bylo. Není umění porazit někoho slabšího. Umění je porazit mnohonásobně silnějšího, kdy sám nevěříte, že se vám to povede a pak si najednou něčeho všimnete, nebo vám něco vyjde a vy ke svému úžasu zjistíte, že přeci jenom vyhrajete. Nemám rád výzvy, radši se dobře bavím, takže mi super těžké obtížnosti nic neříkají, ale tady se kombinovala zábava s těžkostí tak skvěle, až jsem přežil i to, že jsem několikrát musel hrát od znovu poučen z chyb předchozích. K tomu si přidejte tahové hraní, které vám dává čas na přemýšlení, ucházející grafiku, skvělou pestrost jednotek a lokalizaci, jelikož Spellcross byl československý. Mrzí mne jen jediné, že na dnešních strojích hra zlobí...

Když já nevím. Silně mi vadilo, jak se z Oblivionu dělalo něco neskutečného, zatímco já pamatoval předchůdce a věděl jsem, že kromě grafiky šel Elder Scrolls jenom dolů. A kromě mne to věděl ještě Vávra a ten to ode mně určitě odkoukal!
Ale teď vážně. S těmi předchůdci je to pravda, Oblivion byl menší, stejně zabugovaný, a města měl jak po úderu moru! Jak můj avatar jel na koni... A jel... A jel... A jel... A pořád prd, až pak po něm vystartoval vlk. Super, takhle si představuji zábavu. A co dál, každý metr bylo potřeba dělat save, protože co krok, to pád hry. Takovejch fór se tomu věnovalo, takovejch rad jsem přečetl a ono to pořád více padalo, než hrálo. K tomu ještě neustále silnější nepřátelé a spousta otravností, do toho mi každý říkal, jak je to vlastně bomba a bezva. Z toho jsem si vzal ponaučení, že většina lidí je slepých, hluchých a asi mrtvých, nebo trpí masochismem.
Což neodpovídá hodnocení, že?
První, co mne na Oblivionu okouzlilo, byla hudba. Tu mám doteď na mp3, je skvělá. K tomu výborný dabing a příběh, volnost a možnosti, spousta úprav možných stáhnout z netu...
Já se nakonec ke svému překvapení bavil a dokonce královsky. Věděl jsem, že to není žádná převratná novinka, že je to jen předělaný a zmršený systém předchůdců předělaný do lepší grafiky, ale výsledek se mi líbil. Nemusel jsem dýchat pod vodou, bo jsem byl vlastně humanoidní ještěr, v každém cechu jsem byl nakvartýrovaný a k tomu jsem byl ještě upír. S láskou (platonickou!) vzpomínám na cech bojovníků, arénu a spoustu jiných věcí. Prostě na každou otravu bylo něco super.
Takže nevím, co si o tom myslet. Nepovažuji čas strávený s Oblivionem za ztracený a proto mu dávám kladné hodnocení a navíc vůbec ne špatné. Ale rád bych viděl změnu, ne jen převedení do postapo kabátu. Navíc hodnotím hru s tunou přídavků, kdybych měl vzpomínat na samotnou hru v začátcích, sežral bych jí!

Civilization mne nějak míjel, v té době jsem měl oblíbené jiné hry a na ni nezbýval čas, takže první do drápů se mi dostala právě trojka, proto předchozí díly moc neznám. U trojky jsem se bavil královsky, i když hlavně pro princip Civilization, která má hratelnost opravdu obrovskou. Více způsobů na dohrání, různé armády s různými výhodami, surovinové orgie a možnost uzavírání dohod o neútočení a spojenectví, to vše mne zabavilo na dlouhou dobu. Mojí oblíbenou věcí bylo spojenectví s více národy, kdy jsem pak válku vyvolal a nakonec válčili všichni kromě mě, já se někde schovanej za bukem smál a dorazil přeživší. Osobně příliš nemusím válčení, tady jsem mohl hru vyhrát kupříkladu technologicky, což oceňuji. Abych pravdu řekl, teď přemýšlím, kde můžu mít placku s hrou, protože jsem ze vzpomínek dostal chuť si jí zahrát...

Tak tohle jsem moc nepobral. Na hru jsem kdysi narazil u kamaráda, který se na ni tvářil dost nevrle, nakonec mi jí daroval, abych si jí dostatečně užil, za což mu tedy děkuji. Začátek byl dost zajímavý, prostředí pěkné, questy správná výzva a já se těšil, jak si zase užiju pořádných zákysů. No, v tom mně hra nezklamala, v podstatě jsem si užil jeden velký zákys. Pak jsem se dočetl, jak málo hráčů tohle dohrálo, tak jsem se na ní nadšeně vrhl znovu a zakysnul ještě víc. Nerad to přiznávám, ale na tuhle hru nemám ani síly, ani nervy. Když jsem překonal něco jo extra těžkého a těšil se, jak se konečně dostanu někam dál, vrhlo se na mně něco ještě těžšího a nakonec jsem to pokaždé vzdal. Jestli se tvůrci snažili přehnanou obtížností natáhnout hru, povedlo se jim to dokonale, protože jí mám rozehranou cca čtrnáct let a cdčka slouží jako podšálek. Je to opravdu výzva, jenže skoro až nesmyslná...

Mno. SWTOR jsem hrál od předělání na free to play model. Začnu pozitivní stránkou, protože negativa mne ovlivnily víc a budu psát spíše o republice, za kterou jsem hrál nejčastěji.
Je to hra od Bioware a je to na ní znát. Její síla je v příběhu, který je vždy perfektní, nebo prostě alespoň dobrý. Jediové jsou vznešení a plní těch "správných" hodnot, podobají se kněžím a ostatní se k nim většinou chovají s úctou, smuggleři zase správně zištní a nespoutaní. Mezi tím jsou troopeři, kteří prostě bojují a umírají. Do toho všeho se ozývají zvuky světelných mečů, palba kanónů a pistolí šmuglíků. Nádhera. Vybíráte si stranu, protože i za republiku můžete být pěkná... prasátko, lítáte z planety na planetu a tak dál. Rozdělení postav je klasické, tanci, damage, dps a heal. Oproti LOTRO healeři ujdou, ať už se rekrutují z Jediů, nebo trooperů. Ano, troopeři sice vysílají léčivé paprsky ze svých pušek, ale pořád lepší než mlátit do loutny. Impérium je na tom podobně, nejvíc se liší přístupem a příběhem, kladně ale hodnotím to, že i zde můžete být dobří. Jenže...
Jenže tuhle hru příšerně zabíjí nedodělanost. Nejlépe ji vystihuje slovo bug. Vznášedlo ala taxi vám mizí pod zadkem, takže většinou to vypadá, že lítáte v sedě, občas se někde zaseknete, občas musíte restartovat úkol. Tyhle problémy mi hru dost kazily, já bych hrál jak blázen, ale pořád jsem musel něco řešit. Další věc byla, že jsem nepoznal rozdíl, pokud jsem detaily a rozlišení zvýšil či snížil, hra se sekala stále stejně a pokud jsem hrál déle v kuse, stala se nehratelnou, protože od healera čekáte včasnou pomoc a to se nedá, pokud se hra skládá z fotek. Další věcí, která naštěstí není tak častá, je občasné prapodivné sekání. Váš nejsilnější útok je plošný, takže ho pošlete na místo s největším výskytem, jenže útok se prapodivně sekne, nepřátelé v klidu dojdou k vám a pak se útok spustí zrychleně. Nádhera. A poslední kapkou bylo když jsem založil gildu, povýšil pár členů, pak přišel datadisk a... A najednou jsme skoro všichni byli zase nováčci, alespoň hodnostně a já přišel o guildmastera, kterého bůhví proč dostal již neaktivní hráč. Bomba, fakt bomba, při které guilda skončila, já smazal hru a šel hrát WoW.
Ona to hra špatná není, rozhodně jsem od ní nečekal tolik, jako od jiných s delším vývojem, hodně mně ale naštvalo, když se s chybami nic nedělo, jen se přidával další obsah, aby byly peníze. V modelu free to play je hra jako jízda na kole bez sedačky, platící hráči mají všechny možné výhody. Maily, více odměn, více zkušeností, prostě více všeho. Byl bych mnohem radši, kdyby se udělala starter edice a od freečka se upustilo. Takhle hodně lidí odradí otravnost způsobená osekaným hraním. Grafika je hezká, ale ocenil bych jí víc, kdybych jí mohl vidět nesekající se, jenže toho se mi nepovedlo dosáhnou, ať jsem dělal, co mohl. Z nějakých padesáti lidí se tohle stávalo většině na různých strojích, takže si nemyslím, že by chyba byla na mé straně.
Takže jsem nakonec odešel a nehodlám se vrátit. Leda by se chyby odstranili a přidalo hodně obsahu navíc. Nečekám ale, že by se toho SWTOR dožil...

Jo, tak tuhle hru můžu. Miluji strategie a rpg a tohle je strategie skvělá. Dodnes sním o vlastní vzducholodi Kirov v obyvatelné úpravě. Hodně mně překvapili filmečky ve hře, nutno říct že mile, pokud jsem tedy zrovna něco nutně a rychle nepotřeboval a najednou zjistil, že je radar v čudu. Celou hru jsem ale řešil dilema, jestli je lepší hrát za amíky, nebo sověty a nedořešil jsem to ani po tolika letech. Možná je to zčásti způsobeno tím, že jsem dlouho vlastnil jen placku se sověty, nicméně nukleární střela měla své výhody, pokud se poslala šikovně, nejlépe do elektráren. Nejvíc jsem měl rád ale Yuriho, i když to nebyl zrovna sympaťák, zahraný byl skvěle.

Heh, dodnes si pamatuji, jak jsem přijel na návštěvu ke kamarádovi, zeptal se, co mu to tam leží za cd u kompu a on odpověděl, že nějaká blbost, nejde tam ani střílet. Já to zvědavě hodil do mechaniky a ejhle! On to Resident Evil 2! V té době jsem o něm věděl hodně málo, ale jedna z věcí byla, že je tam tlačítko pro zaměřování. A pak přišlo to nejtěžší, poprat se o to, kdo jí bude hrát. Možná bych ještě dnes dokázal z větší části odříkat celé intro Leona včetně dialogů, tahle hra mě opravdu chytla díky své hororové atmosféře. Nejvíc vzpomínám na zvuky a hudbu, ať už je to hudba klavíru, nebo krákání vran. Logické úkoly, lekačky, příběh, to vše jsem skoro až miloval. Bohužel ale hra trpěla na konzolové ovládání, špatnou grafiku a občas otravné a zdlouhavé pasáže.

Rise and shine, Mr. Freeman. Rise and shine.
Na Half-Life 2 vzpomínám rád. Jednička mi bůhví proč k srdci nepřirostla, ale dvojku jsem hrál hodně. Sice se při ní nedá příliš mluvit o linearitě, moc mi to ale nevadilo. Už jenom začátek s G-Manem mě ohromil, samotné město také. Střídání vozidel, skvěle udělané zbraně a Ravenholm, to vše způsobilo, že se hra přidala do mého žebříčku oblíbených. Navíc se tam objevil Gravity gun a ten byl opravdu skvělý, hrozně mě bavilo vymýšlení způsobů, jak zabít zombíky. Nejvíc mne ale bavily feromony královny, ač jsem ze začátku neměl rád otravné hmyzáky, kteří lezli z každého kousku země, pak jsem si je zamiloval. Co dál říct? Snad je...
So, wake up, Mr. Freeman. Wake up and smell the ashes.

Moje první adventura, na kterou vzpomínám se slzou v oku. A to nejen s nostalgickou, protože humor byl ve hře skvělý. Sice měla otravné ověření pravosti, ovládání a pasáž, která při špatném uložení znamenala nutnost hrát celou hru od začátku, ale i tak byla skvělá. Vlastním jí nejen v pc verzi, ale i na pda ve scumm verzi, abych se náhodou nenudil. Možná dneska působí grafika a příkazy ve formě příkazů zastarale, pro mne to ale byla tehdy novinka a jaká úžasná.

K této hře jsem se dostal relativně pozdě po vydání, což bylo štěstí, protože se jednalo o už stabilnější verzi. Dodnes s úsměvem vzpomínám, jak jsem netrpělivě čekal na češtinu, která ne a ne vyjít, takže jsem většinou mohl dojít jenom k čínské čtvrti, kde končila. Hrozně se mi líbilo, jak průběh hry ovlivňuje výběr postavy, hraní za Malkaviana nemělo chybu, hlavně během misí v Hollywoodu. Byla velká škoda, že hra měla takové technické problémy, které se jí posléze staly osudné. RPG je to ale skvělé, upírských her je málo.

Jedna z mála adventur, u kterých jsem se opravdu královsky bavil. Mrzelo mně jenom padání, které zbytečně kazilo příběh. Silně jsem ale oceňoval, že ve hře nelze umřít, ani něco zvorat tak, že bych nemohl pokračovat dál. Hlavní hrdinka byla skvělá, ostatní postavy také, nejlepší byl ale příběh. Střídání dvou naprosto odlišných světů bylo dokonalé. Konec mě dostal, protože jsem ho ani v nejmenším nečekal, nemyslím tím konec příběhu, ale úplný konec, který nechci prozrazovat.

Těžko říct, jestli této hře můžu něco vyčíst. Možná jen ten čas, který mi vzala, ale ten jsem jí dal rád. Spousta věcí, které mne štvali v jedničce, zmizeli a místo toho bylo přidáno spoustu úžasných věcí. Nejradši ale vzpomínám na charaktery ve hře, které byly propracovány k dokonalosti. Pořád jsem si dělal postavu dokola, každou novou hrou jsem byl silnější a silnější, až jsem zakotvil u bojovníka/mága, kterého jsem ovládal mistrně. Osobně tuhle hru považuji za klenot RPG her ve stylech dungeonů.

Tak tuhle hru jsem hrál v kombinaci s jedničkou pět let. Mám jí nainstalovanou na každém počítači, neustále jí mám rozehranou a zrovna teď ji hraji. V prvním díle mi vadil časový limit, ale tady se mému řádění meze nekladly. Každým hraním mne nějak překvapila, proto jsem jí odpustil i velkou nestabilitu, kterou byla prosnulá a ze začátku absenci češtiny. Když se ale tento poslední nedostatek odstranil, strhly se orgie. Nespočítám ten počet probdělých nocí, vzteklého řevu, když to v boji do mě napálil Vic, nebo mne Cassidy sejmul dávkou. Ani ty vítězné tanečky, pokud se mi povedlo něco silně těžkého. Vzpomínám na to rád s velkým zármutkem v srdci, protože jsem se těšil na Fallout 3 a on nepřišel. Falloblivion počítat odmítám. Úžasná hra...