Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
The Witcher 3: Wild Hunt
The Witcher 3: Wild Hunt
95

Komentáře

Všechny PC PS4 PS5 XOne XboxX/S Switch
Napsat vlastní komentář
PaulPaul
Dohráno
  • PC 100
Dva týdny po více než dvěstěhodinovém dohrání a já každý den bojuji se silnou chutí třetího Zaklínače znovu rozehrát. Stále si pročítám reddit a neogaf a ne a ne tento zážitek dostat z hlavy. Ale chci vytrvat, počkat na dva chystané datadisky, do té doby snad něco pozapomenout, a o to víc si pak druhé hraní užít.

Třetí hra od CD Projektu v řadě, a třetí stovkové hodnocení. To se zatím žádné jiné společnosti nepovedlo. A ne, ty hry samozřejmě nejsou bezchybné - když se ohlédnu zpět, tak u prvního Zaklínače bylo vidět že CDP si nejsou jistí co vlastně chtějí dělat, zda knižní sequel nebo reboot. Příběh tím dost utrpěl. Stále se jim ale tehdy povedlo vytvořit výborné RPG, s momenty na které nikdy nezapomenu. Už jen když se člověk podívá na první prototyp běžící na Mortyr enginu, a poté na finální hru běžící přitom na prastaré NWN auroře, nezbývá než smeknout.

U druhého dílu už bylo vidět, že CDP jasně ví, co chtějí dělat. Hra byla mnohem sebevědomější, po stránce příběhu a politiky se s ničím příjemně nepárala a i gameplay byl dost upraven směrem, jež mi vyhovoval - hlavně v tom přímém ovládání soubojů. Někteří lidé vytýkali absenci slovanské atmosféry z prvního dílu, ale mě to jiné zasazení nevadilo - atmosféra byla jiná, ale dle mého stejně výrazná. Chybky se samozřejmě našly (a některé má i třetí díl), např. inventář mohl být přehlednější, našlo se pár bugů a tak podobně. Vesměs prkotiny, z nichž bylo dost opraveno patchem nebo vylepšenou edicí.
Já obecně nesdílím názor některých, že absolutní hodnocení si zaslouží jen "dokonalé" hry. Já absolutní hodnocení dávám hrám, jež mi poskytly zážitek který nezapomenu, zážitek který je přeci jen výše než co zvládly ostatní hry. Za posledních 5 let jsem dal 10/10 čtyřem hrám, a všechny si to zcela zaslouží, chyby nechyby, bugy nebugy.

A Zaklínač: Divoký Hon je další z nich...a nejen to.
Třetímu Zaklínači se povedlo něco, co se zatím kromě New Vegas nepovedlo žádné jiné hře - a oproti New Vegas to Zaklínač dělá na mnohem větší škále, nemluvě o "production values", od grafiky přes animace, modely, textury či třeba soundtrack.
Mluvím o propojení nádherného rozsáhlého otevřeného světa s detailním, výborně napsaným scénářem - scénářem, jehož vysoká kvalita se neomezuje jen na hlavní příběh, ale i na všechny sidequesty, ať už jsou sebemenší.
Nejdřív k tomu světu. Nejedná se o jednu propojenou mapu. V CDP se rozhodli hru zasadit do severní Temerie a okolí Novigradu, pak na nádherné souostroví Skellige, no a samozřejmě nesmí chybět pevnost Kaer Morhen, jakož i pár dalších lokací. Tato místa jsou od sebe geograficky vzdálena stovky (tisíce..) kilometrů, takže by bylo nesmyslné, aby okupovala jednu spojenou mapu. Já toto rozhodnutí vítám, svět je velmi variabilní, močály Velenu jsou naprosto odlišné s jinou atmosférou než má Novigrad a okolí, a ten má zase zcela jiný styl nežli drsné severské Skellige. Mimochodem Novigrad je něco fantastického - takhle rozsáhlé, skvěle vymodelované město ještě v RPG nebylo. Povídka "Věčný oheň" mi doslova ožila před očima. První příjezd byl hned dost drsný, zvláště pro čtenáře této povídky (a hráče druhého dílu).

Každopádně každé místo překypuje detaily, je radost je prozkoumávat (je nutnost vypnout si otazníky na mapě - ty radost z prozkoumávání dost kazí a je škoda že jsou defaultně zapnuty) a ozvláště pro čtenáře knižní ságy jako jsem já byla možnost se po těchto místech projít a osahat si je vyloženou radostí. Kaer Morhen je potěcha pro oko co se nikdy neokouká, Velen má zase tu výrazně slovanskou atmosféru a Novigrad...Novigrad.

Svět je ale jen jedna strana mince. Tou druhou je právě scénář. A zde se CD Projekt, respektivé jejich scénáristé jako Jakub Szamalek či Borys Pugacz-Muraszkiewicz velice vyznamenali, a hlavně ukázali ostatním společnostem (zdravíme Ubisoft/EA/Everyone), že otevřené světy nemusí být jen vapidním nákupním checklist seznamem plným cut and paste "obsahu". V Zaklínači neexistuje žádné "přines mi 10 krysích ocásků" či "vylez 30 věží". Zde má každý quest nějaký kontext, dává smysl v rámci světa a existuje pro něj důvod. A že těch questů je, a jakých..
Ale nebudu spoilovat, hra si to nezaslouží.
Z hlediska příběhu je toho mnoho co zde oceňuji, často jsem se zasmál jako blázen, jindy jsem neudržel slzy, ale vždy jsem byl zapojen do děje. Převedení postav z knih se CDP povedlo neuvěřitelně. Ciri, Yennefer, Dijkstra, Keira Metz..i takové méně důležité postavy jako např. Dudu. Dialogy s Dijkstrou ozvláště byly naprosto výživné. Jeho rant o Radovidovi jsem si musel pustit dvakrát, to se prostě ve hrách moc často nevidí.
Z příběhového hlediska mám jen dvě výtky, a zde tedy spoiler, raději nečíst před dohráním:
1. Dijkstra, jak jsem psal, je naprosto fantastická postava. Až na jeho posledních pět minut na scéně. Tam mi přišlo, že CDP došel čas a nestihli jeho storyline nějak lépe zakončit. To, co udělal je velmi out of character. Ale když už, tak měla být možnost se ho zbavit non-lethal způsobem. Např. Axii a rána pěstí.
2. Absence Saskie a Iorvetha. Moc velká škoda, na Saskii ozvláště jsem těšil, i jsem si importoval save kde jsem jí vyléčil, ale bohužel. Ani Filipa nevěděla kde se nachází.
Trochu doufám, že tyto nedostatky budou opraveny v chystaných opravách/DLC či těch datadiscích, ale pokud ne, přežiju to. (edit - osud Saskie byl odhalen v komiksu u vydání Hearts of Stone.)

Gameplay...gameplay pro mne byl bez problému. Čtu výtky na ovládání Geralta. Hmm, první půlhodinu jsem si zvykal že má větší setrvačnost než je zvykem, a že bude vhodné občas chodit, místo neustálého běhání. Pak jsem si zvykl a neměl jsem problém.
Je pravda, že Klepna se občas zasekávala, což při závodech na koních nepotěšilo. Párkrát jsem je opakoval. Detail.
Souboje...souboje jsou takové jaké bych čekal. Zlepšené oproti dvojce, s lepší odezvou ovládání a více možnostmi, a kompletní absencí QTE. Jsou zde skilly a kombinace jež jsou nevyvážené, ale to mi vůbec nevadí. Hrál jsem na třetí obtížnost (krev a zlomené kosti) a vyhovovalo mi to, ale příště dám nejtěžší. Bavilo mě využívat všechny možnosti - od olejů, různých lektvarů přes různé kombinace znamení.
Co by chtělo upravit (a dle Filipa Ženíška, šéfa lokalizace, se na tom pracuje) je inventář a možnost mít truhlu kam odkládat věci. Práce s inventářem byla občas krapet otravná (hlavně scrollování při crafting, hrál jsem na gamepadu a tam to ideální opravdu nebylo).
Ale abych ten předlouhý komentář shrnul - výše jsem napsal, že Zaklínač 3 je další desítkovou hrou, a nejen to.

Já mám na hrách nejraději zejména dvě věci - prozkoumávání krásných světů a silné, pokud možno nelineární, příběhy. A Zaklínač 3 oba tyto prvky spojuje ve vyšší kvalitě, než se to zatím povedlo jakékoliv jiné hře.
Díky tomu se stal nejlepší hrou, co jsem kdy měl tu radost zažít, a nelituju těch 6500CZK, co jsem za kombinaci GOG verze, sběratelky a Steam verze včetně datadisků utratil.
Už aby bylo jaro 2016, vyšel druhý datadisk a já si to celé mohl vychutnat podruhé.

Pár posledních postřehů:

- nenarazil jsem na žádný významný questbug

- hra je skvěle optimalizována, ultra + 60fps je na GTX 970 realitou (jen foliage distance high)

- ovládání na gamepadu bezproblému, až na ty výtky s inventářem

- česká lokalizace má pár chybiček, ale jako celek je fantastická a děkuji Comgadu (a speciálně Filipu Ženíškovi) za její vysokou kvalitu

- anglický dabing mi vyhovoval, všem postavám hlasy skvěle seděly - ale toto je subjektivní, takže pokud někdo (zdravíme saye) preferuje polský, nemám s tím problém, hlavně no flame

- Yennefer.  Jedině Yennefer. No flame pls.
+103 +104 −1
DrolinDrolin
Dohráno
  • PC 100
S devíti měsíci do konce dekády mohu označit Zaklínače 3 s klidným svědomím za nejlepší hru posledních téměř deseti let. Nevěřil jsem tomu. Druhý díl (komentář) si mě zcela získal, a to především poměrně lineárním, ale o to více intenzivním dobrodružstvím. A to mělo být, alespoň dle mých zkušeností se hry z otevřeného světa, ve třetím díle zákonitě potlačeno. Samozřejmě, sérii Gothic uctívám a Arcanum bylo mojí modlou volného průchodu a ztělesněním "role play" zážitku, ale od Zaklínače jsem po druhém díle čekal trochu jiný zážitek. Proto jsem se ani na The Witcher 3: Wild Hunt nějak zvlášť netěšil a po letmém vyzkoušení i hraní odložil.

Nicméně během následujícího roku, krátce před vydáním Blood and Wine, bylo minimálně z nadšených názorů drtivě většiny hráčů patrné, že toto nebude jen tak nějaký „open world“. Ale dost možná ten nejpovedenější v rámci žánru i mimo něj. Začátek jara 2015 přinesl dva tituly, Zaklínače 3 a GTA V (PC), do jisté míry podobné a více než jen kvalitní hry. Ano, L.A. Noire, Sleeping Dogs nebo Skyrim už zde pár let byly, ale až zmíněné tituly přinesly jak obří svět, tak i maniakální detailnost. I tak jsem ovšem čekal, že kvalita přeci jen někde musí podlehnout kvantitě. A tak jsem se s jistou (menší) dávkou pesimismu do hraní Zaklínače 3 - již vylepšeného a s datadisky - pustil.

Obavy z otevřeného světa, který měl The Witcher 3: Wild Hunt předvést, byly během několika hodin po úvodní části hry rozplynuty. Detaily a jejich kvalita si drží vysoký standard po celou hru. Jak příběh a vizuální stránka, tak i dialogy, různorodé úkoly a ovšem i estetické cítění a architektura jednotlivých vesnic, měst nebo hradů je úžasná. Tolik unikátního obsahu se v jedné hře vidí málokdy, ale zde je toho ještě více než kolik by šlo čekat od CD Projektu. Zaklínač 3 působí jako videohra, u které se myslelo na vše a pokud náhodou ne, tak to opravil jeden z dvojice stejně tak kvalitních datadisků. O absolutním hodnocení mě přesvědčil jednoduchý test. Nechal jsem Geralta na místě a jen pozoroval, co se děje. I zde nebyl patrný nějaký naprogramovaný sled toho, co se má dít, ale vše – od pohybu světel, vegetace až po Geralta - působilo reálně a důmyslně. A právě tato detailnost je věnovaná celé hře, ne jen audiovizuálním specifikům. Mapa má stále co nabídnout, explorace má smysl a ručně zpracovaný svět jen tak neomrzí. Obrovský počet drobných ale i větších vedlejších úkolů potěší každého hledače dalšího obsahu. Ovšem i pokud se hráč soustředí primárně jen na hlavní příběh, nabízí The Witcher 3: Wild Hunt obrovskou variabilitu a trochu připomíná Ultimu VII (a to i zápletkou) z roku 1992, což je jen kompliment. Obtížnost je nastavena poměrně vysoko podobně jako v minulých dílech, a znovu to je jen ku prospěchu. Souboje jsou zábavné, ač plné kotoulů, a různorodých monster je stále dostatek.

Melancholické zakončení, to oficiálně označené jako špatné, bylo jedno z těch nejlepších, na jaké jsem ve hrách zatím narazil. V podobném duchu se ovšem odehrává většina hry. Toto ladění mi po celou dobu sedělo a zvláště momenty, kdy byl do popředí postaven slovanský folklor patří k tomu nejlepšímu.

Dobrodružství, které své přednosti a limity média plně chápe, a přináší jeden z nejlepších zážitků, které mohou dnes videohry nabídnout.

Pro: hudba, dabing, vizuální stránka, optimalizace, obsah, příběh, rozsah

Proti: drobnosti

+65
LauronaLaurona
Dohráno
  • PC 95
Do třetího dílu Zaklínače jsem se pustila nedlouho po dočtení knižní série a dobře jsem udělala. Hra se úspěšně snaží na knihy navázat a letmé zmínky na předchozí knižní děj potěší stejně, jako setkání se známými postavami. Po lehkém zklamání z předchozího dílu, jsem se do hry pustila bez většího očekávání.

Nevím, jestli to bylo hrou nebo mým rozpoložením, ale trvalo mi delší dobu, než jsem se dokázala pořádně ponořit do děje. Jakmile se tak ale stalo, od hry mě dokázala odtrhnout pouze únava, hlad a jiné potřeby důležité pro život.

Krásná příroda, rozmanité oblasti, vyhovující soubojová obtížnost a nápadité úkoly dokazují, že se hra honosí oprávněným titulem „Hra roku 2015“.

Musím se však pozastavit nad pár věcmi jako třeba získávání zkušeností, které je tak snadné a rychlé, že jsem neustále nestíhala plnit úkoly pro můj level. Hlavní linii jsem takto plnila v jednu dobu s 6-ti levelovým náskokem. Může za to i zvyk, že chci nejdřív dohrát dostupné vedlejší úkoly a následně až hlavní příběh.

Dále mě docela mrzí, že vzhledem k tomu jak je to velký svět, nelze si do mapy psát vlastní poznámky. Když už na velké mapě nejsou vidět všichni kováři a bylinkáři (a hlavně holiči :P), poznámky by se hodily minimálně k tomuto účelu.

Našlo by si i pár dalších výtek, jako že třeba z Yennefer udělali větší arogantní mrchu než je v knížce, nebo že pokračovali po vzoru 2. dílu (což asi museli) v pojmenování Dandelion místo Marigold atd. Těmto výtkám ale přikládám minimální váhu, jelikož se ztrácí ve spoustě jiných vydařených interpretací knih.

Na závěr zmíním úkol, který na mě nejvíce zapůsobil svojí atmosférou a to byl úkol z hlavní linie, který mě dovedl doprostřed močálů do vesnice sirotků. Nové postavy bůžek,čarodějnice,sirotci společně s pohádkovo-hororovým nádechem prostředí byli tak jedinečné, že si nejsem jistá, zda to v dohledné době nějaká hra překoná.
+64
JabJab
Dohráno
  • PC 100
Witcher 3 je bezpečně nejlepší RPG od dob VtM: Bloodlines.

CD Projektu se ve třetím díle konečně podařilo úspěšně navázat na knihy od Sapkowského. Občas přímo, jindy něco málo pozměnili či ignorovali. Výsledkem je zachování povahy většiny významných charakterů a jejich další rozvoj. Výsledkem je konečně i završení příběhu Ciri a souvisejících "věšteb", k čemuž se Sapkowski sám nikdy nedobral.

Předně musím do nebes vychválit právě všechny důležité postavy. Z Yennefer čiší charisma na všechny strany, Triss je konečně zase ta milá Triss (a ne Yennefer lite jako v předchozích dílech) a u Ciri se extrémně dobře vydařilo její zasazení jakožto středobodu hry i děje a to ač za ni hrajete jen pár krátkých úseků. Pomáhají k tomu i dobře zvládnuté vztahy s ostatními postavami (zejména s Geraltem a Yennefer), které dokáží na emocionální úrovni vtáhnout.

Obdobně výborně provedené jsou i ostatní charaktery. Ještě snad v žádné jiné hře se nepodařilo, aby de facto každá důležitější postava působila jako živý člověk. Krom výše uvedených bych mohl vyzdvihnout tuny dalších. Vesemira, Keiru, Dijkstru, Bloody Barona (Tady extrémní plus! - Sympatizoval jsem s chlapem, co mlátí ženské!), Zoltana, Johnnyho a dalo by se pokračovat. A ožralecká scéna s Witcher kumpány byla za hranicí geniality. Včetně toho, jak je Yennefer parádně srovnala do latě.

Obdobně až WTF; ano, ano, ach bože ano atp. je i příběh. Základní dějové linie i související questy vedlejší (například s Bloody Baronem a Crones, hlavní úkoly v Novigradu či instalace nového panovníka Skellige) jsou zcela za úrovní všech předchozích RPG vyjma snad Planescapu. Tohle je prostě pro pravověrného fandu žánru jedna velká příběhová orgie, která hravě překonává nějaké Baldurs Gaty, KotORy, Fallouty atp. Kdyby se z tohohle tak stal základ kvality celého žánru. A i v jiných hrách bych potkával tak skvěle propracované postavy a děj... To by bylo blaho.

Opětovně úžasný je vlastně i svět Witchera 3. Bestiář, měnící se grafika lokací, mocenské a politické vztahy, xenofobie, hloupost a jindy vyčůranost jeho obyvatel... Vše je na tak profesionální úrovni, že znovu podle mého není žádné RPG, kterému by se toto vydařilo lépe.

Nicméně najdou se i chyby. Nejvíce palčivý problém spatřuji v "otaznících" na mapě a zcela random lootu, který nabízí. V drtivé většině případů je o dost horší než vše, co máte na sobě. Poctivě jsem tak vše procházel jen abych si zajistil finance. Končil jsem s více než sto tisíci a mastercrafted witcher gearem. Právě jen na budoucí DLC jsem šetřil a jestli mohu poradit...

Pokud narazíte po cestě na nějaký otazník, tak to běžte prozkoumat. Většinou je to na chvilku. Ale rozhodně na ně nedělejte přímo nějaký (wild) hunt. K čemu útrpně procházet celou mapu právě jen kvůli penězům (loot opravdu jinak stojí za starou bačkoru - s výjimkou diagramů s dalším Witcher Gearem) a rozmělňovat si tak 100% hru zážitkem ocenitelným tak na 65% - 70%? Dělejte všechny questy, na které narazíte a na ten random šmejd po mapě se vykašlete.

Tedy ono jeho hledání mělo něco do sebe. Hlavně plavba po oceánu při zapadajícím slunci. Ale je to opravdu až daleko za silou všech questů hlavní dějové linie. Navíc trochu mi vrtá hlavou, proč si pašeráci kolem Skellige ukryli svůj loot každých padesát metrů a proč v něm místo zlata skladují meče, zbroje atp. Nemluvě o tom, že jeden takový barel je například v řece pět metrů pod jednou z bran v Novigradu. Autoři se tady inspirovali Gothic sérií (která mi fakt žíly netrhá) a naneštěstí to zkopírovali a naneštěstí taky pěkně blbě.

Jen za výše uvedenou chybu bych strhl 5% z absolutního hodnocení. Další uvedené chyby už se dají překousnout. Začal bych tím, že bych ocenil, aby jednotlivé části lokací měly nepřátelé v rozmezí cca pěti úrovní. Tzn. jihovýchod Velenu byl celý kolem lvl 15, lokace kolem tvrze Bloody barona třebas kolem lvl 5 atp. Pilo mi krev, když jsem někam nově přišel a tu byl quest na lvl 10 a onde další s monstrem lvl 25 atp. Třebas kolem hlavního tábora armády Nilfgaardu jsou potvory úrovní 15+, ale quest tam s pokusem nalézt syna jedné ženské byl asi lvl 6. Kdo tam jako na téhle úrovni šel proboha? Opětovně jako u vynechání výše uvedeného random lootu by rozdělení lokací dle úrovní přineslo intenzivnější herní zážitek, což rozhodně není na škodu. Méně zkušeností z questů nižších úrovní mi až tak nevadilo. Tak či tak jsem končil na 35. úrovni (což jde).

Oceňuji také, že jsem nenarazil na bugy za celou dobu hraní. Což je při rozsahu hry až k neuvěření a dává to dobrou lekci konkurenci. Jen mě tedy rovněž obtěžovalo, že některé nové "vyhlášky" na obecní nástěnce se automaticky nezapsaly jako úkoly. Vzhledem k tomu, že v 90% případů se tak stalo bez problému, tak jsem nechápal, proč je těch pár dalších tak hloupě opominuto (příkladem byl problém jednoho místního velitele v nilfgaardské armádě, kterému nějaké monstrum zabilo pár vojáků).

Trochu mě i štvaly odměny v Gwentu (který jinak velmi chválím jako povedenou a zábavnou hru ve hře - více jsem se o tom rozepsal v diskuzi -odkaz), které byly často neúměrné síle balíčku soupeře. Ze začátku mě tak asi desetkrát po sobě vyklepnul jeden obchodník v Novigradu (který měl velmi schopný balíček), aby mi po té frustraci nakonec daroval naprosto zbytečnou random kartu.

Nakonec už opravdu poslední chybka. V RPG jsem obecně zvyklý, že má vlastní "mapu" i každá podzemní lokace. Tady jsem ji mohl sledovat jen jako minimapu a vzhledem ke svému tragickému orientačnímu smyslu jsem se v podzemí často vracel do chodeb, které už jsem dávno prošel. Nechápu, proč tohle ve hře nebylo. Zvláště když jsem byl leckdy skutečně fascinován tím, jaký smysl pro detail autoři vyvinuli.

Tohle prostě není jen nějaké další RPG v řadě. Pokud bych pominul onen random loot (což je pro mě jediný vskutku zásadní problém hry), tak bych Witchera 3 označil za nejlepší casual RPG v dějinách žánru a druhé nejlepší RPG po Planescape Torment. I tak má tahle hra velké místo v mém srdci a osobním žebříčku top nejlepších (Víte co... Stejně jsem ji ve svém profilu umístil na druhé místo hned za Planescape :)). Witcher 3 je s přehledem nejlepší RPG poslední dekády (a pár let k tomu).

Můj závěr: Ciri císařovna, Nilfgaard vyhrál, Geralt skončil s Yen, Cerys královnou Skellige

Pro: příběh, svět, děj, postavy, grafika, celková propracovanost a smysl pro detail

Proti: random loot, absence mapy v dungeonech, odlišné úrovně questů a nepřátel v jedné lokaci.

+61
orromisorromis
Dohráno
  • PC 100
V komentáři se občas zmiňuji i o knihách a předem je třeba říct, že v době psaní jsem měl přečtené pouze první tři knihy ságy o Geraltovi a Ciri.

Před osmi lety vyšel první Witcher. Hra to nebyla moc očekávaná (především na západě) a upřímně ani nebyla zas tak dobrá. Děj působil jako fanfikce a samotný gameplay (soubojový systém) nebyl moc povedený. Přesto mě svět Zaklínače již v té době pohltil a těšil jsem se jak na dvojku tak i na třetí díl. Ani po třetí CD Projekt nezklamal...

Rozdíly mezi jedničkou a dvojkou byly obrovské - vlastně zůstal pouze dospělý fantasy svět, který se vývojářům povedl vytvořit už v prvním díle. Dějově se hra posunula z fanfikce na plnohodnotné rozšíření knižní předlohy a i z hlediska hratelnosti se CDP vydal správným směrem - zahodil divné a nudné klikací souboje z jedničky a vytvořil akčnější soubojový systém, který mnohem více vystihoval způsob boje po zaklínačsku (přesto byl v několika ohledech problémový). Na druhou stranu byla dvojka mnohem lineárnější a samotné RPG prvky (talentový strom) se značně zhoršily v porovnání s jedničkou. Je třeba dodat, že celá Witcher série nikdy nestála na dokonalém RPG systému s detailním rozvojem postavy, ale na propracovaném světě a ději - v čemž neměla nikdy žádná hra konkurující Witcherovi šanci. U trojky tomu není jinak.

Proč vlastně píšu o předešlých dílech? Historie této série (a její vývoj) je totiž velice důležitá pro pochopení toho, proč si třetí díl zaslouží téměř absolutní hodnocení. Už od prvního dílu je patrné, že se CDP snaží žánr fantasy RPG oživit a dělá to na těch správných místech.

Obrovský žánrový problém je totiž ve vystavěném světě, zajímavém příběhu, dialozích a kvalitních questech a ne v komplikovaných RPG systémech s hromadou statů (od toho tu máme izometrická RPG, která se od moderního pojetí RPG hry velmi liší). Hra vystavěná na typickém fantasy světě kde jsou elfové po tolkienovsku považováni za ušlechtilou a uznávanou rasu, která je plná fetch questů a ve které se děj motá kolem záchrany světa proti zlým skřetům/drakům/nemrtvým/... nemůže hráče tak pohltit jako svět vystavěný realisticky (v rámci fantasy žánru samozřejmě). Přičemž cílem RPG jakožto žánru je právě hráče pohltit a donutit ho "hrát roli".

Zaklínač má svět vystavěn excelentně. Nelidi jsou utlačovaní lidmi, někteří páchají až teroristické útoky ve snaze získat svobodu. Sedláci považují geneticky upravené zaklínače za zrůdy a užívají si jak církev upaluje učence a mágy. Mágové nejsou učenými mistry, ze kterých by si měl brát každý příklad - naopak se snaží dostat k moci jak magické tak politické. A do toho Vy, v roli zaklínače jakožto ochránce slabých, zrůda a monstrum, snažící se najít své místo ve světě, vydělat pár zlatých a najít svou svěřenkyni. No nezní to zajímavěji než další Dragon Age, kde si vytvoříte postavu a jdete zachránit další generický svět?

Rozhodně souhlasím s tím, že CDP těží z knižní předlohy maximálně a těžko říct, jestli by něco takového bez knih od Sapkowského dokázali. To však nijak nesnižuje to co vytvořili - hry jsou od knih dostatečně odlišené a nesnaží se okopírovat Sapkowského, ale spíš se jím inspirovat. Události v Novigradu a Djikstra budiž příkladem - pochybuji, že by Sapkowski něco takového napsal a právě Djikstra mi přišel celkem odlišný od své knižní podoby, ale to neznamená, že by scénáristé udělali něco špatně. Naopak vytvářejí alternativní pokračování, které je originální a stále si zanechává to, co je na předloze zajímavé a co ji v základu definuje.

Vrátím se teď trochu k porovnávání s předešlými díly. Mezi jedničkou a dvojkou je mnoho rozdílů, ale mezi ty nejzásadnější patří změna herního systému, značné vylepšení scénáře (obsahově, formou a dávkováním pomalejších a dějově vyhrocenějších částí) - cutscény a jejich filmovost bohužel moc vylepšena nebyla. V tom jsem také viděl největší problém druhého dílu - úroveň střihu byla v některých scénách tak žalostná, že násilně vytrhovala z atmosféry (třeba postava dokončila svou repliku a kamera na ní ještě pár vteřin mířila a až pak přišel střih - přičemž postava nijak nehrála tělem ani mimikou). Wild Hunt sice má v tomto ohledu cutscény lepší, ale pořád ne dostatečně a občas se špatného nebo špatně načasovaného střihu dočkáme - platí to ve větší míře jen pro vedlejší questy, což však CDP neomlouvá.

Když už je řeč o vedlejších úkolech - Witcher 3 má asi nejpropracovanější vedlejší questy za posledních 15 let (možná že i nejlepší v rámci celého žánru). Nenarazil jsem na jediný fetch quest a z drtivé většiny byly všechny zajímavé a svým způsobem originální. Když jsem vzal první zaklínačský kontrakt, tak jsem si skutečně připadal jak zaklínač - je třeba zjistit co se stalo, monstrum vystopovat, zjistit si o něm něco, připravit se na boj a až pak ho zabít. Přesně jak bylo slíbeno. Navíc některé side questy jsou tak dobré, že by na nich klidně mohla být postavena samostatná hra - a to se vážně nedá říct o konkurenci.

Dost ale bylo řečí o světě, ději a questech. Je třeba se podívat i na gameplay, herní mechaniky, RPG systém a jak dobře je vše implementováno do otevřeného světa.

Souboje pořád nejsou dokonalé, ale systém samotný není špatný. Vychází z druhého dílu a zbavil se některých zbytečných chyb (už se nejedná o simulátor kotoulů). Vlastně máte tlačítko pro rychlý a tlačítko pro silný úder a k tomu dva různé typy úhybů - první je na delší vzdálenost a jedná se o jakýsi kotoul, druhý je na krátkou vzdálenost a jedná se o úskok stranou. Je to vlastně vylepšený systém z druhého dílu a pro hru, která nestojí na vysoce kvalitním soubojovém systému, je dostačující. Chtělo by to ale ještě trochu vychytat animace - občas jsem měl pocit, že nemám nad Geraltem 100% kontrolu.

S RPG systémem je to podobné, akorát s méně výhradami. Každou schopnost je možné vylepšit talentem, který si poté musíte aktivovat. Celkově může být aktivních až 12 talentů, které jsou rozděleny po třech do čtyř skupin. Ke každé skupině je také možné přidat jeden mutagen - ty se rozdělují podle barev (zelené přidávají životy, modré zvyšují sílu znamení a červené sílu útoků zbraněmi). Pokud k mutagenu přiřadíte talent stejné barvy, efekt mutagenu se znásobí (např.: slabý zelený mutagen přidává 50 HP. Pokud k němu přiřadíte tři zelené talenty, mutagen bude mít trojnásobný efekt + hodnota samotného mutagenu a přidá tedy 200 HP). Ze slabých mutagenů je možné vyrobit silnější.

Talentový strom se mi celkem líbil a i talenty jsou zajímavé. Při vylepšování znamení si můžete odemknout jejich sekundární módy (například igni bude fungovat jako single target "plamenomet"). V alchymii je třeba velmi dobrý talent, který vás po vypití jakéhokoli lektvaru vyléčí za 5-25% maximálních životů. Celkově se talenty povedly a jedná se o značné vylepšení oproti minulému dílu.

Craftovací systém je úplně stejný jako ve dvojce - seženete plánek, suroviny a zajdete za řemeslníkem, který vám předmět za drobný poplatek vyrobí. Lektvary, pasti a výbušniny si Geralt dokáže vyrobit sám a konečně u toho nemusí meditovat - stačí si otevřít záložku alchymie v inventáři a stisknout tlačítko vyrobit.

Samotné lektvary se vám vyrobí ve stacku a je možné je použít několikrát. Po použití všech stacků zůstane prádzný lektvar v inventáři a když se rozhodnete meditovat, stacky se obnoví (ale pouze za předpokladu, že máte u sebe láhev alkoholu, který při tomto procesu bude použit). Stejně to funguje s petardami a pastmi a je to další drobné zlepšení, které zpříjemňuje hru.

Otevřený svět funguje parádně. Není tu žádný level scaling a jsou oblasti, na které si prostě trumfnout nemůžete (respektive můžete, ale moc dlouho nepřežijete). Zkušenosti dostáváte především za plnění úkolů a ne za zabíjení nepřátel, díky čemuž má CDP nad světem plnou kontrolu - svět funguje vlastně podobně jako v Gothicu, což je jedině dobře.

Po grafické stránce nemám výhrad a rozhodně se jedná o nejlépe vypadající hru současnosti. Zároveň je třeba zmínit, že shitstorm okolo údajného downgradu grafiky je zcela nesmyslný, protože CDP nikdy nevydal video, které by před vydáním hru prezentovalo s lepším vizuálem (takže se vědělo, jak bude vypadat). To, že se za 2 roky vývoje optimalizuje a některé grafické serepetičky se budou muset zahodit, je naprosto logické a stěžovat si na to nedává smysl.

Při hraní jsem měl problém akorát se stabilitou hry - celkem často mi hra padala. Po vydání verze 1.3 se to však ustálilo (pomohlo mi ještě vypnutí Nvidia GeForce Experience a změna z borderless window na fullscreen). Jinak jsem nenarazil na žádný game breaking bug, pouze na pár nepodstatných drobností.

The Witcher 3: Wild Hunt nemá ve svém žánru konkurenci a myslím si, že na pomyslném trůnu vydrží hodně dlouho. Hra je výborně napsaná, optimalizovaná, hraje se velice dobře a téměř bez chyb. Třetí Witcher mi asi nejvíce připomínal Gothic 2 - a to je asi nejlepší vizitka, kterou můžu hře v takovém žánru dát.

PS: Gwint je lepší než Hearthstone.

Pro: Děj, svět, dialogy, audiovizuální zpracování, Gwint, alchymie, postavy, optimalizace

Proti: Zpočátku nestabilita hry, souboje s bossy, práce s kamerou v některých cutscénách, kolizní systém při jízdě na koni není vychytaný (kůň se zastavuje i když v cestě nemá překážku)

+54 +55 −1
pipboypipboy
Dohráno
  • PC 95
Třetí Zaklínač je obrovský a nejvyšší důraz klade na vyprávění příběhů. (A na grafiku - scenérie, zejména na Skellige, vypadají naprosto úchvatně.)

Když jsem dokončoval quest s Krvavým Baronem, říkal jsem si, že lepší příběh už jsem v hrách dlouho neviděl (jestli vůbec někdy) a že to asi bude nejlepší část celé hry. Eventuelně ale z W3 vypadlo několik srovnatelně propracovaných příběhů. A podání je vesměs výborné a i menší questy jsou v tomhle směru hodně propracované a důkladně okecané. Hlavní quest není tak úderný a hlavně ke konci se to nějak zvrhlo na "snaž se pochopit kdo se koho snaží jak a proč ojebat", ale celkově zlý nebyl, hlavně finále 2. aktu bylo fajné. A humor. Humor je super.

Co mi v souvislosti s tím ale trochu vadilo, je totální nalajnovanost všeho - pokud máte najít v lese bylinu, můžete si být celkem jistí, že v celé hře existuje právě jeden questový kus. Stejně tak možnosti v questech bývají v podstatě dost omezené a řada zásadních "buď a nebo" rozhodnutí působí dost hrubě. Postup questem je obvykle těžce blbuvzdorný a vlastní invence tu obecně nemá význam. Vzhledem k velikosti celé hry (a skutečnosti, že všechno je doprovázeno spoustou animací a mluveného slova) je to sice do značné míry pochopitelné, ale i tak to imo dost kazí dojem živoucího světa.

Souboje jsou fajn, určitě lepší než ve dvojce, ale za něco pomalejšího ála Souls bych se asi nezlobil - tady to pořád ještě sklouzává k rubačce. Hudba výborně pasuje, atmosféra je super, ve hrách už se obecně moc nekochám, tady bylo příležitostí se kochat spousta. Svět je obrovský, na Skellige asi mohli ubrat otazníky roztroušené po moři. Gwint je naprosto šmakózní karetní hra. (Jen nevím proč je správa balíčku v hlavním menu a ne v "character menu" (nebo jak se mu nadává).

Určitě jedno z nejlepších RPG za poslední roky. GTA V, New Vegas, první Zaklínač - to jsou asi jediné hry z poslední dekády, které se se třetím Zaklínačem můžou rovnat a i ho v různých aspektech překonat, ale jako celek - tj. neuvěřitelně velká open-world hra s detailností koridorovky - nechává CDPR všechno ostatní daleko za sebou.

A teď nějaké ty problémy.
- Souboje pod vodou jsou tak dementní, že jsem ochotný věřit, že ve hře zůstaly jen proto, že je někdo kdysi narval do traileru a už jim bylo blbé je rušit.
- Dostihy na tom nejsou o moc líp, spíš naopak.
- Ovládání Geralta na gamepadu není ani intuitivní, ani konzistentní, ale hlavně není ani moc přesné.
- Noc je den v tmavě modré a denní režim npc funguje dost... pochybně.
- Inventář je humus na samostatný článek, zase.
- Craftovací systém je extrémně přeplácaný surovinama, podobně jako v Dragon's Dogma jsou jich kvanta - de facto tak neexistuje veteš k prodání a člověk tak nějak syslí všechno, i když většinu nikdy nepoužije. (To je sice pro RPG normální, ale taky je to důvod držet množství užitečných věcí / používaných surovin v rozumných mezích.)
- Obchodníci mají málo peněz. No alespoň se jim pravidelně obnovují.
- Přijde mi, že spousta kovářů má dialog zbrojíře a naopak.
- Všechny písemnosti se ukládají v inventáři. V záložce s consumables. Před většinou consumables - musíte se přes ně proscrollovat, abyste se dostali k elixírům. Ke konci hry jsou jich tam vyloženě stovky. Proč nemají písemnosti vlastní oddíl v encyklopedii a místo toho zasírají inventář?
- Quest itemy by se mohly uráčit mizet z inventáře po splnění questu.
- Většinu hry jsem v quick slotech na consumables měl jídlo a vlaštovku. Po zakoupení elixíru na vynulování schopností mi ho to začalo rvát jako jídlo do quick slotu pokaždé, když mi došel aktuální typ jídla. Ten elixír by vůbec neměl jít dát quickslotu, natož aby se choval jako jídlo.
- Výroba - všechny nákresy jsou narvané v jednom seznamu. Ke konci máte nákresů opět desítky až stovky. Žádné filtrování. V tom seznamu Vás v jeden moment může zajímat optimisticky tak asi 6 nákresů, spíš ale tak 2-3. Alchymistické recepty se nesou v podobném duchu.
- Kvanta skill pointů a málo slotů na skilly. Posledních 10 levelů už jsem neměl důvod ty body někam rvát.
- XP za questy dost nevyvážené - hlavní quest mě jednou nakopnul přes 3 úrovně, ale za menší questy člověk nedostane skoro nic. Hru jsem končil na lvl35 v podstatě se vším splněným, ale měl jsem nákresy na výbavu pro lvl45+. Na lvl45 imo nelze normálně dosáhnout.
- Obecně ovládání menu přes gamepad není nejšťastnější - všude se musí docvakat šipkou, nikam nejde rychle přepnout třeba triggerama.
- Mapa ukazuje jen vybraný quest - hledat který quest máte nejblíž znamená přepínat mezi mapou a questlogem a měnit aktivní quest.
- Různé technické bugy, vzhledem k celkové velikosti hry nic zásadního.

(Tak nevim proč jsem to vlastně hrál s gamepadem. Když to vyšlo, všude jsem četl, že na klávesnici se to ovládá blbě, ale nějak pochybuju, že to mohlo být horší jek na gamepadu - interface všech menu na gamepad z vysoka sere.)
+45 +46 −1
raisenraisen
Dohráno
  • PC 100
Vzpomínám, že když jsem dohrála třetího zaklínače před třemi lety poprvé, tak ve mně zůstalo po určitou dobu prázdno a ten svět mi chyběl. To se mi nestává až tak často a je to pro mě známkou kvalitního zážitku. Ale přesto jsem si říkala, že se do toho světa asi už nikdy nevrátím. Přece jenom ta časová investice je značná. Ale nyní jsem tuto hru dohrála znovu a byl to opět zážitek. Nemyslím, že se ve svém komentáři doberu k něčemu, co tu ještě nezaznělo, ale beru to spíše jako možnost vypsat se ze svých dojmů a napsat, co se mi na hře líbilo nejvíce.

Začnu tím, čeho si na hře nejvíce cením, a to je její svět a atmosféra, kterou dokáže vyvolat. Určitě tomu napomáhá zasazení, které je blízké tomu evropskému, ale dost také napomáhá skvělé zkombinování světa plného příšer s mýty a pohádkami, které se stávají skutečností. Je tak možné se dozvědět, co stojí za osudem polednic nebo vlkodlaků, že to nejsou jen nějaké příšery, které se kdesi vynořily a trýzní zdejší obyvatele. Příšery mají k útokům své pohnutky a často se mi stávalo, že jsem s nimi sympatizovala a někdy bylo rozhodování, jak s nimi naložím, poněkud obtížné. Nejraději jsem měla lešije, se kterými bylo několik úkolů spojeno a kteří se ukázali jako krutí ochránci lesa. Jejich vyobrazení se autorům opravdu povedlo.

Za trochu jednodušší by se dala považovat hlavní zápletka - prostě "někoho" najít. Ovšem naštěstí jsou s tímto úkolem spjaty ty nejlepší úkoly z celé hry. Například celá linka s Krvavým Baronem, z jehož příběhu mě mrazilo. Na první pohled obyčejný alkoholik a tyran, ale na druhou stranu se s ním nedalo v některých věcech nesoucítit. Po chvíli jsem narazila i na úkol s dámami lesa a musím říct, že tak odporná stvoření jsem už dlouho neviděla. Polský dabing jejich promluvám dodával patřičnou slizkost a ohavnost, že jsem hned měla chuť jim ty jejich zdeformované tlamy rozsekat mečem (a ještě stále mám při psaní komentáře).

Nedá mi to srovnat jednu věc s Horizon Zero Dawn nebo třeba s Assassin's Creed Origins, na které ukážu další velký klad Zaklínače. Zatímco z těchto dvou her si nepamatuji žádnou vedlejší postavu (dobře, v AC:O pár, ale jen díky tomu, že byly zároveň i historickými postavami), tak v Zaklínači vedlejší postavy, se kterými jsem měla nějaký úkol nebo se s nimi setkávala častěji, měly svoji osobnost a byly skutečně živé. S tím souvisí i zakázky, které sice obsahově byly stejné (promluv, dojdi, použij smysl, zabij), ale výjevy z krutého života lidí chudých a odevzdaných svému osudu tomu dodávaly zajímavosti. Brali život tak, jak přišel a se smrtí svých blízkých se smiřovali docela klidně.

Zvláštní pozornost si zaslouží charaktery čarodějek, kde jsem dlouho volila mezi hodnou a milou Triss a panovačnou a chladnou Yen. Dala jsem si za úkol, že tentokrát budu s Triss. Ale nešlo to. Nedokázala jsem nerespektovat knihy (a stejně mám raději Yennefer).

Ještě bych ráda zhodnotila souboje. Ty jsou vcelku jednoduché na ovládání, ale na druhou stranu mě bavily a pohyb Geralta vypadá při bojích dobře a efektně. Petardy jsem nepoužívala a znamení jen někdy, jinak jsem dávala body do červené a zelené větve. Nosila jsem zbroj ze školy kočky, která se hodila k mému stylu boje, ale nejvíce se mi líbila vlčí zbroj.

Na závěr ještě pár vět k hudbě a grafice. Asi nepřekvapím, když za velké plus považuji hudební podkres a motiv, který je pro každou lokaci jiný. Velkou pochvalu si také zaslouží překladatel Filip Ženíšek a jeho tým. Skvělou atmosféru dodávalo hře měnící se počasí a s tím spojené východy či západy Slunce, bouřky, lijáky a silné poryvy větru. Jen škoda, že ve hře nebylo více mlhy.

Třetí díl má určitě své chyby, není dokonalý ve smyslu perfektní, ale pro mě je dokonalým způsobem, jak se dá trávit volný čas - ponořit se do světa tak vzdáleného tomu, v jakém žiji, a prožít život někoho úplně jiného. Tato hra tohle splňuje na jedničku, a proto dávám absolutní hodnocení.

Pro: detailní svět, propracovanost příšer a postav, úkoly, polský dabing a český překlad, počasí

+43
HolyMeatballHolyMeatball
Dohráno
  • PC 95
Otevřený zamilovaný dopis CDPR:

Téměř 72 hodin zpátky jsem po 130ti hodinách dohrál hlavní příběh TW3. Pár questů jsem failnul, hromadu side questů jsem úplně minul, kvanta otazníků na mapě jsem zanechal nezodpovězené. Zprvu jsem se chtěl soustředit na všechno kolem a něco málo k tomu navíc, ale kdesi v půlce mě příběh až příliš silně chytil za koule a zvědavost, jak se co vyvine dál, byla už holt příliš silná. Byl jsem naprosto emočně vyždímán, přestože mnou dosažený konec nebyl vůbec smutný (ba naopak, troufám si tvrdit, že jsem dosáhl druhého nejštastnějšího závěru, jakého jsem mohl). Taky jsem byl nemálo otráven z několika bugů, které se satanvíproč začly honosně objevovat právě až ke konci. Měl jsem tak hned dva solidní důvody nechat druhé plnohodnotné hraní až na pozdějc, kdy bych z té nálože emocí byl již zcela otřepán a venku by již byla Enhanced edice (nebo by ty bugy byly už vychytané přes další menší patche). Neuběhlo ovšem ani 24 hodin a já už to nemohl vydržet a jal se druhého rozehrání, s čirým úmyslem tu hru prozkoumat již poctivě skrz na skrz. Ani ne 24 hodin poté mi už ta hra tak intenzivně chyběla.

Myslím si, že celková hodnota a kvalita hry mluví za sebe, když na vás má takovýhle vliv. Když vás zažene do takového mentálního stavu, ve kterém vám všechny ty bugy (některé vskutku závažné, né že ne) vlastně vůbec nevadí. Když hra končí až překvapivě povznášejícím tónem, ale citově jste vysušení jak fusekle po dvou dnech na slunku. Když v průběhu hrou uroníte hned vícero slz, každá z nichž je víc než cokoliv hořkosladká. Když hru dohrajete po třech týdnech hraní a pak bez ní nevydržíte ani jeden celý den.

Děkuji ti, CDPR. Opravdu jsi se překonal a vytvořil naprostý herní drahošutr, který na svou konkurenci více méně ve všech ohledech vrhá černočerný stín. Povedlo se ti vzít úroveň detailu a kvalitní ucelenost scénáře dvojky, a aplikovat je na formát otevřeného světa, vytvářejíc tak jednu setsakramentsky masivní hru, která ani jednou nepůsobí opravdu repetitivně (samozřejmě, 65464tá potyčka s gangem utopenců už nepůsobí moc neokoukaně, ale takovým potyčkám se taky dá zcela vyhnout). Ať už mám za sebou sebevíc kontraktů, i ten stopadesátý na mě pořád pomrkává jako nové dobrodružství, na kterém potkám něco nového. Nejsou tu žádné dvě identické jeskyně. Ani kobky. Doposud jsem nevěděl, že něco takového je vůbec možné. A tohle všechno se ti povadlo sotva za pár let, v poměrně nevelké pracovní síle.

Jo, jsem nestoudný fanboi tvých děl (a taky budeš již navždy mít můj nevyčíslitelný vděk za to, že jsi mi tuto značku představil, páč teprve přes první díl se ve mě vzbudil zájem o knižní předlohu), takže možná s tímhle nebudu mít moc hodnověrnosti, ale řeknu to stejně: Jste kurwa kavalíři a zasloužíte každé každičké slovo chvály, které na vaší adresu přistálo. I víc.

Nejsem si teď tak z hlavy jistý, jestli jsem někdy v minulosti ochutnal takhle vynikající, dokonalý koktejl audiovizuální excelence (ne vážně, to OST!), krutopřísné atmosféry, nesrovnatelného scénáře, a děsivě návykové hratelnosti. Takže, na druhou stranu, FAKJŮ CDPR, díky tobě si asi hodně dlouho žádnou jinou hru nijak zvlášť neužiju.

Dohráno na Blood and Bones, nyní rozehráno na Death March - jak se mi to zprvu jevilo jako doposud nejtěžší Zaklínač, po těch dohromady 150ti hodinách už je to moc lehký. Hybajte s FCR.

EDIT: S odstupem casu musim pri tretim hrani doporucit par modu:

Friendly HUD
AutoLoot
Increased LOD
W3HC
Lore-friendly witchers
Disable storybook vids
Better Icons
Weather

Pro: Ta hra je tak dobrá, že i tunější minihra předčí své větší samostatné protějšky

Proti: Bugy; lecčemu chybí balanc

+40 +41 −1
FlowerpotFlowerpot
Dohráno
  • PC 100
Tak, je koniec a ja som smutný. Po niekoľkých mesiacoch priebežného hrania, keď sa tretí Zaklínač stal vlastne dosť bežnou súčasťou môjho života ako niečo, k čomu som sa vždy mohol utekať v spomienkach a na čo som sa v rutinnej každodennosti mohol tešiť, som konečne zavŕšil hlavnú líniu. A hoci ešte je tu útecha v podobe datadiskov, ktoré na mňa čakajú, tak aj u nich viem, že raz skončia, a ako to so srdcovými príbehmi býva, tak po ich konci bolí chvíľu srdiečko a človek sa z toho spamätáva ako z menšieho rozchodu.

Yup, tretieho Zaklínača som si zamiloval. Je to božia hra, sám som nikdy nič podobného nehral, a mohol by som stráviť pár večerov nadšeným šermovaním komplimentov. Či už chváliť to, že je to majstrovská adaptácia, keď snáď každý hlavný charakter je vystihnutý tak, ako mi v hlave vyvstal pri čítaní kníh (a úprimne ako starý remcal si nespomínam na adaptáciu inú, kde by som pri nejakej interpretácií postáv neprskal jedovaté sliny... no tak tu sa to nestalo), a navyše adaptácia ideálna, keď ako sequel ponúka k predlohe samozrejmú nadhodnotu (čo býva zas problém iných „dokonalých“ adaptácií ako napr. Krstný otec alebo Prelet nad kukučím hniezdom, keď nech sú akokoľvek fajn, tak filmový zážitok voči knižnému nič moc nepridáva).

Taktiež by som sa mohol dojímať a nadchýňať scénaristickým umom. A možno nie ani tak v hlavnej línií, ktorá sa nakoniec preklopila do celkom archetypálneho príbehu, aj keď umne zvládnutého, ale vo vedľajších questov, keď určité drobné vrcholy pre mňa predstavujú práve tie malé poviedkové príbehy, ktoré sú navyše často hrozne vtipné (obzvlášť druidi sa ukázali byť tricksterskými vtipálkami, ktorým by sa asi patrilo dať na hubu, ale spoza obrazovky sa tomu človek môže asi smiať ). Najbrilantnejším zo všetkých naratívov však stále asi zostáva dvojitá prepletená línia vo Velene, ktorej subtílne emocionálne ozveny mi doznievajú v psýché dodnes.

A ako som sa prvému Zaklínačovi vysmieval, ako neohrabane sa snaží potýkať s morálnou problematičnosťou, tak tu pred scenáristami skladám skalp, anžto morálne dilemy sú tu zvládnuté vskutku brilantne so všetkými kontúrami šedej, ktoré im náležia. Obzvlášť rozhodnutie pri prastarom dube je dosť možno najtvrdším mravným orieškom, aký som v hrách stretol, a na jeho rozlúsknutie padli tri cigarety. Aj tak som ho samozrejme následne strašne oľutoval, a to s plným vedomím, že opačné rozhodnutie by som ľutoval rovnako. A tak to má u morálnych diliem byť.

A ani nemusím spomínať, že tá hra je prekrásna. Mám značnú slabosť na epické fantasy scenérie, a tu sa presne podarilo trafiť pre moje oko ideálny balans medzi krajinným pátosom, aby pôsobil veľkolepo a zároveň neskĺzaval do gýču, a dokázal pokrývať širokú atmosférickú škálu od fantasy postapa vo Velene až po surovo idylické krásne prekrásne horské scenérie v Skellige, u ktorých moje oči pravidelne poslintávali klávesnicu.

Každopádne ale práve preto, že tretí Zaklínač je tak fantastická hra, mám tendenciu byť v určitých smeroch podstatne kritickejší než obvykle, anžto o to viac mi vyvstávali na myseľ tradičné problémy RPG, ktoré sa stali v žánri tak zažraté, až sa stali neviditeľné, pretože tu tak kontrastujú s vynikajúcim zvyškom. Prvým takýmto bežným tropom, ktorý mi pije krv už dlhú dobu, je agresívna divočina, ktorá mi nielenže príde otravná, ale dosť výrazne mi ruší suspension of disbelief, anžto si úplne neviem predstaviť, jak v podobne agresívnom svete prežíva (a ja neviem, chodí napríklad z miesta na miesto) bežný ľud, keď sa v ňom nedá vyjsť na huby do lesa bez toho, aby vás nejaký strašný predátor nechcel uloviť, a nedá sa v ňom vykúpať bez spoločnosti utopencov. Snívam o game designe, kde bude nebezpečnosť prírody reflektovaná v jej adekvátnejšej subtílnejšej podobe, pretože nie, vskutku vlci a medvede bežne ľudí nelovia a väčšina kúpeľov sa odohráva bez imanentnej hrozby smrteľného nebezpečia.

A tú suspension of disbelief mi to ruší nielen s ohľadom na realitu našich všedných luhov a lesov, ale aj s ohľadom na Sapkowského univerzum, kde zaklínači majú často problém zohnať prácu, pretože monštrá vymierajú, a s nimi aj zaklínačské remeslo. (V takomto svete by musel byť zaklínačom každý druhý, aby sa v ňom dalo žiť. Každý prvý by staval hradby.) Ideálne by som si tak predstavoval menej bojov, ale náročnejších, vyžadujúcich značnú taktickú prípravu, tak, ako ma na to navnadila úplne prvá zaklínačská zákazka s poludnicou, ktorá bola vskutku labužná a fakt som sa pri nej cítil, ako by som prežíval Sapkowského poviedky. Žiaľ sa to už moc neopakovalo a zvyšok bol často generickým kotúľovým tancom s intermezzami vo vrhaní Quenu.

Druhým tradičným trópom, ktorý ma celkom sral, bol náhodný loot a jeho strašidelná inflácia, ktorá samozrejme z deväťdesiatich percent v napojení na systém výroby ostala nevyužitá, pretože kto kedy používal dlhý novigradský meč, nie ešte aby si ho nechal ukuť, že. Aj tu by som preferoval kvalitu nad kvantitou, a kľudne nechal len tradičné zaklínačské výzbroje, ale opäť spravil tie questy fundovanejšie, a nerozdať mapy k týmto pokladom úplne náhodným kováčom a spoliehať sa, že hráčstvo na ne so šťastím narazí, ale zakomponoval do game designu systematický rešerš. O čo by bolo príťažlivejšie, keby v Kaer Morhen (alebo v Oxenfurte, keby bola univerzita otvorená) bola knižnica, kde by človek v knihách hľadal príbehy o zaklínačských školách a cestách slávnych zaklínačoch, a z nich by potom lúštil miesta, na ktorých sa nachádzajú ich zbrane a výzbroj... Ach, prekrásny nový svet, kde sa v game designe myslí na túžby akademické.

No ale nič, to je vlastne kritika žánru RPG ako celku, nie špecificky Zaklínača 3. Ja budem zatiaľ naďalej ešte pár dní rozdýchavať koniec krásneho príbehu. A budem snívať o podobnom RPG, kde by ako tu open world nevylučoval emocionálnu a príbehovú intenzitu, a ktoré by rozprávalo zabudnuté príbehy Východu Stredozeme, kde celá Vojna o prsteň by nebola ohniskom dejín, ale udalosťou na historickej periférií. A boli by tam stepi, divoké lesy, nevídané neslýchané mestá, stratené kmene elfov a modrí čarodejovia. A možno by sme sa pozreli aj na juh k olifantom. A man can dream, can’t he.
+40
SteveSteve
Dohráno
  • PC 100
Ač se mi tradičně všichni snažili znechutit hru již před rozehráním tím, jak ji oslavovali, udržel jsem si zdravá očekávání i pochybnosti. A když jsem se do toho konečně pustil, dočkal jsem se jednoho z nejlepších herních zážitků posledních několika let. Kromě toho, jak je Witcher 3 sám o sobě skvělá hra, neustále mě překvapuje především tím vším, v čem je pro mě lepší než jiná RPG podobného stylu. Je to především:
- Baví mě i po cca 100 hodinách
- Poprvé jsem si v RPG dobrovolně koupil a rozehrál DLC (a ty mě baví! :O)
- Baví mě i vedlejší questy (pro mě nevídané)
- Celkově mě ta hra nezačla s*át, jako cokoliv z tohoto žánru po pár desítkách hodin.

Trojka si jistě zaslouží i srovnání s předchozími díly. Po technicky spíš nešikovné jedničce a pro mě dost příběhově nelogické dvojce je tento díl svojí povedeností blesk z čistého nebe. Mě osobně především potěšil návrat ke knižní povaze Geralta a velké množství odkazů na psanou předlohu. Ostatně svět podrobně vypracovaný v knížkách od Sapkowského dává už sám o sobě hře velký náskok oproti konkurenci. Soubojový systém je také až podezřele vychytaný - svým způsobem náročný, ale spravedlivý a časem snadný, pokud se soustředíte.

Je pro mě náročné si uspořádat všechny myšlenky a pozitivní dojmy, co ve mě hra zanechává, tak tu nebudu sáhodlouze referovat, to už tu ostatně udělali jiní :) Jen zakončím tím, že bych třetího Zaklínače doporučil prakticky všem. S výjimkou lidí, kteří si nemohou dovolit investovat do hraní hromadu času, protože je to mistrovské dílo, které vás jen tak nepustí.

Pro: příběh, souboje, odkazy na knížky, atraktivní questy, "nečernobílý" syrový svět

Proti: hardware náročnost

+40 +41 −1
TulareanusTulareanus
Dohráno
  • PC 100
Herná výzva 2019 - 7. "Hra Roku" HC

Zjavenie! Ako inak popísať hru, ktorej som vo svojej dlhoročnej skepse dokázal dať 100%? Tretích 100% z aktuálne 727 hodnotení. Tretí Witcher samozrejme nie je bez chýb - blbnutie kamery pri uhýbaní a kotúľoch v tesných priestoroch alebo pri boxe, prebytočnosť respawnu a otravnosť sirén pri všetkých tých "?" miestach na Skellige ako aj občasné bugy a nevyužitosť Oxenfurtu. To všetko je však zanedbateľné v kontexte a kvantite toho, čo nám ako hráčom urobí naopak radosť dlhé a predlhé hodiny. Veď uznajte sami, prejsť samotnú hru s úplne všetkými (navzájom sa nevylučujúcimi) questami a bez DLC mi zabralo okolo 150 hodín. A nenudil som sa, nebol som z hry frustrovaný, ale naopak nadšenie a zvedavosť z preskúmavania herného sveta a všetkých jeho veľkých a malých problémov ma držala prikovaného k monitoru po celý čas.

Atmosféra a stvárnenie sveta sú asi tie najdôležitejšie a najsilnejšie aspekty hry, spolu s výborne napísanými questami a dialógmi, kde sa ukazuje šikovnosť a nápaditosť autorov, pretože buď Vám podajú netradičnú zápletku alebo tie tradičné napíšu tak umne a rafinovane, že si jej tradičnosť buď to nevšimnete alebo Vás i tak zaujme. Spomínaná atmosféra sveta nevychádza len z graficky i niekoľko rokov po vydaní nádherne vyzerajúceho sveta, ale dopĺňa ju jeden z najlepších soundtrackov za posledné roky a malé detaily, ktoré dotvárajú ilúziu žijúceho sveta - striedanie dňa, noci i počasia, obyvateľstvo žijúce si svoj neľahký údel, rôzne scenérie a objekty, nesúvisiace s questami, ale existujúce len preto, aby ten veľký herný svet oživili a obzvláštnili. Hoci len na pár sekúnd, jeden screenshot. Alebo si ich ani nemusíme všimnúť a to by bola škoda. Vo Witcherovi sa netreba ponáhľať, práve naopak tým si človek zo zážitku uberá.

W3 je hardcore RPG. Nie preto, že by mal veľa štatistík, bolo treba extrémne plánovať a mať reflexy, ktoré by Vám závideli aj hráči Dark Souls. Práve naopak. Viete ho hrať relaxačne a bez stresu. Hardcore je však v tom, že Vás do seba ponorí na tie dlhé desiatky hodín, asimiluje Vás do svojho herného sveta a nepustí, hoci ten čas Vám nikto nevráti. Ale Vám je to jedno, pretože tých 15-20 hier, ktoré by ste si mohli zahrať za herný čas strávený vo Witcherovi 3 vo Vás i tak nezanechá také silné zážitky a príjemné spomienky - nostalgiu, ktorá začne v momente, ako sa objavia záverečné titulky. Možno i skôr. Witcher 3 je síce čas stratený, ale len preto, aby bol znova nájdený.

Pro: atmosféra, svieži a rafinovaný writing, hudba

Proti: len drobnosti, niekedy je menej viac - hra je miestami možno až zbytočne veľká, hlavne, čo sa týka secretov v Skellige

+40 +42 −2
PhoenixPhoenix
Dohráno
  • PC 80
Základní hru jsem dohrál za nějakých 70 hodin na obtížnost Krev a zlomené kosti. Snažil jsem se plnit každý "vedlejšák" a zakázku, na kterou jsem narazil, byť jsem cíleně neprohledával úplně celou mapu. Jediné, čemu jsem se úmyslně vyhýbal, byl Gwint (neříkám, že je špatný, jen jsem byl příliš líný pronikat do pravidel a taktiky).

Naprosto skvěle dopadla audiovizuální stránka a zejména díky ní (spolu s ozvučením) atmosféra celé hry. Jen na samotném začátku hry jsem se asi dvě minuty kochal výhledem z "balkónku" na Kaer Morhen.

Zaklínačskou ságu už jsem párkrát četl, takže mě celou dobu (v celé trilogii) velmi těšil přístup autorů. V jedničce návaznost na konec ságy, v trojce v podstatě "kopírování" dějové linii hledání Ciri. K tomu si přidejte spoustu setkání se "starými známými", zkrátka možnost interaktivně prožít Geraltův příběh. Díky animacím v rozhovorech se hra dostává blízko interaktivnímu filmu (v základní hře mi to nevadilo), animace jsou provedeny kvalitně, stejně jako jsou dobře zvoleny úhly kamery. Chápu, že někteří čtenáři mohou autorům vytýkat nekonsistenci s knižním světem, nicméně osobně mi to nevadilo.

Herní svět je obrovský. Geralt procestuje hrady, zámky, města, malebné vesničky, doupata, bažiny, rozvaliny, dokonce se od minule naučil i plavat a používat zaklínačské smysly ke stopování nestvůr či hledání vodítek při řešení questů. Nutnost jít někam po svých či jet na Klepně je výborně vyvážená s možností fast travel, takže jsem nikdy neměl pocit, že se "jen tak teleportuju po mapě" ani že jedu někam dlouho zbytečně.

Questy jsou totální špička. Je na ně možné narazit náhodou v divočině, dostat je cíleně od člověka ve městě na náměstí, nachomýtnout se k přepadení v temné uličce a následné záchraně NPC nebo cíleně číst vývěsky se zaklínačskými zakázkami. Mají velmi neočekávaný průběh, málokterý dopadá tak, jak by člověk na počátku čekal. Zadavatelé často nějakou část "skládačky" zamlčí nebo vyloženě lžou, Geralt se může rozhodnout přímo proti "zadání" daného questu. Nemálo z nich má své důsledky klidně o hodiny až desítky hodin dále. Celé hra je také plná různých drobných vtípků a easter eggů a fan service dosahuje vrcholu v opileckém questu s Lambertem a Eskelem.

První diskutabilní část gameplay jsou samotné boje. Jsou úplně odděleny od explorace, takže v nich není možno skákat nebo interagovat s objekty (což je obzvláště na houby, když člověk někam spadne nebo potřebuje vylézt na žebřík, případně si říká "kašlu na nepřátele, seberu předmět a utíkám"). Pohyb postavy obecně je pravděpodobně přizpůsobený gamepadu, má zvláštní setrvačnost a je nejen díky tomu je neohrabaný, v menu jde dokonce zapnout alternativní pohyb, ale ten má zase jiné problémy (právě hraji Dark Souls a to je stran pohybu postavy úplně jiná liga). Nejvíce je nemotornost bojů poznat při boxerských zápasech (problémy s kamerou, údery procházející kryty, chyby v hitboxech kdy Geralt klidně dostane ránu i když pěst skončila půl metru před ním). Při bojích navíc Geralt dělá náhodně různé (a hlavně různě dlouhé) piruety jako baletka, takže se dost obtížně něco plánuje. Boje se v podstatě celou dobu nijak zvlášť nevyvíjejí stran používaných technik, až na výjimky je nejlepší spamovat rychlý útok s příslušným mečem (protože pomalý je příliš pomalý) a uskakovat. Použitelnost kuše se limitně blíží nule (jediný skutečně důležitý moment užití kuše je při pasáži tutorialu, která se týká užití kuše). Nejzábavnější boj z celé hry ve smyslu strategického plánování a reakce na protivníka je s Vesemirem v tutorialu.

Vývoj postavy je velmi pestrý (bojové dovednosti, alchymie, znamení a další obecnější skilly), nicméně i tady je pár drobných ale. Je příliš pasivní (málo aktivních skillů, které by nějak měnily gameplay v soubojích) a na druhou stranu příliš překombinovaný (skilly nestačí odemčít, je třeba je dávat do aktivních slotů, na odemčení dalšího stupně skillu je potřeba povyšovat souběžně ještě jeden dva další, které třeba člověk vůbec nehodlá používat).

Největší problém hry je vyváženost. Ačkoli autoři aplikovali několik postupů dohromady, tak se jim přesto nepodařilo docílit vyvážené obtížnosti (ta má místo toho velmi klesající tendenci) a bohužel tím naopak vyrobili problémy další. Questy jsou natvrdo určené pro postavu na určité úrovni (v deníku se ona určená úroveň zobrazuje) a pokud je řeší postava na úrovni větší než je určená+6, tak za ně nejsou žádné zkušenosti (po patchích 1 EXP, bylo s tím spojeno dost nepříjemných bugů). V otevřeném světě se tak stává celkem často, že člověk narazí na quest, který už měl dělat dávno a z hlediska zisku zkušeností pak tento nemá smysl plnit. Výjimkou nejsou ani dva po sobě jdoucí questy hlavní dějové linie, kdy druhý má určený level o pět nižší než první. Podobný problém se týká nevyváženosti financí, kdy za zakázky člověk dostává v porovnání s cenou úplných banalit typu jídla směšné peníze, ale zato je možné ukrást a prodat téměř cokoli, jenže po prvních pár hodinách není za co utrácet. Crafting vypadá krásně, ale je hrozně překombinovaný a má nepraktické ovládání a craftit má smysl jen zaklínačské vybavení.

Nepřátelé mají level určený obdobně jako questy a nejsou za ně téměř žádné zkušenosti. Nejvíce jsem dostal snad 50 XP za nepřítele o deset levelů výše, běžné je tak 1-4 EXP (na další level je přitom potřeba 1000/1500/2000 dle aktuálního levelu postavy). Obtížnost bojů navíc více než cokoli jiného určuje rozdíl mezi Geraltovým levelem a levelem nepřítele (dokonce fungují i nějaké multiplikátory, které toto zohledňují) a dochází tak občas ke zcela absurdním situacím. Některé nepřátele prostě není možné porazit na daném levelu (autoři to "vyřešili" třeba jejich bleskurychlou regenerací), ovšem časem z nich úplně stejnou strategií a vybavením nadělá Geralt sekanou za pár vteřin.

Přes všechny výhrady hodnotím základní hru jako výbornou (datadisky mi přišly výrazně slabší, protože v nich díky absenci důležitých postav pro mě nefunguje onen fanservice, zato problémy s vyvážeností už tam opravdu bijí do očí) a u kolegů, kteří nejsou jako já zatíženi na herní mechanizmy, čísla a výpočty, ale dají spíše na immersion, se desítkám nedivím.

Pro: svět, audiovizuál, atmosféra, fan service, skladba questů

Proti: boje, vyváženost

+39
TarhielTarhiel
Dohráno
  • PC 100
Nie je zvyčajné, že posledný diel trilógie sa pokúsi zásadným spôsobom meniť formulu a pritom uspeje.

Mechaniky hier sa nejako zásadne v tretích dieloch nemenia a ťažisko jadra hry vtedy býva príbeh a to, ako dobre je dopovedaný. CDPR nielen že sa rozhodol zásadne zmeniť formát hry na dnes moderný open world, ale urobiť to zároveň tak, aby neutrpela rozprávačská zložka ich hry, pre nich tak významná.

Finálny výsledok je tak ohromujúci, že prvé dve hry vyzerajú v porovnaní s treťou ako skromné úvody do univerza – a to nielen dĺžkou, ale aj mechanikami.

Po dohraní vytúženej dvojky mal som ju roky kúpenú doma, no môj stroj ju nezvládal som sa okamžite vrhol na trojku. Čo bola chyba, lebo po chvíli hrania som bol z RPG žánru vyčerpaný a hru som dohral s prestávkami, medzi ktorými som potreboval iné žánre (Prey, Wolfenstein II: New Collosus).

Odkedy som sa dozvedel, že Zaklínač 3 má byť open-world hra, mal som obavy. Open-world hry sa mi nespájajú so silným naratívom, aký v Zaklínačovi prítomný je, skôr s mnohými kratochvíľami, ktoré človek môže vo svete robiť a častokrát dosť laxným, generickým hlavným questom, ktorý je mnohokrát zatienený oveľa kvalitnejšie a lepšie napísanými vedľajšími úlohami (Napr. celá dejová línia pre cech zlodejov z Oblivionu).

Naozaj som si nedokázal predstaviť, ako by sa dal skĺbiť otvorený svet s nerozriedeným príbehom, a svet by zároveň nebol zbytočne veľký a nudný (rozumej prázdny).

Preto, keď som trojku spustil, čakal ma šok: herné mechaniky boli oveľa robustnejšie, než v ktorejkoľvek z predchádzajúcich hier a niekoľko prvých dní som sa strácal v UI, než som si zvykol, čo všetko sa kde nachádza a ako sa s tým pracuje.

A druhý šok bol – hra ma nechytila. Nevedel som jej prísť na chuť. Nevedel som pochopiť, čo sa na nej ľuďom páči, keď už prvá oblasť mi prišla prázdna! Svet tu bol, boli tu nejaké zaujímavé miesta, ale minimum questov na očividne zaujímavých miestach – až kým som nepochopil, že človek má hrať hlavnú dejovú líniu a pomaly sa posúvať v príbehu, a zároveň si popritom odomykať a plniť tie vedľajšie.

Niektoré vedľajšie questy sa odomknú totiž až keď sa človek posunie ďalej v hlavnej, no najmä vás hlavná dejová línia povodí skoro po celej mape a človek akosi tak automaticky plný zákazky a questy v okolí – veľký rozdiel oproti všetkému, čo som sa pri hraní RPG za celý život naučil (najskôr plň vedľajšie questy až potom sa vrhni na hlavnú dejovú, lebo v istom úseku sa môže stať, že niektoré vedľajšie už nebudeš môcť dokončiť) – až keď som hru začal hrať takto (čo bolo v skutočnosti až na Skellige), hra ma začala naplno baviť a konečne som sa aj ja cítil zavalený questami a nevedel som si vybrať, kam skočiť skôr.

Je to jednoduché a geniálne riešenie, až sa čudujem, že doteraz nikoho nenapadlo!

Ďalšia vec, čo ma odzbrojila, bola kvalita postáv – nielen, že sú dobre napísané a nadabované (hru som hral s anglickým dabingom ale ten poľský má skutočne svoje (naše) čaro), ale aj interakcia s nimi bola iná než v ostatných hrách, veľmi organická – ak ste stretli nejakú postavu, bolo veľmi dôležité, v akej situácií to bolo, čo vám daná postava hovorí a AKO vám to hovorí – a na základe toho ste si mali odvodiť, akú odpoveď a koľko jej toho máte povedať – toto som pri iných hrách nezažil a jediná, ktorá sa o niečo takéto pokúsila, bol Deus Ex: Human Revolution.

Ako už býva u hier z CDPR zvykom, obyvatelia majú svoje životy a počas dňa pracujú, a keď prší, idú sa schovať. Taktiež sú tu vedľajšie questy, ktoré zásadným spôsobom ovplyvnia ten hlavný a dopad niektorých uvidíte až za nejakú dobu a poriadne si rozmyslíte, ako sa zachováte, i keď niektoré sa opakujú: pamätám si jeden-dva questy, ktoré už v podobnej obmene boli vo W1 alebo W2.

Rovnako ako v questoch som bol na počiatku stratený v Gwente – zmena kociek na kartovú hru rozhodne hre prospela, po dvojke to už chcelo sviežu minihru a milo prekvapí, že tvorcovia si dali námahu s vytvorením hry, ktorá je v knihe len letmo spomenutá. Sprvu som sa v nej strácal, nerozumel som jej a preto ma nebavila. Akonáhle mi ale kolega v práci (ďakujem, Pepo!) vysvetlil základy, nazbieral si lepšie karty a pochopil, ako sa má taktizovať, chytila ma – obľúbený balíček: Severné kráľovstvá (stratený som sa cítil taktiež preto, že asi druhý človek, s ktorým som hral, bol Nilfgaardsky šlachtic, ktorého nájdete v parčíku vo Vizime – čo som sa ho zúfalý snažil niekoľkokrát poraziť, a bezúspešne! – aj tu mi kolega musel vysvetliť, že má jeden z najlepších balíkov v hre a musím za ním prísť neskôr).

Nepamätám si snáď jediný fetch quest, jedinú vatu – každý jeden z nich bol umne napísaný a pri niektorých som si prial, aby boli dlhšie.

Oceňujem zmeny, ktoré nesedia s knihami, no robia hru príjemnejšou na hranie – okamžité požitie odvarov počas boja, ich automatické dovyrábanie počas meditácie...

Hudbu som si obľúbil dávno predtým, než som rozohral hru – stiahol som ju okamžite po vydaní, v dobe, keď som ešte na W3 nemal mašinu a išla u mňa vtedy v podstate non-stop. Percival slovanské vokály luxusné, ambientná muzika príjemná – asi mnohí majú hneď niekoľko obľúbených pesničiek zo soundtracku. Uvítal by som, keby tam pridali aj ambientné piesne, ktoré v oficiálnom OST nie sú.

Je niečo, čo sa mi aj nepáčilo? Ale áno, je:

- chýbalo mi tam uzatvorenie Iorvethovej a Saskiinej dejovej línie. Iorvetha tvorcovia plánovali, no kvôli zmenám v questoch sa ho nakoniec rozhodli neimplementovať, nemali v príbehu pre ňho už miesto

- neprítomnosť Saskie si uvedomili, a tak jej príbeh dokončili aspoň vo forme komixu

- nedokončená Devil´s Pit lokácia

- stále si myslím, že quest, kedy Geralt nachvíľu infiltroval Divoký Hon a zajazdil si s ním, tam mal svoje miesto. Nechýba vám, pokiaľ o ňom neviete – akonáhle sa o ňom dozviete, tak vás to škrie

- aj ja som jeden z tých, ktorému vadili otázničky na Skellige, pokojne mohli zmenšiť ich počet na polovicu – bolo ich zbytočne veľa, ich obsah za námahu nestál a nebavilo ma ich vyberať, lebo harpyje mi skoro vždy rozbili po pár pokladoch loď a musel som hľadať novú a plávanie na miesta bolo zdĺhavé – harpyje mi inak svojou otravnosťou pripomenuli Cliff Racerov z Morrowindu – aká úľava bolo prechádzať sa po Solstheime, kde vás neotravovali!

Toto všetko by sa dalo upraviť formou patchu a aspoň niektoré veci z vyššie spomenutých chcú adresovať niektoré módy (Devil´s Pit Mod).

Hra je inak dobre optimalizovaná a za celú hru som narazil na asi len 3 chybné questy – V Skellige sa mi nechcel začať rozhovor s kováčom, ktorému som niesol zvesť o stave jeho rodiny, kým som sa v Kaer Trolde nevyspal; v Kaer Morhen bolo jedno dúpä príšery, ktoré, ak ste ho našli, quest sa úspešne skončil. Ak ste po skončení našli ďalšiu stopu, ktorá k nemu vedie a preskúmali ju, quest sa znova otvoril a už nešiel dokončiť. Samozrejme, stačilo loadnúť save z pred 5 minút a tú stopu prezrieť pred dokončením – kiežby všetky open world hry obsahovali len takéto chyby.

No a nakoniec som sa trochu strácal na úplnom konci, kedy Ciri po boji s Caranthirom z ruky zmizol Zirael, aby sa objavil v rukách Geralta a ten ho následne stratil (kde?) a musel jej nechať vykovať nový :) Taktiež som si všimol, že Ciri v záverečnej animácií má medailón, ktorý jej strhla ježibaba a ušla s ním – a taktiež že jediný koniec, kedy tú ježibabu zabijete, je ten najhorší. Možnosť zabitia poslednej z troch sestier by som ocenil v každom z koncov, kedže CDPR si dal puntičkársku prácu s tým aby ostatné, omnoho menej dôležité dejové línie dostáli svojho konca.

Ale toto všetko sa drolí pod monumentálnym záverom príbehu, ktorý je proste epický.

Iné predlohy si môžu len želať, aby boli rozšírené s takou citlivosťou a úctou k pôvodnému materiálu, ako tu.

Odpustím si teoretické hádky o tom, či je Zaklínač 3 skutočne open-world hra, kedže má niekoľko „menších“(obrích) máp, namiesto jednej veľkej – Bethesdie hry majú oproti nemu oveľa menšie mapy s množstvom loadingov interiérov a nikto im označenie otvorený svet neupiera ;)

Hra desaťročia? Absolútne nie, toto je hra, ktorú si budete pamätať na celý život, pretože znamená zmenu paradigmy, kedy sa tvorcom podarilo vytvoriť open-worldu hru, no pevne zviazanú príbehom, kde konkurencia oproti dialógom, voľbám a dôsledkom bledne na každom kroku, grafiku, organický a žijúci svet nevynímajúc.

Pre mňa rovnaká revolúcia ako kedysi, keď som si prvýkrát zahral System Shock 2 a uvedomil si, akú potencionalitu hry v sebe skrývajú.

Viem, že mnohí opúšťajú hru s tým, že majú pocit prázdna a že len tak skoro niečo také nepríde. Ja ju opúšťam šťastný, lebo CD Projekt Red výborne uzavrel osudy svojich postáv a spokojný som o to viac, že je to koniec ich príbehu – veľmi často býva v hernej brandži bežné, že firmy doja svoje značky až do bodu, kedy ani vlastní fanúšikovia o ne už nemajú záujem. Som veľmi rád, že v CDPR sa tejto chyby vystríhali, a radšej použijú nadobudnuté skúsenosti na novom, úplne inom univerze :)

Aj pre nich je to určite vítaná zmena.


PS: Toto všetko píšem predtým, než začnem (a dokončím) Krv a Víno. Vôbec nepochybujem o tom, že to bude rovnako dobré, ako všetko doteraz.


Po dohraní hlavnej hry + HoS hry sa blížim 200 hodinám (182), teda s posledným datadiskom tých necelých 300 pokojne dám.

A áno, aj ja som tým Yennefer :)

Pro: majstrovsky napísaný a skvelo uzavretý masívny, epický a košatý príbeh Geralta z Rivie&spol, Gwent, prvá hra s otvoreným svetom a nerozriedeným príbehom v ňom, dizajn pozvoľného dávkovania vedľajších questov popri hlavnom, hudba

Proti: neuzatvorená dejová línia s Iorvethom a uzavretá dejová línia so Saskiou mimo hry (v komixe), nedokončená Devil´s Pit lokácia vo Velene, nemožnosť zabiť poslednú z ježibáb v každom z koncov

+39
VurhorVurhor
Dohráno
  • PC 95
Nikdo. Absolutně NIKDO z vás na téhle databázi nemá ani ponětí o tom, jak nesmírně jsem kvůli téhle hře trpěl. RPG miluju celým svým srdcem, ty s dobrým příběhem, hudbou a atmosférou obzvlášť. Plus svět Zaklínače vždy patřil mezi mé nejoblíbenější v žánru fantasy. Pak vyšel třetí Zaklínač, což mělo skoro stejný efekt jako když třetího dne povstal Ježíš z mrtvých. Všichni byli blažení. Hra se doslova topila ve chvále. Zde na databázi sesadila z trůnu legendární Mafii, což jsem do té doby považoval za nemožné. Dokonce i několik přísně hodnotících uživatelů tomu dávalo ultra vysoké hodnocení. A já si jí zahrát nemohl, protože můj noťas byl starý páprda. Mohl jsem jen sledovat ostatní jak to hrají a jak z toho maj druhé Vánoce. (Bylo to horší než tenkrát na gymplu sledovat holku, do které jsem byl zabouchlý, jak chodí s jedním naprostým šmejdem. A to už je co říct.)
Ale pak haleluja! Stejně to byla jen otázka času...

Třetí Zaklínač je jednoznačně nejlepší z celé trilogie. Zejména protože do sebe naprosto skvěle kombinuje věci, které fungovaly v dílech předešlých, plus je ještě vylepšuje. Po ohlášení, že se bude jednat o open world, jsem se upřímně začal strachovat, protože takovýhle přechod může většinou negativně postihnout kvalitu postav, příběhu a jeho odvyprávění (tímto zdravím Gothic 3). Ale obavy to byly věru zbytečné. CD Project Red jsou prostě borci. Právě jim, malému nezávislému slovanskému studiu se povedla nevídaná věc, kvůli které mohou RPG giganti jako Bioware nebo Bethesda jen závistivě prskat - tedy že vytvořili rozsáhlý, atmosférický a překrásný svět, který je radost prozkoumávat, ve spojením s parádním příběhem, jež je napínavý, výborně napsaný, plus s množstvím úžasných postav a charakterů. A to vše mohl hráč prožít v kůži Řezníka z Blavikenu, kterého v tomto úžasném světě čeká habaděj práce.

V první řadě (třetího odstavce) musím říct, že ovládání se velice zlepšilo. V druhém Zaklínači, jehož fandou upřímně nejsem, jsem se často cítil jak ve svěrací kazajce, zde je to hezky plynulé a víc free. Plus sám Geralt nikdy nevypadal líp. I když po nějaké době hraní jsem ovšem musel najít a nainstalovat mód, díky kterému měl permanentní strniště. Sorry, ale já prostě NESNÁŠÍM fousatýho Geralta. O neméně úžasnou práci si tvůrci dali i s jeho parťáky. Konečně zde totiž uvidíme postavy Yennefer a Ciri, přičemž implementace jejich knižních charakterů do samotné hry je fakt přesná. Yennefer je opět onou pyšnou a chladnou mrchou, která však má pro Geralta místo v srdci, plus Ciri je zas tou lehce idealistickou sympaťačkou, jejíž vztah s Geraltem hra zvládla taktéž parádně. A ty cut scény... olalá. Taková bitva na Kaer Morhen byla vyloženou slastí, podobně jsem se cítil při prvním hraní Suicide Mission v ME2.

Téměř každý side quest je zde výborný. Ještě nikdy jsem neviděl RPG, které by si na nich dalo tak záležet. Jsou po většinou nesmírně originální, podmanivý, mnohdy zábavný. CDPR zde opětovně skvěle vystihli ducha Sapkowskiho světa, což se odráží i v excelentně napsaných dialozích. Nemilosrdná rozhodnutí taktéž hráče učí, aby nad svými odpověďmi přemýšlel. A to pokud možno pořád. Nevím, zda si to tvůrci uvědomili, ale tím v podstatě posunuli role-play element na hranici geniality.

Hlavní příběh není nijak zvlášť složitý (najdi Ciri a poraž Hona), nicméně jak řekl John Lock ze Ztracených: ,,It´s not about a destination, Jack. It´s about a journey." Geraltovo hledání po Ciri se totiž pojí s několika dalšími příběhovými liniemi, které jsou vyloženě fantastický... Celá dějová linka s Krvavým Baronem a jeho ženou je naprosto famózní zážitek, který je hoden místa v Sapkowskiho povídkových knihách. Dokonce bych i řekl, že spoustu původních povídek hravě překonává. Novigrad je jedno z nejlepších RPG měst, co jsem kdy viděl - když jsem si ho zprvu procházel, říkal jsem si, že se mi sice líbí, ale po obsahové stránce působí tak trochu prázdně, nezdálo se, že by tam bylo mnoho side questů. Omyl. Město jich má plno. Jsou velice chytře ukryté u questů hlavních, v rámci kterých si v nich zkusíte všemožné... typický nádech městského podsvětí, politikaření se starými pardály (Dijkstra je jedna z nejlepších postav btw), nějaké to vyšetřování (quest se sériovým vrahem, brrr), plus i trochu té zábavy. Ať už v náručí nějaké kurtizány, či nad partičkou gwintu, nejlepší mini hry, co jsem kdy ve hrách viděl.

Taktéž bych chtěl zmínit věc, kterou jsem alespoň já osobně považoval za docela zajímavou. Geraltovu amnézii jsem v předchozích dílech chápal jako takovou pomocnou ruku pro lidi, kteří nečetli knihy a v onom světě se nevyznali. Čekal jsem, že W3 bude v tomto trendu pokračovat, ale nebylo tomu tak. Geraltova paměť se zde plně obnovila, přičemž mnoho postav z knih už hra důkladněji nepředstavuje. Jako kdyby CDPR říkali svým knihami nepolíbeným hráčům: ,,Tak. Konec. Pusť mi tu ruku, už ses po dvou hrách rozkoukal, tak už ti toho nemusíme tolik vysvětlovat. M´kay?"
A hudba je kapitolou sama o sobě. Percival tý hře dodal už tak velký koule. Vtipný však je to, že můj úplně nejoblíbenější zpívaný track ani nepochází od nich. Widow-Maker je v mým výběru už léta. Bylo moc fajn ho konečně slyšet i ve hře.

Hra se ovšem neobešla bez svých záporů - pro mě osobně byl úplně největším negativem asi onen neuspokojivý a občas přestřelený skill tree. Prostě mě neoslnil. Kdykoliv jsem postoupil na další úroveň, měl jsem z toho radost vždycky spíše z toho důvodu, že si budu moct vykovat nějaký nový vybavení, na skill pointy jsem pak začal zapomínat. Je tu pak i určitá nerovnováha, třeba kombinace skillů "Undying" a "Gourmet" činí z Geralta zcela neporazitelného terminátora, který pak lehoulince rozseká v podstatě úplně každého. Pak to jsou naštěstí jen otravné drobnosti, z těch hlavně převládají Geraltovo nožičky ze skla (už nevím, kolikrát jsem vykřikl: ,,Do prdele!", když se Geralt po pádu rozflákal na hadry), plus všechny ty debilní svíčky a lampy, u kterých se Geralt při rychlém vykrádání obydlí nějakého nebohého vesničana vždycky na vteřinu a půl zastavil, aby je zapálil.

Zaklínač 3 je definitivně nejlepším RPG od dob Baldur´s Gate 2. V rámci toho můžu hrdě říct, že se jedná o třetí RPG, kterému dávám parádních 95% (pocta, kterou poprvé dávám nějakému RPG, které nestojí na Infinity Enginu). To čekání za to stálo. A já se těším jak blecha, až to jednou zase sjedu celý.
Smekám. Ta chvála je věru zasloužená.

Co se mého konce týče... dostal jsem ten, ve kterém se Ciri stane císařovnou. Zprvu jsem z toho příliš nadšený nebyl, ale pak jsem se na youtubku podíval na zbylé dvě zakončení, přičemž rázem jsem dospěl k názoru, že mi to vyšlo vlastně hezky. Bad Ending je prostě Bad. Ten nikdo nechce. A Ciri zaklínačkou mi oproti císařovně přijde víc odbytý, plus nemá takový emocionální náboj. Navíc končí až moc hezky. To mi prostě do toho Sapkowskiho univerza nesedí.

Ještě jako bonus přidávám menší seznam několika rozhodnutí, které jsem během hraní učinil...
- Romancoval jsem Yennefer. Sorry Triss, kdybych nečetl knížky, možná bych zůstal u tebe, ale nejde to, drahá.
- Propustil jsem Lesního ducha, což na konec vyústilo ve smrt Barona a jeho ženy. Tvrdá porážka :( Holt jsem v rámci touhy pomoct sirotkům nebezpečně zariskoval. Nečekal jsem, že to bude mít tak drsný následky.
- Zkurvysyn Junior ušetřen. Moc si tím nepomohl.
- Radovid zavražděn, Dijkstra zabit. To mi bylo líto. Ne Radovida, Dijkstry.
- Cerys vládne na Skellige.
- Na Kaer Morhen mi to všichni přežili. (Až teda na toho Vesemira)
- Nilfgaard vyhrál válku.

Jo, a jestli to někdo hrál s tímhle účesem, zaslouží si tři dny klečet v hlubinách Křivušských blat a povinně po každé hodině zakřičet: ,,Nasrat na Paní lesa!" A jestli to ten daný jedinec přežije, nechť při dalším hraní dostane druhou šanci.

Pro: Příběh, atmosféra, hudba, hratelnost, gwint, svět

Proti: Skill tree, pak jen drobnosti

+39
MaximusMaximus
Dohráno
  • PC 100
Čekání na třetího Zaklínače jsem si zkrátil přečtením všeho co jsem ze světa Geralta z Rivie našel. První dvě povídkové knihy (mé oblíbené), pětičlenný ságu, Bouřkovou sezónu i komiks od Dark Horse. Bylo to všechno dobré čteníčko a na hru jsem byl připraven. Zaklínač 3 - Divoký hon mně nadchl. Je promakanej na každém jednom místě.

„Roky tvrdého výcviku na Kaer Morhen se ti konečně vyplatily. Porazil jsi skoro všechna vycpaná zvířata.“ Yennefer

Svět je velkej, krásnej a má svou neopakovatelnou atmosféru. Je různorodej a Geralt v něm navštíví kromě jiného bažiny Velenu, zmrzlou půdu špičatých ostrovů Skellige (kde som sa cítil ako doma vo Vysokých Tatrách a už ostávalo zvolať len - Dunčó, zase si si hubu namáčal v žinčici ty papľuh nedonosený, bodaj by si s Tebou medveď riť vytrel), moderní a zkažený Novigrad, lesy plné doupat bestií a hladovejch vlků. To prozkoumávaní světa je největším kladem celé hry. Tábory banditů, množství úkolů v osadách chudého lidu ve všech koutech světa a tajemství skrytých pokladů. Jedinej mínus světa je ten, že se v něm neděje nic náhodního. Žádné náhodné útoky monster na osadníky, žádné bitky mezi monstry o kořist nebo území, žádné boje znepřátelených vojsk, prostě jsem na svejch potulkách nemohl zažít nic náhodného. Všechno bylo předem připravené. Každopádně mě to ale bavilo převelice.

„Kapusta a lejna chodí vždycky v páru, jedno tlačí druhé. Perpetuum mobile.“

To, jak je hra napsaná, je takový malý zázrak. Někteřé scény (chlastačka na Kaer Morhen) se radí k tým nejvtipnějším a nejlépe vymysleným scénam jaké jsem v hrách viděl. Množství vedlejších questů je napsáno s takovou péčí, že jsem snad lépe napsaný questy v RPG hrách nehrál. Někteřé scény a jejich scenář by vyčnívali i v knihách. Potešilo množství všemožných odkazů na události knižní ságy a taktéž více postav z knih, kteřé se do hry podívali. Například takovej Zoltan, všechno co ze svý nevymáchaný huby tenhle trpazlík vypustí je perla a mohlo by se to tesat do kamene. Hlavní příběhová linka mohla být spracována lépe, ale nakonec jsem z ní byl dostatečně potěšen. Vedlejšáky ale bavili o něco víc.

„Příště vám ty posratý haksny urvu a do řiti vám ich zarazím tak hluboko, že vám palce z huby polezú!“ Zoltan

Grafické spracováni je excelentní a momentálně je to rozhodně jedna z nejlépe vypadajících her a jěště nějaký čas bude. Ty barvy jsou úžasný, sluneční paprsky malují své vlastní obrazy, květiny na loukách svítí jasnými barvami a tak dále. Je se prostě na co koukat. Hudba je také na špičkové úrovni a takové The Fields of Ard Skelligje jedna z nejhezčích a nejsilnějších písní, jaké jsem v hrách slyšel. I z obyčejné hospodské písně spravili autoři něco víc a Priscilla's Songje také nezapomenutelnou částí hry.

Já jsem nadmíru spokojen a když se nad tím zamyslím, propracovanější hru ve všech směrech jsem snad nehrál. Plně zasloužených 100%.

Dalo by se o této hře psát jěště mnoho vět, ale kdo by pak tak dlouhej komentář čet? Budu rád, když si přečte někdo i tohle.

P.S.: A nemůžu zapomenout na všudepřítomné nahotinky, které opět potěšily a dodávají hře to správné koření :)

Pro: Já vám nevím...je toho fakt moc, přečtěte si koment

Proti: Pár drobnosti...naleznete je v komentu

+37
pajmičpajmič
Dohráno
  • PC 80
Místní kolegové již nepřekvapivě sepsali slušnou dávku VELMI pozitivních komentářů a hru jsi očividně patřičně užili. Jak se může dívat osoba nezaujátá a knižní předlohou nepolíbená na toto dílo od Polských vývojářů dívat?

Witcher 3 je obsáhlá a dlouhá hra, tudíž by to měl reflektovat i onen komentář. Rozdělím ho na části, které se budou věnovat jednotlivým aspektům hry od nejlepší po nejhorší aby jsme v tom neměli guláš.

SIDE QUESTY - S těmi je tu zacházeno se stejnou pečlivostí jako s questy hlavního příběhu. Spousta z nich se vrství do několika podkapitol. Ty jsou jak režisérsky, tak i scenáristicky vedeny s velikou pečlivostí. Upřímně mě některé vedlejšáky dokázali upoutat více, než main story, který tu hraje skoro až druhé housle. Příběh Rudého Barona, quest o následníkovi trůnu Skellige nebo i takový blbosti jako "přines mi moji pánev z mýho baráku měly v sobě určitou substanci, takže ve výsledku tu máme hru, která v tomto ohledu zasazuje tvrdé K.O. své konkurenci v oboru RPG.

DESIGN SVĚTA/ART DESIGN (nezahrnuje hrubou grafickou prezentaci) - Svět je velký, opravdu velký a vypracován do obdivuhodných detailů. Počet druhů assetů (trávy, keřů, stromů, kamenů atd.) je vskutku rozmanitý, což dává světu vizuální pocit uvěřitelnosti i za jasného faktu, že se jedná o Fantasy svět a to je úspěch sám o sobě. Do toho si připočtěme skvělou práci se světlem, které je občas trochu předimenzované, ale v kontrastu s realisticky vytvořeným světem dokáže prezentovat působivé scenérie. Trochu škoda, že ho tvůrci neosídlili větším počtem zvěře, jelikož takto působí (pokud nepočítám osídlená města a vesnice) trochu opuštěně.

Největším triumfem je ovšem velkoměsto světa W3 "Novigrad" překvapilo mě kolik postav se někdy po ulicích pohybuje a zároveň mě udivilo, že si taková majestátnost, jakou Novigrad je nebere tolik z výkonu vašeho PC.
Postavy chodí v noci spát a ráno vstávají do práce, ale jinak jsou jejich aktivity fixní (spratek stále tancuje na tom samém místě, děvče stále pere atd.) nepostřehl jsem, že by se lidé ukrývali před deštěm (jako v osm let starém prvním díle).

HUDBA/DABING/ZVUK - Třetí díl si v tomto ohledu stále drží svou pomyslnou kvalitativní laťku. Hudba se koncepčně dost změnila a spíše mi v mnoha ohledech připomínala Fantasy typu Skyrim. Ony jedinečné tony a jasné slovanské téma z prvního dílu jsou podle mě nepřekonány stejně jako epické chory z dílu druhého. Trojka přinesla trochu moc hekání na můj vkus, což ale nezabránilo tomu, aby jsem si našel své oblíbené kousky:
Hunt or Be Hunted
Ladies of the Woods
Geralt of Rivia

Na druhou stranu mě zklamala implementace hudby do cutscén či gameplaye. Z 90% byl zvolený hudební motiv naprosto nevhodný např. při finální scéně, kdy z nebe padají žhavé cosi, všude je chaos a vy uprostřed toho všeho projíždíte tryskem na koni a ono vám do toho hraje "tada tada da bum" jak tempo pro ukolébavku s nevýraznými nástroji a roztahanou kompozicí. V tomto ohledu stále poláci na svou konkurenci výrazně ztrácí.

Dabing je nejlepší v celé sérii, hlasy padnou na valnou většinu postav. Občas se mi zdálo, že herci až moc tlačí na pilu při imitaci přízvuků, kterých je tu sakra požehnaně.
Občas tu jsou taky problémy s normalizací hlasů dabérů tzn. jednou mluví potichu, potom zase nahlas i když by měli mluvit potichu a obráceně, což by se u tak velkého titulu dalo prominout, kdyby se nepsal rok 2015. Geralt je vynikající, Ciri se svým anglickým přízvukem též hraje dobře.

Ozvučení je perfektní. Burácení větru, déšť, bouře, chůze po různých typech povrchu, jízda na koni....jednoduše nemám výhrad. Tady si páni zvukaři vyhráli.

GRAFIKA/EFEKTY/MODELY POSTAV - Tady to je pro mě trochu rozporuplný i přesto, že jsem typ, u kterýho hrajou grafický hody křoví na podiu. Jak už jsem předeslal, hra dokáže někdy ukázat věci, ze kterých se vám vypaří moč z měchýře, ale i přes to jsem dost často narážel na ohyzdný textury a stromy připomínajíc spíš koště vysloužilé uklízečky. Voda byla i při bouři skoro klidná jako zrcadlo a efekty blesku, jako by je někdo vystřihl a nalepil na oblohu. Na druhou stranu modely postav jsou vynikající, obzvláště detaily xichtů, vousů a vlasů. Jejich mimika pak dá vědět, že se ozývá next-gen, jelikož emoce, které postavy ukazují jsou celkem jasné a nepůsobí směšně.

SOUBOJOVÝ SYSTÉM (meč, kůň, pěstní souboje) - Tady narazila kosa na kámen, poněvadž jak se již z prezentovaných ukázek prokázalo, autoři moc se svým soubojovým systémem nepohnuli. Pravda, je to více dynamický díky většímu počtu animací, ale přesto mi nic nebrání to označit za "Roll and Hopping" simulator v 2.0. A pravda, rozkrajování, upalování monster či dekapitace banditů dokáže být někdy sakra uspokojující a jak postupujete hrou kotoulů ubývá. Ovšem je tu mnoho jiných faktorů, které Geraltovi za jeho cestě za slávou podráží nohy. Třeba naprosto nevyvážená obtížnost.

Započal jsem hru na obtížnost "Sword and Story" přičemž to někdy bylo jednoduchý a jindy jsem dostal slušně na prdel. Jenže jak jsem leveloval a leveloval a nabíral jsem skill boje ve stromu schopností, všechno bylo jednodušší a jednodušší a já jsem byl nucen obtížnost navyšovat až na tu nejtěžší bez ohledu na taktiku v boji. Jediné, co se mění v obtížnosti je počet HP nepřátel. Někdy je to dokonce řešeno tak, že pokud je "Boss" vyšší level, než vy nemůžete mu ubrat žádný život, což nepovažuji za zcela úžasné.

Pak je tu dost ošemetná kamera, která zvlášť v uzavřených prostorách dělá pěkný divizny. Geralt někdy místo toho aby prostě rychle seknul měčem tancuje jako nadržená baletka na kokainu, což při začátcích zapříčinilo to, že nepřítel mě zasáhl dřív, než já jeho. Souboje na koních jsou OK, ale jsou děsně jednoduchý. Geralt je na koni jednoduše OP, což opět svědčí o prapodivném balancu obtížnosti. All in All combat není hroznej, ale ani výbornej. Chybí mu vyváženost a celkově trpí stejnýma problémama jako dvojka.

Jiná kapitola jsou pěstní souboje a už asi chápu proč se ve dvojce rozhodli z toho udělat trapný QTE. Ten kdo hand to hand kombat vymýšlel by potřeboval natřít varle medem a nechat ho vyset za ruce nahýho nad hnízdem utopenců. Je to totiž T.R.A.G.I.C.K.Ý. neexistuje žádná taktika pouze "vyblokuj a zaútoč" pořád a pořád dokola bez ohledu na level. Detekce úderů (pokud se to dá tak nazvat) je retardovaná...není absolutně problém, aby vás protivník zasáhnul, i dkyž je dva metry od vás. Naopak vy se ani nemusíte na nepřítele dívat. Několikrát se mi stalo, že jsem díky "SKVĚLÝ" kameře dal na dršku vzduchu. Přesto to hra, ale nějak uznala jako úder. Deset let starý Fable to dělalo líp, tak proč to je tady tak blbéé?.

PŘÍBĚH/POSTAVY/ROZHOVORY - Příběh dělá co může, aby se vyhnul klasickýmu klišé o záchraně světa, čemuž se nakonec stejně nevyhne. Tak či onak pátrání po Ciri mělo své světlé i stinné stránky, stejně tak i kvalita scénáře. Např. Scéna s se Zaklínačema, jenž později byli nasáklý jak houba na mytí byla fenomenální. Obrana Kaer Morhen byl pro mě asi nejlepší okamžik v celém příběhu. Geralt je napsán skvěle, Ciri je výborná, stejně jako několik dalších. Problém ale je v tom, že postavy jsou, tak trestuhodně nevyužitý. Rozhodně bych si netroufl říct, že se jedná o konec trilogie. Knížky jsem nečetl. Hodně postav jsem prostě naznal....nebo ještě horší je, když někoho potkáte a on na vás "Háá Geralte! Rád tě zase vidím ty stará vojno!" A já na to "eehm jasně. Nazdáár! Kdo, že si?" To je pro mě problém, protože at už je kvalita scénáře sebelepší já se prostě nemůžu s postavou z žít. Stejně je na tom Geralt. Ten je prostě Geralt a nic to nezmění, což někomu vadí a někdo to zase upřednostňuje. Je to hodně subjektivní. Já jsem radši, když mám na výběr, když si tvořím postavu podle sebe a to mi Witcher série prostě nedává.

Co se romantické stránky týče vybral jsem si Triss. Ano, pro čtenáře to může byt asi nevětší dilema z celé hry. Pro mě však byla Triss jasná volba, jelikož jsem se s holkou dokázal v minulých dílech dostatečně sloučit.....doslovně :)
No, a co mi nakonec bylo odměnou? Odhalenej zadek, docela vtipná "sex" scéna, pár krátkých konverzací a obrázek na konci....WTF?? Absolutně žádnej rozvoj vztahu, prostě fak jůů tady nejsi v Kanadě Honzíku.

EKONOMIKA/CRAFTING/NEPŘÁTELÉ - Druhů monster je tu obdivuhodné množství, stejně jako počet receptů, lektvarů, mazadel, žrádla, bombiček, které jsem díky obtížnosti skoro vůbec nevyužíval...BALANC, chybí nám BALANC soudruzi! To ale nezastře fakt, že si v tomto ohledu dali opravdu kluci Polský práci a opět v tomto aspektu asi těžko najde konkurenci. Monstra jsou výjimečná a každá potvora má své slabiny, které jsem stejně později ignoroval díky obtížnosti BALAAANC...chybí BALANC!!
Počet předmětů, které se dají kraftovat je též mnooho....ale má to háček...už jsem se zmínil, že hře chybí BALANC?? Tak teď pozor. Teď přijde to nejhorší.

EKONOMIKA je naprosto rozbitá a nefunkční. A je to jedna z mála věcí, který jsou objektivní, ale nikdo o ní nemluví. Proč tomu tak je? Díky jednomu nedostatku. Díky věci, kterou má Skyrim, Fable a mnoho dalších. Ta věc je ochrana proti přelootování.
Ano, nikdo kromě pár stráží venku vás nesmí vidět jak čorujete, což není zase takový problém, protože většina stráží stojí na místě. Všechna osídlení, baráky, chajdy, hrady, boudy se dají bez problémů vylootovat, vybrabčit "Ahoj, jsem Geralt. Odmítl jsem vaše peníze, jelikož nejsem materiální svině, ale vaše stříbro, jídlo a suroviny si mile rád vezmu. Díky, přeji hezký umírání hlady v rodinném kruhu"

V praxi to znamená, že v půlce hry jsem nevěděl co se všema těma krámama dělat. Tak co udělat? Prodat to! Prodat, meče, výzbroj, jídlo, šperky, vzácný materiály a nakonec skončím v kapse s víc jak 18 000 korunami společně s desítkama vzácných materiálů a run. Můžu si vykraftovat co chci za pakatel a pokud mi náhodou chybí materiál můžu si ho u kováře koupit a následně mu prodat 10 mečů, který jsem vylootoval od banditů...no harm done jsem bohááč.
Stovky kusů žrádla, stovky kusů pálenky= neomezený počet lektvarů= prachy, jednoduchý souboje a zabitý Witcherovský kontrakty, ze kterých máte ze začátku slušný obnos peněz a XP. Jenže proč bych se měl zabývat kontraktama, když je ze mě potulná, fantasy verze Andreje Babiše?? Proč taková prokotina zabíjí tolik cool věcí na týhle hře? Proč to nikdo nekritizuje? Proč se nad tim vůbec rozčiluji jako děvka bez výplaty?

Rozhodnutí, která byla devízou jedničky a dvojky tu nejsou nějak vyrázné. Postřehl jsem jen párkrát nějaký malý dopad rozhodnutí během hry. Mimochodem, pokud nemáte save z dvojky, tak jste nahraný. Hra vám dá možnost si skrze rozhovor "vytvořit save", který se skládá jen z 5 vetších rozhodnutí, které si vyberete. Např. pokud se ve dvojce vydáte na cestu Iorvetha ve trojce o něm nepadne jediná zmínka..The fak??
A to není jediný příklad. Zkrátka si CDPR usmyslel "proč by jsme se měli dělat s tolika proměnnýma v příběhu, když je stejně konec? On nás za to stejně nikdo peskovat nebude haha"

Nuže, tak tady to máte. Komentář mohl vyznít dost negativně, ale ve výsledku jsem si hru dost užil a strávil jsem u ni dlouhou dobu (to bude asi tím, že nic jinýho nevyšlo). Witcher 3:Divoký hon je jako samostatná hra kvalitní záležitostí s božíma side-questama, solidním story, postavama a vysokýma produkčníma hodnotama. Ale jako trilogie je to pro mě velký zklamání. Konec(e) jsou o ničem. To, že Witcher 3 bude tady přehodnocovaná hra o tom nikdo nepochyboval. Úspěch (finanční a kritický) není překvapující. Cdpr si zaslouží poklonu už jen za to, že ukázal koule na to vytvořit něco tak ambiciozního. Úspěch jim přeju a jsem zvědavej na to, co udělaj s KYBERPANKEM.
+35 +37 −2
LuccinyHryLuccinyHry
Dohráno
  • PC 100
Hra má svoje vady (nějaké ty grafické zádrhely jako například levitující Klepna nebo novigradský turnaj v silly walks), ale celkově bych se ji nebála označit jako naprosto perfektní. Vývojářům přeju, že se jim podařilo splnit vysoká očekávání a vytvořit hru, která předčila svoje už tak výtečné předchůdce.

Nebudu zde dál rozsáhle opakovat slova jiných, chválit se na třetím Zaklínači dá všechno možné - ano, vedlejší úkoly dosahují co do poutavosti obsahu úrovně hlavních, svět je rozsáhlý, nepřátelé rozmanití, všechny systémy promakané, pořád je co dělat a kam chodit, za celé ty hodiny a hodiny a hodiny ve hře jsem se nenudila ani jednou - takže zde jen sdělím svůj subjektivní dojem z tématu Divokého honu.

Stěžejním tématem hry je totiž nalezení a zachránění Ciri - stejně jako v knižní sérii - a to sice Geraltův příběh dělá tím osobnější a lidštější atd. atd., ale já sem napíšu svůj kacířský názor, že bych se bez toho klidně obešla. Ciriny části jsem kdysi dávno, když jsem četla knížky, měla sto chutí přeskočit a od té doby se toho u mě mnoho nezměnilo. Ciri byla od začátku moc překombinovaná, moc superhrdinská a moc nereálná. Zkrátka a dobře, uznávám, že hra by bez zarámování do příběhu hledání a pomoci Ciri tak trochu postrádala smysl a neříkám, že části s Ciri jsou špatné, nic takového, ale co se mě týče, klidně bych si jezdila krajinou a míchala se do cizích problémů i pod tak globálně nevýznamnou záminkou, jakou použil Sapkowski v Bouřkové sezóně (hledání ztracených mečů namísto hledání ztracené superdcery).

Různorodost příběhů v Divokém honu byla opravdu obdivuhodná a byly natolik dobře napsané, že by vydaly na několik dalších knížek. Líbilo se mi všechno: čarodějky a čarodějnice, osud Baronovy rodiny, Dijkstra a jeho spiknutí, Skellige, třešnička s Charlesem Dancem jako Emhyrem, Kaer Morhen, nakonec i konfrontace s Honem (opravdu mě nenapadá nic, co by mi chybělo, byla tam dokonale zpracovaná Yennefer a všichni staří známí, ne fakt, ty příběhy byly naprosto dokonalé: když jsem pomáhala Baronovi napravit jeho zkažený život, říkala jsem si, tohle je fakt dost dobrý, když z lesa vylezly tři ježibaby, říkala jsem si, ať tahle hra nikdy neskončí, když jsem s novigradským podsvětím komplotovala v sauně, říkala jsem, wow, oni sem dali fakt naprosto všechno -- a to jsem ještě nevěděla, že budu provádět zaklínačskou mutaci na zakletém elfovi (a co teprve třeba sidequest s upírem nebo Nejhledanější ve Skellige!)). Jen jsem počítala minuty vždy, když jsme se přepnuli do perspektivy Ciri. Nevím, proč mám s tou holkou problém, prostě se mi zdá, že od vzpoury na Thaneddu byl její veškerý vývoj moc přitažený za vlasy (viz její akcelerace a regenerace při soubojích - vážně?).

Na závěr chválím geniální soundtrack a skvělou karetní minihru, jen mě mrzelo, že jsem přes veškerou snahu nedala dohromady celý balíček.

Pro: jedna z nejlepších her, co jsem kdy hrála

+35 +36 −1
RawarRawar
Dohráno
  • PC 100
Možná to pro mnohé z Vás bude těžké k pochopení, ale jsem NADŠEN !!! To je seznámení !!!

Jednoznačně nejlepší RPG, co jsem si za poslední dobu střihnul, jednoznačně nejlepší z her co jsem v poslední době hrál a pravděpodobně nejlepší hra, co jsem kdy hrál vůbec.
Střílet superlativy by se nikdy nemělo přehnaně, ale pokud si je něco zaslouží, pak je to právě tento třetí díl, úžasné ságy o Geraltovi z Rivie, řezníkovi z Blawikenu.
Je tak krásně čitelné s jakou láskou vývojáři celý opus pojali. Jak moc jim záleželo na tom, aby ten člověk na druhé straně monitoru (rozuměj v sesli hráčově) prožíval příběh zaklínače tak, jako by byl jeho vlastím.

I když jsem zdrcený katastrofálním koncem, (podařilo se mi uříznout si ten nejméně šťastný) s chvějící se rukou musím zanést do databázních análů, že jsem byl svědkem něčeho většího, než-li bezduchého tlučení mečem a rutinním školením zprvu mrzkého pěšce v pozdějšího božího templáře. Žil jsem každou vteřinu Geraltova putování a poprvé se nebojím říct, že žádný úkol nebyl stejný. Ani jeden vedlejší quest se nepodobal předchozímu a co se hlavní linky týče, ta byla skutečně hodna Sapkowskeho předlohy.

Putování jsem započal na sklonku roku 2015 a dnes jsem jej ukončil, za hořkého zvuku precizního, leč velice trpce znějícího soundtracku.
Opět se do Temerie vrátím, jakmile dokončím (nebo se o to alespoň pokusím) všechny zbývající resty, vrhnu se do světa znovu, na těžší obtížnost a tentokrát si dám větší pozor při mém rozhodování. Opět musím cítit šeřík a angrešt

Pro: Čtenář knih bude umírat blahem, Nečtenář knih bude umírat blahem a knihy si přečte, Každá jedna maličkost ve hře

Proti: Jedné z nich musíte zlomit srdce (jakoby však vaše nebylo zlomeno tolikrát)

+35 +36 −1
adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 100
Spokojenost a prázdnota. Přesně takto se cítím po mém první kompletním dokončení třetího Zaklínače včetně obou DLCs. Spokojenost s tím, co jsem během těch 202 hodin strávených s Geraltem prožil a prázdnota pro to vědomí, že už je tomu konec. Prostě jsem si až moc zvykl na to, že jsem se poslední tři měsíce každý večer na pár hodin vžíval do role zaklínače, kosil monstra, plnil zakázky a další nejrůznější úkoly. Jinými slovy: Skvěle se bavil.

Na začátku jsem řešil jedno velké dilema. Vzhledem k tomu, že rád při hraní her sbírám achievementy a jedním z nich je dohrání hry na nejvyšší obtížnost, tak jsem řešil, zdali budu schopný po dohrání předchozích dílů jít rovnou do Pochodu Smrti. Tímto ještě jednou děkuji uživatelům na zdejším diskusním fóru, kteří mi dodali dost odvahy, abych to zkusil a udělal jsem dobře. Začátky byly sice trošku krušnější, ale po pár hodinách jsem si dostatečně zvykl na soubojový systém, takže následující souboje mi nedělaly moc velké problémy.

Co mě na hře tak nadchlo? Je to především příběh, na němž je celá hra postavená. Hlavní linka je opravdu velmi povedená, ale i vedlejší questy, hledání pokladů i zakázky jsou hodně zábavné. Obecně jsem rád za mnohem větší množství zakázek než v předchozích dílech, protože ty jsou přece hlavním smyslem zaklínačského řemesla. Stejně tak jsou fajn odlehčující úkoly a situace, namátkou třeba fingované přepadení s Marigoldem nebo pařba v Kaer Morhen, nebo narážky na jiné filmy či seriály (Zed's dead, Djenge Frett nebo třeba mrtvý Tyrion Lannister v nebeské cele). Je taky fajn, že se Geralt postupem času ve hře setkává se skoro všemi známými z dřívějších dílů, případně z knížek.

Sem tam hráče čekají i důležitější rozhodnutí, která mohou ovlivnit jiné úkoly, osudy postav či celé země. Líbí se mi, že tato rozhodnutí nejsou obvykle ve stylu černá vs bílá, ale je nutné volit to menší zlo. A ani to, co se na první pohled jeví jako lepší řešení, může ve výsledku znamenat katastrofu (např. když jsem se ve Velenu rozhodoval jestli pomoci ježibabám nebo duchovi ve stromě.).

Na druhou stranu je pravda, že samotné plnění úkolů není nijak složité. Hra hráče prakticky pořád vede za ručičku a stále je jasné, co se má dělat. A i v těch několika málo případech, kdy nechává postup na hráči, dojde k situaci, kdy Geralt po čase řekne, co by asi bylo vhodné udělat.

Každopádně je skvěle zpracovaný i celý otevřený svět. Prostě z jednotlivých měst, vesnic, luk, lesů a další divočiny je cítit sympatický nádech slovanských zemí. Na druhou stranu mi trochu chyběla možnost prohodit pár slov s místními. Obvykle tak lze mluvit buď s osobami spjatými s úkolem a nebo s obchodníky/řemeslníky.

Soubojový systém je fajn, líbí se mi, jakým způsobem ho mohou ovlivňovat jednotlivé skilly a znamení. Na druhou stranu ale musím říct, že je dost jednotvárný. Po čase jsem se naučil několik málo strategií, které jsem úspěšně aplikoval až do úspěšného konce. Často pokulhává i AI nepřátel, především těch lidských. Není problém nalákat bandu zbojníků a postupným ústupem se dostat k místu, za který oni nepůjdou. Místo toho jen tak postávají, případně se pomalu vracejí. Není tedy problém je postřílet kuší, házet na ně petardy nebo je nechat se pobít mezi sebou pomocí Axie.

Co se mi ale moc nelíbí, jsou pěstní souboje. Ano, hrál jsem to na nejtěžší obtížnost, tak by to asi mělo být obtížné, ale hraji za zaklínače, mutanta s nadlidskými smysly a schopnostmi, později šampiona všech oblastí. Narazím na zloděje v přístavu a ten mě v pěstním souboji srazí třemi nebo čtyřmi údery, zatímco já musím soupeře udeřit celou řadou silných úderů. Zpracování ve dvojce v podobě quick time eventů mi přišlo lepší.

Taky jsem se úplně nesžil s lektvary. Více se mi líbil systém ve dvojce, kdy je Geralt aplikoval před soubojem během přípravy. Pak mi přijde divné i jejich automatické doplňování během meditace (společně s petardami). Není tedy nutné opakovaně sbírat/kupovat jednotlivé ingredience, stačí mít zásobu tvrdého alkoholu, kterého jsou po světě mraky.

Poslední věcí, která mě vyloženě vadila, bylo ovládání Geralta ve vodě. Několikrát se mi stalo, že byl v malé hloubce, kde byli i topivci, kteří na něj útočili. Ty jde celkem snadno ustřílet kuší, kterou ale je možné vytáhnout pouze pod vodou. Když jsem ale chtěl jít pod vodu, tak vzhledem k malé hloubce se Geralt vždy hned vynořil a nakonec skončil jako potrava pro zmíněné topivce, kteří neměli s plaváním v dané oblasti problém.

Další plusy a mínusy už jen v bodech:
+ Zaklínačské smysly a hledání stop. Super nápad.
+ Gwint. Z počátku jsem měl obavy, že mi to moc nepůjde (karetní hry tohoto typu obvykle nehraji), ale nakonec jsem se hodně s touto hrou sžil. Na druhou stranu mi trošku chyběl i ten kostkový poker.
+ Grafická stránka vypadá i na dnešní dobu hodně dobře (ale já obecně nemám moc vysoké nároky na grafiku, takže to možná vidím zkresleně).
+ Hudba je opravdu povedená, často ji poslouchám i jen tak při práci.
+ Hraní za Ciri ve vzpomínkách a ve finále.
+ Hodně se mi líbilo zpracování ježibab.
- Přijde mi, že někde jsou těžce nevyvážené ceny. Např. zabití Polednice ve White Orchardu přinese zaklínači něco málo přes 20 orenů a za tento výdělek si v hospodě nekoupí ani pečené kuře, které stojí 75.
- Obdobně je to i se zkušenostmi. Za zakázky se dostává jen pár zkušenostních bodů, i když je hodnocena na mnohem vyšší úroveň. Ale např. při obcházení Marigoldových holek jsem jen z rozhovorů dostal 100 bodů za každou.
- Trochu kostrbaté ovládání jízdy na koni na klávesnici a myši, ale dá se na to zvyknout.
- Sem tam jsem narazil na drobné bugy, kvůli kterým jsem musel uložit a nahrát hru (nešlo se potopit, zeď se po Aardu špatně rozpadla), jednou se mi zasekl rozhovor tak, že jsem musel kompletně sestřelit hru.

Hra má své chyby a nedokonalosti, ale všechny leží ve stínu skvělého příběhu a zpracování světa. Každý den jsem se hodně těšil na večer, kdy se do světa třetího Zaklínače znovu ponořím a hodně nerad jsem se ve velmi pozdních hodinách vracel zpět do reality. Když jsem hru začal hrát, věděl jsem, že ji budu hrát opravdu dlouho, říkal jsem si, že ji nejspíš dohraji a pak zapadne do mého seznamu dohraných her. Hraním jsem ale získal natolik skvělých zážitků, že už nyní vím, že dříve nebo později se k této hře vrátím a zahraji si ji znovu, společně i s prvními dvěma díly.
+34
fakfak
Dohráno
  • PC 100
Přátelé dohráno. Komentářů je tu hodně, takže to shrnu spíše ve stručnosti, protože většinu superlativ bylo již zmíněno kolegy níže.

Předem upozorňuji, že nejsem ale vůbec fanda RPG nebo fantasy, hraju převážně střílečky a sci-fi, páč kde není krev a pořádná paseka, tak mě to moc nerajcuje (viz můj profil), čest vyjímkám. Ke hraní jste mě "přemluvili" vy tady na DH, takže díky vám jsem ztratil 107 hodin života. Ale nelituji, naopak musím poděkovat!!!!

Obrovská hra, prostě mamutí!!
Svět Zaklínače mi velice učaroval. Svět žije vlastním životem, postavy mají příběhy, minulost, hříchy, vrtcohcy, manýry, radosti i strasti. Mají i choutky a touhy. Mají i své nářečí a národní povahy. Trpaslíci s hanáckým nářečím mě prostě rozsekávali každou větou, naprosto geniální. V angličtině je to jakbysmet, je slyšet přízvuk skotský, čistě britský, americký, manchesterský, irský, prostě paráda!!
A zejména provázanost a soudržnost tak obrovské hry je až neskutečná.
Délka hry je jednoduše nehorázná a přiznám se, že po 90ti hodinách už jsem začal spěchat s ukončením hry. A to jsem nevěděl, že mě čeká dalších 17 hodin. :-)

Geralt je se svým chladným zaklínačským humorem týpek na správným místě, i když někdy mi připadal jako děvka na zavolání typu "podej-přines-utři". Což s jeho zaklínačskou vážností moc nepasuje, ale co už. Naopak třeba úkol s hraním v divadelní hře, kde jsem si samozřejmě rád střihl hlavní roli byl krásné odbočení od klasického zabijáckého scénáře. Marigold podle mě dostal vůbec pramálo prostoru v celé hře, jen si tam tak štěkl a myslím, že ho mohli vykreslit daleko líp, hlavně co se jeho humoru týče, viz knižní předloha.

Zaklínačské zakázky se kupodivu docela liší, není to jen tupé běž a zabij. Někdy se z honu na bestii vyklube jen pár banditů, se kterýma se dá dokonce i domluvit místo zabíjení. Ale já je vždycky zabil, nemaj vokrádat slušný pocestný. I když se někdy z toho chudáka pocestnýho taky vyklubal pěknej hajzl, takže si to vodskákal jakbysmet. Jednoduše většinou se za nějakým úkolem skrývalo překvapení, proto mě to vždy bavilo. Vedlejších úkolů je fakt milion, takže je vůbec nehodlám rozepisovat, ale vztahuje se na to stejný fakt, že ne všechno co se třpytí je zlato. Jak zde již bylo mnohokrát zmíněno, tak některé úkoly by vystačili s příběhem na samostatnou hru, kdyby se řádně rozvedly (viz třeba úkol s Krvavým Baronem). Jen jsem někdy dost nechápal, proč se pachtím s vedlejšákem cca 3 hodiny, chodím od čerta k ďáblu abych si pak za to vysloužil 25 mizerných XP bodů. Naopak někdy jsem udělal banalitu a šup 300xp. To jsem nepochopil.

Monster a bestií (i těch lidských) je zde opravdu nepočítaně a škatulkují se do různých skupin. Na každýho platí něco jinýho, takže využívání olejů a elixírů se opravdu vyplatí. Mutagenů jakbysmet. Znamení samozřejmě taky, někdy to bez nich ani nejde. Bestiář jsem využíval velmi často. Jen s topivcema bych ve hře razantně ubral, byli totiž nesmyslně všude a po nějaké době zabíjení téhle cházky už nebyla zábava, ale votrava.

Kraftění, vybavení, zbraně a výroba - tak zde mám velké výtky. Jedna věc je, že si téměř všechno lze obstarat během hraní náhodnými nálezy. Je pravda, že vždy jsem měl minimálně o 3 až 4 levely nižší výbavu a meče, než bych mohl mít. Tudíž to svádí k výrobě vlastního vybavení. Ale tady je jedno velké ALE. Sehnat návody je jedna věc. Shánět suroviny je už věc druhá, protože to je postaveno čistě na náhodě kde co objevím. Výroba taky stojí nehorázný peníz (ze začátku) a hlavně, než se dostanu ke zbrojířovy, který je schopen požadovaný meč vyrobit, tak už jsme mezitím našel nějaký lepší a jsem na levelu, kde mě ten meč již přestal zajímat Takže honba za vybavením tady pro mě absolutně pozbyla smyslu. Také to platí o olejích, které bych si rád dotáhl k dokonalosti, ale to je čistě věc náhody, kde co najdu. Takže třeba návod na prvotřídní oleje jsem nikde nenašel a ani nebyly k dostání u druidů. Když už byly, tak jsem neměl ten základní, který se dále vylepšuje. Trochu past.

Soubojový systém je docela jednoduchý a hladký, nic co by se průměrný běloch nenaučil během dvou hodin. Na každý typ nepřítele se hodí jiná taktika což kvituji s povděkem, protože se z toho nestala tupá rubačka a'la Diablo.

Grafika je prostě nádherná, nejvíce mě učarovalo Ard Skellig a Kaer Moern. Miloval jsem courání po krajině s tou mojí zmatenou hajtrou, která se mi spawnovala na skalách, za potoky, mezi stromy, pod stany, někdy vůbec, někdy dokonce dvě klepny zároveň, někdy nezatáčela, furt se ze všeho plašila. Ale ten zvuk jejich kopýtek jsem měl rád. :-) Po posledním patchi mi přišel do hry nešvar s dočítáním textur a postav, ale jinak mě až udivovalo, že tak obrovská krajina se
nijak neseká, nehapruje a prostě to byla radost pohledět. Kochal jsem se všude a neustále. Hudba samozřejmě krásně koresponduje s celou hrou, je přímo akorátní.

Asi bych pokračoval do nekonečna. Je toho tolik co říct. Jednoduše je to mistrovské dílo, opravdový skvost v herním průmyslu, kde do toho dali všichni celé srdce, to je prostě vidět. Zaklínač se řadí hned vedle Aliena v izolaci zejména za srdce, který je do celé hry vloženo.

OBROVSKÉ díky za českou lokalizaci, až neskutečný překlad!! Hanácké nářečí rulez!!

P.S.: Yenn je fakt řádná coura, šel bych s ní až na kraj světa!!

Pro: Viz komentář

Proti: Viz komentář

+33
Zobrazit další komentáře
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 709 95
  • PS4 171 94
  • PS5 28 97
  • XOne 39 97
  • XboxX/S 12 96
  • Switch 11 91

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
8955
Odkaz:
http://dbher.cz/h8955
Přidána:
08.06.2014
9 let a 316 dní
Hodnocení:
970 (0-100 %)
Komentářů:
72
Oblíbenost:
Sledovat 114 Chci si zahrát 155
Rozehráno 155 Dohráno 864
Návštěvnost:
491708× (celkem)
4278× (poslední měsíc)
794× (poslední týden)
19× (dnes)
Více