Fallout: New Vegas - Old World Blues

Rozehráli jste F:NV s traitem Wild Wasteland a pustina vám stejně nepřipadá dostatečně wild? V Big Empty se vám bude líbit. Přídavek Old World Blues, který by se klidně mohl jmenovat Odd World Blues, je pro mě obzvláště těžké hodnotit. Jako bych se ocitl v dalším z řady bizarních náhodných setkání z původních Falloutů, jen roztaženém na plochu 10 hodin. Zatímo ve starých dílech mi však zřícené UFO, nebo hádanky strážce mostu poskytly příjemné odlehčení a popkulturní odkaz, Big MT vytváří regulérní rozšíření Fallout universa. Bohužel nemůžu říct, že by mi to bylo úplně po chuti.

Obsidiani se rozhodli rozbalit ve světě Falloutu svůj vlastní létající cirkus a z velké části jim to vychází. I když jsem se u toho snažil sedět, slovy Vincenta Vegy, vážnej jak h*vno, kolikrát jsem se při bizarních výlevech přesluhujícího think tanku přistihl s tupým úsměvem na obličeji. A to jsem ještě netušil, že mě o pár hodin později bude buzerovat mini-securitron Muggy s úchylkou na hrnky. To že i ten humor občas drhne je při takové kadenci pochopitelné.

Trochu víc mě trápila samotná herní náplň, která mi připadala taková nekonzistetní. Chodit po úchylných laboratořích, ve kterých jsem nucen naněkolikrát procházet různými testy, střílet při tom kostlivce a ultraodolné robo-škorpiony asi nebylo něco, co bych ve Falloutu kdy potřeboval. Na druhou stranu se zde opět objevuje část backstory některých postav z ostatních DLC a právě tyto střípky nakonec dávají všem těm podivnostem smysl, jakkoliv mi úplně nesedly.

Jako jednoznačné plus bych pak označil noční zpracování Big MT. Ty nasvětlené kupole vypadají strašně cool, a Big MT bylo vlastně jediné místo ve F:NV, kde jsem vyloženě preferoval hraní po setmění. Zároveň je to i jediné místo, kde jsem měl nepřetržitě puštěné zdejší rádio. Jsou tam fajn pisničky a tak nějak mi to k celému tomu panoptiku sedlo.