Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Hogwarts Legacy

  • PC 95
Zase půjdu proti proudu, ale já považuji Hogwarts Legacy za velmi povedenou hru ze světa HP a byť to není láska bez výhrad, rozhodně se nemohu cítit nijak zrazen, nebo otráven.

Nepovažuji se za hardcore fanouška Harryho Pottera, ale přečetl jsem knihy, viděl filmy, zkusil hrát původní hry a až na poslední zmíněné, jsem vždy v zásadě dostal fajn zážitek, který mi vždy na nějaký čas vydržel. Hry ze světa HP, ty původní, které pouze kopírovali děj filmu jsem více méně přeskočil. Vidět, hrát, to samé co už jsem měl chronicky zapsané v paměti mě prostě ani trochu nebavilo, byť se zde dali najít světlé okamžiky, tak mě neudrželi.

Proto jsem k existenci Hogwarts přistoupil se značnou skepsí a jeho pořízení bylo doslova impulzem spíše extrémní zvědavosti než kdo ví jaké chronické potřeby to vlastnit a hrát.

A víte co? Nelituji ani minuty z celých 85 hodin co jsem tu strávil, co jsem odvysílal a co jsem prožil. Nejspíš jsem po letech zažil nějaký náhlý závan nostalgie nebo co, ale jsem ze hry nadšen.

Celý svět je živoucím důkazem, jak skvěle lze znázornit vše fantastické co svět HP může obsahovat. Všechno je v pohybu, každý kout který jsem navštívil byl něčím unikátní. Vždy jsem se těšil jak se prolétnu, projdu, projedu.

Příběh není žádné oscarové dílo, ale dokáže zaujmout nejen v hlavní příběhové linii, ale i ve vedlejších, které teda věru ještě nemám všechny dokončené, ale i po dokončení hlavního příběhu, se chci vrátit a zjistit, jak některé skončí. Prostě mi to sedlo a nedokázalo mě to otrávit, což se mi fakt hrozně dlouho nestalo.

Ovšem, nic není bez chyby a stejně jako mě svět nadchl svým zpracováním, drásal mi nervy fauly kterých se vývojáři dopustili během soubojů, kdy si nepřátelé, i po dokončení většiny pohybu, pro úder do mě, prostě přiskočili o další metr nebo naprosto nesmyslný systém craftingu, který jak se ukázalo stran armoru měl váhu v podstatě s jakýmkoliv kouskem vylepšeným na maximum, pokud byl legendární a měl tier 3 sloty na vylepšení, nebylo od nějakého 25 gear lvl co řešit a v podstatě si stačilo vybrat co se mi líbí.

Talenty byly ve směs stejné, vetšina vylepšení přinesla v podstatě jen plošný efekt. Lahvičky kromě zdraví, jsem prakticky nepoužil žádné, stejně jako kytky. Výroba byla úroveň pekla sama o sobě, stejně jako správa zvěřince nebo prodej předmětů.

Vedlejší aktivity se značně opakovali a jejich přínos, kromě zvýšení barů pro prastarou magii, byl značně nevalný, třeba zvednutí kapacity inventáře byl výsměch.

Ale víte co? I přese všechno jsem si to fakt užil. Dojal jsem se, rozčílil jsem se a hlavně se prostě náramně bavil. Měl jsem u hraní potutelný úsměv a myslel tak pozitivně, že jsem ani jednou nesáhl po temné magii. Ono jako proč, že jo. Ona všechna kouzla byla ničivá, ale aspoň barevná, veselá. Transformování zvířat na měšce se zlaťáky nebo nepřátel na výbušné sudy byla náramná kratochvíle.

Upřímně doufám, že vznikne druhý díl nad kterým se vývojáři zamyslí trochu více a neduhy své prvotiny nejen odstraní, ale vylepší k dokonalosti. Potenciál takhle nastaveného světa je obrovský a jistě by se zde dalo vymyslet mnoho skvělých příběhů. Už jen ze zmínek o dalších školách po celém světě.

Má rada na konec? Neberte se moc vážně, sedněte k tomu a užívejte si tu pohodu, živoucí svět, roztomilá, roztodivná stvoření, fackování klíčů, prozkoumávání lesů a jeskyň. Jednoduše si hrajte! Ono totiž pozitivity není moc a dost hrozí, že vám z těch hejtíčků praskne žilka.
+19

Dyson Sphere Program

  • PC 95
Factorio je jednoznačně srdcovkou a kdo by to byl býval řekl, že se tahle nenápadná hra z českých luhů a hájů stane předlohou tolika různých klonů. Dalo by se říci, že je to všechno o tom samém a jistě se v tomhle tvrzení dá najít mnoho pravdy, ale je velký rozdíl mezi bezduchým kopírováním fungujícího konceptu a posouváním hranic.
Dyson Sphere je dokonalým příkladem, jak se dá inspirovat někým druhým a současně to originálním pojetím posunout na úplně novou úroveň.
V roli operátora robotického skeletu se vydáváte do hlubokého vesmíru, abyste pomohli získat další zdroj energie pro centrální mozek, který v současné době řídí lidstvo na planetě zemi. Postupně se prokousáváte technologickým stromem, který odemykáte zkoumáním pěti úrovní digitálních krychlí. Každá samozřejmě vyžaduje novou úroveň technologií, ale samozřejmě i dostupnost pokročilejších materiálů.
Hra se neomezuje jen na jednu mapu, planetu, ale pokud chcete můžete se vyskytnout v soustavě skýtající až 64 slunečních soustav. Ohromná volnost.
Cílem hry je postavit Dysonovu sféru, což je koncept těžby sluneční energie, který je reálně popsaný, ale v současné době pro nás nedosažitelný.

Jedná se o mistrovský kousek, který si získá srdce nejednoho stratéga. Můžete zde strávit stovky hodin a stejně nebudete mít pocit, že máte hotovo. A to se v současné době hra nachází stále v předběžném přístupu, kdy se poměrně pravidelně dočkává nového obsahu, který více či méně změní pravidla hry. Teď je to maličko pomalejší, protože se autor hry zaměřuje na vývoj bojového režimu, který si vyžádal velkou porci času, ale jak vidno, lze očekávat, že se hra dramaticky změní a já osobně se na to teda sakra těším.

Pro: Soundtrack, Znovuhratelnost, Otevřený svět plný možností, lokalizace, Velký potenciál

Proti: Pomalejší vývoj

+9

Medieval Dynasty

  • PC --
Když se středověk potká na pískovišti s RimWorldem, Sims, Banished, RPG a Unreal Enginem.

Dokud jsem hru nedostal darem, neměl jsem o její existenci sebemenší tušení, což je vážně obrovská škoda, protože nechápu jak jsem bez ní mohl do dnes žít?

Medieval Dynasty není rozhodně hrou, jako je Kingdom Come: Deliverance, jediné co mají tyhle hry společného, je středověk a víc se ani náhodou srovnávat nedají. Napíše-li někdo, že čekal od KDC přesně něco takového, tak je *****. Vhodné si doplňte.

MD je v předběžném přístupu, takže následující řádky berte s rezervou, vše se může a předpokládám že se i změní.

V současné chvíli zde není žádný zásadní příběh. Vystačit si budete muset s prostým konstatováním, že vaše rodina je mrtvá a je na vás, jak si nyní zařídíte vlastní život. Jste nasměrováni do oblasti, kterou ještě nezasáhli války a kde si lidé žijí více méně poklidným životem. To je vše a stáčí to. Úvodní hudba vás naladí do správné dobyvatelské nálady a jde se na věc.

Z kraje to vypadá, že jste se ocitli ve středověkém RPG, připomínající, tedy aspoň mě, Dungeon Siege. Podle toho jak se z kraje chováte, se vám vyvíjí statistiky, na řadu přijde socializace s místními a chvilku přemýšlíte, že to asi bude mít příběh, když tu náhle hledáte místo, kde budete stavět svou vesnici. V tu chvíli je to Banished, když se plynule dostanete náboru obyvatel, ještě k tomu přijde dojem připomínající RimWorld.

Náhle si uvědomíte, že se ocitáte v něčem naprosto unikátním, v předběžném přístupu?, co nejen pěkně vypadá, hudebně fantasticky naladí, ale kupodivu celkem pěkně funguje. Když tu náhle vás těžce zraní vlk a dorazí útok kance. Hra končí!

No, záleží na přístupu, buď nahrajete poslední uloženou pozici a nebo začnete znovu. Ne to na vás. Jako ostatně všechno.

Hra to rozhodně není, už teď, na krátkou chvíli a dá se předpokládat, že se bude ještě plnit dalším obsahem. I když základy už jsou pevně dané.

Lesy jsou rozmanitou kombinací jehličnanů a listnatých stromů. Prohánějí se zde skupiny rozličné zvěře, vlci, medvědi, srny, kanci, lišky, zajíci. Rostou zde byliny, houby, bobule.

Vesnice jsou naplněné lidmi, kteří si rádi promluví, filtrují, rozlišují respekt a náklonnost a sem tam pro vás mají i úkol, případně jeden prevít se dožaduje daní.

Vaše vesnice vyžaduje domy, dílny, sklady, pole. Současně je potřeba myslet na obyvatele, krmit je, šatit je, udržovat v bezpečí a i ti pro vás mají různé další úkoly.

Různá roční období se střídají v neúprosném tempu a každé má specifické vlastnosti jak na něj bude reagovat okolí. Na jaře si máknou farmáři, v létě všichni , na podzim bylinkáři a v zimně dřevorubci a lovci.

Celkový dojem se pak počítá jako body dynastie, které vám odemykají další kapacity města a každá profese, specializace, rozvíjí váš strom dovedností a odemyká další technologie.

A jako celek vás to kompletně pohltí už teď. A to jsem nezmínil, že jako vrchol všeho je vybudování vlastní dynastie, čehož je základem manželka a potomek, který po vás vše zdědí. O manželku je třeba se starat nebo vám jednoduše zdrhne i s potomkem a vaše dynastie skončí. Než vás však bude trápit tohle, můžou vám do té doby zdrhnout všichni vesničané, což bude mít stejný efekt.

Nechtěl bych chválit dne před východem, ale tohle je hra, která rozhodně zaslouží podporu, vyzkoušet a další bedlivé sledování co ještě přinese, protože potenciál je ohromný. Všechna čest, když si člověk vezme, že na tom dělá malé Polské studio.

Jo a málem bych zapomněl. Ve hře je i v základu čeština, ale je třeba ji brát s velkou rezervou, ostatně jako celou hru. Obojí je v předběžném přístupu a má své mouchy.

Pro: Komplexní pískoviště s mnoha způsoby vyžití, epická hudba, nádherný vizuál

Proti: Předběžný přístup, občasné bugy

+19

No Man's Sky

  • PC 65
Asi jsem byl jeden z opravdu mála lidí, ale ona hype vlna, která se strhla kolem hry před jejím vydáním, mě více méně minula. Zatím co za tím dle všeho všichni hledali div ne osmý div světa, mě to poněkud nechávalo chladným. V den vydání jsem si přečetl, že má jít prakticky o nekonečnou vesmírnou simulaci s nějakou tou možností objevování, stavění a kooperací, tak jsem to koupil. V gold edici.
Ze hry jsem nebyl nijak zvlášť zklamaný, tak nějak co jsem od toho čekal jsem i dostal, ale říkal jsem si, že tam ještě potenciál je a to co mě otravuje nyní, se možná zlepší. Vzápětí jsem hru odložil a dohnala mě ona vlna hejtu.

Refundy, útoky formou nízkých hodnocení a další. Bylo to docela ujetý, skoro jsem se smiřoval se skutečností, že je tohle pro hru konec. Ale nebylo tomu tak. Po zhruba tři čtvrtě roce přišel první update a bylo ohlášeno, že tím to zdaleka nekončí. Důvod vracet se jsem ale nějak neměl. Tím spíš, že když jsem to jednou v dlouhé chvíli zkusil, zjistil jsem, že můj počítač má náhle potíže to rozjet.

Uplynuli nějaké tři roky, vyšlo DLC Desolation a já si řekl, že se tedy zkusím vrátit.

Obsahu je zde nově opravdu hrozná spousta. Stavba dostala významných rozšíření, stejně tak i množství všemožných materiálů, které je po různu potřeba všemožně získávat, kombinovat a spotřebovávat. Ne všechno se hře daří dokonale. Je zde cítit velký tlak na bobtnání obsahu, ale místy je to nekonzistentní a otravné. Kdysi nebyl problém strávit pár hodin exploringem a získat tak lepší třebas havarovanou loď, která vyšla na cenu opravy potřebných komponent, nebo multi toolu, kterou šlo výrazně pod cenou pořídit od překupníka na planetě. Dneska je taková kratochvíle vykoupena potřebou odemknout zamčené úložné a technologické sloty, což je ve výsledku mnohem dražší a zdlouhavější, než nákup nové lodě. Nákup za peníze, které si i rychleji vydělám.
Budovatelé základen si na své přijdou, mají mnoho různých komponent které při stavbě mohou použít, ale současně je tu dost otravné spojování některých typů, jako například přistávací plochy, která se s ničím jiným než s původními budovami nespojí.
Lze tu toho mimo stavění dělat spousta, bojovat s piráty, explorovat planety, různě nagenerované druhy, plnit stále do kola stejné úkoly a plnit stále stejné generické komunitní úkoly pro odemčení nějaké té nové kosmetiky. Komunitní Anomálie mě svou přítomností a snadností jejího vyvolání překvapila. Cestování na příč celou galaxií je otázkou jednoho vyvolání a kámoše, který má blíže středu nebo samotného kraje galaxie nějakou základnu na kterou vás posune. Kdo nechce dlouze cestovat, instantně se dostane kamkoliv.
Ovšem nedej bože, když chcete hrát v partě. To je zatím asi nejvíce rozbitá věc, jakou jsem tu postřehl. Napadení piráty kamaráda znamená sólovou akci po něj, protože i když je v partě, společník je nevidí. Při hledání travelerů, kteří mi odemykají glyphy jsem musel být pryč z party, protože i když si nechali za informaci o poloze hrobu ze kterého glyph získám zaplatit, v partě se mi pozice mnohdy vůbec neoznačila. Počáteční tutoriál, který se tváří jako rozvětvený úkol se vám povětšinou v partě plní, ale jak přijde na řadu stavba základny, tak je to pěkné peklo. Něco sdílíte, něco musíte mít každý extra, takže kolikrát se nepohnete dokud si prostě neuděláte vlastní základnu a nejedete po své ose.
Samostatnou kapitolou je pak skutečnost, že se do hry dostali různé úrovně vylepšení veškerého vybavení, vaší postavy, lodi, multitoolu, fregaty atd., ale hra to prakticky nijak nereflektuje. Obtížnost je konstantně nízká, trochu potrápí prvních pár hodin, ale jak se zlepšujete vše sejmete s prstem v zadku. Na normál prakticky instantně, v survivalu to zabere o pár hodin déle. Perma smrt jsem nezkoušel, ale tak dokážu si představit, že tam by to nebylo o moc lepší, začátek by byl krytický a pak by jedinou hrozbou byl hráč sám sobě.

Naříkám, že je to špatná hra, ale má toho stále moc co dohánět a to stran optimalizace, konzistentnosti, společného hraní a obtížnosti, doplněním nějakých větších výzev.
Pokud však hledáte hru, kde se dokonale zrelaxujete, baví vás létat kolem a skenovat všechno živé a objevovat roztodivné tvory, pak je to rozhodně hra kterou vyzkoušejte, nejspíš vás zabaví na tisíce hodin a nudit se nebudete a kdo ví, třeba se toho tam dostane časem i ještě víc. Upřímně v to doufám.

Pro: Nekonečné možnosti exlporingu, relax,

Proti: Bugy kam se podíváš, problémový multiplayer, obtížnost

+13

Shadow Tactics: Blades of the Shogun

  • PC 80
Pokouším se vzpomenout si, jak to vlastně bylo se mnou a s Commandos. Jsem si celkem jistý, že jedničku jsem nehrál a dvojku jsem nedohrál, neb jsem byl v té době cucák a prostě to nepochopil. Byla to vážně složitá hra. Nicméně zanechala ve mě dojem a vážně rád jsem na ni vzpomínal, nebyl jsem z ní vyloženě otrávený.
Ke hraní Shadow Tactics jsem se přemlouval delší dobu. Věděl jsem, že to nebude snadné a chtěl jsem na hraní být náležitě připraven, mít chuť si to zahrát. Což se konečně stalo.
A skutečně, je to po čertech dobrá hra. Není to zábava pro každého, hra hráče seznámí se všemi mechanikami, ale v zájmu zachování volnosti se s příklady moc nemaže, aby nenaváděla k nějakému stylu hraní. Tuhle volnost v rozhodování musí člověk ocenit a skutečně si dovedu představit, že pokud vedle sebe posadím pět lidí, nikdo ji neprojde stejně.
Člověk si musí najít tu svoji cestu. Tady je pak na každém jak moc si to třeba bude komplikovat. Osobně jsem se přistihl, že jsem několikrát prošel mapou jak nůž máslem, šel přímo a strávil na mě pár minut a někdy jsem jednu oblast hrál i tři hodiny.
F5 a F8 jsou opravdu kámoši do nepohody. Celou oblast jsem resetoval snad jen jednou.
Tedy máte-li zkušenost se strategiemi, určitě se tady vyřadíte, nemáte-li, nebojte se toho. Zkoušejte to, hrajte si, hlavně se nenechte otrávit.

Do absolutní špičky to má daleko. Zatím co level design byl docela v pohodě a ne chyby člověk narazí pomálu, tak neustále opakování hlášek postav se docela na poslouchá a začne to celkem rychle otravovat. Hudební podkres mi přišel slabší, byť třeba zvuk likvidace samurajským mečem byl dokonalý, tak tři nebo kolik skladeb jsem postřehl za těch svých 25 hodin hraní, bylo docela monotóních. Japonský dabing navodil atmosféru, ale Yuki je fakt místy protivně uřvaná.

Nespornou výhodou je však celková nenáročnost hry, kdy to hráč rozjede i na slabších strojích ve stále moc pěkné gafice.

Celkově je to obstojný zástupce žánru, který si jednoho dne jistě zaslouží další pokračování, případně obdobnou hru, zasazenou třeba i zase tématicky do jiného období.

Pro: Taktické možnosti, volnost průchodu, nenáročná na hardware

Proti: Soundtrack, japonský dabing

+21

Far Cry 5

  • PC 80
V podstatě to bylo Far Cry 5, které mě přimělo vůbec uvažovat o tom, že bych nejdříve dohnal starší díly a pak se vrhnul právě do posledního dílu, který mě zaujal z celé série svým zasazením asi nejvíc.
Americký vidlákov obsazený fanatickou militantní skupinou, hlásající konec všech dní, je podle mě něco, co je asi tak nejblíž mé představě tomu, co se skutečně může stát, i když jsem musel uznat, že charizmatický diktátor utržený ze řetězu měl taky něco do sebe. Ale nenechte se mýlit, nehledám nějaká pojítka s realitou, jen mi to prostředí prostě více sedí. Nemusím čistě tropy, nemám rád sníh ve hrách, takže mírné středozemní pásmo někde v Americe mi vyhovuje.

I když je pátý díl do značné míry posunem v sérii, pár vyloženě otravných prvků zůstává, už to není tak šíleně okaté, ale i tak, například ústřední téma točící se kolem drog, kdy jsem věčně sjetý a věčně mě někdo sjíždí a sjetý honím divou zvěř, která je taky sjetá a ještě ke všemu jsme všichni tak sjetý, že už vlastně nikdo není ani tím čím by měl být a do toho se všichni sjedeme i samotným koupáním ve vodě, mi už přijde trochu extrém. Nehledě na to, že jsem z příběhu splnil skoro všechny ujetý a přesjetý questy, ale ten jediný, kdy likviduju drogový konvoje, jsem nedodělal, protože ke konci zjevně už bylo všechno dostatečně sjetý a tak asi konvoje nebyli potřeba, tedy nebyli k nalezení.
Příběh mě tentokrát taky nijak zvlášť nechytl za srdce. Žádný z hrdinů mi vyloženě neutkvěl, jako v předchozích dílech a k tomu všemu ty dialogy byť se snažili mít kdovíjakou hloubku, tak byly prostě hrozně dlouhý a kolikrát jsem měl co dělat, abych prostě neusnul.
I tak, ale v jádru je to stále fajnová akční jízda, kterou teda sice doplňuje slabší příběh, ale zase mapa se tentokrát extrémně nezaplní, jako ve čtyřce, kde to byl fakt extrém. Jako jo, je tady toho stále dost, ale jde to. Byť se mnohé předměty které sbíráte vyznačují jako otazník na mapě, je potřeba minimálně vyzdvihnout jednu činnost, která mě ani jednou neomrzela a to hledání Prepperských skrýší. Hele na tomhle si fakt dali záležet a defakto se žádná nějak zásadně neopakovala. Některé byli i fakt vtipné, takže tohle se musí ocenit. Zbytek jsem vynechal.

Užil jsem si to, bavil jsem se, proběhnu DLC a budu na to vzpomínat, jako na oddech, kde jsem si to svoje našel.

Pro: akce, prostředí, hudba, prepperské skrýše

Proti: příběh, drogy, drogy, sjetá zvířata, sjetá voda,

+13

Good Company

  • PC 85
Hra má stále ještě velký kus cesty před sebou, ale doufám, že to bude jen lepší.
Už dlouho se mi totiž nestalo, abych v předběžném přístupu, strávil věru 30 hodin, dobře se bavil a stále neměl nejen dohráno, ale chtěl ještě víc!
Hra má zaklady hotové. Základní příběhová linka vás vrhá do regionu s bídnou zaměstnaností, abyste zvrátili úpadek města a ovládli trh masovou produkcí nových, dokonalých produktů, při optimální produkci s přihlédnutím na poměr cena / výkon.

Mám opravdu strategie rád, ale až tady se mi konečně splnilo jedno z velkých přání: vše co vyrobím, toho se zbavím. Produkce je zde nastavená, pro maximální spotřebu, takže se tu člověk nezabývá žádným zdlouhavým skladováním. Prostě co vyprodukuješ, dříve nebo později spotřebuješ, když se hoodně zamyslíš, tak dokonce i bez větších prostojů, toho nebo onoho. Je až neuvěřitelné, jak skutečnost, že se vše prodá, neuvěřitelně uspokojující. Má to hlavu i patu, všechny produkce jsou uzavřené, všechno jde dříve nebo později pryč z baráku. Paráda.

Základ hry je v současné chvíli na velmi solidních základech. Dokonce co jsem to začal hrát, přišla i akutalizace, která přinesla přímé vylepšování stromů, přímé přidělování dělníků ke stolům, logistickým bodům, což zase posunulo hratelnost. K zásekům hry jsem se zatím dostal jen jedinou, tedy i po této stránce dochází ke zlepšením. K dispozici je nějakých 8 úrovní v příběhové části, kdy kromě první, se ke každé váže i jedna výzva, která velmi brutálně prověří vaše dosavadní zkušenosti. Výzvy počítají skóre a lze jej tedy porovnávat i s vašimi přáteli.

Obtížnost postupně stoupá. S každou úrovní stoupá náročnost vyráběných produktů, tedy i komplexnost výroby, na malém prostoru, což ve výsledku znamená logistické peklo. A prostor, je tu nepřítel #1. Každé špatně rozhodnutí, je tu po zásluze potrestáno.

Člověk musí mít neustále na mysli, že je to předběžný přístup. Například systém ukládání tu v současné chvíli hraje proti vám. Možnost uložit tu je, ale už ne možnost načíst. Automatické uložení, když se dostanete ke krachu společnosti a že dříve nebo později, opravdu dostanete, vás vrátí jen o týden zpět a pokud už v té době je situace kritická, nemáte prakticky žádnou možnost to zvrátit a restart úrovně je nevyhnutelný.
Sem tam se porouchá nějaký ovládací prvek, ape třeba zaměstnanci se chovají, jak mají, s těmi jsem žádný kritický problém neměl.

Rozhodně tahle hra stojí za pozornost. Srdce stratéga zde dostane vše po čem touží a vzhledem k tomu, že se bude hra ještě vyvíjet, je velká šance, že dostane ještě mnohem víc.
Třeba jen fakt, že by najímaní zaměstnanci měli dostat různé specializace, což ve výsledku ovlivní jejich produktivitu, může ve výsledku dost ovlivnit celou dynamiku hry.

Během hraní jsem narazil i na pár věcí, které jsme neváhali s JetroCZ, překladatelem, který v současné době uvolnil češtinu ke hře , nahlásit vývojářům a vypadá to, že ti na podněty reagují, tedy takové drobnosti jako pojmenování zaměstnanců, úprava vyhledávání ve hře, aby přijímalo české znaky, nebo klonovací tlačítko, mají šanci se skutečně do hry dostat.

No uvidíme, kam se hra dostane. V současné chvíli jsem z ní nadšen. Jakmile to dohraji, což mi ještě pár hodin zabere, hru na chvilku odložím a budu se těšit, jak moc jiná bude za pár měsíců, kdy se k ní rozhodně ještě vrátím.

Pro: Skvělá strategie, náročná, velký potenciál do budoucna.

Proti: Nic moc mě nenapadá, všechny chybky mohou být odstraněny.

+8

Ori and the Will of the Wisps

  • PC 90
První setkání s Orim bylo jako blesk z čistého nebe. Mé srdce doslova zaplesalo radostí, když jsem viděl další plošinovku, která vypadá skvěle a prvotní dojmy naznačovali i cosi o skvělé hratelnosti. To co mi však před čtyřmi lety první díl naservíroval bylo těžko popsatelné, v dobrém slova smyslu. Emoční mix, který jsem při hraní zažil mě doslova roztrhal na kusy.

Samotné oznámení, že hra byla úspěšná a tohle malé studio Moon Studios, se pustí do dalšího pokračování mě ani náhodou nenachalo chladným. Ty roky do dalšího pokračování nebrali konce a moje touha zažít další dobrodružství neutuchala.

A konečně je to tady, konečně jsem si zahrál pokračování a úspěšně jej dohrál. Zážitek si troufám tvrdit, že po stránce emoční byl naprosto stejný, jen ten herní je trochu jiný.
Zatím co první díl, byl v mnoha ohledech originální a skutečně zajímavě kombinoval postup hrou, získávání schopností, jejich odemykání, evoluce v tomhle ohledu se dala očekávat, ale míra neoriginality v druhém pokračování, konkrétně v tomto ohledu mě opravdu značně zaskočila.
Nevím kolik zdejších hráčů hrálo Hollow Knight, ale pokud ano, tak i vás muselo nutně profackovat 1:1 použité rozhraní menu, inventáře i principy některých útoků, zbraní a dobíjení života, které se zde náhle objevili. Tady ani nebyla snaha předstírat, že by tomu mohlo být jinak. Celkově změna přístupu v tomhle ohledu měla vliv i na hratelnost, sice nijak výraznou, hra je to stále vyzývavá, ale ta neoriginalita bylo těžké zklamání. Jasně, proč vymýšlet kolo, když to jinde funguje, ale zastihlo mě to nepřipraveného.
V důsledku byl dopad minimální, ale nějak mi to utkvělo.

Co se hry samotné týče, je tu všechno, je toho víc. Kombinace pohybu, útoků a různých dalších úkonů, jsou stále servírovány v hektickém sledu v poměrně povědomých oblastech s povědomým rozložením i vlastnostmi z předchozího dílu, byť některé elementy byly změněny, tak se člověk neubrání pocitu, že to už tu bylo a vyloženě jsem i v některých pasážích vcelku snadno odhadl co mě asi tak čeká. No ale co, minimálně člověk který má za sebou jedničku aspoň nijak zásadně netápe a může se soustředit na ty podstatnější, skvělé věci.

Těmi je bezesporu fakt, že je to krásná hra a téměř každá lokace, je doslova uměleckým dílem, kde se člověk nejej rád toulá, ale i se tam rád vrací, aby dosáhl do míst s novými schopnostmi, kam zprvu nedošel. Trochu zamrzí snad jen modely některých NPC tvorů. Nevím jestli to bylo mým slabším strojem, nebo nějakým kompromisem ze strany vývoje, ale zatím co prostředí a nepřátelé v něm zasazení, jsou uhlazení, hrají přirozenými barvami tomu či onomu biomu, NPC mi místy přišla jako dolepená na poslední chvíli, jako by tam vůbec nepatřila. Nejpatrnější to asi bylo u kartografa.

Hra jako celek je ovšem stále "must have", jen to tentokrát nebude ode mě stovečka, kterou by si to jistě zasloužilo, ale počkám si na zlepšení ve trojce, které doufám, že bude! Drobně pootevřená vrátka této možnosti jsem tuším v malinkatém cliffhangeru postřehl, tak uvidíme. Příběh vás zase rozebere. Budete trpět nejen s hrdinou, za hrdinu, ale i okolní postavy nejsou ploché jako v jiných hrách a i zabití toho nejodpornějšího vás někdy zamrzí, že to tak nemuselo skončit. Ale dost, tohle si musí opravdu zažít každý sám. Skutečně, to stojí za to.

Pro: Umělecké dílo, vizuál, hudba, příběh, více obsahu,

Proti: Značný ústupek originality oproti předchozímu dílu

+14

Far Cry 4

  • PC 70
Série Far Cry je z mého pohledu asi něco jako filmové Rychle a Zběsile. Víš o tom že to bude scenáristický průjem, ale stejně ti to nedá a když nutně potřebuješ u něčeho vypnout hlavu, tak to zapneš, na nic nemyslíš a vlastně zjistíš, že se docela dobře bavíš.

Takhle jsem přistoupil k Far Cry 3 a nejinak tomu bylo i u tohohle dílu. Fajn na tom nemít velká očekávání je, že to může být jedině lepší žážitek, případně zklamání tak nebolí, ale to nebyl tenhle případ. Náhodou se mi tenhle díl na konec i docela líbil. Otevřeně přiznávám, že jsem se mu vyhýbal záměrně, protože byl prezentován jako akce na sněhu a já bytostně nenávidím sníh ve hrách, ale když mě kdosi uklidnil, že sněhu tam sice trochu je, ale jinak se to odehrává ve vnitrozemí, změnilo to můj názor. A musí se nechat, že krajinky prostě v Ubisoftu dělat umí.

FC4 nabobtnalo, mapa je nechutně velká, aktivit je až nechutně mnoho, příběh se ve výsledku nesl v trochu umírněnější notě, i když je to samozřejmě zase přestřelené jako kráva, tak to na mě působilo trochu méně otravně než v předchozím díle bandička výletníků. Tady se člověk ocitne v příběhu, kterému by se snad i dalo věřit, když teda pominu fakt, že se z člověka stane likvidátor armád během 30 minut po útěku z kláštera šílence. Pagan Mim byl náhodou docela fajn týpek, kterého hlášky se po celou hru skvěle poslouchají a když přimhouřím oko, tak i příběhové volby, které člověk činí na druhé straně v rámci odboje Zlaté stezky mě nejednou donutili zapřemýšlet jaký typ hrdiny chci být. Celou dobu jsem bojoval s tím, že jsem se pokoušel přijít na to, co bude nejlepší volba a to se teda rozlišovalo místy zatraceně těžko. Nevěřím vlastním očím, ale jo, skoro by mě zajímalo co by se stalo, kdybych ty volby dělal jinak. Ovšem, znovu to nezahraji. Jednou jsem to proběhl, užil jsem mnoho masakrování, pobíhání, smrtí, duchovního světa a na konec.... No nebudu spoilovat.

Jednoduše, je to prostě klasický akční průměr, který má od všeho něco, v ničem zásadně neexceluje, ale všechno to tak nějak funguje a když se člověk nebude otravovat tím, jak se všechno opakuje, ano opakuje a hodně, ale zkusí si to prostě projít bez předsudků na pohodu, tak se u toho pobaví, zrelaxuje a jako takové se dá říct, že to plní co hra plnit má.

No a je na čase pustit Far Cry 5

Pro: Záporák, hudba, příběh

Proti: Příliš mnoho aktivit o ničem, hudba, příběh

+17

Vaporum

  • PC 75
Dunegon crawlery jsou tu s námi sice od počátku věků, ale mě se tomuhle typu her nějak dařilo vcelku úspěšně vyhýbat. Jednou nebo dvakrát jsem to snad i zkusil, ale většinou zůstalo jen u přešlapování na začátku, ve vchodu a další krok jsem prostě neudělal.

Vaporum však vypadalo zajímavě, ta jednoznačná inspirace Bioshockem, steampunkové provedení a skutečnost, že to není na tahy, byť je možné si hru případně pauznout, mě jaksi lákalo a já se nemohl zbavit pocitu, že už bych to sakra měl zahrát a dohrát.

A konečně, jsem prvotinu Fatbot Games dorazil úspěšně do konce! Byly to nervy, místy fakt neskutečné utrpení, způsobené hlavně mou neznalostí pravidel podobných her a pak i fakt, že nějak zase zapracovalo moje podvědomí a já místo abych šel na jistotu a vybral si oblek na jistotu, tedy na hrubou sílu s mega hustým kladivem v ruce, jsem si vybral učednickou zbroj, která kladla důraz na technologie. Nevím čím to, ale skoro každé RPG rozehraju vždycky jako caster a pak neskutečně trpím. Zase na druhou stranu, byla to výzva i na normální obtížnost.
Trochu mne však mrzelo, že zatím co váš charakter je jednoznačně limitovaný pohybem, cooldowny, protivníci si mohou dovolit takové podrazy jako útoky z otočky čemuž se prakticky nemáte šanci bránit. Zrovna tak, nejspíš záměrně, nemáte přehled o nepřítelově energii, takže zatím co vám z vesela dochází, nepřítel na vyvolávání nemá prakticky žádný limit a na víc je v mnoha situacích rychlejší než vy. To je při plnější místnosti, s šesti tlačítkovým ovládáním dost otrava. V jednu chvíli jsem fakt litoval, že to nehraji na ovladači, i když jsem došel k závěru, že bych si nejspíš stejně moc nepomohl.

Příběh jako takový není nic ohromného. Z počátku se vyvíjí slibně, ale postupně to sklouzne do klasického klišé, kdy už zhruba od poloviny je jasné jak to dopadne, i když si sebe víc přejete abyste neměli pravdy, váš odhad nejspíš bude správný. Cliffhanger na konci tak dává jednoznačnou linii dalšímu pokračování a uvidíme, jestli se podaří tvůrcům příběh třeba trochu více zamotat nebo zda pojednou na vlně předvídatelnosti.

Celkově jsem se u hry bavil, ale co ztrácela v hratelnosti, nedohnala ani příběhem, takže pro mě osobně to zanechalo takovou hořko sladkou pachuť, která pomaličku odeznívá. Nejvíc to odnese chuť zahrát si to znovu, byť bych si rád vyzkoušel jiný styl, nejspíš bych to musel hrát až za delší dobu, abych aspoň zapomněl jak se řeší některé hádanky, protože na souboje a příběh zapomenu jen těžko.

Na druhou stranu, byla to prvotina, tak uvidíme jestli Vaporum: Lockdown přinese něco trochu zajímavějšího, třeba stran příběhu, ač to nebude pokračování, tak za jiný charakter s nejistou budoucností a spíše snažící se přežít.

Pro: Atmosféra, grafika, hudba

Proti: Souboje, předvídatelný ne moc originální příběh

+16

Graveyard Keeper

  • PC 80
Rok a pár drobných to trvalo, ale na konec jsem se prokousal až na samotný konec tohohle hrobařského simulátoru, kterému se povedlo se přerůst.

Jak už to tak bývá, a já už se nebudu opakovat o tom, jak pixelarty nemusím, protože zjevně jsem už nekompromisně lapen a musím rezignovat nad faktem, že i když je mi to na oko odporné, tak se v tomhle směru skutečně objevují super kousky, v indie moři se nejen že nekladou meze představivosti, ale i vývoji daného titulu. I GK byl případem, kdy i hotová hra trpěla značnými nedostatky a generovala i po vydání mnoho aktualizací, které sice jedno opravili, ale další dvě věci rozbili.

Na konec mám s hrou i v podstatě dvojí zkušenost. Je to rok a nějaké drobné, kdy jsem ke hře přišel prvně a byť jsem musel ocenit svérázný smysl pro humor, čím více jsem postupoval hrou, tím větší frustrací jsem začínal trpět ze zdejší nedomyšlenosti některých činností. Když pak přišla chvíle, kdy jsem potřeboval udělat větší zásobu dřeva, které ze začátku potřebujete poměrně hodně, s hrou jsem regulérně seknul. Stranou šla veškerá loajalita k oblíbenému překladateli a jeho práci. Po stém strkání stále vzdálenějších klád, kdy jsem unesl jedinou a potřeboval doručit dalších dvacet, jsem to psychicky nedal.

To se však v průběhu roku postupně měnilo. První takovou vlaštovkou byl doplněk Breaking Dead, který do hry přidává možnost zotročit Franken zombies a na konci roku 19 se přidává Graveyard Keeper: Stranger Sins, které nejen že přidává další objekt v podobě konkurenční hospody, ale rozšiřuje příběhovou linii a trochu lépe přibližuje zdejší univerzum. Hostinec jako takový, mění úplně dynamiku celé hry. Když si to vezmu, v původní verzi bych při jejích nedostatcích mohl strávit klidně nějakých 140 hodin, s DLC se to stáhlo na polovinu a to jsem se ještě dost rozptyloval. Rozptýlit se nechám snadno a hra tomu jde hodně naproti.

Tedy suma sumárum, po roce tu máte hru, kde jste správcem hřbitova, kněžím, zelinářem, okultistou, alchymistou, kuchařem s nekrofilním menu, turistou v čase, obecným dobrodincem, který pro ostatní obyvatele koná dobré skutky, příležitostným dobrodruhem a hlavně, člověkem žijícím životem po smrti, toužícím dostat se za svou milovanou, dostat se zpět domů.
Zamíchat, netřepat, přihoďte olivu a máte z toho koktejl zábavy, kde se přistihnete, jak v jednu chvíli pitváte mrtvolu, řešíte kvalitu jejích orgánů, pečlivě preparujte maso, abyste nadělali chutné hamburgery na blížící se upalování čarodějnic inkvizicí, kde samozřejmě nesmí chybět pivo a k tomu hlídáte jestli FrankenZombies neflákají přípravu vína do hospody, aby zdejší duch měl co servírovat.

Sice stále některé mechaniky zůstávají tak na půl cesty a člověk se občas pozastaví nad hektičností některých úkonů a nesmyslností některých výrobních procesů (pochopíte, až budete dělat knihu, sochu nebo třeba víno určité kvality ve větším množství), ale i přes těch pár nedostatků je to rozhodně hra, která si zaslouží pozornost, podporu v podobě pořízení a v doufání, že ještě nějaký obsah dorazí, aby třeba ještě trochu přiblížil příběh, minimálně myšlenku tvůrců a přidal nějaké to další drobné dobrodružství tohohle sarkastického sadomasochisty, který ještě nenadělal dost burgerů z mrtvol. To vše se skvělým překladem a dneska za pár korun.

Pro: Humor, obsah, hudba,

Proti: Sem tam drobné nedomyšlenosti

+21

WARSAW

  • PC 70
Varšavu jsem si vybral jako výjimečnou vsuvku, která mě měla seznámit s hrou takového druhu a mé diváky s češtinou, která vznikla na portálu Překlady her.
Je to vskutku zajímavý počin, který se tématicky dotýká období, které se nesporně zapsalo do historie a vskutku depresi z okupované Varšavy přenáší mistrně.
V podstatě hned na začátku hra připomene hned několik dalších titulů, stylizací intra Valiant Hearts: The Great War, herní mechanikou Darkest Dungeon a zdejšími událostmi This War of Mine. Vývojáři k některým věcem přistupují po vlastní ose, ale ta inspirace právě zmíněnými je zjevná.
Pro mě to bylo první seznámení s podobným typem hry, nikdy před tím jsem nic takového nehrál a všechny hry zmíněné, které to připomíná, sice znám, ale ještě jsem neměl odvahu si je zkusit a možná škoda, protože bych nejspíš měl nutnou průpravu k hraní Varšavy.
S klidným srdcem mohu říct, že jsem hru "jednou" dohrál a dopadlo to vskutku katastroficky. Druhé zahrání, nedopadlo o moc lépe a skončí stejně katastroficky. Uvidím jestli tomu budu chtít věnovat více času, v tuhle chvíli je ta motivace spíše menší.
Nechápej mě špatně, myslím si, že to není vůbec špatná hra a jistě si své fanoušky najde, ale nemohu se zbavit pocitu, že jsou zde mechaniky nastaveny zbytečně přísně a že mi hra zcela záměrně něco neřekla, aby mě v tom pořádně vykoupala. Prakticky v obou pokusech, které jsem hře věnoval, jsem za živého boha nepřišel na to, jak nad ní vyzrát a aspoň trochu se v postupu zařídit tak, abych nemířil k úplné pohromě. Abych si zařídil dostatek surovin a nějak udržel svůj odboj bojeschopný. Každá ztráta tady zatraceně bolí, ale zisky jsou nevýznamné, nicotné a k pohromě se dopracuješ mrknutím oka.
Nebude to na dva průchody, troufám si tvrdit, že ani na 20. Mnohé je tam podmíněno těžkou náhodou a členové odboje se odemykají postupně, takže jen na potenciální složení odboje snů, kdy si po průchodu výuky už můžete skládat základní členy odboje po svém, to samo zabere tak 5 opakování a kdo ví jestli to bude stačit.
Nicméně, i přes tu depresivní hratelnost, jsem se docela dobře bavil a mít na hru více času, jistě bych ji ždímal do morků kostí, už jen proto, že se vzniklou češtinou se to dá uchopit a jistě pochopit, jestli prokouknout těžko říct, ale milovníci komplexních, na velké náhodě postavených, deskovek si zde jistě přijdou na své. Nehledě na to, že hra je sice už venku, ale ladění a vývoj stále probíhá, takže co je dnes, nemusí být pravda za týden.
Není to však nic pro občasné hráče, tady se setkáte s poměrně velkou výzvou i na normální obtížnosti. Hra dělá všechno proto, abyste prohráli a je to jen na vás, jestli to ve vás probudí odbojáře duší i srdcem a tu výzvu přijmete.
Já to zkusím za čas, s odstupem, ještě párkrát a třeba se to zlomí.

Pro: Zasazení, grafika, hudba,

Proti: Fakt vysoko nastavená obtížnost

+19

Minecraft

  • PC 100
Jde vůbec Minecraft dohrát? Podle mě je to jedna z těch her, kde je dohráno, když už jí máte dost, cíle si povětšinou určujete vlastní a i když se můžeme tvářit, že máte dohráno, neb s vlastním cílem jsme skončili, tak by hra nejspíš na tisíc různých způsobů dokázala, že se hrubě mýlíte.

Tohle tedy bude, doufám, stručné shrnutí Minecraftu (java edice od Mojangu), který hraji já. Existuje asi milión a jeden způsob, jak to může hrát kdokoliv další.

Zatím jsem nezkoušel jiné verze, Java edice hry mi totiž zatím dává dostatek prostoru a vyžití, nejen v osamoceném stavění, ale i ve hře s ostatními. Super je, že i když se i po letech Minecraft stále vyvíjí, tak nikde není řečeno, že tyhle moderní verze musíte následovat a můžete si zkejsnout na verzi, která vám vyhovuje. No a vzhledem k tomu, že miluji sandboxy a ještě víc miluji modované sandboxy, nějak se stalo, že jsem se zasekl na verzi 1.7.10, na launcheru od Feed The Beast s modpackem Infinity Evolved. Jasně, kdybych si dal tu práci, jistě bych mohl následovat nové verze, s novými verzemi modifikací a tak dále, ale rád se vracím k ověřenému a známému prostředí.
Minecraft je pro mě zimní hra. Vždy jak padnou první vločky sněhu, hh teda v poslední době, jak se o nich dočtu v novinách, na mě přijde nezkrotná chuť si Minecraft zapnout. Vždy začnu tím, že si to rozjedu offline, ve vlastním světě a vždy skončím tím, že se domluvíme s kamarády, nahodíme hosting a pobíháme a stavíme a kecáme a prostě si děláme co chceme a honíme ega, jak má kdo lepší tohle a támhleto. Je to super.
Tenhle rok, jsem prvně založil vlastní server, ani ne tak pro kamarády, jako pro aktivní členy komunity kolem mého streamu, vyřešil pár, s léty se kupících nedostatků ve zhruba 4 roky nepodporovaném modpacku a zase tam strávil nějakých 40+ hodin, s úplně stejnou náplní jako v předchozích letech s kamarády.

Je tam toho tolik, nejen v základu, ale ve zhruba 180 dalších modifikacích narazíte na to, že když vás napadne, co byste chtěli udělat, nejspíš to napadlo už někoho před vámi a skutečně to do hry přidal. Tady se fantazii meze kladou jen opravdu velmi zřídka.
Hra je to pro každého a přitom není. Najde se tu každý, vyřádí se tu každý, ale jen ten co se skutečně zasnaží, může svůj herní požitek posouvat. Takže je to hra pro děti? Ano. Je to hra pro tebe? No jistě by sis tam vyžití našel. Je to hra pro pošuky, kteří chtějí postavit mašinu, stroj a nebo řetězec všeho, co bude nějak spolupracovat? Když to omodifikuješ, tak sakra ANO.
Díky tomu, že to je letitá hra, s obrovskou komunitou hráčů, streamerů a dalších zviřátek, se dočteš o všem, najdeš inspiraci k nemožnému a můžeš v tom strávit nekonečně hodin.

Proto za mě říkám, je to nejlepší sandbox všech dob, co kdy spatřil světlo světa a když opustíš svou sociální bublinu, necháš stranou hlášky "bleh je to pro děti", "meh je to hranatý", otevře se ti svět možností, který se do dneška podařilo "okopírovat" málokomu, řekl bych spíš nikomu, originál zůstává jen jeden. Založ server, nauč se při tom něco nového, vezmi kámoše a dejte na vás světu na hodně dlouhou zimu zapomenout.

Pro: nekonečně možností

Proti: nekonečně možností

+20

Ori and the Blind Forest

  • PC 100
Mám rád plošinovky, defakto jsem na nich vyrostl a je to vášeň, která mě neopouští ani po letech. Když se prvně objevil Ori, bylo to jak blesk z čistého nebe.

Je hrozná škoda, že se v poslední době musí opravdu hledat dobrá plošinovka, většinou spíš člověk narazí na remeky starších her nebo to co bývalo dobrou plošinovkou dostane fakt odpornej 3D kabátek. Už mě trochu opouštěla naděje, že jdou plošinovky dělat nejen pěkné, ale i funkční, hratelné.

Ve skutečnosti jsem Oriho dohrál dvakrát, v základní verzi a pak v té definitivní, která toho sice nepřinesla kdo ví kolik, ale i to málo mi vykouzlilo úsměv na tváři. Dvě nové lokace, pár nových dialogů, nějaké nové schopnosti a i když člověk hraje tu samou hru znovu i to málo postačí aby se cítil, že to probíhá poprvé. Ten nával vášní, který člověk za těch pár hodiny než hrou proběhne od začátku do konce je fantastickej. Sotva vás to na začátku rozbrečí, jste za chvilku nas...štvaní, že něco nejde. Tři oblasti mapy zastupující různé elementy mají každá svá specifika a herní styl se zásadně liší pro každou. Jak se postupně Orimu odemykají schopnosti, je značně cítit i vývoj herního stylu a tlak na přizpůsobení se stále zapeklitějším situacím je o to citelnější. Prakticky žádné tlačítko na ovladači není nevyužito a v místy fakt hektických situacích to člověka dokáže pekelně potrápit. Ale i přes veškeré utrpení, zmar a bezmoc, chce člověk vědět víc, vidět víc, dokázat víc a hlavně tomu zatracenému sirotkovi pomoct vyřešit problém v umírajícím lese. Sakra, vždyť bez tebe to nezvládne.

Přesně takhle bych si přál, aby se plošinovky vyvíjeli. Silný příběh, podpořený famózním soundtrackem a fantastickou hratelností, která není postavená na nesmyslném chování plošinek jako spíše dostáním člověka pod tlak, jemuž prostě nezbude než se uklidnit a zkusit to znovu a lépe. A že to zkusí hodněkrát. První průchod jsem měl asi na 800 smrtí, druhý jsem srazil pod 400, šlo by to jistě lépe, ale hlavní proč jsem si Oriho zahrál znovu, byla chuť užít si a zahrát dobrou hru, ne trhat osobní rekordy, i když teda jsem ho trhnul, smiley face.

Už aby byla venku dvojka, hymlhergot.

Pro: Skvělá hratelnost, skvěla hudba, příběh, grafika, obtížnost

+20

Far Cry 3

  • PC 60
To si tak vyjedete s přáteli na tropický ostrov, abyste si dali pořádně do nosu, užili si nějaké ty drogy, adrenalinové sporty a rozloučili se svobodou, doslova.

Příběh zasazený do situace, která není tak daleko vzdálená realitě, konec konců únosy jsou vcelku lukrativní obživou v některých koutech světa a kdo se nemá na pozoru, snadno se v takové situaci může octnout, tím spíše, když je výletníkem ze západu, který chtě nechtě smrdí prachama a inteligence zdejších prostě velí nerozlišovat, jestli zrovna ten nebo onen pochází z lepších poměrů nebo ne.

Dosud všechno v pohodě. Linka je nastavena, seznámení s hlavními protagonisty taky ujde, záporák je výborně zpracovanej a fakt dobře se výplody jeho vyšinuté mysli poslouchají. Člověk hned pochopí, že je magor a těší se na další hlášky které pronese.

Pak to ale začne dostávat řádně na zadek všechno.
Nechápejte mě špatně, Far Cry 3 jsem si vážně docela užil, jako střílečka v otevřeném světě, kde si postupně odemykám schopnosti a hra mě v mých rozhodnutích omezuje jen minimálně, mi sedla a jsem na konec rád, že jsem si to zahrál, ale jsem jeden z těch co hry podobného typu hraje blbě. Povětšinou se nedržím hlavní linie a pokud je co dělat kolem, věnuji se tomu. Pak se mi dost často stane, že mám postavu vylepšenou ve čtvrtce hry, všechny předměty mám vyrobené už v polovině hry a ke konci už zbývá jen ten příběh, který tak mohu projít, aniž bych myslel na to, že mi ještě něco chybí.
Tady jsem pak narazil na nesmysly, jako omezenou peněženku, která měla nastavený limit na 10k mincí, které jsem však neměl za co utrácet, takže se mi už nevyplatilo sbírat všudypřítomné bedýnky a tak jsem začal trpět pocitem, že hra nechce abych je sbíral. A nesbíral. Za mě škoda, rád čistím mapy od všeho. Bohužel mě to odradilo i od sbírání dalších položek jako artefakty, kterých bylo 120 a vlastně krom procent na měřiči, žádnou zábavnost nepřinesly. Stejně tak dopisy, které jsem sesbíral jen do potřebné mety odemčení zbraně, pak už to nemělo význam.
Když mě tahle část odradila, těšil jsem se, jak si užiji příběh, ale super vyprofilovaný záporák umře, náhle, v nijak epickém souboji a pak přijde druhý, který už zajímavý není nijak a zůstává jen touha ho odpravit. Btw, taky je to ve výsledku nuda. Celý konec pak zahraje na city a dá vám vybrat dva konce, cajk, ale nějak jsem netoužil ho řešit a vybral prostě jen ten správný.

Celé to zanechalo rozporuplné dojmy. Do určité chvíle super, ale pak už jen nastavovaná kaše. Jason Brody je přeživší jen asi deset minut, pak se z něj postupně stane nadčlověk, kterému by záviděl i Rambo, zachraňovaní přátelé na situace reagují absolutně debilně a vlastně i přes veškeré utrpení co měli zažít jsou v pohodě. Zůstává tedy docela dobrý zážitek ze střílečky, která je však i na nejvyšší obtížnost docela lehká. Člověk by se musel zasnažit a udělat si to velkou úpravou nastavení opravdu velmi složité, ale na to ve výsledku vlastně ani nemá chuť.

Pro: Akce, zabití nepřátel na 100 a jeden způsob, první záporák

Proti: Příběh, chování přátel, vedlejší úkoly, limit peněženky,

+18

Anno 1800

  • PC 90
Strategie jsou odvětvím, které dle mého názoru stagnuje asi nejvíce ze všech a o to více člověk musí ocenit, když se objeví něco nového a dobrého. Trochu to dneska zachraňuje indie scéna, jistě, ale stále toho není dost.

Na sérii jsem narazil tuším s dílem Anno 1404, kdy jsem ani nějak neměl potřebu zkoušet starší díly, protože tohle byl v té době vrchol série u kterého jsem strávil nesčetně hodin. Kolik fakt nevím, tenkrát klienti ještě hodiny nepočítali a tabulku jsem si nevedl, ale bylo to strašně moc a nikdy jsem neměl pocit, že bych hru skutečně dohrál.

Pak přišly Anno 2070 a Anno 2205, které nebyly špatnými hrami, ale nějak mě u sebe neudrželi. Stále jsem se k nim vracel, ale stále to prostě nějak nebylo ono a těžko se mi do dnes definuje co mi na nich vadilo, snad to skutečně bude tím zasazením v budoucnosti, což je s podivem neb sci-fi mám rád, ale tady jsem asi nebyl dostatečně ukojen.

No a pak tu máme již sedmý díl, který se vrací zase trochu do minulosti a nepřináší nic zásadně nového. Od začátku působí známým dojmem a herními mechanizmy setsakra připomíná staré dobré Anno 1404 a na mě to zafungovalo naprosto magicky. Co jsem hru zapnul, na první průchod v kampani, jsem prakticky nechtěl přestat hrát. Všechno mi to sedlo dokonale. Propracované mechaniky budování společnosti přes všechny úrovně typů dělníků, jsou tak známé, že je hned jasné co bude potřeba udělat, aby ten či onen byly spokojení a já se nedostával do záporných čísel. Jak hra nijak zásadně nekladla důraz na vojenství a s tím spojený management jednotek, ani tady to tentokrát není žádná sláva, ale ničemu to nevadí, protože člověk se v tomhle typu hry nechce soustředit na válku, ta je tu tak na okraj, ale ekonomický rozmach, kolonizaci a obchodní likvidaci nepřátel. No a když to nejde, tak je teda převálcuje děly. A všechno to až na pár drobností funguje skvěle.

Není to hra pro každého, ale kdo tomu dá šanci, bude nadšený z každého úspěšného překonání milníku své společnosti, z každé nové technologie, z každé stabilní obchodní trasy a z každého poraženého oponenta, který neustojí tlak vaší ekonomiky, případně blokády obchodní trasy.

Příběh je naivní a vcelku krátký, takže kampaň lze považovat za takový rozšířený tutoriál, který vás provede různými situacemi. Nějak jsem se příběhem zásadně nezabýval a pak nebylo ani divu, že jsem mu trošičku utekl, jel jsem si po svém, hru si párkrát zkomplikoval pár nešťastnými rozhodnutími, ale stále s nadšením hleděl vpřed co přijde příště. Nebudu spoilerovat, chyby si musí každý udělat a vyřešit sám v tom tkví krása téhle budovatelské strategie.

Trochu mě deprimovali nedostatky v ovlivňování obchodních tras, které sice lze mírně odklonit pokud jde o spojení dvou ostrovů ve stejné oblasti, ale pokud jde o přechod mezi různými (zatím mám Starý a Nový svět), pak lze jen určit okraj kde loď mapu opustí, ale jaksi odbočku člověk neudělá, tedy vstoupí-li vám do cesty nepřítel s obsazeným a chráněným ostrovem, máte sakra problém. Druhý drobný problém jsem měl s plánováním železničních tratí, kde mi přišlo, že už se s logikou moc autoři netrápili a mašinky prostě buď fungují nebo nefungují jak by měly. Ale ještě jsem se nedostal do hlubšího konečné fáze hry, tedy je klidně možné, že jsem to jen blbě pochopil.

Expedice, tedy Potopené poklady a Botanika, ještě čekají na objevení (pochopení), stejně jako hra za Anarchistu. Toto hodnocení a shrnutí dojmů je jen víceméně ze základní hry.

Pro: Hudba, rozvoj společnosti a rozmanitost možností

Proti: Plánování obchodních tras, správa kolejí, nemožnost vyhledávat artikly písemně, stále chybí propracovanější přehledy a tak člověk občas hádá co mu kdy dojde

+22

Book of Demons

  • PC 100
K téhle hře jsem se dostal v podstatě náhodou, nějak nejsem naladěný na tu moderní pixelartovou vlnu, takže díla, která vypadají jako přežvýkaný devadesátky prostě většinou bez větší pozornosti přejdu.

Ovšem osud chtěl, abych na konec téhle hře věnoval pozornost, ani tak ne kvůli hře samotné, ale protože se na portálu překladů her toho času kutila čeština v podání velmi talentovaného překladatele Jetra. Já se v té době zmítal na počátcích streamování a hledal obsah, kdy samozřejmě nabídnutá prezentace češtiny nešla odmítnout. Byla to první věc, kterou jsem kompletně prošel během streamu a bylo to osudové shledání.

Narazil jsem totiž na klenot!

Jak už zmiňuje popis, jedná se o hack-and-slash RPG, které se ani v nejmenším nesnaží předstírat, že by nechtělo být prvním Diablem, ale do té směsice tak známých prvků si tvůrci dovolili zamíchat i nějaké to vlastní pojetí nejen svéráznou grafikou, která tak připomíná spíše než hru počítačovou, klasickou deskovku, tak i systém určování schopností postavy, který zde nevyklikáváte obligátními plusy u jednotlivých statistik, ale skládáte si je za pomoci získaných karet, tedy každá hraná postava, jsou zde tři klasy: Válečník, Loupežník a Kouzelník, jsou unikátně namíchaný balíček karet, který může mít různé bojové vlastnosti, schopnosti.
Ten je více na manu, ten více na agilitu, ten sesílá magické projektily, ten klasické ohnivé koule, nebo všechny řeže hlava nehlava a k tomu si pomůže pastmi nebo granáty různých směsí.

Variabilita je vcelku velká a věřte, že jen zkoušením různých variací můžete strávit hodiny a hodiny. Není to však to jediné v čem je hra výjimečná.
Tak prvně, jsou to i pravidla světa, který je, byť na první pohled to tak nemusí vypadat, celý 2D. Ve skutečnosti je to jen plošinovka z izometrického pohledu. Pohybovat se můžete jen 4 směry (áno jako v D), ale zdaleka ne tak svobodně, většinou jsou oblasti pohybu striktně vymezené a zatím co nepřátelé se pohybují všude kolem, sice také jen ve čtyřech směrech, ale i mimo cesty, které jsou určené jen pro vás, vy se musíte vysekat i z té nejmenší šlamastiky, abyste postoupili dále.
Souboj kolikrát není jen o bezhlavém klikání do nepřátel, ale sem tam jsou zde i mini hry, které je nutné splnit pro efektivnější likvidaci. Nepřátelé jsou tak například vybavení štítem, který je znázorněn malou ikonkou někde v okolí postavy a dokud ten nezničíte, úder postavě prakticky žádný neuštědříte. Podobně jsou na tom nepřátelští kouzelníci, kteří místy ukazují co kouzlí, zpravidla to bývá něco silnějšího a nechte-li si zadělat na potíže, je nutné jim takové útoky rušit. No a na konec ne všechny nepřátele efektivně zraníte jedním typem útoku, umějí být rezistentní ohni, ledu, jedu i prostému plácnutí mečem.

Hra skýtá i systém výzev, které vám doplňují jednotlivé průchody dynamicky generovanými oblastmi a mechanizmus, nazývaný Flexiscope, kdy si na začátku můžete přímo určit, jak zhruba dlouhou dobu strávíte průchodem následujícího dungeonu. Můžete mít méně času, tak si nastavíte jen třeba délku na 10 minu za cenu méně odměn, nebo chcete těžit maximum odměn, tak si rovnou nahodíte třeba 45 minut. Hra vám namíchá různou skladbu oblastí z těch co již máte prošlé s různou skladbou hustoty a obtížnosti nepřátel. Skvělá funkce.

Připočtěte si k hratelnosti i vtipné dialogy postav, které vás provází hrou ve městě a říkám vám, že tohle si užijete se vším všudy.

Pro: Originální vzhled, soubojový systém, vylepšování postavy, Flexiscope, náhodně generované oblasti, vtipné dialogy postav

Proti: Nepřijdu na nic co bych hře vytknul

+17

Subnautica

  • PC 95
Tak jsem to konečně dohrál a mohu tak shrnout dosavadní pocity z téhle bez mála dva roky staré hry, které jsem se dlouho vyhýbal. Nic moc jsem o ní zjištěného neměl, ale to málo co jsem o ní věděl, mě zprvu nějak odrazovalo od chuti si to vůbec zahrát, čehož nyní velice lituji.

Až teprve nyní mohu říci, že můj odpor k pod vodou odehrávající se hře byl oprávněný, protože až když jsem si vyzkoušel hru skutečně prožít mohu s naprostou jistotou říci, že pohybovat se hluboko pod hladinou, v neznámém prostředí, s minimálními prostředky a všudy přítomným nebezpečím, je zatraceně tíživý pocit, který však přidává na intenzitě a pokud se člověk nechá pohltit atmosférou čeká jej neskutečná jízda, kdy na konci odejde s pocitem, že je vlastně rád, že to prožil.

Jedná se tak o vcelku slušně zvládnutý sci-fi survival, který i přes některé chyby přináší místy až dechberoucí zážitek. Je tu pár technických nedostatků, které se dají hře vytknout, ale ve výsledku se to v mém hodnocení projevilo jen těmi 5% díky kterým to nedosáhlo stovky. Příběh zde není lineárně vyprávěn, hra vám ani za mák nepomůže s vaším postupem, jste v tom úplně sami a byť jsem neodolal pokušení požádat lidi o pomoc, všechna čest tomu, kdo hru opravdu dohraje bez jediné nápovědy. Je to místy depresivní nevědět co dělat, ale teď zpětně mohu jen konstatovat, že jsem místy nad hrou přemýšlel špatně. Oni ty návaznosti byli ve výsledku vcelku logické.

5% chyb které zmiňuji jsou místy dost nepříjemné. Hra má dva módy, kdy jsem si samozřejmě netroufl vydat se do hardcore módu při prvním průchodu, kdy jsem tak úplně netušil co mě vlastně čeká a jsem za to rozhodnutí docela rád. Ve hře není tak snadné umřít, ale sem tam se člověk dopustí pár kritických chyb, které ho na konec život stojí. Při dostatečné míře opatrnosti, tomu lze samozřejmě předejít. Ovšem pokud přijde bug v podobě propadnutí texturou nebo záseku v mechanickém obleku, kdy jej prostě a jednoduše nelze opustit může to vyústit v setsakra nepříjemnou situaci i smrt. Po čtyřech letech v předběžném přístupu a bez mála dvou letech co je hra na světě, takové chyby nepůsobí zrovna příjemným dojmem. Nic co se však ve výsledku nedá odpustit.

Horší je to už s faktem, že vás hra moc nemotivuje zahrát si to znovu. Při prvním průchodu můžete strávit prohledáváním světa 20 - 80 hodin hraní, ale když už je po všem, nějak není důvod se vracet. Tedy pokud se nepokusíte na vlastní nebezpečí po průchodu normální obtížnosti projít na jeden život hardcore mód. Stavění zde působí jako doplněk k hraní a není to něco čím by chtěl člověk strávit více času i proto, že stavební režim a vůbec vyrábění ve hře klade nesmyslné překážky v podobě nemožnosti připnutí receptů na obrazovku nebo vyhledání konkrétního receptu v PDA. Kdo dnes udělá PDA bez vyhledávání?

Nezbývá než doufat, že Subnautica: Below Zero na tom po téhle stránce bude lépe. Nechci od toho, aby se to stalo Minecraftem, ale nějakou formu úprav stran stavebních úkonů, třeba i jen to vyhledávání receptů a jejich připnutí, abych si je nemusel opisovat do notýsku, bych velice uvítal.

Pro: Silný příběh, silná atmosféra, kreativní nápady

Proti: neopravené bugy, orientace v inventáři a tvorbě předmětů

+25