Poslední komentáře

Na přejíždění stovek nemrtvých náklaďákem či sporťákem, je něco skoro až meditativního. Zombie Driver je v jádru dost jednoduchou hrou se značně stereotypní náplní misí, přesto má své kouzlo a hlavu vypne náramně. Tenhle měsíc jsem ji dohrál podruhé (poprvé před více než deseti lety na PC), což zase tak často nedělám.

Hra nabízí vlastně jen jednu mapu města, která navíc není ani příliš zajímavě zpracovaná. Jednotlivé sekce města poměrně dost splývají až na pár výjimek jako je rozlehlý park uprostřed. Svoji káru sledujete pěkně z ptačí perspektivy a hned je potřeba pořádně šlápnout na plyn, protože hordy nemrtvých jsou nekonečné (doslova). Postupem příběhovou částí hry přibývají vylepšení, nová auta a vše pěkně odsýpá. Zbraní i druhů nepřátel by mohlo být více, jádro hratelnosti je však zdravé a v menších dávkách zábavné.

Plusové body Zombie Driver rozhodně sbírá za zbylé dva herní módy. Vzhledem k povaze hry asi nikoho nepřekvapí arény s tisícovkami nemrtvých, kde je smrt nevyhnutelná a cílem ji je tak co možná nejvíce oddálit. Mód Blood Race v sobě kombinuje trojici druhů klání. Obligátní závod, doplňují destrukcí nabitý "Eliminator" a "Endurance", kde se krásně skloubí nutnost projíždět trať rychle a zároveň šmelcovat nemrtvé na nesourodou kaši. Všechny aktivity mají rozhodně své limity a na desítky hodin vás nezabaví, rozhodně však fungují velmi dobře a hra jako celek má i přes vlastně dost monotónní herní náplň co nabídnout.

Zařadí se Zombie Driver mezi vaše oblíbené hry? Troufám si tvrdit, že skoro jistě ne. Přesto jde o dost specifický kousek, který na nějakých deset hodin zabaví velmi slušně. Hra naštěstí nabízí obsahu tak akorát na to, abyste se u přeci jen omezené hratelnosti nestihli začít (výrazněji) nudit. Osobně bych si v pohodě dokázal představit druhý díl. Tady by skutečně stačilo jen zamakat na rozmanitosti a možnostech a rázem by z toho byla zatraceně fajn nenáročná oddechovka.

Hodnocení na DH v době dohrání: 65 %; 7. hodnotící; digitální verze PSN

Poslední DLC mi přišlo slabší paradoxně kvůli příběhu (za který jej zde ostatní spíše chválí) a původně jsem u něj měl hodnocení i o něco nižší. Přišlo mi, že se tu nestoudně recykluje. To, že se na scénu vrátila Silver Sable, je ok. Autoři vývoj vztahu se Spider-Manem v původní hře úplně vyhodili z okna a poté prakticky do puntíku zopakovali (opět tak začínají jako nepřátelé a přes pozvolné oťukávání se vztah vyvine v křehké spojenectví až na konci OPĚT Silver Sable prohlásí, že se od pavoučího muže hodně naučila, WTF).

Příběhová část mi tentokrát přišla kratší, než v předchozích dílech. Možná jsem však příběhové mise jen méně prokládal vedlejšími aktivitami. Celková délka DLC je tak v konečném součtu zcela srovnatelná s předchozími, tedy slušných 5-6 hodin (při plnění všech aktivit). Tentokrát jsem byl už vyloženě rozčarovaný, když jsem zjistil, že budu opět muset vybíjet nepřátelské základny. Pokusů si to pár vyžádalo a když mě v jedné z nich zabil regulérně poslední bojeschopný bambula poslední vlny nepřátel, utrousil jsem i nejedno sprosté slovo na adresu autorů. Od minula jsou základny navíc vizuálně nezajímavé a snad poprvé v nich nepřátelé nevedou žádné dialogy. Naštěstí jsou tentokrát jenom tři. Zpět jsou i moje "oblíbené" stop crime události. Zrovna tady se autoři uchýlili snad k těm nejotravnějším typům, takže jsem jich měl opět plné zuby.

O přihození "ztracených" pěti procent mě nakonec přesvědčily zbylé vedlejší aktivity. Screwball výzvy byly opět celkem zábava, tentokrát si to s ní navíc můžete i vyřídit, byť hodně jemně a v rukavičkách. Holt ženu neuhodíš, že Spidey... Poslední aktivitu tvoří nové sběratelské předměty, které poodkrývají vývoj jedné z postav ústřední hry. Yuri Watanabe začala být konečně zajímavá.

Přídavky v rámci CTNS mne tak jako celek spíše potěšily. V New Yorku jsem strávil všehovšudy slušných 60 hodin a za tak dlouhou dobu mlácení obrovského množství grázlů už prostě začala být cítit "únava materiálu" i přes to, že soubojový systém a pohyb samotný jsou ve hře jinak skutečně prvotřídní.

Hodnocení na DH v době dohrání: 73 %; 72. hodnotící; digitální verze PSN

Ač stále solidní, bavilo mne druhé DLC rozhodně méně a dle zdejšího hodnocení nejsem zjevně sám. Na vině je zejména to, že se příběh tentokrát točí kolem postavy Yuri Watanabe, která mi k srdci nepřirostla ani v základní hře. Rovněž Hammerhead je přes veškerou snahou prostě Béčkový záporák a vyprávění mě tentokrát příliš nezajímalo.

Rozsah DLC je velmi podobný, jako v případě The Heist. Strávil jsem s ním asi o hodinku déle zejména kvůli návratu "základen" a tím i soubojů na několik vln. Aktivita to sama o sobě není špatná a arény jsou různorodé, nový typ nepřítele v podobě Hi-Tech štítonoše je však hodně otravný a párkrát naskočila žilka, když jsem prohrál třeba během páté vlny ze šesti. Zpět jsou i Screwball challange, k mé nelibosti jsou dvě z nich stealth, ale nakonec s nimi větší problém nebyl. Je trochu škoda, že tentokrát zcela absentují sběratelské předměty, které mne v základní hře i prvním přídavku překvapivě bavilo "hledat".

Turf Wars je tak opět fajn přídavek, jehož existence smysl dává. Po stránce příběhu i vedlejších aktivit za první částí CTNS přeci jen zaostává, to však neznamená, že jsem se u něj i tak celkem slušně nepobavil na přiměřeně dlouhou dobu.

Hodnocení na DH v době dohrání: 69 %; 71. hodnotící; digitální verze PSN

DLC jsem si až překvapivě užil. Hlavně tedy asi z důvodu, že mě poslední roky tak nějak naučili od DLC nic moc extra neočekávat a taky díky cca dvouměsíční pouze od dohrání základní hry. Měl jsem tak na kousek Spider-Manova dobrodružství opět chuť a těch cca pět hodin, co přídavek zabere při dohrání na 100 %, uteklo jako voda.

A co že The Heist vlastně nabízí? Kousek příběhu s pěknými cutscénami, který sice působí vedle ústřední story dost jako "vedlejšák", ale příliš to nevadí. Polil mne studený pot, když jsem zjistil, že se vrátili "ctop crime" události, není jich tu naštěstí přespříliš a alespoň přibyl i další typ. Nové sběratelské předměty jsem si užil a k až překvapivě mě bavily Screwball výzvy. Tedy svojí náplní, moderní "superpadouch" Screwball sama o sobě je otřesná postava, která by zasloužila dostat tyčí. Díky tokenům za výzvy jsem si alespoň odemknul poslední dvě udělátka, která mi zůstala po celou základní hru zamčená a hratelnost se mi tím přeci jen oživila.

Náplň hlavních misí se od minula příliš nezměnila. Za vypíchnutí snad stojí jen jedna povedená honička a tužší souboj u konce DLC díky novému typu nepřátel v podobě chlápků s rotačáky. Skutečný bossfight se tentokrát nekoná. Suma sumárum sice nejde nic převratného, avšak značné klady původní hry zůstávají, proto nakonec hodnotím dost vysoko.

Hodnocení na DH v době dohrání: 75 %; 79. hodnotící; digitální verze PSN

Bezesporu jedna z nejzábavnějších open world her, co jsem doposud hrál. Byť i zde i přes znatelnou a sympatickou snahu autorů některé aktivity sklouzávají k nepříjemné rutině, boduje Spider-Man hlavně bravurním zpracováním pohybu hlavního hrdiny. Jen běžný přesun po New Yorku je tak radost a dlouho trvá, než se to houpání mezi mrakodrapy omrzí. Plynulost pohybu je parádní a to platí i pro souboje s doslova armádami grázlů z různých nepřátelských frakcí.

Marvel’s Spider-Man je jednou z toho nespočtu her, které už roky vlastním, avšak jeho odehrání jsem neustále posouval. Vinou toho mě zpočátku trochu překvapilo, že hra nevypadá až tak dobře, jak jsem předpokládal (paměť zakalená záběry z druhého dílu?). Nejde však o zápor, jen můj dojem ze začátku hry. Přeci jen, šest let je šest let a v žádném případě nejde o hru ošklivou. Hrál jsem původní PS4 verzi bez upgradu.

Zpočátku jsem se i přes snahu o dávkování nových prvků cítil malinko zahlcený. Soubojový systém si však není problém osvojit a je intuitivní. Příběh jako celek hodnotím velmi pozitivně a odvážné finále „potěšilo“. Práce s postavami je velmi dobrá a zdejší podobu Petera Parkera si hráč rozhodně lehce oblíbí, byť co si budeme povídat, je to takový hláškující „Mirek Dušín“. Skvělá mi přišla zejména příběhová linka s Ottem, a ačkoliv ne všichni záporáci dostanou dostatek prostoru, převedení těch ikonických do herní podoby dopadlo velmi slušně. Příběhové mise i díky slušnému scénáři baví a nechybí vážně epické momenty jako ve správném blockbusteru.

Spider-Man nabízí díky bohu celkem smysluplné „collectibles“. Ztracené batohy jsou velmi povedený fan service a kdo by si nechtěl vyfotit pár New Yorských památek (byť virtuálních)? Vlastně by mě vůbec nevadilo, kdyby šli autoři ještě dál a třeba u památek nabídli hráči i krátký popisek k danému místu. Velkou parádou jsou poté různorodé obleky, přičemž většina z nich nabízí rovněž unikátní schopnost. Ty sice nejsou ani omylem vyvážené, ale to prakticky nevadí.

Ostatní vedlejší aktivity jsou na open world hru také nadprůměrné. Pozitivně mne překvapilo, že se mise s výzkumnými stanicemi (takřka) neopakují a hra se skutečně snaží většinu obsahu přespříliš nerecyklovat. Jen těch náhodných událostí v podobě zločinů je prostě už zbytečně moc a v případě, kdy chcete hru dohrát kompletně, je to už prostě chtě nechtě otrava, byť i zde se snažili autoři o předkládání různých variací. Když je nutné zločinů překazit celkem několik stovek, začne tím zábava trpět. Na druhou stranu, kdo je plnit nechce, prakticky nemusí a i bez nich se dá dostat velmi blízko k maximální úrovni. Chronické „plniče všeho“ však bude rozhodně štvát feed ze sociálních sítí. Nápad fajn, ale příspěvků je šílené množství a mnohé se opakují. Pokud nechcete, aby vám unikla unikátní glosa k aktuální situaci, často budete číst některé repliky třeba popáté. Naprosto skvělý je však podcast Spider-Manova zarytého odpůrce J. Jonah Jamesona. Je až s údivem s jakým množstvím vstupů dokázali autoři přijít, přitom je naprostá většina z nich velmi povedená. Výborný dabing nejen Jamesona je poté jednou s devíz hry.

Občasné stealth mise za některou z vedlejších postav jsou možná trnem v oku některých hráčů. Často se v nich ale posouvá zábavný příběh a občas si oddechnout od řezání zdánlivě nekonečných zástupů bezejmenných pohůnků arcilotrů mě rozhodně nevadilo.

Spider-Man od Insomniacu se mezi fanoušky již dost spolehlivě zapsal jako ten titul, co se přetahuje s Batmanem od Rocksteady o titul té vůbec nejlepší superhrdinské hry všech dob. Ač pro mě Arkham série stále zůstává na prvním místě, dílo Insomniacu v ničem zásadně nezaostává.   

Hráno jako součást Herní výzvy 2024 – "6. Ukradené Vánoce: Dohraj hru, která se alespoň částečně odehrává během Halloweenu." – Hardcore varianta /Z kontextu hry je patrné, že se hra odehrává během období Halloweenu, přičemž jedna z hlavních misí se odehrává na halloweenské párty./

Hodnocení na DH v době dohrání: 85 %; 268. hodnotící; fyzická kopie na disku