Mechanicky je Zaklínač 3 všelijaký. Není to tak děravé jako CB77, ale celý koncept bych si představoval zásadně jinak. Předně, itemy působí genericky a jsou napojené na zbytečně podrobný crafting. Pryč s tim. U character-driven Witchera by mě ani nenapadlo, že budu nosit kováři ingóty a zbrojíři fošny, aby mi vyrobili těžítko na psací stůl, natož abych si je bastlil sám. Stejně bizarně a ne moc lore-friendly se dívám stranou Gwentu. Ve stylu pokud neumíš pořádně, nedělej vůbec (u třetí hry už asi jo) mě napadá heretická myšlenka tenhle obecný RPG systém nahradit adventurou. Ve stylu Sekira například nebo stromem dovedností ze starého Ďábla. Fixně se zvedají staty s úrovní, takže i ten nešťastný, byť jednostranný level-scaling Topivců má jasnou návaznost. Doplněné o pavouka komb a latentních schopností. Ty jejich trofeje na Klepně nebo škálované mutageny ještě víc komplikují přeplácaný craft. Z lidí maj padaj prachy, z monster vysušené pohlavní orgány na alchymii, z truhel oboje. Nikoho doopravdy nebaví ve hrách luxovat zásuvky, mrtvoly a proutěné košíky. Jako u starého Gothicu má být ta jedna zamčená truhla v kasárnách jediný loot, který vás zajímá. Witcher má k tomu našlápnuto s jedním Řešetlákem v řece, ale protože CD Project jsou maximalisti musí k němu zároveň nadesignovat zahrádku vedle chatrče bylinkářky, kde se každé tři hodiny respawne Mračňák podslunečník (Abutilon). Pokud mám natolik silný obsah a prostředí (což jde ruku v ruce), nepotřebuji hráče ponoukat k průzkumu ničím jiným. O všechno se ve výsledku postará scénář. A současně, pokud mám téma Zaklínače, který si v intru jedničky připravuje utrejchy aby dal Strigu, přímo se nabízí udělat alchymii do samostatné rituální minihry. Pěkně jako s meditací si místo do turka Geralt čupne někde na bobek, otevře si miniaturní Fullmetal Alchemist kredenc a v odděleném rozhraní to vidí 1:1.
Scénář. Opět, všelijaký, ale tentokrát v dobrém. Nemá to tah na branku (ústřední linii a režii) jako Cyberpunk, zato Witcher 3 víc ctí tradiční ťapací, povídací syslení infa a HÉJ-JA splněného záznamu v quest logu. Strukturou slabší než mistrovské Nové Vegas, ale pořád dost dobrý. Hodně je kladen důraz na atmosféru jednotlivých příběhů, jejich větvení a situačnost, hodně na humor a sex, což se vyplácí a vzhledem k produkčním hodnotám působil 10 let nazpět Džeralt silně progresivně, překonán až svým scifi nástupcem. FNV je vyprávěno chytřejší a designérsky zkušenější rukou, ale oproti velehrám CD Projektu vypadá jak uschlý hovno a Rudé Vykoupení Smrti 2 je Houserův typický, nekonečný ad-hoc se staromódní plnokrevností literárních postav.
U sexu se mi chce po(za)stavit. Nikde jsem o tom nečetl, ale fascinuje mě jak tuny obsahu Witchera stojí na feminních zápletkách. Nějak v té době se to začlo lámat, Alien Isolation, Last of us, i ten blbej Fallout 4 je nastavený víc pro ženskou postavu. Problém je, že všechny jen vzaly žánrové schéma a vsadily do něj protagonistku, nic moc víc. Vzpomínám si, že u Vetřelce mě zklamalo jak málo využili potenciál látky (v poslední třetině se z toho tlaku má sesypat, všechno tomu nahrává), zato Witcher 3 jakoby nikdy neměl dost. Démonický potrat, nechutné trio čarodějnic, které stejně jako Hovnožrout v Elden Ringu a pravý fantasy horor dokážou skutečně šokovat, Geraltovy osudy řídící se pinďourem, takže Bruneta přikáže, Blondýna rozesměje, Zrzka pohladí. Že je dcera kusanec nemusím snad dodávat. V Novigradu se vypovídá u sexy tarotářky, v šermu cvičí sexy dvojčata, třeba u rozkošnýho úkolu s kozičkou a zvonečkem jsem si říkal, tvl to je nuda bez těch ženskejch a hle, u Keiry Metz byly dokonce kozičky dvě! A taky králíčci, v intru záběr na prdelku, vůbec model kdejaké selky je jak z partesu, zato mužské postavy jsou tu většinou komické a šeredné. Džerald nemá konkurenci a u každého úkolu jsem se těšil s jakou pragmatickou čarodějkou nebo výřečnou šlechtičnou se zase vychrápu.
Pro: sex se stal mým hitem
Proti: ne tak dobré jako jiná RPG