Heroes of Might and Magic II: The Price of Loyalty

Překvapivě velmi kvalitní datadisk ke svělému HOMAM2, který hráčům, jimž kampaně v původní hře přišly příliš lehké a krátké, dá opravdu šťavnatou porci zábavy (čas potřebný ke zdolání všech čtyř nových kampaní mnohonásobně převyšuje čas kampaní z původní hry). Nových prvků je tu překvapivě málo, v tomto ohledu byl vývoj asi dost levný; kromě pár artefaktů a míst na herní mapě (vtipné jsou především barevné stany a barevné brány dobře známé ze trojky - tady to funguje tak, že stan vygeneruje heslo, které si hráč musí zapamatovat nebo zapsat) toho moc není, žádná nová frakce, žádná revoluce. Jádro datadisku je ve zmíněných čtyřech dlouhých kampaních.

Jejich obtížnost je výrazně vyšší než v původní hře a především finálová mise každé kampaně (kromě Voyage home, kerá je stejně jako celá tato kampaň velmi snadná) je lahůdka - gigantické mapy, obrovské množství nepřátel a opravdu to prověří hráčovy schopnosti. Bohužel se díky obtížnosti naplno projeví slabina hry - AI. Bez exploitování umělé inteligence počítačem ovládaných hráčů některé mise snad ani nejde vyhrát (nejúčinnější zneužití, které každou, i tu nejtěžší misi, udělá triviální, je co nejrychleji soupeři zabrat několik hradů, nejlépe pomocí Dimension Door, a pak nechat soupeřova über-hrdinu zabrat všechny hrady zpět - v každém zabraném hradu hrdina rozdělí svou armádu, aby početnou posádku nechal na obranu hradu; takže hrdina, který měl třeba 500 lichů, nechá ve 4 hradech po 100 jednotkách, čímž je najednou i se slabším hrdinou jednoduché hrdinu porazit a hrady si zabrat zpět; toto jde aplikovat donekonečna a takřka v každé misi).

Další obrovský zápor je nepochopitelná chyba map designu - autoři při návrhu misí zjevně vůbec nepočítali s kouzlem Dimension Door. Toto kouzlo kompletně rozbíjí návrh některých misí. Pokud získá kouzlo hráč, snadno přeskočí brány, k jejimž stanům se měl dostat až později. Pokud získá kouzlo počítač, je to ještě horší - například nějaký přehnaně silný počítač, který má od začátku obrovskou armádu draků, měl zůstat v dané misi uzavřený ve svém prostoru, dokud hráč není dostatečně silný a neodemkne bránu k němu (jeden z potřebných stanů je na hráčově území, takže nehrozí, že by bránu odemkl počítač). S Dimension Door se ovšem dostane ven a během chvilky ovládne celou mapu a hráč může leda smutně misi restartovat. Toto opravdu dokáže značně pokazit zážitek ze hry, zvlášť s přihlédnutím k tomu, jak jsou závěrečné mise dlouhé a náročné a kolik času v nich člověk utopí.

Přesto Price of Loyalty vřele doporučuji a osobně už původní Rolandovy a Archibaldovy kampaně vnímám spíš jako takový větší tutorial :-) A opravdové kampaně, kde si člověk skutečně zahraje, naučí se používat spoustu nových taktik, využije skoro všechny jednotky a kouzla, hraje s mnoha hrdiny, udržuje si nimi důkladný map control nebo se s počítačem v neskutečně těsných bitvách přetahuje sem a tam o jeden hrad, jde zažít právě až v tomto datadisku.