Na velké finále druhé trilogie jsem se fest těšil a po dohrání svižných Halo 5: Guardians o to více. Proto do jisté míry nechápu rozhodnutí tvůrců celou sérii znovu zrestartovat a na příběh rozjetý v předchozím díle se do značné míry vykašlat. Pokud bych měl tohle Halo hodnotit z hlediska příběhu jako takového, dost možná by vyfasovalo nejhorší známku v sérii. Tím zároveň ale nemyslím jeho podání, které naopak není špatné. Tvůrci se rozhodli globální zápletku zminimalizovat na lokální úroveň a více se soustředit na postavy. Zároveň se vrátili k tomu nejlepšímu z originálního Halo, k dnes již legendární misi The Silent Cartographer. Místo nějakých lineárních 10 hodin v několika různých oblastech tu máme zhruba trojnásobnou herní dobu v podobě menšího otevřeného světa na rozbitém Halo prstenci s několika základnami k osvobození, aktivitami ke splnění a slušnou řádkou collectiblů. Stala se z Halo kopírka ubisoftích her? NAŠTĚSTÍ ne. I když to z popisu může znít strašně, Halo je pořád v první řadě svižná střílečka, kde ničeho není přehnaně moc. Střílečka, která se navíc hraje náramně dobře.
Už u Halo 5: Guardians jsem si pochvaloval gunplay, ale až tady ho tvůrci dotáhli opravdu k dokonalosti. Pocitově mi přišel ale o něco odlišný. Nepřátelé mají odlišný balanc. Původně silní nepřátelé jsou slabší, ti slabší naopak posílení - např. žvatlaví grunti už nejsou jen slépky na odstřel, ale umí zatopit i při menším počtu. To samé platí pro jackaly se štíty, které střelba s z kinetické zbraně nerozhodí tak lehko jako kdysi. Hráč musí být i na normální obtížnost o poznání mobilnější než dříve a pro plnou efektivitu boje zbraně střídat. Každý protivník má jiné slabiny, takže je jejich likvidace i přes podobnou míru odolnosti dostatečně rozmanitá. Pocit ze samotné střelby je díky výrazně kvalitnějšímu nazvučení i animacím perfektní.
Nakonec jsem si docela užil i onen open world, i když je fakt, že k průzkumu jako takovému tam toho moc není a roztahaný design dost rozbíjí tempo vyprávění příběhu, který je po většinu herní doby naprosto minimalistický a krom intenzivního úvodu se rozjede až na konci. Moc mě nebavila celá ta generická zápletka okolo supr čupr drsných Banished a to, že je příběh vyprávěn jakoby zpětně, kdy se hráč probouzí v defacto postapo světě a odhaluje, co se stalo. Aktivní účast v právě probíhající bitvě s Covenant jsem měl daleko radši, i když ve finále je to pro samotný gameplay asi jedno. Nepřátelé se nijak nezměnili. Pouze zmizeli prometheani.
Osvobozování části prstence je z hlediska gameplaye fajn, ale po čase se začne opakovat a motivace úkoly plnit není nad rámec zábavy z core gameplaye moc velká. Halo není žádné RPG s quest logem a stromem schopností, pořád je to klasická Halo střílečka. Pár vylepšení pro jednotlivé schopnosti sice posbírat jde, ale osobně jsem kromě parádní vystřelovací kotvičky usnadňující pohyb jiné schopnosti téměř nepoužíval. Rozsah naštěstí není tak velký, aby se ze zábavy stala systematická práce, ale přesto bych na několika místech klidně ubral na šíři a přidal na ději. Zároveň se do hry vrací i (ne)slavné interiéry, které mě osobně u Halo nikdy moc nebraly, ale tady mě neurážely. Zkrátil bych snad jen finální misi, kde už hra evidentně neměla moc co nabídnout a recyklace obsahu tam už začala být dost patrná.
Na závěr bych se vyjádřil ke mnohými kritizované grafice a technické stránce. Za mě bez výhrad. Lesklé interiéry si vyloženě říkaly o ray tracing odlesky, ale jinak hra vypadá skvěle. Není to úplně super hyper moderní realistická grafika, ale ostré textury, skvělé nasvícení a celková přehlednost dělá svoje. Nazvučení taky super, vše od zbraní až po dialogy je minimálně o třídu dál. Konečně se hra dočkala různých možností nastavení a mj. i obstojných titulků jak pro veškeré dialogy, tak collectibles, byť i tentokrát jejich časování na mnoha místech nepochopitelně hapruje. Není to až taková tragédie, ale nasírací to trochu je. Jinak je hra jak po mechanické, tak po technické stránce prakticky dokonalá a prosta jakýchkoli bugů. A stejně svižně se mi i hýbala.
Halo Infinite z hlediska gameplaye vnímám jako super evoluci značky, ale z hlediska rozevřenější formy a zpětného vyprávění příběhu spíše jako spin-off, který byl jednorázově fajn, ale příště bych zase radši staré dobré lineární Halo. Otevřených světů je i bez něj až až.
Už u Halo 5: Guardians jsem si pochvaloval gunplay, ale až tady ho tvůrci dotáhli opravdu k dokonalosti. Pocitově mi přišel ale o něco odlišný. Nepřátelé mají odlišný balanc. Původně silní nepřátelé jsou slabší, ti slabší naopak posílení - např. žvatlaví grunti už nejsou jen slépky na odstřel, ale umí zatopit i při menším počtu. To samé platí pro jackaly se štíty, které střelba s z kinetické zbraně nerozhodí tak lehko jako kdysi. Hráč musí být i na normální obtížnost o poznání mobilnější než dříve a pro plnou efektivitu boje zbraně střídat. Každý protivník má jiné slabiny, takže je jejich likvidace i přes podobnou míru odolnosti dostatečně rozmanitá. Pocit ze samotné střelby je díky výrazně kvalitnějšímu nazvučení i animacím perfektní.
Nakonec jsem si docela užil i onen open world, i když je fakt, že k průzkumu jako takovému tam toho moc není a roztahaný design dost rozbíjí tempo vyprávění příběhu, který je po většinu herní doby naprosto minimalistický a krom intenzivního úvodu se rozjede až na konci. Moc mě nebavila celá ta generická zápletka okolo supr čupr drsných Banished a to, že je příběh vyprávěn jakoby zpětně, kdy se hráč probouzí v defacto postapo světě a odhaluje, co se stalo. Aktivní účast v právě probíhající bitvě s Covenant jsem měl daleko radši, i když ve finále je to pro samotný gameplay asi jedno. Nepřátelé se nijak nezměnili. Pouze zmizeli prometheani.
Osvobozování části prstence je z hlediska gameplaye fajn, ale po čase se začne opakovat a motivace úkoly plnit není nad rámec zábavy z core gameplaye moc velká. Halo není žádné RPG s quest logem a stromem schopností, pořád je to klasická Halo střílečka. Pár vylepšení pro jednotlivé schopnosti sice posbírat jde, ale osobně jsem kromě parádní vystřelovací kotvičky usnadňující pohyb jiné schopnosti téměř nepoužíval. Rozsah naštěstí není tak velký, aby se ze zábavy stala systematická práce, ale přesto bych na několika místech klidně ubral na šíři a přidal na ději. Zároveň se do hry vrací i (ne)slavné interiéry, které mě osobně u Halo nikdy moc nebraly, ale tady mě neurážely. Zkrátil bych snad jen finální misi, kde už hra evidentně neměla moc co nabídnout a recyklace obsahu tam už začala být dost patrná.
Na závěr bych se vyjádřil ke mnohými kritizované grafice a technické stránce. Za mě bez výhrad. Lesklé interiéry si vyloženě říkaly o ray tracing odlesky, ale jinak hra vypadá skvěle. Není to úplně super hyper moderní realistická grafika, ale ostré textury, skvělé nasvícení a celková přehlednost dělá svoje. Nazvučení taky super, vše od zbraní až po dialogy je minimálně o třídu dál. Konečně se hra dočkala různých možností nastavení a mj. i obstojných titulků jak pro veškeré dialogy, tak collectibles, byť i tentokrát jejich časování na mnoha místech nepochopitelně hapruje. Není to až taková tragédie, ale nasírací to trochu je. Jinak je hra jak po mechanické, tak po technické stránce prakticky dokonalá a prosta jakýchkoli bugů. A stejně svižně se mi i hýbala.
Halo Infinite z hlediska gameplaye vnímám jako super evoluci značky, ale z hlediska rozevřenější formy a zpětného vyprávění příběhu spíše jako spin-off, který byl jednorázově fajn, ale příště bych zase radši staré dobré lineární Halo. Otevřených světů je i bez něj až až.
Pro: skvělý gunplay, zasazení na Halo prstenec, podání příběhu - kamera, dialogy a herecké výkony, kotvička, absence bugů
Proti: nepochopitelně antiklimatický soft reboot děje, repetitivnost některých úkolů i prostředí, tempo dávkování příběhu, natahované finále