Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Final Fantasy XIII

  • PS3 85
Final Fantasy XIII je v západním světě známa jako černá ovce série. Přijde mi vtipné, že toto označení, ke kterému se často dodává také "nejhorší díl série" či "jediný díl, který ani fandové nedohráli", vyšel právě na nešťastné číslo 13. Za to v rodném Japonsku je tento díl poměrně populární, čemuž nasvědčují také dva sequely, i když ten druhý byl přijatý poměrně rozpačitě. Co tedy západním hráčům může na Final Fantasy XIII vadit? Na internetových diskuzích se nejvíce skloňuje naprostá koridorová linearita celé hry. To ale není tak úplně přesné. Vlastně je to naprostá koridorová linearita prvních deseti kapitol z třinácti, což je maximálně polovina hry (asi dvacet hodin). Když to přeženu tak celá tato část je dlouhý tutorial, který vás naučí ovládat hru, vysvětlí jak funguje herní svět, jaké jsou motivace a povaha hratelných postav a víceméně filmově v akčním stylu "jdeme z průseru do průseru" vás táhne jedním dlouhým koridorem bez možnosti jakékoliv odbočky.

Pak se hra výrazně změní a vy se ocitnete v klasickém open worldu s vedlejšími úkoly, kde zas není téměř žádný příběh, žádné vedlejší postavy a vy sami se můžete rozhodnout, jestli tím jen prolítnete nebo tam strávíte desítky hodin, než skočíte k samotnému závěru hry. Má to jeden zásadní problém, který vidím jako příčinu, proč tolik hráčů tento díl nikdy nedohrálo. Hra se v tomto bodě stane mnohem obtížnější. A když říkám mnohem, tak bych řekla, že je to jedna z nejtěžších Final Fantasy vůbec a v hlavní sérii jí v tomto mohou konkurovat snad jen originální vydání prvních dílů na NES. Tento náhlý a skokový nárůst obtížnosti v podstatě vylučuje jen prolítnout otevřenou část hry, protože pravděpodobně zjistíte, že ji bez toho nejste schopni dohrát a musíte se vrátit. Jasně, jsou hráči co hru dohráli bez jakéhokoliv expení či dokonce s jedinou postavou, ale to chce perfektní znalost hry a já si ani teď po dohrání neumím představit, jak je toho možné dosáhnout.

K tomu se váže také další často zmiňovaný nedostatek, a to příliš automatický soubojový systém, kde ovládáte jen jednu postavu z party a i u ní stačí mačkat jen jedno tlačítko. Přijde vám to u Final Fantasy naprosto normální? Tak jste pravděpodobně začali hrát až od pozdějšího dílu, ale právě ten třináctý za toto progresivní využití umělé inteligence schytal veškerou kritiku. Někdo být první prostě musel a fandům trvalo tuto změnu strávit (a většina ji tráví dodnes). Garantuji vám ale, že ten kdo napsal do recenze, že celou hru mačkal jen jedno tlačítko, tak ji nedohrál.

Takže co tu máme? Obtížnou hru, která zbortila řadu pravidel, kterými se řídily starší díly série a naopak nastolila řadu nových, které se používají v moderních Final Fantasy teď. Je dost filmová, většinou lineární, s menším otevřeným světem od druhé poloviny hry. Za mě nic, co by si zasloužilo takové hanění. Samozřejmě, není to dokonalý. Hlavně ten open world by šel zvládnout lépe, svižněji, s lepším systémem fast travelů a hlavně mnohem lepší mapou. Na dnešní poměry je trochu old school, ale pořád zábava. A tak vlastně úplně největší problém, který s touhle hrou mám, je zasazení do herního světa Fabula Nova Crystallis, který pro účely této hry vznikl, a který se snažili ozvláštnit hromadou divnojazyčných pojmů, které z předchozích dílů neznáte. Takže prvních pár hodin se budete jen topit v tom, co znamená Fal'Cie, l'Cie a Cie'th, jakoby se to všechno nemohlo jmenovat nějak normálně.

Dohráno za 68 hodin.

Pro: Lightning je super, určitě nejlepší hlavní protagonistka v sérii (konkurence je veliká).

Proti: Motivace záporáků jsou trochu na sílu, některý postavy jsou sice "uvěřitelně otravný", ale pořád otravný, a hlavně open worldová lokace by si zasloužila lepší práci s mapou.

+22

Grand Theft Auto V

  • PC 100
  • PS3 100
Po devíti letech jsem rozhodl si znovu zahrát kampaň GTA pětky. Kdysi jsem ji hrál na PS3 a teď jsem sáhl po PC verzi. Cítil jsem se jako bych hrál výrazný, dobře provedený remaster. Ještě když to člověk hraje ve 4K na 120 FPS, tak to oživení stálo za to. Rovnou říkám, že GTA 5 je jedna z nejlepších her, co jsem hrál a ani po takové době neztratila své kvality. Brutálně lepší jízdní model než ve starých dílech. Podobně vylepšené je létaní, které se výrazně lepé ovládá. Skvělý pocit se střelby. Hezká grafika. Zajímavý koncept vypravení příběhu prostřednictvím 3 postav s častou možnosti přepínat mezi nimi v misích a kreativně spolupracovat. Překvapuje mě, že za tu dobu, co hra vyšla se to někdo nesnažil napodobit. Správně zločinecky příběh. Náplň misí je velmi různorodá a receptivnost je v této hře sprosté slovo. Překvapilo mě, že i po těch letech ve mě hra zase vyvolala tak silný zážitek. Jsem zvědavý jak bude vypadat GTA 6, protože třeba po čtyřce další díl udělat lepší nebylo zas tak nemožné. Čtyřka nebyla špatná, ale i na dobu kdy vyšla mohla být více přístupnější a z hlediska počtu mechanik nebo náplně mohla byt výraznější. U šestky ten pokrok to po pětce bude k sakru těžký.

Pro: Ovládaní vozidel, pocit ze střelby, grafika, systém tří hratelných postav, příběh, postavy, různorodost, nerepetitivnost, mapa hry, celková přístupnost

Proti: Pro někoho možná až moc šílené pojetí, některé zajímavé mechaniky jsou málo využité

+4 +6 −2

Army of Two

  • PS3 65
Army of TWO je střílečka designovaná k tomu, aby se hrála... překvapivě ve dvou lidech (I když má být TWO zkratka, zkrátka je dělaná pro dva). Jelikož moje žena je ale ve střílečkách ještě hroší než já, dohrál jsem ji sólo (tu hru).

Mohl jsem tedy místo ženy komandovat AI spoluvojáka 'totální gumu'. Opravdu, hlavní hrdinové jsou kreténi. Ale to se dalo asi čekat. Nicméně za zmínku stojí hlavně gameplay. Ten ze začátku vypadá zajímavě i na hru z roku 2008. S kámošem jezdíte po zemích a vyplňujete zakázky. Když jseš pod střelbou, začne pálit kámoš a nepřátelé tě z ničeho nic začnou ignorovat. Když je pod palbou on, řeknete tu mu, ať se stáhne. Hra jakž takž bavila a mohla by být velmi dobrá, než však došlo na posledníí misi v Miami.

Následující sekvence byla opravdu skvělá: "Hej, musíme ty dva strážce sestřelit najednou!" řekl kamarád guma a postavil se naproti zdi. A nešlo s ním hnout. Následuje přestřelka, kde nepřátelé střílí skrz zeď, ale vy na ně nemůžete. Jeden AI voják strnule stepuje na metru čtverečním a nikam se nemůže pohnout. A tuhej voják, kterej jde sestřelit jen zezadu, chcípne, načež ve cvhíli, kdy to nejméně čekáte, znovu záhadně ožije a začne vás kosit. Do toho ze stropu přicházejí posily, vy jste postřeleni a váš parťák místo toho, aby vás odtánul do bezpečí, tahá vás doprostřed přestřelky a umíráte. A celou tuto sekvenci si můžete zopakovat.

Množství bugů je neomluvitelně vysoké a pocit ze střelby je zcela náhodný. Střílíte do vojáka a zasáhnete jednou z patnácti. Střílíte vedle něj, a najednou 'bum, headshot!'. Kampaň je však dostatečně krátká, abyste twočko dohráli do zdárného konce a vrhli se zase na něco lepšího.

Pro: Adrenalin, kooperace s AI

Proti: Frustrující bugy, náhodná střelba, nelogičnosti

+9

Dragon Age: Inquisition

  • PS3 60
  • PS4 75
Třetí Dragon Age je vskutku jízda. Rozhrkanou Carosou přes okrsky v mínus dvaceti stupních. Takže delší, než by musela být, s velkými prostojemi a poměrně jednotvárná. Ale jo, nějaké to kouzlo má.

Hlavní příběh je totiž slušný a společníci jsou různorodí a zábavní (až na tebe, Vivienne, královno snobství a pýchy). A tedy i questy související s vašimi společníky jsou tím nejzajímavějším mimo hlavní příběh. Který je klišé, ale dobře napsané. A zbytek?

Miliony questů, které jsou na jedno brdo. A je jich opravdu, opravdu spoustu. Na deseti různých lokacích. Tady objev všechny zajímavosti, posbírej kousky tohohle, sežeň zásoby tamtoho a obsaď tohle. A ve finále vám to dá pár perků a inkvizici sílu.

A tak se stalo, že jsem hru rozehrál na PS3, pak se dostala do backlogu, a dohrál jsem ji o pár let později na PS4. Tato pauza mi prospěla a hru už jsem bez přestávek dojel. Je pravda, že grafika na PS3 je vcelku odporná. Nevadí mi stará grafika, vůbec, ale ne u děl, která jsou evidentně dělaná na grafiku modernější.

Ještě se pozastavím u soubojů. Hru jsem hrál na Hard a ze začátku to bylo fakt hard. Zhruba po polovině však hra začala být už jednoduchá, a to hlavně hlavní linie. Protože jsem ty vedlejšáky nakonec dodělal, byl jsem lehce přeexpovaný. A narozdíl od dvojky nespočívala vyšší obtížnost v tom, že se vyspawnuje odnikud další vlna nepřátel, ale protivníci byli doopravdy silnější a lépe hráli.

Když to tedy shrnu, doporučil bych hráčům, aby nebyli maniaci jako já, a vedlejšáky se nesnažili dodělat na sto procent. Pak je Inquisition vcelku dobrá hra, která zabaví jak příběhem, tak gameplayem.

Pro: Společníci, propracovanost světa, návaznost na předchozí díly

Proti: Nudné side questy, frustrující souboje s náhodnými zívřaty, občasné bugy v questech

+21

Final Fantasy X-2: Last Mission

  • PS3 75
V této minihře je cílem projít osmdesátipatrovou věž, kde každé patro je krátký náhodně generovaný dungeon plný pastí, předmětů a monster. Tento dungeon procházíte po čtvercovém poli, striktně tahově a s kamerovým pohledem ze shora. Kromě pastí a monster vám bude v postupu bránit hlavně omezený dvacetislotový inventář, kam se toho opravdu moc nevejde.

Hlavní mechanikou hry jsou stejně jako ve Final Fantasy X-2, ke které Last Mission vyšlo jako bonusový doplněk, oblečky, které zde fungují trochu jako vylepšitelné zničitelné štíty, které vám zároveň poskytují různé schopnosti. Můžete jich mít nasazených současně až pět a některé velmi mocné pasivní schopnosti vám zpřístupní až jejich kombinace. Například Gun Mage, White Mage a Mascot vám dá 50% odolnost na všechno nebo Dark Knight s Gunnerem vám dá imunitu na zmatení. Tyto kombinace nejsou nikde ve hře napsané a musíte tak experimentovat.

Některé mechaniky hry jako třeba posílání přebytečných předmětů do vaultu před věží, restart celého postupu se zachováním úrovně či pokračování i po smrti postavy sice s vynulovanou úrovní, ale nesmazaným inventářem, se vám budou snažit namluvit, že věží máte postupovat iterativně ve snaze se vždy při dalším pokusu dostat o kousek dál (a mezi pokusy si doplnit předměty ve vaultu). Není to pravda! Daleko výhodnější je zůstat vysoko ve věži, přičemž každých pět pater je možné uložit hru.

Stejně tak vám bude připadat, že máte průběžně využívat nalezené oblečky jako štíty, zatímco v bezpečí "pod nimi" expíte postupem hrou svoji hlavní postavu. Ani to není pravda! Úroveň vaší postavy je téměř zbytečný údaj a nejsnazší postup hrou je maxovat svůj primární obleček, který za žádných okolností nesmí být zničen (a pokud jo, tak load). Ostatní čtyři oblečky nemusíte vůbec vylepšovat a jsou pouze zdrojem schopností, které můžete v případě potřeby měnit.

Teď to vypadá, že se vám snažím vnutit nějaký způsob hraní, který je navíc zcela v rozporu s původním záměrem autorů. Možná, ale pro mě to byl rozdíl mezi naprostým několikahodinovým utrpením, po kterém byl můj progress víceméně nula, a pohodovou velmi příjemnou zábavou, která asi po pěti hodinách vedla k úspěšnému zničení závěrečného bosse v osmdesátém patře věže. Není zač.

Pro: Jakmile na to přijdete, je to fakt návyková sranda s vyváženou obtížností.

Proti: Dokud na to nepřijdete, je to nehratelné utrpení.

+14

Grand Theft Auto V

  • PC 85
  • PS3 75
  • PS4 80
Jedna z nejlepších her, která kdy byla stvořena. I po deseti letech od vydání velmi fresh.

Pro: množství obsahu a k tomu se vážící rozmanitost, možnost volby v určitých misí, satiričnost, cinematičnost, postavy, optimalizace

Proti: příliš nascriptovaný průběh misí, absence destrukce těl a prostředí, chybí větší interaktivita s NPCčky, chybí LGBT pride v Los Santos, matchmaking v onlinu hrozně trvá

-23 +2 −25

Final Fantasy X-2

  • PS3 75
Yuna se zklamala ve své víře, umřela jí první láska, a tak vyměnila kouzelnickou tyčku za dvojici pistolí a vydává se se svýma kámoškama krást starodávné artefakty, užít si konečně trochu srandy a u toho pozabíjet pár lidí a hromadu monster.

Scénář je naprosto debilní, celá hra mi přijde jen jako nějaký fanservice s hromadou téměř odhalených ňader, pohledů pod sukni a dokonce jednou erotickou masážovací minihrou (já se v tom teda moc nevyznám, ale myslím, že masérka obvykle nesedí na zadku klientky). Celou hru vám navíc volá nějaký nadržený příbuzný s chováním ADHD puberťáka po lobotomii a zoufale se dožaduje, aby hlavní hrdinka alespoň prošla kolem něj.

Zní to jako odpad, jenže ta hra mechanicky není vůbec špatná. Naopak. Má moc pěkný dynamický, ale stále ještě tahový bojový systém. Má také dost povedený systém povolání, které se mohou i v průběhu souboje měnit rychlým převlékáním hrdinek (a generovat tak zajímavé bonusy). A dokonce tu máme velmi zajímavý (a zcela dobrovolný) systém chytání monster a jejich využití v soubojích místo hlavních postav a lá Pokémon. Celkově je v ní tolik nepovinného contentu, že značně přesahuje délku hlavní příběhové linky. Jediné, co bych tak mohla vytknout, je, že s oblečením a classou se postavám automaticky změní také zbraň, která se tudíž nedá nijak vylepšovat nebo vyměnit (navíc se zvolené oblečení bohužel zobrazuje jen v soubojích, mimo něj je stále stejné). Na RPGčka nezvyklá věc, omezuje to variabilitu a možnosti piplání postaviček, ale chápu, že je to kvůli sjednocení mechanik s již zmíněnými chycenými monstry.

No a na tuhle povedenou RPG kostru poskytující desítky hodin zábavy je nasazený ten nesmysl viz výše, a to včetně otravně šílené hudby a celé řady trapných rádoby komických situací, které asi odpovídají představě postarších japonců o sexy školačkách na výletě. Nechci tím říct, že hraní této hry je "Paine", ale oceníte její kvality rozhodně více, když nebudete příliš přemýšlet, co se to tam vlastně děje. Ten příběh za to stejně nestojí ani pro fanoušky FF desítky.

Dohráno za 61 hodin.
Včetně:
Last Mission

Pro: Mechaniky, optional content, Shinra

Proti: Všechno ostatní a hlavně Bratr (fakt jsem se až styděla, že hraji něco, kde je taková postava, a to se mi snad ještě nestalo)

+20

Silent Hill

  • PS3 85
„The fear of the blood tends to create fear for the flesh.“    

Herní výzva 2023 – 10. Před naším letopočtem  
Odůvodnění: Původní hra vyšla na začátku roku 1999. PS3 verze je pouhým portem původní verze.  

Jsem skutečně rád, že jsem si konečně zahrál legendární Silent Hill. Filmová předloha od Christophe Ganse patří k mým oblíbeným hororům a na nové pokračování se taky těším, bylo tak přirozené, že někdy musím prubnout i tu herní předlohu.

Už je na ní znát silná zastaralost, hlavně po grafické stránce a ovládání, ale musím hodně pochválit, že i dnes je hra pořád obstojná svojí atmosférou, která je velice pochmurná. Bylo mi dost nepříjemné pobíhat po opuštěném městečku, hlavně když ho zahalila temnota. Poděkovat můžu hudebnímu doprovodu od Pana Yamaoky, všudypřítomné mlze nebo tmě a tajemnému kryptickému psychologickému příběhu.

Minimalistická hratelnost mi je taky po chuti. Vychází z Resident Evil a člověk se tak rychle zorientuje. Bohužel s tím přichází i místy toporný soubojový systém. Střelba ze zbraní ještě ujde, ale u máchání zbraní na blízko mě zrazovalo ovládání, kdy se úderům od nepřátel šlo vyhnout jen ztěžka a tak jsem za každou inkasovanou ránu jim, inkasoval i jednu zpět. Z počátku jsem se bál i malé variability nepřátel, ale naštěstí jich postupně přibývalo. Překvapil mě i částečně otevřený svět. Myslel jsem, že to bude jednoznačný koridor.

Dostavila se ale i lehká rozčarovanost ze zážitku. Puzzlíky mám rád a zde byli poměrně kreativní, někdy ale možná až moc. Ve dvou případech jsem musel použít nápovědu z internetu a tohle dělám silně nerad, raději si na postup hrou přicházím sám, zde jsem byl už ale zahnán do kouta. Hádanku s pianem nebo použití fotoaparátu ke konci hry jsem sám nezvládl. Souboje s bossy mě taky tolik neuchvátili.

Pozitiva ale značně převažují negativa a tak se Silent Hill řadí k dalším výjimečným titulům z éry PS1, které jsem měl tu čest si zahrát. Přirozeně se tak těším na další výlet do lokací pokrytých ploty, řetězy a ostnatými dráty zalitých krví. A taky na další nestvůry v ještě více opěvované dvojce.

Pro: Atmosféra a vše kolem toho

Proti: Některé hádanky jsou příliš náročné, toporný soubojový systém

+15

Prince of Persia: The Forgotten Sands

  • PS3 75
Pamatuji si, jak jsem o tuhle hru měl v mladších letech veliký zájem. Vypadala dobře a byla zatím nejmodernějším Princem (to platí dodnes). I přesto mi trvalo celých 9 let, než jsem si hru pořídil. Tehdy i za přízračné dvě devítky, 99 korun. S velkou nadsázkou jsem tomu říkal nejlepší nákup v mém životě. Další 4 roky mi trvalo, než jsem si jí konečně zahrál. Trvalo mi tedy celých 13 let, než jsem si splnil tento jeden dětský den.  

Herní výzva 2023 – 3. Císařův pekař / Pekařův císař
Odůvodnění: Hlavní hrdina je Perský princ.  

Předešlou trilogii jsem nikdy nedohrál. V dětství jsem si všechny tři rozehrál, ale v každém díle jsem došel tak za půlku hry a potom se nějak ztratil a už jsem nevěděl, jak pokračovat. Pokud nepočítám reimaginaci Prince z roku 2008, tak jsou Zapomenuté písky můj první dohraný Prince z Persie. Zážitek to byl hodně fajn, oprášil jsem svůj starý PS3 a překvapilo mě, jak skvěle na něm hra běží. Občasné pády snímků sem tam byli a rozmazanější grafika už je taky znát ale většinu času to bylo stabilní a hlavně mi to nebránilo v tom si hru užít.  

I když mě hra bavila, zklamání se též dostavilo. Nemohu se zbavit silného pocitu „jednohubkovosti“. Dohrál jsem jí moc rychle, odehrávala se pouze v jedné lokaci (to není nutně ke škodě) a soubojový systém byl až příliš primitivní. Skládá se z pár základních úderů + silných úderů a kopanců. Nakombinovat taky moc kreativně nejdou. Dále tu jsou elementární nadpřirozené schopnosti, které jsou fajn doplněk a mnohdy urychlili souboje ale chtělo by to víc. Více komplexnější souboják by tomu rozhodně slušel.  

Důležitější je ale typická Princova akrobacie a ta je zde opět vyšperkována na jedničku. Šplhání a skákání je jedno velká radost. Pasti občas správně potrápí a mechanika zamrzání vody taky dala zabrat mému mozku, než jsem přišel na správné načasování a hlavně jaká tlačítka či spouště na ovladači mám zmáčknout, které podržet, pustit a tak dále. Místy mě pozlobila kamera a s tím spojené Princovo nepochopení, kam přesně skočit nebo se chytit, protože se mi nejednou stalo, že se nestačil zachytit zamrzlé vody nebo skočil kousek vedle, než správně měl. Naštěstí jsem se mohl snadno opravit, díky Pískům času. Úžasné jsou taky animace, když třeba Princ přemrští skok a jen tak tak se zachytí o následující tyč nebo chůze po zdech, která díky modernějším technologiím působí realističtěji.  

Příběh moc komentovat nebudu, je akorát tak jednoduchý, aby se v něm člověk neztratil a aby ho snáze pochopil. Neoslnil mě ale ani neurazil. Postavy v něm byli fajn, hlavně Princ a jeho případné hlášky, které na tomhle malém písečku stihnul utrousit. Ještě pochválím hudební doprovod od Steva Jablonskyho, jeho „Main Theme“ se krásně poslouchá.  

Ve finále je škoda, že jsem se ke hře nedostal dříve, určitě by mě uchvátila více, ale i teď to byla parádní jízda a takového Prince bych si přál i na současné generaci konzolí (PS5, Xbox Series), s nejmodernější grafikou, animacemi a haptickou odezvou či adaptivními spouštěmi na ovladači by to určitě byla slast. Jen to udělat trochu velkolepější ale ne zase přehnaně velké a dlouhé, jak to Ubisoft dělá s moderními hrami. A taky žádný open-world!

Pro: Akrobacie, animace, stav PS3 verze

Proti: Příliš primitivní combat, krátká herní doba

+15

Uncharted 2: Among Thieves

  • PS3 90
  • PS4 90
Po skvělé trojce jsem nemohl jinak než doplnit vzdělání druhým dílem a musím hned konstatovat, že to je opravdu zábava ale...

Úvodní scéna ve vlaku je dechberoucí a dlouho jsem nehrál něco takového, bylo to opravdu vypiplené do detailů ( ne nadarmo je Naughty Dogs mojim oblíbeným studiem). Jenže pak mi trochu přišlo, že hra ztratila trochu dech.

Nechci aby to znělo špatně, hra je opravdu akční, ale je tu na mne moc střílení a prostě chybí mi tu takový ten šmrnc jako ve třetím díle. Něco prostě to úplně netáhne dopředu tak, jak jsem si představoval. Ale jasně, je to druhý díl a jde vidět, že vyvojáři se prostě chybami učí a chtějí jít dopředu. To je na týhle sérii to krásné.

Takže pro doplnění vzdělání super, ale raději dám přednost těm dalším dílům.

Pro: filmovost, postavy, vtip, příběh

Proti: ovládání, obtížnost, až moc střílení, chybí šmrnc jako v dalších dílech, po úvodní scéně hra trochu ztratí dech

+8

Uncharted 3: Drake's Deception

  • PS3 95
  • PS4 95
Tenhle díl byl pro mne první setkání s Nathanem. Tehdá jsem viděl trailer na všechny díly a hrozně mne zaujala poušť a celková filmovost tohohle titulu a chtěl jsem začít v tom nejlepším a opravdu jsem si nemohl vybrat lépe. Tento díl mám opravdu rád a je skvělej.

Jasně, je to prostě více lineární hra, má pár nedostatků, jenže jako první seznámení to funguje na jedničku. Má to spád, vtip, skvělého Nathana, ale i ostatní postavy. Cestujete všude možně a příběh je hrozně filmový, scéna v letadle, poušť, to vše vypadá tak skvěle i tehdá na PS3, že jsem z toho byl úplně paf a potřeboval jsem o týto sérii vědět více.

Rád se k týhle sérii vracím, protože je to jedna z mála her, kde pátráte po pokladu a připomíná mou oblíbenou filmovou sérii Indiana Jonese.

Pro: filmovost, postavy, vtip, příběh

Proti: občas kamera zlobí, občas ovládání, ale nic co by pohoršovalo

+9

Batman: Arkham Asylum

  • PS3 90
První hra s netopýřím mužem. Dnes už bohužel trochu hůř hratelnější, aspoň teda pro mne, ale atmosférou pořád vynikající počin. Ale prostě já si nemůžu pomoct, ale pro mne ten prostor je prostě malej, kterej máte k dispozici, i počet padouchů a všeho. Jde vidět, že to byl první díl, ale musím pochválit Scarecrowa, kterej je tu naprosto boží padouch a oblíbíte si ho. Některé mise mne fakt bavili, jiné už tolik ne. Jde vidět ale, že tvůrci vzali vše, co bylo dobré na tomhle díle a posunuli se dále. Bojový systém je prostě boží a celkově pokud máte rádi netopýřího muže, celou sérii si zahrát je povinnost.

Pro: bojový systém, scarecrow, atmosféra

Proti: malá mapa, grafika trochu horší na dnešní poměry

+5

Grandia

  • PS3 85
Sérii Grandia mám rád od doby co spatřila světlo světa. V rámci mojeho Playstation 1 návratu jsem prvnímu dílu dal opět zelenou, jelikož byl nejvíc zamlžený víc jak dvě dekády dlouhou pauzou co jsem ji dohrál naposled.

Grandia je skutečně GRAND. Obsáhlým příběhem počínaje a obrovským světem konče. Je to hra z doby kdy v japonsku spousta vývojařských studií chtěla dosáhnout co největší prestiže a co nejvíc se přiblížit tehdejšímu číslu jedna, Squaresoftu. Na hře je vidět obrovský kus práce, nápadů a hlavně nadšení.

Hlavní hrdina Justin je nactiletý kluk který má poměrně prostý cíl. Stát se dobrodruhem. Ve světě Grandie to je vzásadě regulérní práce a má svou organizaci. Zprvu si hraje na dobrodruha s kamarády na ulici svého rodného města a postupem času se zaplete do víru událostí v kterých půjde o osud světa. A taky se zamiluje. Což je velmi vitální a zábavná věc jelikož to celé bere z perspektivy jeho věku a naplnění to dojde až v epilogu hry. Něco jako když mi bylo náct a měl jsem svoji věrnou kámošku Míšu, bylo s ní fajn, ale občas jsem vůbec nechápal proč má takové divné osobní otázky :)

Hra má celkově odlehčenější náladu ale málokdy sklouzne do komedie či parodie a pořád si udržuje pocit seriózního dobrodružství. Hráče zavede do opravdu velkého množství lokací které svou rozmanitostí dokážou držet pozornost po celou hru. Doly, lesy, hory, bažiny, vojenská pevnost, loď duchů, vlak bez brzd, létající pevnost, podzemka, mimozemská struktura, kilometrová zeď mezi světy a k tomu množství rozsáhlých měst a menších vesniček. Celkem tak 70 lokací.

Souboják využívá sofistikovanější formu stylu Active Time Battle, zdrcnuté do jedné měrky na které je přehledně vidět kdy kdo bude na řadě, včetně nepřátel. Mnoho fanoušků žánru považuje Grandia souboják za to nejlepší co vzniklo. Já bych ho na vrchol nestavěl ale je prostě zábavný a dobrý a i nabízí potřebnou hloubku. Pro někoho může být i výhoda že hra nemá náhodné souboje ale nepřátelé jsou vidět. Mně to k tomuhle typu hry a zpracování nesedí a uvítal bych spíš ty náhodné.

Rozvoj postav má čtyři hlavní vrstvy. Klasické levelovaní, zvyšování úrovně zbraňových kategorii jejich používáním, systém magie který se používáním rovněž leveluje a na to navázané zvyšování rychlosti zakouzlení konkrétního kouzla. Po dosáhnutí určité úrovně zbraně či kouzla a jejich kombinací se postavy učí nové útočné skilly, magii a každá z těchto kategorii zároveň zvyšuje i statistiky při jednotlivých lvl up.
Je to dost promyšlené, zábavné a dá s v tom hodiny nimrat a řešit to. Zvyšování úrovně postav je velmi pomalé, právě kvůli zisku statistik i z ostatních systémů a dosáhnout maximálního levelu 99 je záležitost na stovky hodin. Což asi bude absolvovat málokdo a tak většina hráčů bude končit někde mezi 40-50 levelem. Maximální level u zbraní a kouzel je rovněž 99 a toho lze při troše snahy dosáhnout.

Teď hlavní problém hry který mi vadil asi nejvíc a zřejmě by zabránil velmi vysokému hodnocení.
Postavy o kterých se dá říct ze jsou v partě nastálo jsou vzásadě jen dvě. Zbytek postav se přidá, absolvuje část hry a pak zase odejde. Sice pak zanechá speciální předměty ze zkušenostmi které nasbirali a lze je použit na jiných postavách ale celkově mi to kazilo hru. Proč se starat o někoho kdo za chvíli odejde. V druhé fázi hry naštěstí dorazí další dvě perma postavy které zůstanou až do konce, ale podle mně dost pozdě.
Další výtka směřuje k systému mapy. Ve městech je mapa dostupná kdykoliv ovšem v dungeonech a venkovních oblastech se jde podívat do mapy jen na předem daných místech a bez možnosti s mapou hýbat. Ja to chápu ze chtěli udělat tu exploraci krapet jako skutečné objevování ale možná tam nemuseli dát nic jelikož ten malý výřez mapy co je občas k nahlédnutí je celkem k ničemu a stejně jsem většinu času vše prolézal na slepo.
Obtížnost hry není nijak vysoká, až na pár bossů. Za celou hru jsem ale ani jednou neviděl napis game over.

Další zajímavá věc je i velmi sporadický a dost amatérský anglický dabing. U PS1/Saturn jrpg celkem rarita.

Grandia je jinak skvělá. Skutečně přináší pocit dobrodružství, záhad, objevovaní s moc fajn postavami, příběhem co nenudí a systémy co mají hloubku. Pro fanouška jrpg by to měla být povinnost a právem si hra zaslouží místo v horních řadách žánru.

Verze : PS3
90 hodin
+17

Heavenly Sword

  • PS3 90
V případě této hry, jedné z klíčových launch exklusivit Playstationu 3, půjdu pravděpodobně dost proti proudu. I přes notnou dávku kontroverze a některé nesporné zápory, které tu správně zmínil JohnCZ se odvážím i tak tvrdit, že jde o naprosto výjimečný titul s až uměleckým přesahem, který nejenže nemá ve hrách obdoby, ale sám o sobě by mohl teoreticky definovat zcela nový herní žánr, pracovně nazvaný tzv. „filmovou hrou“ (pozor, nikoli „herním filmem“:-) ). A už kvůli tomu se vyzkoušení HS, (na to jedno pitomé odpoledne), sakra vyplatí.

Dobře si pamatuji úvodní počátky dění, kolem této hry. Od zcela neznámého studia, neznámá hra, která před samotným launchem PS3, právem veřejnosti učarovala svou neuvěřitelnou grafikou a uměleckým ztvárněním boje, proti desítkám nepřátel najednou. Třeba říct a dvojitě i podtrhnout, že od samotného začátku, od hry nikdo nečekal - hlubší herní náplň. Mělo jít o pouhou stylovou rubačku, která především sloužila jako reklama na HW schopnosti Playstationu 3. Následné zmínky tvůrců o tom, že se na hře podílí i borec z filmového průmyslu Andy Serkis, šly ve finále spíš stranou a do stínu zmíněného očekávání, zda-li se hlavně dostojí té neuvěřitelné grafice nebo si tu Sony kope mnohem spíš svůj vlastní hrob. Když pak, v tehdejší kontroverzi HS konečně vyšlo, bohužel to celé tak trochu i kontroverzně dopadlo... První tábor hráčů (tj. ti, co dění kolem HS podrobně sledovali), byl díky obrovskému hype zklamaný především až tristními poklesy FPS v samotné hře (ačkoli nutno říct, že graficky se jednalo o jeden z nejlépe vypadajících titulů na PS3 - OBECNĚ a to se tu bavíme pouze o launch hře) a opomenuli bohužel vše ostatní. Druhý tábor hráčů (tj. ti, kteří tolik dění nesledovali), byl naopak zase znechucen jednoduchou herní náplní a krátkostí hry v pořizovací ceně 1 690 Kč, ještě v obrovském hype samotného Sony (ačkoli tahle hra ale právě od začátku byla a i měla být - pouhou "jednoduchou" rubačkou).

Pokud bychom si však odmysleli nepovedený marketing a vzali toto v potaz předem, v HS se nám začnou takřka okamžitě formovat kvality zcela jiné. A zde je třeba teprve zbystřit, protože i když tyto kvality nemusí mít sympatie masového publika a v herním světě jsou doslova ojedinělé, dost možná se právě díky nim, pro vás HS může stát - naprosto nezapomenutelnou vzpomínkou a zážitkem. Navenek se totiž jeví ona informace o ztvárnění hl. záporáka hry Andy Serkisem pro samotnou hru, jako značně fádní. Ačkoli je místní král Bohan v podání Serkise, podle mého jedním z nejlepších záporáků v herním světě všech dob, nejde tu zdaleka jen o něj a jeho přítomnost.. S nevídanou hloubkou a uvěřitelností se setkáte u všech postav hry (díky motion-capturingu) a to ve výpravnosti, herectví a kvalitě hodných, bez přeháněk - divadelních či filmových představení. Jen zdánlivě se pak může zdát, že toto neovlivňuje gameplay hraní jako takové... Protože i když je HS stále v jádru tou "obyčejnou" rubačkou (navíc s několika gameplayovými "ale"), do mysli se vám při hraní HS vkrádá něco zcela jiného. Jako byste totiž osudovým příběhem s Nariko při hraní, skutečně – žili.. Jako byste sami, od srdce, chtěli ty stovky nepřátel ve službách ďábelského Bohana vybít. Jakoby se samotná honba za likvidací Bohana stala osobní věcí přímo - pro vás. Vlastní touha, která je mnohem niternějším prožitkem, než kupříkladu dovádění Kratose, v jeho lehce povrchních krvavých likvidací Olympu, jakkoli to bylo gameplayem samozřejmě skvělé.

Najednou vám fakt, že jde jen o prostou rubačku, může zmizet před očima jako pára nad hrncem a lehce repetitivní rubání pouze v pár hodinách, které hra dohromady nabízí, předá jiný vyšší smysl. Ač to v žádném z trailerů před vydáním HS buh ví proč nezaznělo, gameplay, zde byl autory viditelně podřízen - samotné výpravě, příběhu, herectví, hloubce všech postav, nekonečné atmosféře a gradaci děje. Jakoby to byl právě samotný děj, který tu dirigoval, že hra musí být žánrově rubačkou a ničím jiným. Jakoby samotná gradace děje a vývin událostí ve hře, byly tím jediným pravým důvodem, proč ty desítky nepřátel jedním šmahem Heavenly Swordu, uspokojivě kosíte až v samotném závěru hry. Jakoby fakt, že je v tu chvíli gameplay skutečně enormně uspokojující - zároveň nebyl důvodem k tomu, že mi ho hra předá déle než jen na pár drobných chvil, protože jinak by se mohla rozplynout právě ta dokonalá výprava děje a jeho osudovost.. Gameplay tu zkrátka a jednoduše nehraje jedinou hlavní roli (ač pořád časově tvoří 90% celé hry a sám o sobě i s drobnými muškami funguje perfektně). Je tu ještě dotvářen o jakési filmové výpravné estetično, které do HS právě přidává ten unikátní emoční rozměr navíc.  Doslova „filmová hra“, chtělo by se říct..

Heavenly Sword tak určitě není pro každého.. Zdaleka to není ani vhodný titul na propagaci nové herní konzole pro masy, podobně jako by tomu nemohlo být i v případě např. Hellbladu, jinému zcela unikátnímu počinu od stejných autorů. HS mohu vyčíst samozřejmě spoustu věcí.. Ať už mírnou těžkopádnost ovládání, hromádku misí s nepovedenou kuší nebo nezvyklý rytmus soubojového systému. Mohu mu vyčíst i podstatou jednodušší náplň gameplaye (ačkoli to v délce hry absolutně nevadí) a občasné propady snímků za vteřinu. Co je však nutno ale jedním dechem i dodat a v čem by měl být Heavenly Sword především také zmíněn - tak je rozhodně jeho jedinečně předaná emoce a silný prožitek ze samotného dějství. To je totiž něco, co se ve hrách vážně jen tak nevidí.

Pokud máte možnost si to zahrát, máte trochu trpělivosti a chuti na atypickou rubačku, rozhodně HS vyzkoušejte a nekažte si zážitek předem, koukáním na YouTube sestřihy.. I přes negativní hodnocení jiných, za to tahle hra definitivně stojí!




Pro:  
-
nevídaná hloubka a uvěřitelnost všech fantasy postav hry, fantastická výprava, citlivě vystavěný děj směrem k samotnému gameplayi a hře, smysl pro uvěřitelné drama, stylovost a celková „osudová“ atmosféra, nádherná hudba a až ďábelsky povedený hlavní záporák. To jsou základní pilíře této hry, dovedené v naprostou dokonalost.
- do kladů rozhodně uvádím i skvělou animaci a propracovanost bojového systému (nenechte se zmást, to, že je tento systém jiný než v jiných hrách, neznamená apriori, že je špatný) a samozřejmě nádhernou grafiku své doby. 

Proti:  
- občasný a bohužel výrazný pokles FPS (zvlášť v případě desítek a desítek nepřátel na jedné obrazovce), střelba z kuše byla skutečně otravná (naštěstí se tu ale bavíme jen o hrstce misí), málo nápadů v samotném gameplayi a chtělo by se možná říct i krátkost hry. Na druhou stranu, ale.. Potřebujete mít hru vážně tak dlouhou, pokud vám ta krátká, zprostředkuje možná zážitek daleko silnější?
+5

Tekken Tag Tournament

  • PS2 90
  • PS3 90
Pravděpodobně můj neoblíbenější Tekken a to hned z několika důvodů. Byla to jedna z prvních her na u nás(doma) nový Playstation 2. Také to byla první hra na tuto konzoli co jsem si koupil a mám ji dodnes. Vždycky jsem chtěl Playstation hlavně kvůli tekkenu a když ta chvíle nastala stálo to za to. Měl bych také zmínit nekonečné souboje s kamarády ty opravdu stály za to.

Hlavní důvod proč mám tuhle hru tak rád jsou postavy. Máte jich tady opravdu hodně na výběr. Hudba je hodně dobrá a pouštím si jí dodnes. Taky je zde velké množství módů na výběr. Team battle, Survival, Time attack a další. Jeden z nejlepších je tekken bowl, který je zábavný dodnes. Jo a pokud by někoho zajímalo kdo je mou nejoblíbenější postavou tak je to Kazuya. Ten jeho pohrdavý postoj u mne vždycky vyhraje.

Pro: ohromné množství postav, hudba, tekken bowl

Proti: něco by tu bylo ale pro mne jsou to brobnosti

+20

Beyond: Two Souls

  • PC 90
  • PS3 90
  • PS4 90
Další hra od Quanticu s herci se zvučnými jmény herců, kteří propůjčili své obličeje pro postavy. No jelikož jsem byl z Heavy Rainu nadšený, takže jsem nemohl jinak než i tehdá na PS3 tenhle titul zakoupit a zahrát. A byl jsem opravdu překvapen celkovým řekl bych podhodnocením téhle hry. Opravdu nechápu proč u některých recenzí dostává takhle malá čísla a proč vůbec tahle hra má tak špatný jméno. Já jsem byl z toho nadšený. Prvně grafika vás prostě uchvátí, hra je fakt nádherná a zase jako Heavy Rain jsou Quick time eventy nedílnou součástí hraní, takže jasně pokud to někoho otravuje ať tomuhle tituly se raději vyhne. A jakmile se ponoříte do hraní tak další taková nezvyklá věc je příběh. V původním titulu jedete podle časové osy která je prostě zpřeházená a občas nedává smysl, avšak další vydání hry umožňuje hrát hru konečně časově správně, ale i v tomto mne to nijak neotravovalo. Jen při prvním hraní si na to prostě musíte zvyknout, nic jiného vám nezbyde. Jinak po celou hru vás provází Aiden, váš "duch" kamarád a tahle vsuvka v každé kapitole mne fakt bavila avšak po delší době už víte, že vás ničím nepřekvapí. Každopádně příběh má i hororové momenty a hra fakt udržuje napětí, obsahuje i akční pasáže a celkově to šlape. Já se zase opravdu bavil a jasně i přes opravdu hodně filmečků se může zdát, že spíše sledujete film, který můžete ovládat a dává vám možnost volby, tak některé volby nemají až takový vliv na průběh či na příběh jak to bylo u předchůdce. Ale i přes tyto neduhy jde o skvělý počin.

Pro: příběh, grafika, herecké výkony protagonistů, Aiden

Proti: hra připomíná spíše film než hru, některé rozhodnutí nemají vliv, časová osa, občas zlobí kamera a ovládání

+10

Heavy Rain

  • PS3 100
  • PS4 100
Tohle byla moje první hra od Quantic Dream, tehdá jsem to hrál ještě u kámoše v době, kdy jsem ještě neměl moc chuť na PS3, ale po zkušenosti to byla jasná volba si ji pořídit a hned jsem si pořídil i tuhle naprosto boží gamesu. Jedno si ale řekneme na rovinu, pokud vám nesednou quick time eventy, spíše to bude pro vás frustrace než zábava. Ale mne absolutně vyhovuje nebýt stoprocentní a párkrát to zkazit, hlavně hra vás nechá pokračovat dál i když se vám úplně nedaří, takže několik konců, které hra nabízí nemusejí dopadnout dle vašich představ a v tý době to pro mne bylo naprosto něco jiného a nového. Uvítal jsem to, jasně jeden konec je fajn, ale lákadlo kdy hru hrajete po desáté a pořád to může dopadnout jinak je to super. Nebudu nic říkat o průběhu, i když předpokládám, že hra už je známá, ale pokud to hrajete poprvé, zažijete asi jeden z nejlepších twistů a mindfucků co jsem do tý doby ve hrách zažil. Jenže to je právě i kámen úrazu, ono zase ty konce a průběhy tak dokonale udělaný nejsou a po dvacáté už tu hru budete znát opravdu nazpaměť a nic vás nepřekvapí, ale i tak já naprosto zbožňuju úkoly, postavy a průběh týhle hry takže já s tím problém nemám, ale obyčejní smrtelníci s tím problémy mít mohou tak na to pozor. Jinak si myslím, že temnější příběh o vrahovi je oživení na poli her a takový příběh tu dlouho nebyl a nebude.

Pro: grafika, postavy, mnoho různých konců, úmrtí postavy hra nekončí, parádní temný příběh o vrahovi, twist ve hře

Proti: po několikátém hraní může být hra už nudná, repetitivní, quick time eventy nemusí sednout každému, délka hry mohla být delší, občas si na kameru zvyknout dělá problém

+9

Grand Theft Auto V

  • PC 100
  • PS3 100
  • PS4 100
GTA nikdy nebyla má úplně nejlepší série, ani nějak zvláště oblíbená, ale Rockstar uznávám a určitě jsem měl velká očekávání. Ale nemám asi nic víc dodat než co bylo řečeno přede mnou v mnoha recenzích a komentářů. Prostě velká herní událost která se horko těžko bude překonávat. Svou rozsáhlostí a vším co se dá dělat a třemi hratelnými postavami jde o epos.

Pro: všechno

Proti: pár věcí se dycky najde, ale proč si kazit požitek

+5

Batman: Arkham City

  • PC 100
  • PS3 100
Má jedna z nejoblíbenějších postav z komiksů s naprosto nejlepšími záporáky ve hře. Poprvé když jsem si ještě tehdá kupoval PS3 tohle byl důvod a nelitoval jsem toho. Dřívější pařby s netopýrem jsem moc nehrál a tohle mne dostalo. Opravdu nejlepší díl z trilogie s rozsáhlým světem plným skvělých příběhů, úkolů, bitek a postav. Tady prostě není co řešit, je to srdcovka ke které se pravidelně vracím a vždy má čestné místo v mém pařanském žebříčku.

Pro: Jedna z nejlepších her s komiksovou postavou

Proti: Když to člověk zná jak své boty, může to být trochu stereotypní

+3

Sly Cooper: Thieves in Time

  • PS3 90
Přiznám se bez mučení, série líčící eskapády mývala  Slye Coopera šla doposud mimo mě... Chyba, velká chyba. Tento v pořadí již čtvrtý díl (s podtitulem Thieves in Time) je opravdu povedenou akční adventurou, mixlou široce oblíbenými prvky cestování časem.

Sly Cooper jako mrštný zloděj džentlmen. Se svojí bandou pomocníků (hroším ranařem Murray em a želví mozkovnou na kolečkovém křesle Bentleyem) se musí vydat strojem času zpět do různých údobí svých předků (feudální Japonsko, divoký Západ, konec Doby ledové, Středověk a starověká Arábie), aby se pokusil zamezit nevratným škodám, které má za lubem napáchat hlavní padouch Cyrille Le Paradox.

Za pomocí chmatáckého umu, technických vychytávek a fyzické zdatnosti je nutné projít jednotlivé episody a v každé s nich se vypořádat s hlavním pohůnkem zločineckého bosse Le Paradoxe. K tomu neslouží jen základní dovednosti, ale postupem času i různě zdokonalované pohyby a samozřejmě odpovídající kostýmní fíčury (zbroj japonského generála, oblek á la Robin Hood, vězeňský mundůr, kůže šavlozubého tygra a převlek arabského zloděje).

Celá časová taškařice řádně zábavou formou rychle utíká v krátkých úkolech. Jednou je nutné v tichosti sledovat svůj cíl, jindy nastražit past, uloupit předmět důležitý pro další postup či se vypořádat s celou plejádou protivníků. Mimo tuto klasiku je hra prošpikovaná veselými minihrami, vtipně odkazujícími na oblíbené filmy, přičemž z mého pohledu jedna vyčnívala nad ostatními - kondiční trénink jako vystřižený z Rockyho 4, kdy bylo nutné předka z Pravěku dostat zpět do formy. Mimo příběhové záležitosti obsahuje hra pár volnočasových kratochvílí v podobě stolního tenisu nebo herního kabinetu s hrami 80. let.  

Nesporným kladem, podtrhující celkovou zábavnost titulu, je profesionální nadabování do českého jazyka. Je tak možné vychutnat si dnes už známá dabérská esa jako Mahdala, Mejzlíka, Medunu nebo Maxiána.

Pro: dabing, prostředí, úkoly, stylizace, humor, gameplay, Sly Cooper

Proti: nízká obtížnost (není úplně zápor), klasika u 3D akčních adventur občasná kamera

+16