Když jsem na začátku léta Assassin's Creed Odyssey rozehrával, šel jsem do něj s tím, že si užiju fajnovou dovolenou u moře na mých oblíbených řeckých ostrovech. Jakkoli už vím, co od Ubisoftu čekat, stejně se vždycky nechám do jisté míry napálit. Z pohodové dovolené se velice záhy stala druhá práce a závazek na několik měsíců - přesně v ubisoftím stylu, kde namísto kvality vítězí kvantita. A nutno dodat, že Odyssey v tomto ohledu jde už vyloženě do absurdna. Pokud chcete prošmejdit každý kout i se všemi přídavky, čeká vás rozsáhlá 180h porce otevřeného světa, kdy zhruba jen třetina z této porce tvoří příběhovou část. Přesto se ale pro mě ubisoftí hry staly za ty roky jakýmsi comfort gamingem, který si čas od času rád dopřeju a nemám jej při správném dávkování hrát po troškách i delší dobu. A nejinak je tomu i v případě této hry.
V první řadě je nutno si ujasnit, co od hry očekáváte. Chcete dobře napsanou hru s nahušténým obsahem? Dejte si něco jiného. Fakt, netrapte se tímhle. Assassin's Creed Odyssey je roztahaná hra, po všech směrech působící jako kdyby ji z valné části stvořila umělá inteligence. Generické prostředí, generický loot, generické kobky a jeskyně, generické základny a co hůř, i generický writing, generické postavy i jednotlivé assety. Oproti Assassin's Creed Origins, kde alespoň každá lokace měla své téma, svůj příběh a svůj styl, tady všechno vypadá naprosto stejně na jedno brdo. Jasně, sever mapy je trochu více laděný do podzimu, jih je zase vyprahlejší, ale každé město, každý přístav, prostě každý kout hry vypadá velmi podobně. Tohle platí i pro postavy (s výjimkou snad jen těch cca 10 nejhlavnějších), pro copy paste layout budov i základen, i pro celé ostrovy. Jestli jsem v Assassin's Creed Origins a mnoha dalších AC hrách obdivoval vysokou či až maniakální míru detailů prostředí, tak tady to už neplatí. Tedy, prostředí stále detailní je, ale všechno je to v první řadě generátor. Pravda, v zásadních lokacích s ručními zásahy, ale stále pocitově stále velmi generátor, který je vidět na každém rohu. Stejně tak jsou na herním prostředí často patrné modelovací nástroje a např. v lese mezi všemi těmi random kopečky, skalami a až nezdravě často jen tak ve vzduchu poletujícími stromy, jsem si často připadal jak na mapě nějaké postarší real-time strategie. Působí to strojově, působí to nepřirozeně a tudíž nezáživně. Tímhle dílem tato série do jisté míry přišla o to nejzásadnější, co jsem na ní vždycky i navzdory všem dalším problémům obdivoval - tedy o detailní, promyšlený, živoucí, ručně vymodelovaný svět. A je to fakt škoda.
Po prvotním zklamání jsem si ale na to zvykl, stejně jako jsem si zvykl na ultra dementní writing, který se snaží být vtipný a edgy, ale většinou je to spíše jen těžký cringe. Hra se v mnoha herních systémech inspirovala Zaklínačem, což je celkem fajn. V rozhovorech s postavami tak hráč krásně vidí jak vedlejší dialogy, tak ty které posunou konverzaci dále. Core herní mechaniky fungují obstojně a jestli mě něco bavilo, tak to bylo samotné hraní. Jenže všechno ostatní je aplikované tak líně a z povinnosti, že to bije do očí. Jako kdyby jeden tým vytvořil generické assety a druhej tým je poskládal do hry. Problém je, že pro příběhově části nikdo nestvořil nic, co by se od toho zbytku odlišovalo. Žádné unikátní sekvence, žádné unikátní lokace, všechno, co ve hře hráč dělá, je jen velmi povrchní a s herním světem, kromě stále těch stejných aktivit v podstatě nijak hlouběji neinteragující. Většina questů je tak při nejlepším průměrná. Dojdi, přines, zabij. Ústřední příběh začíná zajímavě, ale velice záhy se rozplizne v nekonečné masové zabíjení a končí doslova v půlce. Celá druhá polovina příběhu je uzamčená pod DLC, která jsou paradoxně dějově ve finále o něco zajímavější - alespoň pokud vás zajímá mnohými nenáviděná mytologie okolo První civilizace - ale pořád jsou zbytečné rozplizlá a co do tempa mrtě nekonzistentní. Celá ta nekonzistence je citelná i napříč celým zážitkem, kdy základní hra působí jako dlouhý v půlce utnutý film a DLCčka jako navazující seriál, viditelně trochu levnější, ale pestřejší. Přesto ale jedno bez druhého plně nefunguje a netvoří ucelený zážitek.
Jestli mě na Odyssey něco potěšilo, tak to, že jsem se dozvěděl daleko více informací o První civilizaci, rase Isu ("Ti, kteří tu byli před námi"). Mnoho hráčů tuhle podceňovanou linku směle ignoruje, mně naopak vždycky připadala dost zajímavá, protože v ní Ubisoft předkládá množství dost zajímavých myšlenek. Jenže jak je zvykem, hráčovy představy a teorie jsou často daleko divočejší než samotný zhmotněný výsledek a nejinak je tomu tady. Každopádně, myšlenka vysoce vyspělé civilizace postavené na biologické evoluci (nikoli té průmyslové), na které jsou založené všechny lidské mýty, mi přišla velice atraktivní, byť v samotné hře skrze slabý writing a nenápaditou herní náplň byla spíše jen povrchně vykreslená.
Druhá věc, kterou tenhle díl v dobrém smyslu vyčnívá, je samotná hlavní postava. Ne že by Kassandra byla charakterově kdovíjak hluboká, spíše naopak, ale - aniž bych byl příliš konkrétní - vypadá jako někdo, kdo bude pro celé AC univerzum důležitější než řadový assassin. A bude zajímavé sledovat její cestu časem a prostorem i mimo starověké Řecko, byť se trochu obávám, aby z ní tvůrci neudělali až moc deus ex machina prvek. K Odyssey a hrdince z mytologicky velmi bohatého Řecka ale tenhle božský prvek v tomto podání náramně sedí. A tak celkově se mi i líbilo větší zapracování mytologie do hry. Sice to nemá s původním Assassin's Creed mnoho společného, ale tyhle momenty byly ty jediné, které rozbily jinak velmi repetitivní herní náplň i předvídatelný způsob vyprávění.
První DLC přináší jenom více téhož. Co do writingu a kvality animací mi přišlo ještě slabší než základní hra. Místy fakt totální cringefest. Zároveň ale obsahuje pár pro Kassandru velmi osobních momentů, které si budu pamatovat z celé hry asi ze všeho nejvíce. I když je dost kazí to nepříliš kvalitní zpracování.
Druhé DLC už vyloženě rozvíjí řeckou mytologii schovanou za technologiemi Isu. Věřím, že to nesedne každému a rozhodně jsem toho názoru, že tvůrci ani zdaleka nevyužili potenciál - namísto něčeho filozoficky zajímavého se hráč až nezdravé množství herní doby zabývá generickou božskou telenovelou - ale vizuálně to bylo celkem fajn. Atlantida zejména. Paradoxně jako nejsilnější epizodu hodnotím tu v šedivém podsvětí, která obsahovala zdaleka nejvíce příběhu v poměru ku otazníčkovému balastu. A taky se svou ponurou dark fantasy atmosférou příjemně odlišovala od zbytku hry.
S Assassin's Creed Odyssey, stejně jako od jisté doby i s celou sérií, mám jednoduše takový love/hate relationship. Ta hra je v mnoha ohledech chytlavá, stejně jako v mnoha ohledech naopak děsně stereotypní a odfláklá. A obzvláště u herního světa to bolí nejvíce. Oproti Origins nedokážu Odyssey s klidným srdcem doporučit, ale kdo má tyhle ubisoftí na jistotu jedoucí herní kolosy rád, s Odyssey vedle nešlápne.
V první řadě je nutno si ujasnit, co od hry očekáváte. Chcete dobře napsanou hru s nahušténým obsahem? Dejte si něco jiného. Fakt, netrapte se tímhle. Assassin's Creed Odyssey je roztahaná hra, po všech směrech působící jako kdyby ji z valné části stvořila umělá inteligence. Generické prostředí, generický loot, generické kobky a jeskyně, generické základny a co hůř, i generický writing, generické postavy i jednotlivé assety. Oproti Assassin's Creed Origins, kde alespoň každá lokace měla své téma, svůj příběh a svůj styl, tady všechno vypadá naprosto stejně na jedno brdo. Jasně, sever mapy je trochu více laděný do podzimu, jih je zase vyprahlejší, ale každé město, každý přístav, prostě každý kout hry vypadá velmi podobně. Tohle platí i pro postavy (s výjimkou snad jen těch cca 10 nejhlavnějších), pro copy paste layout budov i základen, i pro celé ostrovy. Jestli jsem v Assassin's Creed Origins a mnoha dalších AC hrách obdivoval vysokou či až maniakální míru detailů prostředí, tak tady to už neplatí. Tedy, prostředí stále detailní je, ale všechno je to v první řadě generátor. Pravda, v zásadních lokacích s ručními zásahy, ale stále pocitově stále velmi generátor, který je vidět na každém rohu. Stejně tak jsou na herním prostředí často patrné modelovací nástroje a např. v lese mezi všemi těmi random kopečky, skalami a až nezdravě často jen tak ve vzduchu poletujícími stromy, jsem si často připadal jak na mapě nějaké postarší real-time strategie. Působí to strojově, působí to nepřirozeně a tudíž nezáživně. Tímhle dílem tato série do jisté míry přišla o to nejzásadnější, co jsem na ní vždycky i navzdory všem dalším problémům obdivoval - tedy o detailní, promyšlený, živoucí, ručně vymodelovaný svět. A je to fakt škoda.
Po prvotním zklamání jsem si ale na to zvykl, stejně jako jsem si zvykl na ultra dementní writing, který se snaží být vtipný a edgy, ale většinou je to spíše jen těžký cringe. Hra se v mnoha herních systémech inspirovala Zaklínačem, což je celkem fajn. V rozhovorech s postavami tak hráč krásně vidí jak vedlejší dialogy, tak ty které posunou konverzaci dále. Core herní mechaniky fungují obstojně a jestli mě něco bavilo, tak to bylo samotné hraní. Jenže všechno ostatní je aplikované tak líně a z povinnosti, že to bije do očí. Jako kdyby jeden tým vytvořil generické assety a druhej tým je poskládal do hry. Problém je, že pro příběhově části nikdo nestvořil nic, co by se od toho zbytku odlišovalo. Žádné unikátní sekvence, žádné unikátní lokace, všechno, co ve hře hráč dělá, je jen velmi povrchní a s herním světem, kromě stále těch stejných aktivit v podstatě nijak hlouběji neinteragující. Většina questů je tak při nejlepším průměrná. Dojdi, přines, zabij. Ústřední příběh začíná zajímavě, ale velice záhy se rozplizne v nekonečné masové zabíjení a končí doslova v půlce. Celá druhá polovina příběhu je uzamčená pod DLC, která jsou paradoxně dějově ve finále o něco zajímavější - alespoň pokud vás zajímá mnohými nenáviděná mytologie okolo První civilizace - ale pořád jsou zbytečné rozplizlá a co do tempa mrtě nekonzistentní. Celá ta nekonzistence je citelná i napříč celým zážitkem, kdy základní hra působí jako dlouhý v půlce utnutý film a DLCčka jako navazující seriál, viditelně trochu levnější, ale pestřejší. Přesto ale jedno bez druhého plně nefunguje a netvoří ucelený zážitek.
Jestli mě na Odyssey něco potěšilo, tak to, že jsem se dozvěděl daleko více informací o První civilizaci, rase Isu ("Ti, kteří tu byli před námi"). Mnoho hráčů tuhle podceňovanou linku směle ignoruje, mně naopak vždycky připadala dost zajímavá, protože v ní Ubisoft předkládá množství dost zajímavých myšlenek. Jenže jak je zvykem, hráčovy představy a teorie jsou často daleko divočejší než samotný zhmotněný výsledek a nejinak je tomu tady. Každopádně, myšlenka vysoce vyspělé civilizace postavené na biologické evoluci (nikoli té průmyslové), na které jsou založené všechny lidské mýty, mi přišla velice atraktivní, byť v samotné hře skrze slabý writing a nenápaditou herní náplň byla spíše jen povrchně vykreslená.
Druhá věc, kterou tenhle díl v dobrém smyslu vyčnívá, je samotná hlavní postava. Ne že by Kassandra byla charakterově kdovíjak hluboká, spíše naopak, ale - aniž bych byl příliš konkrétní - vypadá jako někdo, kdo bude pro celé AC univerzum důležitější než řadový assassin. A bude zajímavé sledovat její cestu časem a prostorem i mimo starověké Řecko, byť se trochu obávám, aby z ní tvůrci neudělali až moc deus ex machina prvek. K Odyssey a hrdince z mytologicky velmi bohatého Řecka ale tenhle božský prvek v tomto podání náramně sedí. A tak celkově se mi i líbilo větší zapracování mytologie do hry. Sice to nemá s původním Assassin's Creed mnoho společného, ale tyhle momenty byly ty jediné, které rozbily jinak velmi repetitivní herní náplň i předvídatelný způsob vyprávění.
První DLC přináší jenom více téhož. Co do writingu a kvality animací mi přišlo ještě slabší než základní hra. Místy fakt totální cringefest. Zároveň ale obsahuje pár pro Kassandru velmi osobních momentů, které si budu pamatovat z celé hry asi ze všeho nejvíce. I když je dost kazí to nepříliš kvalitní zpracování.
Druhé DLC už vyloženě rozvíjí řeckou mytologii schovanou za technologiemi Isu. Věřím, že to nesedne každému a rozhodně jsem toho názoru, že tvůrci ani zdaleka nevyužili potenciál - namísto něčeho filozoficky zajímavého se hráč až nezdravé množství herní doby zabývá generickou božskou telenovelou - ale vizuálně to bylo celkem fajn. Atlantida zejména. Paradoxně jako nejsilnější epizodu hodnotím tu v šedivém podsvětí, která obsahovala zdaleka nejvíce příběhu v poměru ku otazníčkovému balastu. A taky se svou ponurou dark fantasy atmosférou příjemně odlišovala od zbytku hry.
S Assassin's Creed Odyssey, stejně jako od jisté doby i s celou sérií, mám jednoduše takový love/hate relationship. Ta hra je v mnoha ohledech chytlavá, stejně jako v mnoha ohledech naopak děsně stereotypní a odfláklá. A obzvláště u herního světa to bolí nejvíce. Oproti Origins nedokážu Odyssey s klidným srdcem doporučit, ale kdo má tyhle ubisoftí na jistotu jedoucí herní kolosy rád, s Odyssey vedle nešlápne.
Pro: rozsáhlý řecký svět, Kassandra, odlehčená atmosféra (když si na to hráč zvykne), chytlavost, odladěný core gameplay, hudba, Isu
Proti: poněkud povrchní až slaboduchá vize starověkého Řecka, dialogy jsou často strašný dada cringefest, slabá imerze, prakticky veškerý content ve hře působí genericky - jako content pro content