Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
The Witcher 3: Wild Hunt
The Witcher 3: Wild Hunt
95

Komentáře

Všechny PC PS4 PS5 XOne XboxX/S Switch
Napsat vlastní komentář
FencerFencer
Dohráno
  • PC 90
  • PS4 90
Witcher 3 pro mě symbolizuje dokonalé spojení úžasně vytvořeného světa, kvalitně napsaného příběhu a naprosto dokonalého vzhledu i dabingu Geralta z Rivie. Svět, do kterého vstoupíte, je obrovský, vysoce detailní a jednoduše dechberoucí. Pozornost věnovaná detailům v herním designu, od rušných měst až po klidný venkov, je pastvou pro oči. Téměř každý dům je propracovaný z vnějšku i zevnitř, což rozhodně není samozřejmostí a spousta jiných her odbývá tento detail ve formě prázdných nebo zamčených kulis. Modely postav jsou komplexně navrženy a monstra, se kterými se setkáte, jsou děsivá a vzbuzující hrůzu. Grafika, i roky po vydání her, bez problémů obstojí ve zkoušce času.

Dějové linky v Zaklínači 3 a jeho DLC patří mezi nejlepší příběhy, které kdy pro herní projekty vznikly. Jsou plné složitých postav, volby, které vás nutí pochybovat o morálce, a každý dialog nebo akce má své důsledky, které formují váš příběh. Značné množství koutů mapy se hemží úkoly, záhadami a skrytými poklady. Vedlejší úkoly nejsou rušivé, doplňují hlavní příběh a nabízejí hráčům šanci prozkoumat hlubiny světa a jeho tradice. Ať už lovíte mýtická stvoření nebo řešíte záhady, každý úkol má smysl a přispívá k celkovému příběhu hry.

Soubojový systém je náročný, zábavný a opravdu uspokojující. Pohyby a boj jsou tak plynulé díky velkému množství bojových stylů, které budou vyhovovat všem, ať už jde o boj s mečem, sesílání znamení, střelbu nebo lektvary, které hráčům umožňují skutečně strategicky naplánovat komplikovanější souboje. Je to dokonalá rovnováha mezi dostupností pro nováčky a složitostí pro ostřílené hráče.

Zvukový design a hudba je něco opravdu výjimečného a zaslouží si velkou pochvalu! Hudba je obzvláště strašidelná v kombinaci s atmosférickými zvuky a má obrovský emocionální dopad na každý herní okamžik.

Může to trvat pár hodin, než se do hry pořádně dostanete, ale jakmile se svět otevře a začnete opravdu chápat všechna pravidla a zákonitosti, budete se divit, proč jste třetí díl Zaklínače nehráli dříve.
+22
GameEsGameEs
  • PC 100
  • PS5 100
Dlouhá léta jsem odkládal hraní třetího Zaklínače kvůli tomu, kolik času hře musí člověk věnovat. A teď jsem mu věnoval druhých 150 hodin za poslední dva roky. Je to vážně klenot, hra nabitá neskutečným množstvím obsahu, který se mi ani po těch 150 hodinách nepovedlo vyčerpat. Rád bych se v komentáři věnoval především porovnání těchto dvou až překvapivě odlišných zážitků co jsem se Zaklínačem měl.

Hrál jsem Zaklínače poprvé na PC předloni v době covidu, období lockdownu bylo na hru tohohle rozsahu ideální, letos po vydání next-gen updatu jsem ho rozjel znovu na PS5 a říkal jsem si, jestli mě bude bavit stejně jako při prvním průchodu. Ukázalo se, že odpověď je - bude mě bavit ještě víc. Objevil jsem spoustu obsahu, co mi při prvním průchodu uniknul, většinu rozhodnutí z minula jsem zapomněl, takže jsem měl opět spoustu dilemat jak se rozhodnout a některé zápletky a osudy postav mi dopadly úplně jinak než v prvním průchodu. V rámci letošní výzvy a kategorie Karbaník jsem se navíc plně věnoval i Gwentu, který jsem do té doby úplně ignoroval a konečně trochu pochopil, proč jen u téhle části stráví spousta hráčů dlouhé hodiny.

Grafický upgrade je značný. První průchod jsem měl na starší PC sestavě ve fullHD a středních detailech. Next-gen verzi pak na PS5 v performance modu 60FPS, kde může trochu trpět rozlišení a občas to ze 4K padat na nižší, při hraní jsem si toho ale vůbec nevšiml a hra běžela drtivou většinu času krásně plynule a bez nějakých grafických artefaktů. Netrávím ve hrách většinou velký čas v photo modu, spíš ho často ani nezapnu, ale tady jsem se v některých lokacích kochal nádhernými výhledy a nasvětlením scény.

Co do hratelnosti mám asi jedinou drobnou výhradu k ovládání Klepny, které bylo jak v původní, tak vylepšené verzi lehce krkolomné, ale dá se na to zvyknout, není to úplně dokonalý dopravní prostředek :) ale na krátké vzdálenosti je kolikrát lepší jít pěšky, na delší kromě objevování nových lokací jsem většinou používal fast travel. Soubojový systém je i na ovladači velmi dobře zvládnutý - jedna z věcí ze kterých jsem měl největší strach po přechodu z PC a klávesnice, kde jsem Zaklínače dohrál poprvé. Zvyknout se na to dá velmi rychle a je to intuitivní.

Kromě hlavní hry se určitě nesmí opomíjet ani obě DLC, které jsou taky perfektně zpracované a když je rozsahem porovnám se spoustou standalone titulů, s přehledem by obě DLC mohly vyjít i jako samostatné hry. Ostatně to platí u DLC od CD Projekt RED obecně, nové DLC Cyberpunk 2077: Phantom Liberty je toho dalším důkazem.

V Zaklínačovi se dá strávit 100 hodin, ale klidně i dvojnásobek toho. Pokud by tam chtěl člověk vyzobat každičkou drobnost co hra nabízí, možná i trojnásobek toho. Narozdíl od spousty jiných RPG jsou zde vedlejší questy vždy něčím zajímavé, rozhodně nejsou jen nějakou povinnou výplní co by natahovaly čas a nemusíte se nutit do toho je plnit kvůli trofeji, nebo nějakému splnění procent hry. Snad všechny jsem hrál s chutí a těšil se na co díky řešení různých problémů narazím. Tak nějak si myslím, že s třetím Zaklínačem jsem se neviděl naposledy.

Pro: epický příběh, v roce 2023 stále aktuální hratelnost i grafika díky next-gen update, rozsah, propracovanost všeho co hra nabízí

Proti: není mnoho tak dokonalých her :)

+21
YokolobunaYokolobuna
Dohráno
  • PS5 100
Třetí Zaklínač je ten typ hry, vedle které prakticky veškerá konkurence působí jako hloupý vtip. Konečně jsem si splnil svůj nejostudnější rest, po 142 skvělých hodinách dojel základní hru na "Pochod smrti!" s většinou trofejí a jsem tak oprávněn pět na ódy na opus magnum polských CD Projekt RED. Hra ostatně rozhodně nevévodí zdejším žebříčkům bezdůvodně.

Objektivně možná není Witcher 3 tou úplně nejzábavnější hrou, ale rozhodně je v mnoha ohledech vůbec tou nejlepší, co jsem kdy hrál. Geralt je fantastická postava a ostatní mu skvěle sekundují. Hra se pyšní poutavým příběhem, který však na pomyslný Olymp videoherní zábavy povznáší zejména špičkový scénář. To přitom ani zdaleka neplatí pouze pro dějovou linku a je až bizarní, jak poutavé příběhy hra vypráví jen tak "mimochodem" v rámci vedlejších úkolů. Porce obsahuje je přitom doslova mamutí a i při striktním průjezdu pouze hlavních úkolů se hravě dostáváme na desítky hodin prvotřídní RPG zábavy. Ale ruku na srdce... kdo by nechal ty zvláštní vraždy v Novigradu nevyřešené, nedoprovodil by Triss mezi smetánku na VIP bál, či odmítl účast na atentátu. Vedlejších úkolů jsou dohromady stovky a jen málokterý nemá co nabídnout. Zde více než kde jinde platí, že cesta je cíl a o odměnu na konci vlastně tolik nejde. Skvělé zápletky ruku v ruce s velmi pestrou skvadrou výborných postav dělá z třetího Witchera kultovní kousek.

Obří nálož kvalitního obsahu autoři rozprostřeli do obrovského prostoru pečlivě propracované mapy. Ač je původní hře již osm let, jde stále o velmi pohledný kousek, což pro verzi po upgradu pro PS5 platí dvojnásob. Upgrade se ostatně velmi dobře povedl a drobná vylepšení jsou velmi vítaná. Za sebe rozhodně doporučuji urychlenou cestu do nastavení rychlého sesílání znamení, kterážto funkce upravuje dost nepříjemnou nutnost zdlouhavého vybírání "kouzel" z nabídky. I ve vylepšené verzi však občas trochu pozlobí ovládání Geralta a najdou se i bugy. V tak masivní hře jde však o drobnosti, které do výsledného hodnocení nemají moc co mluvit.

Svět Zaklínače je v jakémkoliv podání nesmírně poutavý a nám Středoevropanům příjemně blízký. CD Projekt RED jej dokázal vystihnout výborně v celé trilogii a s knihami se hry krásně doplňuji (ať si bručoun Sapkowski mrmlá pod knír co chce). Atmosféra je tak prakticky bezchybná, na čemž má lví podíl i výborný soundtrack (zejména hudební linky na Skellige) a potěší i velmi kvalitní lokalizace do češtiny.

Osobě musím jako velký fanda virtuálních kartiček blahořečit třetího Zaklínače i za to, že nám představil Gwent. Ten je sice ve hře na rozdíl od samostatného vydání zjednodušený, i tak mě však partičky s obyvateli Velenu, Novigradu i Skellige velmi dobře bavily. Postupně se není problém propracovat k (nevyváženě) silnému balíčku a poté nejsou partie ani na nejvyšší obtížnost žádný problém. Passiflora má nového šampiona!

Osobně bych jediný prostor pro zlepšení viděl asi pouze v soubojovém systému. Není rozhodně špatný, ale existují i komplexnější a zábavnější zpracování soubojů. Zaklínač se omezuje na silný a slabý útok, doplněný o úhyby či blokování a šestici znamení. Pár dalších úderů mečem je zamčeno za stromem schopností a jelikož jsem se rozhodl pro cestu Znamení, dostal jsem se k nim až ke konci hry.

The Witcher 3: Wild Hunt je ultimátní RPG zážitek zasazený do úchvatného světa s perfektním protagonistou v podobě Geralta. Díky skvělému scénáři a logickým volbám je navíc perfektní pro skutečný roleplaying a já tak po celou hru například odmítal krást. Hra sice vyžaduje značnou časovou investici, ale odměnou vám bude zážitek, na který jen tak nezapomenete. Už teď lituji hru, kterou budu hrát po Zaklínači.

Hráno jako součást Herní výzvy 2023 – " 1.  Karbaník:  Dohraj hru, ve které se nachází hraní karet, ale není hlavní náplní hry. " – Hardcore varianta /tímto prohlašuji letošní ročník za splněný!/

Hodnocení na DH v době dohrání: 95 %; 937. hodnotící;  fyzická kopie na disku

Pro: Geralt; prakticky všechny ostatní postavy; nádherný živoucí svět; hlavní příběh i vedlejší vyprávění; špičkový scénář; Gwint; nálož obsahu je obrovská, přitom neslevuje na kvalitě; česká lokalizace

Proti: Soubojový systém by mohl být komplexnější; pár dalších blbin, co nestojí za zmínku

+25
NixNix
Dohráno
  • PS4 100
  • PS5 --
2 roky. Tolik jsem strávil času s touhle hrou, ano někteří si říkají proč tak dlouho? Ani sám nevím, prostě jsem nějak ve volných chvílích chtěl prozkoumat, co se dá a dát tomu opravdu šanci. Dokonce tahle hra může za to, že jsem tehdá podstoupil upgrade své konzole na novou generaci konzolí. A byl jsem za to rád.

Tento komentář nebude klasickýho typu, protože když se člověk podíve, kolikrát si tu hru lidi otevřeli, kolik je tu diskuzí a hodnocení a všeho, nemá smysl to rozebírat. A po přečtení některých opravdu skvělých komentářů nemá smysl něco říkat, stejně už neřeknu nic navíc, vše již bylo napsáno. Spíš jen dodám, že hru jsem hrál od prvního vydání a celé 2 roky jsem prožil s upgradama a musím říct, že chápu její oblíbenost a musím jen poděkovat CD Projektu, že udělali něco takového a dali si tu práci aby ji nadále udržovali. Horko těžko se to bude nějakým způsobem překonávat protože každá hra, která by měla být nástupce bude srovnávána a to je opravdu těžký úkol, který není sice nereálný, ale kdo ví.

Takže spíš jsem chtěl říct jen zajímavost a čas, který jsem se hrou strávil a vyjádřit jí hold. Rád si ji i za dalších 20 let doma vystavím a zahraju až zapomenu na všechny ty emoce a strávenej čas, kterej jsem u hry strávil.

Pro: -

Proti: -

+16
VashekVashek
Dohráno
  • PS4 100
  • PS5 100
Díky next-gen updatu jsem se opět mohl ponořit do světa Zaklínače a to tentokrát se vším všudy a rovnou i na druhou nějtěžší obtížnost. Ze začátku jsem si chvíli zvykal na ovládání v soubojích. Přece jen je stále trochu krkolomné a chvíli trvá než si člověk zvykne jak dělat parry a jak uskakovat. Nicméně po chvíli hraní mi vše krásně zapadlo a díky lehčím změnám, které update přinesl (kamera blíže za Geraltem, rychlé kouzlení znamení, ...) jsem si celý zážitek skvěle užil. Tady asi není potřeba chodit okolo horké kaše a rovnou můžu říct, že i 8 let po vydání je Zaklínač 3 fantastickou hrou...

Asi nejslabším prvkem mi příjde dávkování příběhu, který prostě jen funguje jako pojítko lokací a postav a to do bodu než se setkáte s Ciri, pak už konečně začne být hlavní linie dostatečně zajímavá a skvěla napsaná. Díky tomu, že skrz příběh narazíte na skvěle napsané postavy a budete jejich řešit jejich strastí a tak lépe poznavat je i svět okolo, ani nevadí že hlavní linie zůstane dlouho zapomenuta a člověk se k ní vrátí jen ve chvíli, kdy má všechno ostatní hotovo.

To hlavní co je na Záklínači užasné jsou totiž právě všechny vedlejší mise a postavy se kterými se díky tomu setkáte. Dějové linky, které se na sebe průběžně vrství a kdy člověk vidí, že jeho rozhodnutí doopravdy mají váhu na to jak čí příběh skončí. To vše díky skvěla napsaným a zahraným dialogům a questům, které jsou každý dost originální a neopakující se. V průběhu hraní jsem se tešil na každou novou vývěsku a úkol a oddaloval tak hlavní linii co to šlo, abych nepřišel o žádny skvěle napsáný příběh.

RPG systém ve hře je skvěle zvládnutý a minimálně na začátku na težší obtížnost doopravdy potřebujete využívat jak Geraltovy dovednosti tak alchymii a různé lektvary abyste přežili. Základ je i shánět si lepší zdoj a to nejlépe se zaklínačských škol, která pak dává fajn bonusy. Tady se ale začne zviditelňovat další problém, který hra má a to je nevyvážená obtížnost. Někdy v Novigradu, když člověk plní všechny vedlejší questy a zlepšuje si i svou zbrojí, není hra už vůbec obtížná (a to na druhou nejtěžší obtížnost). Geralt je přelevelovaný a ani loot co vybadne není lepší než co má člověk na sobě. Trochu mě to mrzelo, tak jsem v tu chvíli přestal dělat zakázky, abych alespoň trochu zbrzdil můj progress.

No a pak je tu taky gwent a gwent a gwent a gwent, jo a závody na koních, pěstní souboje a prostitutky. A všechno to stojí za to a je skvěle udělané a detailně promyšlené. Jako všechno v této hře.

Pro: vrstvení příběhů a budování světa, dialogy postav, gwent, RPG systémy

Proti: nevyvážená obtížnost od poloviny hry

+25
VšivákVšivák
Dohráno
  • PS4 100
Už jsem pomalu přestával věřit, že se někdy vyhecuji k rozehrání třetího Zaklínače. Natož abych ho dohrál. Zvěsti o až tří set hodinové výdrži hry. Zkazky od hráčů, kteří si na to brali dovolenou. Reference od známé, která se díky návykové hratelnosti od toho nedokázala odtrhnout, aby pak konec hry náležitě oplakala a dlouho hledala další hru, do které by se šlo takhle ponořit. A tak dále.. Nakonec jsem to prubl. Už na tom letím půl roku a to mám ještě oba dva datadisky před sebou.

Ano, ne všechno ve hře je geniální. Na začátku mi trochu vadila muší váha Geralta. Ovládání pohybu reaguje okamžitě bleskurychle. Chyba hry to asi není. Jen můj zvyk z Death Stranding. Prostředí mi přišlo trochu ploché a generické. A to hlavně v přírodě. Vzpomněl jsem si hlavně na Gothic 2, kde byl snad každý kout mapy unikátní a pamatuji si ho do dneška. V třetím Zaklínačovi se vždy snažím dostat k úkolu nejrychlejší cestou. Nejlépe přes rychlé cestování. Klasická daň za obrovskou mapu. Vesnice a města naproti tomu vypadají líbezně a neuvěřitelně detailně.

Možná bych si také mohl stěžovat na milión otazníků na mapě. Hlavně ve Skellige. Po jejich vyzobání mi ale začali chybět, takže na tohle už si ztěžovat nemůžu. Vlastně už není nic dalšího, na co bych si mohl ztěžovat, protože hra je to naprosto fenomenální a jako celek nastavila laťku opravdu vysoko. Obsahuje až neuvěřitelnou spoustu povinných i nepovinných úkolů, přičemž každý z nich má svůj unikátní příběh. Některé větší, některé menší. V rozsahu, na poli herní zábavy, nevídaném. Nejen, že je toho hodně. Je to také všechno skvěle nebo hodně slušně napsané a podpořené skvělým dabingem. Scénáristé se opravdu činili.

Určitá repepetivnost se nevyhnula ani Zaklínači. Používání zaklínačských smyslů se používá snad všude. Na druhou stranu je to přímočařejší postup než nošení deseti tuřínů s druhého konce mapy, jak to bývá jinde v nejmenovaných RPG. Obrovská rozsáhlost a pečlivý důraz na malé detaily ve ztvárnění světa si někde muselo vybrat svou daň. Za atmosféru a propracovanost této hře takové maličkostí s radostí odpustím. S radostí vyzobu všechny otazníky na mapě a dohraji všechny questy. Některé i vícekrát, protože jsou rozvětvené díky hráčově rozhodnutím.

The Witcher 3 je fenomenální hra, která mě svým uceleným světem a atmosférou uhranula. Jako znalec předlohy jsem věděl do čeho jdu a připadám si jako doma. A to není všechno. Momentálně jedu první datadisk a je skvělý. Nenásilně a přirozeně naroubovaný na původní hru. Laťka nespadla. Ba naopak.

PS4 Pro řve jako blázen, ale stabilních 30 fps si drží. Hlavně po updatu na verzi 4.01 mi hra přijde ještě plynulejší.

Zábavný a návykový Gwint je kapitola sama pro sebe. Jen u toho jsem strávil tolik času co v průměrně dlouhé hře.

Pro: desítky poutavých příběhů v jednom velkém a skvělém eposu, fenomenálně zpracovaný svět Zaklínače

Proti: zpočátku citlivé ovládání, maličkosti, které v celkovém kolosu nestojí za řeč nebo ve výsledných vzpomínkách vůbec nejsou špatné

+20
SeekerSeeker
Dohráno
  • PS5 100
Až ve třetím díle jsem konečně dostal hru ze světa Zaklínače, jak jsem si ji představoval. Musím se přiznat, že nejsem moc velký fanoušek prvního dílu. Dohrát ho pro mě bylo celkem utrpení. Skvělý promyšlený příběh byl pro mě utopený v neohrabané hratelnosti a těžkopádných soubojích. Když jsem však spustil třetí díl a odehrál pár prvních hodin, zamával se mnou Divoký hon natolik, že jsem hru odložil a rozhodnul se obstarat si knižní předlohou a poprat se s osmi knihami, jak se sluší a patří. Po návratu do herního světa už jsem si mohl užít konečně bez jakýchkoliv kompromisů vyšperkované herní umělecké dílo se vším všudy. Hru, o které se právem říká král RPG a která opravdu vznikne možná jednou za 10 let. 

Co bych vyzdvihnul:
 
+ Naprosto skvělý soundtrack
+ Zajímavý bestiář a seznam s popisy postav
+ Rozmanité questy se skvělými dialogy
+ Hra doslova protkaná odkazy na knihy, předchozí díly a vzájemné souvislosti
+ Karetní hra Gwint, kde si umím představit, že hru někdo spustí jen kvůli této minihře
+ Konečně nějaký smysluplný item management, kdy neběhám s jednou a tou samou zbrojí v podstatě celou hru
+ Propracované vedlejší questy, které navíc často mají možnost volby

Našly by se i zápory, abych netvrdil, že je třetí díl úplně bez chyb:

- Nepropojené nalezené poznámky s úkoly, kvůli kterým je často peklo je hledat v inventáři pro aktuální úkol
- Nezajímavé závody a pěstní souboje
- Občas hluchá místa jako hlavně pašerácké skrýše na Skellige
+20
lucorplucorp
Dohráno
  • PS5 100
Jedno z najlepších RPG vôbec. Vo svete tak prepracovanom a detailnom, ako má tretí zaklínač je skutočne umením vývojárov neskĺznuť do nudného a príliš prebujelého prerozprávania príbehu, ale naopak, držať tú pravú mieru napätia spoločne s dávkovaním informácií zo sveta po maličkých kúskoch. Hra má veľmi hutnú atmosféru, ktorá by sa dala krájať, vďaka čomu ma vtiahla do svojho universa a len tak ľahko nepustila. Pripočítakte k tomu vynikajúci príbeh, ako aj veľmi zaujímavé side questy a skvelú hudbu dofarbujúcu celkovú atmosféru a je o skvelú zábavu na dlhé zimné večery postarané.

Pro: Príbeh, grafika, atmosféra, prepracovanosť

Proti: Navigácia v inventári

+7 +10 −3
Blue.SharkBlue.Shark
Dohráno
  • PC 100
A je to tu. Po hodně dlouhé době jsem dal nějaké hře 100% hodnocení a jsem přesvědčený o tom, že i když Zaklínač nemá úplně čístý štít, patří do síně slávy někam opravdu vysoko.

Grafické zpracování možná může pokulhávat, ale i přes střední nastavení kvality jsem se s radostí kochal. Navíc dostaneme NextGen update, což Geraltovi zase o něco víc přeleští meče. Nelze nevyzvednout také boží rustikální soundtrack, který jsem sice slyšel ještě před rozehráním hry, ale až po jejím dohrání ho dokážu pořádně ocenit - jo, vztah k materiálu je důležitý.

A teď to nejdůležitější: příběh. Scénáristé tohoto skvostu by mohli vyučovat jak napsat dobrý scénář křížem krážem všemi myslitelnými platformami. Úroveň detailů v hlavní, vedlejších i podřadných a absolutně nedůležitých dějových linkách je pro mě nepochopitelná, ale natolik kouzelná, že jsem shledal už první úkol se studnou emocionálně více vyčerpávajícím, než celý Horizon: Zero Dawn. Každý prd je někde odůvodněný, nebo se alespoň kolem válí útržek hajzlpapíru, na kterém je vzkaz.

Zároveň si požehrám na seriálového Zaklínače: jak je možné, že hra je stylu vyprávění, světa, postav a celkového vyznění může držet zuby, nehty, a přesto nezklamat? Jak zároveň může přijít s něčím novým a přesto si zachovat charakter? Asi proto, že autoři nejsou diletanti. Obrovská poklona za drama, humor, chlastačky, a specificky za vedlejší linku Krvavého Barona a hlavní příběh. Tahle hra si zasloužila všechnu popularitu, které se jí dostalo.

A co hratelnost? Často jsem slyšel stížnosti na otazníčky, nebo že příšera o level silnější vás dokáže pořádně nakopat do Geralta. Říkám: a co jako? Naučil jsem se za otazníčky jezdit jen, když jsem chtěl, a jinak se věnovat příběhu, který sám vydá na 50 hodin. Do toho sem tam side-quest a prakticky není možné, aby vám monstra nepadala na meč dobrovolně.

Jenže pak přijde chvíle, kdy na vás naskáče smečka vlků a vy byste se v Blavikenu viděli. Nebo vám troll uštědří pár ran na solar a hned je hotovo. S tím pomáhají lektvary z všemožných surovin, a i když se mi na začátku moc nezdálo, že si je nemůžu vařit do zásoby, nakonec jsem si na tenhle styl zvyknul, a přes jejich množství jsem spíš nevěděl, co vychlastat dřív.

Už to nebudu rozpitvávat. Witcher dokáže poskytnou výzvu, ale také vás odměnit božím příběhem, kde cítíte dopady svých rozhodnutí. Svými mechanikami možná nepřekvapí, ale zato je díky nic tak zábavný, že invenci nepotřebuje. A pokud už se najde nějaká chybka, hra si sama ze sebe dokáže udělat srandu. Viď, Klepno? Zaklínač je nutnost pro RPG pozitivní hráče.

Pro: Příběh, scénaristická onanie, postavy s charakterem, význam rozhodnutí, grafika, mechaniky, rozsah

Proti: Méně přehledný inventář? A vadí mi to vůbec?

+22
KejteeKejtee
Dohráno
  • PS5 95
Aj keď už bolo toho o Zaklínačovi 3 veľa povedané, prispejem svojou troškou aj ja.
Všetci vieme, že sa jedná o veľkolepú hru, ktorej hodnotenie aj po toľkých rokoch ostáva vo vysokých číslach. No a ja ho určite neplánujem znižovať.

Pred pár rokmi som hrala prvú časť tejto hernej série, ktorá ma napriek určitej zastaralosti veľmi bavila a preto som sa pustila aj do dvojky, ktorá ma bohužial takmer vôbec neoslovila a nedohrala som ju. Preto som sa obávala, či podobný osud nepostihne aj toľko ospevovanú trojku. Našťastie sa moje obavy nepotvrdili a už od začiatku som bola príjemne ohúrená.

Ako prvé ma nadchol svet, ktorý žil svojím životom. Malé dedinky s vlastnými malými či väčšími príbehmi a obyčajným ľudom a ich túžbami či problémami. Jednotlivé oblasti sa od seba líšili a aj vďaka hudbe boli jedinečné a žiadna nezaostávala za tou predchádzajúcou. Neskutočne som si užívala objavovanie týchto miest, čo sa vlastne odzrkadlilo aj na dobe hrania, ktorá sa po hlavnej linke zastavila na čísle 130. Veď kto by sa nerád díval na lány poľných slnečníc, vinohrady,  či v diaľke týčiace sa hradby, hory alebo len osamotený maják v tme. Všetko to bolo tak nádherné a ja som si v tú chvíľu priala aby som si tie skvelé screenshoty mohla nastaviť ako pozadie na svojej ps5.

Ďalším aspektom, ktorý sa mi zdal veľmi fajn boli misie samotné. Nie len hlavný príbeh ale hlavne vedľajšie misie, ktoré sa netýkali len mojích priateľov ale aj postáv z predchádzajúcich dielov alebo úplne nových neznámych ma dosť často pobavili a zaujali. Množstvo z nich bolo originálnych a vtipných a viaceré zakomponovali ,,detektívne" schopnosti Geralta, takže som sa na chvíľku mohla cítiť ako nejaký vyšetrovateľ. Niektoré úlohy boli bizarné ale o to viac sa mi páčili. ( Geralt a jeho kumpáni pri skúšaní Yeniných šiat) Možno by som mohla povedať, že ma niektoré z vedľajších misií bavili viac ako politicky naladená časť hlavnej linky. Je to iba môj problém, že ma politika v hrách nezaujíma, preto som sa veľmi v tých rôznych machináciach nevyžívala. ( Preto aj som nedohrala tú dvojku.)
Aj keď tu celkovo misie vychvaľujem, musím spomenúť niečo, čo mi prišlo pritiahnuté za vlasy a to bolo to množstvo otázničkov na mape. Tie nemuseli vždy predstavovať nové úlohy. Dosť často to boli iba zaujímavé miesta alebo poklady. Na začiatku som sa snažila splniť všetko ale keď som sa dostala do Skellige... dovi, dopo. Ak človek plní vedľajšie misie a dôkladne preskúmava okolie, je zásobený jedlom, vodou, bylinkami a hlavne zbrojou a zbraňami. Teda mi prišlo úplne zbytočné prehľadávať nekonečné vody spomínaných ostrovov len aby som našla meč, ktorý je mi už dávno na nič. Niečo podobné som mala aj s extra pokladmi a časťami zbroje, ktoré ležali kade tade po svete. Pár z týchto pokladov mi ostalo do konca hry nenájdené a vôbec mi to nevadí.

Neviem presne ako to vývojári zamýšľali s levelovaním ale prišlo mi zvláštne,že som neskôr v hre dostávala za splnenie misií  iba 1 exp. Pravdepodobne som bola prelevelovaná ale ja nemôžem za to,že v hre bolo toľko vedľajšieho obsahu, ktoré som chcela splniť predtým ako budem pokračovať v hlavnom príbehu. Bolo to celkom demotivujúce keď človek po celkom dlhej misii dostane iba 1 bod.

O zaklínačoch sa vraví, že su nestranní. Ten môj sa o tú nestrannosť snažil ale nakoniec niektoré rozhodnutia padnúť museli. Niekedy som si myslela, že sa rozhodujem správne a nakoniec som dostala horkosladký výsledok. Asi tak ako v normálnom živote, ani v tejto hre neexistuje len čierna a biela.  Dosť ma zaskočilo ako dopadol Djikstra.  

Čo sa týka hrania samotného, vyskytli sa u mňa bugy, ktoré až tak nenarúšali prechod hrou až na jednú výnimku. Bola to misia s Lambertom,kde som začula plakať malého chlapca. Nakoniec sa tam vyrojili monštrá, ktoré sa nedali zabiť. Ani reload nepomohol. Škoda.  
Inak ma trápilo počas celej hry lootovanie. Okolo niektorých truhiel, faklí alebo rebríkov som musela často ,,tancovať" a hľadať presne to jedno miesto kedy som mohla stisnúť ,,X". Podobne to bolo aj s vychádzaním z mora na súš/mólo/loď.

V mojom prechode hrou som veľmi nevyužívala lektvary a bomby. Je mi to trochu ľúto,lebo viem,že aj toto robí zaklínača zaklínačom ale proste som to nepotrebovala. Vystačila som si s mečom a znakmi.
Inak celkovo vyrábanie zbroji a mečov mi prišlo trochu zbytočné. Mala som toľko diagramov a takmer všetko čo som mohla vyrobiť bolo horšie, než to čo som mala na sebe. Podľa mňa tam toho bolo zbytočne veľa. Naopak veľmi kladne hodnotím misiu, ktorá mi neskôr v hre dovolila získať špeciálnu zaklínačskú zbroj.

Ďalšie veľké plus bol Gwent. Na začiatku som si myslela, že porazenie všetkých protivníkov bude brnkačka ale čoskoro som z tohto omylu vytriezvela. Hlavne v prvej časti hry vedela byť výhra ťažší oriešok. Neskôr, keď som si sprístupnila špeciálne karty, to šlo lepšie. Je fajn, že v tejto hre takáto minihra bola a s radosťou môžem povedať, že som získala všetky karty, ktoré sa získať dali.

Napriek skvelej hrateľnosti, chytľavému príbehu, atmosférickej hudbe a sympatickému hlavnému hrdinovi, mi v hre chýbalo to povestné čosi, čo by z tejto hry urobilo skvost, ktorému by som dala 100%.

Predpokladám ale, že ma ešte čaká množstvo zábavy pri hraní oboch dlc.
+28
RomeoRomeo
Dohráno
  • PC 100
Geralt mi pomohl nacítit se do každého monstra a pochopit jeho pohnutky a příčiny chování. Když jdu někdy tmou, necítím strach, cítím pochopení. Je to zvláštní pocit, kterého jsem dosáhl díky Witcher 3, předchozí dva díly byly úžasné, ale trojka je fascinující propracovaný openworld s linií příběhu navazující na Sapkowského knihy o Zaklínači. Tahle hra je něco víc než jen Zaklínač. Je to empatická sonda do života Zaklínače a psychologie fungování tamního světa. Politika tu je řešená na můj vkus tak akorát (narozdíl od té slátaniny od Netflixu v druhé řadě). I to fascinující vtáhnutí do morální otázky, zdali pomoc monstru, nebo lidem. Ta volba příběhu. To, že pokud si mám vybrat mezi větším a menším zlem. Tak si raději nevyberu vůbec.

Pro: Příběh, grafika, openworld,

+6 +8 −2
produkttyhledobyprodukttyhledoby
Dohráno
  • PC 100
Stručně a jasně: Tohle je jednoznačně nejlepší hra, kterou jsem kdy v životě hrál a nemyslím si, že ji jen tak něco překoná. Zaklínač 3 se zkrátka povedl po všech stránkách (příběh, prostředí, grafika, hratelnost, soundtrack atd.), ale to úplně největší kouzlo hry spočívá v (zdánlivě nepodstatných) detailech, se kterými si tvůrci obdivuhodným způsobem vyhráli. Už jen samotné ježdění na koni v nádherném (i když trochu depresivním) prostředí otevřeného světa za doprovodu uším lahodícímu soundtracku je samo o sobě zážitkem. Velmi mě baví i Gwint - dokonale propracovaná a vychytaná minihra, kterou, tipuji, tak půlka hráčů přejde bez hlubšího probádání, přesto ji tvůrci promakali až do těch nejmenších detailů.
Hra také nabízí bohaté možnosti volby, takže hráč může rozhodnout, kam se bude ubírat nejenom příběhová linie, ale i Geraltův soukromý život, což až neuvěřitelně vtáhne do děje. Baví mě i listování v obsáhlém Bestiáři a tvorba i využívání různých lektvarů. Těch skvělých věcí nabízí třetí pokračování Zaklínače samozřejmě mnohem víc.
Zatím jsem nenašel vůbec nic, co bych mohl hře vytknout.

PS: Až tady z komentářů jsem zjistil, že existuje víc verzí konce hlavního příběhu a jak to tak pročítám, tak to vypadá, že jsem byl jeden z těch šťastnějších, kteří završili hru hned na poprvé relativně happyendem.

Pro: Otevřený svět, příběh, soundtrack, hromada zábavných vedlejších úkolů, prostředí, atmosféra, Gwint

Proti: Nic

+25
adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 100
Spokojenost a prázdnota. Přesně takto se cítím po mém první kompletním dokončení třetího Zaklínače včetně obou DLCs. Spokojenost s tím, co jsem během těch 202 hodin strávených s Geraltem prožil a prázdnota pro to vědomí, že už je tomu konec. Prostě jsem si až moc zvykl na to, že jsem se poslední tři měsíce každý večer na pár hodin vžíval do role zaklínače, kosil monstra, plnil zakázky a další nejrůznější úkoly. Jinými slovy: Skvěle se bavil.

Na začátku jsem řešil jedno velké dilema. Vzhledem k tomu, že rád při hraní her sbírám achievementy a jedním z nich je dohrání hry na nejvyšší obtížnost, tak jsem řešil, zdali budu schopný po dohrání předchozích dílů jít rovnou do Pochodu Smrti. Tímto ještě jednou děkuji uživatelům na zdejším diskusním fóru, kteří mi dodali dost odvahy, abych to zkusil a udělal jsem dobře. Začátky byly sice trošku krušnější, ale po pár hodinách jsem si dostatečně zvykl na soubojový systém, takže následující souboje mi nedělaly moc velké problémy.

Co mě na hře tak nadchlo? Je to především příběh, na němž je celá hra postavená. Hlavní linka je opravdu velmi povedená, ale i vedlejší questy, hledání pokladů i zakázky jsou hodně zábavné. Obecně jsem rád za mnohem větší množství zakázek než v předchozích dílech, protože ty jsou přece hlavním smyslem zaklínačského řemesla. Stejně tak jsou fajn odlehčující úkoly a situace, namátkou třeba fingované přepadení s Marigoldem nebo pařba v Kaer Morhen, nebo narážky na jiné filmy či seriály (Zed's dead, Djenge Frett nebo třeba mrtvý Tyrion Lannister v nebeské cele). Je taky fajn, že se Geralt postupem času ve hře setkává se skoro všemi známými z dřívějších dílů, případně z knížek.

Sem tam hráče čekají i důležitější rozhodnutí, která mohou ovlivnit jiné úkoly, osudy postav či celé země. Líbí se mi, že tato rozhodnutí nejsou obvykle ve stylu černá vs bílá, ale je nutné volit to menší zlo. A ani to, co se na první pohled jeví jako lepší řešení, může ve výsledku znamenat katastrofu (např. když jsem se ve Velenu rozhodoval jestli pomoci ježibabám nebo duchovi ve stromě.).

Na druhou stranu je pravda, že samotné plnění úkolů není nijak složité. Hra hráče prakticky pořád vede za ručičku a stále je jasné, co se má dělat. A i v těch několika málo případech, kdy nechává postup na hráči, dojde k situaci, kdy Geralt po čase řekne, co by asi bylo vhodné udělat.

Každopádně je skvěle zpracovaný i celý otevřený svět. Prostě z jednotlivých měst, vesnic, luk, lesů a další divočiny je cítit sympatický nádech slovanských zemí. Na druhou stranu mi trochu chyběla možnost prohodit pár slov s místními. Obvykle tak lze mluvit buď s osobami spjatými s úkolem a nebo s obchodníky/řemeslníky.

Soubojový systém je fajn, líbí se mi, jakým způsobem ho mohou ovlivňovat jednotlivé skilly a znamení. Na druhou stranu ale musím říct, že je dost jednotvárný. Po čase jsem se naučil několik málo strategií, které jsem úspěšně aplikoval až do úspěšného konce. Často pokulhává i AI nepřátel, především těch lidských. Není problém nalákat bandu zbojníků a postupným ústupem se dostat k místu, za který oni nepůjdou. Místo toho jen tak postávají, případně se pomalu vracejí. Není tedy problém je postřílet kuší, házet na ně petardy nebo je nechat se pobít mezi sebou pomocí Axie.

Co se mi ale moc nelíbí, jsou pěstní souboje. Ano, hrál jsem to na nejtěžší obtížnost, tak by to asi mělo být obtížné, ale hraji za zaklínače, mutanta s nadlidskými smysly a schopnostmi, později šampiona všech oblastí. Narazím na zloděje v přístavu a ten mě v pěstním souboji srazí třemi nebo čtyřmi údery, zatímco já musím soupeře udeřit celou řadou silných úderů. Zpracování ve dvojce v podobě quick time eventů mi přišlo lepší.

Taky jsem se úplně nesžil s lektvary. Více se mi líbil systém ve dvojce, kdy je Geralt aplikoval před soubojem během přípravy. Pak mi přijde divné i jejich automatické doplňování během meditace (společně s petardami). Není tedy nutné opakovaně sbírat/kupovat jednotlivé ingredience, stačí mít zásobu tvrdého alkoholu, kterého jsou po světě mraky.

Poslední věcí, která mě vyloženě vadila, bylo ovládání Geralta ve vodě. Několikrát se mi stalo, že byl v malé hloubce, kde byli i topivci, kteří na něj útočili. Ty jde celkem snadno ustřílet kuší, kterou ale je možné vytáhnout pouze pod vodou. Když jsem ale chtěl jít pod vodu, tak vzhledem k malé hloubce se Geralt vždy hned vynořil a nakonec skončil jako potrava pro zmíněné topivce, kteří neměli s plaváním v dané oblasti problém.

Další plusy a mínusy už jen v bodech:
+ Zaklínačské smysly a hledání stop. Super nápad.
+ Gwint. Z počátku jsem měl obavy, že mi to moc nepůjde (karetní hry tohoto typu obvykle nehraji), ale nakonec jsem se hodně s touto hrou sžil. Na druhou stranu mi trošku chyběl i ten kostkový poker.
+ Grafická stránka vypadá i na dnešní dobu hodně dobře (ale já obecně nemám moc vysoké nároky na grafiku, takže to možná vidím zkresleně).
+ Hudba je opravdu povedená, často ji poslouchám i jen tak při práci.
+ Hraní za Ciri ve vzpomínkách a ve finále.
+ Hodně se mi líbilo zpracování ježibab.
- Přijde mi, že někde jsou těžce nevyvážené ceny. Např. zabití Polednice ve White Orchardu přinese zaklínači něco málo přes 20 orenů a za tento výdělek si v hospodě nekoupí ani pečené kuře, které stojí 75.
- Obdobně je to i se zkušenostmi. Za zakázky se dostává jen pár zkušenostních bodů, i když je hodnocena na mnohem vyšší úroveň. Ale např. při obcházení Marigoldových holek jsem jen z rozhovorů dostal 100 bodů za každou.
- Trochu kostrbaté ovládání jízdy na koni na klávesnici a myši, ale dá se na to zvyknout.
- Sem tam jsem narazil na drobné bugy, kvůli kterým jsem musel uložit a nahrát hru (nešlo se potopit, zeď se po Aardu špatně rozpadla), jednou se mi zasekl rozhovor tak, že jsem musel kompletně sestřelit hru.

Hra má své chyby a nedokonalosti, ale všechny leží ve stínu skvělého příběhu a zpracování světa. Každý den jsem se hodně těšil na večer, kdy se do světa třetího Zaklínače znovu ponořím a hodně nerad jsem se ve velmi pozdních hodinách vracel zpět do reality. Když jsem hru začal hrát, věděl jsem, že ji budu hrát opravdu dlouho, říkal jsem si, že ji nejspíš dohraji a pak zapadne do mého seznamu dohraných her. Hraním jsem ale získal natolik skvělých zážitků, že už nyní vím, že dříve nebo později se k této hře vrátím a zahraji si ji znovu, společně i s prvními dvěma díly.
+34
WebkrysaWebkrysa
Dohráno
  • XOne 100
Psát „sáhodlouhý“ komentář ke hře, která je k dnešnímu dni již cca 5 let stará, a kterou hrál snad každý, kdo je alespoň trošku RPG pozitivní, by bylo jako nosit sovy do Atén. Pokusím se proto raději vypíchnou to, co mě osobně na hře zaujalo nejvíce. Z tohoto pohledu nemohu než na prvním místě jednoznačně zmínit naprosto skvělý scénář, a to jak hlavního příběhu, tak především bočních questů. Troufám si říct, že Zaklínač 3 je v tomto ohledu nejlepší hrou, jakou jsem buď vůbec, nebo alespoň za hodně dlouhou dobu hrál. Téměř každý z těchto úkolů mě něčím zaujal a zajímalo mě, jak nakonec dopadne, což je docela podstatný rozdíl oproti úkolům např. v AC Odyssey. Uvedené pro mě platí navzdory tomu, že i posledně jmenovaná hra mě celkem dost bavila. Dále musím kladně hodnotit i grafiku, která, samozřejmě za přispění několika patchů od doby vydání, nevypadá ani v roce 2020 vůbec špatně. Podle mého k tomu přispěla zvolená („pastelová“) grafická stylizace, která mě doslova pohltila. Pozitivně pak hodnotím například také zvolený strom skillů, a to hlavně proto, že neobsahuje jen perky typu vyšší damage s takovým a takovým útokem, ale i modifikace používaných znamení, komba atd.

Pokud bych měl jako protipól kladům uvést alespoň nějaké věci, které mi na hře vadily, zmínil bych asi repetitivnost „otazníčků“ na mapě, a to především ve Skellige, což ale bude problém snad jen pro ty, kteří jako já mají tendenci ve hře prolézt co se dá. Dále, což ale vnímám úkorně téměř u každé hry, mě místy iritovalo, když hlavní hrdina na jednu stranu dokázal kde co přelézt a přeskočit, aby jen o pár minut později nebyl schopen překročit třeba kámen na zemi, nebo vylézt z vody na minimálně vyvýšený břeh. To jsou ale v souhrnu veskrze drobnosti. Pět let po vydání pak mohu říct, že na bugy či glitche jsem narazil opravdu jen zcela výjimečně (s nemožností dohrát z tohoto důvodu quest jsem se setkal jen jednou), což dává do budoucna naději i ohledně stavu Cyberpunku :-).

V souhrnu shora uvedeného asi nikoho nepřekvapí, že všem, kteří jako já donedávna, mají Zaklínače 3 stále mezi herními resty, nemohu než jeho dohrání jednoznačně doporučit. Pro RPG fanoušky bych to dokonce označil za povinnost. Nad to lze dodat, že nebudete-li mít ani po dohrání základní hry dost, tak stejně skvělá DLC (věru nevím, které z nich mě bavilo víc), Vám poskytnou pořádný nášup.

Pro: úžasně nápadité questy, grafická stylizace, povedený strom skillů, celkové zasazení (což je přirozeně zásluha především knižní předlohy)

Proti: snad a opravu jen snad možný stereotyp co do „otazníčků“ (lokací) na mapě

+24
Jirka_MustangJirka_Mustang
Dohráno
  • PC 100
Rovnou začnu tím, že podle mě nejlepší RPG hra jakou jsem kdy hrál! Svět Zaklínače jsem moc neznal a až díky hře jsem se o něj začal více zajímat takže jsem pořídil i knížky a koukal na seriál. Předchozí díly jsem nehrál a i přesto jsem byl hned vtažen do děje hry a postav, s tím, že jsem si něco o dějové linii a ději zjistil, případně zkouknul na YT, ale bez spoilerování třetího dílu. Hru jsem hrál s polským dabingem a českými titulky.

Skoro celá základní hra se točí okolo hledání Ciri, která je v nebezpečí. Hra nabízí volný svět s naprostou propracovaností a množství herních stylů. Hráč se může více zaměřit na bojový styl nebo kouzelnický a lektvary. Já jsem se snažil nakombinovat boj + kouzla a myslím, že se mi to i zdárně povedlo.

Jinak myslím, že rozepisovat se detailněji o této hře nemá úplně smysl, jelikož ji zná asi každý a vše již nejen zde bylo napsáno. Možná jen dolním, že jsem nezaznamenal žádný bug nebo problém a že to je hra kterou jsem nehrál naposledy.

Hru jsem koupil i s datadisky Srdce z kamene a Krev a víno a konkrétně Krev a víno byl opravdu luxusní a byla super ta změna prostředí z ponurých bažin a močálů do prosluněných vinic.

Když jsem vše dohrál (celkem asi 217 hodin), tak jsem pocítil hroznou prázdnotu a pocit co teď budu hrát dál...

Pro: příběh, děj, hratelnost, grafika, optimalizace, gwint

Proti: není pokračování

+31
G3NZikG3NZik
Dohráno
  • PS4 100
Herní výzva 2020: Zimní radovánky

Opravdu jsem se někdy k tomuto hernímu skvostu od našich sousedů musel dostat a musím uznat, že jsem se zamiloval. Již knížky od pana Sapkowskiho mě drželi napjatého a plného očekávání co se Geraltovi přihodí v další kapitole a potom přišel CD Projekt, jež za mě přinesl jedno z nejlépe zpracovaných RPG tohoto století. Perfektní příběh, zajímavé úkoly a rozmanité zaklínačské zakázky vám nedovolí od hry odejít. Poté následovaly skvělé DLC, které mě zahřály u srdíčka. Nemám žádnou proti tomuto skvostu zhola nic.

Pro: příběh, lokace, grafika, zajímavé questy

Proti: asi nic

+8 +10 −2
Dlaha1Dlaha1
  • PC 40
Po více jak 20 hodinách jsem hru odhodil a odinstaloval. Ačkoliv řemeslně jde o velmi kvalitní počin, škodí tomu několik hloupých designerských rozhodnutí.

Především zbytečně velká rozloha mapy, kde se pořád opakují ta stejná střetnutí s nepřáteli provázená po pár hodinách dost monotónním soubojovým systémem. A díky tomu, že fast travel je možný jen od rozcestníků, tak mě hra nutí si tímhle procházet pořád dokola. A taky koukat na koňský zadek déle, než by bylo zdrávo.

Další přešlap je větvení příběhu. To byl pro mě hlavní tahoun hry. A ačkoliv se příběh větví docela kvalitně, tak často nejde vůbec říct, které rozhodnutí způsobí jaký výsledek. Což je někdy v pořádku, takový je život, ubírá se nečekanými směry. Ale u W3 je to tak časté, že po chvíli mi bylo jedno jak se rozhoduji, protože jsem tím nikdy nedokázal směřovat příběh tam, kam jsem já chtěl. Tímto jsem ztratil motivaci se o příběh a hru jako takovou vůbec zajímat. Tohle je ale možná způsobeno tím, že neznám knižní předlohu. Možná kdybych znal svět Zaklínače, některá rozhodnutí by mi byla jasnější. Takhle se pro mě příběh ubíral zcela náhodně.

Doplňuji příklad: Mise The Whisperings Hillock. Je tam nějaký duch ve stromě a Geralt má na výběr ho sejmout nebo mu dát koně. A já chci hru dostat do nějakého stavu a tohle rozhodnutí musím udělat. Jenže neznám pořádně pravidla, hra mi nedá žádné další info a ani mi nedovolí ho získat. Jen mě nutí se nějak rozhodnout. A když potom to rozhodnutí udělám podle informací, co mám, a ten koncový stav hry není, jaký jsem chtěl, tak nevím proč. Kdybych tuhle situaci chtěl řešit rozumně, tak si o tom duchovi zjistím něco víc, udělám nějakou investigaci. Nebo mu zkusím vybrat jinou schránku než koně (něco bezpečnějšího, třeba želvu). Fakt jsem u téhle mise běhal půl hodiny po světě a snažil se najít střípky dalších informací, cokoliv. Jenže tam nic není a kompletně to zboří immersion. Buď je tu možnost A nebo B a tak jsem si musel hodit kostkou a moje plány šly do kelu, místo nich frustrace. Kdyby to bylo vzácně, tak to beru, jenže takhle pro mě funguje většina hry. Třeba Red Baron se mi oběsil a tehdy tam bylo dokonce nějaký vysvětlení proč, ale bylo pro mě tak nelogický a nepředvídatelný, že mě akorát naštvalo. V principu ta hra podle mě špatně komunikuje svoje pravidla s hráčem. A díky tomu neumožňuje plánování, protože výsledky rozhodnutí působí většinou náhodně. A když nemám pocit, že svými činy můžu měnit herní svět, pak to není role-play game. Je to akční adventura, která ale tímhle člověka neustále vytrhává z immersion a připomíná mu promarněný potenciál.

Pro: řemeslně kvalitní hra

Proti: příliš velká mapa, nemožnost fast-travel odkudkoliv, pro mě zcela chaotický příběh

+4 +22 −18
SaskielSaskiel
Dohráno
  • PC 100
  • PS4 100
Zaklínač 3 je pre mňa srdcová záležitosť. Zo Zaklínačom som už niekoľko rokov. Prešiel som všetky hry čo vyšli. Geralt ako postava je pre mňa ako vzor. je to chlap na správnom mieste. Neni to vyložene kladný hrdina ani záporny, problémy rieši logicky.

Prepracovanie postav je pre mňa bezchybné, v tejto hre som našiel všetko, čo som chcel do tej hry som absolútne ponorený. Táto hra predbehla dobu, RPG prvky sú bezkonkurenčné.

Bojový systém je prepracovaný, vystihli podstatu Zaklínačskeho remesla dokonale, život Zaklínača je dokonale prepracovaný.

V tejto hre som strávil 200h zo všetkými DLC, ako celok je táto hra neprekonateľná. Dokonalosť sa nedá poraziť.
Táto hra dokázala premôcť aj môj neštastný život.

Týmto CD projektu ďakujem, zachránili mi život, bez tejto hry by som už zrejme nebol.

Pro: Hra dekády

Proti: Žiadne

+14 +18 −4
raisenraisen
Dohráno
  • PC 100
Vzpomínám, že když jsem dohrála třetího zaklínače před třemi lety poprvé, tak ve mně zůstalo po určitou dobu prázdno a ten svět mi chyběl. To se mi nestává až tak často a je to pro mě známkou kvalitního zážitku. Ale přesto jsem si říkala, že se do toho světa asi už nikdy nevrátím. Přece jenom ta časová investice je značná. Ale nyní jsem tuto hru dohrála znovu a byl to opět zážitek. Nemyslím, že se ve svém komentáři doberu k něčemu, co tu ještě nezaznělo, ale beru to spíše jako možnost vypsat se ze svých dojmů a napsat, co se mi na hře líbilo nejvíce.

Začnu tím, čeho si na hře nejvíce cením, a to je její svět a atmosféra, kterou dokáže vyvolat. Určitě tomu napomáhá zasazení, které je blízké tomu evropskému, ale dost také napomáhá skvělé zkombinování světa plného příšer s mýty a pohádkami, které se stávají skutečností. Je tak možné se dozvědět, co stojí za osudem polednic nebo vlkodlaků, že to nejsou jen nějaké příšery, které se kdesi vynořily a trýzní zdejší obyvatele. Příšery mají k útokům své pohnutky a často se mi stávalo, že jsem s nimi sympatizovala a někdy bylo rozhodování, jak s nimi naložím, poněkud obtížné. Nejraději jsem měla lešije, se kterými bylo několik úkolů spojeno a kteří se ukázali jako krutí ochránci lesa. Jejich vyobrazení se autorům opravdu povedlo.

Za trochu jednodušší by se dala považovat hlavní zápletka - prostě "někoho" najít. Ovšem naštěstí jsou s tímto úkolem spjaty ty nejlepší úkoly z celé hry. Například celá linka s Krvavým Baronem, z jehož příběhu mě mrazilo. Na první pohled obyčejný alkoholik a tyran, ale na druhou stranu se s ním nedalo v některých věcech nesoucítit. Po chvíli jsem narazila i na úkol s dámami lesa a musím říct, že tak odporná stvoření jsem už dlouho neviděla. Polský dabing jejich promluvám dodával patřičnou slizkost a ohavnost, že jsem hned měla chuť jim ty jejich zdeformované tlamy rozsekat mečem (a ještě stále mám při psaní komentáře).

Nedá mi to srovnat jednu věc s Horizon Zero Dawn nebo třeba s Assassin's Creed Origins, na které ukážu další velký klad Zaklínače. Zatímco z těchto dvou her si nepamatuji žádnou vedlejší postavu (dobře, v AC:O pár, ale jen díky tomu, že byly zároveň i historickými postavami), tak v Zaklínači vedlejší postavy, se kterými jsem měla nějaký úkol nebo se s nimi setkávala častěji, měly svoji osobnost a byly skutečně živé. S tím souvisí i zakázky, které sice obsahově byly stejné (promluv, dojdi, použij smysl, zabij), ale výjevy z krutého života lidí chudých a odevzdaných svému osudu tomu dodávaly zajímavosti. Brali život tak, jak přišel a se smrtí svých blízkých se smiřovali docela klidně.

Zvláštní pozornost si zaslouží charaktery čarodějek, kde jsem dlouho volila mezi hodnou a milou Triss a panovačnou a chladnou Yen. Dala jsem si za úkol, že tentokrát budu s Triss. Ale nešlo to. Nedokázala jsem nerespektovat knihy (a stejně mám raději Yennefer).

Ještě bych ráda zhodnotila souboje. Ty jsou vcelku jednoduché na ovládání, ale na druhou stranu mě bavily a pohyb Geralta vypadá při bojích dobře a efektně. Petardy jsem nepoužívala a znamení jen někdy, jinak jsem dávala body do červené a zelené větve. Nosila jsem zbroj ze školy kočky, která se hodila k mému stylu boje, ale nejvíce se mi líbila vlčí zbroj.

Na závěr ještě pár vět k hudbě a grafice. Asi nepřekvapím, když za velké plus považuji hudební podkres a motiv, který je pro každou lokaci jiný. Velkou pochvalu si také zaslouží překladatel Filip Ženíšek a jeho tým. Skvělou atmosféru dodávalo hře měnící se počasí a s tím spojené východy či západy Slunce, bouřky, lijáky a silné poryvy větru. Jen škoda, že ve hře nebylo více mlhy.

Třetí díl má určitě své chyby, není dokonalý ve smyslu perfektní, ale pro mě je dokonalým způsobem, jak se dá trávit volný čas - ponořit se do světa tak vzdáleného tomu, v jakém žiji, a prožít život někoho úplně jiného. Tato hra tohle splňuje na jedničku, a proto dávám absolutní hodnocení.

Pro: detailní svět, propracovanost příšer a postav, úkoly, polský dabing a český překlad, počasí

+43
trawextrawex
Dohráno
  • PC 100
Po Zaklínači 3 už pro mě žádné RPG nebude dost dobré. Vyjma stealth, který mě tady vážně chybí, nemá W3 jednoduše nic na co by se dalo žehrat. Každá sebemenší blbost je tady domyšlená a je vidět, že hru dělali hráči pro hráče.
Dohráno. 174 hodin a zdaleka jsem nevysbíral všechny otazníky na mapě.
Není k tomu moc co říct, všechno už tu napsali přede mnou. Snad jen, že je jde o nejlepší herní příběh co jsem potkal. Tím myslím celou sérii dohromady. Trojka je potom rozhodně nejlepší hra všech dob. Pro mě. Krásný svět, fantasticky vyprávěný příběh a dokonalá hratelnost. Na to jak je hra obrovská tak obsahuje minimální množství chyb. Za těch 170 hodin jsem našel jen dvě místa, kde je chyba v návaznosti textur, po skončení hlavní linie mě chvilku zlobila Klepna na mostech - nechtěla dál dokud jsem nesesedl a nepopošel a hra jako taková spadla do systému tuším jednou jedinkrát. Klobouk dolů páni programátoři.
DLC mají výborné příběhy a bohatě rozšiřují už tak neskutečný svět hry.
Dlužno podotknout, že Skyrim jsem po cca 180 hodinách měl zamořený mody a většinu času jsem se prakticky motal po světě a bavil kravinama. V Zaklínači za 170h jsem prakticky neustále plnil nějaký quest a ani na moment se nenudil. To se o Skyrimu rozhodně říct nedá. Questy jsou naprosto nesrovnatelné co se zábavnosti týče. Dám si pauzu, konečně dorazím Prey, KCD a MGSV a s radostí si tento klenot zopáknu.
Jen mě mrzí, že nemám krabicovou verzi, ale jen GOG. ALe aspoň dostali všechny mé peníze autoři a nikdo jiný. Zaslouží si to velice. Zbývá čekat na Cyberpunk a doufat, že pojede na tom šrotu co mám za stolem.

Pro: obrovský svět, výborně napsané questy a dialogy, fantastická grafika a hratelnost

Proti: díky zábavnosti questů není čas na kochání se krásně vytvořeným světem :D

+28 +29 −1
ZephyrCZZephyrCZ
Dohráno
  • PC 100
Vždy když se mě někdo zeptá, která hra je pro mě tím nejlepším co jsem dosud hrál, opakovaně vždy říkám že třetí Zaklínač. Geralt mě ve třetím dobrodružství učaroval vším.

Málokterá hra mě kvůli očekávání, které v ní mám, donutila koupit nový HW. A právě Zaklínač 3 byl ve své době hrou, kvůli které jsem dopředu vyměnil svou obstarožní GeForce GTX 560Ti za něco novějšího. Po zakoupení GTX 970 a následně nainstalování hry jsem nedočkavě čekal až se zpřístupní tlačítko “Spustit”, což se stalo první minutu 19. 5. 2015. Málokterou hru jsem vyhlížel s tak vysokým napětím. A málokterá hra mě bavila tak neskutečně, jako právě třetí Zaklínač.

Kde začít?

Příběh. Nevím jestli více poděkovat panu Sapkowskemu, nebo studiu CD Project RED, ale ten příběh... První minuty ve hře na hradu Kaer Morhen, setkání s Visimirem, malou Ciri, posun v čase a cesta s Visimirem do Bělosadu s úkolem který se jmenuje “Šeřík a angrešt”. Už jenom název úkolu ve neskutečně silně rezonoval, to víte, knihy jsou knihy a Gerald by až na kraj světa šel, aby cítl tu, která voní po šeříku a angreštu. Yen je prostě Yen…
Následně se rozjíždí kolotoč událostí, kde scéna střídá scénu, rozhovory které dávají hlavu a patu, animované sekvence, změny prostředí a najednou zjistíte, že u hry sedíte 5 hodin a nic jste neudělali. Ale to nevadí, jste Geraltem, protože hra se vám již dávno dostala pod kůži. V žádné jiné hře jsem si neužíval boční dějové linky s takovou chutí, jako v Zaklínači 3.Žádné “Přines mi 10 zaječích kůži, abych Ti dala lektvar” zde opravdu nenajdete. Kvalita některých bočních questů překonová svojí délkou, propracovaností a hloubkou i hlavní dějové linky spousty jiných RPG. To co zde kluci z CD Project RED předvedli, nemá pro mě obdoby. Nezbývá než zatleskat.

Gameplay je též vybroušený. Geralt se sice pohybuje s určitou setrvačností, ale po chvíli hraní vám to vůbec nepřijde. Navíc, přijde mi to přirozené a v dalších hrách mi podobný styl pohybu již chybí. Ovládání je velmi jednoduché a přehledné, ať hrajete na klávesnici s myší, nebo na gamepadu. Souboje jsou vyvážené, znamení nutné, bez nich se daleko nedostanete, a lektvary na vyšší obtížnost činí rozdíl mezi životem a smrtí. Přitom, pokud chcete, můžete hrát hru na nejnižší obtížnost, kde se veškeré souboje podstatně zjednoduší a hráč si tak může plnými doušky užívat příběh. Přesně tenhle přístup se mi líbí. Hra je určena jak pro hardcore hráče hledající výzvu obyčejným průchodem lesem, ale také pro ten typ hráčů, kteří prahnou po příběhu, chtějí prožít Geraltova dobrodružství, ale nechtějí být frustrovani pro ně těžkými souboji. Pokud máte rádi karetní hry, ve Gwentu se najdete a budete, stejně jako já, hledat další a další karty do sbírky. V málokteré hře se mi stává, že mě tyhle minihry baví. Zde jsem ale Gwentové zápasy vyhledával, bavil se jimi a těšil se na ně. Bravo. Taktéž postup Zaklínače, jeho sílení, RPG část hry, shánění obleků které vám vyhovují a které si sestavujete do setů, to vše si budete užívat, milovat a posouvat stále dále a dále.

Grafika byla hra ve své době nádherná a i dnes vypadá velice k světu. Atmosféra ze hry doslova sála díky citlivě vymodelované krajině, živoucím městům plných lidí, fungujícímu ekonomickému modelu, hudebnímu doprovodu, zvukové stránce. Tím že je dnes Zaklínač 3 starší hrou, je z pohledu dnešního HW spíše nenáročná a lze ho hrát i na slabších sestavách. Moderní HW hru utáhne na maximální detaily zcela bez problémů a lze si tak užít Geraltovo třetí dobrodružství ať máte doma silný stroj, nebo slabší notebook. Neberte mě doslova, na opravdu slabém HW si nezahrajete, ale rozhodně se nejedná o titul, který by, vzhledem ke krásné grafice, potřeboval železo za desítky tisíc.

Ve hře Zaklínač 3 jsem nechal přes 220 hodin (včetně datadisků). A byl smutný, když hra skončila. Protože vracet se do tohoto světa pro mě bylo potěšením. Vždy jsem byl zvědavý jak se příběh posune a že se někdy posunul tak, že jsem jenom seděl, zíral a nevěděl co říct. Pokud jste tedy Zaklínače 3 ještě nehráli, máte rádi RPG hry a výborně podaným příběhem a máte dostatek času, vřele vám tuhle hru doporučuji. A pokud máte na Zaklínače 3 stejně krásné vzpomínky jako já, děkuji že jste dočetli až sem a vzpomínali se mnou.

Pro: Dokonale podaný příběh, nádherný svět, boční questy nejsou jenom výplň, ale mají smysl a jsou velmi zábavné, exploring, grafika, atmosféra

Proti: Drobnosti, které v celkovém vyznění nestojí za řeč

+32
SchuSchu
Dohráno
  • PS4 100
Tak jsem se konečně odhodlala k napsání komentáře. Nebudu se zdržovat popisováním hry a jejích mechanik, protože ostatní to již udělali mnohem lépe než já, a upřímně řečeno to snad ani nikoho pořádně nezajímá. Tenhle komentář se bude sestavovat z mých dojmů a jednoslovných poznámek, které jsem si zapsala během hraní.

Začnu úplně od začátku, a to tím, že před tím, než jsem si vůbec hru zapnula, jsem přečetla všechny knihy. S tím, že The Witcher 3 není kánon, jsem chtěla mít přehled o tom, z čeho vlastně vývojáři čerpali a jak s tím naložili. Přestože teď můžu říct, že hře samotné jsem úplně propadla (taky aby ne, když jsem u ní strávila k dnešnímu datu 102 hodin a 57 minut), samotné řešení příběhu a závěr hlavní dějové linky základní hry, mě moc neoslnil. Zvláště proto, že se vývojáři snažili tak nějak dovysvětlit závěr Paní jezera, který vysvětlovat moc nepotřeboval, anebo spíš by měl být ponechán tak nějak otevřeně. Já věřím tomu, že v závěru knih Geralt s Yennefer oba zemřou a Ciri jim udělá jakéhosi převozníka na onen svět. Sama se pak vydá na cestu časem a prostorem a příběh o svatbě a žili šťastně až do smrti je jen falešný závěr příběhu, který vypráví ostatním. Zní to totiž líp než to, co se opravdu stalo. Tudíž jak příběh navazuje ve hře, mi prostě nesedí. I tak bych ale doporučila si knihy přečíst před tím, než člověk začne hrát. Setkávání se se známými postavami a místy rozhodně prohloubí zážitek z hraní.

Tak teď už k mým poznámkám. Úplně první zní takto: Vesemir vypadá jak Qui-Gon Jinn. Myslím, že to samo o sobě mluví o tom, jak hluboké ty moje poznámky jsou.

Další můj poznatek se váže asi k nejdůležitějšímu prvku hry, tj. Geraltovi vousy. Ano, posílala jsem rozčílené zprávy několika lidem, když Geralta ten blb u Emhyra oholil. A taky jsem hned vztekle googlila, jak vousy získat zpátky. K mé úlevě prostě časem narostou, a já byla vděčná vývojářům za to, že mysleli na detaily.

To se bohužel ale trochu vyvrátí v mé další poznámce, která si stěžuje na velikost textu. Mám 43" televizi přivrtanou celkem vysoko na zdi a měla jsem co dělat, abych přečetla absolutně mrňavý text. Kvůli tomu jsem místo polského dabingu musela dát anglický, protože kdybych měla číst i titulky, tak bych si asi v procesu vysloužila brýle. Bohužel text všude okolo jsem musela přežít v té miniaturní formě. Když jsem se snažila najít řešení, tak jsem se akorát dozvěděla, že ta verze na kterou jsem koukala já, byla už zvětšená verze toho, co tam použili předtím. Tak fakt nevím, ti s konzolí asi musí sedět půl metru před obrazovkou, a ještě mít v ruce lupu. A to říkám jako někdo, kdo nemá problémy se zrakem.

Můj čtvrtý zápisek chválí změnu oproti předchozím dvou hrám, specificky to, že se Geralt po tolika letech konečně naučil nejen plavat ale i skákat. Konečně nemusím obcházet každou větší louži a o trochu vyšší obrubník. K tomuhle se ještě váže to, že Geralt má konečně Klepnu a pohyb po mapě je mnohem jednodušší a zábavnější. I když po pár questech, které se skládají ze závodu na koních jsem zjistila, že s navigací koní na PS4 jsem na tom stejně hrozně jako třeba s auty v Uncharted. Díky mnohem flexibilnějšímu pohybu jsem se ale třeba ve Vranohradu dostala na půdu jedné budovy, kde jsem našla mrtvolu nějakého chudáka. No, a ještě většího chudáka proto, že se k němu zřejmě neváže ani žádný quest.

Další poznámka zní: pocit že dělám chyby, ale nelituji. Ok, tak to už teď nevím přesně, co jsem tímto myslela, ale předpokládám, že se to váže asi k rozhodnutím, které zaklínač musí udělat. Ty mi totiž kolikrát přišly celkem rozporuplné, žádné přímočaré dobrá, neutrální a blbá. Což je rozhodně k plusu, a akorát to vybízí k návratu po dohrání.

Záznam, který stojí za zmínění je můj pocit z Gwintu. Ten mě prostě a jednoduše nebavil. Jako samostatná hra je to určitě fajn, ale jako hra ve hře, ke které se váže množství vedlejších questů, tak to mě to moc nebavilo. Oproti pokerovým kostkám, Gwint je celkem časově náročný, a hlavně nad ním musí člověk přemýšlet. A já po tom, co jsem rozsekala nějakou obludu, fakt nemám rozpoložení na strategickou hru.

Poslední záznam před tím, než jsem se tak ponořila do hry, že už jsem žádné poznámky nepsala, je stejně tak důležitý jako ten první. A toto mám v paměti živě. Tak si tak Geralt klusá v hlubokém lese a zničehonic na mě vybafne lišaj. Tenhle zážitek mě vyděsil asi nejvíc z celé hry.

Potom už jsem se věnovala hlavně hře a na nějaké poznámky jsem neměla čas. Získala jsem podle mého ten nejlepší ending, Ciri se stane zaklínačkou. A tohle závěr mé dosavadní cesty s Geraltem. Ke hře se určitě nejednou vrátím a v tomhle momentě mi ještě zbývá pořádná řádka vedlejších úkolů. Protože jsem se vyhýbala spoilerům jako čert kříži, to, že The Witcher 3 je závěr trilogie jsem se dozvěděla až nedávno. Trochu mi to zlomilo srdce. Ano, dává to smysl, skončit se má v nejlepším, ale přece jen bych si přála další díl. Možná se ale poštěstí a jednou budeme hrát třeba za Ciri. Takže končím tenhle komentář otázkou: co s (herním) životem po zaklínači?

Wanna hear a limerick?
Sure.
Lambert, Lambert - what a prick.
Not bad.
+36
TulareanusTulareanus
Dohráno
  • PC 100
Herná výzva 2019 - 7. "Hra Roku" HC

Zjavenie! Ako inak popísať hru, ktorej som vo svojej dlhoročnej skepse dokázal dať 100%? Tretích 100% z aktuálne 727 hodnotení. Tretí Witcher samozrejme nie je bez chýb - blbnutie kamery pri uhýbaní a kotúľoch v tesných priestoroch alebo pri boxe, prebytočnosť respawnu a otravnosť sirén pri všetkých tých "?" miestach na Skellige ako aj občasné bugy a nevyužitosť Oxenfurtu. To všetko je však zanedbateľné v kontexte a kvantite toho, čo nám ako hráčom urobí naopak radosť dlhé a predlhé hodiny. Veď uznajte sami, prejsť samotnú hru s úplne všetkými (navzájom sa nevylučujúcimi) questami a bez DLC mi zabralo okolo 150 hodín. A nenudil som sa, nebol som z hry frustrovaný, ale naopak nadšenie a zvedavosť z preskúmavania herného sveta a všetkých jeho veľkých a malých problémov ma držala prikovaného k monitoru po celý čas.

Atmosféra a stvárnenie sveta sú asi tie najdôležitejšie a najsilnejšie aspekty hry, spolu s výborne napísanými questami a dialógmi, kde sa ukazuje šikovnosť a nápaditosť autorov, pretože buď Vám podajú netradičnú zápletku alebo tie tradičné napíšu tak umne a rafinovane, že si jej tradičnosť buď to nevšimnete alebo Vás i tak zaujme. Spomínaná atmosféra sveta nevychádza len z graficky i niekoľko rokov po vydaní nádherne vyzerajúceho sveta, ale dopĺňa ju jeden z najlepších soundtrackov za posledné roky a malé detaily, ktoré dotvárajú ilúziu žijúceho sveta - striedanie dňa, noci i počasia, obyvateľstvo žijúce si svoj neľahký údel, rôzne scenérie a objekty, nesúvisiace s questami, ale existujúce len preto, aby ten veľký herný svet oživili a obzvláštnili. Hoci len na pár sekúnd, jeden screenshot. Alebo si ich ani nemusíme všimnúť a to by bola škoda. Vo Witcherovi sa netreba ponáhľať, práve naopak tým si človek zo zážitku uberá.

W3 je hardcore RPG. Nie preto, že by mal veľa štatistík, bolo treba extrémne plánovať a mať reflexy, ktoré by Vám závideli aj hráči Dark Souls. Práve naopak. Viete ho hrať relaxačne a bez stresu. Hardcore je však v tom, že Vás do seba ponorí na tie dlhé desiatky hodín, asimiluje Vás do svojho herného sveta a nepustí, hoci ten čas Vám nikto nevráti. Ale Vám je to jedno, pretože tých 15-20 hier, ktoré by ste si mohli zahrať za herný čas strávený vo Witcherovi 3 vo Vás i tak nezanechá také silné zážitky a príjemné spomienky - nostalgiu, ktorá začne v momente, ako sa objavia záverečné titulky. Možno i skôr. Witcher 3 je síce čas stratený, ale len preto, aby bol znova nájdený.

Pro: atmosféra, svieži a rafinovaný writing, hudba

Proti: len drobnosti, niekedy je menej viac - hra je miestami možno až zbytočne veľká, hlavne, čo sa týka secretov v Skellige

+40 +42 −2
OaroOaro
  • PS4 100
Zaklínač 3 je práve jednou z tých hier, ktoré sa jednoducho oplatí aspoň raz za život vyskúšať. Úžasný príbeh a hrateľnosť vytvárajú skvelý zážitok. Máloktorá hra na mňa zanechala takýto dojem po jej dohraní ako Witcher 3. Človek v tejto hre musí zapojiť občas všetky mozgové závity (nie žeby v iných hrách nemusel), ale predsa v Zaklínačovi 3 treba dosť rozmýšľať.

Páčia sa mi aj animácie, či už zaklínačských schopností, alebo rôzne iné animácie. Svet je naozaj pestrý, a preto si prídete na svoje, či už máte radi ,,svetlejšie prostredie" alebo pochmúrnejšie. A vyzdvihol by som aj cyklus dňa a noci. Úplne iný level zážitku po hraní xy hodín ako v prípade, ak si prechádzate ,,statickou" hrou bez reálnej viditeľnej zmeny prostredia.

Ozaj všetkým odporúčam. Ak ste túto hru nehrali, odporúčam ešte túto stránku. odkaz
odkaz
odkaz

Pro: skvelý príbeh, výborná grafika, animácie, atmosféra

Proti: pre niektorých hráčov vyššia náročnosť ako v iných hrách (pre mňa skôr výhoda)

+18
VurhorVurhor
Dohráno
  • PC 95
Nikdo. Absolutně NIKDO z vás na téhle databázi nemá ani ponětí o tom, jak nesmírně jsem kvůli téhle hře trpěl. RPG miluju celým svým srdcem, ty s dobrým příběhem, hudbou a atmosférou obzvlášť. Plus svět Zaklínače vždy patřil mezi mé nejoblíbenější v žánru fantasy. Pak vyšel třetí Zaklínač, což mělo skoro stejný efekt jako když třetího dne povstal Ježíš z mrtvých. Všichni byli blažení. Hra se doslova topila ve chvále. Zde na databázi sesadila z trůnu legendární Mafii, což jsem do té doby považoval za nemožné. Dokonce i několik přísně hodnotících uživatelů tomu dávalo ultra vysoké hodnocení. A já si jí zahrát nemohl, protože můj noťas byl starý páprda. Mohl jsem jen sledovat ostatní jak to hrají a jak z toho maj druhé Vánoce. (Bylo to horší než tenkrát na gymplu sledovat holku, do které jsem byl zabouchlý, jak chodí s jedním naprostým šmejdem. A to už je co říct.)
Ale pak haleluja! Stejně to byla jen otázka času...

Třetí Zaklínač je jednoznačně nejlepší z celé trilogie. Zejména protože do sebe naprosto skvěle kombinuje věci, které fungovaly v dílech předešlých, plus je ještě vylepšuje. Po ohlášení, že se bude jednat o open world, jsem se upřímně začal strachovat, protože takovýhle přechod může většinou negativně postihnout kvalitu postav, příběhu a jeho odvyprávění (tímto zdravím Gothic 3). Ale obavy to byly věru zbytečné. CD Project Red jsou prostě borci. Právě jim, malému nezávislému slovanskému studiu se povedla nevídaná věc, kvůli které mohou RPG giganti jako Bioware nebo Bethesda jen závistivě prskat - tedy že vytvořili rozsáhlý, atmosférický a překrásný svět, který je radost prozkoumávat, ve spojením s parádním příběhem, jež je napínavý, výborně napsaný, plus s množstvím úžasných postav a charakterů. A to vše mohl hráč prožít v kůži Řezníka z Blavikenu, kterého v tomto úžasném světě čeká habaděj práce.

V první řadě (třetího odstavce) musím říct, že ovládání se velice zlepšilo. V druhém Zaklínači, jehož fandou upřímně nejsem, jsem se často cítil jak ve svěrací kazajce, zde je to hezky plynulé a víc free. Plus sám Geralt nikdy nevypadal líp. I když po nějaké době hraní jsem ovšem musel najít a nainstalovat mód, díky kterému měl permanentní strniště. Sorry, ale já prostě NESNÁŠÍM fousatýho Geralta. O neméně úžasnou práci si tvůrci dali i s jeho parťáky. Konečně zde totiž uvidíme postavy Yennefer a Ciri, přičemž implementace jejich knižních charakterů do samotné hry je fakt přesná. Yennefer je opět onou pyšnou a chladnou mrchou, která však má pro Geralta místo v srdci, plus Ciri je zas tou lehce idealistickou sympaťačkou, jejíž vztah s Geraltem hra zvládla taktéž parádně. A ty cut scény... olalá. Taková bitva na Kaer Morhen byla vyloženou slastí, podobně jsem se cítil při prvním hraní Suicide Mission v ME2.

Téměř každý side quest je zde výborný. Ještě nikdy jsem neviděl RPG, které by si na nich dalo tak záležet. Jsou po většinou nesmírně originální, podmanivý, mnohdy zábavný. CDPR zde opětovně skvěle vystihli ducha Sapkowskiho světa, což se odráží i v excelentně napsaných dialozích. Nemilosrdná rozhodnutí taktéž hráče učí, aby nad svými odpověďmi přemýšlel. A to pokud možno pořád. Nevím, zda si to tvůrci uvědomili, ale tím v podstatě posunuli role-play element na hranici geniality.

Hlavní příběh není nijak zvlášť složitý (najdi Ciri a poraž Hona), nicméně jak řekl John Lock ze Ztracených: ,,It´s not about a destination, Jack. It´s about a journey." Geraltovo hledání po Ciri se totiž pojí s několika dalšími příběhovými liniemi, které jsou vyloženě fantastický... Celá dějová linka s Krvavým Baronem a jeho ženou je naprosto famózní zážitek, který je hoden místa v Sapkowskiho povídkových knihách. Dokonce bych i řekl, že spoustu původních povídek hravě překonává. Novigrad je jedno z nejlepších RPG měst, co jsem kdy viděl - když jsem si ho zprvu procházel, říkal jsem si, že se mi sice líbí, ale po obsahové stránce působí tak trochu prázdně, nezdálo se, že by tam bylo mnoho side questů. Omyl. Město jich má plno. Jsou velice chytře ukryté u questů hlavních, v rámci kterých si v nich zkusíte všemožné... typický nádech městského podsvětí, politikaření se starými pardály (Dijkstra je jedna z nejlepších postav btw), nějaké to vyšetřování (quest se sériovým vrahem, brrr), plus i trochu té zábavy. Ať už v náručí nějaké kurtizány, či nad partičkou gwintu, nejlepší mini hry, co jsem kdy ve hrách viděl.

Taktéž bych chtěl zmínit věc, kterou jsem alespoň já osobně považoval za docela zajímavou. Geraltovu amnézii jsem v předchozích dílech chápal jako takovou pomocnou ruku pro lidi, kteří nečetli knihy a v onom světě se nevyznali. Čekal jsem, že W3 bude v tomto trendu pokračovat, ale nebylo tomu tak. Geraltova paměť se zde plně obnovila, přičemž mnoho postav z knih už hra důkladněji nepředstavuje. Jako kdyby CDPR říkali svým knihami nepolíbeným hráčům: ,,Tak. Konec. Pusť mi tu ruku, už ses po dvou hrách rozkoukal, tak už ti toho nemusíme tolik vysvětlovat. M´kay?"
A hudba je kapitolou sama o sobě. Percival tý hře dodal už tak velký koule. Vtipný však je to, že můj úplně nejoblíbenější zpívaný track ani nepochází od nich. Widow-Maker je v mým výběru už léta. Bylo moc fajn ho konečně slyšet i ve hře.

Hra se ovšem neobešla bez svých záporů - pro mě osobně byl úplně největším negativem asi onen neuspokojivý a občas přestřelený skill tree. Prostě mě neoslnil. Kdykoliv jsem postoupil na další úroveň, měl jsem z toho radost vždycky spíše z toho důvodu, že si budu moct vykovat nějaký nový vybavení, na skill pointy jsem pak začal zapomínat. Je tu pak i určitá nerovnováha, třeba kombinace skillů "Undying" a "Gourmet" činí z Geralta zcela neporazitelného terminátora, který pak lehoulince rozseká v podstatě úplně každého. Pak to jsou naštěstí jen otravné drobnosti, z těch hlavně převládají Geraltovo nožičky ze skla (už nevím, kolikrát jsem vykřikl: ,,Do prdele!", když se Geralt po pádu rozflákal na hadry), plus všechny ty debilní svíčky a lampy, u kterých se Geralt při rychlém vykrádání obydlí nějakého nebohého vesničana vždycky na vteřinu a půl zastavil, aby je zapálil.

Zaklínač 3 je definitivně nejlepším RPG od dob Baldur´s Gate 2. V rámci toho můžu hrdě říct, že se jedná o třetí RPG, kterému dávám parádních 95% (pocta, kterou poprvé dávám nějakému RPG, které nestojí na Infinity Enginu). To čekání za to stálo. A já se těším jak blecha, až to jednou zase sjedu celý.
Smekám. Ta chvála je věru zasloužená.

Co se mého konce týče... dostal jsem ten, ve kterém se Ciri stane císařovnou. Zprvu jsem z toho příliš nadšený nebyl, ale pak jsem se na youtubku podíval na zbylé dvě zakončení, přičemž rázem jsem dospěl k názoru, že mi to vyšlo vlastně hezky. Bad Ending je prostě Bad. Ten nikdo nechce. A Ciri zaklínačkou mi oproti císařovně přijde víc odbytý, plus nemá takový emocionální náboj. Navíc končí až moc hezky. To mi prostě do toho Sapkowskiho univerza nesedí.

Ještě jako bonus přidávám menší seznam několika rozhodnutí, které jsem během hraní učinil...
- Romancoval jsem Yennefer. Sorry Triss, kdybych nečetl knížky, možná bych zůstal u tebe, ale nejde to, drahá.
- Propustil jsem Lesního ducha, což na konec vyústilo ve smrt Barona a jeho ženy. Tvrdá porážka :( Holt jsem v rámci touhy pomoct sirotkům nebezpečně zariskoval. Nečekal jsem, že to bude mít tak drsný následky.
- Zkurvysyn Junior ušetřen. Moc si tím nepomohl.
- Radovid zavražděn, Dijkstra zabit. To mi bylo líto. Ne Radovida, Dijkstry.
- Cerys vládne na Skellige.
- Na Kaer Morhen mi to všichni přežili. (Až teda na toho Vesemira)
- Nilfgaard vyhrál válku.

Jo, a jestli to někdo hrál s tímhle účesem, zaslouží si tři dny klečet v hlubinách Křivušských blat a povinně po každé hodině zakřičet: ,,Nasrat na Paní lesa!" A jestli to ten daný jedinec přežije, nechť při dalším hraní dostane druhou šanci.

Pro: Příběh, atmosféra, hudba, hratelnost, gwint, svět

Proti: Skill tree, pak jen drobnosti

+39
DrolinDrolin
Dohráno
  • PC 100
S devíti měsíci do konce dekády mohu označit Zaklínače 3 s klidným svědomím za nejlepší hru posledních téměř deseti let. Nevěřil jsem tomu. Druhý díl (komentář) si mě zcela získal, a to především poměrně lineárním, ale o to více intenzivním dobrodružstvím. A to mělo být, alespoň dle mých zkušeností se hry z otevřeného světa, ve třetím díle zákonitě potlačeno. Samozřejmě, sérii Gothic uctívám a Arcanum bylo mojí modlou volného průchodu a ztělesněním "role play" zážitku, ale od Zaklínače jsem po druhém díle čekal trochu jiný zážitek. Proto jsem se ani na The Witcher 3: Wild Hunt nějak zvlášť netěšil a po letmém vyzkoušení i hraní odložil.

Nicméně během následujícího roku, krátce před vydáním Blood and Wine, bylo minimálně z nadšených názorů drtivě většiny hráčů patrné, že toto nebude jen tak nějaký „open world“. Ale dost možná ten nejpovedenější v rámci žánru i mimo něj. Začátek jara 2015 přinesl dva tituly, Zaklínače 3 a GTA V (PC), do jisté míry podobné a více než jen kvalitní hry. Ano, L.A. Noire, Sleeping Dogs nebo Skyrim už zde pár let byly, ale až zmíněné tituly přinesly jak obří svět, tak i maniakální detailnost. I tak jsem ovšem čekal, že kvalita přeci jen někde musí podlehnout kvantitě. A tak jsem se s jistou (menší) dávkou pesimismu do hraní Zaklínače 3 - již vylepšeného a s datadisky - pustil.

Obavy z otevřeného světa, který měl The Witcher 3: Wild Hunt předvést, byly během několika hodin po úvodní části hry rozplynuty. Detaily a jejich kvalita si drží vysoký standard po celou hru. Jak příběh a vizuální stránka, tak i dialogy, různorodé úkoly a ovšem i estetické cítění a architektura jednotlivých vesnic, měst nebo hradů je úžasná. Tolik unikátního obsahu se v jedné hře vidí málokdy, ale zde je toho ještě více než kolik by šlo čekat od CD Projektu. Zaklínač 3 působí jako videohra, u které se myslelo na vše a pokud náhodou ne, tak to opravil jeden z dvojice stejně tak kvalitních datadisků. O absolutním hodnocení mě přesvědčil jednoduchý test. Nechal jsem Geralta na místě a jen pozoroval, co se děje. I zde nebyl patrný nějaký naprogramovaný sled toho, co se má dít, ale vše – od pohybu světel, vegetace až po Geralta - působilo reálně a důmyslně. A právě tato detailnost je věnovaná celé hře, ne jen audiovizuálním specifikům. Mapa má stále co nabídnout, explorace má smysl a ručně zpracovaný svět jen tak neomrzí. Obrovský počet drobných ale i větších vedlejších úkolů potěší každého hledače dalšího obsahu. Ovšem i pokud se hráč soustředí primárně jen na hlavní příběh, nabízí The Witcher 3: Wild Hunt obrovskou variabilitu a trochu připomíná Ultimu VII (a to i zápletkou) z roku 1992, což je jen kompliment. Obtížnost je nastavena poměrně vysoko podobně jako v minulých dílech, a znovu to je jen ku prospěchu. Souboje jsou zábavné, ač plné kotoulů, a různorodých monster je stále dostatek.

Melancholické zakončení, to oficiálně označené jako špatné, bylo jedno z těch nejlepších, na jaké jsem ve hrách zatím narazil. V podobném duchu se ovšem odehrává většina hry. Toto ladění mi po celou dobu sedělo a zvláště momenty, kdy byl do popředí postaven slovanský folklor patří k tomu nejlepšímu.

Dobrodružství, které své přednosti a limity média plně chápe, a přináší jeden z nejlepších zážitků, které mohou dnes videohry nabídnout.

Pro: hudba, dabing, vizuální stránka, optimalizace, obsah, příběh, rozsah

Proti: drobnosti

+65
WriiWrii
Dohráno
  • PC 100
104 hodin skvělého zážitku (a to jsem ke konci hraní spěchala). Ke hře mě dokopal můj přítel, který zbožňuje celou sérii Zaklínače, a já mu za to jsem neskonale vděčná, ačkoliv už v tomto bodě se nachází první menší problém. Jelikož přítel zná knihy i předchozí hry, zná také všechny důležité postavy v příběhu. Pro mě jako naprostého nováčka ale bylo docela zatěžko rozhodovat o postavách, které jsem zrovna potkala a nevím nic o jejich minulosti či charakteru (nemluvě o tom, že ne každý může hned chápat, proč má Geralt Ciri tak moc rád, anebo si ji nemusí oblíbit)
To ovšem neubírá úžasné hratelnosti, obřímu množství vedlejších i hlavních úkolů, diverznosti a promyšlenosti světa (vše, co se děje dává smysl a má nějaký důvod stejně tak jako řešení) a samozřejmě i skvělému vyprávění příběhu (i když se občas člověk při hraní emočně zatvrdí, tahle hra ho nenechá jen tak se pousmát anebo se jen cítit smutně - i když nehrajete sami za sebe ale za Geralta a i když si ostatní postavy moc neoblíbíte, stejně vás konec každého menšího i většího příběhu dané postavy velmi silně dojme)
Velmi lehká karetní hra Gwint byla takovým milým prvkem (jakmile získáte dobré karty, máte vítězství skoro vždy jisté), takže i když jsem se hraní karet moc nezabývala, rozhodně jsem se bavila, když už jsem je hrála.

Pro: Úžasný diverzní svět, složitý a promyšlený příběh, velké množství vedlejších i hlavních úkolů, 3 možné konce, žádný významný bug ve questu

Proti: Dlouhé loadingy, nešikovná jízda na koni (často se vzpírá, i když před ním není překážka), nemizení použitých úkolových předmětů/nenalezení k jakému úkolu jsou, nejhorší konec je šíleně depresivní, rozhodování o (pro nováčka) neznámých postavách

+27
FantomX1FantomX1
  • PC 100
Úžasné, i ked spociatku som si myslel ze tomu nedam az 100 percent, s kazdym postupom hra nabera na dychu a ja mam chut dat tomu aspon 110%.

Naposledy som bol tak ponoreny do tak perfektne free form hry pri might and magic 6.

Ked je niekde prekazka, netreba ju obchadzat, ale normalne ako ked preliezame zabradlie na autobuske, hrdina nema problem zvolit logicky najrozumejsiu cestu. Suboje a logika bitiek je premakana, a podla mojho nazoru dava viacej logiku nez warband boje, ktore som miloval. Uhybat sa do strany ovladanim celeho tela je asi logickejsie nez ovladat len rameno/ruku jak vo warbande, i ked i warband ma nieco do seba.

Pro: uplne free roam, giganticky realisticky svet, cas, stromy tiene, takpovediac vsetko co sa da v reale znicit mecom sa da i v hre, velke stromy tazko, plynuly prechod a zdolavanie prekazok, da sa vyliezt kamkolvek

Proti: nic, ja nemam az tak v oblube dejove sceny ale tu su vymakane spravene s dovtipom cize asi plus

+9 +13 −4
TygrankaTygranka
  • PC 100
Miluji tuhle hru Zaklínač 3. Úžasná atmosféra. Geraltovo skvělé komentáře. A baví mě záchrana těch opuštěných vesniček. Hra je prostě boží.

Pro: Úžasná atmosféra. Grafika.

Proti: Občasné sekání ve městech.

-1 +9 −10
Majklkiller24Majklkiller24
Dohráno
  • PC 100
Miluju RPG hry a mám rád Fantasy knížky. Četl jsem Zaklínače a Hrál původní dvě hry a když přišla tato.... Sebrala mi dech.! Úžasná grafika, hratelnost a skvělý příběh a vedlejšáky! Za mě je to jedna z mála her, u ktertých jsem strávilk hodiny čučením do obrazovky.
morlunmorlun
Dohráno
  • PS4 95
Projíždím krajinou na své Klepně, kochám se nádherným výhledem zapadajícího slunce, poslouchám šelestění větru mezi stromy a přitom ne a ne pochopit jak nějaké studio mohlo vymodelovat tak nádherný herní svět. Náhle narážím na starou opuštěnou věž a jako správný zaklínač se ji samozřejmě rozhodnu prozkoumat. Ve zkratce řečeno, zabil jsem příšeru, v nejbližší vesnici našel někoho, kdo mi za odvedenou práci zaplatí a vyslechl si tragický příběh s tím spojený. Prostě klasický pracovní den zaklínače ze školy Vlka.

Mimo hlavní dějovou linii si tvůrci připravili nespočet vedlejších questů (otazníky je mapa kolikrát opravdu zaplavena), přitom jsem se ale žádných generických úkolů typu najdi a přines nedočkal. Ba naopak, cestou jsem prožil spoustu zajímavých příběhů ze světa zmítaného válkou, viděl mnoho utrpení, sobeckosti, a odporné lidské povahy, kde dobro nemusí zvítězit nad zlem.
Alespoň že já jako hráč můžu na základě svých rozhodnutí určit, jak se daná situace bude nadále vyvíjet a pokusit se alespoň o nějakou spravedlnost (přiznávám, neutrální Geralt mi moc nešel). Ne vždy je to ale jednodché.
Plním si jeden nejmenovaný quest, příšery úspěšně zabity, nevinní zachráněni, odměna vyplacena. Člověk by měl být spokojený s dobře odvedenou prací, ale nemůže se zbavit toho hlasu vzadu v hlavě, který mu našeptává že tu něco nesedí. Tak mi to nedalo a našel jsem si walkthrough na wiki. A jak jinak, ukázalo se že ten hlas měl pravdu a že mi kvůli mé nepozornosti zůstala část pravdy skryta.

O tom dobrém by se dalo mluvit hodně dlouho (a už to udělali ostatní přede mnou), proto bych teď spíš zmínil tři věci, které mi dokonalý zážitek trochu kazili.

Za prvé, předměty. Inventář Vám bude praskat ve švech z toho jak neustále budete všude sbírat na co přijdete (aneb každý správný hrdina sebou nosí 10 zlomených hrábí, kdo ví kdy se budou hodit že). Samozřejmě že se to vše dá využít k výrobě zbroje, ale i tak. Navíc se to týká se to i vybavení. Najdete novou zbraň s výbornými skilly, narvete do ní nejlepší runy co máte, no, a za tři hodiny tu zbraň zahazujete a měníte za jinou, novou, lepší.

Za druhé, hlavní příběhová linka. Osobně si myslím že je povedená a že plní svůj účel a logicky nás postupně provede celým světem. Co se mi ale moc nelíbilo byl závěrečný akt, kdy dojde k velkolepému boji s nepřítelem a začne se hrát o osud světa. Tak nějak to prostě sklouzne ke klasickému klišé RPG her. Na druhou stranu ale i já musím uznat, že se k tomuhle začala připravovat půda už v prvním díle a svým způsobem je to logické vyvrcholení.

Za třetí, Triss. Oblíbil jsem si ji zvláště ve druhém díle, tudíž jsem měl rozhodování v tom třetím lehké. A ano, je tu možnost volby mezi Yennefer a Triss, ale tvůrci nám stále tak nějak podsouvají tu první. Sice je to věrné knižní předloze, ale přeci jen si hry jdou svojí vlastní cestou tak proč by nemohla jít i tato volba.

Závěrem snad už zbývá jen dodat že to byla pořádná jízda, kterou bych si strašně rád někdy zopakoval (ale nejděte si přes sto hodin volného času). Za zmínku stojí určitě i obě DLC, a to zejména Blood and Wine, kde se s Geraltem nadobro rozloučíme. Děkuji Sapkowskimu za stvoření tak skvělého univerza a knih a děkuji CD Projektu za vyjímečnou herní trilogii. Uvidíme se u Cyberpunku.

Pro: Rozlehlý svět, příběh a questy, postavy

Proti: Záplava předmětů, ke konci hlavní dějová linka přeci jen sklouzává k velkolepému klišé, upřednostňování romance s Yennefer

+25 +26 −1
TarhielTarhiel
Dohráno
  • PC 100
Nie je zvyčajné, že posledný diel trilógie sa pokúsi zásadným spôsobom meniť formulu a pritom uspeje.

Mechaniky hier sa nejako zásadne v tretích dieloch nemenia a ťažisko jadra hry vtedy býva príbeh a to, ako dobre je dopovedaný. CDPR nielen že sa rozhodol zásadne zmeniť formát hry na dnes moderný open world, ale urobiť to zároveň tak, aby neutrpela rozprávačská zložka ich hry, pre nich tak významná.

Finálny výsledok je tak ohromujúci, že prvé dve hry vyzerajú v porovnaní s treťou ako skromné úvody do univerza – a to nielen dĺžkou, ale aj mechanikami.

Po dohraní vytúženej dvojky mal som ju roky kúpenú doma, no môj stroj ju nezvládal som sa okamžite vrhol na trojku. Čo bola chyba, lebo po chvíli hrania som bol z RPG žánru vyčerpaný a hru som dohral s prestávkami, medzi ktorými som potreboval iné žánre (Prey, Wolfenstein II: New Collosus).

Odkedy som sa dozvedel, že Zaklínač 3 má byť open-world hra, mal som obavy. Open-world hry sa mi nespájajú so silným naratívom, aký v Zaklínačovi prítomný je, skôr s mnohými kratochvíľami, ktoré človek môže vo svete robiť a častokrát dosť laxným, generickým hlavným questom, ktorý je mnohokrát zatienený oveľa kvalitnejšie a lepšie napísanými vedľajšími úlohami (Napr. celá dejová línia pre cech zlodejov z Oblivionu).

Naozaj som si nedokázal predstaviť, ako by sa dal skĺbiť otvorený svet s nerozriedeným príbehom, a svet by zároveň nebol zbytočne veľký a nudný (rozumej prázdny).

Preto, keď som trojku spustil, čakal ma šok: herné mechaniky boli oveľa robustnejšie, než v ktorejkoľvek z predchádzajúcich hier a niekoľko prvých dní som sa strácal v UI, než som si zvykol, čo všetko sa kde nachádza a ako sa s tým pracuje.

A druhý šok bol – hra ma nechytila. Nevedel som jej prísť na chuť. Nevedel som pochopiť, čo sa na nej ľuďom páči, keď už prvá oblasť mi prišla prázdna! Svet tu bol, boli tu nejaké zaujímavé miesta, ale minimum questov na očividne zaujímavých miestach – až kým som nepochopil, že človek má hrať hlavnú dejovú líniu a pomaly sa posúvať v príbehu, a zároveň si popritom odomykať a plniť tie vedľajšie.

Niektoré vedľajšie questy sa odomknú totiž až keď sa človek posunie ďalej v hlavnej, no najmä vás hlavná dejová línia povodí skoro po celej mape a človek akosi tak automaticky plný zákazky a questy v okolí – veľký rozdiel oproti všetkému, čo som sa pri hraní RPG za celý život naučil (najskôr plň vedľajšie questy až potom sa vrhni na hlavnú dejovú, lebo v istom úseku sa môže stať, že niektoré vedľajšie už nebudeš môcť dokončiť) – až keď som hru začal hrať takto (čo bolo v skutočnosti až na Skellige), hra ma začala naplno baviť a konečne som sa aj ja cítil zavalený questami a nevedel som si vybrať, kam skočiť skôr.

Je to jednoduché a geniálne riešenie, až sa čudujem, že doteraz nikoho nenapadlo!

Ďalšia vec, čo ma odzbrojila, bola kvalita postáv – nielen, že sú dobre napísané a nadabované (hru som hral s anglickým dabingom ale ten poľský má skutočne svoje (naše) čaro), ale aj interakcia s nimi bola iná než v ostatných hrách, veľmi organická – ak ste stretli nejakú postavu, bolo veľmi dôležité, v akej situácií to bolo, čo vám daná postava hovorí a AKO vám to hovorí – a na základe toho ste si mali odvodiť, akú odpoveď a koľko jej toho máte povedať – toto som pri iných hrách nezažil a jediná, ktorá sa o niečo takéto pokúsila, bol Deus Ex: Human Revolution.

Ako už býva u hier z CDPR zvykom, obyvatelia majú svoje životy a počas dňa pracujú, a keď prší, idú sa schovať. Taktiež sú tu vedľajšie questy, ktoré zásadným spôsobom ovplyvnia ten hlavný a dopad niektorých uvidíte až za nejakú dobu a poriadne si rozmyslíte, ako sa zachováte, i keď niektoré sa opakujú: pamätám si jeden-dva questy, ktoré už v podobnej obmene boli vo W1 alebo W2.

Rovnako ako v questoch som bol na počiatku stratený v Gwente – zmena kociek na kartovú hru rozhodne hre prospela, po dvojke to už chcelo sviežu minihru a milo prekvapí, že tvorcovia si dali námahu s vytvorením hry, ktorá je v knihe len letmo spomenutá. Sprvu som sa v nej strácal, nerozumel som jej a preto ma nebavila. Akonáhle mi ale kolega v práci (ďakujem, Pepo!) vysvetlil základy, nazbieral si lepšie karty a pochopil, ako sa má taktizovať, chytila ma – obľúbený balíček: Severné kráľovstvá (stratený som sa cítil taktiež preto, že asi druhý človek, s ktorým som hral, bol Nilfgaardsky šlachtic, ktorého nájdete v parčíku vo Vizime – čo som sa ho zúfalý snažil niekoľkokrát poraziť, a bezúspešne! – aj tu mi kolega musel vysvetliť, že má jeden z najlepších balíkov v hre a musím za ním prísť neskôr).

Nepamätám si snáď jediný fetch quest, jedinú vatu – každý jeden z nich bol umne napísaný a pri niektorých som si prial, aby boli dlhšie.

Oceňujem zmeny, ktoré nesedia s knihami, no robia hru príjemnejšou na hranie – okamžité požitie odvarov počas boja, ich automatické dovyrábanie počas meditácie...

Hudbu som si obľúbil dávno predtým, než som rozohral hru – stiahol som ju okamžite po vydaní, v dobe, keď som ešte na W3 nemal mašinu a išla u mňa vtedy v podstate non-stop. Percival slovanské vokály luxusné, ambientná muzika príjemná – asi mnohí majú hneď niekoľko obľúbených pesničiek zo soundtracku. Uvítal by som, keby tam pridali aj ambientné piesne, ktoré v oficiálnom OST nie sú.

Je niečo, čo sa mi aj nepáčilo? Ale áno, je:

- chýbalo mi tam uzatvorenie Iorvethovej a Saskiinej dejovej línie. Iorvetha tvorcovia plánovali, no kvôli zmenám v questoch sa ho nakoniec rozhodli neimplementovať, nemali v príbehu pre ňho už miesto

- neprítomnosť Saskie si uvedomili, a tak jej príbeh dokončili aspoň vo forme komixu

- nedokončená Devil´s Pit lokácia

- stále si myslím, že quest, kedy Geralt nachvíľu infiltroval Divoký Hon a zajazdil si s ním, tam mal svoje miesto. Nechýba vám, pokiaľ o ňom neviete – akonáhle sa o ňom dozviete, tak vás to škrie

- aj ja som jeden z tých, ktorému vadili otázničky na Skellige, pokojne mohli zmenšiť ich počet na polovicu – bolo ich zbytočne veľa, ich obsah za námahu nestál a nebavilo ma ich vyberať, lebo harpyje mi skoro vždy rozbili po pár pokladoch loď a musel som hľadať novú a plávanie na miesta bolo zdĺhavé – harpyje mi inak svojou otravnosťou pripomenuli Cliff Racerov z Morrowindu – aká úľava bolo prechádzať sa po Solstheime, kde vás neotravovali!

Toto všetko by sa dalo upraviť formou patchu a aspoň niektoré veci z vyššie spomenutých chcú adresovať niektoré módy (Devil´s Pit Mod).

Hra je inak dobre optimalizovaná a za celú hru som narazil na asi len 3 chybné questy – V Skellige sa mi nechcel začať rozhovor s kováčom, ktorému som niesol zvesť o stave jeho rodiny, kým som sa v Kaer Trolde nevyspal; v Kaer Morhen bolo jedno dúpä príšery, ktoré, ak ste ho našli, quest sa úspešne skončil. Ak ste po skončení našli ďalšiu stopu, ktorá k nemu vedie a preskúmali ju, quest sa znova otvoril a už nešiel dokončiť. Samozrejme, stačilo loadnúť save z pred 5 minút a tú stopu prezrieť pred dokončením – kiežby všetky open world hry obsahovali len takéto chyby.

No a nakoniec som sa trochu strácal na úplnom konci, kedy Ciri po boji s Caranthirom z ruky zmizol Zirael, aby sa objavil v rukách Geralta a ten ho následne stratil (kde?) a musel jej nechať vykovať nový :) Taktiež som si všimol, že Ciri v záverečnej animácií má medailón, ktorý jej strhla ježibaba a ušla s ním – a taktiež že jediný koniec, kedy tú ježibabu zabijete, je ten najhorší. Možnosť zabitia poslednej z troch sestier by som ocenil v každom z koncov, kedže CDPR si dal puntičkársku prácu s tým aby ostatné, omnoho menej dôležité dejové línie dostáli svojho konca.

Ale toto všetko sa drolí pod monumentálnym záverom príbehu, ktorý je proste epický.

Iné predlohy si môžu len želať, aby boli rozšírené s takou citlivosťou a úctou k pôvodnému materiálu, ako tu.

Odpustím si teoretické hádky o tom, či je Zaklínač 3 skutočne open-world hra, kedže má niekoľko „menších“(obrích) máp, namiesto jednej veľkej – Bethesdie hry majú oproti nemu oveľa menšie mapy s množstvom loadingov interiérov a nikto im označenie otvorený svet neupiera ;)

Hra desaťročia? Absolútne nie, toto je hra, ktorú si budete pamätať na celý život, pretože znamená zmenu paradigmy, kedy sa tvorcom podarilo vytvoriť open-worldu hru, no pevne zviazanú príbehom, kde konkurencia oproti dialógom, voľbám a dôsledkom bledne na každom kroku, grafiku, organický a žijúci svet nevynímajúc.

Pre mňa rovnaká revolúcia ako kedysi, keď som si prvýkrát zahral System Shock 2 a uvedomil si, akú potencionalitu hry v sebe skrývajú.

Viem, že mnohí opúšťajú hru s tým, že majú pocit prázdna a že len tak skoro niečo také nepríde. Ja ju opúšťam šťastný, lebo CD Projekt Red výborne uzavrel osudy svojich postáv a spokojný som o to viac, že je to koniec ich príbehu – veľmi často býva v hernej brandži bežné, že firmy doja svoje značky až do bodu, kedy ani vlastní fanúšikovia o ne už nemajú záujem. Som veľmi rád, že v CDPR sa tejto chyby vystríhali, a radšej použijú nadobudnuté skúsenosti na novom, úplne inom univerze :)

Aj pre nich je to určite vítaná zmena.


PS: Toto všetko píšem predtým, než začnem (a dokončím) Krv a Víno. Vôbec nepochybujem o tom, že to bude rovnako dobré, ako všetko doteraz.


Po dohraní hlavnej hry + HoS hry sa blížim 200 hodinám (182), teda s posledným datadiskom tých necelých 300 pokojne dám.

A áno, aj ja som tým Yennefer :)

Pro: majstrovsky napísaný a skvelo uzavretý masívny, epický a košatý príbeh Geralta z Rivie&spol, Gwent, prvá hra s otvoreným svetom a nerozriedeným príbehom v ňom, dizajn pozvoľného dávkovania vedľajších questov popri hlavnom, hudba

Proti: neuzatvorená dejová línia s Iorvethom a uzavretá dejová línia so Saskiou mimo hry (v komixe), nedokončená Devil´s Pit lokácia vo Velene, nemožnosť zabiť poslednú z ježibáb v každom z koncov

+39
Zobrazit další komentáře
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 709 95
  • PS4 171 94
  • PS5 28 97
  • XOne 39 97
  • XboxX/S 12 96
  • Switch 11 91

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
8955
Odkaz:
http://dbher.cz/h8955
Přidána:
08.06.2014
9 let a 318 dní
Hodnocení:
970 (0-100 %)
Komentářů:
72
Oblíbenost:
Sledovat 114 Chci si zahrát 155
Rozehráno 155 Dohráno 864
Návštěvnost:
492315× (celkem)
3987× (poslední měsíc)
1298× (poslední týden)
127× (dnes)
Více