Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Fallout: New Vegas - Old World Blues

  • PC 40
Ztřeštěný humor mám sice rád, ale s tímhle DLC jsme se opravdu nepotkali. Resp. víc než ten ulétnutý námět, stylizace a konverzační humor mi vadilo prakticky vše ostatní.

Prostředí je příšerné. Ať jsou to nezajímavé a repetitivní výzkumné komplexy (to opakované obíhání nesmyslně dlouhými chodbami tam a zase zpět) tak samotná Big Empty, která má sice na rozdíl od většiny Falloutího světa jistou vertikalitu, ale udělanou tak, aby to člověku jen házelo klacky pod nohy.

To, co mě ale vysloveně vytáčelo, byli nepřátelé. Ne, že by roboškorpioni nebo šílenci v kazajkách byli špatně udělaní. Ale proč to do psích vajec jsou takové bullet sponge? Zatímco na Ceasara mi stačily tři kulky do hlavy, stejná zbraň potřebuje k běžnému cucákovi v Big Empty tak 5 a více. Proč?! O škorpionech ani nemluvě. Je to otravné.

Samotný námět je naopak asi jediným pozitivem celého DLC. Některé konverzace jsou pak opravdu perly (například ten s topinkovačem, který chce zničit svět). Bohužel jako celek hodnotím vysloveně podprůměrně. A to mám F:NV opravdu rád.

Pro: příběh, humor

Proti: lokace, bullet sponge nepřátelé, repetitivnost některých qeustů

+10

Deep Sky Derelicts

  • PC 70
Jestli vás bavil Darkest Dungeon, ale připadal vám příliš těžký a náročný na micro management, DSD je hra pro vás. Inspirace DD z téhle hry jen čiší, ale není to na škodu a nepůsobí to jako naprostá kopírka.

Celkově bych hru rozdělil na dvě cca poloviny. Ta první je super. Průzkum je docela náročný, kdy balancujete na hraně s penězi, energií, vybavením i silou nepřátel a má to díky tomu slušnou šťávu. Žádná procházka růžovým sadem, nic jednoduchého, ale o to víc potěší každý nový kus výzbroje, level up či vyhraný souboj.

Postupně se z vás ale v té druhé polovině (alespoň s moji partou) stane naprostý tank, který nepřátele kosí jako Číňan rýžové klasy, energie máte nekonečno na průzkum celé lodi a na většinu vybavení už ani nekoukáte, protože jste stejně už tak OP, že většina soubojů končí v prvním, maximálně druhém kole.

Díky tomuhle absolutnímu nevyvážení mě konec už prakticky ani nebavil a dohrával jsem to spíš jen ze setrvačnosti, protože mě zajímalo, jak bude vyřešeno zakončení. Co si budeme povídat. Je něco shnilého ve státě Dánském, když jsem závěrečný boss fight vyhrál v prvním kole a stačily mi na to dvě postavy...

Pro: art, stylizace, character build, souboje (v první polovině hry)

Proti: nevyvážená obtížnost, repetitivnost

+16

Shadowrun: Dragonfall - Director's Cut

  • PC 85
V podstatě je to stejné jako u "prvního dílu" (Shadowrun Returns). Atmosféra, prostředí, charaktery, hudba, rozhovory, to všechno je naprosto skvělé a hráče to opravdu vtáhne do děje. Příběh několikrát nutí dělat volbu mezi šedou a šedou, ke konci se dokonce větví (nebo se tak minimálně tváří) a zdá se, že díky tomu bude i nejedno zakončení, a to dosti rozdílné. Nové kulisy jsou ještě zajímavější než dříve, F-State je taková cyberpunkfantasy nirvána, prostě pecka.

Bohužel už ale nemůžu zavírat oči před technickým zpracováním, které je - opět stejně jako u Returns - dost bídné. Nevykládejte si tenhle povzdech zle, nejde o grafiku, páč já jsem ten poslední, kdo kouká na tohle pozlátko jako na nejzásadnější část hry (a na rozdíl od spousty přátel nemám problém díky tomu oprášit devadesátkové pecky a fláky). Že se jedná prakticky o 2D je spíš plus, navíc art je opravdu parádní. Problém je jinde. Problém je v uživatelské přívětivosti, která místo aby hráči pomáhala se do příběhu pořádně zakousnout, neustále mu spíš podráží nohy a kope ho do slabin. Všechny operace totiž (opět) vyžadují asi tak trojnásobek kliknutí než by bylo zdrávo - inventář či charakter screen jsou schované za menu, klávesové zkratky prakticky neexistují, překrývající se nepřátele nejde pořádně zaměřit, úspěšnost klikání na aktivní místa/předměty je tak 50:50, a celkově ovládání a UI je dnešním pohledem prostě tragédie. A přitom se na to nadávalo už u Returns...

Nebýt tohoto hendikepu, tak by si ode mě Dragonfall mohl klidně odnést absolutní hodnocení. Jenže já chci hru hrát a bavit se u toho, ne se každou chvíli handrkovat s kvaziinventářem a naprosto neresponzivním menu.

Pro: příběh, atmosféra, hudba, art style, atd.

Proti: UI, ovládání

+14

South Park: The Stick of Truth

  • PC 90
Zřejmě nikdy jsem se u hry tolik nezasmál jako tomu bylo u South Parku.

V zásadě si vyberte to nejlepší z různých sérií SP (mongolské hordy, emo děti, cartmanovy prdy, spoďárové skřítky, tajné vládní organizace, krabí lid, nazi zombie, Ala Gora a jeho man-bear-pig, atd. atd.), slepte to dohromady co nejabsurdnějším tématem (mimozemský útok / budování luxusního Taco Bell / tajný odbor plánující vyhození celého SP do povětří), vlepte k tomu hlášky odkazující na seriál samotný i na spousty dalších věcí (cartmanova pevnost Kingdom of Kupa Keep (KKK) a černoch Token hlásající cosi o tom, že KKK je to nejlepší, co ho v životě potkalo; Nedovo "Pamatujte, že můžete zabít cokoliv, pokud to bude v sebeobraně", Al Gorova "prezidentská" místnost, atd.
atd.
) a voilá, máte Stick of Truth. Navíc vše zpracované k nerozeznání od seriálu. Pecka!

Herní náplně jako takové jsem se trochu bál, protože opravdu nejsem velký fanda jRPG, ale zklamaný jsem určitě nebyl ani zde. Vývoj postavy je zjednodušen na dřeň, ale plně dostačující díky rozmanitosti a vtipnosti skillů jak vašich, tak vašich spolubojovníků. I když je pravda, že ke konci byly souboje už trochu repetitivní i díky své obtížnosti (jednoduchosti). Za celou hru jsem měl trochu problém prakticky jen s jedinou bitvou - souboj s Al Gorem v jeho skladové kóji, hrál jsem na střední obtížnost za kouzelníka (Cartman: A mage is like a wizard, only not as cool). Nakonec nelze nezmínit super hudbu a dabing.

Pokud jste fanoušky seriálu a Stick of Truth vás nějakým řízením osudu minulo, rozhodně po něm skočte. Stojí to za to!

Pro: SP se vším všudy - nekorektní humor, hlášky, provokace, atd.

Proti: místy repetitivní či zdlouhavé

+19

Spec Ops: The Line

  • PC 70
Komentář ke Spec Ops: The Line se bude psát těžko. Hra má svůj, díky námětu možná trochu kontroverzní, příchod na svět už dávno za sebou, ale s odstupem času se při dohánění herních restů dostala i do mého hledáčku. Jako u valné většiny her jsem před vlastním zahráním víceméně ignoroval veškeré preview, (před)prodejní hype, videa, recenze, návody a diskuse, které se kolem hry rojily a o The Line jsem tak věděl jen něco mále ve smyslu je to tak trochu jiná střílečka. Snažil jsem se prostě vědět co nejméně, abych si po zahrání udělal vlastní a ničím nezkreslený úsudek.

No a dopadlo to... pokud nic jiného, tak hodně dvojsečně. Asi nebudu první, kdo by hodnocení The Line rozdělil na dvě části - hra samotná a příběh. Tohle dělení se totiž přímo vybízí, protože mezi těmito dvěma "světy" je zcela propastný rozdíl.

Nebudeme zbytečně chodit kolem horké kaše, po stránce herních mechanik je The Line dost špatná hra. Koridor by člověk "moderní střílečce" i odpustil (zvlášť v tak zajímavých kulisách), ale tragicky (ne)fungující systém krytí nebo hodně nevyváženou obtížnost už méně. Ono opravdu vypadá divně, když člověk přežije dvě salvy z těžkého kulometu, ale když k němu doběhne šílenec s nožem, tak se poroučí po první ráně. "Mezihry" v duchu on-rail stříleček či stacionárních palebných věží jsem považoval za zlo všude a nejinak je tomu i zde. Velení jednotce a AI obecně je také na pováženou. Po udání pokynu se místo odstřelení sniperkou oba vaši tatrmani občas nesmyslně rozběhnou přes rozlehlý plac přímo mezi hordy nepřátel, kde zdechnou dřív než by člověk řekl švec a nezbývá nic jiného než reload od posledního checkpointu. A ano, checkpointy jsou taky zlo, cca stejné jako zprasené ovládání.

Zatímco jako hra The Line naprosto selhává, po stránce příběhové je to naprostá bomba! Mnohokrát jsem si při hraní říkal: "Tohle by byl výborný film," což se po zakončení příběhu ještě umocnilo. Mám opravdu rád hry, které člověka po příběhové stránce nevedou po jasně nalajnované cestě, ale člověk u nich musí i přemýšlet. Nabízí se díky tomu otázky: Je první část hry opravdu jen blouznění a rekapitulace posledních hodin před smrtí? Způsobila nehoda vrtulníku smrt a je druhá půlka hry opravdu jakási forma očistce? Kdy zemřel Konrad a co s tím má společného CIA? Odpověď na tohle se člověk nikde nedozví, je jen na něm, jak si věci přebere. Při zpětném pátrání vyplývá na povrch, že ani sami tvůrci (snad) nikdy nedali jasnou odpověď bylo to tak a tak. Je to zkrátka o tom, jak si to kdo chce vyložit, což beru jako obrovské plus. Trochu se mi do mysli vkrádá v jistém smyslu podobná Dear Esther, kterážto také vznáší výrazně víc otázek než na kolik je ve hře explicitně odpovězeno. Přesto je pro mě Dear Esther lepší hrou, protože se nesnaží naroubovat nenaroubovatelné, příběh je prim a ona "herní náplň" je mu zcela podřízena formou. Zde to tak úplně neplatí. Příběh je tu sice také prim, ale k němu je násilím přilepena nepříliš povedená herní variace na Gears of War.

Jakkoliv bych chtěl za příběh dát The Line vysoké hodnocení, pořád je to hra a v tomto ohledu The Line opravdu neoslňuje. Ba naopak, na to jak je hra krátká, jsem asi 2x kvůli technickým a herně-mechanickým problémům uvažoval o její odinstalaci a byl to pouze příběh, co mě u hry udrželo. Musím se tak smířit se 70%.

Pro: příběh, atmosféra, stylizace

Proti: herní mechanismy, "mezihry", nevyvážená obtížnost, ovládání

+15 +16 −1

Beneath a Steel Sky

  • PC 80
V dnešní době plné her od Wadjet Eye Games a dalších podobných (např. Gemini Rue) se vysloveně nabízí zkusit oprášit (a v mém případě vlastně prvně se doopravdy setkat - recenze z dobového časopisu, kdy jsem ani neměl PC a jen mě to bavilo číst, se nepočítá) Beneath a Steel Sky. A výsledek? Překvapivě pozitivní. Ba co víc, řekl bych nad očekávání úspěšný!

BaSS se hraje velice dobře. Ovládání je nadčasové a v ničem si nezadá se současnými hrami. Hra smotná je poměrně jednoduchá a víceméně logická. Bohužel (pro někoho bohudík) však i docela krátká. Prostředí je vynikající, grafická stylizace je perfektní a pro lidi se slabostí pro onu pixelovou dobu (jako jsem já) je i animace super. Co mě však pobavilo nejvíce je humor ve hře obsažený. Ačkoliv je hra ve své podstatě vážná, nechybí tu spousta narážek, vtípků a humorných scén. Za vše lze zmínit třeba soudní přelíčení s údržbářem Hobbinsem :-)

A vzhledem k tomu, že se dnes jedná o freeware, neexistuje jediný důvod, proč této perličce jedno odpoledne nevěnovat. Za mě jednoznačně palec nahoru. (Za předpokladu, že si zahrajete verzi s dabingem, který přidává minimálně 20% hodnocení.)

Pro: stylizace, animace, humor, dabing

Proti: délka

+16

Planescape: Torment

  • PC 100
Veškerý obsah, hloubku, krásu, krutost, tajemno, divnost, a další a další přívlastky Tormentu lze vystihnout jedním krátkým souvětím:

"Planescape: Torment je přesně tak dobrý, jak vám vaše představivost dovolí."

Je potřeba něco dodat? Mohl bych se tu snažit rozepisovat podobné komentáře jako to udělali jiní přede mnou (neúmyslná a nečekaná paralela s hrou? :-)), ale je to zbytečné. Kdo Tormentu věnuje čas, trpělivost a oddá se mu, ten si ho mnohonásobně užije. Kdo k němu přistoupí jako obyčejný znuděný konzument, bude odcházet rozladěný.

Pro: svět, postavy, atmosféra, dialogy, rozhodnutí, hudba, ...

Proti: občasný pixel hunt, klidně by to mohlo být delší

+17

Shadowrun Returns

  • PC 90
Shadowrun Returns je hra, kterou jsem sledoval už od její Kickstarter kampaně, ale nikdy jsem si nebyl uplně jistý, jestli je to "ta moje" škatule nebo ne. Když se ale objevila na steamu s 90% slevou, tak jsem se rozhoupal... a nelituji!

Herně to sice na žádný svatý grál nevypadá - taktická stránka je poměrně jednoduchá, vývoj postavy na první pohled docela chudý, možnosti jsou celkově značně omezené - ale to tu vůbec nevadí! Proč?

1) Příběh. Ten je velice solidí a jeho podání je špičkové. Několikrát jsem se přistihl při fantazírování, jak skvělý by tohle byl námět pro kvalitní film s pořádným rozpočtem. Konec sice možná trochu klišovitý, ale rozhodně ne nijak debilně naroubovaný a hlavně vychází ze základních principů světa.

2) Kulisy. Doteď jsem o celém tom Shadowrun universu věděl jen něco málo z dřívějška, nějaký ten rozhovor, video na KS apod. A to je chyba, protože tenhle svět má grády jako prase! Nenapadá mě podobně super setting, minimálně co se týká cyberpunku.

3) Atmosféra. Sem započítám dříve zmíněný setting + grafické zpracování + hudbu. Každá jednotlivost je možná trochu nijaká, asi jako Rimmerův sendivč, ale dohromady... když je to dohromady, když je to dohromady, nějakou záhadou to funguje. Je to prostě ono!

Celkově na mě SR působí trochu jako takový cca desetichodový chutný mix Vampire: The Masquerade - Bloodlines, kousek série UFO, něco málo Falloutu, trochu víc Planescapu, špetka Deus Ex a kupka dalších přísad (od Syndicate po Omikron), které prostě spolu chutnají velmi dobře.

Pro: prostředí, atmosféra, setting, hudba, příběh

Proti: omezení, až příliš lineární

+14

Gothic

  • PC 100
Na Gothicu se mi moc líbí uzavřený (přesto dostatečně velký) svět, výborný příběh, herní vyváženost, krásné prostředí kolonie a jejích tajemných zákoutí, všechny tři tábory, obtížnost, ... Zkrátka všechno :-)

Ano, ovládání je zprvu možná trochu krkolomné, ale zvyknout se nechá na ledasco a po pár chvílích hraní už to člověku ani nepřijde a vlastně zjistí, že všechno se ovládá logicky a má to svůj smysl. A není k tomu potřeba o nic víc než pár základních tlačítek a myš.

Stejně tak obtížnost je (hlavně pro nováčky v žánru) trochu krvavá, ale díky ní je hra opravdu výzva. Nikdo vás nevede za ručičku, člověk si musí všechno vyzkoušet hezky sám na vlastní kůži. A to často doslova, když třeba jako neználek naběhne hned z kraje do lesa, kde ho rozcupuje v "lepším" případě krvavá moucha, v tom horším pak stínová šelma, přičemž se hráč po jejím zahlédnutí nejprve orosí hrůzou. A právě tohle se dnes ve hrách moc nevidí, bohužel.

V kmoentáři nelze opomenout ani vedlejší postavy. Přestože většinu z nich si člověk nezapamatuje, najde se i pár těch důležitějších, které mu naopak velmi přirostou k srdci a bude se těšit na každé další setkání s nimi. Kdo by mohl zapomenout třeba na Diega?

Pro: herní svět a mechanismy, atmosféra, hudba, (ve své době) grafika

Proti: nic zásadního

+25

The Darkness II

  • PC 80
Pro mě osobně velmi milé překvapení. Noir stylizace, mafie, démonické schopnosti, brutalita, šílené vize, love story, chapadla, vytrhané páteře, prehistorické artefakty, ... Zní to jako guláš pejska a kočičky, ale i přesto všechno hra působí celistvě a hraje se výborně.

Kreativní (a řádně krvavé) zabíjení lecčíms může připomínat Bulletstorm a v jistém smyslu si jsou obě hry skutečně podobné. Člověku stačí vypnout mozek a rozmlátit všechno a všechny. Zde navíc okořeněno vcelku zajímavým příběhem, který je "dlouhý tak akorát".

Herní doba kolem 6 hodin sice není nijak zázračná, ale nutno přiznat, že je ušita přesně obsahu, který hra nabízí. V rámci této doby si hráč prohlédne i značně variabilní prostředí, takže se prakticky celou dobu děje něco nového, zajímavého, neokoukaného. Zkrátka člověk se nenudí, což by mohlo s delší herní dobou přijít.

Pro: stylizace, brutalita, temnota

Proti: místy trochu nepřehledné, zbraní mohlo být víc

+16

Warlock: Master of the Arcane

  • PC 70
Pro mě osobně je Warlock příjemné překvapení. Hra v sobě kloubí prvky her ať už klasických jako Civilization a Age of Wonders (potažmo duchovního předchůdce Master of Magic), tak i dalších východních sourozenců jako Fantasy Wars či Elven Legacy. Výsledek je pak sice nepříliš originální, ale dobře fungující strategie, která sází do značné míry na jednu notu - souboje. Existuje sice jakási možnost vyhrát přes "výzkum" - vyzkoumat a zakouzlit nejmocnější kouzlo, ale i při snaze o toto se soubojům rozhodně nevyhnete. Souboje ze všeho nejvíc připomínají právě Elven Legacy popřípadě i Civilization 5, tedy hex plocha s možností pouze jedné jednotky na políčku, střelci útočí přes dvě pole, atd. atd. Však to všichni znáte.

Krom soubojů jsou zde i bohové, kteří po vás většinou chtějí zabít nějakou příšeru na mapě nebo postavit určitou budovu. Tím si získáváte jejich přízeň, za což vás odměňují, voilá, další prací. Ale jo, má to své výhody, protože za splnění úkolu zpravidla dostanete i nějakou tu finanční injekci nebo třeba nové kouzlo.

Největším záporem hry je pak rozhodně absence kampaně či alespoň pár pofidérně poslepovaných příběhových misí. V tomhle se hra snaží inspirovat v Civilization, kde se na začátku vygeneruje svět, zvolí startovní rasa (+ zde hrdina) a jde se na věc. V Civilization je však celkově víc možností co a jak dělat, a proto Warlock na tomhle poli ztrácí. Hraje se sice super, taktizování je zábavné, unikátní jednotky jsou skvělé, ale nějaká hlubší motivace bohužel chybí.

Pro: jednoduchý a přímočarý koncept, fungující (ověřené) mechanismy

Proti: chybí kampaň, skirmish se brzy "ohraje"

+10

Risen

  • PC 80
Nebudu první, kdo tu škatulkuje hratelnost a zábavu v Risen na dvě části. Risen jsou totiž vlastně dvě docela jiné hry v jednom balení.

Začátek (zejména první akt, částečně i druhý) je Piraní RPG v té nejklasičtější podobě. Představte si prostě první Gothicy v lepší grafice a v jiných kulisách. Komu se Gothicy líbily, ten bude nadšen, komu se nelíbily, ten nadšen nebude. Běháte si po ostrově jako úplná nula, sejme vás každá potvora, takže pečlivě zvažujete veškeré další kroky. Každý level je znát, každá nová zbraň je cítit. Vybíráte na kterou stranu v boji o ostrov se připojit (jsou klasicky Gothicovsky tři) a jen pomaličku se dostáváte do obrazu, o co asi v konečném důsledku půjde.

Druhá půlka (akty 3 a 4) je pak poměrně lineární mlátička odehrávající se převážně v kobkách a tunelech. Vybavení už tolik netočíte, protože kvalitních věcí už není tolik, stává se z vás mlýnek na maso a ještěrany (jak originální, hehe) kosíte hlava nehlava. No a nakonec nesmí chybět takový ten souboj s bossem, tentokráte reprezentovaným ohnivým titánem.

Ale ono to vlastně do těch kulis poctivě budovaných Piraněmi sedí i s tímhle herním rozporem naprosto dokonale. Copak si nepamatujete jak končil Gothic 1? A co takový Gothic 2? Vždyť tam se konalo vlastně úplně to samé jako v Risenu, finále bylo vždycky někde v podzemí, kudy se člověk prosekával k hlavnímu záporákovi. Jen v Risen je tahle část možná ze všech "gothiců" nejdelší. Mně osobně to tolik nevadilo, i v průběhu posledních kapitol jsem se rád vydával na toulky po ostrově a objevoval nová místa s krásným výhledem, přesto chápu, že někoho takovéhle zakončení brát nemusí.

Ostrov jsem zkoumal docela poctivě, patřím mezi ty lidi, kteří radši všechno 3x prošmejdí, než aby jim něco uteklo, a počítadlo mi ukazuje něco málo přes 40 odehraných hodin. Not bad. Pár obrázků zde

Pro: atmosféra, vývoj pěkně od píky, malebný ostrov, gothic

Proti: místy zjednodušené, docela lineární konec, sem tam bug

+19

Legend of Grimrock

  • PC 80
Tak, dokonáno jest, hora Grimrock pokořena. Na Grimrock jsem se opravdu těšil od první chvíle, co jsem se o něm dověděl, což je asi 3/4 roku zpátky. Poctivý old-school krokovací dungeon tu nebyl už ani nepamatuju, takže nákup v první den vydání byl jasná věc.

No a jak jsem spokojen? Velice. LoG splnil prakticky vše, co jsem od něj očekával. Nečekejte žádný převratný příběh nebo úchvatné cut-scény, o tomhle dungeony nejsou. Tady tě zkrátka jako mizerné odsouzence hodíme do díry a poraď si jak umíš. Kobka je to vpravdě luxusní a poměrně rozsáhlá. Není v ní nouze o logické hádanky, pasti, nepřátele a ani spoustu tajných místností. Gradace jak herní náročnosti tak obtížnosti babrání se v dalším postupu je s přibývajícími patry opravdu znát a tak, i když se vám prvních pár pater zdá ne úplně lehkých, ke konci si budete říkat, že to byla procházka růžovým sadem.

Herní mechanismus je jednoduchý a rachle přejde do krve. Při soubojích je to samý úskok, seknutí, úskok, seknutí, ale o to větší je pak radost z každého poraženého nepřítele, zvlášť pokud se vám v uskakování daří a vyváznete třebas bez šrámu. Kouzla, ač jich není přehršel, jsou zajímavá, a skládání run boj oživuje podobně jako třeba v starém Dungeon Masterovi. Inventář je přehledný, Celkové nastavení obtížnosti je při ohlédnutí nazpátek vyvážené (dohráno na normal).

Hrál jsem v takovém "klasickém" složení party: 2x bijec (mínotaur - sekery + armor, člověk - hospodský pěstní rváč), 1x rogue (assassin přes zbraně nablízko) a 1x mág (ledová magie a spellcraft) a každá z postav měla určitě něco do sebe. Zejména pomalý a neohrabaný mínotaur byl ke konci k sežrání.

Co by se hře nechalo vytknout je mírná repetitivnost. Jasně, je to podzemní žalář, tak se nedá čekat žádná designérská nirvána, přesto by prostředí mohlo být trochu variabilnější (díky alespoň za ty tři rozdílné typy, byť železná část je dost krátká).

Celkově je ale nutno Grimrock všem příznivcům žánru rozhodně doporučit. Pevně věřím, že se dočkáme nějakého toho expansionu nebo třeba druhého dílu. Možnost se tu určitě nabízí, stačí se podívat, že při zakládání nové hry vyskočí nabídka k výběru mapy...

Play time: 16:50
Monsters killed: 538
Items found: 738
Secrets: 66/71
Treasures found: 5/7
Toorum's notes found: 16/16
Skulls found: 5
Iron doors opened: 10/10
Tiles moved: 26119

steam achievments: 31/40

Pro: konečně zase krokovací dungeon jako za starých časů

Proti: přeci jen trochu repetitivní

+24

Bulletstorm

  • PC 80
Nečekal jsem žádný zázrak, ale nakonec musím říct, že Bulletstorm je super. Je super, pokud od něj nečekáte nic víc než "tupou koridorovou střílečku".

Nebudu tu zbytečně rozebírat všechno to střílení, zbraně, elektrický bič nebo kopání z útesů, protože toho se již zhostili jiní. Já se jen drobně pozastavím nad prostředím, ve kterém se Bulletstorm odehrává. Proč? Protože je kulervoucí! I když se jedná o ne zrovna nejmladší unreal engine, hra prostě vypadá fantasticky. Já zkrátka miluju tenhle komiksem šmrncnutý výtvarný styl laděný do barev post-apo s notnou dávkou sci-fi elementů. A to je (spolu s herní délkou cca 8-9 hodin) taky hlavní důvod, proč jsem Bulletstorm shltnul jako malinu.

Tempo je řádně svižné, ale krom všeho toho střílení a kopání je tu i spousta času a prostoru na úchvatné výhledy do krajiny, na rozbité město či přehradu. Možná i díky tomu mi opravdu nevadil ten místy až moc stísněný koridor. Ty výhledy za to zkrátka stojí.

Pro: výtvarný styl, prostředí, herní mechanismy, bič

Proti: ovládání občas zaškobrtlo, sem tam chybka

+13 +14 −1

LIMBO

  • PC 75
Limbo je... no, ono je... je prostě tak trochu jiné.

Herní náplň není vůbec ohromující, pobíháte si tak po světě, snažíte se dostat vždy o něco dál, umíráte. A umíráte často. Co se týká puzzlů bránících v dalším postupu, nejedná se naštěstí o jedno schéma, které by se neustále opakovalo, ale čeká vás jak správné drcení kláves v přesně daném načasovaném pořadí, tak hrátky s gravitací, magnetismem a jinou fyzikou. Svět se bude točit, zhasínat, problikávat elektřinou, fajn. Hádanky poměrně slušně gradují a ke konci vás opravdu donutí trochu přemýšlet. Bohužel je to ale pořád trochu málo, jako by tomu chyběla nějaká ta šťáva nebo aspoň chvilkové vyskočení ze zajetých kolejí. Není to sice vysloveně špatné, ale také to není žádný desítkový zázrak.

Grafika, styl, noir, blah blah blah. Ano, Limbo má naprosto úžasnou grafickou stylizaci, kdy černobílé světlo sporadicky střídá všudypřítomnou černobílou tmu. Panáček je krásně naanimován a i ty desítky jeho úmrtí vypadají pěkně. Všechno se krásně plynule hýbe, rozanimování všeho toho, co se hýbe, je taky na jedničku. K tomu se ozývá sem tam nějaký náznak temné hudby nebo jen zvuků prostředí, což je fajn. Ale pořád je to trochu málo.

Proč? Příběh jako by nebyl. Prostě jdete dopředu a snažíte se neumírat tak často. Nakonec se sice potkáte s jakousi slečnou (sestra?), a dokonce je to v té jedné jediné animaci podkreslené náznakem hudby slušně vygradováno, ale pořád to na mě působí tak trochu mdle. Je pravda, že ty tři herní hodiny uběhly celkem příjemně, i když místy bylo Limbo opravdu nudné. Zaplatit plnou cenu, asi bych trochu litoval, ale za nějaké 3€ ve slevě to určitě stálo.

Pro: stylizace

Proti: občas stereotyp či nuda

+16 +17 −1

Batman: Arkham Asylum

  • PC 80
Batman je dobrá hra. Zdaleka to však není hra perfektní. To hlavní na čem hra staví, tedy souboje, je naštěstí zpracováno dobře. Batman není žádné ořezávátko a tak jsou k vidění všelijaké možné i nemožné údery mající za cíl zneškondit protivníka. Je to efektní, často i efektivní a vcelku dobře ovladatelné. Ostrov Arkham je parádní. Najde se v něm spousta různorodých prostředí vměstnaná na relativně malou plochu, přesto však nijak násilně a celkově ostrov působí dá se říci "přirozeně". Tady ale hlavní klady končí. To ostatní ve hře je sice zpracováno na první pohled pěkně, ale už to zdaleka není tak čupr jako souboje samotné.

Hádanky Riddlera jsou sice fajn, když kolem nich procházíte při hře, ale motivace, která by mě nutila zpětně procházet hru (s novými udělátky) a snažit se je všechny získat, tady už hraničí se sebemrskačstvím... Stejně tak zvláštně působí některé chyty pro hák - dvě naprosto stejné římsy vedle sebe, leč jen jedna aktivní pro zahákování. Samozřejmě nelze čekat, že půjde vylézt všude a všechno, ale takovéhle drobnosti trochu zamrzí.

Celkově je ale Batman slušná, dobře odsýpající akčňárna, která rozhodně stojí za vyzkoušení. Náročnost na HW je nízká, obtížnost přijatelná (alespoň na normal) a herní doba tak akorát (u mě nějakých 12 hodin). Pominu-li tak vcelku zbytečné hádanky, hra si doporučení bez mrknutí oka zaslouží.

Pro: stylizace, soubojový systém, animace

Proti: některé slabší pasáže + zbytečné hádanky

+9

Penny Arcade Adventures: On the Rain-Slick Precipice of Darkness: Episode Two

  • PC 80
Dvojka pokračuje přesně tam, kde jednička skončila. A to jak příběhem, tak hratelností i zpracováním. Herně prakticky vše zůstalo při starém, přibyla však nová prostředí, přátelé i nepřátelé a příběh se zase o kus posunul. Herní doba je plus mínus stejná jako u první epizody (kolem 6 hodin), takže není problém za víkend dohrát a řádně se u toho zabavit.

Největší změnou v hratelnosti jsou tak nejspíš nové schopnosti v soubojích. Při útocích Gaba už není třeba zběsile bušit do mezerníku, ale princip je trochu sofistikovanější v podobě mačkání směrových kláves tak jak si hra píská. Podobně je tomu i u Tycha, kde je nejsilnější útok poměrně solidní výzva, aspoň pro zmatkáře jako jsem já :-)

Celkově vzato kvalita s druhou částí určitě nespadla, možná dokonce o chloupek vzrostla zejména díky zajímavějšímu (a variabilnějšímu) prostředí, ve kterém se budete pohybovat.

Pro: humor, prostředí

Proti: stejně jako v minulé epizodě občas zdlouhavé

+3

Elven Legacy: Ranger

  • PC 75
Datadisk Ranger se hraje stejně jako původní Elven Legacy, změnily se jen kulisy a příběh. Ten je divný a nijak moc nedrží při sobě, takže tady hra jednoznačně ztrácí. Naštěstí slušné jméno zachraňují boje - tentokráte elfy potkáte maximálně jako nepřátele, zato máte k dispozici množství jednotek lidské rasy. Strategii je tedy nutno od základů překopat, jelikož hlavními jednotkami se s namísto lučištníků stanou kopiníci. Hlavní hrdina Cornelius má sice pár dobrých schopností, ale ani zdaleka to není takový buldozer jako byl v původní hře Saggitel. Naštěstí vše zachraňuje bratr Lucius, který je velmi schopným řezníkem.

Obtížnost opět nepolevila, spíš naopak. U dvou misí, kde bylo potřeba přežít X kol, jsem dokonce sáhnul po berličce "easy", jelikož mě neustále se valící hordy nepřátel docela štvaly. A vůbec... Hra má bavit a ne stresovat. Když pominu tuhle a támhle pár takovýchhle chybek, tak Ranger pobavil solidně na necelých 10 hodin.

Pro: nové jednotky a strategie

Proti: příběh

+2

Penny Arcade Adventures: On the Rain-Slick Precipice of Darkness: Episode One

  • PC 80
Dohráno za dvě odpoledne (něco kolem 5 hodin) a je to fajn. Prakticky celou dobu je to zábavné a vtipné, o komické situace není nouze a postavy neustále hláškují. Humor je zkrátka hlavní složka hry. Za vše mluví už jen hráčova výzbroj tvořená hráběmi nebo podpůrné postavy jako líný kocour či růžový robot. Ani nepřátelé nejsou žádní fádní panáci a kosit tak budete robůtky s poetickým názvem Fruit Fucker mark I-IV, šílené mimy nebo otravné bezdomovce. Příběh je správně komiksový a nechává hráče řádně napnuté do druhého dílu.

Technické zpracování je parádní. Kombinace kreslených animací se stylizovanou grafikou nikoho neurazí, ale hlavně dodává další humornou složku. No koho by nerozesmál robot smilnící s pomerančem? Nebo mužský pěvecký soubor snažící se vás zabít pobrukováním v #C? Těším se na dvojku.

Pro: styl, humor

Proti: místy zdlouhavé přesuny

+6

Elven Legacy

  • PC 90
Počítadlo odehraného času se zastavilo na přibližně 25 hodinách čistého času, což vyústilo v další strategický zářez na pažbě. A je o to cennější, že mě hra (možná i díky své nemalé obtížnosti) opravdu dobře bavila.

K EL jsem se dostal prakticky náhodou během nějaké akce na steamu, kdy se dala pořídit za pár korun. Už dřív jsem po ní tak po očku pošilhával stejně jako po jejím předchůdci Fantasy Wars, ale až když se objevila tahle nabídka, neodolal jsem. A pak jsem už od prvního spuštění věděl, že to chyba rozhodně nebyla...

Kampaň, ač značně klišoidní, je zajímavá a neustále hráči předhazuje nové věci, jednotky či prostředí. Herní princip je jednoduchý, každá mise představuje hexagonální hrací plochu, kde si rozmístíte jednotky a s jejich pomocí se snažíte splnit určený cíl (občas je cílů víc, včetně některých bonusových). Tah každé jednotky se skládá ze dvou částí: pohyb a akce (boj, kouzlení, uzdravení), přičemž obě části jsou na sobě nezávislé, ale lze je provést za tah maximálně jednou. Jednotky včetně několika hrdinů s vámi postupují kampaní a s tím jak sbírají zkušenosti se z nich stávají stroje na zabíjení (zejména z oněch hrdinů). Sympatické je, že vám hra nedá nic zadarmo. Peněz na nákupy nových jednotek (mezi misemi) je málo, každá mise má pak ještě tahový limit, do kterého je třeba ji splnit. Tyto limity jsou tři (zlato, stříbro, bronz), přičemž za rychlejší splnění dostáváte větší bonusy (např. nové jednotky nebo artefakty). Hrál jsem na střední obtížnost a nutno říct, že na zlatý limit jsem splnil ani ne polovinu misí. Některé jsou opravdu proklatě těžké. I díky této časové limitaci dává samotný bojový princip opravdu vyniknout plánování akcí dopředu, kdy je třeba rozvrhnout kam koho posílat a kdy útočit nebo se raději stáhnout pod ochrannou palbu spřátelených lučištníků.

Závěrem jen dodám, že po technické stránce nemám hře moc co vytknout. Trochu jsem se obával bugů či nestability (přeci jen se jedná o hru z Ruska), ale za celou dobu jsem se s ničím takovým nesetkal. Hra se dobře hraje, hezky se na ni dívá i se hezky poslouchá. Výborně!

Pro: rpg prvky, grafika, hudba a koneckonců i příběh

Proti: místy šibeniční limity

+8

Hydrophobia

  • PC 75
Na to, že se původně mělo jednat o pouhé tech demo, není Hydrophobia vůbec špatná hra. Sice to není až taková pecka jako tomu bylo v případě jiného tech dema Far Cry, ale pořád se jedná o kvalitní titul s hezkou grafikou, pěknými efekty a zajímavým příběhem.

Herní náplň se postupně mění od pouhého pobíhání, šplhání, skákání a hackování k mnohem akčnější složce v podobě střílení a využívání speciálních vodních schopností = převážně dělání vln a házení lidí/barelů k likvidaci všech teroristů, kteří se vám postaví při záchraně Queen of the World do cesty. Ač na akční část většina lidí pohlíží s despektem, nutno podotknout, že to ke hře tak nějak patří. Ono asi ve skutečnosti nejde vyřídit teroristickou bandu jen zlehka hopkaje po špičkách v temných koutech, potrubích a ventilačních šachtách (tímto zdravím Deus Ex).

Samotné hraní zabere nějakých 5 hodin, kdy většinu času nenarazíte na žádný problém. Jedná se povětšinou o maličko rozvětvený koridor, takže není moc kde bloudit. Všemu pak pomáhá šikovné udělátko pro hackování, dešifrování vzkazů a nápovědu kam pokračovat dál. Obtížnost není snad s výjimkou finálního bosse nijak přestřelená a značně filmový příběh drží vše po hromadě tak, že máte stále nutkání pokračovat.

Grafická stylizace je pěkná, voda vypadá (a chová se) dobře, ohně hoří, voda je hasí, vše se pěkně hýbe, ... Náročnost na hardware není úplně zabijácká, ale starší stroje by zde mohly narazit. Mé levné i3 + 8gb ram + gf 275gtx hru rozhýbalo až na pár drobných zaškobrtnutí na plné detaily v rozlišení 1680*1050.

Pro: stylizace, fyzika, příběh

Proti: občas zlobí kamera

+6

Medal of Honor: Airborne

  • PC 60
Airborne je všechno jen ne originální nebo snad dokonce dlouhá hra. Tenhle vypečený kousek se snaží hráče zaujmout velice filmovým pojetím, kterého se zuby nehty drží od začátku do konce. Někdy úspěšněji, jindy však o něco méně. Čím se ale filmu blíží velice, to je délka. MoH:A není problém dohrát za jedno odpoledne a ještě vám zbyde čas na siestu po obědě, vydatnou svačinu a před večeří si klidně můžete jít ještě na nějakou tu hodinku zaběhat. Hra se snaží stopáž nahnat jak jen to jde, takže briefingy nebo zdlouhavé seskoky padákem (prakticky po každém úmrtí) nejdou přeskočit, stejně tak nejde skipnout ani úvodní EA logo a i samotný nájezd do menu trvá pěkných pár vteřin... Nějakých "pár vteřin" se nemusí zdát moc, ale v kontextu délky hry je to docela vysoké číslo.

Samotná herní náplň je překvapivě složená z velké části ze střílení. Kdo by to byl ve hře z druhé světové čekal? Krom toho si užijete i nějaké to házení granátů nebo odpalování výbušnin. A to je tak asi všechno, co hra nabízí. Příběh prakticky neexistuje, jedná se o pouhý slepenec celých šesti misí. V nich stačí pobíhat po mapě od šipky k šipce a plnit úkoly: "znič tohle" nebo "dojdi semhle". Proces inovace či invence autorům zřejmě nic moc neříkal...

I když zbraně působí spíš jako špuntovky nebo plivátka hrášků, tak střílení samotné je vcelku fajn, hlavně díky onomu filmovému zpracování. Všude totiž něco vybuchuje, létají letadla, padají padáky, sem tam nějaká cut scéna. Tohle je zkrátka asi nejsilnější prvek MoH:A. Zbraní ve hře není příliš a cca v polovině případů je nejde vzít ani padlým nepřátelům. Těch je x druhů, ale jsou si podobní jako vejce vejci, takže to je skoro vše na jedno brdo. Ke konci ale nastupuje elitní SS komando jak z nějakého béčkového filmu, které se do hry vůbec nehodí.

Celkově je Airborne ucházející zábava na jedno odpoledne. Dát za to víc než 2€ ve slevě, tak bych si rval vlasy a proklínal vývojáře. Takhle mávnu rukou a ponechám hru svému osudu (tzn. vyhnít).

Pro: filmové pojetí, prostředí

Proti: ostudná délka a i přesto zbytečné natahování hry, špatný systém checkpointů, bugy

+11

The Witcher 2: Assassins of Kings

  • PC 90
Původně jsem chtěl komentář napsat hned po dohrání, ale nakonec jsem nechal vše asi týden uležet a vykvasit, abych se k psaní dostal s trochu čistší hlavou. Zaklínač 2 je totiž jedna z mála nových her, na které jsem se opravdu těšil a to dokonce tak, že je to první (a na dlouhou dobu asi i poslendí) hra, za kterou jsem dal plnou zaváděcí cenu.

Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a hned vyslepičím, že jsem v zásadě spokojen a utracené sumy nelituji. Nový Zaklínač je bezesporu dobrá hra, i když k dokonalosti má pořád daleko. Co praští člověka do očí jako první je samozřejmě grafika. A ta je v tu rozhodně parádní. Avizovaným ódám na to, jak je Z2 celkově nejhezčí hrou, jsem moc nevěřil a o to víc mě udivilo, že prakticky nemůžu nesouhlasit (z her, které jsem hrál/viděl konkuruje vlastně jen Crysis). Tady se tedy CPR se svým vlastním enginem opravdu vytáhli. Ani náročnost není tak hrozivá a na mém PC zhruba střední třídy (core i3, geforce GTX 275, 8GB ram) vše krásně svištělo na plné detaily. Byl jsem rád, že na hudební stránce se podílel člověk se zkušenostmi z prvního Zaklínače (kterýžto soundtrack miluju) a nutno říct, že se opět jedná o skvělý poslech. Byť v porovnání s prvním dílem se možná nenajde tolik zajímavých a nápaditých melodií. Příběh se od začátku pěkně rozjíždí a i prolog je zpracován vcelku neotřele. Žádný velký tutoriál, ale vhození hráče přímo do hry beru jako velké plus. Navíc v pěkných kulisách a s ne zrovna snadnou obtížností. Zkrátka první dojem opravdu špičkový, tak jak se na hardcore RPG patří...

Druhý dojem není o nic horší. Prolog i s hlavním padouchem vzal za své a Flotsam je i se svým okolím parádní. Prostředí je zajímavé, zaplivané městečko obklopené divočinou prolezlou monstry a veverkami. Na atmosféře přidává i skrytá rasová nenávist a nemožnost dostat se pryč díky mořské příšeře... První kapitola také obsahuje asi největší koncentraci vedlejších úkolů, které jsou zajímavé a rozhodně nepůsobí dojmem, že jsou jen do počtu. Obtížnost zdaleka není jednoduchá a v případě přečíslení je smrt na denním pořádku. Základem úspěchu je dobrý meč, správně zvolená taktika a využití olejů, bomb a elixírů. Souboje jsou svižné a mně osobně nový systém úderů/krytí/znamení vyhovoval. Tempo si stále v největší míře určuje hráč. Zde už se také začíná projevovat skvělá vlastnost, kdy se hra nedělí na "dobrou" a "špatnou" cestu, ale je třeba dělat rozhodnutí, které jsou "někde mezi" a volíte spíš "menší zlo". Paráda.

Ani další kapitola v ničem nezaostává. Stále je tu kupa vedlejších questů, extrémně zajímvé prostředí, atd. atd. Na řadu už ale přichází ve výrazně větší míře politikaření a motání stále složitějšího a složitějšího příběhu. To je dovedeno do extrému v poslední kapitole, kdy se člověk musí opravdu snažit, aby se ve víru kolem svištících událostí neztratil (a taky aby si prostředí aspoň prohlédnul)...

Jak vidno, tempo hry se z počátečního mírného mění v pořádnou lavinu. Příběh graduje, vše spěje do finále, ale na můj vkus až moc rychle a zbytečně po hlavě. Člověk pak ve víru událostí opravdu nestihne lokace ani pořádně prošmejdit, natož objevit všemožné fičůry a schované questy či předměty. Nu co, alespoň důvod zahrát si hru znova (a třeba si vyzkoušet jak hru ovlivní jinak volené zásadní rozhodnutí). Bohužel se najdou i větší trny v patě. Inventář, přestože není úplně tragický, je docela nepřehledný. Vzhledem k omezené nosnosti je třeba si čas od času dát tu práci a prohrabat se všemožným bordelem, který za hru nakřečkujete, a nepotřebné věci prodat či zahodit. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby však pro nepotřebné krámy existoval vlastní filtr... Další věcí, která u mě ovace nesklidila je využitelnost alchymie, potažmo craftování. V první kapitole mají bomby, oleje i elixíry docela význam, ale s postupujícím čase ho naprosto ztrácí a během druhé a třetí kapitoly jsem je prakticky již nebyl vůbec nucen použít. A když už jsem je použil, tak spíš jen abych opět uvolnil hmotnost v inventáři. Výroba mečů či zbroje se tváří dobře, ale většinou je možné srovnatelné (nebo i lepší) kusy najít v průběhu putování. Asi poslední věc, kterou bych mohl (neoprávněně) vytknout, je absence "slovanského" prostředí, které se mi tak líbilo v jedničce. Bylo super procházet se krajinou, která jako by z oka vypadla tomu, co je všude kolem nás. A tak i když je ve dvojce prostřední parádní, tohoto se bohužel nedočkáme (což je samozřejmě zapřičiněno geografickým zasazením ve hře, takže to těžko lze brát jako chybu).

Resumé je, že mě Zaklínač 2 opravdu bavil, i když má své mouchy. Jedná se pořád o parádní hru, která, ač v mých očích předchůdce neporazila, ostudu své značce rozhodně neudělá.

Pro: audiovizuální zpracování, příběh, většina herních mechanismů

Proti: závratné tempo konce hry, nedotažená alchymie, inventář

+22

Half-Life

  • PC 70
Doplňování herních restů pokračuje. Tentokát však zdaleka ne tak optimisticky. Half Life je hra, kterou valná většina hráčů vynáší do nebes, což vesele potvrzuje i místní hodnocení. Proč? To asi nepochopím.

Hru jsem průběžně již od doby vydání zkoušel několikrát rozehrát, ale nikdy si neudržela moji pozornost déle než pár minut. Vždy jsem se do ní ale pustil s tím, že "tentokrát už to vyjde a já poznám, proč ji všichni tolik blahořečí". Nikdy se tak nestalo a nestalo se tak ani teď, kdy jsem ji po letech konečně dotáhnul do finále.

Přestože hra není vysloveně špatná, žádnou zázračnou aureolu kolem sebe nevytvořila a ze všech koutů slibovaná herní nirvána se tak nekonala. Prostředí je vcelku zajímavé, i když postupem začíná být značně repetitivní. Naštěstí se to ale spraví a design na konci hry při přechodu na Xen si zaslouží opravdu pochvalu. Místy jsem měl ale z level designu opravdu špatný pocit - procházení naprosto samoúčelných místností a chodeb nebo skákání po krabicích zavěšených kdesi ve vzduchoprázdnu uprostřed výzkumného komplexu? Kdepak, tohle není to pravé ořechové. Nepřátelé jsou vcelku originální, i když jejich variabilita není největší. Několik těch logických hádanek hru oživí, stejně tak jako zapojení jednoduché fyziky. Tempo hry je proměnlivé, ale většinu času se člověk úplně nenudí, byť se hra několika opravdu zdlouhavým (nudným) pasážím nevyhnula. Zbraní je přehršel, některé z nich jsou perfektní a člověk si je ihned oblíbí, jiné nenajdou prakticky za celou hru žádné uplatnění. O grafice dnes nemá, vzhledem k datu vydání, moc smysl mluvit, ale vysloveně ohavná není ani dnes. Což je úspěch, protože éra prvních akcelerovaných her je většinou největší zlo (i starší ručně kreslené hry morálně stárnou výrazně pomaleji).

Celkově mě HL nijak nenadchnul, ale ani neurazil. Hra mě na nějakých 13 hodin zabavila, byť s proměnlivou intenzitou. Hodnotím jako lepší průměr.

Pro: pár dobrých momentů, zajímavé mimozemské prostředí, závěrečná písnička

Proti: občas úsměvný level design, místy zcela debilní respawn potvor

+25 +27 −2