Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce byla, mimo zabugovaného Prince of Persia 3D, jedinou adventurou, kterou jsem nedohrál. Když jsem to zjistil, tak jsem to samozřejmě nemohl nechat jen tak a musel jsem tento rest co nejdříve napravit.

Hned na začátku mě překvapilo originální hlavní menu, jež je tvořeno jako kniha, protože pohádku vypráví bezejmenná babička svým vnoučatům, a tak jsem místo nové hry klikl na Bylo nebylo..., uložení pozice bylo označeno jako Založit, nahrání jako Nalistovat, autoři jako Napsali, a konec jako Zavřít Knihu.

Mimo klasických postav Mrazíka, Ivana, Nastěnky a Dědečka Hříbečka mě zaujalo i Hříbečkovo alter ego Hřib Satan. K němu se váže vůbec nejlepší hláška ve hře, protože má u domku prázdný úl a Ivan mu řekne: "Koukáš, jako by ti uletěli včely". Přibylo i několik nových postav, které jsou úplně uhozené a do příběhu se podle mě vůbec nehodí (netopýr, masožravka, drak Gorič), ale naštěstí jich není až tak moc.

Hodně dabérů namluvilo více postav, což bylo znát především u výrazného hlasu, jaký má Vlastimil Zavřel, třeba když se spolu bavil kupec a loupežník Ruslan. Nepůsobilo to na mě nejlepším dojmem, ale chápu, že už těch téměř dvacet dabérů muselo stát hodně peněz, natož jich najmout více jak padesát, aby každá postava měla jedinečný hlas. Potěšilo mě však, že Ivan měl stejného dabéra jako ve filmu a mimo Josefa Zímy se skvěle poslouchal i Jan Hanžlík, Martin Dejdar nebo Pavel Tesař.

Hra má na Windows 7 a vyšších operačních systémech problémy s ukládáním a padáním při spouštění videí, ale vše se dá vcelku jednoduše vyřešit přesunutím složky se hrou a spouštěním v režimu kompatibility pro Windows XP, takže se až o tak závažný problém nejedná. Škoda, že Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce není o něco delší, sice přibylo plno nových (někdy i zbytečných) scén, ale několik těch původních bylo vypuštěno. Kdyby se zde objevili i ty, určitě by herní doba o něco narostla.

Voyage Puzzle je klasická spoj tři logická hra, kterých je na internetu mraky. Já ale na doporučení bratra zkusil zrovna tuhle, a i když mě ze začátku bavila hodně, ke konci už to tak slavné nebylo.

Počáteční kola jsou docela jednoduchá a jde o ideální kousek, u kterého jsem mohl vypnout a prostě jen klikat na různě barevné kuličky. V pozdějších fázích už ale přichází do tuhého a musel jsem dělat komba (dvě a více správných kombinací za sebou), abych mohl pokračovat dále.

Sice jsem si mohl pomoci nějakým tím bonusem, jako je třeba zpomalení času, rozbití určité skupiny kuliček nebo odemčení uzamčených objektů, ale i přesto jsem se až na konec nedostal. Přišel jsem o všechny životy a Game Over. Zkusil jsem to asi třikrát, ale pokaždé se stejným výsledkem a na podobném místě. Asi mi není souzeno tuto hru dokončit.

Už základní hra mi nabídla chvilku hraní za Oskara, k níž se váže i jeden z achievementů. Tady se to opakovalo, ale jen na půl hodiny, a to kvůli tomu, že patnáct minut zaberou cutscény. Alespoň jsem si vyzkoušel ovládání pouze pomocí myši, které Syberia 3 ihned po vydání neumožňovala.

To ale rozšíření An Automaton with a plan nezachrání. Nejen, že jde o úplně zbytečný obsah navíc, který nepřináší nic převratného, ale Microïds za to ke všemu chce zaplatit. Kdybych DLC jako vlastník původní hry neobdržel zdarma, asi bych se k němu nedostal, a kdyby ano, byl bych rozčílen, že jsem za takovou kravinu utratil peníze.

Pokud toto rozšíření máte a museli byste kvůli němu znovu instalovat třetí Syberii jako já, nedělejte to, nestojí to za to. Pokud toto rozšíření nemáte a přemýšlíte o jeho koupi, rozmyslete si to a utraťte své úspory za něco kvalitnějšího.

Nintendo má na svědomí minimálně tři herní postavy, které obsazují v žebříčcích nejznámějších, nejpopulárnějších a nejikoničtějších herních postav přední příčky. První z nich je blonďák se zelenou čepicí Link, který je u nás často zaměňován za princeznu Zeldou, podle níž se jmenuje série akčních adventur, v nichž má Link hlavní roli. Následuje Donkey Kong, jež se poprvé objevil ve hře, nesoucí jeho jméno a právě v této hře se, ještě jako tesař Jumpman, vůbec poprvé objevil také italský instalatér Mario, asi nejznámější herní postava videoherní historie.

Já Maria samozřejmě také znám a nějakou hru ze série Super Mario nebo alespoň její klon jsem zkoušel, nikdy jsem se ale nedostal moc daleko, natož abych některý z těchto obtížných titulů dokončil. Změna nastala až ve chvíli, kdy jsme s ženou dostali od její sestry konzoli Nintendo Wii spolu s několika hrami, mezi kterými nechyběl ani New Super Mario Bros. Wii. Já jsem se tak chopil Maria a žena jeho bratra Luigiho a společně jsme se vydali vstříc všem nebezpečím.

Hra nás oba bavila, ale zatímco u plošinovky Donkey Kong Country Returns (kterou jsme hráli až po Mariovi) se nám nestalo, že bychom na čas odložili hru k ledu a pokračovali v ní až za několik měsíců, u Maria k této situaci vinou přetěžkých úrovní nejednou došlo. Jednou jsme se ale hecli a dostali se až do finálního levelu s obřím Bowserem. Po několika marných pokusech jsem myslel, že bude nad naše síly, ale nakonec se nám jej podařilo zdolat, a vysvobodit tak princeznu Peach ze spárů proradného padoucha.

Posbírat všechny mince, potřebné k odemčení bonusových levelů se nám po dokončení příběhu podařilo jen v prvním světě, a když jsme zjistili, jak jsou tato kola náročná, na další snažení jsme se vybodli. New Super Mario Bros. Wii je skvělá plošinovka a jedna z nejlepších her na Wii vůbec, Donkey Kong Country Returns je ale poznání lepší a zatímco s opičákem možná někdy bonusové levely dokončím, s Mariem určitě ne.

Seriál s přemožitelkou upírů Buffy v hlavní roli jsem v době jeho největší slávy celkem pravidelně sledoval. Když jsem na DH narazil na adventuru, která z něj do jisté míry vychází, musel jsem ji vyzkoušet.

Bohužel však jde o krátký kousek, který se vyznačuje nesmírně nudnou hratelností, pitomými dialogy a téměř žádným příběhem. Potěšila mě tak jen přítomnost známých postav ze seriálu, ale to je asi tak vše. Pokud nejste fanoušci seriálu, tak je to pro vás ztráta času, a pokud jste, tak také. Příště si radši přímo pustím nějakou epizodu.

Oproti předchozí dvojici her od Undying Team je Povídka o opilém Santovi z trochu jiného soudku. Grafika už není tak precizní, ale přesto neurazí a hlavní hrdina je sám Santa Claus a ne neznámý chlapík.

Přesto se však nezapřou společné rysy, které se ve hrách od tohoto studia vyskytují. Znovu se příběh točí okolo alkoholu a bohužel lze i tuto hru dohrát za pár minut.

Adventurka Život je boj je o malinko delší než její předchůdce Bez peněz do hospody nelez, a to je jediný aspekt, který mě donutil zvednout hodnocení o deset procent. Jinak jde v podstatě o téměř stejný titul, akorát v jiném prostředí a s jinými úkoly.

Na ukrácení dlouhé (nebo v tomto případě spíše krátké) chvíle je Život je boj ideální, ale žádná moudra jsem zde nenašel, jak by se podle názvu mohlo zdát.

Poslední dobou se zaměřuji spíše na komerční tituly, ale české freeware adventury mám v oblibě. A právě k nim patří i hříčka od Undying Team s názvem, který je známým a pravdivým rčením Bez peněz do hospody nelez.

Stačí jen pár kliků a je hotovo, a to je hrozná škoda. Hra totiž jinak vypadá skvěle a nevadilo by mi, kdybych s ní strávil více času. Takhle však nezbývá nic jiného, než sáhnout po pokračování, které je přece jen o malinko delší.

Když jsem si chtěl vyzkoušet závody tahačů, s Truck Racing by Renault Trucks jsem určitě chybu neudělal. Je to zadarmo, vypadá to celkem uspokojivě a v neposlední řadě se to dobře hraje. Dostal jsem sice k dispozici pouze jeden model tracku a soupeři na tom byli úplně stejně, ale na těch čtyřech okruzích se s tímto velikánem dalo značně vyblbnout.

Tahač se totiž chová o poznání jinak, než klasický automobil, je větší a silnější, a i když mají soupeři naprosto identické stroje, je daleko jednodušší je vytlačit z trati. To mě na hře bavilo úplně nejvíc, na klasické závodění si najdu jiný simulátor.

V BMW M3 Challenge jsem sice dostal k dispozici pouze jeden model vozidla, se kterým jsem se mohl prohánět po jednom jediném okruhu, ale i tak jsem se u hra bavil přece jenom o chloupek víc, než u Volvo: The Game.

Nejspíše to má co dočinění s multiplayerem, který jsem si zde, na rozdíl od konkurenčního titulu, s bratrem vyzkoušel. Když nás přestalo bavit závodění, prováděli jsme takové šílenosti, že jsme se proti sobě rozjeli na rovince a v plné rychlosti to do sebe napálili. Jelikož jde ale o reklamní hru, model poškození tu chybí a tak se nekoná stejný scénář, jako v TOCA 2: Touring Cars, kdy naše vozy připomínaly parní lokomotivy.

Švédská automobilka Volvo produkovala svého času dle průzkumů ty nejbezpečnější vozy na světě. Tady jsem měl možnost si vyzkoušet hned pětici modelů (S60 ve třech variantách) na dvou okruzích. Nejvíce jsem si asi oblíbil S čtyřicítku, protože mi jak výkonnostně, tak vzhledově přijde nejlepší.

Určitě je znát, že je tato propagační hra dílem zkušených vývojářů ze SimBinu, protože se jednotlivé modely liší svými vlastnostmi a při jejich ovládání je ihned zřejmé, že se nejedná o arkádu. Vzhledem k omezeným možnostem jsem u tohoto titulu nestrávil moc času, ale nějaké dvě hodinky určitě. Milovníkům závodních simulátorů mohu určitě vřele doporučit, doslova nic za to nedáte.

Jeskynní malby mě vždy fascinovaly. Je skvělé, že se zachovalo vyobrazení lovu kořisti, a především pak mamutů, a v této hře jsem se mohl na chvilku vcítit do Mamutice, které kvůli hledání svých potomků uteklo stádo.

Hra je vyobrazena právě ve formě interaktivních jeskynních maleb, což je rozhodně netradiční a neokoukané zpracování a jeden z hlavních důvodů, proč si ji zahrát. K pohybu mamutice slouží kurzorové šipky, a dále pak Ctrl na svolávání mláďat a mezerník na útočení. Lze použít i myš, ale klávesnice mi přišla lepší.

I za těch pět minut, jež jsou třeba k dohrání, mi byl odvyprávěn kvalitní příběh, který mne zaujal a určitě jej chvíli budu mít v paměti. Takovéto tituly určitě mají smysl a já jsem rád, že jsem se k The Mammoth: A Cave Painting díky databázi dostal.

Poslední hra od Mystery Studia je nejen tím nejhorším počinem těchto českých vývojářů (nebo spíš vývojáře), ale zároveň se jedná o tu nejhorší hru v databázi, která se dostala do žebříčku.

Nákup kvalitnějších vozů, lepších nemovitostí, a především pak co nejkrásnějších lehkých děv byl mojí hlavní náplní práce. Bohužel je herní systém tak strašný, že se to nedá skoro hrát a já byl skoro pořád na mizině. Při jedné hře se mi ale poštěstilo, dostal jsem se do plusu a začal vydělávat pořádné peníze.

Když jsem měl k dispozici všechno nejlepší vybavení včetně těch nejluxusnějších děvčat, hru jsem ukončil, protože kromě dalšího vydělávání v podstatě už nic nenabízela. Tímto jsem dokončil nesnadný úkol, který jsem si předsevzal a dohrál všech osm her od Mystery Studia. To je již nějaký ten rok nečinné, takže devátou už asi nepřidám, což ale vůbec nevadí.

Nejlepší titul od na DH nechvalně proslulého Mystery Studia nese název Diktátor. I když jde o vykrádačku hry stejného názvu, tak už jen možnost spustit hru na Windows bez nutnosti použití DOSBoxu se počítá.

Na rozdíl od ostatních titulů daného studia hra neobsahuje téměř žádné gramatické chyby a má vcelku pohodovou hratelnost s několika vtipnými momenty. Nemám potřebu si ji někdy v budoucnu zahrát znovu, ale určitě ji mohu alespoň na vyzkoušení doporučit každému zájemci o tento typ strategií.

Net Guard - HACKER je podle mě druhá nejlepší hra od Mystery Studia, což je dost mizerná vizitka, když se podíváte na moje hodnocení. Třicet procent je ale v tomto případě ekvivalent 6/10, když vezmu v potaz, že Diktátor má ode mě v podstatě hodnocení absolutní.

Jde sice znovu o velmi krátkou záležitost, ale bavil jsem se celou dobu. O hackování jsem se nikdy nijak moc nezajímal a ani bych neměl nervy na to, mít oplétačky se zákony, ale tohle byl skvělý způsob, jak si vyzkoušet tuto nelegální činnost a nemít strach z dopadení.

Co napsat k tomuto skvostu. Je to pitomá adventura s pitomým příběhem a s příšerným dabingem. Špatná gramatika je v podstatě podpisem Mystery Studia, a tak samozřejmě nechybí ani tady.

Obtížnost je nastavena opravdu nízko a délka také není nijak oslnivá, ale kdo by chtěl s Blue TOP trávit více jak deset minut, tak je blázen. Já asi taky nejsem úplně normální, když jsem musel dohrát všech osm her od tohoto českého studia, ale prostě se tak stalo.

V SimVillage II je vidět značný progres oproti předchozímu dílu. Mapa je větší a viděná shora namísto z boku, jako starosta obce máte více možností, jak se ukázat například díky pořádání společenských akcí a přibyly i budovy, které lze nechat postavit. Bohužel však stále nelze vybrat místo, kde daná stavba bude stát, ale má předem určenou parcelu.

Navíc jsem měl splnit určité cíle, jinak jsem byl z úřadu vyhozen. Celkově podle mě došlo ke zlepšení, i když jsem byl neustále tlačen rychle ubíhajícím časem. Trojka již měla umožňovat výběr místa pro stavbu, ale nemyslím si, že by byla nějaká tragédie, že nikdy nevyšla.

Česká adaptace SimCity se úplně nepovedla. Autorovi nelze upřít snahu napasovat do této hříčky nějaké prvky z budovatelských strategií, jako je stavba různých typů budov a hospodaření s obecním rozpočtem.

No a to je v podstatě vše, co hra nabízí. Peníze naskakují, budovy se staví, ale bohužel na předem určených místech a za pár minut je hotovo. SimVillage není úplná tragédie, ale jde o strašně krátkou hru. Aby však mohla být delší, potřebovala by více možností správy obce.

Je až neuvěřitelné, že tuto hru komentuji již jako desátý uživatel, takže vlastně skoro třetina hodnotících se musela se svými zážitky podělit. Nevím, jestli si to tento počin zaslouží, ale musí to ven.

Jak je u Mystery Studia zvykem, gramatika veškerých textů je na žalostné úrovni, ale kvůli nim se do těchto titulů nepouštím, i když zrovna dialogy v RPG World of Magics and Heroes byly asi tím nejlepším aspektem celé hry. Tady jde o arkádové střílení teroristů a popis, co dělají jednotky SAS v reálu mě ani nezajímal.

Ani nevím, kolik jsem nakonec prošel kol, ale vím, že jsem byl rád, že už je po všem a hra může z disku pryč. Když budu chtít tento typ hry, pustím si nějaký díl Moorhuhnu, ale SAS: Písečný skalp už určitě ne.

Mystery Studio dokázalo za svou krátkou dobu existence vyprodukovat celkem osm titulů podobné kvality. Já, jakožto herní průzkumník české freeware scény, jsem samozřejmě musel vyzkoušet všechny, i když mě to stálo spoustu mozkových buněk. Z velké části se totiž jedná o naprosté příšernosti, vždyť rovnou půlka obsadila v žebříčku na DH pozice mezi deseti nejhoršími hrami. Asi jenom Diktátora, případně ještě Net Guard - HACKER bych mohl doporučit někomu, kdo se nebojí experimentů.

World of Magics and Heroes je bezesporu to nejhorší RPG, s jakým jsem měl co do činění a špatně je tu snad úplně vše. Příšerná gramatika, stejné lokace, stejní nepřátelé i moje postava, ať už si vyberu jakékoli povolání. Samozřejmě, že jsem zvolil temného cizince, protože kde jinde bych si za něj zahrál. Vrcholem všeho je pak bug se zdravím, který mi značně prodloužil herní dobu. Je to tak blbé, až je to místy zábavné a několikrát jsem se nad těmi příšernými dialogy zasmál. Jedno dohrání ale stačilo.