Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Heroes of Might and Magic III: Armageddon's Blade

30.09.1999
86
182 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
rozšíření
Multiplayer
ano

Jedná sa o prvé datadiskové rozšírenie populárnej ťahovej fantasy stratégie (Heroes of Might and Magic III: The Restoration of Erathia). Armageddon's Blade nepriniesol žiadne zmeny v herných pravidlách, ale doplnil obsah o nové, ťažšie príbehové kampane naväzujúce na Restoration of Erathia, mapy do skirmishu a multiplayeru a hlavne novú hrateľnú frakciu Conflux. Táto strana bytostí z elementálnych rovín má svoju úlohu i v príbehových kampaniach, točiacich sa nielen okolo mýtickej zbrane Armageddon's Blade. Dočkali sme sa taktiež niekoľko nových neutrálnych jednotiek a vrátilo sa aj zopár jednotiek známych z predošlých dielov série.

Chronologicky sa príbeh kampaní odohráva po hre Might and Magic VII: For Blood and Honor a pred Might and Magic VIII: Day of the Destroyer, s ktorými je séria previazaná.

Neskôr vyšiel ešte druhý datadisk Heroes of Might and Magic III: The Shadow of Death. Kompilácia pôvodnej hry a oboch datadiskov je známa pod menom Heroes of Might and Magic III: Complete.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 65
Po téměř dvaceti letech se mi konečně podařilo dohrát i druhý (v pořadí ovšem první) datadisk. Jedním slovem: ''Uff''. Oproti základní hře a Heroes of Might and Magic III: The Shadow of Death jsem se tedy setsakramentsky zapotil a bez několika návodů a gameplay videí bych to asi nezvládl. Náročnost některých misí v kampani pro mě byla až neuvěřitelná, myslím tím především ty časově omezené v tažení pod názvem ''Dragon Slayer''. Ale je to za mnou.
Nyní obecně. Nový hrad elementálů mi nikdy příliš k srdci nepřirostl, nějak mi nesedí jeho grafické zpracování oproti těm původním, ale to je zřejmě jen můj subjektivní pocit. Přídavky v podobě nových jednotek, map a artefaktů - tady celkem problém nemám, o tom taky datadisk je. Jednotlivé příběhy kampaně byly zajímavé a až na výše zmíněnou pekelnou obtížnost také zábavné.
V rámci H3, jakožto mé ''nej'' herní série, do které počítám i Chronicles, hodnotím nejníže.

Pro: Mapy, jednotky, příběh misí kampaně

Proti: Až příliš tuhé mise kampaně, Conflux

+35
  • PC 85
První rozšíření třetích Heroesů přináší novou frakci Conflux, nové hrdiny, artefakty a jednotky. Ale protože multiplayeru, samostatným scénářům či náhodným mapám moc neholduji, jsou pro mě tou nejdůležitější novinkou dalších 6 samostatných kampaní.

A oproti relativní pohodě v kampaních u základní hry zde šla obtížnost strmě nahoru a já tak strávil nejeden večer s nervy v kýblu, ale nakonec se zadařilo. Je fajn, že celá spousta scénářů má alternativní cílové podmínky, než se jen zbavit všech nepřátel a to ještě dost často pod tlakem, protože je dosažení cíle podmíněno i časovým limitem. Co ale tvůrci podle mě úplně nedomysleli, byl scénář "March of the Undead", kde bylo potřeba zabrat všechny líhně, kterých je ale na mapě rozeseto obrovské množství. Hledání té jedné poslední neobsazené pak fakt stálo za to.

Nejvíce mě pak zaujala především hlavní kampaň nesoucí název tohoto rozšíření, tedy Armageddon's Blade. A to také i proto, že je postupně zobrazována z různých stran a to včetně opačné strany barikády. Celkem fajn mi přišla situace, kdy jsem v jedné misi hodně vycvičil hrdinu Xerona, proti kterému jsem v pozdější fázi musel bojovat a ve finále ho porazit. Nejsem si tedy jistý, jestli můj postup s Xeronem měl nějaký vliv na jeho výsledný level a schopnosti, ale minimálně psychologicky mě při hraní pak deptalo, že jsem to s jeho výcvikem a objížděním všech dostupných budov vylepšujících vlastnosti zbytečně přeháněl a ve výsledku si tím tak trochu zavařil.

Co mě ale na kampaních asi nejvíc mrzelo, byla absence pořádné kampaně právě za nový Conflux. Toto město zde bylo nejednou dostupné, ale ta celá kampaň za tuto frakci tu bohužel není. Snad mi to tvůrci vynahradí v dalším rozšíření.

Pak jsem si všiml, že s vyšší obtížností šla do vyšších otáček i umělá inteligence počítače, ale v některých případech trochu nefér směrem. To že se počítač nechtěl nechat jen tak porazit a pořád přede mnou utíkal tak, že jsme se točili v kruzích, to beru. Na podvod s tím, že jakýkoliv silnější nepřátelský hrdina mi prvním úderem katapultu nebo zemětřesením zničil bránu jsem už nadával dříve, ale časem jsem si zvykl. Novinkou pro mě bylo to, že nepřátelský hrdina naprosto přesně ví, kam můžu standardně dojet a jakoby naschvál si vždycky stoupne o jedno políčko dál, abych na něj nemohl zaútočit. Něco takového já v opačném případě nemám šanci odhadnout, i když věřím, že zkušenější hráč by to zvládnout mohl. Každopádně nepopírám, že tato má výtka byla již v základní hře na vyšších obtížnostech a já si toho všiml až tady. To je samozřejmě možné.

Celkově tedy za mě spokojenost, hraním kampaní jsem se opravdu hodně zapotil, ale na druhou stranu jsem si to také skvěle užil. Těším se na další kousky v The Shadow of Dead.
+21
  • PC 80
Přístup k prvnímu datadisku Heroes III v mnohém připomínal přístup k datadisku k Heroes II. Přinášel nové záživné kampaně a špetku na hlavu padlých nevyvážeností (ano, mluvím o vás, množící se duchové). Armageddon's Blade má skutečně z Heroes III univerza nejlepší kampaně, které jsou sice známé svou vyšší obtížností, ale prakticky jediné, co se musíte naučit je hrát s větší rozvahou a ukládat si průběžně hru (a nepřepisovat jeden, dva savy pořád dokola). Mapky evokují určité dobrodružství o řád lépe než Restoration of Erathia. Sem tam se v nich najde bludiště, kterým je třeba projít v časovém limitu, přičemž předem nikdy nevíte, kolik cesty vám zbývá a jak silnou armádu budete na konci potřebovat. Je to neodpouštějící, ale příjemná změna oproti neustálému soupeření s přesilou počítačem řízených protivníků. Občas se tedy stane, že vám dokončení mapy o pár dní nevyjde, nebo zjistíte, že potřebujete posily, které není možné dopravit hlavnímu hrdinovi včas. Ergo zmiňované průběžné ukládání.

Pokud nás kvalitní datadisky z 90. let něco naučily, je to obvykle to, že jsou obtížností postaveny výše než původní hra. Armageddon's Blade se odehrává v tomto duchu. Tím jsem však seznam pozitiv pomalu vyčerpal, neboť co se týče inovací, není na tom datadisk úplně dobře. Osobně považuji za odfláknuté, že do jediného nového města byly poměrně násilně napasovány již čtyři existující jednotky z původní hry, tedy čtyři elementálové, kteří se navíc příliš nehodí pro rozvrstvení do úrovní 2–5. Zatímco vzdušný elementál si namaže na chleba i o level silnější jednotky, tak zemský je snad nejméně oblíbená jednotka ve hře. Tím však teprve začínáme, protože zdaleka největší kiks představuje nejslabší a nejsilnější jednotka Confluxu. Nízká cena a dvojnásobný týdenní růst Firebirdů z nich dělá hravě nejefektivnější jednotku 7. stupně. V multiplayeru je obzvlášť nepříjemné, že Conflux je nejlepší hrad na abusování kouzla Armageddon, jelikož má proti tomuto devastujícímu kouzlu imunní rovnou čtyři různé jednotky (ohnivý, zemský, magický elementál a Firebird). A právě Firebird se po upgradu stává nejrychlejší jednotkou ve hře, což znamená, že na jeho „hit and run“ s jakýmikoli útočnými kouzly není obrany.

Na multiplayerové hry na vyšší úrovni má však paradoxně nejvyšší dopad základní jednotka Pixie. Bez aplikování neoficiálního datadisku HotA ji můžete první den hry za pakatel upgradnout, čímž z ní uděláte ultra rychlého zabijáka s překvapivě velkým damagem a hlavně atributem „no retaliation“. S trochou představivostí tak Conflux může od prvního dne zabíjet neomezené množství pomalých jednotek jako jsou Golemové, Zombíci, Stromoví Enti apod. Tahle mechanika narušovala vyváženost tak závažným způsobem, že musela být ligová a turnajová pravidla upravena tak, aby právě tento upgrade zakazovala. Někdy se však zakazovalo celé město, protože u jednotek nevyváženosti nekončí, Conflux má totiž pro rychlý rozjezd nejlepší hrdiny. Hned dva (Labetha, Grindan) startují s magií země a Grindan umí dokonce v základu kouzlo „Slow“. Na chudých mapách s brzkými střety se soupeřem pak dominuje Ciele s dvojnásobně efektivní magickou šipkou. Kapitolou samu pro sebe je pak abusování kouzla "Fire Wall" u Luny. To spočívá v tom, že záměrně jdete do boje jen s několika Pixie (postačí i jen jedna), čímž vynutíte to, že se neutrálové rozdělí do nejvyššího možného počtu oddílů. Následně musíte dobře předvídat pohyb neutrálů na bojišti a do cesty jim kouzlit "Fire Wall", který je právě u Luny dvakrát silnější. Neuvěřitelné...

Myslím si, že tvůrci poměřovali balanci jednotlivých ras pouze tak, že proti sobě postavili několika týdenní přírůstek armády jednotlivých frakcí a už se nezajímali o to, jak lze jednotky využít (a zneužívat) samostatně. Výsledkem je tedy atraktivní, ale ne zcela domyšlený Conflux. Celkově bych ale nerad skončil negativně, neboť nový datadisk pouhých 7 měsíců po samostatné hře přeci nemohl vzbouzet kdovíjaká očekávání. Naopak svým nášupem kampaní a map dokázal skvěle zabavit až do příchodu Shadow of Death, který se již díky generátoru náhodných map dal hrát donekonečna...
+18
  • PC 90
Jo, Armageddon. Co ten sežral nocí... Už samotné Heroesy trojky byly obrovským žroutem, ale tohle byla zabijárna. Těžko spočítám, kolik nocí jsem u toho strávil společně s ostatními a když to nebyla noc, tak to byl den. Nicméně pokud se někde udělala párty a byl poblíž komp s tímhle, rázem končila jakákoliv jiná zábava a hrálo se. A chlastalo. Ale hlavně hrálo.
Datadisk přinesl mnohá vylepšení, musím ale říci, že rozhodně k lepšímu. Nemyslím novou rasu, ta nikoho v mém okolí moc nechytla, ale hlavně mapy, předměty a pokud mne paměť neklame, poprvé šlo hrát v alianci a to byla zabijárna největší. Protože vytvořit náhodnou mapu, hodit proti živé alianci partu nabušených uměláků, to byla zábava na mnoho dlouhých zimních dní. A letních. A jarních. Vlastně všech dní, když nad tím tak přemýšlím. Sice mám nejradši Heroes 3 Complete, ale ten byl ještě v nedohlednu a s Armageddonem byla opravdu královská zábava. Budiž mu ke cti, že stále dělá, i když toho času na několika denní pařby je čím dál tím méně.
Mise byly zábavné, to ano, ale největší síla byla ve znovu hratelnosti. V tom, že můžete tvořit náhodné mapy, že žádná hra není jako jiná, že XLkové mapy s dostatečným počtem hráčů byla záležitost na dlouho. Že se postupně v hraní objevila nostalgie a Armageddon získal nádech uplynulých dní, které jsou pryč a nikdy se nevrátí...

Pro: Náhodné mapy s možností aliancí

Proti: Dá se říct, že málo novinek, ale i těch pár stálo za to neskutečně. Takže vlastně nic...

+17