Jednička v porovnání s dvojkou opravdu působí jen jako takový proof of concept. Prototyp, který se dočkal plnohodnotného rozvedení až ve druhém dílu. Ten si nese mnoho prvků z Deliver Us the Moon, ale přidává přesně tu příběhovou omáčku kolem, která z toho udělala daleko lepší, osobnější zážitek.

Deliver Us Mars je pro milovníka vesmíru a hard sci-fi v podstatě splněný sen. Není to sen dokonalý, technických nedokonalostí ta hra má pořád mraky, ale z hlediska zážitku obsahuje řadu detailů, které musí každý nerd či geek zákonitě docenit. Není to simulátor, není to fyzikálně přesná hra, ale jako zážitkový walking sim s astronautkou v hlavní roli to funguje náramně dobře. Jak v dobrodružné, tak v osobní rovině.

Potěšilo mě, jak příběh přímo navazuje na první díl - s postavami, o kterých jsme tam slyšeli pouze z doslechu. Vše, co bylo v Deliver Us the Moon podivně nedořečené a spíše jen tak naznačené (projekt Outward), se tu dočkalo plnohodnotného rozvedení. A je to i daleko větší zábava poslouchat i hrát.

Tvůrci už evidentně věděli, co chtějí a měli k tomu i dostatečné finanční prostředky. Prostředí už nejsou tak pustá a statická. Hráč dokonce napříč hrou potká i nějaká živá NPC. Dobře napsaná, dobře zahraná, leč vizuálně dost ohydzná. Ale jsou tam. Oproti tomu jednotlivá prostředí jsou, sic ne vyloženě tříáčková, na oko moc hezká. Zejména samotný Mars. Výborná je také celá sekvence se startem rakety. A tak celkově je super, že si hráč může projít celým procesem cesty na Mars - od úvodu na Zemi, přes start do vesmíru, pobyt na vesmírné stanici, až po přistání na Rudé planetě a následné pátrání po přeživších. Přičemž dvojka není jen suchý walking sim, ale oproti jedničce hráče daleko více zaměstnává.

Kromě sledování cutscén, poslouchání různých logů a hologramů, si hráč projde i celou řadou hádanek. Dost mě bavila lezecká minihra. Je sice trochu prkenná, technologicky lvl Tomb Raider od toho úplně nečekejte, a zejména hned první stěnu jsem měl fest zabugovanou, ale je příjemně oživující. Více času hráč stráví také v lunárním vozítku. Deliver Us Mars je pořád primárně lineární zážitek, ale sem tam nechává hráči i trochu volnosti.

S technickou stránkou je to o něco horší. Pokud chcete hrát ve 4K s DLSS zapnutým RTX, který zejména ve vesmíru vypadá zatraceně dobře, připravte se na časté záškuby a při některých náročnějších scénách i zastavení a rozsypání obrazu. Hra mi po většinu času běžela zcela plynule a proto tyhle momenty úplného zhroucení přičítám nedobré optimalizaci ray tracingu v některých lokacích. Ale není to jen o něm (ten jde přeci jen vypnout). Ani všechny ty poskakující vlasy a podivné glitche v cutscénách nejsou úplně příjemné. Mechanicky ale jinak hra šlape dobře. Jediný závažnější bug, na který jsem narazil, byl, že se mi po loadnutém checkpointu nechtěla spustit cutscéna a neotevřely se mi tak dveře nutné pro postup dále. Naštěstí ale hra ukládá checkpointy hned do tří pozic, takže jsem celou kapitolu od začátku restartovat nemusel. A poslední poznámka: i když ani tenkrát nejsou animace pohybu perfektní, hlavní postava oproti jedničce už tak příšerně při chůzi neplave.

Inu, co dodat. Máte rádi vesmír a hard-scifi? Dejte si to. Není to detailní simulátor, ale je to fajn dvouáčkový příběhový zážitek, který tentokrát umí slušně zasáhnout i v osobní rovině. Deliver Us Mars je povedená evoluce značky a já jen doufám, že tvůrci ve finálním dílu trilogie své nemalé ambice ještě přiměřeně správným směrem rozvedou, ale zároveň příliš nepřestřelí.