Max Payne. Toto slovo je dnes pro mnohé hráče legendou. Není to dlouho, co vyšel 3. díl této slavné střílečky, ale o tom dnes psát nechci. Pro oživení příběhu, než si již zmíněnou „trojku“ zahraju, jsem si dal první díl, který vyšel už před neuvěřitelnými 11 lety! A dnes, v roce 2012, můžu říci, že na svou dobu to byla jedna z nejlepších a nejlépe vypadajících her. Ale k tomu se dostaneme později. Teď něco málo k příběhu.
Max Payne je newyorský policista jako každý jiný. Žije normální život, má krásnou ženu a malou dcerku a vše se zdá být jako v pohádce. Ale jednoho zimního večera se vše změní. Navždy. Nic už nebude jako dřív. Po příchodu domů našel svou ženu a dcerku mrtvé, zavražděné feťáky.
Po smrti manželky se zdrcený Max dal k protidrogovému oddělení a byl odhodlán zjistit vše o droze Valkýra, kterou byli nadopováni oni feťáci, co mu zabili ženu a dceru. Poté se příběh posune o 3 roky dopředu, kdy se Max chystá sejít v metru se svým kolegou Alexem. Avšak na místě setkání je Alex brutálně zavražděn a Max, jež byl spatřen, jak utíká z místa činu, je hlavním podezřelým. Postupně se probírá stovkami mafiánů, aby nakonec zjistil podrobnosti o projektu Vallhala, který nejspíš stojí za vším okolo Valkýry. V průběhu hry se taky setká se svou Femme Fatale, Monou Sax, která však ke konci příběhu umírá ve výtahu. Aspoň to tak vypadá.
Více už toho však o příběhu nepovím. Hra je rozdělená do 3 kapitol, každá má asi 6 částí. Každou kapitolu, krom první, začínáte zdrogován ve svém domě, kdy se promění prostředí na tmavozelené, kamera se velmi nepříjemně houpe ze strany na stranu a z vašeho domu se stane spletité bludiště. Víc toho však neřeknu.
Hra je situována z pohledu třetí osoby, přičemž ovládání je zpracováno perfektně. Ve hře máte na výběr asi kolem 15 zbraní, od klasické „devítky“, přes útočnou pušku Colt Commando, po takové kousky jako automatická brokovnice Jackhammer nebo granátomet M79.
Abych pravdu řekl, na základní obtížnost není hra nikterak těžká, ale ani nikterak jednoduchá a musím se přiznat, že hluchých míst, kdy bych se vyloženě nudil, jsem ve hře našel opravdové minimum. Hratelnost je, což už v dnešní době není tolik vídané, opravdu skvělá a hra zabaví i na druhé či třetí dohrání. Herní doba je na svou dobu ne příliš dlouhých cca 12 hodin, avšak na dnešní dobu lehký nadprůměr. Je možné, že pro ty, kteří budou tuto hru hrát poprvé, bude herní doba ještě delší. Pro mě, jelikož jsem hru hrál asi po čtvrté a znal jsem mnohé místa nazpaměť, se jeví herní doba celkem krátká, neboť jsem neměl problémy s orientací a vždy jsem věděl, kam jít a jak tu a tu přestřelku vyřešit. Tudíž bych mohl říct, že by se dalo dostat klidně k solidním 15 – 16 hodinám herního času.
A teď bych se chtěl dostat k tomu nejlepšímu. Po grafické stránce nemám hře absolutně co vytknout. Na svou dobu si myslím, že to byla jedna z nejlépe vypadajících her. Ať už modely zbraní, nebo efektní vylétávání všech nábojnic ze zbraně při střelbě nebo odhazování použitých zásobníků, které poté zůstanou ležet na zemi a nezmizí, což dnes nemají ani některé áčkové hry, tak také na svou dobu pěkné modely postav a obličejů. O dírách po kulkách, které taktéž nemizí, se ani nezmiňuju.
Ale i když nerad, musím zmínit i pár, ale opravdu jen pár, chybiček na dokonalosti. První chybičkou je nepřátelská AI. Někdy jsou nepřátelé velmi nepřesní, kdy vás netrefí ani z jednoho metru, naopak někdy vás trefí a zabijí i z velmi velké vzdálenosti brokovnicí. Druhou věcí je AI při hození granátu, což v praxi znamená, že když hodíte nepříteli pod nohy, ani se nepohne a čeká pouze na smrt, popřípadě střílí dál. Ale toto jsou chybičky, které se dají překousnout. Poslední, spíš mi vadící, chybičkou, je systém ukládání, kdy se mi stávalo, že jsem často zapomínal ukládat hru ručně, tak po smrti mě to vrátilo třeba na začátek mise. Tím chci říct, že automatické ukládání, jak to známe z dnešních her, tu nefunguje příliš dobře. Ale je to jen můj osobní pocit.
Závěrem bych chtěl říct, že tuto hru můžu doporučit i dnes, 11 let po vydání, neboť má stále rozhodně co nabídnout. Za mě to je hodnocení 95% a těším se na druhý díl, na který rovněž napíšu krátkou zprávu.
Max Payne je newyorský policista jako každý jiný. Žije normální život, má krásnou ženu a malou dcerku a vše se zdá být jako v pohádce. Ale jednoho zimního večera se vše změní. Navždy. Nic už nebude jako dřív. Po příchodu domů našel svou ženu a dcerku mrtvé, zavražděné feťáky.
Po smrti manželky se zdrcený Max dal k protidrogovému oddělení a byl odhodlán zjistit vše o droze Valkýra, kterou byli nadopováni oni feťáci, co mu zabili ženu a dceru. Poté se příběh posune o 3 roky dopředu, kdy se Max chystá sejít v metru se svým kolegou Alexem. Avšak na místě setkání je Alex brutálně zavražděn a Max, jež byl spatřen, jak utíká z místa činu, je hlavním podezřelým. Postupně se probírá stovkami mafiánů, aby nakonec zjistil podrobnosti o projektu Vallhala, který nejspíš stojí za vším okolo Valkýry. V průběhu hry se taky setká se svou Femme Fatale, Monou Sax, která však ke konci příběhu umírá ve výtahu. Aspoň to tak vypadá.
Více už toho však o příběhu nepovím. Hra je rozdělená do 3 kapitol, každá má asi 6 částí. Každou kapitolu, krom první, začínáte zdrogován ve svém domě, kdy se promění prostředí na tmavozelené, kamera se velmi nepříjemně houpe ze strany na stranu a z vašeho domu se stane spletité bludiště. Víc toho však neřeknu.
Hra je situována z pohledu třetí osoby, přičemž ovládání je zpracováno perfektně. Ve hře máte na výběr asi kolem 15 zbraní, od klasické „devítky“, přes útočnou pušku Colt Commando, po takové kousky jako automatická brokovnice Jackhammer nebo granátomet M79.
Abych pravdu řekl, na základní obtížnost není hra nikterak těžká, ale ani nikterak jednoduchá a musím se přiznat, že hluchých míst, kdy bych se vyloženě nudil, jsem ve hře našel opravdové minimum. Hratelnost je, což už v dnešní době není tolik vídané, opravdu skvělá a hra zabaví i na druhé či třetí dohrání. Herní doba je na svou dobu ne příliš dlouhých cca 12 hodin, avšak na dnešní dobu lehký nadprůměr. Je možné, že pro ty, kteří budou tuto hru hrát poprvé, bude herní doba ještě delší. Pro mě, jelikož jsem hru hrál asi po čtvrté a znal jsem mnohé místa nazpaměť, se jeví herní doba celkem krátká, neboť jsem neměl problémy s orientací a vždy jsem věděl, kam jít a jak tu a tu přestřelku vyřešit. Tudíž bych mohl říct, že by se dalo dostat klidně k solidním 15 – 16 hodinám herního času.
A teď bych se chtěl dostat k tomu nejlepšímu. Po grafické stránce nemám hře absolutně co vytknout. Na svou dobu si myslím, že to byla jedna z nejlépe vypadajících her. Ať už modely zbraní, nebo efektní vylétávání všech nábojnic ze zbraně při střelbě nebo odhazování použitých zásobníků, které poté zůstanou ležet na zemi a nezmizí, což dnes nemají ani některé áčkové hry, tak také na svou dobu pěkné modely postav a obličejů. O dírách po kulkách, které taktéž nemizí, se ani nezmiňuju.
Ale i když nerad, musím zmínit i pár, ale opravdu jen pár, chybiček na dokonalosti. První chybičkou je nepřátelská AI. Někdy jsou nepřátelé velmi nepřesní, kdy vás netrefí ani z jednoho metru, naopak někdy vás trefí a zabijí i z velmi velké vzdálenosti brokovnicí. Druhou věcí je AI při hození granátu, což v praxi znamená, že když hodíte nepříteli pod nohy, ani se nepohne a čeká pouze na smrt, popřípadě střílí dál. Ale toto jsou chybičky, které se dají překousnout. Poslední, spíš mi vadící, chybičkou, je systém ukládání, kdy se mi stávalo, že jsem často zapomínal ukládat hru ručně, tak po smrti mě to vrátilo třeba na začátek mise. Tím chci říct, že automatické ukládání, jak to známe z dnešních her, tu nefunguje příliš dobře. Ale je to jen můj osobní pocit.
Závěrem bych chtěl říct, že tuto hru můžu doporučit i dnes, 11 let po vydání, neboť má stále rozhodně co nabídnout. Za mě to je hodnocení 95% a těším se na druhý díl, na který rovněž napíšu krátkou zprávu.
Pro: + Výborný příběh + Délka + Velký výběr zbraní + Skvělá hratelnost + na svou dobu skvělá grafika + prvky, které nemají ani některé dnešní áčkové hry
Proti: - v některých chvílích horší AI - systém ukládání