NixKdo by neznal Matrix a jeho bullet time. A když tehdá v roce 2001 měla být uvedená hra, která vám umožní zpomalit čas, říkal jsem si, jak to bude vypadat. A byl jsem překvapen. Díky téhle vychytávce dokonce dokážete přežít nemalou sadu kulek, což je určitě výhoda. A kdo nechtěl skočit v ještě cool moment a všechny postřílet. Ale nejen tohle bylo super. I temný ale nijak přehnaný příběh a s celkem reálným podtextem byl prostě skvěle vymyšlený. Ten špinavý a občas komiksový feeling byl prostě boží. Celkově mne hra baví dodnes, jen ta lineárnost je něco co po letech omrzí. Ale po dlouhém odkladu se to dá v klidu přelouskat. A grafika mi tolik nevadí, ale jasný, dneska by neměla šanci jenže u hry z tohohle roku se na to nehraje. S tím se počítá.
Komentáře
CrisBentonMax Payne. Nostalgie, kterou jsem si včera po několika letech oprášil. Musím říct, že i po takové době se mi tato hra skvěle hrála a opravdu jsem si ji užil.
Když jsem hru hrál poprvé, tak vás samozřejmě hnedka praští do očí ta divoká atmosféra. Noční krajina, sníh za každým rohem a do toho ještě plno feťáků, kteří vám nedají ani na chvíli nadechnout. Kdo je jako já a prozkoumává detaily, tak si všimne kolik věcí zde můžete udělat. Otevřít skříň, jestli tam náhodou není nějaká zbraň, otevřít šuplík, jestli tam není lék proti bolesti, spláchnout WC, zapnout vodu v umyvadle atd... Takové detaily mě prostě uchvátily.
Další parádou je samozřejmě bullet-time, obrovský pomocník při přestřelkách s nepřáteli. Bez něj bych se v určitých pasážích nejspíše neměl šanci pohnout. Na druhou stranu zase máte v inventáři takový výběr zbraní, že si v určité části hry vždy vyberete tu, která se vám hodí nejvíce. Je asi riskantní jít v dlouhé uličce s Berettou, když si můžete vzít jistější odstřelovačku.
Co se mi ještě více líbilo, tak byla vedlejší pasáž hry a to byly komiksy. Za mě určitě skvělý nápad. Jsou lidi, kteří by určitě uvítali normální cut-scénu, ale mně to určitě nevadilo, naopak. Další skvělá věc.
Musím říct, že i po těch letech se hra stále ovládá skvěle, bavila mě. Na tuto dobu hra může vypadat trošku starší kvůli grafice, ale většina lidí tuto nostalgii určitě neopustilo.
Když jsem hru hrál poprvé, tak vás samozřejmě hnedka praští do očí ta divoká atmosféra. Noční krajina, sníh za každým rohem a do toho ještě plno feťáků, kteří vám nedají ani na chvíli nadechnout. Kdo je jako já a prozkoumává detaily, tak si všimne kolik věcí zde můžete udělat. Otevřít skříň, jestli tam náhodou není nějaká zbraň, otevřít šuplík, jestli tam není lék proti bolesti, spláchnout WC, zapnout vodu v umyvadle atd... Takové detaily mě prostě uchvátily.
Další parádou je samozřejmě bullet-time, obrovský pomocník při přestřelkách s nepřáteli. Bez něj bych se v určitých pasážích nejspíše neměl šanci pohnout. Na druhou stranu zase máte v inventáři takový výběr zbraní, že si v určité části hry vždy vyberete tu, která se vám hodí nejvíce. Je asi riskantní jít v dlouhé uličce s Berettou, když si můžete vzít jistější odstřelovačku.
Co se mi ještě více líbilo, tak byla vedlejší pasáž hry a to byly komiksy. Za mě určitě skvělý nápad. Jsou lidi, kteří by určitě uvítali normální cut-scénu, ale mně to určitě nevadilo, naopak. Další skvělá věc.
Musím říct, že i po těch letech se hra stále ovládá skvěle, bavila mě. Na tuto dobu hra může vypadat trošku starší kvůli grafice, ale většina lidí tuto nostalgii určitě neopustilo.
Pro: Bullet-time, komiksy, zbraně, atmosféra
Proti: Na dobu grafika, může působit stereotypně, místy obtížnost
ripper
6212 Pár krátkých dojmů z rozehrané a odložené hry. Dostal jsem se tak do třetiny, a pak jsem zjistil, že už se vlastně netěším, až příští den hru zase zapnu, tak jsem ji odložil.
Co mě hodně oslovilo byl styl vyprávění. Zatímco samotný příběh (co jsem viděl) mi přišel takový průměrný, tak hlas vypravěče a komiksová okna v noir stylu dávaly hře perfektní atmosféru, a ačkoliv ten styl byl dost možná způsobený omezeným rozpočtem, tak to hodnotím jako výborné rozhodnutí. Docela jsem se těšil, co bude v příběhu následovat.
Náplň hry mě však úplně neoslovila. Ze začátku to docela šlo, ale postupně mi přišlo, že běhám mezi šedými stěnami a střílím ty samé 4 panáky, pořád dokola. Rozumím tomu, že je to z velké části limitace tehdejší technologie, ale např. takový Half-Life (co vyšel o 2 roky dříve) nebo Mafia: The City of Lost Heaven (co vyšla o rok později) zvládly mít nápaditější souboje i prostředí. Přestřelky mi u Maxe přišly poměrně toporné (podobně jak u té Mafie). Člověk má docela oddálenou kameru, takže vzdálenější nepřátelé jsou poměrně malí. Není možnost přiblížit kameru mířením, což má za následek i to, že vám uprostřed obrazovky těsně pod zaměřovačem neustále zavazí hlava hlavního hrdiny. Alternativní režimy palby také nejsou, ačkoliv se to trochu kompenzuje dvojitým držením zbraní, např. dvojitá Beretta nebo dvojitý Ingram, což je maso. Také to zachraňuje bullet time, který jsem upřímně nečekal tak limitovaný (krátký, s dost omezeným opakováním). Je zábavný, ale nepoužíval jsem jej tak často, jak jsem očekával. Samozřejmě teď už je jiná doba, ale tehdy, dva roky po uvedení Matrixu, to musela být hustodémonskykrutopřísná kulervoucí herní vychytávka, což chápu :-)
Celkově tedy svoji únavu ze hry připisuji nudnějšímu prostředí a repetitivní akci bez dostatečného ozvláštnění. A také určitě tomu, že střílečky nejsou můj preferovaný žánr. Určitě jsem ale rád, že jsem si opěvovaný Max Payne vyzkoušel. Jen jsem se k němu měl dostat tak o 15+ let dříve. Oproti svému reálnému hodnocení hodně procent přidávám, protože by nebylo fér hodnotit staré hry dnešní optikou (zároveň se ovšem nedokáži vžít do svého mladšího já z roku 2001, abych věděl, jak by mě hra oslovila tehdy).
Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Nic moc (v současnosti)
Co mě hodně oslovilo byl styl vyprávění. Zatímco samotný příběh (co jsem viděl) mi přišel takový průměrný, tak hlas vypravěče a komiksová okna v noir stylu dávaly hře perfektní atmosféru, a ačkoliv ten styl byl dost možná způsobený omezeným rozpočtem, tak to hodnotím jako výborné rozhodnutí. Docela jsem se těšil, co bude v příběhu následovat.
Náplň hry mě však úplně neoslovila. Ze začátku to docela šlo, ale postupně mi přišlo, že běhám mezi šedými stěnami a střílím ty samé 4 panáky, pořád dokola. Rozumím tomu, že je to z velké části limitace tehdejší technologie, ale např. takový Half-Life (co vyšel o 2 roky dříve) nebo Mafia: The City of Lost Heaven (co vyšla o rok později) zvládly mít nápaditější souboje i prostředí. Přestřelky mi u Maxe přišly poměrně toporné (podobně jak u té Mafie). Člověk má docela oddálenou kameru, takže vzdálenější nepřátelé jsou poměrně malí. Není možnost přiblížit kameru mířením, což má za následek i to, že vám uprostřed obrazovky těsně pod zaměřovačem neustále zavazí hlava hlavního hrdiny. Alternativní režimy palby také nejsou, ačkoliv se to trochu kompenzuje dvojitým držením zbraní, např. dvojitá Beretta nebo dvojitý Ingram, což je maso. Také to zachraňuje bullet time, který jsem upřímně nečekal tak limitovaný (krátký, s dost omezeným opakováním). Je zábavný, ale nepoužíval jsem jej tak často, jak jsem očekával. Samozřejmě teď už je jiná doba, ale tehdy, dva roky po uvedení Matrixu, to musela být hustodémonskykrutopřísná kulervoucí herní vychytávka, což chápu :-)
Celkově tedy svoji únavu ze hry připisuji nudnějšímu prostředí a repetitivní akci bez dostatečného ozvláštnění. A také určitě tomu, že střílečky nejsou můj preferovaný žánr. Určitě jsem ale rád, že jsem si opěvovaný Max Payne vyzkoušel. Jen jsem se k němu měl dostat tak o 15+ let dříve. Oproti svému reálnému hodnocení hodně procent přidávám, protože by nebylo fér hodnotit staré hry dnešní optikou (zároveň se ovšem nedokáži vžít do svého mladšího já z roku 2001, abych věděl, jak by mě hra oslovila tehdy).
Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Nic moc (v současnosti)
adam.kulhanekHra začíná pohledem na letící policejní vrtulník a jedoucí policejní vozy v zasněženém New Yorku. Následně se kamera přesouvá na střechu jednoho z mrakodrapů, kde stojí chlápek v kožené bundě se sniperkou v ruce. Tento chlápek není jen tak někdo, je to hlavní postava této hry, Max Payne, který nám bude vyprávět svůj příběh. Vše začalo před třemi lety, kdy se policista Max Payne vracel domů ke své ženě a novorozené dcerce. Už při vstupu mu bylo jasné, že něco není v pořádku. Po chvíli nalézá tři feťáky, které bez problému zabije. Bohužel ale přichází pozdě, protože jeho dcera i žena jsou již obě mrtvé. Ihned po pohřbu se nechá přeložit do protidrogového a později se infiltruje do mafiánské rodiny distribuující novou drogu známou jakou Valkyr.
Příběh je převážně vyprávěn pomocí komixových stripů a vše kolem má vynikající noir atmosféru. Hra nabízí především přestřelky a to ve velkém stylu. Hlavní předností této hry je potom využívání bullet-time během přestřelek. Jednou za čas může hráč nechat zpomalit čas, čímž získá čas na lepší míření, úskok před střelbou nepřítele, atd. Dále jsou dobře zpracované některé smrti nepřátel, kdy se v jiném úhlu a hlavně ve zpomaleném čase zobrazí, jak ho Max zasáhl. Co se zbraní týče, Maxův arzenál obsahuje základní beretty (možno mít v každé ruce jednu), desert eagle, brokovnice, jackhammer, ingram (možno mít v každé ruce jednu), colt commando, sniperku, samopal, granáty, molotovovy koktejly a pro případ, že by došly náboje, může Max použít baseballku nebo kovovou trubku.
Hra je rozdělena do tří kapitol, kde každá z nich je zakončena mírně těžšími souboji. Ty ale Max zvládne, nicméně (s výjimkou úplného finále) je vždy nakonec zdrogován, takže začátky dalších kapitol probíhají v trochu podivných levelech. Max je zdrogovaný a prožívá noční můry, kde se musí dostat skrze různá bludiště s tím, že kamera je různě rozhozená (epileptici to musejí milovat) a Max se pohybuje pomaleji než normálně. Do toho všeho slyší křik své zavražděné dcery a pláč manželky. Následně se dostane do speciálního bludiště s úzkou cestičkou nad propastí, kde je potřeba dělat přesné skoky. No hrůza. V druhé kapitole je pak ještě speciální level, kdy Max utíká z hořícího a rozpadajícího se domu. Najít správnou cestu je v některých částech trochu obtížnější.
Dnes se již jedná o legendární hru především proto, že jako první a hlavně dobře aplikovala bullet time. Za ním ale rozhodně nezaostává povedený příběh zobrazený zmíněnými komixovými stripy, skvělé dialogy (Max často
dobře hláškuje), vynikající hudba a hlavně rychlé akční souboje. Hře bych vytknul asi jen ty zdrogované úrovně, které si mohli vývojáři odpustit.
Nakonec ještě musím zmínit špatnou optimalizaci pro Win10 na platformě Steam, kdy je potřeba aplikovat ručně patch, aby hra jela (což samozřejmě není problém hry z roku 2001, ale Steamu, který v instalaci daný patch automaticky neaplikoval).
Příběh je převážně vyprávěn pomocí komixových stripů a vše kolem má vynikající noir atmosféru. Hra nabízí především přestřelky a to ve velkém stylu. Hlavní předností této hry je potom využívání bullet-time během přestřelek. Jednou za čas může hráč nechat zpomalit čas, čímž získá čas na lepší míření, úskok před střelbou nepřítele, atd. Dále jsou dobře zpracované některé smrti nepřátel, kdy se v jiném úhlu a hlavně ve zpomaleném čase zobrazí, jak ho Max zasáhl. Co se zbraní týče, Maxův arzenál obsahuje základní beretty (možno mít v každé ruce jednu), desert eagle, brokovnice, jackhammer, ingram (možno mít v každé ruce jednu), colt commando, sniperku, samopal, granáty, molotovovy koktejly a pro případ, že by došly náboje, může Max použít baseballku nebo kovovou trubku.
Hra je rozdělena do tří kapitol, kde každá z nich je zakončena mírně těžšími souboji. Ty ale Max zvládne, nicméně (s výjimkou úplného finále) je vždy nakonec zdrogován, takže začátky dalších kapitol probíhají v trochu podivných levelech. Max je zdrogovaný a prožívá noční můry, kde se musí dostat skrze různá bludiště s tím, že kamera je různě rozhozená (epileptici to musejí milovat) a Max se pohybuje pomaleji než normálně. Do toho všeho slyší křik své zavražděné dcery a pláč manželky. Následně se dostane do speciálního bludiště s úzkou cestičkou nad propastí, kde je potřeba dělat přesné skoky. No hrůza. V druhé kapitole je pak ještě speciální level, kdy Max utíká z hořícího a rozpadajícího se domu. Najít správnou cestu je v některých částech trochu obtížnější.
Dnes se již jedná o legendární hru především proto, že jako první a hlavně dobře aplikovala bullet time. Za ním ale rozhodně nezaostává povedený příběh zobrazený zmíněnými komixovými stripy, skvělé dialogy (Max často
dobře hláškuje), vynikající hudba a hlavně rychlé akční souboje. Hře bych vytknul asi jen ty zdrogované úrovně, které si mohli vývojáři odpustit.
Nakonec ještě musím zmínit špatnou optimalizaci pro Win10 na platformě Steam, kdy je potřeba aplikovat ručně patch, aby hra jela (což samozřejmě není problém hry z roku 2001, ale Steamu, který v instalaci daný patch automaticky neaplikoval).
Pro: Atmosféra, příběh, souboje, bullet time, hudba
oldgamer89Max Payne je takovou, řekněme, stálicí mé herní historie a v mém osobním žebříčku si drží mnohá prvenství. Například se jedná o vůbec první "originálku", kterou jsem kdy vlastnil. Nutno podotknout, že ve své době také pekelně drahou. Tady se dostávám k dalšímu zmíněnému prvenství, jediná hra v mém životě, za kterou jsem utratil čtyřcifernou částku, v českých korunách pochopitelně. Taktéž jediná pařba, kterou jsem poctivě a několikrát dohrál na všechny možné obtížnosti. Posledních pár let si Maxe již tradičně pouštím a dohrávám vždy na začátku nového roku a i po těch letech mě to stále baví.
Hned úvodní "vražedná" sekvence vás pěkně navnadí pořádně nakopat těm zlobivým záporákům prdel. Poté už do konce defakto jen chodíte se zbraní v ruce a pálíte jednu salvu za druhou. Ve většině případů zároveň se zapnutým zpomalením času, které je zde zpracováno naprosto bezchybně. Bez tohoto zlepšováku byste se pravděpodobně hrou na vyšší obtížnost vůbec neprokousali.
Po cestě sem tam zvednete nějaký telefon, podíváte se na zprávy v televizi nebo přečtete důležitý dokument, což vám postupně pomáhá odhalovat jednotlivé střípky z příběhu. Ten je prezentován neotřelým komiksovým stylem, což bylo ve své době (a určitě i dnes) povážováno minimálně za netradiční. Snové sekvence mi osobně ve hře nevadí i přesto, že jsou na průchod poměrně nudné, ale dle mého názoru zkrátka k příběhu patří. Palebný arzenál je naprosto dostačující, oceňuji zde možnost používat určitý typ zbraní i obouručně. Nejstylovější samozřejmě zůstává upilovaná brokovnice, kterou ale musíte nabíjet co dva výstřely a její dosah také není z nejdelších. No a takové zapálení feťáka jedním dobře mířeným hodem "M-koktejlem" také dokáže pěkně zahřát na srdíčku.
Délka hry je za mě v pořádku, v průběhu se zde dokonce na chvíli objeví Mona "Sucks", slečna známá spíše z pokračování Max Payne 2: The Fall of Max Payne. Uživatelům, kteří s touto akční peckou ještě neměli tu čest, doporučuji po prvním úspěšném průlezu zvolit vyšší obtížnost a používat "bullet-time" co nejméně. Maxe si tak zaručeně užijete na 100%.
Mé hodnocení už bohužel trochu sráží zub času. I tak krásných 90%.
Hned úvodní "vražedná" sekvence vás pěkně navnadí pořádně nakopat těm zlobivým záporákům prdel. Poté už do konce defakto jen chodíte se zbraní v ruce a pálíte jednu salvu za druhou. Ve většině případů zároveň se zapnutým zpomalením času, které je zde zpracováno naprosto bezchybně. Bez tohoto zlepšováku byste se pravděpodobně hrou na vyšší obtížnost vůbec neprokousali.
Po cestě sem tam zvednete nějaký telefon, podíváte se na zprávy v televizi nebo přečtete důležitý dokument, což vám postupně pomáhá odhalovat jednotlivé střípky z příběhu. Ten je prezentován neotřelým komiksovým stylem, což bylo ve své době (a určitě i dnes) povážováno minimálně za netradiční. Snové sekvence mi osobně ve hře nevadí i přesto, že jsou na průchod poměrně nudné, ale dle mého názoru zkrátka k příběhu patří. Palebný arzenál je naprosto dostačující, oceňuji zde možnost používat určitý typ zbraní i obouručně. Nejstylovější samozřejmě zůstává upilovaná brokovnice, kterou ale musíte nabíjet co dva výstřely a její dosah také není z nejdelších. No a takové zapálení feťáka jedním dobře mířeným hodem "M-koktejlem" také dokáže pěkně zahřát na srdíčku.
Délka hry je za mě v pořádku, v průběhu se zde dokonce na chvíli objeví Mona "Sucks", slečna známá spíše z pokračování Max Payne 2: The Fall of Max Payne. Uživatelům, kteří s touto akční peckou ještě neměli tu čest, doporučuji po prvním úspěšném průlezu zvolit vyšší obtížnost a používat "bullet-time" co nejméně. Maxe si tak zaručeně užijete na 100%.
Mé hodnocení už bohužel trochu sráží zub času. I tak krásných 90%.
Pro: příběh a jeho komiksové pojetí, Max, zbraně, atmosféra, souboje, nostalgie
Proti: hra už za těch 20 let přeci jen trochu zestárla, na první obtížnost až moc jednoduché
mattesakMax Payne je živoucí důkaz toho, že mě všechny ty moderní casual hry (ano, mluvím o tobě CoDko, Skyrime nebo pátý GTÁčko) pěkně zdegenerovaly. Nikdy jsem sice nebyl hráč, který by si dobrovolně nakládal tu nejtěžší obtížnost, ale vždycky jsem si myslel, že zas tak marný to se mnou taky není. A už vůbec jsem nečekal, že mě o opaku přesvědčí 18 let stará hra s možností quicksavů, kterou jsem mimochodem už dvakrát dohrál. Sakra, tady nejsou nepřátelé jen panáci s dávno připraveným plastovým pytlem, tady mají všichni pekelně dobrou mušku a rychlé reflexy. Až jsem si občas po desátým loadu říkal: “Jak mě ku*** mohl zase sejmout!” Jejich umělá inteligence sice pokulhává, ale to kompenzuje palebná síla jejich zbraní. Max Payne byla jedna z prvních stříleček, kterou jsem hrál a navždy pro mě bude mít speciální místo někde mezi srdcem a pravým ukazováčkem na spoušti (na levém tlačítku myši).
Pokaždé, když tu hru vidím, překvapí mě, jak úžasně po těch letech vypadá. Rozstřílené dlaždičky v metru, kymácející se kabát hlavního hrdiny, detailně zpracované textury zbraní, tísnivá atmosféra “Noir” Yorku, pára od huby v chladných lokacích, charismatický hlas hlavní postavy, nádherná hudba a zvuky zbraní. No a hlavně ty nasraný ksichty nepřátel a badass výraz samotného Maxe. Tahle hra nestárne.
Připočtu-li k tomu vtahující příběh osobní pomsty, která přerůstá v něco mnohem hlubšího, Maxovy dokonale trefné hlášky a revoluční vyprávění příběhu pomoci noirového komixu, tak nemohu jinak než dále vychvalovat Maxe až do nebes (nebo do pekel?). Nezapomenutelné střípky jako šlapka natáčející své klienty na kameru, blowjob na baru, feťáci, televizní vysílání, krysy v metru, na dnešní poměry neskutečně interaktivní prostředí (nápojové automaty, hudební nástroje, umyvadla, skříně, …), vybuchující restaurace, lasery ve výtahu, snové pasáže (“You're in a computer game, Max.” nebo zabití sebe sama). Právě názor na mise, v nichž Max blouzní, rozdělují hráče na dva tábory. Někteří to berou jako nudnou, tempo ubírající část, kterou by nejraději přeskočili. Ti druzí (například já), se nechávají vtáhnout atmosférou špatného tripu a kroutí hlavou nad tím, jak se tehdy podařilo vývojářům zachytit nejhlubší a nejtemnější místo lidské duše a převést ho do hratelné formy.
Samozřejmě se hře nevyhnulo ani pár bugů. Já jsem se v posledním průchodu setkal s jedním, který byl opravdu nepříjemný. V misi, kde musíte získat arzenál zbraní ukrývající se na lodi, bojujete s týpkem v bílém tílku (Boris Dime). Můj plán byl vylákat ho ven a tam se s ním utkat. Jakmile ale vylezl z podpalubí, stala se z něj nesmrtelná bytost, do které jsem vystřílel komplet celý arzenál a nic se nestalo. Musel jsem ho zabít až v podpalubí, kde lehl po dvou zásobnících z ingramu. Druhý bug nebyl ani tak bug, jako spíš nedokonalost umělé inteligence nepřátel. Asi třikrát se mi stalo, že po mně nepřítel hodil granát a v touze mě zlikvidovat se ihned vrhnul v plné palebné síle za mnou. Samozřejmě přímo do epicentra výbuchu. To zpětně zamrzí, ale při hraní jsem byl za každou podobnou službičku vděčný. Nakonec jen malá výtka - chyběla mi možnost přeskakovat cutscény a zapnout si během nich titulky (oboje napravila dvojka).
U her si rád všímám malých drobností, které nejsou úplně samozřejmé. U Maxe bych vypíchl dvě.
1) Pokud střílíte z Ingramu a přitom skočíte slow-mo vzad, Max při odpichování od země přirozeně složí ruce podél těla. To by samo o sobě nebylo tak zajímavé, kdyby přitom opravdu nestřílel do země, ignorujíc zaměřovací tečku.
2) Pokud máte v ruce dvě zbraně a jste zčásti nalepeni na nějakém objektu (například futra od dvěří), Max sice střílí obouruč, ale kulky ze zbraně, které překáží objekt, do cíle nedoletí. Ze druhé zbraně už ano.
Příjemné detaily napomáhající realističnosti :)
A na závěr pár mých oblíbených hlášek:
“It wasn't about how smart or how good you were. It was chaos and luck, and anyone who thought different was a fool.”
“Pissing Punchinello off was a dangerous game. But when people get mad, they make mistakes.”
“He was trying to buy more sand for his hour glass. I wasn't selling any.”
“I was in a computer game. Funny as Hell, it was the most horrible thing I could think of. “
“I would have laughed, if I could have remembered how. “
“Collecting evidence had gotten old a few hundred bullets back.”
“ - B.B. : You can't win this one, Max.
- Max Payne : No, but I can make damn sure none of you do either.”
Pokaždé, když tu hru vidím, překvapí mě, jak úžasně po těch letech vypadá. Rozstřílené dlaždičky v metru, kymácející se kabát hlavního hrdiny, detailně zpracované textury zbraní, tísnivá atmosféra “Noir” Yorku, pára od huby v chladných lokacích, charismatický hlas hlavní postavy, nádherná hudba a zvuky zbraní. No a hlavně ty nasraný ksichty nepřátel a badass výraz samotného Maxe. Tahle hra nestárne.
Připočtu-li k tomu vtahující příběh osobní pomsty, která přerůstá v něco mnohem hlubšího, Maxovy dokonale trefné hlášky a revoluční vyprávění příběhu pomoci noirového komixu, tak nemohu jinak než dále vychvalovat Maxe až do nebes (nebo do pekel?). Nezapomenutelné střípky jako šlapka natáčející své klienty na kameru, blowjob na baru, feťáci, televizní vysílání, krysy v metru, na dnešní poměry neskutečně interaktivní prostředí (nápojové automaty, hudební nástroje, umyvadla, skříně, …), vybuchující restaurace, lasery ve výtahu, snové pasáže (“You're in a computer game, Max.” nebo zabití sebe sama). Právě názor na mise, v nichž Max blouzní, rozdělují hráče na dva tábory. Někteří to berou jako nudnou, tempo ubírající část, kterou by nejraději přeskočili. Ti druzí (například já), se nechávají vtáhnout atmosférou špatného tripu a kroutí hlavou nad tím, jak se tehdy podařilo vývojářům zachytit nejhlubší a nejtemnější místo lidské duše a převést ho do hratelné formy.
Samozřejmě se hře nevyhnulo ani pár bugů. Já jsem se v posledním průchodu setkal s jedním, který byl opravdu nepříjemný. V misi, kde musíte získat arzenál zbraní ukrývající se na lodi, bojujete s týpkem v bílém tílku (Boris Dime). Můj plán byl vylákat ho ven a tam se s ním utkat. Jakmile ale vylezl z podpalubí, stala se z něj nesmrtelná bytost, do které jsem vystřílel komplet celý arzenál a nic se nestalo. Musel jsem ho zabít až v podpalubí, kde lehl po dvou zásobnících z ingramu. Druhý bug nebyl ani tak bug, jako spíš nedokonalost umělé inteligence nepřátel. Asi třikrát se mi stalo, že po mně nepřítel hodil granát a v touze mě zlikvidovat se ihned vrhnul v plné palebné síle za mnou. Samozřejmě přímo do epicentra výbuchu. To zpětně zamrzí, ale při hraní jsem byl za každou podobnou službičku vděčný. Nakonec jen malá výtka - chyběla mi možnost přeskakovat cutscény a zapnout si během nich titulky (oboje napravila dvojka).
U her si rád všímám malých drobností, které nejsou úplně samozřejmé. U Maxe bych vypíchl dvě.
1) Pokud střílíte z Ingramu a přitom skočíte slow-mo vzad, Max při odpichování od země přirozeně složí ruce podél těla. To by samo o sobě nebylo tak zajímavé, kdyby přitom opravdu nestřílel do země, ignorujíc zaměřovací tečku.
2) Pokud máte v ruce dvě zbraně a jste zčásti nalepeni na nějakém objektu (například futra od dvěří), Max sice střílí obouruč, ale kulky ze zbraně, které překáží objekt, do cíle nedoletí. Ze druhé zbraně už ano.
Příjemné detaily napomáhající realističnosti :)
A na závěr pár mých oblíbených hlášek:
“It wasn't about how smart or how good you were. It was chaos and luck, and anyone who thought different was a fool.”
“Pissing Punchinello off was a dangerous game. But when people get mad, they make mistakes.”
“He was trying to buy more sand for his hour glass. I wasn't selling any.”
“I was in a computer game. Funny as Hell, it was the most horrible thing I could think of. “
“I would have laughed, if I could have remembered how. “
“Collecting evidence had gotten old a few hundred bullets back.”
“ - B.B. : You can't win this one, Max.
- Max Payne : No, but I can make damn sure none of you do either.”
Pro: Max Payne, příběh (a jeho způsob vyprávění), bullet-time, ozvučení
Proti: Umělá inteligence
Jumas
Se sérií Max Payne to mám úplně stejně, jako s NOLF. Začal jsem druhým dílem a k jedničce se dostal až po letech, takže mě už nenadchla tolik, jako její mladší verze. Také hlavní postava z pokračování je mi sympatičtější. To nic nemění na tom, že se jedná o skvělou hru, kterou stojí za to vyzkoušet a doplnit si tak herní vzdělání.
Komiksové vyprávění příběhu je super a krásně umocňuje noir atmosféru, kterou je Max Payne prošpikován skrz naskrz. I když se mi obličej hlavního protagonisty v prvním díle nikdy nezamlouval, chápu, že finské studio mělo ve svých počátcích hluboko do kapsy, a tak musel Sam Lake zapřáhnout celou svou rodinu.
Měl jsem k dispozici velkou škálu zbraní, od olověné trubky přes pumpovací brokovnici až po odstřelovací pušku. Nejvíce jsem si však oblíbil dvojici Berett či Ingramů, protože především s nimi měly přestřelky tu správnou šťávu.
Nesmím opomenout ani televizní upoutávky, reklamy či seriály, které k Max Payne sérii neodmyslitelně patří a stejné je to i s všemožnými easter eggy. Snad jediné, čemu jsem nikdy nepřišel na chuť, byly psychedelické pasáže, které mě zbytečně vytrhávaly z neustálé akce. Nelze vývojářům upřít snahu o nějaké to ozvláštnění, ale mě to prostě nesedlo.
Je až neskutečné, že Maxe mají na svědomí ti samí vývojáři, kteří o pět let dříve stvořili Death Rally. Max přinesl revoluční bullet-time, který nevím, jestli byl na herní scéně použit vůbec poprvé, ale každý si jej s Maxem spojí stejně, jako s Wolfensteinem 3D počátek FPS. Nejspíš se k prvnímu Maxovi již nevrátím, protože mi na rozdíl od dvojky už nemá co nabídnout, ale přesto na něj budu vzpomínat jen v dobrém.
Komiksové vyprávění příběhu je super a krásně umocňuje noir atmosféru, kterou je Max Payne prošpikován skrz naskrz. I když se mi obličej hlavního protagonisty v prvním díle nikdy nezamlouval, chápu, že finské studio mělo ve svých počátcích hluboko do kapsy, a tak musel Sam Lake zapřáhnout celou svou rodinu.
Měl jsem k dispozici velkou škálu zbraní, od olověné trubky přes pumpovací brokovnici až po odstřelovací pušku. Nejvíce jsem si však oblíbil dvojici Berett či Ingramů, protože především s nimi měly přestřelky tu správnou šťávu.
Nesmím opomenout ani televizní upoutávky, reklamy či seriály, které k Max Payne sérii neodmyslitelně patří a stejné je to i s všemožnými easter eggy. Snad jediné, čemu jsem nikdy nepřišel na chuť, byly psychedelické pasáže, které mě zbytečně vytrhávaly z neustálé akce. Nelze vývojářům upřít snahu o nějaké to ozvláštnění, ale mě to prostě nesedlo.
Je až neskutečné, že Maxe mají na svědomí ti samí vývojáři, kteří o pět let dříve stvořili Death Rally. Max přinesl revoluční bullet-time, který nevím, jestli byl na herní scéně použit vůbec poprvé, ale každý si jej s Maxem spojí stejně, jako s Wolfensteinem 3D počátek FPS. Nejspíš se k prvnímu Maxovi již nevrátím, protože mi na rozdíl od dvojky už nemá co nabídnout, ale přesto na něj budu vzpomínat jen v dobrém.
Pro: komiksové vyprávění příběhu, noir atmosféra, nabídka zbraní, televize, easter eggy, bullet-time
Proti: obličej Maxe, psychedelické mise
bukrrCZPrvní Max je docela pekelná záležitost, poslední dvě kapitoly jsou.... au.
Po většinu času volí nepřátelé taktiku „nabíhej a střílej“, a i když nejsou vždy 100% přesní, tak i to minimum kulek co Maxe trefí sakra zabolí. Tím, že kulka nějakou dobu letí ke svému cíli, byl kolikrát problém se vyhnout salvě kulek z Ingramu, i když bych to čekal přesně naopak. Tento prvek mi dokázal vykouzlit úsměv na tváři ve chvílích, kdy jsem se s nepřáteli naháněl po místnosti a snažil se něco trefit.
Úsměv mě přešel v situacích, ve kterých nepřátelé vyloženě podváděli svým nadlidským vnímáním a rozestavěním – čekáním za rohem. Takové situace vyžadují použití rychlého ukládání a načítání, což docela narušuje pocit ucelenosti hry.
Úrovně prokládané filmečky ve stylu komiksových noirů stripů, animace padajících těl či vůbec celková filmová atmosféra bylo to, co si mě získalo. Hnusné a špinavé lokace New Yorku jsou perfektním settingem k dospělému příběhu, který se nebojí explicitně ukázat začátek Maxovým strastí.
Hledání klíčů ke dveřím, či otevírání dveří za pomoci výbušných lahví nebo jízda na jeřábu v docích byly prvky, jenž mě v kontrastu s „realistickým“ příběhem a snahou o jeho "uvěřitelnost" úplně nesedly. Jedná se o 18 let starou hru, takže to určitě nemám za zlé a hrát to mnohem dříve, ani bych si toho nevšiml. Ale přišlo mi to zajímavé s ohledem na to, že druhý díl vyšel jen o dva roky později a takovýchto prvků je v něm minimálně, což mi zlepšovalo filmový/příběhový zážitek ze hry.
Kvůli technickému stavu a podvádějícím nepřátelům není můj celkový pocit ze hry takový, jaký jsem doufal, ale lhal bych, kdybych řekl, že jsem si prvního Maxe Payne neužil. Díky přestřelkám, které jsou díky bullet timu stále zábavné. Perfektní atmosféře (minimálně první dvě části), které přidává na atraktivitě jistá grafická sešlost, tak vlastně i díky kapitole, ve které se následuje červená lajna – stále znepokojující.
Herní výzva 2019 - 6. "Severní vítr"
Po většinu času volí nepřátelé taktiku „nabíhej a střílej“, a i když nejsou vždy 100% přesní, tak i to minimum kulek co Maxe trefí sakra zabolí. Tím, že kulka nějakou dobu letí ke svému cíli, byl kolikrát problém se vyhnout salvě kulek z Ingramu, i když bych to čekal přesně naopak. Tento prvek mi dokázal vykouzlit úsměv na tváři ve chvílích, kdy jsem se s nepřáteli naháněl po místnosti a snažil se něco trefit.
Úsměv mě přešel v situacích, ve kterých nepřátelé vyloženě podváděli svým nadlidským vnímáním a rozestavěním – čekáním za rohem. Takové situace vyžadují použití rychlého ukládání a načítání, což docela narušuje pocit ucelenosti hry.
Úrovně prokládané filmečky ve stylu komiksových noirů stripů, animace padajících těl či vůbec celková filmová atmosféra bylo to, co si mě získalo. Hnusné a špinavé lokace New Yorku jsou perfektním settingem k dospělému příběhu, který se nebojí explicitně ukázat začátek Maxovým strastí.
Hledání klíčů ke dveřím, či otevírání dveří za pomoci výbušných lahví nebo jízda na jeřábu v docích byly prvky, jenž mě v kontrastu s „realistickým“ příběhem a snahou o jeho "uvěřitelnost" úplně nesedly. Jedná se o 18 let starou hru, takže to určitě nemám za zlé a hrát to mnohem dříve, ani bych si toho nevšiml. Ale přišlo mi to zajímavé s ohledem na to, že druhý díl vyšel jen o dva roky později a takovýchto prvků je v něm minimálně, což mi zlepšovalo filmový/příběhový zážitek ze hry.
Kvůli technickému stavu a podvádějícím nepřátelům není můj celkový pocit ze hry takový, jaký jsem doufal, ale lhal bych, kdybych řekl, že jsem si prvního Maxe Payne neužil. Díky přestřelkám, které jsou díky bullet timu stále zábavné. Perfektní atmosféře (minimálně první dvě části), které přidává na atraktivitě jistá grafická sešlost, tak vlastně i díky kapitole, ve které se následuje červená lajna – stále znepokojující.
Herní výzva 2019 - 6. "Severní vítr"
Pro: příběh, lokace, akce
Proti: technický stav, nadlidská vnímavost nepřátel
KomiksumecPro: Všechno
Proti: Nic (opravdu tomu nemám co vytknout)
Syndrom
3321 Maso. Akce vpravdě Chow Yun - fatská: částice lítají, kulky sviští, čas zhuštěný do mlíka a každej druhej zaběr vypadá epesně.
"Vešel jsem rovnou dovnitř, na Bogarta, jako už stokrát předtím. Ten pajzl vedli zabijáci mafie se žraločími úsměvy."
"Noc sténala zimou, světla v zahradě blikala nervozitou. V jejich záři byl padající sníh ještě mrtvý předtím, než ho pozřela temnota."
Stylisticky na úrovni a na pozadí utaženého příběhu. Napsal to někdo s literárním střevem.
Vyšší rozměr to nemá, ale jako noir mixlej s Matrixem se jedná o prácičku jak z učebnice.
"Vešel jsem rovnou dovnitř, na Bogarta, jako už stokrát předtím. Ten pajzl vedli zabijáci mafie se žraločími úsměvy."
"Noc sténala zimou, světla v zahradě blikala nervozitou. V jejich záři byl padající sníh ještě mrtvý předtím, než ho pozřela temnota."
Stylisticky na úrovni a na pozadí utaženého příběhu. Napsal to někdo s literárním střevem.
Vyšší rozměr to nemá, ale jako noir mixlej s Matrixem se jedná o prácičku jak z učebnice.
Pro: Má to noir koule - kurvy, fetky, mrtvý děti a padlý andělé.
S4TWHerní výzva 2019 - Severní vítr
Mít herní resty se nezřídka kdy vyplatí. Člověk prožije intenzivní herní zážitek, který mají staří pardálové již dávno za sebou. Samozřejmě to sebou nese i jistá úskalí, ale tentokrát jsem byl opravdu rád, že jsem se po takových letech dostal k takto parádnímu kousku.
Nejprve bych v rychlosti vzal ta úskalí. Co si budeme nalhávat, tak hra po grafické stránce zestárla poměrně dost. Osobně na tom úplně nelpím a vlastně mě to nijak nerušilo, ale například cutscény už prostě patří do muzea.
Na druhou stranu tu je něco, co snad nikdy nezestárne a to je způsob, jakým je hra vyprávěna a jak vás doslova drží přikované k obrazovkám. Střídání cutscén, komiksových stripů a samotných přestřelek s občasným dialogem/monologem bylo výborným tahem. Osobně mě úplně dostali zmiňované komiksové pasáže, které na rozdíl od grafiky vůbec nezestárly a i dnes působí perfektně.
Těžko se mi popisuje můj pocit, ale ta hra má hrozně silný příběh. Respektive příběh asi nepatří na úplné výsluní, je to taková klasická temnější krimi vendeta ve stylu Punishera, ale ten styl jakým nám tvůrci hru podali, ten mě skutečně dostal. Je to lehce zamotané, zmiňuje se zde spousta jmen, ale ve finále vám to smysl dá. Navíc to hraje i dost na city, o což je zážitek intenzivnější.
Jednoduše se vžijete do role Maxe a jdete si všechny hajzly podat, aniž byste nad jediným z nich slzu uronili. Musím konstatovat, že po vypravěčské stránce se jednalo o nejsilnější herní zážitek, jaký jsem u střílečky zažil.
Mrazivý, nevlídný New York, feťáci, lidské trosky, noirová atmosféra, výborní hudební podkres... No, bohužel jsem si našel pár záporů a u téhle hry mě to fakt mrzí. Když nebudu počítat grafický háv, který na tehdejší poměry je úplně v pohodě, tak tu máme poměrně kratší herní dobu. Já si nepřijdu jako nějaký speedruner, takže 7 hodin mi přijde tak trochu na hraně.
Také mi trochu chybělo něco víc, než jen zábavná střelba a vychutnávání si bullet timu, prostě ještě něco bych v samotném gameplayi uvítal. Navíc je i škoda, že si trochu ostřílenější hráči nemohou zvolit obtížnost hned na začátku. Ano, ke konci druhé kapitoly začne lehce přituhovat, ale jelikož je možné hru ukládat kdekoliv, tak jsem nezaznamenal jediný menší zákys.
Těžko se mi to celé uzavírá. Jak jsou výborné severské detektivky, tak je nejspíš výborný i jejich herní průmysl (alespoň Max Payne to naznačuje). Hra má u mě osobně pár much, které těžko vytěsňuji z hlavy, ale na druhou stranu se jednalo o jeden z nejsilnějších herních zážitků, jaké jsem zažil, takže vlastně SUPER!
Mít herní resty se nezřídka kdy vyplatí. Člověk prožije intenzivní herní zážitek, který mají staří pardálové již dávno za sebou. Samozřejmě to sebou nese i jistá úskalí, ale tentokrát jsem byl opravdu rád, že jsem se po takových letech dostal k takto parádnímu kousku.
Nejprve bych v rychlosti vzal ta úskalí. Co si budeme nalhávat, tak hra po grafické stránce zestárla poměrně dost. Osobně na tom úplně nelpím a vlastně mě to nijak nerušilo, ale například cutscény už prostě patří do muzea.
Na druhou stranu tu je něco, co snad nikdy nezestárne a to je způsob, jakým je hra vyprávěna a jak vás doslova drží přikované k obrazovkám. Střídání cutscén, komiksových stripů a samotných přestřelek s občasným dialogem/monologem bylo výborným tahem. Osobně mě úplně dostali zmiňované komiksové pasáže, které na rozdíl od grafiky vůbec nezestárly a i dnes působí perfektně.
Těžko se mi popisuje můj pocit, ale ta hra má hrozně silný příběh. Respektive příběh asi nepatří na úplné výsluní, je to taková klasická temnější krimi vendeta ve stylu Punishera, ale ten styl jakým nám tvůrci hru podali, ten mě skutečně dostal. Je to lehce zamotané, zmiňuje se zde spousta jmen, ale ve finále vám to smysl dá. Navíc to hraje i dost na city, o což je zážitek intenzivnější.
Jednoduše se vžijete do role Maxe a jdete si všechny hajzly podat, aniž byste nad jediným z nich slzu uronili. Musím konstatovat, že po vypravěčské stránce se jednalo o nejsilnější herní zážitek, jaký jsem u střílečky zažil.
Mrazivý, nevlídný New York, feťáci, lidské trosky, noirová atmosféra, výborní hudební podkres... No, bohužel jsem si našel pár záporů a u téhle hry mě to fakt mrzí. Když nebudu počítat grafický háv, který na tehdejší poměry je úplně v pohodě, tak tu máme poměrně kratší herní dobu. Já si nepřijdu jako nějaký speedruner, takže 7 hodin mi přijde tak trochu na hraně.
Také mi trochu chybělo něco víc, než jen zábavná střelba a vychutnávání si bullet timu, prostě ještě něco bych v samotném gameplayi uvítal. Navíc je i škoda, že si trochu ostřílenější hráči nemohou zvolit obtížnost hned na začátku. Ano, ke konci druhé kapitoly začne lehce přituhovat, ale jelikož je možné hru ukládat kdekoliv, tak jsem nezaznamenal jediný menší zákys.
Těžko se mi to celé uzavírá. Jak jsou výborné severské detektivky, tak je nejspíš výborný i jejich herní průmysl (alespoň Max Payne to naznačuje). Hra má u mě osobně pár much, které těžko vytěsňuji z hlavy, ale na druhou stranu se jednalo o jeden z nejsilnějších herních zážitků, jaké jsem zažil, takže vlastně SUPER!
Pro: příběh (především styl jeho vyprávění), komiksové pasáže, bulletime (obecně zábavné přestřelky), zvukový podkres, noirová atmosféra
Proti: nemožnost výběru obtížnosti při prvním hraní (lehká obtížnost), krátká hrací doba, chybí různorodější aktivity
Han_usimoRok 2019 jsem začal z pohledu hráče velmi energicky, a to marathonem série Max Payne. Do série jsem šel s radostí a matnými vzpomínkami na mé hraní právě prvního dílu s bratrem.
Hru jsem hrál přes platformu Steam na PC a ihned s tím přišly problémy, konkrétně s audiem což bezproblému vyřešilo pár minutek hledání a aplikování neoficiálního patche, ale je to faktor, který by méně zaběhlého hráče odehnal s prvních vteřinách "hraní".
Při hraní samotném vás do obličeje praští mistrovsky udělaná noirovská atmosféra, která vás stejně intenzivně doprovází celou hru. Za mě jednoznačně důvod dát hře šanci i dnes.
Gameplay je určitě velmi povedený. Ačkoliv má hra svůj věk, tak se velmi krásně hraje. Funkce "Bullet-time" naprosto nádherně ozvláštňuje gunplay. Cítíte se jako pravý superhrdina, což hře prospívá... do doby než vám dojde "Bullet-time meter" a uvědomíte si, že žádný superhrdina nejste, což vám dokáží tři pánové s brokovnicí za nejbližším rohem.
Ikdyž jsem měl s audiem problém, tak je jeho kvalita velmi krásná a nikoho neurazí. Dabing je udělám hezky, co je ale nadprůměrného, to je soundtrack, který jde ruku k ruce s atmosférou a vyzdvihuje moje pocity z všeobecného audia na naprosto jiné rozměry.
Grafika je na rok vydání velmi krásná. Když vezmete v potaz ono stáří a už jste vypustili své nadšení z grafiky třetího Red Dead, tak vám nebude dělat problém.
Dále je optimalizace. Ta, vypustím-li audio, je na k sakru dobré úrovni. I na 64 bit verzi Windows 10 hra běží se stabilním frameratem bez pádů. ...Alespoň tak tomu bylo u mě.
Jako moje mínus tu jsou konkrétní pasáže... Mluvím o levelech známých jako "Blood train mazes", které měly dokonalou atmosféru do doby, kdy se ztratíte, budete opakovaně umírat a když se dostanete před konec, tak zemřete a celý level zas. To byl level čiré frustace.
Hra je jako celek naprosto krásným kusem herní historie, který si zaslouží váš, alespoň, pokus.
Hru jsem hrál přes platformu Steam na PC a ihned s tím přišly problémy, konkrétně s audiem což bezproblému vyřešilo pár minutek hledání a aplikování neoficiálního patche, ale je to faktor, který by méně zaběhlého hráče odehnal s prvních vteřinách "hraní".
Při hraní samotném vás do obličeje praští mistrovsky udělaná noirovská atmosféra, která vás stejně intenzivně doprovází celou hru. Za mě jednoznačně důvod dát hře šanci i dnes.
Gameplay je určitě velmi povedený. Ačkoliv má hra svůj věk, tak se velmi krásně hraje. Funkce "Bullet-time" naprosto nádherně ozvláštňuje gunplay. Cítíte se jako pravý superhrdina, což hře prospívá... do doby než vám dojde "Bullet-time meter" a uvědomíte si, že žádný superhrdina nejste, což vám dokáží tři pánové s brokovnicí za nejbližším rohem.
Ikdyž jsem měl s audiem problém, tak je jeho kvalita velmi krásná a nikoho neurazí. Dabing je udělám hezky, co je ale nadprůměrného, to je soundtrack, který jde ruku k ruce s atmosférou a vyzdvihuje moje pocity z všeobecného audia na naprosto jiné rozměry.
Grafika je na rok vydání velmi krásná. Když vezmete v potaz ono stáří a už jste vypustili své nadšení z grafiky třetího Red Dead, tak vám nebude dělat problém.
Dále je optimalizace. Ta, vypustím-li audio, je na k sakru dobré úrovni. I na 64 bit verzi Windows 10 hra běží se stabilním frameratem bez pádů. ...Alespoň tak tomu bylo u mě.
Jako moje mínus tu jsou konkrétní pasáže... Mluvím o levelech známých jako "Blood train mazes", které měly dokonalou atmosféru do doby, kdy se ztratíte, budete opakovaně umírat a když se dostanete před konec, tak zemřete a celý level zas. To byl level čiré frustace.
Hra je jako celek naprosto krásným kusem herní historie, který si zaslouží váš, alespoň, pokus.
Pro: Atmosféra, Gameplay, Kvalita audia, Grafika, Optimalizace
Proti: Problémy s nefunkcí audia, zmíněné pasáže
MarícaIts Payne! Maximální bolest, název vystihující celou hru. Lékárničky v podobě antidepresiv.
Silně atmosferická akční hra, kte které se rád vracím.
Doporučuju každému, kdo miluje akční TPS, stéží najde lepší titul. Hlavní hrdina je skvostně namluvený, hlášky Maxe Payna jsou skvostně napsané. Hudba od Kärtsyem Hatakkaou je nezapomenutelná - především theme song!! Atmosféra je díky všem těmto kombinacím velice hutná.
První hra co ukázala BULLET-TIME v herní podobě, prvek který můžeme znát například z filmu Matrix.
Pro: atmosféra, noir
Proti: na widescreen třeba sehnat patch
CrashMax Payne je dnes už herní vykopávkou. Nicméně je to vykopávka, která stále ještě může konkurovat současné herní produkci. Samozřejmě nebude to v grafické prezentaci, tam ta léta jsou vidět nejvíce. I když co se týká komiksových příběhových předělů, tak tady vlastně Max nestárne ani graficky. Konkurenceschopný je Max hlavně na poli hratelnosti a obtížnosti.
Akční složka je stále velmi slušná, někteří protivníci umí potrápit, ale není to nic dramatického. Lékáren je tak akorát, aby to bylo dobře hratelné, ale hráč neměl pocit, že si může dovolit úplně všechno. Slavný bullet time mě osobně až tak nezaujal, ale já mám obecně ve hrách k této mechanice celkem chladný vztah, aniž bych to uměl nějak racionálně vysvětlit. Ale v několika situacích jsem byl rád, že tu je, protože nevím, jestli by to šlo vyřešit bez něj. Hodně se mi líbily neakční levely zaměřené spíše na orientaci v prostoru, dobře to rozbíjí počínající stereotyp.
Příběh neurazí, ale dneska už asi ani nijak zvlášť nezaujme. Jak už jsem zmínil, vyprávění prostřednictvím komiksových obrazovek, je z dnešního pohledu určitě lepší, než se koukat na hranaté cutscény z této doby. Max je dobře namluvený, a výborná je hudba, která výrazně dotváří temnou atmosféru hry. Nevím jak ostatním, ale mě docela dělala problém místní angličtina, hlavní myšlenky jsem samozřejmě chápal, ale detaily mi často utíkaly, takže jsem nakonec doinstaloval češtinu. Slabším angličtinářům určitě doporučuji udělat totéž, překlad je celkem slušný, nic zásadního mě do očí nepraštilo.
Asi největším problémem jsou nakonec technické obtíže při spuštění hry. Steam verze se na Win7 64bit nechtěla vůbec rozjet, ale nakonec pomohlo nastavení kompatibilty na Win 95/98 u souboru maxpayne.exe. Tím hru sice rozběhnete, ale pravděpodobně se budete potýkat s chybějící hudbou, zasekávajícími se zvuky a divně roztaženým widescreen rozlišením. Všechny tyto problémy u mě vyřešil patch Max Payne - FixItAll, takže rozhodně doporučuji nainstalovat. Pak už hra jela krásně bez jediného zaškobrtnutí.
Celkově tedy z mé strany slušná jízda, rozhodně stojí za zahrání, i když asi pro ty, co nejedou na nostalgické vlně, to taková pecka už nebude.
Akční složka je stále velmi slušná, někteří protivníci umí potrápit, ale není to nic dramatického. Lékáren je tak akorát, aby to bylo dobře hratelné, ale hráč neměl pocit, že si může dovolit úplně všechno. Slavný bullet time mě osobně až tak nezaujal, ale já mám obecně ve hrách k této mechanice celkem chladný vztah, aniž bych to uměl nějak racionálně vysvětlit. Ale v několika situacích jsem byl rád, že tu je, protože nevím, jestli by to šlo vyřešit bez něj. Hodně se mi líbily neakční levely zaměřené spíše na orientaci v prostoru, dobře to rozbíjí počínající stereotyp.
Příběh neurazí, ale dneska už asi ani nijak zvlášť nezaujme. Jak už jsem zmínil, vyprávění prostřednictvím komiksových obrazovek, je z dnešního pohledu určitě lepší, než se koukat na hranaté cutscény z této doby. Max je dobře namluvený, a výborná je hudba, která výrazně dotváří temnou atmosféru hry. Nevím jak ostatním, ale mě docela dělala problém místní angličtina, hlavní myšlenky jsem samozřejmě chápal, ale detaily mi často utíkaly, takže jsem nakonec doinstaloval češtinu. Slabším angličtinářům určitě doporučuji udělat totéž, překlad je celkem slušný, nic zásadního mě do očí nepraštilo.
Asi největším problémem jsou nakonec technické obtíže při spuštění hry. Steam verze se na Win7 64bit nechtěla vůbec rozjet, ale nakonec pomohlo nastavení kompatibilty na Win 95/98 u souboru maxpayne.exe. Tím hru sice rozběhnete, ale pravděpodobně se budete potýkat s chybějící hudbou, zasekávajícími se zvuky a divně roztaženým widescreen rozlišením. Všechny tyto problémy u mě vyřešil patch Max Payne - FixItAll, takže rozhodně doporučuji nainstalovat. Pak už hra jela krásně bez jediného zaškobrtnutí.
Celkově tedy z mé strany slušná jízda, rozhodně stojí za zahrání, i když asi pro ty, co nejedou na nostalgické vlně, to taková pecka už nebude.
Han22Max Payne je samozřejmě klasika. Pamatuju si první dohrání, kdy jsem z téhle hry byl u vytržení, protože něco podobného tu v té době ještě nevzniklo. I po letech je to stále výborná zábava, které kombinuje zdánlivě nespojitelné - noirový příběh o pomstě, komixové cutscény a akci ala John Woo. Pojďmě si to rozebrat.
Už začátek je skvostný. Max Payne stojí na kraji střechy mrakodrapu, oblíčený policií a vzpomíná co se stalo. Vidíme obyčejného poldu, který jednoho dne najde zmasakrovanou ženu a děti feťáky, ujíždějící na droze Valkýra. A začíná příběh brutální pomsty, kde se Max vydává pomstít všem, co za Valkýrou stojí, pronásledovaný mafií, tajnými spolky, ale i policií a svými démony. Jedinou útěchou je mu chlast, prášky proti bolesti, jediným spojencem pochybná vražedkyně Mona Sax. Příběh je to klasický, ale neskutečně dobře napsaný, plný zrad, ovzláštněný noirovými vnitřními monology, atmosférou věčně upršeného New Yorku a vyprávěný netradičními komixovými okny. Celou dobu z něj dýchá beznaděj, deprese a marnost a ten happy end působí až trochu nepatřičně.
Ruku v ruce s tím jde hratelnost - výborné zbraně, které najdou do jedné využití včetně jindy nepoužitelných pistolí, perfektní přestřelky a především bullet-time. Ve zpomaleném čase nebo pomocí filmových zpomalených úskoků můžete nadělat z nepřátel řešeto, aniž by stihly reagovat. Dnes už se těmi parádičkami kochat nebudete, protože bullet time už je trošku out, ale ve své době byla tahle matrixovsko-woovská akce bomba. Samotná akce je ze začátku pohoda, ke konci se přitvrzuje a boj se mění trošku v loadfest, ale za tu můžou spíše mé zpomalené reflexy než obtížnost hry.
Grafika dnes samozřejmě neohromí, stejně jako level design, ale úpřimně - na rok 2001 je výborná a design plný skladů, kanclů a klubů je logický vzhledem k prostředí a příběhu. Linearitu úrovní, stejně jako jejich tak akorát délku a obsazení vítám, prostředí se mění tak často, abyste se nestihli začít nudit.
Pokud bych měl něco vytknout tak jen otravné snové sekvence, kde chodíte po jakýchsi provazech, ale to je jen drobná kaňka.
Max Payne sice nepatří do mého Top 10, ale stoprocentně se jedná o nejlepší hru roku 2001.
Už začátek je skvostný. Max Payne stojí na kraji střechy mrakodrapu, oblíčený policií a vzpomíná co se stalo. Vidíme obyčejného poldu, který jednoho dne najde zmasakrovanou ženu a děti feťáky, ujíždějící na droze Valkýra. A začíná příběh brutální pomsty, kde se Max vydává pomstít všem, co za Valkýrou stojí, pronásledovaný mafií, tajnými spolky, ale i policií a svými démony. Jedinou útěchou je mu chlast, prášky proti bolesti, jediným spojencem pochybná vražedkyně Mona Sax. Příběh je to klasický, ale neskutečně dobře napsaný, plný zrad, ovzláštněný noirovými vnitřními monology, atmosférou věčně upršeného New Yorku a vyprávěný netradičními komixovými okny. Celou dobu z něj dýchá beznaděj, deprese a marnost a ten happy end působí až trochu nepatřičně.
Ruku v ruce s tím jde hratelnost - výborné zbraně, které najdou do jedné využití včetně jindy nepoužitelných pistolí, perfektní přestřelky a především bullet-time. Ve zpomaleném čase nebo pomocí filmových zpomalených úskoků můžete nadělat z nepřátel řešeto, aniž by stihly reagovat. Dnes už se těmi parádičkami kochat nebudete, protože bullet time už je trošku out, ale ve své době byla tahle matrixovsko-woovská akce bomba. Samotná akce je ze začátku pohoda, ke konci se přitvrzuje a boj se mění trošku v loadfest, ale za tu můžou spíše mé zpomalené reflexy než obtížnost hry.
Grafika dnes samozřejmě neohromí, stejně jako level design, ale úpřimně - na rok 2001 je výborná a design plný skladů, kanclů a klubů je logický vzhledem k prostředí a příběhu. Linearitu úrovní, stejně jako jejich tak akorát délku a obsazení vítám, prostředí se mění tak často, abyste se nestihli začít nudit.
Pokud bych měl něco vytknout tak jen otravné snové sekvence, kde chodíte po jakýchsi provazech, ale to je jen drobná kaňka.
Max Payne sice nepatří do mého Top 10, ale stoprocentně se jedná o nejlepší hru roku 2001.
Pro: Úžasný příběh, bulle-time akce, dokonalá atmosféra, revoluční hra.
Proti: Snové sekvence.
GordonPustil jsem se do pomsty v podobě Max Payne v domnění že se jedná o slušnou střílečku, Dostal jsem průměrnou akci, ale v úžasně husté noirové kriminální atmosféře zahalenou trochou tajemna a mystéria. V době kdy si výkon počítačů nemohl dovolit příliš složité a dobře vypadající "cutscény" si autoři řekli že "cutscény" které vypadají jako černý rozmazaný puding na linu si odpustí a udělají něco originálního, to se jim vskutku povedlo. "Cutscény" byly nahrazené hodně dobře nadabovanými a namalovanými komiksy které vyprávějí asi osmdesát procent příběhu, jediným zklamáním bylo to že v těchto vyprávěcích scénách hrála vždy ta samá hudba která se často opakovala i v samotné hře. Což by nevadilo, protože hudba zde dobře podkresluje atmosféru ale slyšet jí už po dvacáté mě začalo iritovat.
Jelikož kriminální atmosféře příliš nehoduji a noirové už vůbec ne, tak jsem se bál že mě hra nechytne, ovšem v polovině hry se prostředí změnilo na mnohem přívětivější v podobě mě známého betonového podzemí s laboratořemi nebo výškové ocelové koridory. Tato změna hře velmi prospěla, ulice a domy New Yorku mě už unavovali. Grafika je i na svou dobu velmi průměrná a nepřináší žádné inovace ani překvapení, obzvlášť neustále stejný usměvavý obličej Maxe mě děsil. Nedivím se že autoři použily komiksové vyprávění.
Přestřelky jsou asi největším zklamáním, dobrý pocit ze střelby se dostavoval jen velmi málo. Zbraní je přehršel, naopak munice málo pokud chcete používat jen jednu zbraň, což nejde. A pak je tu samotný systém střílení, ten byl spíše frustrující a nedokážu si představit že bych hru dohrál bez "bullet time" které zpomaluje čas. Ovšem i ten mě frustroval, někdy jsem ho použil omylem a zemřel, nebo než jsem ho mohl použít znova tak mě zasáhli ležícího na zemi. Nakonec se z přestřelek stal spíše pokus/omyl a neustalé opakování sestřelení dvou gangsterů za dveřmi jsem musel opakovat i desetkrát, zde hra opravdu nezáří.
Max Payne je zajímavá hra na jedno dohrání, Gunplay zde není to hlavní. Více jsem si užil pěknou atmosféru i přesto že tento styl nemám rád a především pěkný příběh o pomstě své rodiny. Doporučuji.
Oblíbená zbraň:
M4A1
Oblíbená část:
Podzemní laboratoře na vývoj drogy Valkýra
Jelikož kriminální atmosféře příliš nehoduji a noirové už vůbec ne, tak jsem se bál že mě hra nechytne, ovšem v polovině hry se prostředí změnilo na mnohem přívětivější v podobě mě známého betonového podzemí s laboratořemi nebo výškové ocelové koridory. Tato změna hře velmi prospěla, ulice a domy New Yorku mě už unavovali. Grafika je i na svou dobu velmi průměrná a nepřináší žádné inovace ani překvapení, obzvlášť neustále stejný usměvavý obličej Maxe mě děsil. Nedivím se že autoři použily komiksové vyprávění.
Přestřelky jsou asi největším zklamáním, dobrý pocit ze střelby se dostavoval jen velmi málo. Zbraní je přehršel, naopak munice málo pokud chcete používat jen jednu zbraň, což nejde. A pak je tu samotný systém střílení, ten byl spíše frustrující a nedokážu si představit že bych hru dohrál bez "bullet time" které zpomaluje čas. Ovšem i ten mě frustroval, někdy jsem ho použil omylem a zemřel, nebo než jsem ho mohl použít znova tak mě zasáhli ležícího na zemi. Nakonec se z přestřelek stal spíše pokus/omyl a neustalé opakování sestřelení dvou gangsterů za dveřmi jsem musel opakovat i desetkrát, zde hra opravdu nezáří.
Max Payne je zajímavá hra na jedno dohrání, Gunplay zde není to hlavní. Více jsem si užil pěknou atmosféru i přesto že tento styl nemám rád a především pěkný příběh o pomstě své rodiny. Doporučuji.
Oblíbená zbraň:
M4A1
Oblíbená část:
Podzemní laboratoře na vývoj drogy Valkýra
Pro: Příběh, atmosfera, komiksové scénky, typicky noirově mluvící hlavní hrdina, druhá polovina hry, Max, druhá půlka hry.
Proti: Příliš zbraní, málo munice, repetitivní hudba, přestřelky, první půlka hry.
DEU
3702 Jedna z nejlepsich her ve svem zanru. Inovace a prukopnik - prvni strilecka z tombreiderovskeho pohledu, ktera nabizi matrixovske zpomaleni casu, klicove ke hrani. Max pote, co mu jako policistovi banda fetaku zabije zenu a dceru porada nefalsovana jatka. Jeho cesta vede temi nejtemnejsimi zakoutimi a nejvetsimi "shitholes" v New York City. Projdete mista jako stanici metra, mistni bordely, ruiny domu, rockovy klub, pristav, tovarnu a mnohe dalsi az do zaverecneho finise. Hra ma spad, hraje se dobre. Postupne ji muzete dohrat az na tri obtiznosti. Jedna se o prvni hru v noir komiksovem stylu, ktery vyplnuje mezery behem hrani, nebo pri sebrani duleziteho predmetu. Hudba behem hrani je casto hororoveho razeni - ticha a plizive desiva. Kdyz nadejde tuha prestrelka, hudba zdrsni. Cestou potkate i nejake ty spojence, kteri po pomoci vam ale vetsinou zemrou. Ve finale pribehu vse graduje. Pribyva nepratel, jsou tuzsi s lepsimi zbranemi. Vy rovnez sbirate silnejsi a silnejsi arsenal. Finale hry je nezapomenutelne. Prestoze je hra jiz 15 let stara, stale jde o vynikajici kousek. Doporucuji ji vsem fandum strilecich her, jde o herni klasiku, kterou by si mel zahrat kazdy.
Pro: atmosfera, hudba, komiksy, kvanta zbrani, bullet time, obtiznost, zabavi na hodiny i po letech
Proti: grafika na dnesni dobu, pouze single player
RonikHerní výzva #9
Vždycky mě potěší, když si zahraju starší hru a zjistím, že lidé, co ji dodnes chválí a vzpomínají na ni, nemluví jen z nostalgie. Některé hry jsou bezesporu poplatné době svého vzniku a v dnešní době už žádného hráče neoslní, ale pravé klasiky dokáží zabavit i dnes. Max Payne mě ve své době minul, ale velmi se mi líbila druhá série od Remedy, Alan Wake, hlavně díky své unikátní atmosféře a velmi vydařenému scénáři, který mě i navzdory trochu repetitivnímu gameplayi dokázal u hry napjatě udržet celých skoro 20 hodin.
Byl jsem tedy zvědavý, jestli podobnou zábavu nabídne i Max Payne a můžu s potěšením zkonstatovat, že má co nabídnout i po patnácti letech od svého vzniku. Co na hře rozhodně pořád funguje parádně, je noirová atmosféra podpořená hlubokým hlasem hlavního hrdiny a vypravěče a výborným soundtrackem. Příběh sice není nic objevného, ale je podaný poutavým způsobem pomocí komiksu a okořeněný drsnými a vtipnými hláškami, ze kterých každému určitě nějaká utkví v paměti. Na svou dobu muselo jít o úplné zjevení a ani dnes se nemá Max Payne za co stydět.
Jak všichni víme, tak Max Payne byla jedna z prvních (jestli ne úplně první) her, která přišla s novinkou zvanou bullet time. Dnes už to nevypadá tak cool, jako kdysi, jelikož tuhle featuru ostatní vývojáři úspěšně vyčerpali, ale ve spojení s Maxovými akrobatickými dovednostmi je akce pořád efektní a svižná. Potěší také velký arzenál zbraní, ze kterého jsou všechny užitečné (až do získání útočné pušky v poslední třetině hry, která úspěšně nahradí všechny ostatních zbraně).
Pokud bych hře měl vytknout něco, co nevyplývá z toho, jak je stará, bylo by to až příliš upjaté skriptování a s ním spojenou frustraci - nepřátelé se zásadně spawnují po překročení neviditelné čáry na zemi, aby na vás mohli vyskočit zpoza rohu bez žádné předchozí indikace, což většinou skončí quickloadem. Poněkud nešťastně řešený mi přijde také systém dynamické obtížnosti, který přizpůsobuje přesnost nepřátel a jejich výdrž tomu, jak se vám daří - pokud se vám naopak nedaří, hra vám dopomůže lehkým autoaimem. Teoreticky je to dobrý nápad, prakticky mi přišlo, že i na nejlehčí obtížnost (jedinou dostupnou před prvním dohrání hry) až příliš rychle přemění nepřátele v bohy války a ve spojení s nějakými otravnějšími částmi hry to vedlo k pěkným pár loadům, aby se situace vyrovnala do normálu.
To ale nic nemění na tom, že jsem se u Maxe i tak velmi dobře bavil, i dnes ho můžu novým hráčům doporučit a rozhodně si někdy zahraju i druhý díl. Díky Herní výzvě za to, že mě konečně přesvědčila tenhle rest dohnat!
Vždycky mě potěší, když si zahraju starší hru a zjistím, že lidé, co ji dodnes chválí a vzpomínají na ni, nemluví jen z nostalgie. Některé hry jsou bezesporu poplatné době svého vzniku a v dnešní době už žádného hráče neoslní, ale pravé klasiky dokáží zabavit i dnes. Max Payne mě ve své době minul, ale velmi se mi líbila druhá série od Remedy, Alan Wake, hlavně díky své unikátní atmosféře a velmi vydařenému scénáři, který mě i navzdory trochu repetitivnímu gameplayi dokázal u hry napjatě udržet celých skoro 20 hodin.
Byl jsem tedy zvědavý, jestli podobnou zábavu nabídne i Max Payne a můžu s potěšením zkonstatovat, že má co nabídnout i po patnácti letech od svého vzniku. Co na hře rozhodně pořád funguje parádně, je noirová atmosféra podpořená hlubokým hlasem hlavního hrdiny a vypravěče a výborným soundtrackem. Příběh sice není nic objevného, ale je podaný poutavým způsobem pomocí komiksu a okořeněný drsnými a vtipnými hláškami, ze kterých každému určitě nějaká utkví v paměti. Na svou dobu muselo jít o úplné zjevení a ani dnes se nemá Max Payne za co stydět.
Jak všichni víme, tak Max Payne byla jedna z prvních (jestli ne úplně první) her, která přišla s novinkou zvanou bullet time. Dnes už to nevypadá tak cool, jako kdysi, jelikož tuhle featuru ostatní vývojáři úspěšně vyčerpali, ale ve spojení s Maxovými akrobatickými dovednostmi je akce pořád efektní a svižná. Potěší také velký arzenál zbraní, ze kterého jsou všechny užitečné (až do získání útočné pušky v poslední třetině hry, která úspěšně nahradí všechny ostatních zbraně).
Pokud bych hře měl vytknout něco, co nevyplývá z toho, jak je stará, bylo by to až příliš upjaté skriptování a s ním spojenou frustraci - nepřátelé se zásadně spawnují po překročení neviditelné čáry na zemi, aby na vás mohli vyskočit zpoza rohu bez žádné předchozí indikace, což většinou skončí quickloadem. Poněkud nešťastně řešený mi přijde také systém dynamické obtížnosti, který přizpůsobuje přesnost nepřátel a jejich výdrž tomu, jak se vám daří - pokud se vám naopak nedaří, hra vám dopomůže lehkým autoaimem. Teoreticky je to dobrý nápad, prakticky mi přišlo, že i na nejlehčí obtížnost (jedinou dostupnou před prvním dohrání hry) až příliš rychle přemění nepřátele v bohy války a ve spojení s nějakými otravnějšími částmi hry to vedlo k pěkným pár loadům, aby se situace vyrovnala do normálu.
To ale nic nemění na tom, že jsem se u Maxe i tak velmi dobře bavil, i dnes ho můžu novým hráčům doporučit a rozhodně si někdy zahraju i druhý díl. Díky Herní výzvě za to, že mě konečně přesvědčila tenhle rest dohnat!
pajmič"They were all dead. The final gunshot was an exclamation mark on everything that had led to this point. I released my finger from the trigger, and it was over."
Pravděpodobně nejlépe podaný příběh o pomstě, jaký kdy nejen na video herní scéně spatřil temnotu světa. Chladný, temný, osobní, jako by reflektoval onu silnou emocionální reakci, kterou jsme již viděli ve všech formách nesčetněkrát. Na svou dobu a žánr naprostý scenáristický unikát, který mé mladé já ani zdaleka nedokázalo ocenit jako já dnes.
Technická stránka hry stále neurazí, textury jsou stále překvapivě ostré, stejně jako řezaný ksicht Sama Lakea, který je ještě více zvýrazněn temným a silným hlasem Jamese McCaffreyho.
Naprosto mě opustilo z mysli, jak moc je hra těžká (někdy až frustrující). Uběhlo již mnoho večerů od dob, kdy jsem takto intenzivně masíroval tlačítko "F5"
Zub času je naprosto neúprosný, jako mohutný blizard burácející na noční městské obloze se svými ledovými jehlami opírá do Maxe Payna, který beze strachu a se vztyčenou hlavou jde tomuto fenoménu naproti a stále - technicky i herně - odolává .
A proto hodnocení ani po letech neměním......
Pravděpodobně nejlépe podaný příběh o pomstě, jaký kdy nejen na video herní scéně spatřil temnotu světa. Chladný, temný, osobní, jako by reflektoval onu silnou emocionální reakci, kterou jsme již viděli ve všech formách nesčetněkrát. Na svou dobu a žánr naprostý scenáristický unikát, který mé mladé já ani zdaleka nedokázalo ocenit jako já dnes.
Technická stránka hry stále neurazí, textury jsou stále překvapivě ostré, stejně jako řezaný ksicht Sama Lakea, který je ještě více zvýrazněn temným a silným hlasem Jamese McCaffreyho.
Naprosto mě opustilo z mysli, jak moc je hra těžká (někdy až frustrující). Uběhlo již mnoho večerů od dob, kdy jsem takto intenzivně masíroval tlačítko "F5"
Zub času je naprosto neúprosný, jako mohutný blizard burácející na noční městské obloze se svými ledovými jehlami opírá do Maxe Payna, který beze strachu a se vztyčenou hlavou jde tomuto fenoménu naproti a stále - technicky i herně - odolává .
A proto hodnocení ani po letech neměním......
miCHALupkaHerní výzva 6
Max Payne je jedna z her mého dětství a také jedna z mála her, kterou jsem dohrál (a to hned třikrát). Teď tomu bylo počtvrté, co jsem došel (ne)úspěšnému konci. Hra totiž nabízí dva konce. I když jsem hru hrál poněkolikáté znovu, tak jsem si příběh skoro vůbec nepamatoval, takže jsem byl v několika momentech i překvapen.
Na hře je super bullet time, který v mnoha okamžicích přijde vhod, protože by člověku trvalo strašně dlouho, než by se dostal přes nějaké lokace. Ve hře se nachází veliké množství odlišných lokací a nepřátel, takže nestřílíte stále stejně vypadající panďuláky.
Vyprávění příběhu pomocí komiksu je velice originální a v příliš hrách se nenachází, a do této hry to skvěle zapadlo. Některé komiksy jste si museli najít sami, protože byly schovány v nějaké místnosti, ale hra Vás upozornila na to, že se ve Vaší blízkosti nějaký nachází.
Veliké množství zbraní hře pomáhá k lepšímu zážitku, protože oblíbenou zbraň si zde musí najít snad každý. Ať je to od trubky přes berety, brokovnice, až po molotovovy koktejly. Zbraně Vám padají ze zabitých nepřátel, takže by jich měl být dostatek, ale párkrát se mi stalo, že jsem byl úplně bez nábojů (vyplácí se šetřit).
Hra mě dokázala vrátit do dětských let, kdy jsem ještě této hře nerozuměl a šlo mi pouze o to prostřílet se o kousek dál.
Max Payne je jedna z her mého dětství a také jedna z mála her, kterou jsem dohrál (a to hned třikrát). Teď tomu bylo počtvrté, co jsem došel (ne)úspěšnému konci. Hra totiž nabízí dva konce. I když jsem hru hrál poněkolikáté znovu, tak jsem si příběh skoro vůbec nepamatoval, takže jsem byl v několika momentech i překvapen.
Na hře je super bullet time, který v mnoha okamžicích přijde vhod, protože by člověku trvalo strašně dlouho, než by se dostal přes nějaké lokace. Ve hře se nachází veliké množství odlišných lokací a nepřátel, takže nestřílíte stále stejně vypadající panďuláky.
Vyprávění příběhu pomocí komiksu je velice originální a v příliš hrách se nenachází, a do této hry to skvěle zapadlo. Některé komiksy jste si museli najít sami, protože byly schovány v nějaké místnosti, ale hra Vás upozornila na to, že se ve Vaší blízkosti nějaký nachází.
Veliké množství zbraní hře pomáhá k lepšímu zážitku, protože oblíbenou zbraň si zde musí najít snad každý. Ať je to od trubky přes berety, brokovnice, až po molotovovy koktejly. Zbraně Vám padají ze zabitých nepřátel, takže by jich měl být dostatek, ale párkrát se mi stalo, že jsem byl úplně bez nábojů (vyplácí se šetřit).
Hra mě dokázala vrátit do dětských let, kdy jsem ještě této hře nerozuměl a šlo mi pouze o to prostřílet se o kousek dál.
Pro: hratelnost, bullet time, komiks, obtížnost
Proti: občasné bugy
MaximusTurn around, walk away, blow town. That would have been the smart thing to do. I guess I wasn't that smart.
Max Payne bol pre akčné hry niečím ako Matrix pre svet akčného filmu. Revolúcia, inšpirácia pre niekoľko nasledovníkov, svieži vietor a kult.
Demo na Maxa som prešiel snáď 20x a stále som nemal dosť. Potom vyšla plná hra a ja som v dobe vydania nemal dostatočne silný PC a tak som mal bullet time celú hru. Neskôr som hru prešiel znova už na lepšom stroji a bez neustále spomaleného sekania.
There was no glory in this. I hadn't asked for this crap. Trouble had come to me, in big dark swarms. The good and the just, they were like gold dust in this city. I had no illusions. I was not one of them. I was no hero. Just me and the gun, and the crook. My options had decreased to a singular course.
Tá temná noirová atmosféra je nezabudnuteľná a spolu s ňou aj hlavný hrdina a jeho nasraný výraz. Zo začiatku hra ponúka aj celkom reálne počty nepriateľov a prestrelky s nimi sú veľmi chytľavé. Vo svojej dobe to bolo niečo neskutočne premakané aj vďaka spomaľovaniu času. Ku koncu to už s počtami nepriateľov hra tak trochu preháňa, čo mi pokazilo inak bezchybný dojem z celej hry.
Každopádne je Max Payne pojem, legenda a v neposlednom rade veľmi vydarená hra. Dvojku mám však ešte radšej, ale o tom niekedy nabudúce.
Max Payne bol pre akčné hry niečím ako Matrix pre svet akčného filmu. Revolúcia, inšpirácia pre niekoľko nasledovníkov, svieži vietor a kult.
Demo na Maxa som prešiel snáď 20x a stále som nemal dosť. Potom vyšla plná hra a ja som v dobe vydania nemal dostatočne silný PC a tak som mal bullet time celú hru. Neskôr som hru prešiel znova už na lepšom stroji a bez neustále spomaleného sekania.
There was no glory in this. I hadn't asked for this crap. Trouble had come to me, in big dark swarms. The good and the just, they were like gold dust in this city. I had no illusions. I was not one of them. I was no hero. Just me and the gun, and the crook. My options had decreased to a singular course.
Tá temná noirová atmosféra je nezabudnuteľná a spolu s ňou aj hlavný hrdina a jeho nasraný výraz. Zo začiatku hra ponúka aj celkom reálne počty nepriateľov a prestrelky s nimi sú veľmi chytľavé. Vo svojej dobe to bolo niečo neskutočne premakané aj vďaka spomaľovaniu času. Ku koncu to už s počtami nepriateľov hra tak trochu preháňa, čo mi pokazilo inak bezchybný dojem z celej hry.
Každopádne je Max Payne pojem, legenda a v neposlednom rade veľmi vydarená hra. Dvojku mám však ešte radšej, ale o tom niekedy nabudúce.
Pro: Parádna temná atmosféra, prestrelky sú veľmi chytľavé, bullet time, hlavný hrdina, na strieľačku fajn príbeh, hudba
Proti: ku koncu už príliš veľké počty nepriateľov ako zo Serious Sama, krátke
HokarulMax Payne, spolu s jeho druhým dílem se řadí mezi hry, které je opravdu těžké zapomenout,
i když se jedná o "hloupé" střílečky.
Hra vypadá jako tuctová střílečka, Max Payne bude ten hodný policajt, co přestává kouřit kvůli rodině, bude střílet "ty zlý" a večer se vracet domů, do svého pečlivě budovaného amerického snu (auto, rodinný dům). Ale NE. V této hře nic není tak černobílé jak vypadá a hlavně příběhy nekončí dobře. Nikdy.
Po jedné velmi zásadní události [vražda rodiny] se Maxovi obrátí život vzhůru nohama.Nechá se přeřadit k DEA a po pár letech je na stopě. Na důležité schůzce se to jaksi zvrtne a dál už spoilerovat nebudu. Příběh se potom pěkně zamotá a obsahuje i pár zvratů. Přes svou mírnou klišoidnost je příběh skvěle napsaný. Celá hra se odehrává během sněhové bouře v New Yourku.
Sněhová bouře, čím dál více sílí, to asi proto, že přichází "Ragnarök", Vikingský konec světa. Vůbec, hra obsahuje spoustu narážek na Severskou mytologii. Klub Ragnarock, droga Valkýra, počítačová síť Yggdrasil, projekt Valhalla...Postavy v příběhu jsou na střílečku docela propracované, a motiv pomsty nutí Maxe v příběhu pokračovat.
Poté je čas odpravit prvních pár fetek, a to širokou škálou zbraní, co se ve hře nachází.
Začíná to berretou a končí u granátometu. K tomu připočtěte bullet time, což je Maxova specialitka -v kostce, čas se zpomalí, všude lítají kulky a Max mezi nimi zpomaleně kličkuje a vypadá to jako ve filmu (Matrix). Bullet time (BT) je limitován svým ukazatelem, který se velmi pomalu nabíjí. Bohůmžel, proti druhému dílu se Max v BT pohybuje značně pomalu, i když rychleji než protivníci, což je výhoda, ale ne zas taková jako v MP2.
Maníků na odpravu je slušná řádka, od nejnižších fetek, ujíždějících na Valkýře (místní droga, která nutí lidi myslet si, že jedli maso padlých andělů a vyvolává halušky) po elitní stráže a vojáky v neprůstřelných vestách.
Pokud nebudu uvažovat grafiku, která je stále koukatelná, ale zub času na ní odvedl slušnou práci, tak poslední věc, na které jde poznat stáří této hry je AI protivníků a jejich sem tam podivné reakce na zásahové zóny. AI je značně skriptovaná, i když v MP2 už to není tak okaté, tady to po pár průchodech tužší přestřelkou vychází najevo.
Nepřátelé jsou rozmístěni vždy ÚPLNĚ stejně a reagují na hráče (jeho zvuk) a snaží se ho zabít, což by nebylo až tak špatné, ale to provedení je někdy do očí bjící.
Stačí se skrčit a někteří nepřátelé, co míří zásadně na hlavu mají problém trefit, takže je jejich likvidace o poznání snazší. Bohůmžel, někdy jsou nepřátelé umístěni tak hloupě, že to jejich likvidaci brutálně ztěžuje, takže klávesa F5 (save) a F9 (load) budou velice používané. Kupříkladu maník, schovaný za dveřmi s brokovnicí stačí na urputné mačkání F5. Hra se s tím vůbec nemaže, takže takovýchto speciálně umístěných killerů potkáváte docela dost, většinou stačí BT, ale je pár případů, kdy velice špatné umístění nepřátel pije krev. Nejsem ve střílečkách žádný začátečník, co netrefí postavu, ale co je moc, to je příliš. O obtížnosti se dá říct jen to, že dávkování prášků na bolest a nábojů je dostačující na pořádný masakr a i když je tam pár horších (tužších) míst, zejména díky okatě skriptované AI, není to nic, co by se s pomocí F5 a pochopitelně troškou snahy nedalo zvládnout.
Další problém, který sem tam lehce kazí skvělý zážitek jsou polofunknční zásahové zóny protivníků, takže se někdy stane, že chlapík dostane dvě rány s upilované brokovnice z metru do hlavy a vesele si žije. Ne, nemluvíme o bossech, kterých tu taky pár je a je to jejich normální vlastnost, ale o řadových nepřátelích.
Nicméně, tohle všechno jsou malicherné nedokonalosti, které jsou udupány atmosférou.
Atmosféra v této hře je to, proč ji někteří (i já) sem tam projedou znova i s pokračováním.
Už od první minuty, když spustíte hru se rozezní melancholický soundtrack, který je víceméně nezměněn až do MP3. Poté stačí pustit hru a po neveselých událostech koukat na komiksy, kterými jsou uvedeny předěly v příběhu a číst je. Hlášky jsou stejně jako celková atmosféra melancholické, temné, noirové.
Dál je potřeba započítat Maxovy halucinativní sny, které jsou skokem od jedné katastrofy ke druhé. V těchto nočních můrách vždy všechno končí špatně. Navíc díky ozvučení skvěle zapadají do světa Maxe Payna.
Svět je to funkční, a docela uvěřitelný, na svou dobu dokonce revoluční. Skříně jdou otevírat- jsou v nich náboje, lékárničky-mimochodem, léčení probíhá pomocí prášků proti bolesti, ale jak by řekl Max, některou bolest prášky nejde utišit, na záchodech jde splachovat, v baru pouštět drinky jen tak na podlahu, zrcadla jsou funkční...v dnešní době standard, ale tehdy to byla revoluce. Navíc je to podrtrženo funkční televizí, i když je to spíše vyprávění k obrázkům, ale takové Lords and Ladies, Captain Baseball-bat Boy nebo psychotický Address Unknown jsou věci, které se vyplatí ve hře sledovat (dobře, vyplatí se sledovat jen Address Unknown, ale i tak. Některé momenty z TV shov, jako například, že zrcadla jsou zábavnější než televize, a finální rozuzlení zápletky AU jsou nezapomenutelné. Pak jsou tady nezapemuntelné hlášky "Flesh of fallen angels", "I think I died" a "death is coming, is coming...". Prostě samotný promakaný svět (na střílečku), v kombinaci s melancholickou noirovou atmosférou a hláškami odvedly parádní dílo.
i když se jedná o "hloupé" střílečky.
Hra vypadá jako tuctová střílečka, Max Payne bude ten hodný policajt, co přestává kouřit kvůli rodině, bude střílet "ty zlý" a večer se vracet domů, do svého pečlivě budovaného amerického snu (auto, rodinný dům). Ale NE. V této hře nic není tak černobílé jak vypadá a hlavně příběhy nekončí dobře. Nikdy.
Po jedné velmi zásadní události [vražda rodiny] se Maxovi obrátí život vzhůru nohama.Nechá se přeřadit k DEA a po pár letech je na stopě. Na důležité schůzce se to jaksi zvrtne a dál už spoilerovat nebudu. Příběh se potom pěkně zamotá a obsahuje i pár zvratů. Přes svou mírnou klišoidnost je příběh skvěle napsaný. Celá hra se odehrává během sněhové bouře v New Yourku.
Sněhová bouře, čím dál více sílí, to asi proto, že přichází "Ragnarök", Vikingský konec světa. Vůbec, hra obsahuje spoustu narážek na Severskou mytologii. Klub Ragnarock, droga Valkýra, počítačová síť Yggdrasil, projekt Valhalla...Postavy v příběhu jsou na střílečku docela propracované, a motiv pomsty nutí Maxe v příběhu pokračovat.
Poté je čas odpravit prvních pár fetek, a to širokou škálou zbraní, co se ve hře nachází.
Začíná to berretou a končí u granátometu. K tomu připočtěte bullet time, což je Maxova specialitka -v kostce, čas se zpomalí, všude lítají kulky a Max mezi nimi zpomaleně kličkuje a vypadá to jako ve filmu (Matrix). Bullet time (BT) je limitován svým ukazatelem, který se velmi pomalu nabíjí. Bohůmžel, proti druhému dílu se Max v BT pohybuje značně pomalu, i když rychleji než protivníci, což je výhoda, ale ne zas taková jako v MP2.
Maníků na odpravu je slušná řádka, od nejnižších fetek, ujíždějících na Valkýře (místní droga, která nutí lidi myslet si, že jedli maso padlých andělů a vyvolává halušky) po elitní stráže a vojáky v neprůstřelných vestách.
Pokud nebudu uvažovat grafiku, která je stále koukatelná, ale zub času na ní odvedl slušnou práci, tak poslední věc, na které jde poznat stáří této hry je AI protivníků a jejich sem tam podivné reakce na zásahové zóny. AI je značně skriptovaná, i když v MP2 už to není tak okaté, tady to po pár průchodech tužší přestřelkou vychází najevo.
Nepřátelé jsou rozmístěni vždy ÚPLNĚ stejně a reagují na hráče (jeho zvuk) a snaží se ho zabít, což by nebylo až tak špatné, ale to provedení je někdy do očí bjící.
Stačí se skrčit a někteří nepřátelé, co míří zásadně na hlavu mají problém trefit, takže je jejich likvidace o poznání snazší. Bohůmžel, někdy jsou nepřátelé umístěni tak hloupě, že to jejich likvidaci brutálně ztěžuje, takže klávesa F5 (save) a F9 (load) budou velice používané. Kupříkladu maník, schovaný za dveřmi s brokovnicí stačí na urputné mačkání F5. Hra se s tím vůbec nemaže, takže takovýchto speciálně umístěných killerů potkáváte docela dost, většinou stačí BT, ale je pár případů, kdy velice špatné umístění nepřátel pije krev. Nejsem ve střílečkách žádný začátečník, co netrefí postavu, ale co je moc, to je příliš. O obtížnosti se dá říct jen to, že dávkování prášků na bolest a nábojů je dostačující na pořádný masakr a i když je tam pár horších (tužších) míst, zejména díky okatě skriptované AI, není to nic, co by se s pomocí F5 a pochopitelně troškou snahy nedalo zvládnout.
Další problém, který sem tam lehce kazí skvělý zážitek jsou polofunknční zásahové zóny protivníků, takže se někdy stane, že chlapík dostane dvě rány s upilované brokovnice z metru do hlavy a vesele si žije. Ne, nemluvíme o bossech, kterých tu taky pár je a je to jejich normální vlastnost, ale o řadových nepřátelích.
Nicméně, tohle všechno jsou malicherné nedokonalosti, které jsou udupány atmosférou.
Atmosféra v této hře je to, proč ji někteří (i já) sem tam projedou znova i s pokračováním.
Už od první minuty, když spustíte hru se rozezní melancholický soundtrack, který je víceméně nezměněn až do MP3. Poté stačí pustit hru a po neveselých událostech koukat na komiksy, kterými jsou uvedeny předěly v příběhu a číst je. Hlášky jsou stejně jako celková atmosféra melancholické, temné, noirové.
Dál je potřeba započítat Maxovy halucinativní sny, které jsou skokem od jedné katastrofy ke druhé. V těchto nočních můrách vždy všechno končí špatně. Navíc díky ozvučení skvěle zapadají do světa Maxe Payna.
Svět je to funkční, a docela uvěřitelný, na svou dobu dokonce revoluční. Skříně jdou otevírat- jsou v nich náboje, lékárničky-mimochodem, léčení probíhá pomocí prášků proti bolesti, ale jak by řekl Max, některou bolest prášky nejde utišit, na záchodech jde splachovat, v baru pouštět drinky jen tak na podlahu, zrcadla jsou funkční...v dnešní době standard, ale tehdy to byla revoluce. Navíc je to podrtrženo funkční televizí, i když je to spíše vyprávění k obrázkům, ale takové Lords and Ladies, Captain Baseball-bat Boy nebo psychotický Address Unknown jsou věci, které se vyplatí ve hře sledovat (dobře, vyplatí se sledovat jen Address Unknown, ale i tak. Některé momenty z TV shov, jako například, že zrcadla jsou zábavnější než televize, a finální rozuzlení zápletky AU jsou nezapomenutelné. Pak jsou tady nezapemuntelné hlášky "Flesh of fallen angels", "I think I died" a "death is coming, is coming...". Prostě samotný promakaný svět (na střílečku), v kombinaci s melancholickou noirovou atmosférou a hláškami odvedly parádní dílo.
Pro: Atmosféra, hudba, noir, funkční konzistentní svět, příběh, bullet time
Proti: Někdy okatě skriptovaná AI a hloupé zásahové zóny
KunickV rámci redukce nikdy nehraných her v mém steam profilu jsem nainstaloval tuto, dnes již legendární hru. A neprohloupil jsem. Přiznávám, že po prvním spuštění mě zaskočilo, jak ostře jsou řezané rysy hlavního hrdiny - ale již v průběhu první kapitoly jsem pochopil, že takhle prostě americký drsňák vypadá (trochu C. Eastwood). A pak už nebylo nic. Nic na co bych si mohl stěžovat. Těch asi 6 hodin bylo naplněno HUTNOU a TEMNOU atmosférou, SKVĚLOU hudbou, DOBŘE NAPSANÝM příběhem a EFEKTNÍMI skoky a kotouly.
A komu je i toto málo tak může vstoupit do Matrixu pomocí příslušného modu.
Prostě pařba jako za mlada, kdy jsem tuhle perlu hrál poprvé.
A komu je i toto málo tak může vstoupit do Matrixu pomocí příslušného modu.
Prostě pařba jako za mlada, kdy jsem tuhle perlu hrál poprvé.
Pro: všechno - nostalgie je sviňa
Proti: věk nezastavíš
H34DAčkoli ve mně dřímá velký fanda RtCW, rok 2001 se nesl ve znamení jiné hry. Max Payne byl opravdu to nejlepší a nejoriginálnější, co se tehdy urodilo. První, co vás udeří do očí je temná atmosféra – potemnělý, zimní New York, citově zhroucený polda, který nemá, co ztratit a mafiánská špína na každém rohu… Dokážete ji vymést?
Příběh se vypraví v depresivním, bezútěšném, ale i lehce vtipném sarkastickém duchu a to pomocí komiksových oknének. Je to velmi efektivní a vůbec nevadí, že vás hra na minutku vytrhne z gameplaye, koneckonců jsou na to vybrány klidnější momenty. Max objevuje jednoho zkorumpovaného státníka za druhým, odhaluje konspiraci, a jelikož je sám psychicky na dně, nepřemýšlí o ničem složitějším než to všechno vystřílet. Sám se však nepokládá za neporazitelného hrdinu, tvrdí, že je to jen štěstí spolu s absencí pudu sebezáchovy.
Hrou procházíte jako nůž máslem, nečekají vás žádné složitosti, ale ani primitivnosti. Pohybujete se především v interiérech, které graficky i designérsky dosahují špičky tehdejší doby. Špinavé hotelové pokoje i sídla zámožných gangsterů, vše působí přesvědčivě a spouta drobností nabízí hráči i menší interakci (skříně, umyvadla, záchody, televize apod.) pro zesílení pocitu realističnosti. Horší je to s exteriéry, kde např. auta vypadají hůře než v o dva roky starším Half-Lifu, ale to hře v klidu odpustíme. Hratelnost je velice svižná, každá zbraň ve vašem arzenálu má své kouzlo, náboje létají rychle a žádná z postav neustojí více než by bylo zdrávo. Tedy přesněji náboje létají rychle, jen když chcete, aby létaly rychle! Hratelnost oživuje naprosto brilantní schopnost bullet-time, neboli možnosti zpomalení času převtělení se do Nea z Matrixu. Herní engine naprosto perfektně zvládá různé skoky do stran a zpomalené likvidování soupeřů za letu. Bullet time budete používat nejen, když je to třeba, ale i proto, že to vypadá sakra dobře a nabízí to zcela nový pocit ze hry. Dodat musím ještě fakt, že během těchto hrátek vás kamera z třetí osoby poslouchá na slovo a nikdy vám nevleze do cesty.
Max Payne si zachoval své kouzlo i po více než 13 letech, jeho atmosféra a hratelnost bezpečně konkuruje a v mnohém překonává i současné hry, je to klenot, který si můžete zahrát kdykoli.
Příběh se vypraví v depresivním, bezútěšném, ale i lehce vtipném sarkastickém duchu a to pomocí komiksových oknének. Je to velmi efektivní a vůbec nevadí, že vás hra na minutku vytrhne z gameplaye, koneckonců jsou na to vybrány klidnější momenty. Max objevuje jednoho zkorumpovaného státníka za druhým, odhaluje konspiraci, a jelikož je sám psychicky na dně, nepřemýšlí o ničem složitějším než to všechno vystřílet. Sám se však nepokládá za neporazitelného hrdinu, tvrdí, že je to jen štěstí spolu s absencí pudu sebezáchovy.
Hrou procházíte jako nůž máslem, nečekají vás žádné složitosti, ale ani primitivnosti. Pohybujete se především v interiérech, které graficky i designérsky dosahují špičky tehdejší doby. Špinavé hotelové pokoje i sídla zámožných gangsterů, vše působí přesvědčivě a spouta drobností nabízí hráči i menší interakci (skříně, umyvadla, záchody, televize apod.) pro zesílení pocitu realističnosti. Horší je to s exteriéry, kde např. auta vypadají hůře než v o dva roky starším Half-Lifu, ale to hře v klidu odpustíme. Hratelnost je velice svižná, každá zbraň ve vašem arzenálu má své kouzlo, náboje létají rychle a žádná z postav neustojí více než by bylo zdrávo. Tedy přesněji náboje létají rychle, jen když chcete, aby létaly rychle! Hratelnost oživuje naprosto brilantní schopnost bullet-time, neboli možnosti zpomalení času převtělení se do Nea z Matrixu. Herní engine naprosto perfektně zvládá různé skoky do stran a zpomalené likvidování soupeřů za letu. Bullet time budete používat nejen, když je to třeba, ale i proto, že to vypadá sakra dobře a nabízí to zcela nový pocit ze hry. Dodat musím ještě fakt, že během těchto hrátek vás kamera z třetí osoby poslouchá na slovo a nikdy vám nevleze do cesty.
Max Payne si zachoval své kouzlo i po více než 13 letech, jeho atmosféra a hratelnost bezpečně konkuruje a v mnohém překonává i současné hry, je to klenot, který si můžete zahrát kdykoli.
Danny 77Videoherná bomba, ktorá dokázala klišovitý príbeh o pomste jednoho chlápka pretaviť na efektívnú strielačku s noirovou atmosférou, ktorá pripomína staré filmy s Humprey Boghartom (inak jedna misia mu svojím názvom vzdáva hold). Priznám sa ako prvú hru z tejto série som hral dvojku a tento prvý diel sa mi dostal do rúk až teraz (po 13 rokoch od svojho uvedenia). A svete čuduj sa, hra je to stále dokonalo nadupaná. Bullet-time prestrelky, široký zbrojný arzenál, depresívna atmosféra, komiksové predely ale hlavne úžasne vyrozprávaný herný príbeh, ktorý je fakt napínavý a strhujúci. Celá hra je očividne inšpirovaná filmovými vodami. Max Payne je zelepenec starých Noirových detektiviek, brutálných akčňákov režiséra Johna Woo a slávneho Matrixu. To sa len tak v nejakej hre nevidí. Musím povedať, že táto jednička je o dosť náročnejšia a dlhšia než jej o dva roky mladšie pokračovanie. Napríklad aj finále v budove Aesir building dá riadne zabrať a navyše tu po vás strieľa aj ozbrojená helikoptéra. Snaď jedinú slabinu hry vidím v dnes už zaostalejšej technickej stránke. To ale neva, pretože zábava je to stále zaručená. Inak Maxove nočné mory sú viac než hororové. Povinná videoherná klasika.
Pro: Noirová štylizácia, depresívna atmosféra, bullet time prestrelky, komiksové predely, napínavý príbeh
Proti: z dnešného pohľadu už horšia technická stránka
SasakrVyhrál jsem třetí díl, ale co bych to byl za hráče, abych si neprojel celou sérii. Začal jsem tedy prvním dílem hry věnované tomuto policistovi s pohnutým osudem.
Hned ze začátku mě dost zarazilo Maxovo vzezření. Tohle má být zhrzený policista, co měl ženu a dítě? Tohle má být majitel onoho hlubokého hlasu? Vypadá spíš jako floutek, co po večerech objíždí v americkém kabrioletu diskotéky.
No co, stejně ho člověk vidí většinou zezadu. TPS mám obecně méně rád než FPS, a to platí i pro tuto hru. Není nad to, když zaměřovač míří na něčí hlavu, vy vystřílíte zásobník, abyste zjistili, že všechny kulky skončily kdesi ve stolu, za nímž se kryjete. A co si budeme povídat, i animace hlavního hrdiny už vypadají víceméně směšně. Zkrátka TPS.
Hra má na můj vkus poměrně pomalý rozjezd, takový nemastný neslaný, ale čím více hrou postupujete, tím je zábavnější. Obtížnost mi přišla vysoká, F5 jsem mačkal víceméně v každé místnosti. Zatímco soupeři vydrží děsnou sodu, vám stačí pár zásahů. Ale máme tu přeci ten slavný bullet time. No, osobně to vidím tak, že to z čeho byli v roce 2001 všichni hotoví, už dnes moc nenadchne. A co víc, není nad to, když efektně skočíte zpoza rohu a začnete za letu kosit zloduchy jednoho po druhém. Ale běda, jakmile je nestihnete postřílet všechny, než dopadnete. Max se rozplácne a mezi svištícími kulkami ho nenapadne nic lepšího, než se začít zvedat. A tak namísto toho, aby z polohy ležmo pokosil zbytek bandy, schytá úplně zbytečnou ránu či rovnou zemře, protože při vstávání chudák střílet neumí. Také jsem si těžko zvykal na to, že i při normálním běhu času kulky létají pomalu, což poznáte hlavně při střelbě na delší vzdálenost. Další věcí, co mě vytáčela, byly samozavírací dveře. Bože můj, to je ale krávovina. Nejde otevřít dveře a opatrně postřílet zloduchy. Nejde, protože během dvou sekund se dveře zase sami zavřou. Zkrátka musíte do místnosti vlítnout. A to platí i pro všechny možné skříňky, které jsem s oblibou prohledával.
Grafická stránka tak nějak odpovídá době. Nenadchne, neurazí. Zprovoznění širokoúhlého rozlišení se správným FOV je proces natolik exotický, že jsem nakonec radši hrál za Maxe tlouštíka. Zato potěšilo prostorové ozvučení. Hudba je velmi povedená. Zbylé zvukové efekty už jsou slabší, nicméně vzhledem ke stáří hry se to dá pochopit.
A nakonec příběh. Ten je prostý, ale na druhou stranu je to to, co přesně sedí do něčeho takového, jako je počítačová hra. A čím více úrovní jsem měl za sebou, tím více jsem se do děje ponořoval a doufal v rozuzlení celého temného pozadí. Atmosféra není špatná, i když jsem viděl ve hrách lepší. Hlavně New York působí tak nějak podivně, prázdně. Jako by člověk pobíhal jen ve studiu mezi kulisami.
Bezprostředně po dokončení hry jsem měl strašně nutkavou potřebu jít a obejmout všechny své blízké a nebýt půl třetí v noci, tak to snad i udělám. Nechť události, které si osud přichystal pro nebohého Maxe Payna, zůstanou jen ve hrách.
Jako celek hodnotím hru kladně. Není to žádná špička a nebudu dávat devadesátkové hodnocení. Nakonec to nebyly přestřelky, co by mě na hře nějak extra zaujalo, ale byl to spíš právě příběh a Maxův osud. Ale rozhodně jsem navnaděn na další díly. Tak uvidíme.
Druhý den po dohrání jsem také shlédl stejnojmenný film, se kterým jsem byl velmi spokojen. Doporučuji.
Galerie obrázků: http://steamcommunity.com/id/SasakrCZ/sc ... er=myfiles&view=grid
Hned ze začátku mě dost zarazilo Maxovo vzezření. Tohle má být zhrzený policista, co měl ženu a dítě? Tohle má být majitel onoho hlubokého hlasu? Vypadá spíš jako floutek, co po večerech objíždí v americkém kabrioletu diskotéky.
No co, stejně ho člověk vidí většinou zezadu. TPS mám obecně méně rád než FPS, a to platí i pro tuto hru. Není nad to, když zaměřovač míří na něčí hlavu, vy vystřílíte zásobník, abyste zjistili, že všechny kulky skončily kdesi ve stolu, za nímž se kryjete. A co si budeme povídat, i animace hlavního hrdiny už vypadají víceméně směšně. Zkrátka TPS.
Hra má na můj vkus poměrně pomalý rozjezd, takový nemastný neslaný, ale čím více hrou postupujete, tím je zábavnější. Obtížnost mi přišla vysoká, F5 jsem mačkal víceméně v každé místnosti. Zatímco soupeři vydrží děsnou sodu, vám stačí pár zásahů. Ale máme tu přeci ten slavný bullet time. No, osobně to vidím tak, že to z čeho byli v roce 2001 všichni hotoví, už dnes moc nenadchne. A co víc, není nad to, když efektně skočíte zpoza rohu a začnete za letu kosit zloduchy jednoho po druhém. Ale běda, jakmile je nestihnete postřílet všechny, než dopadnete. Max se rozplácne a mezi svištícími kulkami ho nenapadne nic lepšího, než se začít zvedat. A tak namísto toho, aby z polohy ležmo pokosil zbytek bandy, schytá úplně zbytečnou ránu či rovnou zemře, protože při vstávání chudák střílet neumí. Také jsem si těžko zvykal na to, že i při normálním běhu času kulky létají pomalu, což poznáte hlavně při střelbě na delší vzdálenost. Další věcí, co mě vytáčela, byly samozavírací dveře. Bože můj, to je ale krávovina. Nejde otevřít dveře a opatrně postřílet zloduchy. Nejde, protože během dvou sekund se dveře zase sami zavřou. Zkrátka musíte do místnosti vlítnout. A to platí i pro všechny možné skříňky, které jsem s oblibou prohledával.
Grafická stránka tak nějak odpovídá době. Nenadchne, neurazí. Zprovoznění širokoúhlého rozlišení se správným FOV je proces natolik exotický, že jsem nakonec radši hrál za Maxe tlouštíka. Zato potěšilo prostorové ozvučení. Hudba je velmi povedená. Zbylé zvukové efekty už jsou slabší, nicméně vzhledem ke stáří hry se to dá pochopit.
A nakonec příběh. Ten je prostý, ale na druhou stranu je to to, co přesně sedí do něčeho takového, jako je počítačová hra. A čím více úrovní jsem měl za sebou, tím více jsem se do děje ponořoval a doufal v rozuzlení celého temného pozadí. Atmosféra není špatná, i když jsem viděl ve hrách lepší. Hlavně New York působí tak nějak podivně, prázdně. Jako by člověk pobíhal jen ve studiu mezi kulisami.
Bezprostředně po dokončení hry jsem měl strašně nutkavou potřebu jít a obejmout všechny své blízké a nebýt půl třetí v noci, tak to snad i udělám. Nechť události, které si osud přichystal pro nebohého Maxe Payna, zůstanou jen ve hrách.
Jako celek hodnotím hru kladně. Není to žádná špička a nebudu dávat devadesátkové hodnocení. Nakonec to nebyly přestřelky, co by mě na hře nějak extra zaujalo, ale byl to spíš právě příběh a Maxův osud. Ale rozhodně jsem navnaděn na další díly. Tak uvidíme.
Druhý den po dohrání jsem také shlédl stejnojmenný film, se kterým jsem byl velmi spokojen. Doporučuji.
Galerie obrázků: http://steamcommunity.com/id/SasakrCZ/sc ... er=myfiles&view=grid
Pro: Příběh, hudba, solidní atmosféra, prohledávání skříněk :-D
Proti: Samozavírací dveře, neplatí "kam křížek, tam kulka", blbě se zprovozňující širokoúhlé zobrazení,
themacsMax Payne. Toto slovo je dnes pro mnohé hráče legendou. Není to dlouho, co vyšel 3. díl této slavné střílečky, ale o tom dnes psát nechci. Pro oživení příběhu, než si již zmíněnou „trojku“ zahraju, jsem si dal první díl, který vyšel už před neuvěřitelnými 11 lety! A dnes, v roce 2012, můžu říci, že na svou dobu to byla jedna z nejlepších a nejlépe vypadajících her. Ale k tomu se dostaneme později. Teď něco málo k příběhu.
Max Payne je newyorský policista jako každý jiný. Žije normální život, má krásnou ženu a malou dcerku a vše se zdá být jako v pohádce. Ale jednoho zimního večera se vše změní. Navždy. Nic už nebude jako dřív. Po příchodu domů našel svou ženu a dcerku mrtvé, zavražděné feťáky.
Po smrti manželky se zdrcený Max dal k protidrogovému oddělení a byl odhodlán zjistit vše o droze Valkýra, kterou byli nadopováni oni feťáci, co mu zabili ženu a dceru. Poté se příběh posune o 3 roky dopředu, kdy se Max chystá sejít v metru se svým kolegou Alexem. Avšak na místě setkání je Alex brutálně zavražděn a Max, jež byl spatřen, jak utíká z místa činu, je hlavním podezřelým. Postupně se probírá stovkami mafiánů, aby nakonec zjistil podrobnosti o projektu Vallhala, který nejspíš stojí za vším okolo Valkýry. V průběhu hry se taky setká se svou Femme Fatale, Monou Sax, která však ke konci příběhu umírá ve výtahu. Aspoň to tak vypadá.
Více už toho však o příběhu nepovím. Hra je rozdělená do 3 kapitol, každá má asi 6 částí. Každou kapitolu, krom první, začínáte zdrogován ve svém domě, kdy se promění prostředí na tmavozelené, kamera se velmi nepříjemně houpe ze strany na stranu a z vašeho domu se stane spletité bludiště. Víc toho však neřeknu.
Hra je situována z pohledu třetí osoby, přičemž ovládání je zpracováno perfektně. Ve hře máte na výběr asi kolem 15 zbraní, od klasické „devítky“, přes útočnou pušku Colt Commando, po takové kousky jako automatická brokovnice Jackhammer nebo granátomet M79.
Abych pravdu řekl, na základní obtížnost není hra nikterak těžká, ale ani nikterak jednoduchá a musím se přiznat, že hluchých míst, kdy bych se vyloženě nudil, jsem ve hře našel opravdové minimum. Hratelnost je, což už v dnešní době není tolik vídané, opravdu skvělá a hra zabaví i na druhé či třetí dohrání. Herní doba je na svou dobu ne příliš dlouhých cca 12 hodin, avšak na dnešní dobu lehký nadprůměr. Je možné, že pro ty, kteří budou tuto hru hrát poprvé, bude herní doba ještě delší. Pro mě, jelikož jsem hru hrál asi po čtvrté a znal jsem mnohé místa nazpaměť, se jeví herní doba celkem krátká, neboť jsem neměl problémy s orientací a vždy jsem věděl, kam jít a jak tu a tu přestřelku vyřešit. Tudíž bych mohl říct, že by se dalo dostat klidně k solidním 15 – 16 hodinám herního času.
A teď bych se chtěl dostat k tomu nejlepšímu. Po grafické stránce nemám hře absolutně co vytknout. Na svou dobu si myslím, že to byla jedna z nejlépe vypadajících her. Ať už modely zbraní, nebo efektní vylétávání všech nábojnic ze zbraně při střelbě nebo odhazování použitých zásobníků, které poté zůstanou ležet na zemi a nezmizí, což dnes nemají ani některé áčkové hry, tak také na svou dobu pěkné modely postav a obličejů. O dírách po kulkách, které taktéž nemizí, se ani nezmiňuju.
Ale i když nerad, musím zmínit i pár, ale opravdu jen pár, chybiček na dokonalosti. První chybičkou je nepřátelská AI. Někdy jsou nepřátelé velmi nepřesní, kdy vás netrefí ani z jednoho metru, naopak někdy vás trefí a zabijí i z velmi velké vzdálenosti brokovnicí. Druhou věcí je AI při hození granátu, což v praxi znamená, že když hodíte nepříteli pod nohy, ani se nepohne a čeká pouze na smrt, popřípadě střílí dál. Ale toto jsou chybičky, které se dají překousnout. Poslední, spíš mi vadící, chybičkou, je systém ukládání, kdy se mi stávalo, že jsem často zapomínal ukládat hru ručně, tak po smrti mě to vrátilo třeba na začátek mise. Tím chci říct, že automatické ukládání, jak to známe z dnešních her, tu nefunguje příliš dobře. Ale je to jen můj osobní pocit.
Závěrem bych chtěl říct, že tuto hru můžu doporučit i dnes, 11 let po vydání, neboť má stále rozhodně co nabídnout. Za mě to je hodnocení 95% a těším se na druhý díl, na který rovněž napíšu krátkou zprávu.
Max Payne je newyorský policista jako každý jiný. Žije normální život, má krásnou ženu a malou dcerku a vše se zdá být jako v pohádce. Ale jednoho zimního večera se vše změní. Navždy. Nic už nebude jako dřív. Po příchodu domů našel svou ženu a dcerku mrtvé, zavražděné feťáky.
Po smrti manželky se zdrcený Max dal k protidrogovému oddělení a byl odhodlán zjistit vše o droze Valkýra, kterou byli nadopováni oni feťáci, co mu zabili ženu a dceru. Poté se příběh posune o 3 roky dopředu, kdy se Max chystá sejít v metru se svým kolegou Alexem. Avšak na místě setkání je Alex brutálně zavražděn a Max, jež byl spatřen, jak utíká z místa činu, je hlavním podezřelým. Postupně se probírá stovkami mafiánů, aby nakonec zjistil podrobnosti o projektu Vallhala, který nejspíš stojí za vším okolo Valkýry. V průběhu hry se taky setká se svou Femme Fatale, Monou Sax, která však ke konci příběhu umírá ve výtahu. Aspoň to tak vypadá.
Více už toho však o příběhu nepovím. Hra je rozdělená do 3 kapitol, každá má asi 6 částí. Každou kapitolu, krom první, začínáte zdrogován ve svém domě, kdy se promění prostředí na tmavozelené, kamera se velmi nepříjemně houpe ze strany na stranu a z vašeho domu se stane spletité bludiště. Víc toho však neřeknu.
Hra je situována z pohledu třetí osoby, přičemž ovládání je zpracováno perfektně. Ve hře máte na výběr asi kolem 15 zbraní, od klasické „devítky“, přes útočnou pušku Colt Commando, po takové kousky jako automatická brokovnice Jackhammer nebo granátomet M79.
Abych pravdu řekl, na základní obtížnost není hra nikterak těžká, ale ani nikterak jednoduchá a musím se přiznat, že hluchých míst, kdy bych se vyloženě nudil, jsem ve hře našel opravdové minimum. Hratelnost je, což už v dnešní době není tolik vídané, opravdu skvělá a hra zabaví i na druhé či třetí dohrání. Herní doba je na svou dobu ne příliš dlouhých cca 12 hodin, avšak na dnešní dobu lehký nadprůměr. Je možné, že pro ty, kteří budou tuto hru hrát poprvé, bude herní doba ještě delší. Pro mě, jelikož jsem hru hrál asi po čtvrté a znal jsem mnohé místa nazpaměť, se jeví herní doba celkem krátká, neboť jsem neměl problémy s orientací a vždy jsem věděl, kam jít a jak tu a tu přestřelku vyřešit. Tudíž bych mohl říct, že by se dalo dostat klidně k solidním 15 – 16 hodinám herního času.
A teď bych se chtěl dostat k tomu nejlepšímu. Po grafické stránce nemám hře absolutně co vytknout. Na svou dobu si myslím, že to byla jedna z nejlépe vypadajících her. Ať už modely zbraní, nebo efektní vylétávání všech nábojnic ze zbraně při střelbě nebo odhazování použitých zásobníků, které poté zůstanou ležet na zemi a nezmizí, což dnes nemají ani některé áčkové hry, tak také na svou dobu pěkné modely postav a obličejů. O dírách po kulkách, které taktéž nemizí, se ani nezmiňuju.
Ale i když nerad, musím zmínit i pár, ale opravdu jen pár, chybiček na dokonalosti. První chybičkou je nepřátelská AI. Někdy jsou nepřátelé velmi nepřesní, kdy vás netrefí ani z jednoho metru, naopak někdy vás trefí a zabijí i z velmi velké vzdálenosti brokovnicí. Druhou věcí je AI při hození granátu, což v praxi znamená, že když hodíte nepříteli pod nohy, ani se nepohne a čeká pouze na smrt, popřípadě střílí dál. Ale toto jsou chybičky, které se dají překousnout. Poslední, spíš mi vadící, chybičkou, je systém ukládání, kdy se mi stávalo, že jsem často zapomínal ukládat hru ručně, tak po smrti mě to vrátilo třeba na začátek mise. Tím chci říct, že automatické ukládání, jak to známe z dnešních her, tu nefunguje příliš dobře. Ale je to jen můj osobní pocit.
Závěrem bych chtěl říct, že tuto hru můžu doporučit i dnes, 11 let po vydání, neboť má stále rozhodně co nabídnout. Za mě to je hodnocení 95% a těším se na druhý díl, na který rovněž napíšu krátkou zprávu.
Pro: + Výborný příběh + Délka + Velký výběr zbraní + Skvělá hratelnost + na svou dobu skvělá grafika + prvky, které nemají ani některé dnešní áčkové hry
Proti: - v některých chvílích horší AI - systém ukládání
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
Vejce
Michudy
Dandus125
Statistiky
- Id hry:
- 33
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h33
- Přidána:
- 07.05.2008
15 let a 351 dní
- Hodnocení:
- 850 (0-100 %)
- Komentářů:
- 47
- Oblíbenost:
-
61
46
-
14
827
- Návštěvnost:
- 95223× (celkem)
- 851× (poslední měsíc)
- 148× (poslední týden)
- 12× (dnes)
Pro: bullet time, příběh, hlavní postava, zbraně
Proti: čas se na hře podepsal, občas šílená kamera, působí zastarale, po opětovném hraní ničím už nepřekvapí, velká lineárnost