Grandia

Tahle hra, původně vydaná na Segu Saturn, jejíž port zavítal i na Playstation 1, je obrovská epická záležitost obsahující snad vše, co chcete v RPG hře mít. Samozřejmě jde o japonské RPG, takže dostanete pevně danou postavu Justina, k němu pár přátel a k tomu lineární, ale úchvatně zpracovaný příběh. Justin začíná, jak už je v japonském RPG zvykem, jako mladý kluk v rodné vesnici a postupně objevuje svět, mega spiknutí a nakonec jej má se svými přáteli zachránit.

Původní oťukávání prvního města působí dětinsky, načež zavítáte do ruin, kde jako zvědavá parta mladíků objevíte snahu jakéhosi generála dopátrat se starobylých vykopávek, které by jej mohly dovést k ultimátní zbrani, díky niž by mohl ovládnout svět. Zároveň jde o odhalení záhady ohledně zániku starobylé civilizace. Jo, tohle jste mohli číst už mnohokrát, pokaždé je to ale svým způsobem jinak zajímavé. Nehledě na to, že Grandia je hra z roku 1997, takže tuny her s podobným příběhem po té teprve přijdou. Tahle je však jedna z těch raných, nebudu říkat, že prvních, protože už na SNESu jsme mohli podobné motivy najít. Příběh nebudu dále rozebírat, jde prostě jen o to, zda vás zaujme nebo ne a podle mého názoru je velmi strhující a rád na něj vzpomínám, jako na skvělou knížku.

V ostatních oblastech má Grandia našlápnuto na adepta RPG hry, která má opravdu prostě vše, co si může RPG hráč přát. Příběh jsme probrali, postavy jsou fajn, svět je mixem industriálu s fantasijními prvky, takže atmosféra super, souboje jsou na tahy se zvláštním ukazatelem, kdo přijde další na řadu v tahu a dle toho lze taktizovat, vybírat útoky a kombinovat je do zajímavých smrtících komb. Příjemné je, že nepřátele vidíte už z dálky, můžete před soubojem utéci, nebo je naopak vyhledat. Nedochází tedy k náhodným soubojům, kde na vás po pár krocích něco vybafne a hra se přepne do speciální bojové obrazovky. Vývoj postavy je naprostá idylka, kromě expů a růstu klasických statistik máte škálu jednotlivých zbraní a kouzel, které se vám trénují dle toho, jak často je používáte, jde o jakýsi multi leveling, kdy trénujete nejen postavu jako takovou, ale i její schopnosti v užití jednotlivých zbraní.

Technické zpracování je na svou dobu parádní, města mají industriální nádech, ale zavítáte i do romantičtějších lokací, navozující např. atmosféru ostrovu někde v Karibiku. Hudební doprovod, jak už je u japonských RPG zvykem, stojí za to nepřeslechnout. Kombinace romantiky, industriálu a sci-fi v tomto světě je skvělým koktejlem, který vám, nedovolí ztrátu pozornosti ani přes výraznou obsáhlost hry. Hra patří opravdu k těm delším.

Má cesta k této hře byla prazvláštní. Kdysi jsem na ni četl skvělé reference, zároveň jsem četl kritiku, že je to na jednu stranu TOP titul pro Segu Saturn, ale PS1 port už není tak pěkný. To vše je docela možné, ale přes to jsem se do PS1 verze pustil a na několikráte ji zahodil, než se mi do ní povedlo opravdu ponořit a do dnes považuji hru za naprostou TOPku mezi japonskými RPG. V podstatě to byl nášlap na další mega sérii, jen škoda, že díly 2 a 3, ani soubojově taktický spin off dungeon Grandia Xtreme, se kvalitou prvnímu dílu moc nepřiblížily a je z nich cítit samoúčelnost, tedy prostě aby byl další díl. Co mě od hry původně odrazovalo, tak to, že izometrický pohled na 3D zpracované prostředí šlo různě otáčet a orientace v prostředí byla doslova hrozná. Než jsem si na to zvykl, tak jsem absolutně nevěděl, kde už jsem byl, kde ne a jaké pozice na svět vlastně koukám. To vše odpadlo až po té, co jsem se naučil používat rotaci prostředí v součinnosti s kompasem a když to člověk sleduje, tak se dá po čase orientovat naprosto v pohodě.

Hra má jedinečné devizy v podobě taktických tahových soubojů a možnosti tréningu značného množství zbraní. Výpravný, velmi dlouhý a epický příběh, je v této hře velkým konkurentem všech herních velikánů. Graficky má hra opravdu osobitý styl. Grandii jednoznačně řadím mezi velikány japonských RPG na PS1 v první kategorii, jako je Final Fantasy 7, 8, 9, nebo Star Ocean 2.

95%