Jestli mě v případě South of Midnight něco fakt mrzí, tak to, jakých reakcí se hra dočkala při jejím oznámení. A dodnes jsem nepochopil, co dotyčné k tomu nechutnému backlashi vedlo. Protože mě naopak hra svým settingem a vizuální stránkou zaujala velmi a nakonec i své kvality potvrdila. Byť nakonec s určitými kompromisy, kvůli kterým na úplnou špičku žánru nakonec nedosáhla.

Kombinace zasazení do prostředí amerického jihu a osobitého audiovizuálna jsou rozhodně ty nejsilnější složky hry. Jižanský afroamerický folklór, ponuré bažiny, ošuntělá architektura ve stylu New Orleans, černoši a typický rasismus. Zároveň ale pohádková lehkost, vyšperkovaný design lokací plný vegetace, barevných květů a zvířátek. V tom se pohybuje hlavní hrdinka Hazel, které během úderu hurikánu strhne řeka domov a společně s její matkou jej odnese neznámo kam. Jenže není to jen hurikán, který strhává lidská obydlí, ale na pozadí se děje i něco zlověstnějšího. Něco, co trhá samotnou strukturu reality. Tvůrci onen temín "fabric of reality" vzali doslova a vykreslili časoprostor jako jakousi tkaninu, zvanou Velkou tapisérii, která se začala trhat a do naší reality začaly pronikat přízraky, coby projevy negativních emocí - strachu, hněvu, nenávisti a zármutku. Musím říci, že mě ten folklór hodně bavil. Je to něco nového a neokoukaného. Bohužel z hlediska příběhu je hra vyprávěna epizodicky a až příliš klouže po povrchu. A místy tak trochu neví, jestli chce být pohádkou a nebo hlubším, temnějším a více metaforickým dílem. Nijaká pointa v závěru taktéž trochu sráží výsledný dojem.

Jestli se mi něco ale líbilo, tak je to prostředí. Každá z lokací je něčím unikátní. Není tam prakticky žádný filler a pořád je na co koukat. Design je spíše lineární, s občasnými odbočkami ke collectiblům. Funguje to výborně. Se samotnou hratelností je to už o fous horší, protože žádný z aspektů nepřekračuje hranice průměru. Jednotlivé prvky jsou dávkovány v rámci epizodického vyprávění na můj vkus až moc schematicky. Překvapení a silných nečekaných momentů hra obsahuje minimum. Což je škoda i s přihlédnutím k tomu, jak funguje celá hudební složka. Pokud máte rádi hry, kde se hudba stává součástí děje, bude se vám South of Midnight líbit. Šplhání na obří strom za doprovodu stupňující se písně pojednávající o tragickém osudu Benjyho rozhodně zařadím mezi památné herní momenty této dekády. Jen opět - je fakt strašná škoda, že tvůrci nedokázali tyhle hudební vstupy a jejich build-upy zužitkovat k něčemu, co by opravdu vyrazilo dech. A podobné je to i s poněkud repetitivními souboji nebo plošinovkovými sekvencemi. Jsou dobré, ale cítil jsem z nich nevyužitý potenciál.

Technicky ke hře nemám výtek. Běželo to bez problému a bez jakýchkoli bugů. Hra vypadá krásně a jediné, co mě trochu otravovalo, byl opožděný pop-up stínů, který byl v některých lokacích vidět méně a v některých více (zejména závěrečné městečko). Stop-motion animace nemusí sedět každému, ale v cutscénách vypadá dobře a v případě ingame pohybu hlavní hrdinky jdou tyhle efekty v menu naštěstí vypnout.

Navzdory pár výtkám se mi South of Midnight hrál velice příjemně. Není to hra, která by dobyla herní průsmysl, ale je to s láskou vytvořená dvouáčková záležitost, která dobře pobaví a ví, kdy má skončit.