Kdo by neznal legendární Arkanoid, jakoby nebyl. Primitivní systém padajícího míčku, který odráží plošina do cihliček, ve kterých mohou čekat bonusové power-ups, které pomohou prodloužit Vaši plošinu, zpomalit rychlost míčku, přilepit, vyzbrojit laserovými paprsky nebo získat nějaký ten extra life.

Pamatuju si, že jsem ho mastil několik dní, než jsem projel všechny levely, po čase samozřejmě nastává stereotyp, ale čert to vem, dohrání legendy se cení a nic nebrání tomu, zkusit novější verze.

Za mě je to záležitost v lepším průměru.

Každý zná princip Tetrisu z různých variant ale ne každý měl možnost hrát původní vousatou hru, dnes už 35 let starou.

Není k tomu moc co dodat, jen že tato PC verze je poměrně složitější ve smyslu hratelnosti(složitosti) na vyšších levelech, než standartní verze na digi-konzolích nebo androidech, tady funguje opět faktor zpoždění při rotacích nesmrtelných kostiček a častokrát ve vyšších rychlostech není šance objekt správně "založit"

Původní Tetris vidím někdy na vyšším průměru, ale je prostě nesmrtelný kousek, který každého správného pařana z osmdesátek napadne, pokud se ho zeptáte na jednu z prvních her.

PC-man je první z bludišťovek a vůbec jedna z prvních her, které spatřily světlo křemíkového světa. Nejde samozřejmě s odstupem času o nic zásadního, o to vlastně ani tolik nejde, legendy mají zůstat legendami, což platí pro drtivou většinu úspěšných vousatých kousků.

Ve hře jde o spolykání všech dobrot a chránit se kontaktu s podivnými entitami, přesto jsem se pobavil i po letech a u mě pořád svítí v lepším průměru.

Karateka mě kupodivu v mládí minula, nebo si vůbec nevzpomínám a je možná ostudou, že jsem ji ochutnal o desítky let později - sice to není žádná hitparáda, ale myslím, že za tenkrát jako jinoch bych byl nadšený.

Hra jako taková je velmi jednoduchá, přímočará - jde o to prorubat se přes bojovníky a osvobodit princeznu ze zajetí hlavního bosse. Postačí vám šest úderů, protivníky rychle začnete kosit, ale co je na ohrabky, je to zpoždění ovládání. Jeden by se fakt vzteky odmocnil, když brzdí před dalším protivníkem, ale bez reakce a borec Vás sundá jedním ťuknutím.

Takže ve výsledku tohoto prvního představitele bojovek vidím jako průměr, nostalgičtí hráči určitě půjdou s hodnocením výš.

Boulder Dash je další ze stařičkých kousků, které už ale dnes nemají moc co nabídnout.

Jedná se poměrně jednoduchou "labyrintovku", ve které je hráčským úkolem posbírat všechny diamanty a vyvarovat se střetům s různými entitamy, které tomuto chtějí zabránit za každou slizkou cenu.

V několika levelech se proplahočíte až ke zdárnému konci, a můžeme v klidu zapomenout, hra jako taková je v průměrná, neurazí ani nenadchne a podobně laděných je několik.

Pandořina skříňka je opravdu výbornou záležitostí, velmi povedeně udělanou a přinášející spoustu zábavy, pokud jste milovníky puzzle a máte dobrou prostorou orientaci.

V několika levelech, které hráče provedou světadíly luštíte, skládáte, přesunujete, obracíte nápadité hádanky za zvuků příjemné hudby a čas příjemně běží a Vás to ženě za odhalením dalšího skrytého obrazce nebo 3d objektu a že některé dokážou opravdu potrápit mozkové závity a otestovat trpělivost.

Vidím to na jasnou jedničku v žánru, nebo alespoň jsem za ty roky na nic lepšího nenarazil, rozhodně nadprůměrná záležitost, které do špičky chybí jen malinko.

Alley Cat - aneb záletuchtivý kočičák je jednou z nejstarších her, které poctilo mé stařičké PC a tudíž k ní mám nostalgický vztah.

V reálu jde o jednoduchou záležitost ve smyslu grafiky a děje, obohacenou o několik miniher, které dopomáhají dostat se kočičímu Don Juanovi k vytouženému splynutí vše za kouzelných skřeků PC speakeru a u nejvyšší obtížnosti se dá docela zaseknout, protože UI vám nedá nic zadarno.

Až nerad, tak musím hodnotit realisticky a dávám nadrženému kocourovi 55 %

Je to až k neuvěření, nicméně tato stařičká hlavolamová hříčka v dětství úplně minula a byla to fakt škoda, i když si myslím, že tenkrát bych se daleko nedostal.

V několika desítkách levelů dostanou Vaše nebohé šedé buňky mozkové kůry pořádně zabrat, pokud máte dostatek trpělivosti. Vy, jakožto skladník, máte za úkol přesunout bedny v uličkách do správných pozic - což se může zdát jako jednoduché zadání, nicméně po rozcvičkových několika levelech, kdy jde víceméně jen to přesunout bedny tam kam patří, aniž byste zablokovali je nebo sebe.

S narůstajícím číslem poschodí se přidává i faktor správního pořadí v určených skladových pozicích a propočítávání jednotlivých tahů,. tak aby chudák logistik mohl mít po fušce a to se neobejde bez častého opakování a propočítávání, což si vyslouží nejedno bodré slovo ve chvilce, když zbývá pár bedniček a zjistíte, že zvolená taktika byla na nic. No ale nakonec se zadařilo a nezbývá než doporučit praotce budoucích následovníků pochválit.

Moje první zkušenost s Kinect záležitostí a musím konstatovat, že hodně povedená a autentická - což je ostatně hlavní tahák této technologie.

Ať už jsou zvolíte běžecké nebo atletické disciplíny, které nejednoho mohou zadýchat, nebo technické varianty stolního tenisu, plážového volejbalu, mini fotbálku nebo bowlingu - je prostě o zábavu postaráno, ideálně v rodinném kruhu v podobě nelítostných turnajů.

Grafické zpracování na úrovni, stejně jako zvuková stránka, za mě moc povedený, nadprůměrný kousek.

Jakožto milovník dobrých temných hororů jsem nemohl nezkusit herní kousek nesoucí jméno Cliva Barkera, autora legendaráního Hellraisera a taky spousty podprůměrných kousků a tak jsem k herní adaptaci přistupoval trochu s obavou.

Kupodivu Undying je poměrně povedený kousek s výbornou atmosférou šeptajících hlasů, roztodivných monster, zajímavým příběhem, solidní grafikou v rozmanitých levelech, stejně jako kombinace kouzlení a střelby při ničení těch pekelných kreatur.

I po letech jsem zkusil znovu a pořád to má koule, i když logicky už tolik nenadchne, přesto u mě pořád v nadprůměru

Mario se potřebuje dostat ke Karolíně, aby naplnili svou touhu, leč v cestě jim stojí King Kong, který tomu chce zabránit za pomocí házení sudů a vypouštěním jakýchsi entit po natěšeném Romeovi.

Co chudákovi jiného zbývá, než se přes žebříky a kutálející se soudky přešplhat a proskákat až k milované Julii v pár levelech, aby si nakonec mohli padnout do náruče a zlého opičáka přemoci, to vše v kulisách kouzelných zvuků PC speakeru.

Jde o jednoduchou záležitost, která se dá po pár pokusech dotáhnout do úspěšného konce, neurazí ani nenadchne, za mě čistý střed.

Tak jsem to tady na databázi vzal úplně od začátku a samozřejmě jedničkou je starobylá záležitost žabáka snažícího se přehopsat k cíli určení tak, aby ho nerozmašírovalo žádné vozidlo a neutopil se při souboji s kládami a želvami.

Nedal se čekat žádný zázrak, je to opravdu primitivní srandička, kterou zmáknete během chvilky, podobně laděných her znám z pozdější doby dost, ale nejspíš tedy primát patří tady Froggerovi, jak fotrovi zakladateli.

Podprůměrná hra, která nezanechá žádný zásadní dojem a je mnou už prakticky zapomenuta - 40 %

Druhý díl drsňáka Mullinse je v mých očích stejně povedený jako první, s lépe propracovaným příběhem a rozhodně daleko povedenější úrovní UI protivníků, u některých levelů ( Kolumbie nebo Kamčatka ) jsem se opravdu zapotil u nekonečného opakování misí - někdy opravdu 3 save game nestačily a bylo potřeba s nimi rozumně nakládat.

Každopádně jde o nekompromisní střílečku, kde se krví opět nešetří, žene Vás kosit protivníky v rozmanitých lokacích ve kterých poletují kolem torza jejich vlastních ustřelených končetin, jeden se prostě musí bavit a brodit se tou krvavou lázní za další roh - i když, to pak někdy v přemíry nadšení schytá z brokovnice nebo těžkého kulometu i nebožák nevinný rukojmí - až ke klasickému finálnímu souboji.

Za mě spokojenost a hurá vstříct třetímu dílu - 85 %

Tennis Elbow 2011 je rozhodně nejlepší simulátor tenisu, jaký jsem zatím hrál … Reálný pohyb na kartu, všechny typy úderů od klasických přímých forhandů a backhandů, tak i slice, kraťas, smeč a různě variovaná podání.

Můžete si vybrat ženskou nebo mužskou "tůru", obtížnost, typ hráče a pokud si troufáte začnout od 1000 místa v žebříčku a rozdat si to v kompletním atp či wta kalendáři pekně na férovku od future turnajů až ke grandslamům jak ve dvouhře, tak i ve čtvřhře na různých površích a pokud budete dost dobří, ani davis cup či závěrečný Turnaj Mistrů Vás nemine. Antuka i tvrdý povrch či hala mají opravdu jiné odskoky, další bod navíc pro tvůrce.

Ve hře je obsažen kompletní hráčský žebříček včetně největšího tria Fedex,, Rafa, Novak, který i u ostatních hráčů top 100 odpovídá jeijch reálným schopnostem, takže než se propracujete do hlavních soutěží bez absolvování kvaldy, bude to pár zápasů trvat. Za mě opravdu perfektní pecka, miloval jsem pocit, kdy jsem konečně začal válet tak, že jsem se stal jedničkou v obou soutěžích - 90 %

Moje první seznámení se s billiardovým světem a jeho pravidly, tenkrát dokonce ve 3D na mé stařičké 286ce.

Pamatuju se, jak se dalo sázet na své vítězství a získávat doláče proti soupeřům, kdy nejtěžším byl samozřejmě kanón Sharkey, který uměl šťouchat jedna báseň.

Nakonec jsem se dal cestou, obrat všechny hráče, sedřít z nich kůži, abych viděl jejich ztrápené, poraženecké xichty , což se nakonec podařilo a s klidným srdcem jsem mohl odinstalovat z nízkokapacitiního HD - 75 %

Je to k podivu, ale první díl drsňáka Mullinse jsem k mému politování kdysi minul a byla to velká škoda.

Jde o nekompromisní střílečku, která si nehraje na žádný složitý příběh, ale přímočaře Vás žene kosit protivníky ve spletí chodeb metra, súdánských jatek, šibiřskou zimou newyorskými či japonskými budovami, iránskými chodbami a střechami až k německému zámku k finálnímu souboji s ultrazlým padouchem Dekkerem, který nechce nic jiného než sprovodit lidstvo za pomocí jaderných zbraní.

Jednomu může vadit ne moc odolná umělá inteligence protivníků, ale čert to vem, když jim při tom všem střílení a kuchání poletují kolem torz jejich vlastní ustřelené končetiny, jeden se prostě musí bavit a brodit se tou krvavou lázní za další roh - i když, to pak někdy v přemíry nadšení schytá z brokovnice nebo těžkého kulometu i nebožák nevinný rukojmí či kolemjdoucí nebo ta nebohá kravka - dostal jsem jich 16, ale jak se říká, když se seká les, lítají třísky :-)

Nasraná tlupa ptáků, tentokrát na své cestě v Jižní Americe, kde zelené pašíky nahradily uvřeštěné opice.

Nicméně pointa je stejná, s pomocí praků je všechny zlikvidovat a pokud chcete prosvištět jednotlivými levely s třemi hvězdami, chce to trpělivost a obratné prstíky, některá kola mi dala fakt zabrat a opakoval jsem je do zblbnutí.

Prostě pohodová záležitost na spoustu hodin, pokud cestujete hromadnou dopravou nebo v zaměstnání při zašívání na porcelánové míse :-) - 75 %

První simulátor na mé stařičké 286ce a hnedle to bylo z dílny budoucího gigantu Electronic Arts. Nemůžu říct, že bych byl bůhvíjaký fanoušek letectví, ale tohle mě tenkrát docela bavilo.

Nalétaných hodin v různých misích bylo spousta, než jsem přišel na ovládání, tak jsem častokrát končil se svým vrtulníkem ve vývrtce za zvuky blikajících kontrolek a ječícího PC speakeru. Po vyladění už jsem demoloval co se dalo, úspěšné mise přibývaly, stejně jako medaile a povýšení, nicméně se mi nikdy nepovedlo projet všechny mise jako jeden pilot, hra se nedá ukládat a jakmile Vás nějaký MIG-21, Sikorsky nebo rákosník s RPG sundá, jde vše od začátku.

I po letech jsem si s chutí zalétal, u úvodní znělky nostalgicky slzu zamáčknul a pořád mi to vychází na lepší průměr - 70 %

Kdo by neznal arkanoid v některém provedení ..

V druhém pokračování legendární bořičky destiček nic nepřekvapí, až na to, že při likvidaci kvádrů na vás padá shůry hromady a hromady pomocných i škodících "pomocníků" a některé levely jsou ukrutně těžké, až nemožné, při rychlosti, kterou dokáže míček vyvinout.

Za mě dobrá zábava na pár hodin, ale na víc to nebylo, díl č.1 mi přišel povedenější a hratelnější, tentokrát v průměru.

Jednoduchoučká záležitost, ve které jde o vyšperkování vlastních dovedností v pěti zimních radovánkových sportech / zabávkách.

U některých disciplín jde o provedení a hodnocení jednotlivých triků, u jiných zase o to, jak zkoulovat rozverné haranty či při sjezdu na pneumatice co nejvíc vytrestat soupeře. A ten výborný skřek PC speakeru fakt stál za to :-)

U mě to byla zábava na pár spuštění, žádný velký povyk.