Jednička i dvojka byly své doby hity, požral sem to i já. Trojku jsem vynechal (konzole zásadně neřeším), čtverka čeká ve frontě. Zvolil jsem tedy pro nynějšek COD WaW páč zrovna dobývám evropu (HoI3) a tak se mi toto téma jaksi hodí do krámu.

Grafika je super. Sice se asi o nějakej TOP své doby nejedná, mě tohle už ale bohatě stačí. Zvuky a hudba překvapivě však hned ze startu sráží kvalitu titulu:
Hudba je příliš hektická, příliš rytmická a příliš rušivá. Není špatná, je kvalitní, ale k událostem jaksi nepřilne, nebo možná přeněji: asi přilne ale strhává na sebe příliš pozornosti. Po první misi jsem ji vypnul. Občas jsem ji v průběhu hry zkusil zapnout, ale nikdy se mi nezamlouvala natolik, že bych změnil názor. Zvuky střelby jsou zase, zdá se mi, jaksi bez basů - některý pušky vyloženě škytaj a to je škoda. I například hlasitost v závislosti na vzdálenosti od původce zvuku je nerealistická - vzdálenější kulomety nebyly vůbec slyšet, nebo působily dojmem že je slyším z 1 km, i když byly za rohem.

Náplň hry je od starých dílů neměnná - opět se člověk pohybuje po úzké uličce reprezentující bojiště, která je obestavěná kulisama, skriptama, efektama a událostma. Kolem hráče se točí prostě vše, až je to trapas. Když letí letadlo, tak jich letí rovnou 100 mě přímo nad hlavou a minimálně jedno potom zpravidla padá přímo hráči na očích, aby ta atmoška jako byla hutnější. Nepřátelé se rodí za rohem a vytrvale nabíhaj do krytů (kde se daj krásně sejmout). Hra není totiž diferencována na situace, kdy eliminace nepřítele bude challenge a není tak důvod obávat se nepřátelských kulek, naopak. Sejmout se dá kdokoli, schytání dávky ze samopalu je téměř bez následků a bavit to má člověka jen díky počtu nepřátel, který pošle pod kytky. A těch je fakt fest.

Kampaň tichomořská není ničím až tak zajímavá, snad jen že narozdíl od němců japonci nabíhávaj na místy nepříjemnou kontaktní porážku. Lépe je na tom, podle mě, však kampaň ruská, kde se prostředí povedlo víc a i mise mi přišly zábavnější.

Nakonec ale musím přesto tvůrce v něčem pochválit: RESPAWN totiž, zdá se, není nekonečnej, ale trvá jen omezeznou dobu! Tomu říkám posun v před. Zpravidla se však bohužel tato doba pohybuje někde mezi "užjetonuda" a "panebožeuždost!".

Co jako vždy pohaním je zoufale zjednodušující autoheal = tedy nesmrtelnost, kterou hra naprosto ztrácí punc hry. Když mě už opravdu někdo dostal (zřídka a vždy granátem) tak se člověk objeví prakticky na stejnym místě (jednou mě to dokonce posunulo i o kus dál) - čili hrubou herní chybu nic netrestá. Kdyby mě takhle němec moch chlastnout z healthů, stačilo by nepřátel 15% z celkovýho počtu a byla by to skotečná challenge a i herní doba by se hráčovou nutnou opatrnostní příjemně natáhla, páč by potom hráč nepobíhal hrdinně po bojišti, ale plazil by spíš se "s držkou v bahně" :)

Hra na jeden večer sice nabízí poměrně chytlavou zábavu v podobě nenáročného vraždění stovek nepřátel, naprosto ale strádá v posunu někam dál a nabízí hráči jen stále totéž - tedy filmově působící hektickou akci, která je ale na herní mechanismy, taktické uvažování nebo znovuhratelnost vůbec nehledí. Přesto výsledek není zoufalej - celkem to jde, což snad i dokazuje mainstreamová oblíbenost série.

Za mě asi těch 70%