Final Fantasy V

Hraju celou sérii poprvé a od začátku, ve verzi Pixel Remaster, a sice tomuto dílu dávám hodnocení 90 %, zatímco některým předchozím jsem dal 85 %, ale můžu s klidným srdcem říct, že tenhle díl je lepší o parník a je to první díl v sérii, který za mě suverénně obstojí i dnes a s klidným srdcem bych ho komukoli doporučil. Ostatně já měl rozehrané Avowed na PC a potřeboval jsem si zkrátit čas při cestě vlakem z Olomouce do Prahy a pak zase zpět, takže jsem rozehrál na Steam Decku FF5 (normálně se snažím nemít rozehraných více her současně) a dopadlo to tak, že jsem i po návratu hrál tuhle hru každou volnou chvíli a Avowed regulérně přerušil.

Proč je tedy pátý díl o tolik moc lepší než předchozí, byť na první pohled vypadá velmi podobně? Jedním slovem jobs! Tak, jak jsem ve třetím dílu jobs systém nenáviděl, tady ten systém překopali takovým způsobem, že odstranili všechny nedostatky a udělali ho nejzábavnější součástí hry.

Podobně jako ve trojce i tady si s postupem hry odemykáte nové jobs (povolání jako white mage, black mage, knight, bard atp.), můžete si u každé postavy job kdykoli přepnout a jednotlivé jobs si u postav musíte levelovat, ale tady to funguje úplně jinak a lépe. V první řadě když si na nový job postavu přepnete, máte instantně k dispozici takřka plný potenciál daného jobu. Například když si přepnete postavu na white mage, můžete okamžitě sesílat postavou kouzla z bílé školy magie té nejvyšší úrovně a nemusíte kvůli tomu ten job u postavy levelovat. Pomáhá tomu i fakt, že na rozdíl od předchozích dílů si koupená/získaná kouzla odemykáte plošně pro celou družinu a ne pro jednotlivé postavy.

Herně to znamená, že na rozdíl od trojky když potřebujete nastavit partě nějaké konkrétní jobs na specifického bosse nebo dungeon, tak kvůli tomu nemusíte grindit a ty postavy jsou okamžitě takřka maximálně použitelné (samozřejmě k některým abilitám nebo pasivním bonusům postava získá přístup až s vylevelovaným jobem, ale ten základ umí hned).

Ten hlavní důvod, proč jsou tu jobs tak zábavné, ale spočívá v tom, že každá postava má dva ability sloty a zatímco ten první je obsazený primární job schopností (třeba time mage v něm má time magic, thief steal, bard sing, atd.), do druhého slotu si můžete dát cokoli, co jste si na postavě odemkli z libovolného jiného jobu. Můžete tak kupříkladu z knighta na chvíli udělat white mage, vylevelovat si white mage na úroveň, která vám dostačuje pro sekundárního healera, pak se přepnout zpátky na knighta a do druhého slotu mu dát white magic. Nebo jsem si třeba svého white mage leveloval na střídačku s time magem, takže jsem měl k dispozici obě školy magie. Těch kombinací je opravdu nepřeberné množství, hra je po většinu doby (až na závěr) poměrně dobře vybalancovaná, takže jakékoli šílené kombinace docela dobře fungují a je to mimořádně zábavné. Díky tomu si i myslím, že tohle bude první díl v sérii, který si v budoucnu střihnu znovu.

Kromě toho, co jsem zmínil, ale můžete kterýkoli job vylevelovat až na mastered úroveň (a netrvá to zase tak přehnaně dlouho, takže i bez nějakého většího grindu máte ke konci hry u každé postavy vylevelováno třeba 5-7 jobů) a pak to funguje tak, že když přepnete job na freelancer (defaultní a neomezený job, který má přístup prakticky ke všemu gearu a nemá žádnou defaultní abilitu), tak si do jeho dvou slotů můžete dát libovolnou kombinaci abilit ze všech vymasterovaných jobů a automaticky dostanete stat bonusy a innate abilities ze všech vymasterovaných jobů (to jsou pasivní abilities, které jsou danému jobu vlastní - například od ninjy dostanete dual-wield, tedy možnost používat dvě jednoruční zbraně současně, od monka counter, kdy postava automaticky udělá protiútok, atp.). V praxi to znamená, že můžete vylevelovat u postav co nejvíc jobs a ve chvíli, kdy ji změníte na freelancera, dostane nějaké pasivní bonusy od všech těchto jobů a stane se extrémně silnou. Já jsem tenhle switch u všech postav udělal až v závěrečném dungeonu a ten rozdíl v síle byl drastický, do té doby jsem dával postavou třeba maximálně 800 damage za kolo a najednou jsem dával 8000 damage za kolo :-) Například finální boss byl pro mě úplný vtip, v podstatě jsem ani nestihl zjistit, co všechno dělá, během chvíle bylo po všem (ale dva bonusové bosse jsem přeskočil, protože k jejich poražení je potřeba mít specifické abilities a gear... Možná to zkusím při příštím průchodu).

Rozepsal jsem se tu extrémně moc o jobs systému, ale on je to fakt nejdůležitější prvek celé hry a ten hlavní hnací motor, který žene hráče dopředu. Než příspěvek ukončím, chci zmínit ještě dva lehčí zápory.

Ten první je opravdu tuna missable obsahu. Já prolézal každý kout, v každém dungeonu hledal všechny truhličky, u jedné postavy měl konstantně zapnuté ukazování skrytých chodeb, atd. Přesto jsem byl v šoku, když jsem se asi ve 2/3 hry zasekl a nemohl najít cestu dál (postavy mluvily o dungeonu, který jsem nemohl nikde na mapě najít), načež jsem si v zoufalosti vygooglil návod, našel si v něm to místo, ve kterém jsem aktuálně byl, přečetl si pár odstavců a nemohl uvěřit svým očím, kolik je tam vedlejších věcí, o kterých jsem vůbec nevěděl: tajná místa, kouzla, gear, písně pro barda, summon kouzla... Věci buď neviditelné/skryté (nenapadlo by vás jen tak sami od sebe tam jít) nebo backtracking, kdy jste se v nějaké fázi hry třeba za nějaké dveře nemohli dostat, a později se to odemkne, ale už na to dávno zapomenete. Rozumím tomu, že v době, kdy hra vyšla, to fungovalo třeba tak, že děcka tyhle skryté věci objevovala náhodně a pak si o tom ve škole povídala. Ale dneska, když to člověk hraje poprvé, tak nemá šanci většinu těch míst najít a stálo mě extrémní sebeovládání ten návod zase zavřít, už se do něj až do konce hry nepodívat a ovládnout FOMO (fear of missing out), které jsem až do konce hry cítil. Na druhou stranu uznávám, že to zase dává motivaci střihnout si časem tu hru znovu (spolu s tím zvolit si při druhém průchodu zase úplně jiné kombinace jobs, než které jsem si leveloval při prvním hraní).

Druhá výtka je opravdu slabý příběh. Podání je super - postavy spolu hodně komunikují, mají jedninečné a fajn osobnosti, takže si je oblíbíte, rozhovory a interakce jsou zábavné a ta hra ten příběh umí opravdu i s omezenými technickými a grafickými věcmi dobře prezentovat. Zároveň je ale ta hlavní dějová linka mimořádně neoriginální, až trapná, miliontá variace na téma "zachraňujeme svět" a do toho strašně nudný klišoidní hlavní záporák ("mwhahaha, chci být nejmocnější a chci všechno zničit"). Když si vzpomenu na záporáky s reálnými motivacemi jako třeba Irenicus z Baldur's Gate 2, tak bych tady fakt zaplakal.

Fe finále je to ale spíš jen takové menší rýpání a nic, co by vám herní zážitek vyloženě kazilo. Prim tu má hratelnost a ta je díky jobs systému famózní a neuvěřitelně zábavná. Od hry jsem se kvůli tomu nemohl odtrhnout a doporučuji ji i těm, kdo jinak nejsou fandové JRPG.

Závěrečná poznámka - v tomto díle jsou poprvé v dungeonech i pasti a na mapě viditelní nepřátelé (pořádně je to tedy použito jen v jednom dungeonu), což je za mě přesně to, co tahle série potřebovala, a doufám, že tento prvek tu není naposledy a autoři ho ještě rozvinou.

Těším se na šestku :-)