Inu nečekal jsem za rok vývoje nějaká výrazná zlepšení a s původním konceptem jsem byl spokojen. Opět zde máme tři kampaně, tentokráte mimo spojenců a Německa můžem zkusit partizánčit. Přesto změn je oproti první fázi vskutku jen několik:

Graficky jsem žádné výrazné zlepšení nezaznamenal, snad jen v nočních misích můžou tanky zapnout světla. Jestli je tam nějakej novej efekt výbuchu nevím - mě se to zdálo stejný.

Povětšinou se boje odehávají na jihu (Afrika, Itálie) a tak je sice prostředí vizuálně obměněno, ale není to nic, co by mělo vliv na hru samotnou. Dokonce lze říct, že Afrika je jaksi nudná až jednotvárná. Pokud jde o počet misí v jednotlivých taženích, pokud jsem správně počítal je jich celkem dvacet. To je o třetinu míň jak u předchůdce! Poslední kampaň o čtyřech misích je vskutku výsměch hráčstvu.

Krom nových jendotek a prostředí tak hrajem to stejný a bohužel jsem nyní už místy zaznamenal mírný stereotyp, kdy v jednotlivých misích autorům docházely nápady jak herní koncept ozvláštnit. Škoda. Obtížnost(HARD), je sice pořád odpovídající challenge, ale třeba poslední německá i partizánská mise byla opravdu unfair, možná až moc.

Bohužel je zde zaběhlý koncept postupného nakupování a "šlechtění" vlastní armády zúžen, snad v polovině misí člověk dostane jednotky přiděleny autory a to zamrzí - není nutno si je šetřit dál.

I hudba je jaksi melodičtější a vůbec se tak nehodí k zobrazovanému, bohužel.

Na jednu stranu jsem byl rád, že hra zůstala u zaběhlých mechanismů z prvního dílu (proč měnit něco co tak skvle fungovalo?) a servíruje hráči jakoby první díl v růžovym, na střaně druhé tak bohužel začínají být mise trochu navzájem podobné a stereotypní.

I přes mnohé výtky se stále jedná o kvalitní hru a udrží se s přehledem na 80%

Podle recenze jsem si řekl, že tohle by mohla bejt dobrá alternativa k mainstramem oblíbeným hektickým strategiím a tak jsem zkusil rozject fázi 1:

Graficky hra vypadá i dnes stále hezky a vůbec s audiovizuálním zpracováním jsem byl nadmíru spokojen (a to ani neberu tak nějak v potaz rok vydání). V době, kdy se dostala hra na pulty se muselo jednat o špičku a je to stále sakra znát.

Narozdíl od typických strategií zde není možno jednotky tvořit v průběhu hry, ale naopak ideálně by hráč (obtížnost HARD) neměl přijít nejlépe snad ani o jedinou. Velice zajímavý mechanismus postupného přenášení obtížnosti do dalších misí, kdy mrtvá jednotka i její zkušenosti jsou nenávratně pryč a tak člověk může jen doufat v dokoupení několika málo nezkušených nováčků do další mise (pokud na to člověk získá dostatek prestige). Může se tak klidně stát, že mise je úspěšná, ale hráčova armáda utrpí tak vysoký ztráty, že je prakticky nemožné uspět v misi nadcházející.

Hru jsem tak byl nucen hrát opatrně a vskutku rozvážně, neboť zbrklé útoky si téměř vždy vyžádaly těžko akceptovatelné ztráty. Takovýmto neoromyšleným "Hurá na ně!" pokusům jsem se později již zcela vyvarovával a raději vždy využíval pěchotu k pečlivému průzkumu terénu, než jsem vyslal tanky na frontální boj. Někdy jsou ale útoky UI dost nepředvídaltený (skripty) a těžko předem vědět, jak je vhodné své oddíly rozestavět. Ztrátám se tak nejspíš zcela vyhnout nejde (tedy nepoužívá-li člověk taktiku SAVE-LOAD) a mě se to povedlo jen v pár počátečních misích. Každopádně smrt svěřence vždy zamrzí, každej vojáček se počítá, což u strategií člověk často nezažívá. Škoda, že jednotky nešlo unikátně pojmenovat, určitě bych toho využil.

Kampaň sleduje netradičně hned všechny tři hlavní strany konfliktu a můžeme si tak vyzkoušet i často opomíjené německo. Délka těchto je odpovídající a celkově je hrací doba výrazně nadprůměrná, myslím si. Některá náročnější mise mi trvala třeba i přes hodinu a půl, celkově jich zde bude tak okolo 30-ti. Levely se snaží vždy něčím ozvláštnit herní koncept a tak se mi překvapivě snad ani jedinkrát nestalo, že by mě jejich náplň nudila. Především obranné mise měly sakra říz. Každá mina dobrá!

Co mě taky překvapilo, jsou mnohý detaily, kterými se hra zabývá - zkušenosti jednotek, volitelné vybavení pěchoty (čluny, miny, výbušniny, dalekohledy, detektory kovu,...), vojáci se můžou plížit nebo jen zakleknout (to hraje zásadní roli při průzkumu a zacilování dělostřelectva), vozidla a tanky nejsou "živý", ale lze s posádkou vystoupit a zvolit jiný dopravní prostředek nebo obsadit budovu a původní poničený dopravní prostředek nechat opuštěn. K přesunu pěchoty lze pak využít i civilní nalezené náklaďáky. Samozřejmostí je pak užívání nepřátelské ukořistěné vojenské techniky - děl, tanků ale i vlaků nebo lodí. Všechny těžší zbraně mají mimo damage navíc i svůj údaj o počtu munice - tedy, že těžkému tanku dojdou náboje do hlavního děla - to není vůbec ojedinělá situace (přichází tak nutnost zásobování), zásahový zóny jednotek = nesymetrické opancéřování obrněnců, možnosti oprav potom nejsou nekonečný a jakmile dojdou inženýrům zásoby/munice, je nám tolik hodnotnej repair-truck/ammo-truck k ničemu a mnoho dalších podobných vychytávek, který nutí hráče strategicky plánovat daleko dopředu. Nesmím taky zapomenout, že hra obsahuje výbornej multiplayer i skrimish, kterej herní dobu ještě příjmně může natáhnout.

Těžko říct, čím tohle vylepšit. Snad jen vzdálená podpora (nálety, dělostřelectvo) byly moc rychlý (okamžitý) - což především u náletů je dost nereálný a zvýhodňující. Taky někdy hra hráči "půjčí" nějaké spojenecké jednotky a vzniká bordel v tom, který z nich potom hráči zůstanou do další mise a který ne - z hlediska otázky koho poslat do první řady formace je to víc jak určující informace (ztráty zapůjčených jednotek člověka až tak nebolí, v další misi o ně stejně přichází, i když na prestige to asi vliv mít bude).

Dlouho mě žádná strategie nedokázala takhle pohltit a poněvadž jsem se bavil od začátku do konce, nebojím se udělit právoplatnejch 90%. Hurá na druhou PHASE!

Pár dní po zakončení DI jsem se vrhnul na DLCéčko.

Jak to tak už bejvá, hrajem za známou postavu z původní hry i víme jak to celý dopadne...

Oproti prvotnímu volnějšímu tažení mě zde čekala lineární střílečka (nábojů bylo tentokráte opravdu hodně), což by mi až tak nevadilo, naopak si dokonce myslím, že je to vcelku příjemný oživení původního konceptu.

Méně spokojen jsem byl už s prostředím, kdy v kosmeticky pozměněnym městě to ještě ušlo (přesto jsem ty ulice důvěrně znal), ale věznice podruhé mě teda nenadchnula - zase ty stejný opakující se chodby, co mi nesedly už prve.

Co sráží kvalitu DLC snad nejvíc je však okatě nekonečnej respawn zombíků (na některých místech), kvůli kterýmu jsem s tím chtěl několikrát seknout, nakonec jsem hrdinně vydržel. Místo taktiky zde přichází na řadu divoká zběsilá řežba, kdy zombále nabíhávaj ze všech stran.

No a ačkoliv příběhově se zde dozvíme mnoho důležitejch informací (tohle mělo vyplynout už z původní hry? To jsem teda nestihnul..), tak herně se jedná jen o průměrný přídavek, kterej jsem dohrával do závěru jen s určitým sebezapřením, bohužel.

60%

Ačkoliv jsem se obával, že mi hra něčím nesedne, její popis zněl jako můj šálek kávy, tak jsem do toho šel i přes jistou počáteční nedůvěru:

HUD
Přestože jsem v nastavení všechny ty blbosti povypínal, tak zaměřovač, radar a všudepřítomný akční ikony zde zůstaly, stejně tak třeba zcela nezbytná ikona pro info, jestli postava je v pokleku nebo běží. (ano je to celkem často a ano, ikona se samozřejmě zobrazí přímo vepropstřed obrazovky!)
Jako vždy, a možná jsem s tím už i trapnej, se ptám: PROČ? Proč to kua nejde vypnout? Naštestí si stejou otázku položil někdo předemnou a vyřešil to - nabušil prostě externí konfigurační soubor, kterej to vypne. Díky za tuto úpravu! Všem, kdož mají rádi challenge, autentičnost i příjemně vyšší obtížnost, můžu vřele doporučit! Pravda třeba kolik mám dílků života se pak zjitit nijak nedalo a v interiérech jsem vskutku tápal, neboť mapa zde není k dispozici. Když se tedy řeklo třeba "najdi Billa" tak jsem ho musel opravdu hledat.

Graficky i zvukově hra působí skvěle, prostředí tropickýho ostrova se povedlo, i muziku jsem ponechal zapnutou, k probíhajícím dějům poměrně sedla, hra s ní hezky šetřila na konkrétní napjatější situace a tak se nestačila oposlouchat. Dobrá práce. Snad jen mi místy připadlo, že zde uvedená apokalypsa zuří už mnohem dýl - všechno působilo tak nějak moc zrezivěle, ušuntěle, rozpadle a zničeně - spíš jak po zemětřesení. Taky je na místě ještě pohanit, že denní doba je tak nějak neměnná a brzy jsem si uvědomil, že se těším na hrůzunahánějící setmění zbytečně, stejně tak jsem se nedočkal výraznějšího, tolikrát avizovanýho monzunovýho slejváku. Pršelo jen velmi zřídka, lehce, jen v jedné lokaci a jen několik málo minut, aby se zas vyjasnilo.

GAMEPLAY
Po výbornym nenásilnym intru (dost připomíná klip k tracku "Smack My Bitch Up" od The Prodigy) se zvolený hlavní hrdina probouzí ráno s kocovinou na hotelovym pokoji. Tedy předhazují nám zde autoři jaksi oyčejnou postavu, kterou by klidně mohl být sám hráč - "normální" člověk na dovolené v luxusním středisku budící se po divoké párty - jako bych se sám viděl O:-) (to že jsem si vybral nějakýho baseballovýho šampióna ve výslužbě jsem jaksi vnitřně ignoroval)

Poměrně brzy se hráč dostává do otevřeného herního prostředí, který je rozlehlý, nelineární a člověk pocítí dostatek volnosti ve volném průzkumu. Zde je nutno všemožnými, často improvizovanými zbraněmi likvidovat nakažené (prostě zombíci). Boje samy o sobě nejsou příliš obtížný, přesto je likvidace zombálů zábavná a místy i takticky náročná (volba zbraně dělá hodně a neliší se zdaleka jen udělenou damage). Vyzdvihnout musím poměrně realistický pohyby zombíků. Zpracování střelby se taky povedlo a nedostupnost munice atmosféru hry skvěle okořeňuje. Akorát nevím, proč když se konečně nakaženejm podaří mě srazit k zemi, přestanou útočit, dají si čelem vzad a spokojeně se započnou potácet směrem pryč a až když se znova zmátořím, zase jakoby pokračujou v útoku. Asi vyladění obtížnosti? Škoda mohlo to bejt o něco tužší! Pád v chumlu nakažených by se pak rovnal jisté smrti.

Neduhem gameplaye je pak bezesporu respawn nepřátel. Zaprvé jsou to stejní zombíci na stejných místech a zadruhé jsem několikrát byl přímým svědkem zhmotnění nepřítele z několika metrů. Trochu mě taky zamrzelo,každá kontaktní zbraň se jakýmsi způsobem za chvíli (opravdu jen pár úderů) opotřebuje a nelze s ní pak prakticky udělit žádná damage. Pak ji (za peníze) sám na ponku nějak opravím a opět je to smrtící nástroj první třídy. No, moc logický mi to nepřijde, ale jasně - potřebovali jsme mechanisnus jakým donutit hráče často měnit zbraň, aby to bylo co nejmíň stereotypní. No dobře.

Vůbec uprostřed jakoby apokalypsy, kde by člověk (i hráč) měl jaksi konečně prozřít a zjistit, že ty prachy jsou vlastně k ničemu - "jenom papírky, co nejdou jíst" - zde je tomu jaksi naopak - hrdina se pakuje na každym rohu - hra nepřímo nutí prošmejdit každej bágl/mrtvolu po cestě a krást z nich peníze. Proč? No abych si za ty prachy sám potom opravil ten hasák - to dá rozum. Popřípadě lze ještě od nějakýho darmošlapa i nakupovat. Peníze pak mají po kapsách téměř všichni - i takovej polonahej domorodec z jungle má u sebe třeba 1500$.

Příběh - jde o variaci na stokrát použitej "epidemickej" scénář, ale tady jsem se toho mohl jaksi účastnit na vlastní pěst a tak mi příběh v ničem vyloženě nevadil, ale rozhodně ho nemůžu ani pochválit. Těší mě však, že hra poskytuje možnost projít ji vlastním tempem a prošmejdit všechny zákouotí lokací bez nutnosti někam se hnát. Škoda je, že díky kooperačnímu multiplayeru jsou videosekvence prezentovány hráči jakože se jedná o skupinu čtyřech hrdinů - atmosféra situací a vlastně i příběh vlka samotáře tím dost trpí.

Inventář je řešen jaksi divně - tedy máme asi osm pozic pro zbraně se plní jaksi samovolně při sběru itemů a tak se často třeba stalo, že jsem do sebe místo úderu mačetou uprostřed souboje se zombálem nedopatřením obrátil flašku s whiskey. S invnetářem jsem bojoval celou dobu a asi jsem, přes upřímnou snahu nepřišel na to jak jej efektivně využívat. Bohužel.

Celkově musím uznat - poměrně zajímavá hra, která by u milovníků zombálů a apokalyptickejch scénářů neměla zůstat bez povšimnutí - příjemný audiovizuální zpracování, slušná atmosféra, zabávnej gameplay, překvapivá volnost i poměrně slušná obtížnost bojů. Škoda, že ještě nešel vypnout ten playerautorespawn - tedy myslím automatické zrození hráče po své smrti (navíc několik metrů od místa skonu) a prakticky bez postihu (dobře, pár doláčů si to vždy odepsalo). Pak to bylo směšně snadný.

Jdu vyzkoušet datadisk.

80% (kdybych nevygooglil konfigurák na odebrání HUDu, bylo by to za pětasedmdesát)

Ačkoliv jsem s 3d akcema vlastně v podstatě své primárně začínal, poslední dobou na ně většinou spíš nadávám, jelikož nesnáším autoheal, tolik zvýhodňujicí pohled třetí osoby, snadnost, přeplácanost, zbytečnou teatrálnost, všechny ty trapný ukazatele (HUD) nebo tupou lineárnost těchto sice zpravidla audiovizuálně vymazlených, ale jinak herně velmi chudých titulů. Něco takovýho jsem očekával i u pokračování MoH:

Na začátku nás hra přinutí dát si tři cvičný (nudný) seskoky a pak už hurá do akce. Hned v první misí hra dokazuje, že autoři naštěstí nezvolili tak zlou cestu:

Každou misi člověk začíná seskokem z Douglase a světe div se, můžu skočit kam se mi zachce:
Jsou zde sice vyznačeny jakýsi zóny určení, ale i tak je plně na hráči, kam padák navede. Klidně pak člověk může přistát na střeše, hradbě, věži nebo jiné strategické pozici. Zpravidla pak můžem úkoly plnit v libovolném pořadí a tak se stává místo dopadu předmětem plánu průběhu celé akce. Prostředí je povedený - tedy nelineární, dosti členitý i detailní a podobá se spíš dobrým multiplayerovým mapám se spoustou zkratek, žebříků, plošin, odboček, místností, možností jak místo obejít - v žádném případě není nutné jít jedinou cestou vpřed. Zobrazované prostředí je dosti proměnlivé a vůbec design jednotlivých lokací se povedl, především poslední mise stojí opravdu za to, myslím si (Flak Tower).

Sice mi hra nedovolila vypnout zaměřovací kříž a ostatní HUD, ale naštěstí jsem vygooglil jakejsi cheat, kterej toto umožňuje. Cheat jsem tak použil poprvé v životě (opravdu) a doufám naposledy. K mému překvapení vskutku stačilo napsat "~SHOWHUD" a bylo to všechno pryč. Proč tohle není normálně přístupná volba v nastavení, to ví snad jen šéf projektu a sám pánBůh.

K mémi neutuchajícímu údivu, autoheal zde naštěstí není přítomen a tak je nutno sbírat tradičně lékárny - jak za mlada (část healthů se sice vždy obnoví, ale na nejtěžší obtížnost si hrubá chyba vyžádá klidně i 1/2 všech healthů, takže smrt potom může nastat velmi rychle, kdykoli a náhle), taky je zachováno vyklánění zpoza překážek. Toto je řešeno poměrně moderním způsobem, tedy jedním vykláněcím univerzálním tlačítkem a směr tohoto pohybu pak člověk volí směrovými tlačítky: jak jsem si zvykl, celkem dobře to fungovalo.(třeba vyklonit se nahoru - to mi často v jiných hrách scházelo)

Trochu přehnanej mi místy přišel respawn nepřátel (HARD) - ten sice nebyl nekonečnej, ale na některých místech až přehnaně dlouhej a těžko uvěřitelnej. Přesto hra nenutí hráče nelogicky stále jít kupředu proti přesile, stačí prostě chvíli vyčkat, ubránit pozici a cestu vpřed vyčistit zvládnutím náporu útočníků. Několikrát jsem ale bohužel nedopatřením narazil na místo M - tam kde se němci zhmotňujou odnikud a to moc dobře nepůsobí - kvalitu titulu to dost sráží.

Máme zde v rukách poměrně oldschoolovou akci z WW2 v hezkym kabátě, důstojně pokračuje v sérii a dle mýho názoru tohle není vůbec šlápnutí vedle a ačkoliv superlativy se taky nijak až tak neoháním, pokud máte v oblibě akce z druhý světový, byl by hřích v záplavě kravin právě tenhle kousek minout bez povšimnutí, myslím si. Škoda že je to tak krátký. Snesl bych 2x tolik.

80%

Na výslovné doporučení jsem se dostal k této (i podle zdejších kometářů) nadstandardní, na svou dobu nadčasové a úžasné strategii z druhé světové. Zvukově i graficky se jedná o opravdickou pecku - vojáčci maj moc hezky zpracovanej pohyb a především poškození/zničitelnost herního prostředí nebo fyzikální model se povedl na jedničku, obzvlášť vezmu-li v potaz rok vydání.

A jak je na tom gameplay?

I započal jsem kampaň na obtížnost 3/4 = HARD. Počáteční mise SP, kde člověk nemá k dispozici základnu, jsou ještě jaksi zábavné a své obtížnosti dosahují rozložením nepřátel. Je tak nutno naplánovat křížovou palbu nebo dělostřeleckou podporu před útokem na takovouto opevněnou nepřátelskou pozici, aby člověk ztráty ve vlastních řadách minimalizoval. Ačkoliv mí chrabří vojáci poměrně často umírali, nebyl problém vždy bouchnout do tlačítka "posily" a v 5-ti vteřinách se z nebe snesla jednotka paragánů v plné síle, popřípadě se vojáčci zhmotnili jakoby odnikud. Tito se pak navíc mohou ujmout nalezené výbavy (kulomety, AT, minomety atp.) a tím se jakoby vyprofilují na sofistikovanější speciální oddíly. Za zmínku stojí možnost kdekoli se opevnit - tedy schopnost jednotek stavět pytle s pískem, minové pole atp.

Zhruba pátá mise nabídne už komplexní hru včetně stavitelů (tedy inženýrů), kterými lze budovat i objekty výrobní, což otevírá možnost užívat tanky nebo jinou dostupnou dobovou techniku, popřípadě zakupovat různá vylepšení.

Zde si postěžuju - ačkoliv hra nebyla jednoduchá, obtížnost je od této chvíle nastavena především rychlostí, s jakou člověk bude vyrábět, opevňovat a bránit jednotlivé strategické body. Času na důsledné vedení samotných bojů (minimalizace ztrát) už tolik nezbývá. Ačkoliv stále hráč musí strategicky uvažovat, tak onen sběr surovin není nic jinýho než neustálý boj na mnoha místech zároveň, posílání vlastních jednotek prakticky na smrt. Ačkoliv chápu, že tento model strategií je dnes jaksi zaběhlej, mě osobně dokázal jinak poměrně zajímavě řešenej začátek kampaně řádně znechutit.

Neubránil jsem se taky pocitu, že je vše tak nějak zjednodušeno, jak to jen šlo, aby hráč nemusel vlastně skoro nic dělat a vymejšlet a jen klikal a vyráběl a bojoval a díval se na tu povedenou grafiku. Jako příklad uvedu, že pěší jednotky se nemůžou plížit/zalehnout - to se děje jaksi samo automaticky, když hra uzná za vhodný (přitom by se toto ovládat ručně tuze hodilo). Vrcholem tohoto je potom třeba situace, kdy mi hra v ingame briefingu poradí, kudy mám nepřítele obejít, co předtím obsadit, místo abych si tohle jaksi vymyslel, navrhl a praktikoval já sám a pak měl třeba i radost, že se mi něco povedlo. Na můj vkus taky hra obsahuje mnoho zbytečných grafických prvků - třeba hranice mezi jednotlivými sektory by mi stačilo vidět na mapě ne mít prostředí zhyzděný nicneříkajícíma čárama různejch barev, stejně časté rady autorů, které jsou (jako pro dementy) reprezentovány nepřehlédnutelným nápisem přímo na mapě. (třeba USE SANDBAGS TO COVER).

Vyzkoušel jsem poté krátce i skrimish, ale i zde byla hra v podsatě obdobná jako je rozepsáno výše. Multiplayer jsem pak už neokusil, ale uznávám, že to může bejt celkem zábava, teda pár matchů, dlouho to asi nevydrží.

Grafikou a efektama, jak je z mých komentářů nejspíš obvykle jaksi patrno, mě něco jen tak neoslní a videama mezi misemi už vůbec ne. Když si tohle odmyslím, mám před sebou jen poměrně hektickou a na herní mechanismy chudou (neříkám, že obtížnostně snadnou) hru, která, nenabízí nic, co by mě táhnulo dorazit to do konce. Místo strategických výzev zde spatřuju spíš jen závody v rychlosti vyrábění jednotek, jejichž smrt člověka mrzet nemusí, poněvadž jediný, co mě při hře limitovalo bylo právě populační maximum, nikdy to nebyl počet samotných surovin pro výrobu. Pak bylo nejrozumější co nejrychleji posílat jednotky do jakkoli nelogických soubojů, hlavně, aby už uvolnili místo pro další hrdinné bojovníky, které čekal stejnej osud.

Za mě asi těch lehce nadprůměrmějch 65%.

Málokterá hra je tak tupá a dětsky snadná jako FC3:

INSTAL

Hmm, ty zvuky jsou ňáký divný - střelba zní jak z dvou kilometrů, ale přitom se střílí z dvaceti metrů... Grafika je ale super - tývole ta voda.

Dal jsem si to na nejtěžší obtížnost a skryl zaměřovací kříž, že si to dám jako "realistic":

Radar (nedá se vypnout) prozradí vše, co by bylo možná zábava najít - nepřátele, kytky, prachy, munici, všechno.

Ukazatel pozornosti mě varuje, jestli mě uviděl někdo třeba za mejma zádama (o kom třeba nevím, ani že tam je),

naváděcí bod (šipka kam jít) nejde vypnout. Musím se dívat celou hru na tečku, která se navíc často mění po pár metrech, abych jako nebloudil (i když mám mapu a nevypnutelnej radar) - jak pro dementy.

Jo a když zamířím na nepřítele, zobrazí se u něj červená odporná ikona a vidím potom jeho tělo "rentgenově" i za překážkou - no to je jasný - vždyť v té jungli je hovno vidět, že?

Klávesu interkaci je nutno VŽDY držet. Masakr. To je nápad! Ta atmoška - držet enter pro sběr zbraně.

A že zde není autoheal? To je pravda - ještě něco lepšího - respawn bez jakýchkoli postihů. O možnosti teleportu radši pomlčím.

Momentík, tohle vše je tam i na nejtěžší obtížnost? ANO.
A to nic z toho nenjde v nastavení vypnout? NE.

UNINSTAL

Asi jsem spadnul z višně. Co na tomhle vidíte? Grafiku? Vždyť je to (jak) pro malý děcka! Všechno nám hra ukáže, všechno nám naservíruje a na hráči je, aby po place pobíhal jak střevo a kosil blbečky v džípech po desítkách. To je ta zábava, challenge?

60%

Oba předchozí díly se mi celkem líbily, šlo o taktiku, velení a bylo to celkem těžký. Třetí díl nabízí jakoby totéž, ale hned od prvních okmažiků je bohužel vidět snaha o přiblížení se k mainstramem oblíbené COD sérii:

Grafika je opravdu hezká - obzvlášť obličeje vypadaj místy jak živý, i zvuky a dabing jsou na profesionální úrovní, cutscény pečlivě zpracovaný. Tráva vypadá jak tráva a hezky se rozpadají objekty při střelbě - třeba takovej plotek se vyláme prkno po prkně. Jako vždy oceňuju, že šel vypnout zaměřovací kříž i veškerej HUD. Nicméně pokud jsem četl, že prej "realistická průstřelnost materiálů", tak nic takovýho nečekejte - balík sena je stále bezpečnou ochranou proti kulomenté palbě, a onen zmiňovanej plotek prorve až salva z kulometu. Takovej výstřel z karabiny prostě zůstane jakoby zaraženej v tom jednom prkýnku, co se tím vylomí a v trajektorii nepokračuje.

Příběh sleduje osudy téhož družstva a už jsme se posunuli o pár kilometrů z Francie do Nizozemí - naštěstí tentokráte čekají hráče změny prostředí (Eindhoven) takže nemusíme pobíhat celou hru po venkově s všudepřítomnýma živýma plotama, jako minulý dvě hry. Tentokráte je příběh veden ještě víc do hloubky - tedy se dokonce snaží zpracovávat nejen vztahy mezi jednotlivými členy družstva, ale i jakýsi válečný trauma, který zažívá hlavní hrdina Baker. Ačkoliv to u tohoto typu her až tak nevyžaduju, tady musím uznat, že si k postavám hráč vybuduje vztah a smrt kolegy se člověka jaksi dotkne.

Co se nepovedlo? No co já jsem se nanadával:

1. AUTOHEAL si strčte někam hodně hluboko, opravdu to dneska hráče baví bez lékáren/nutnosti hlídat si healthy? - proč tohle není jenom v EASY?

Takhle čtu v Johnově komentáři:
Dále musím pochválit geniální systém uzdravování ... červený indikátor znamená „nebezpečí“, nikoli „zranění“... Super nápad.

V čem se tenhle úžasněj systém uzdravování liší od běžnýho autohealu? - ten geniální nápad mi nějak uniká - je to prostě autoheal jak vyšitej a obrazovka může klidně zezelenat nebo zřůžovět - stejně to prostě hráči žádnou damage nezpůsobí a může udělat tucet hrubejch chyb po sobě bez následků.

2. Pohled třetí osoby? Ne díky! Hm, tak prostě to tlačítko nebu používat a je to. OMYL. Když se skrčím za překážkou, všichni se do mě krásně trefí, dokud nezmáčku ono tlačítko pro COVER, která přepíná pohled třetí osoby. Chvíli se s tím mořím a zjišťuju, že se člověj takhle krejt MUSÍ. Když potom chci zpoza krytu vystřelit, na optiku přepnout nejde (zaměřovací kříž zásadně vypínám). No hrůza.

3. Jo a kolegové - tedy ti, co jsme je vždy museli chránit, ti co měli vždycky vlastní healthy, člověk si musel dávat sakra majzla, aby někdo nechcípnul a hra nám nevyhubovala - teď jsou, prosím pěkně, nesmrtelní! Když dostanou zásah, chvíli se svíjí na zemi, aby se u dalšího checkpointu (pár desítek metrů) znovu načetli zpět k mýmu boku v plné síle.

4. Při zamíření se muška ustálí asi za jednu vteřinu a potom se nehejbne ani o píď - není problém sejmout cokoliv na druhé straně mapy. Jediný, co ovlivňuje tuto přesnost je typ zbraně = šířka mušky jako takové, jinak jsem žádnou změnu nezaznamenal. Přes celou mapu headshot samopalem na krčícího se němce za překážkou? - no problemo.

- opravdu jak pro děcka:

5. Házení granátů - podržíme pěkně tlačítko pro hod granátu a červeným odpornym zaměřovacím kolečkem si přímo vyberem kam má granát dopadnout, zatímco hrdina je v krytu prakticky nezasažitelnej. Po uvolnění tlačítka náš Baker "sám" hodí granát na požadovaný místo. WTF?

První dva díly nabídly poměrně realistickou alternativu k mainstramem prožívaných hektických a někdy až trapných akcí z WWII. Trojka však bohužel nabízí právě toto - jednoduchou, efektní, lineární a nezdravě přeskritovanou hru včetně autohealu, nesmrtelnosti spolubojovníků, nebo snadné orientaci na bojišti, může-li člověk sledovat nepřátele z pohledu 3.osoby a odhalit jejich přesné pozice zatímco se hlavní protagonista kreje s držkou pomalu až v bahně.

Tohle má bejt ta povedená hra z druhý světový? Já vám nevím. Za pár let zřejme budou hry automaticky obsahovat god_mode, aby si někdo nepřipadal frustrovanej, že mu to nejde nebo že neumí hodit granátem.

65%

Hru jsem hrál už nadupanou o oba přídavky - nové bitevní scénáře jsem nehrál, pár unikátních jednotek je fajn, ale nic co by hru nějak citelnějc ovlivnilo. Co jsem opravdu vyzkoušel je navolit si technologie do začátku. Asi v půlce této činnosti jsem si řek, že je to pak moc snadný a nekopírující realitu, hodí se to spíš do MP a tak jsem si to dal radši normálně.

Co naopak je poměrně povedený je vylepšená rozvědka. Změnu invazního systému jsem nezaznamenal.

Celkově: No nic moc, změn je opravdu jen pomálu - škoda.

60%

Nové scénáře mě nedrží - raději mám grand-kampaň. Takže z tohoto datadisku jsem okusil především partýzánské aktivity - nezřídka zde dokonce vypuknou regulérní národní protiokupační povstání, takže pořádkové jednotky člověk opravdu využije. Vylepšení vnitřní politiky jsem nezaznamenal, zato výbornou novinkou jsou speciální suroviny, pokytující nemalý výhody. To se povedlo.

Celkově: Příjemné vylepšení, nerozplývám se však.

70%

Jednička i dvojka byly své doby hity, požral sem to i já. Trojku jsem vynechal (konzole zásadně neřeším), čtverka čeká ve frontě. Zvolil jsem tedy pro nynějšek COD WaW páč zrovna dobývám evropu (HoI3) a tak se mi toto téma jaksi hodí do krámu.

Grafika je super. Sice se asi o nějakej TOP své doby nejedná, mě tohle už ale bohatě stačí. Zvuky a hudba překvapivě však hned ze startu sráží kvalitu titulu:
Hudba je příliš hektická, příliš rytmická a příliš rušivá. Není špatná, je kvalitní, ale k událostem jaksi nepřilne, nebo možná přeněji: asi přilne ale strhává na sebe příliš pozornosti. Po první misi jsem ji vypnul. Občas jsem ji v průběhu hry zkusil zapnout, ale nikdy se mi nezamlouvala natolik, že bych změnil názor. Zvuky střelby jsou zase, zdá se mi, jaksi bez basů - některý pušky vyloženě škytaj a to je škoda. I například hlasitost v závislosti na vzdálenosti od původce zvuku je nerealistická - vzdálenější kulomety nebyly vůbec slyšet, nebo působily dojmem že je slyším z 1 km, i když byly za rohem.

Náplň hry je od starých dílů neměnná - opět se člověk pohybuje po úzké uličce reprezentující bojiště, která je obestavěná kulisama, skriptama, efektama a událostma. Kolem hráče se točí prostě vše, až je to trapas. Když letí letadlo, tak jich letí rovnou 100 mě přímo nad hlavou a minimálně jedno potom zpravidla padá přímo hráči na očích, aby ta atmoška jako byla hutnější. Nepřátelé se rodí za rohem a vytrvale nabíhaj do krytů (kde se daj krásně sejmout). Hra není totiž diferencována na situace, kdy eliminace nepřítele bude challenge a není tak důvod obávat se nepřátelských kulek, naopak. Sejmout se dá kdokoli, schytání dávky ze samopalu je téměř bez následků a bavit to má člověka jen díky počtu nepřátel, který pošle pod kytky. A těch je fakt fest.

Kampaň tichomořská není ničím až tak zajímavá, snad jen že narozdíl od němců japonci nabíhávaj na místy nepříjemnou kontaktní porážku. Lépe je na tom, podle mě, však kampaň ruská, kde se prostředí povedlo víc a i mise mi přišly zábavnější.

Nakonec ale musím přesto tvůrce v něčem pochválit: RESPAWN totiž, zdá se, není nekonečnej, ale trvá jen omezeznou dobu! Tomu říkám posun v před. Zpravidla se však bohužel tato doba pohybuje někde mezi "užjetonuda" a "panebožeuždost!".

Co jako vždy pohaním je zoufale zjednodušující autoheal = tedy nesmrtelnost, kterou hra naprosto ztrácí punc hry. Když mě už opravdu někdo dostal (zřídka a vždy granátem) tak se člověk objeví prakticky na stejnym místě (jednou mě to dokonce posunulo i o kus dál) - čili hrubou herní chybu nic netrestá. Kdyby mě takhle němec moch chlastnout z healthů, stačilo by nepřátel 15% z celkovýho počtu a byla by to skotečná challenge a i herní doba by se hráčovou nutnou opatrnostní příjemně natáhla, páč by potom hráč nepobíhal hrdinně po bojišti, ale plazil by spíš se "s držkou v bahně" :)

Hra na jeden večer sice nabízí poměrně chytlavou zábavu v podobě nenáročného vraždění stovek nepřátel, naprosto ale strádá v posunu někam dál a nabízí hráči jen stále totéž - tedy filmově působící hektickou akci, která je ale na herní mechanismy, taktické uvažování nebo znovuhratelnost vůbec nehledí. Přesto výsledek není zoufalej - celkem to jde, což snad i dokazuje mainstreamová oblíbenost série.

Za mě asi těch 70%

Kdysi jsem to už zkoušel, ale nedotáhnul jsem to tehdy do finiše. Nedávno jsem si řekl, že je to škoda a rozjel sem to hrdinně znova, abych si to připomenul a pokořil.

Graficky 14 let stará 2D hra asi nikoho neoslní, ani mě. Dokonce musím vytknout jakousi odfláklost. Mám na mysli především málo variant postav (zpravidla se člověku členové družstva pletou navzájem, což je otravný) i při pohybu mi přijde, že jsou animace zbytečně kostrbatý (např. při plížení nebo přikrčení úplně zmizí zbraň z rukou postavy atp.) Zvukově ale musím hru pochválit - kvalitní ambienty i poměrně ucházející štěkot zbraní.

Příběh zde slouží jen jako pojítko mezi jednotlivými misemi, nelze tak očekávat žádnou výraznější zápletku. Rozhovory jsou tak osekány na prosté monology NPC, které člověk vyslechne bez možnosti reakce. Hlavní zde jsou totiž souboje:

Ačkoliv je zde možnost využívat tahovej systém, já zvolil striktně možnost jít na to realtime. Asi díky tomu dost narůstá obtížnost, nevím, nemám srovnání. Když však posléze přichází ne scénu Pánové Šelem, přišlo mi, že se jedná o skutečnou challenge, neboť Párači toho vydržej opravu nezdravě hodně. Přestože jsem to hrál na střední obtížnost, místy jsem zažíval tuhé chvíle a několikrát danou část musel opakovat, abych to vůbec zvládnul.

Mezi nesporná pozitiva patří, že je postava je opět specifikována typickým falloutovským systémem SPECIAL, ovšem tentokráte má člověk možnost levelovat nejen hlavního hrdinu, nýbrž i kolegy (5). Dochází tak k nemalým rozdílům v přednostech členů družstva, přesto mi přišly některé vlastnosti poněkud nevyrovnané vůči jiným.

Lze ještě vyzdvihnout, jakým způsobem autoři hráči podsouvají nové herní prvky. I v půlce mě hra stavěla do zcela nových situací, nezvyklých lokací nebo podsouvala nové zbraně, přesto se průběh misí svým obsahem zpravidla příliš neliší (zabij vše).

Přes uvedená pozitiva však je na místě namítnout, že titulu cosi chybí. Přestože nedokážu říct, čím přesně to je, v polovině jsem, stejně jako u prvního pokořování, začal docházet k závěru, že je to nějaký nemastný a neslaný a do jisté míry nudný. nakonec jsem hru odinstaloval asi v 75% průběhu.

Rozhodně se, myslím si, jedná o nejslabší hru z celýho Falloutího univerza (když pominu některý hodně špatný DLC k F3 a F:NV). Doporučit tenhle titul nemůžu.

65%

První díl se mi ve své době líbil - žádnej respawn nepřátel, ale poctivá rozvážná tatická akce. Dvojka přináší některá vylepšení, ale jinak mi moc nepřišlo, že bych hrál jinou hru:

Grafika je stejná - no jo, možná tam přidali nějakej ten efekt, ale nic, co bych až tak pocítil - grafika je prostě stejná. Opět se tedy motáme po francouzskym venkově, opět jsou zde živý ploty na každym rohu. Ačkoli sice jsou nyní nově zpracováni třeba například koně nebo i nový zbraně a jiný objekty, přesto jsem takovýchto novinek zaznamenal jen minimum.

Příběh opět sleduje postavy téhož družstva, jen z pohledu jiného vojáka. Sice končí tuším o tři dny později, než v jedničce, ale je to prostě totéž. Sice je tak počínání amerických výsadkářů jaksi realistický, na druhou stranu by pokračování už mohlo děj posunout někam dál, třeba o pár týdnů, pár stovek kilometrů. Škoda.

Bohužel však autoři nezapracovali na těch nejvíc nedodělaných aspektech předchůdce. Stále mi balík sena poskytuje neomezené krytí před kulmetnou palbou, stále jsou zde příliš okatý odbočky, které hráč musí využít k úspěšnému zdolání kulometnýho hnízda, stále němec přežije i headshot a čile pálí dál.

I když lze namítnout, že se jedná o důstojného pokračovatele vydařené akce z druhé světové, obsahuje tak málo změn, že se jedná z mýho pohledu spíš o datadisk.
Dobrej, příjemnej datadisk.

75%

Terminator a následně především Terminator 2 byly TOP filmy mých (nejen) dětských let. Na ušuntěnejch VHSKách jsem si tyhle filmy pouštěl pořád dokola a možná proto mám do teď na SKYNET a vůbec celý univerzum (včetně nestárnoucího Arnolda, kterej je s terminátorem navždy neodmyslitelně spjat) sakra slabost. Kéž by novej T5 navázal na kvalitu Cameronovejch výtvorů...

Film T:Salvation jsem viděl a byla to hrozná pi*ovina (třeba skok z vrtulníku naslepo do rozbouřenýho moře s úmyslem nalodit se na ponorku?!?). Od hry jsem tak moc nečekal, ale kupodivu mě dokázala hned několikrát potěšit:

Příběh sleduje útrapy Johna Connora, kterak se s náhodnou skupinou spolubojovníků snaží zachránit anonymní družstvo přeživších = byl jsem spokojen, že nemusím zachraňovat svět v pravym slova smyslu i když zrovna Connor na to má jaksi "právo". Postavy jsou tak nějak uvěřitelný a cutscény mají správnej filmovej nádech i terminátorskej říz. Příběh celkově by se dal v rámci nastavených reálií určitě pochválit. Rozhodně předčí stejnojmennej film, bohužel.

Grafika je obstojná. Prostředí je samozřejmě přísně lineární (nepředpokládal jsem to jinak), nicméně celkem hezky zpracovaný. Akorát jsem opravdu nepochopil, proč se celá hra odekrává ve dne. Já se těšil na "Soudnej den" tak, jak ho znám právě z jmenovaných filmů - vizí Sáry Connorové - tohoto jsem se dočkal jen v intru svejch planejch představách. Zamrzelo mě taky odporný zaměřovací kolečko a častej konzoloidní nápis typu "PRESS X TO COVER" přímo uprostřed obrazovky. Jinak HUD byl minimální, což chválím.

Zvukově musím udělit hře výraznější plus: zbraně, stroje i dabing - všechno sedlo. Muzika je potom místy přímo skvostná, především skladba č. 18, znějící u prvního boje s HK v džípech je skvěle sednoucí k honičce v rozbořenym LA, až mě z toho mrazilo v zádech. (Především to jak se skladba dokáže za 6 minut několikrát proměnit a vyvinout mě zaujalo a poslední část je doslova dechberoucí, posuďte sami.)
Hudba, stejně jako ozvučení samozřejmě hodně čerpá především z filmů starších, což je od autorů chytrý - miluju industriální kovovu hudbu Brada Fiedela - a troufám si říct, že některý motivy z roku 1992 výborně rozvádí, i když mistr zůstává samozřejmě nepřekonán.

Hra spočívá v setřelování nepřátel buď v režimu střílečky z pohledu 3. osoby, nebo totéž v nějakém z dopravních prostředků, kdy není možno ovládat směr pohybu tohoto. Bohužel autoři nevymysleli žádnou jinou herní složku, která by tuto činnost osvěžila. Nepřátel je navíc opravdu málo a tak boje s T-70 (myslím, že tak nějak jim říkali - nemyslím samozřejmě ten legendární ruskej tank) už byly ke konci opravdu nudný.

Délka hry je potom doslova ostudná. Málokdy projedu něco za jeden večer. Tady se mi to povedlo, až jsem byl překvapenej a měl pocit, že jsem tak zhruba za půlkou, když to skončilo. Možná i díky neodpovídající délce mě to ale bavilo až do finiše, to je fakt.

Hrozný to nebylo. Celkem zábavná nenáročná řežba s doboru muzikou v zajímavym prostředí rozbořenýho LA. Délka je však ostudná, herní mechanismy chudé, nepřátel hrstka - pokud nejste fandou filmů, nemá smysl se do toho asi vůbec pouštět.

75%

Nechal jsem si to na konec. Moc jsem od tohoto přídavku už nečekal. O to víc mě potěšil a dokázal mi už trochu okoukanou hru znovu příjemně ozvláštnit:

Sice ne moc velká, ale zbrusu nová a hezky zpracovaná industrální mapa, skrývající příběh otrokářů z města Pitt. Napochodoval jsem si tam osvoboditelsky bez přestrojení (ačkoli jsem byl jasně instruován, že mám vstoupit v jedině převleku), jakože budu tvrdit, že jdu nakupovat otroky a třeba si i ze pár koupím, prachů mám dost. Hned za pár chvil jsem u sebe neměl vůbec nic právě krom mundůru otroka. Cool. Samozřejmě to netvrvá příliš dlouho a opět má člověk útočný pušky po kapsách, ale i tak byl začátek dostatečně atmosferickej a nekompromisní. Musím pochválit i onu tajemnou nákazu - divocí lidé se mi poměrně zamlouvali a celkově tato epidemie umocňovala pocit beznaděje v řadách nedobrovolnejch pracantů.

Nakonec dokonce musím konstatovat, že mi překvapivě Pitt přišel ze všech DLC nejnápaditější a dokázal mě upoutat natolik, že jsem to s chutí sesmahnul za jeden večer.

Můžu doporučit. Asi nejlepší datadisk k F3, přestože není nejrozhlehlejší ani nejdelší.

85%

Podruhé jsem se rozhodl ponořit se do světa Capital Wasteland. Předtím jsem moc nechápal proč všichni byli touhle hrou tak zklamaní, mě se to totiž tenkrát poměrně líbilo. Tak jsem si řek, že to eště jednou projedu a rozlousknu to. (Člověk za těch 7 let ledacos zapomene). Autoři stáli před nelehkým úkolem: Předělat starý kultovní tahový 2D-RPG do hry, kterou by dnes hráčstvo plošně sežralo, nejlépe se stejným nadšením jako tenkrát. Bylo jasný, že přijde velká změna. Musela.

Když jsem kdysi na střední škole hrál po nocích oba Fallouty, v nejdivočejších fantaziích jsem představoval, jak by to jednou mohlo vypdat: realtime 3Dčko s obrovskym světem, kterej není rozcuckován na malý lokace, kde budu moct osobně procházet troskama města s laserovou puškou přes rameno a kochat se polorozpadlýma budovama. Dočkal jsem se, pánové!

Graficky si na hru nemůžu stěžovat. Některý části prostředí jsou sice jaksi odfláklý (opakující se), ale vzhledem k velikosti mapy, můžu uvedné hře zcela odpustit. Pustina se tak, dle mého názoru sakra povedla, hezky zpracovanej je i Washington, prostředí obecně nabízí mnoho specifických zajímavých lokací i dechberoucích scenérií. Především američany-patrioty muselo dostat, když navštívili budovu kapitolu, promenádu, rozbořenej Lincolnův památník nebo to, co zbylo z Bílýho domu. Pohyby postav jsou zpracovány taky dobře, člověk si může dosytosti vyhrát s zevnějškem hrdiny - oblečení, účes, brejle atp.
Koho tak musím bezpečně pochválit je team grafiků, kteří opravdu odvedli kus výborné a obtížné práce. Ať už se jedná o návrhy billboardů, plakátů, vraků aut, telefonních budek, pouličního osvětlení, budov, modelů zbraní, soch nebo třeba i jenom ona blbá dětská knížka pro výběr SPECIAL vlastností. Všechno to krásně připomíná starý fallouty, přesto to jde zase o kus dále. Kvalitně odvedená práce!

I pokud jde o detaily prostředí, musím smeknout: tím, že jsou všechny předměty zpracovány jako 3D objekty musel člověk při hledání opravdu hledat - koukat se okolo. Předměty člověk najde často i tam, kde by je nečekal: Vzpomenu například klec na lidi vyrobenou z dvou nákupních košíků, anténu radarové věže zaplňenou stovkama prázdnejch flašek od whisky, nebo třeba domino přes celou místnost z krabic od chipsů, přičemž poslední krabice nakonec spustila brokovnicovou past a mnohem víc obdobných úsměvných scén.

Co už nepochválím je osvětlení interirérů (typický) - metro kua rozpadlý na prach, tunely zasypaný betonovýma blokama, ale zářivky pořád jedou! Dokonce i tam kde nikdo něměl desetiletí bejt člověk najde lampu připojenou k přenosnýmu napájení. No nevím no. Tma by byla atmosferičtější.

Zvukově takřka bezchybný. Soundtrack určitě kvalitativně předčí oba díly předchozí, kde byl hudební doporovod jen neforemnějším ambientem, zde skladby mají již hlavu a patu a hezky dokreslujou atmosféru pustiny. (neříkám že soundtracky k F1 a F2 byly špatný, jen posuzuju objektivně jejich kvalitu a rozsah) Opět skvělá návaznost na původní hry. Zvuky okolí a zbraní ok, i dabing se mi zdál celkem v pohodě (EN). Rádio.

Příběh začíná skvěle - tedy samotným narozením. Zpracovat dětsví jako úvod/nenásilnou specifikaci postavy je dobrej nápad, myslím si. Brzy se tak hráč dostává ven, jako opravdovej naivní obyvatel Vaultu, kterej nikdy zatím neopustil skleníkový podzemí - atmosféra z prvního dílu jak vyšitá. Hlavní dějová linie se pak ovšem zvrhává v prosté, trapné a infantilní: "kdepak je můj tatínek? Musím ho najít!". Skutečně mě nebavilo se pídit po tom, kam můj rodič šel - chovat se jak 10-tiletý děcko - a tak jsem ho prostě nehledal a vlastně ho objevil úplně náhodou. Vůbec nejzábavnější se pak totiž ukázalo jenom bloumat bezcílně po pustině a objevovat starý předválečný budovy, podzemní komplexy a jiný zajímavý místa, kam mě šipka nezavedla. Každý takový něco skrývá, třeba jen něčí příběh v podobě několika záznamů v osobním termínálu - to mi však stačí.

Boje jsou řešený jako střílečka s dosti odolnými nepřáteli. Že nešlo vypnout zaměřovací kříž a používat optiku + vyklánění je škoda, ale i tak se mi zpracování přestřelek celkem líbilo (určitě lepší jako tahy předchůdců). Zásadně jsem VŮBEC nepoužíval ten režim VATS (nebo jakže?) Opravdu mi nepřišlo atmosferický takto boje pauzovat a jaksi "podvádět". Snad jsem si tak hru i ztížil, ani nevím. Každopádně dávám hře plus za to, že mě do využívání tohoto režimu nijak nenutila a já sám moch zvolit, jak hru chci hrát!

Rozhovory jsou jednou z věcí, co se moc nepovedly a za předchůdci výrazně pokulhává. Mám na mysli jejich sterilnost (málokterá postava člověka upoutá), ale i jednoduchost - přišlo mi, že v nich nešlo nic pokazit. I tak se autoři snažili aby byly falloutovsky vtipný a to se místy i povedlo. (Tenhle váš venkovní svět je úžasnej. V hlavní místnosti není ani vidět strop!)

Pokud jde o hackování a otevírání zámků byl jsem spokojen do maxima: I když má člověk skill, neznamená to, že zámek na nejtěžší úrovni odemkne hned bez úsilí. Kdepak, zámky se člověk musí naučit odemykat sám. Stejně tak přicházení na správný heslo terminálu je zábavný a při vyšší obtížnosti i poměrně těžký. Navíc obsah terminálů byl pro mě vždy odměnou, poněvadž mimo hodnotných informací obsahovaly často i záznamy z dob předválečných, které jsem si oblíbil. Třeba bezvýznamný zaměstnanecký oběžníky atp.

Dalším nerozhodným posunem vpřed je invetář. On je vlastně posunem vzad. Zobrazit si obsah svého majetku pomocí pip-boye je sice nešikovný, ale budiž. Při prozkoumávání skříněk už je to horší - prostě jen dva seznamy věcí bez grafického znázornění, který se řadí podle abecedy. No fuj.

Skalní Falloutaře (= ani mě) určitě taky nepotěšilo, že náboje (stejně jako většina léků atp.) nic neváží. Je tedy možno mít s sebou neomezené množství kterékoli munice, každej ji od vás koupí = dost easy. No a nakonec si postěžuju na distribuci perků - těch bylo moc a zdaleka si jich člověk tak nevážil, což je škoda.

Zamýšlím se: Nerozumím haterům, co nejsou schopni zkousnout, že takový jako byla jednička to už prostě nebude. Ta doba je pryč - i já jsem skoro o 20 let starší - jak by mohlo? Podle mě Fallout 3 prostě nedopadl špatně, snaha autorům upřít nejde. To, že to někdo projel za dva dny (jen hlavní linku) a stěžuje si jak to bylo nudný a krátký, znamená pouze to, že projel jeden a nejnudnější Q a tak neobjevil ani 10% z obsahu, kterej pustina ukrývá.

Za mě poctivejch, právoplatnejch a zcela regulérních 90%

Jelikož jsem hrál hru už s nainstalovanými přídavky, v tomto případě mi jaksi do jisté míry splývá to, co bylo přidáno tímto DLC a co už původní hra obsahovala.

Pokud vím, jedná se o ty nepřátele, do kterejch musel člověk pálit nezdravě dlouho, aby je dostal (třeba ten ostrej typ ghoula). Právě tato přehnaná odolnost se mi moc nezamlouvala, působilo to až komicky. Ze zbraní však chválím třípaprskovku, která se stala mou nejpoužívanější zbraní.

Pokračování v hlavní lince příběhu bylo na snadě - člověk mohl navázat tam, kde skončil a ne hledat starý savy. Mise tohoto přídavku jsou však chudé a tak jsem spíš ocenil možnost potloukat se ještě chvíli po pustině a pořešit si ostatní DLCčka.

Navýšení úrovní je očekávatelný, ale na 30.levelu jsem uměl všechno (i to co jsem umět nepotřeboval a ani nechtěl) a měl jsem snad 40 perků. To je příliš!

Finišová mise se zničením základny Enklávy mi přišla už jen jako trapný 3Dčko, kde nepřátelé divoce strafují zprava doleva. Sice mi to dalo celkem zabrat (padlo snad 50 stimpaků), ale zábavný to moc nebylo.

60%

Nebylo to špatný: Nová a celkem i velká mapa, některý zajímavý questy (čínskej špion), netradiční lokace (maják, ponorka, Kennyho důl) i super nový zbraně (především obyčejná, ale sakra účinná páková opakovačka!).

Na novou mapu se člověk vydává se svým inventářem a tak tím je asi zapříčiněno, že jsou místňáci dost tuzí, aby poskytli odpovídající výzvu. Už to začíná bejt trapný - 2 zásobníky do břicha polonahýmu domorodci bez armoru aby lehnul?

Hlavní quest mě sice příliš neupoutal - (nešlo jej odmítnout) oba protagonisté mě srali tak, že jsem je nakonec sejmul oba dva, ale byly zde i další "volitelný" Q, který se v seznamu úkolů snad ani nezobrazovaly a nikdo do nich hráče netlačil a ty snad patřily k těm nejlepším (třeba zprovoznění majáku.)

Ačkoliv netvrdím, že jsem si z tohodle DLCéčka sednul na zadek, tak po Anchorage a Mothership Zeta se jedná konečně o něco, co jsem ochoten akceptovat jako odpovídající datadisk k falloutu. Díky za něj!

80%

Třetí Hitman, přestože se snaží pokračovat v nastavených zaběhlých šlépějích, bohužel nedosahuje, zdaleka takových kvalit, jako oba předchůdci:

Graficky se posunuje hra o kus dále, to je možná pravda, ale levely samy o sobě mi přišly o něco lineárnější, menší a tak nějak i prázdnější a prvoplánovější. Z nějakého důvodu jsem při procházce po Hong Kongu neměl vůbec pocit z velkoměsta, ale spíš rozestavěných kulis okolo jediné šedivé a poněkud sterilní ulice.

Příběh se tentokráte v podstatě nekoná a jedná se tak o jakýsi soubor misí, které spojuje tak maximálně počasí (vždy prší). Náplň hry je v pořádku, dosažení kýženého ohodnocení "Silent assasin" je však o mnoho snazší. Opravdu jsem tentokráte neměl se skoro žádným levelem problém. Jedině snad v Rotterdamu mi dalo vykoumání postupu trochu zabrat.

Herně se moc nezměnilo, snad nejvýraznější rozdíl je v rychlosti chůze (mr.47 je opravdu rychlej) - bohužel. Taky strážci jsou blbší a jejich výseč zorného pole je mnohem užší - vůbec není problém je obejít/přechytračit. Obtížnost tak výrazně šla dolů. Kdeže pátrající ninjové (ve dvojce) neustále se rozhlížející na obě strany.

Hudba je určitě opět skvělá, ale i tak byl znát menší rozpočet - pokud jsem si dobře všimnul neinvestovalo se do orchestru, všechny skladby jsou vytvářeny elektronicky. Jako své favority tohoto dílu zmíním jednak "Slaughter Club", ale především skladba "Hong Kong Underground". Autoři si naštěstí sílu atmosféry této písně uvědomili a tak ji procpali nejen do intra, ale i do nejrůznějších částí hry (po splnění úkolu). Celkově si na zvukový mastering ale musím bohužel postěžovat: nevyváženost zvuků, absence hudby ve venkovních lokacích atp.

Ačkoliv se některé mise celkem povedly (třeba Skotsko nebo Rumunsko), musím vyjádřit i svůj nesouhlas s předěláváním starých misí z prvního dílu. Dokonce místy, zdá se mi, nedosahují takových kvalit jako kultovní levely z prvního dílu. Jakoby se nemohli zmoct na jinej hotel s jiným úkolem, jiným průběhem mise.

Celkově, jak už zmiňuju výše, se jedná o do té doby nejhorší díl série. Ještě že pokračovatel "Blood money" vše strhnul zpět do starých šlépějí.

Za kontrakty to bude slabších 80%.

Futuristická válka mezi Čínou a USA na zasněžené Aljašce? Zničení obřích statickejch mega děl? To zní dobře! Moment, to že má bejt Fallout? Se zasazením do příběhu v pustině si autoři hlavu nelámali - prostě tam dáme simulátor VR a hotovo. Jakýpak copak.

Ono to nebylo nakonec špatný - prostředí Aljašky mě upoutalo, náplň hry odpovídající jen kdyby to byla samostatná hra s trochu upravenými herními mechanismy, dopovídající délkou a vlastním univerzem. Rád bych si to prošel, opravdu. Takhle to bylo ale spíš jako hodinový demo.

Nejvíc mě však rozčiluje, že v tak otevřenym a propracovanym světě Falloutu s obrovskýma možnostma, kde není problém vymyslet téměř jakejkoliv quest nebo lokaci, autoři místo regulérní nové mapy nabízejí jen lineární akci navíc ve VR, což zážitek příliš neumocní. Aspoň tu Gauss pušku jsem si celkem oblíbil. Ta v mym inventáři našla svý stabilní místo a plazmovku z Rivetcity sem mohl dát do frcu.

50%