Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Ne, Diablo opravdu není RPG. Jedno město, postav co byste spočítali na prstech, questy typu "přines tohle"... Když od toho ale odhlédnu a budu Diablo považovat za akční hru s RPG prvky, vychází už o dost líp.

Atmosféra hry je opravdu dobrá, všude je temno, nemrtví a démoni čekají na každém kroku. A to opravdu hordy nemrtvých a démonů. Většinu hry strávíte právě jejich sekáním/střílením/sežeháváním kouzly a podobně, dokud vám nedojde místo v inventáři, nebo léčivé lektvary s musíte se vrátit do města. A pak zase zpátky. Je to taková rutina, při které se nemusí moc přemýšlet. Kupodivu i přesto je to zábava. Na odreagování, kdy zrovna nechcete moc zapojovat mozek, je to skvělé. Bohužel ale každé rutina nakonec omrzí. Asi ve třech čtvrtinách hry už jsem byla docela ráda, že už se blíží konec, protože už mě přestávalo bavit zabíjet další a další monstra, výbavu už jsem měla tak dobrou, jak to jen šlo a peněz, že mi zabíraly půl inventáře.

Moc se mi ale nelíbilo použití náhodně generovaných úrovní. Každý level byl pak strašně zmatený, nepřehledný a vůbec nedával smysl. Raději ať si tvůrci dají tu práci a udělají levely ručně, bude to vypadat přirozeněji.

Musím ale přiznat, že mě docela překvapilo, že i po skoro 13 letech se na grafiku pořád dá dívat. Na rok 96 bych čekala o dost horší zpracování. Stejně tak hudba je velmi dobrá a skvěle doplňuje atmosféru.

Pro: Atmosféra, odreagovačka, hudba, grafika (na tu dobu)

Proti: Rychle omrzí, náhodné generování úrovní

+59 +63 −4
  • PC 95
Ke hře Diablo jsem si "přičichnul" před cca 12 lety, kdy jsme s kámošem šli k němu domů a začali testovat shareware verzi. Byla to láska na první pohled, přikovalo nás to k židlím na nespočet hodin a tak ve mně vznikla diablománie, která se postupně s dalším dílem a datadiskem víc a víc stupňovala.

Je fakt, že v dnešní době už mám na tento první díl jen matné, mlhavé vzpomínky, jen prostě nemohu zapomenout na to těžko popsatelné kouzlo hry, které mě takto uchvátilo. Byla to kombinace velmi příjemného městského prostředí s dokonale znějící hudbou na pozadí, návykovou klikací orgií, kdy jsem zabíjel mraky nepřátel a neustále jsem měl nutkání jít dopředu (do nižších a obtížnějších dungeonů).

Blizzard nikdy nedělal graficky překrásné hry, ale o to více si zvyšovaly reputaci na hratelnostní stránce. To platí i u této hry. Je sice nesmysl v dnešní době nějak extra hodnotit grafiku, ale vžiju-li se do časů minulých, hra rozhodně neudělala ostudu, ale asi ani nenadchla. Tehda se na to ale tak nehledělo, dle mého názoru. Jak jsem vzpomínal, město ztvárnili překrásně, dungeony tak střídavě oblačno - některé mi padly do oka, jiné mi přišly nepřehledné a až nevkusné.

Hru jsem prošel za Warriora a Maga. S oběma postavami mi bylo ctí zabít finálního bosse, bitva to byla monstrózní (i když více monstrózní bylo dojít k němu samotnému :D ).

Znovuhratelnost mě u tého hry nějak moc tehda neříkala, 2x zabití Diabla, 1x zkoušení projít hru i za Rogue (neúspěch), poté po několika letech pokud o znovuprojití hry (neúspěch). Intenzivní první dojmy doprovázené mnoha hodinami hraní, nicméně bez mého nadšení ke znovunainstalování hry po několika letech, to je důvod, proč jsem nedal 100%, ale o 5% méně :) jinak nemám námitek.

Pro: hratelnost, návykovost v klikacích orgiích, zvuky, hudba, atmosféra

+46 +48 −2
  • PC 95
Hra mého mládí. Zkusil jsem si ji zahrát znovu v roce 2018, a pořád má grády. Temná gotická atmosféra, surové prostředí, hororové prvky, zábavné vylepšování postavy, pěkná hudba (až na ten pochoďák v pekle, ten se tam vůbec nehodí). I v moderní době na mě funguje stylem "ještě prozkoumám tuto místnost, ještě kousek popojdu, ještě dodělám level, a už budu končit". Ačkoliv mě trochu překvapilo, jak rychle se dá hra dohrát - v paměti ji mám jako mnohem delší titul.

Ze současné perspektivy je samozřejmě na hře vidět zub času. O grafiku ani tak nejde, ta je podle mě stále koukatelná. Ale třeba způsob generování úrovní a taková jejich "prázdnost" - nezajímavé obdélníkové místnosti nacpané monstry, bez nějaké vnitřní logiky, atd. Únavnost obcházení prodejců ve vesnici. Oddělené hromádky peněz. Atd. Samozřejmě těžko se na to nyní zlobit, když ve své době to byla průlomová hra.

V porovnání s Diablem 2 je mi jednička mnohem bližší. I když je dvojka technicky na vyšší úrovni, z čehož plynou i zajímavější prostředí, pohodlnější ovládání atd, tak atmosférou je pro mě tím pravým Diablem právě jednička - temné, krvavé, strašidelné.

Celkové hodnocení: Nářez
+37
  • PC 95
Diablo, hack and slash RPG, které se díky lavině klonů, napodobitelů a hlavně svému úspěchu, stalo čímsi jako samostatným podžánrem.

A teď pár věcí, co se mi vybaví, když se řekne Diablo...

1.Atmosféra. Už v potemnělé vesničce víte, že je poblíž zlo a že na tento problém kněz stačit nebude. Jeskyně jsou tmavé a nepřívětivé. Kamarád měl hru nastavenou tak tmavou, že měl viditelnost jen pár políček, tím se hra (hlavně za kouzelníka) stávala doslova hororovou :-)

2.Monstra. Možná to bylo jen pár potvor a měnil se jim pouze skin, přesto na mnohé z nich nezapomenu :-) A samozřejmě bossové... Řezník brousící si ve svém kutlochu svůj sekáček, setkání s ním bylo vždycky o ústa, ten pacholek byl hrozně rychlý. Přerostlý skelda s houfem podržtašků, ten zas krásně po zásahu "chroupal". Ono stačilo i pouhé zjištění, že "kozlíci" umí otevřít dveře :-)

3.Předměty. Vybavování hrdiny mě snad v žádné jiné hře tak nenadchlo jako právě v Diablech, od prvního žabykucha po elitní výzbroj, kdy už jste byli rádi i za stejný předmět vygenerovaný o pár damage silnější. S předměty však souvisí jeden problém, a to jejich špatné hledání po podlaze (hlavně za kouzelníka). Kolikrát se mi stalo, že jsem po řetězovém blesku zaslechl cinknutí, nadšený jako malé děcko jsem začal pátrat v temnotě, políčko po políčku, a prstýnek né a né najít.

4.Multiplayer. Ano, nechal jsem si ho nakonec a přitom to bylo určitě to nejdůležitější, co mě přinutilo u hry strávit desítky hodin. Hrdinové si nějak výrazně v boji nepomáhají, spíše naopak (kouzla bolí), přesto jsem hru s kamarády nespočetkrát rozjel, byla to totiž ultimátní zábava. Možná se pletu, ale v dobách kdy ještě síťovka nebyla samozřejmost, jsme hráli Diablo po seriovém kabelu. Teď to přijde... dokonce ve třech, poněvadž je to jedna z mála her, která tento způsob propojení podporuje (vím jen o dvou, ta druhá je StarCraft).

Diablo... Díky, za ty myšítka to stálo :-)

Pro: Multiplayer, atmosféra, předměty, nezapomenutelní bossové.

Proti: Hledání zašantročených předmětů, peníze zabírali místo v inventáři (opravdu jen drobnost).

+36 +37 −1
  • PC 80
Přišel, viděl, dohrál. Diablo vás vtáhne do svého objetí a nepustí dokud buď nepadnete, nebo nezabijete temného pána, mě se naštěstí povedlo to druhé.

Grafickou stránku asi v dnešní době nemá cenu hodnotit, ale kupodivu až na rendrované animace neztratila nic ze svého kouzla pochmurného venkova s kostelem, ve kterém se dějou divné věci.Budování atmosféry hodně pomáhá hudební podkres, který je dokonalý a bez něj by hra ztratila hodně ze svého kouzla.

A pak je zde samozřejmě boj, jednoduchý, účelný a správně krvavý, je paráda se ohánět oboruční sekerou a vidět jak se pod jejím ostřím rozpadají kostlivci, či jak dělá sekanou z místních zombáků. Ano je to tupé klikání a o to je to zábavnější a v kombinaci se sbíráním lepší výbavy a zlata je to nepřekonatelné kombo, které nás pařany nutí pokračovat stále dále s vidinou že támhle seberu meč +18 na sílu a pak konečně tam tomu odolnému hajzlovi natrhnu prdel.

Aby jsme se až tak nenudili, tak každé čtyři levely se nám mění prostředí, začínáme v katakombách pod kostelem, pokračujeme přes doly a opuštěné jeskyně, stále hlouběji do středu země až se objevíme v samotném pekle.

Tak jak postupujeme patry, úměrně tomu roste obtížnost, ale vzhledem k tomu že jsme šikovní pařani co prolezou každý temný kout a neoddejdou z patra dokud všechno nezabijou tak nám krásně rostou expy a levely, přičemž po dosažení každé nové úrovně dostaneme bodíky na rozdělení do klasických dovedností (síla,magie ..) a proto tomu mílé děťi někteří říkají RPG, che che che .... jo a vlastně, ještou tu jsou ve vesnici NPC jako! (jo, celých šest..),no ehm, RPG light možná, ano?

Každopádně, jsem rád že jsem to ve svém životě poprvé dohrál a těším se na díl druhý!

Pro: Chytne a nepustí, atmosféra, nebojí se krve

Proti: Ke konci už nastupuje stereotyp, velické lehký poslední boj s Diablem

+36
  • PC 80
Diablo je stará hra, dokonce už má 20 let. A mě to kupodivu zase bavilo. Chvíli mi trvalo, než se mi dostaly do krve starodávné herní mechanismy. Všechno je tu totiž složitější a pomalejší než v Diablu 3, které mi stále víc připomíná výherní automat (naštěstí se do něj vložily prachy jen na začátku, teď už vyžaduje jenom hromadu času). První Diablo je taky mnohem temnější, plíživější, řekl bych až hororovější. Hodně tomu napomáhá atmosférická hudba. Graficky mi hra přijde hezčí než mnohem mladší druhý díl. Na rozdíl od něj vzhledově moc nezestárla.

Oproti Diablu 3 je tu jen jedna obtížnost. A někdy je to opravdu těžká hra. Skeleton King mi zabral hodně času a mnohokrát mě zlikvidoval. Inventář je tu menší a předměty zabírají víc místa, ale na druhou stranu, alespoň jsem nesklouzl do role obchodního cestujícího, který musí všechno posbírat a prodat. Sbíral jsem jen to, co mělo nějakou cenu. Stejně jsou vám na konci všechny ty nasyslené peníze k ničemu.

Každé patro mi zabralo tak kolem půl hodiny než jsem jej celé vyčistil. Vybral jsem si lučišnici a připadlo mi, že se to s ní hraje nejobtížněji. Naštěstí moje myš ty miliony kliknutí přežila. Kdysi jsem to dohrál za mága i bojovníka a bylo to mnohem lehčí (ale tehdy to myš nepřežila). Ale je taky možné, že mě jen klame stárnoucí paměť.

První Diablo je výbornou alternativou k nejnovějšímu Diablu 3. Není to taková lehká pohádka jako třetí díl, ale pořád je to dost dobře hratelné. Jen škoda, že už se to nedá nikde legálně pořídit. Blizzard sice udělal, jako takovou připomínku, event Darkening of Tristram do Diabla 3, ale přiznejme si, po znovu zahrání původního Diabla 1 je celý event k smíchu. S původní hrou nemá téměř nic společného. Dokonce i samotný závěrečný boss Diablo je převzatý z druhého dílu. Zase mě to ale motivovalo vrátit se po letech k původní hře a teprve to stálo za to.

Pro: grafika, hudba, atmosféra

Proti: krkolomnější ovládání

+35
  • PC 75
K prvnímu dílu jsem se bohužel dostal až mnoho let po dvojce, tudíž je můj pohled na toto zcela jistě revoluční akční RPG asi dost zkreslený. Než jsem vlastně Diablo vůbec poprvé kompletně dohrál, podařilo se mi jej do té doby mnohokrát nedohrát. Někdy nastal konec již po minutách, jindy zase po pár hodinách. Nemohl jsem se prostě smířit s některými faktory, které mi hru strašně otravovaly. Mezi ně patřily například nemožnost běhu a tím pádem zdlouhavé cestování, poměrně vysoká obtížnost a naprostý nedostatek místa v inventáři, které mi navíc ještě ubíralo kumulující se zlato. Pro někoho malichernosti, pro mě otrava.

Dohrát tuto ponurou vybíječku za jinou postavu než Warriora pro mě neexistovalo. Začátky se ještě celkem daly zvládat, ale v pokročilejší fázi hry došlo v mém případě k totálnímu selhání postavy ve všech směrech a ohledech a možnost dalšího postupu tím defakto zůstala uzavřena. Někdy samozřejmě také záleželo na vygenerovaných úkolech. Mimochodem za ně dávám vývojářům velký palec nahoru. Oproti dvojce zajímavé zpestření.

Grafická stránka mi nepřipadala nějak strašná, naopak svým zpracováním ještě krásně umocňovala onu všudypřítomnou atmosféru strachu. Velice se mi líbilo měnící se prostředí při vstupu do nižších a nižších pater. Samotný Diablo mi na konci hry až tak moc velký problém nedělal, více jsem se zapotil spíše u některých hodně dřívějších questů. Jinak vybíjení podzemních pater s kvanty nepřátel a sbírání povětšinou zbytečných předmětů mě bavilo a nemám co bych vytknul. Ta návykovost ze dvojky mi tu ale rozhodně chyběla. 75%.

Pro: náhodná generace některých úkolů, měnící se prostředí, atmosféra, závěr

Proti: pohyb, inventář, náročnost

+32
  • PC 85
Co mě ve své době, a vlastně i dnes, uchvátilo na Diablu, je naprosto skvělá atmosféra, vylepšená ještě lepší muzikou. Začínáte v poklidné vesničce a do toho vám hraje pohodová akustická kytara. Tahle melodie se mi tak vryla do hlavy, že jsem si později pouštěl hru už jenom proto, abych si jí mohl poslechnout. V kobkách se line dunivá, tísnivá muzika, často přerušovaná zvukem boje. Prostě paráda.

Hra má pěknou grafiku, řekl bych, že v některých ohledech i překonávala původní Diablo 2 (třeba grafika kostlivců). Dnes už to sice působí trochu plasticky, bez života. Ve své době ale neměla konkurenci.

Konkurenci neměla ani hratelnost. Diablo se hraje výborně. Na rozdíl od dvojky ještě nekosíte takové hordy nepřátel. Zato jsou boje trochu delší. Z dnešního pohledu už je v hratelnosti mnoho věcí co překážejí. Co by jsme ale vyčítali klasice. Příběh hry je taková komorní předehra k mnohem epičtější dvojce. Jediný zásadní problém vidím v délce. Za dva dny hotovo. 3 postavy = 6 dní. Opakované hraní za stejnou postavu mě už nebavilo. Nahánění Sukub a teleportujících se kouzelníků z válečníkem taky nebylo to pravé ořechové. Zbytečně zdlouhavé. Stejně jsem je nakonec zničil:-)

Diablo si užijí všichni hráči, kterým nevadí jednoduchost, a chtějí se jenom odreagovat. Hardcore RPG hráči radši ruce pryč. Tenhle arkádově pojatý koncept RPG by vám mohl pohnout žlučí.

Pro: úžasná atmosféra a hudba, slušná hratelnost a grafika

Proti: ostudně krátké

+31
  • PC 95
AHH, FRESH MEAT.

Kolikrát jsem tuhle hlášku slyšel? Minimálně dvacetkrát, ale nejspíš vícekrát. V době, kdy všichni kamarádi už pomalu hráli dvojku Diabla, zmohli se naši na naše první PC, konkrétně Pentium 90, které si o dvojce mohlo nechat jenom zdát. A tak jsem pařil jedničku. Znovu a znovu. Myslím si, že žádnou jinou hru jsem nedohrál víckrát. Ono to souvisí i s délkou hry, která se dala zvládnout za jednu odpolední seanci.

Ještě v éře DOSu jsem RPG vůbec nehrál. Ona taky tenkrát ještě žádná nebyla. Kdo měl zájem o hry na hrdiny, sáhnul po předchůdcích dnešních RPG - dungeonech. Jenže to byl specifický žánr určený hlavně pro nadšence. Většinou velký svět, ve kterém si musíte kreslit na čtverečkovaný papír mapu, tuhé souboje a komplexní systém tvorby postav. Mně bylo tenkrát kolem 12 a dungeony na mě byly moc složité. A i když každý druhý spolužák nějaký vyzkoušel, nikdo žádný nehrál. To se změnilo až s příchodem Diabla.

Jasně že Diablo není pravé RPG. Jenže je tam vývoj postavy, který je snadno pochopitelný i pro děcko, rychlé zvyšování levelů a mraky předmětů, takže si dušička každého sběratele příjde na své. Stejně jako v dungeonech se tam prolézají kobky, také se tam pobíjejí monstra a těch jsou mraky, takže hráč má pocit, jaký je frajer. Navíc je to všechno v izometrickém pohledu, takže narozdíl od krokovacích dungeonů má hráč o všem dobrý přehled. To byly důvody, proč najednou bylo Diablo nejhranějším RPG té doby.

A pak ta atmosféra. Liduprázdný Tristram, kde vám posledních pár lidí popisuje temný příběh o zlu, které se ukrývá v blízké kryptě. Tak se tam vrhnete mezi hordy kostlivců, zombií a podobné havěti. A čím jdete hlouběji, tím je to lepší a lepší. Temnota plná démonů a různých rohatých hnusáků. A když dolezete až do pekla vidíte všude zmasakrovaná těla a slyšíte výkřiky zmučených nebožáků. Grafika je ponurá a temná a atmosféru dobře podporuje. Co ale atmosféru vytváří, to je fantastická hudba. Skladeb je sice jenom pár, víceméně jedna je v Tristramu a další čtyři se postupně protočí, jak se mění prostředí, ve kterém se nacházíte. Jasně 5 skladeb je málo, jenže to byste je museli slyšet. Třeba ta poslední v pekle, je absolutně psycho, ale do toho prostředí skvěle zapadá. Nejlepší je ale hned úvodní kytarový motiv v Tristramu. Ten považuji za nejlepší skladbu v počítačových hrách vůbec.

Diablo jsem dohrál opravdu minimálně dvacetkrát. Měl jsem verzi, ve které se nedala zvolit vyšší obtížnost, takže jsem to chodil se svým bojovníkem pořád dokola. Byl už tak nabušený, že jsem se s ním dokázal dostat až do patnáctého patra jen s lukem a šípy, pak zase jen s kouzlením a nakonec bez jakéhokoliv brnění a zbraně v ruce jen s pěstmi. Jen to poslední patro jsem se vždycky navlékl do plné zbroje, protože na samotného Pána pekel už to nestačilo. Ale stejně mě Diablo díky náhodně generovaným dungeonům bavilo hrát pořád dokola.

Díky Diablu jsem se dostal k RPG. Později jsem dohrál i mnohem komplexnější kousky jako Baldur's Gate nebo Neverwinter Nights. Ale k těm bych se nikdy nedostal, nebýt Diabla.

Pro: Hudba, atmosféra, jednoduchý koncept

+31
  • PC 80
U všech svatých! Tahle hra je pěkně temná, démonická, pekelná a rozhodně dostojí svému názvu. Dokonce i vchod do kostela vypadá jako vchod do hlubin pekelných nebo do gotického nočního klubu. Uvnitř kostlivci, démoni, zombie, zohavená lidská těla....člověk jako by cítil ten zápach plísně a smrti ze stěn každého poschodí. Do toho se občas z ambientu ozve nějaký ten nářek či výkřik....jo, atmosféru tento legendární zabiják mechanických myší má - škoda, že po World of Warcraft začali Blizzardi ze svých her dělat omalovánky pro náctileté.

Co ale Diablo rozhodně nemá jsou komplexní mechaniky nebo příběh. V dobách tehdejších devadesátých let, pokud vás někdo uslyšel, že jste Diablo označili za RPG, byli jste jednoduše lynčováni a následně utopeni v záchodové míse. Postupné odkrvování paže při delším hraní tohoto kultovního posilovače zápěstí bylo a je nevyhnutelné. Klikáte, zabíjíte pekelné hordy tupých přisluhovačů mistra Satana.... tedy pardon, mistra Diabla. Občas si ve velkoměstě Tristram, čítající asi pět baráčku, něco koupíte či prodáte, hupsnete do vámi vyvolaného portálu, a jdete kosit znova.

Tato jednoduchost je největším požehnáním i prokletím tohoto proslulého rozvraceče lidských životů. Na jednu stranu je to přístupné tak, že to mohl hrát každý, kdo měl alespon jednu funkční ruku. Na stranu druhou ta jednoduchost asi omrzí. Já Diabla proto nikdy nedohrál. Nyní, po 22 letech, jsem na to šel více takticky. Po hodině a půl, kdy mi začínalo otékat předloktí a padat čelo na stůl, jsem hru vypnul a druhý den to rutinně opakoval. Nakonec jsem se ke konci doklikal a měl z toho veliký pocit zadostiučinění. Dohrál jsem Diablo! A trvalo mi to jen čtyři konzolové generace. At už Diablo nenávidíte či adorujete, jedno asi nezměníte. Diablo je legenda, která ovlivnila herní průmysl, více či méně, kladným i negativním způsobem.

Pro: Na tu dobu to pořád nevypadá špatně, Atmosféra, přístupnost.

Proti: Všechno to vypadá tak nějak stejně a prázdně (ta procedurální generace), jednoduché, slabý (ne)příběh.

+31 +33 −2
  • PC 100
Tak nějak mě chytla při sledování jednoho seriálu a souboji se Satanem v něm nostalgie po starém dobrém Diablu a tak jsem ho po letech znovu vyzkoušel ve verzi přes GOG.

Diablo byla v 90. letech absolutní bomba, kterou znal naprosto každý. Vyšel na přelomu let 1996/1997 a už v roce 1997 byl v brněnské herně Gamesworld nejhranější hrou. Totéž o nějaký pátek později v Megami a ještě v roce 2000 měli tehdy v Hypernově nápad sesíťovat pár počítačů a nechat si pařany "vyzkoušet" pár her. Výsledek? 12 hodinové směny pár stále stejných lidí u multiplayeru Diabla :) Tehdy jsem se naučil nesmrtelné kopírování předmětů, což je takový "cheat" vyžadující značnou šikovnost, ale stojící za to :) Diablo byl prostě kult 90. let, který znal každý napříč žánry a budil rozporuplné reakce, zejména od fanoušky těch pravých RPG (není to RPG).

Já jako fanda těch pravých RPG, který ve stejném roce (1996) zbožňuje Albion a dohrál jich spoustu můžu říct - Diablo je RPG. Zjednodušené, osekané na kost, maximálně přizpůsobené jednoduché hratelnosti, ale je tady vše - příběh, questy, statistiky, levelování.

Je tu příběh o pekelném pánu Diablovi, který se usadil v kobkách pod Tristramem a je docela slušný. Stačí naslouchat lidem ve vsi, mluvit s nimi o každém questu, číst si knihy v dungeonech a dovíte se o uneseném princi Albrechtovi, šíleném králi Leroicovi, zrádném arcibiskupovi Lazarovi i osobních tragédiích lidí ve městě. Nechce se Vám číst a poslouchat? Můžete proběhnout hru bez příběhu (jako každý kdo neuměl v 90. letech anglicky) ale pak se nedivte.

Jsou tu i questy - ano jsou typu přines/zabij a většinou je splníte ani nevíte jak, ale jsou tu. Je tu městečko s 8 postavami, z nichž pravda 4 jsou úplně zbytečné, ale u těch zbývajících si nakupujete zbraně/výzbroj, kouzla, lektvary, léčíte se, opravujet a identifikujete věci a prodáváte nasyslený loot.

Ale co si budeme nalhávat, v jádru je to samozřejmě bezhlavá rubačka. Není potřeba nic složitě rozepisovat - vybrat si jednu ze tří postav (bojovník, lučištnice, mág), prošmejdit 16 kol, vybít všechno živé i mrtvé a na konci zatnout tipec Diablovi. Co z toho tedy dělá takový kult? Inu Diablo je hrozně jednoduché na pochopení i naučení, ale přitom obsahuje docela komplexní možnosti.

První důvod jsou samotné potvory. Každá je jiná, některou zvládnete na pár ran, jiná je je proti něčemu odolná či rovnou imunní, další střílí z dálky magii a při pokusu zaútočit zbaběle prchá. Jiný zážitek je to i za každou postavu - lučištník v pohodě ostřeluje zdálky, ale nenadělá takové škody, mág má parádní výběr kouzel ale běda jak mu dojde mana a potvory se mu dostanou na tělo. A jako bojovník (za který jsem hrál teď) jsem proklínal veškeré magické střílející potvory, které mě ničily jedna radost.

Druhý důvodu úspěchu jsou předměty. Jsou tři druhy - normální, magické a unikátní, přičemž se snažíte o ty magické. Předměty můžou zvyšovat šanci k zásahu, přidávat unikátní damage, zvyšovat jednu ze základních vlastností a nebo naopak odolnost proti jednomu ze tří druhů magie či obranné číslo. Jasně že to má každé RPG, ale tady je radost se s tím piplat, protože každou změnu poznáte hned v boji a přitom je to tak jednoduché. Jen občas tvůrci dávají sadisticky nepotřebné předměty (luk snů pro bojovníka či mizerný klacek s s nízkým damage s parádními bonusy). Kromě práce s předměty levelujete i postavu a zvyšujete jednu ze 4 statistik.

Třetí důvod je znovuhratelnost. Diablo nabízí náhodně generované dungeony i loot, takže žádná hra nebude stejná. Náhodně generované jsou i questy - vždy se vyberou třeba dva ze tříčlenné skupiny. A konečně po poražení Diabla můžete dál budovat svoji postavu hrou na větší obtížnost, hledat nové lepší předměty a čelit tužším potvorám.

A poslední důvod je samotná hratelnost. Ač je to bezhlavý klikfest, díky parádnímu ovládání a feelingu z ničení potvor je to prostě zábava na 100%. Kola jsou tak akorát velká aby nenudila, vždy po 4 kolech se mění prostředí, potvory se střídají aby nepřišla nuda a musím říct, že jsou se prostě nenudil, neprošel hru ani s prstem v nose, ani rozzuřený do běla. Zkoušel jsem podobných akčních RPG více (Sacred, Dungeon Siege) a nikdy to nebylo ono. GOG tomu dal ještě možnost libovolně ukládat (mám pocit že to dříve nešlo).

Kdybych měl cokoliv kritizovat, tak by to byla grafika především prostředí. Grafka zestárla, ztmavla a je dost těžké po nějaké šílené bitvě najít na zemi v nedetailním brajglu mrňavé předměty. Chtělo by to tlačítko za jejich zobrazení. Dlužné říct, že efekty kouzel či animace postav jsou pořád na slušné úrovni.

Závěrem? Diablo je prostě legenda, která si nic míň než 100% nezaslouží.

EDIT: Diablo jsem dohrál xkrát, Hellfire dneska poprvé a nemá smysl mu psát samostatnou recenzi. Hellfire je důvod proč nehraji datadisky, je to ztráta času. Nepřináší vůbec nic nové (kromě pár zbytečných runových pastí a nových monster) a to staré jsou 2 questy po 4 kolech. První je naprosto nediablovské rostlinné prostředí s přírodní havětí, které se mi nelíbilo ani vizuálně, ani po stránce monster. Druhý je solidní katedrála s nějakým no name démonem, která mě celkem bavila. Nicméně po jejím vykydlení nejsou ani žádné gratulace, dialog, prostě nic. Zkrátka 8 kol navíc nic víc.
+28
  • PC 80
Pri vzpomince na tuto legendarni hru se mi vybavi zakladni skola a sesta trida. S kamaradem jsme tehdy na PC jeho taty nainstalovali demo teto hry a po prulezu snad prvnich dvou pater byl konec. Samozrejme jsme si jakozto fandove hry Draci doupe sehnali plnou verzi a hrali. On si vzal Warriora a ja lucistnici.

Diablo je prvni, troufnu si rict akcni hra z izometrickeho pohledu s RPG prvky od spolecnosti Blizzard North. Vyberete si jednu ze tri postav a vydate se do podzemi kosit hordy nepratel. V dobe vydani jsem byl naprosto fascinovan tehdejsim zpracovanim. Po uvodnim do hry vice nez spravne navnazujicim intru se ocitnete za mestem zvanym Tristram. Tedy jedna se spis o vesnici o par baracich. Pote, co dorazite do jejiho stredu a promluvite si s nekolika postavami, dostanete instrukce a putovani muze zacit. Vydate se patrat po predeslem hrdinovi, ktery dostal ukol v podzemi najit a zabit sameho pana pekel - Diabla, ale nepodarilo se mu vratit. Jeste k mestu a jeho obyvatelich. U kovare si muzete kupovat zbrane, brneni, prsteny, Decard Cain vam identifikuje nalezene magicke ci unikatni predmety, proda svitky na portaly a u kouzelnice sezenete svitky, kouzelne knihy a podobne magicke veci.

Ve hre si zvolite jednu ze tri postav. Warrior je valecnik, ktery bojuje vyhradne nablizko. Takze mece, sekery, stity. Rogue je lucistnice, kterou vyuzijete, pokud se bojite kontaktniho boje. Nicmene musite pocitat s o neco mensim poskozenim nez za Warriora. A posledni do party je Sorcerer, coz je kouzelnik. Takze pokud radi sesilate kouzla a kletby, je pro vas spravnou volbou on. A co vas na vasem putovani ceka? Celkem sestnact podzemnich pater, rozdelenych na ctyri rozdilne stupne. Zacinate v katedrale, ve kterych potkate sarkofagy, schody a kamenne podlahy. Je z nich nejvice citit pritomnost cloveka. Jak ale postupujete hloubeji a hloubeji, pritomnost lidi se vytraci a vy se citite stale temneji. Dalsi ctyri patra tvori katakomby pripominajici mucirny. Tenke zdi vystridaji masivni sloupy a pilire a barva lokaci je tmavsi. I nepratele jsou tuzsi a temnejsi, kdy kostlivce, zombie a vriskajici caparty vystridaji netopyri a mizici zombie. Treti ctyrpatro tvori jeskyne. Vsude je lava, nepratele po vas lavu take strili a celit budete gargoylum plivajicim ohne, demonum a podobnym. No a posledni ctyri patra tvori samo peklo. Peklo, ve kterem uz budete celit demonickymi silami ovladnutym nepratelum. Cekaji vas zkazeni rytiri, magove a podobni. A nakonec i samotny Temny pan. Po ceste jeste potkate nekolik specialnich bossu a lokaci - napriklad otraveny zrdoj vody, Reznika, krale Leorica, komnatu kosti a dalsi.

Hudebni doprovod ma atmosferu, kterou podle me dodnes zadny dalsi dil Diabla neprekonal. Ne, zeby byly dalsi dily spatne, ale zde se potvrdilo, ze mene je vice. Ctyri zpusoby ozvuceni sedly ke kazde z lokaci jako prdel na hrnec a to vcetne hudebnimu doprovodu mesta. Hru jsem hral ve svych trinacti letech a zejmena v katedrale a pozdeji v pekle hra behem hrani ve vecernich hodinach mela diky autentickemu ozvuceni az prvky hororu. Atmosfericky jde jednoznacne o nejlepsi dil ze serie a hratelnostne o druhy nejlepsi. Jeho jedina nevyhoda dnes je zub casu a kratkost. Tehdy se ale hry takto delali. Za me legenda, ktera otevrela herni trh pozdejsim ARPG titulum.

Pro: atmosfera, ozvuceni, odlisnost jednotlivych lokaci a jejich paradni hudebni doprovod, rozdilni nepratele, souboje s bossy behem putovani, odlisne chary, za ktere lze hrat

Proti: po dohrani se vytrati motivace pokracovat

+27
  • PC 90
Diablo je v podstatě primitivní řezačka, naprosto jednoduchá na pochopení, z RPG je zde přítomen inventář, vylepšování postavy, itemky, staty, a pár questů. Ale to co dělá Diablo Diablem je jeho velká návykovost (potřebuji lepší předměty) a hlavně temná atmosféra( na které hudba má lví podíl, kytarové brnkání v Tristramu, stejně jako hudba v dungeonech), a nakonec zvuky a animace umírajících nepřátel, které doopravdy dávají pocit, že jsem tu potvoru umlátil/ukouzlil/rozstřílel. Náhodné generování dungeonů, questů, a hlavně hledání lepšího vybavení a knih s kouzly nutí člověka ke znovuhratelnosti.
Stejně jako nutnost používat u hry i trochu mozek, což znamená, že se s válečníkem nejde postavit do chumlu monster a vyvraždit je, ale je nutné používat dveře, aby potvůrky chodily po jedné. To stejné za rougue si jaksi není dobrý nápad pustit potvory k télu (to stejné za mága). S dobrým vybavením ale není nemožné zabít ty rytíře v peklei rogunkou z blízka. Ale dost řečí, i tak je ta hra dobrá. Jen ten konec je WTF :)

Pro: Atmosféra, návykovost, shánění výbavy, nestárnoucí grafika a hratelnost

Proti: po čase může být stereotypní, někdy obtížnost (je potřeba se dovybavit)

+26 +27 −1
  • PC 80
Asi můj největší herní rest se jmenoval Diablo. I když druhý díl spolu s datadiskem řadím hodně vysoko v mé top 10, což je patrné i z mého zdejšího avataru, dosud jsem nebyl schopný dohrát tohoto staršího bratříčka. Nevím proč, ale hrozně mi vadilo cupitání herní postavy, a to nejen vizuálně, ale hlavně akusticky. Při posledním rozehrání mi však tento neduh jako zázrakem přestal vadit a já si tak mohl užívat plnými doušky všechna patra katedrály až do toho posledního šestnáctého.

Tento parádní předchůdce ještě lepšího druhého dílu s hutnou a temnou atmosférou obsahuje generování prostředí, ale navíc také generování některých úkolů. Škoda, že u toho vývojáři z Blizzardu nezůstali i pak. Další překvapivou odlišností bylo ukládání, které nezaplní všechna patra příšerami, ale zachová vše tak, jak to bylo před jeho použitím.

První Diablo je sice krátké, ale to mi v danou chvíli přišlo vhod. Nefunkční ALT mi vadil víc, protože hledání předmětů na zemi pokryté mrtvolami padlých nepřátel byl někdy nadlidský úkol. Nedávno jsem však přišel na existenci HD módu s humorným názvem Belzebub, který Diablo značně přibližuje druhému dílu (včetně ALTu) a mimo jiné přidává i tři hratelné postavy (Barbar, Vražedkyně, Nekromant). Až bude kompletně hotový, určitě ho vyzkouším.

Pro: tři charaktery postav, temná atmosféra, generování úkolů, systém ukládání, znovuhratelnost

Proti: nefunkční ALT, není zde Nekromant

+25
  • PC 85
Málokteré hře se poštěstilo, že by se podle ní slangově pojmenoval žánr či subžánr podobně laděných her. Dnes je snad každému hned jasné, co od hry očekávat, když ji někdo označí termínem "Diablovka". Všechno ale začalo pochopitelně prvním dílem.

S jedničkou jsem se poprvé setkal ve formě dema, kde byly dostupných několik prvních úrovní s možností hrát za válečníka. A dodnes si pamatuji, že mi hraní sice moc nešlo, ale o to více jsem byl z bojů s kostlivci nadšený. O nějaký čas později jsem si zahrál plnou verzi a nadšení rozhodně neubylo. Pamatuji si, že i tehdy jsem se dostal jen na začátek pekla, kde jsem dostal nakládačku od pekelných rytířů. K úplnému dohrání tak poprvé došlo až o pár let později společně s datadiskem.

Hratelnostně se jedná samozřejmě o clickfest, až jsem několikrát měl podezření z toho, že hru vyvinuli výrobci myší. Celkově je průběh hry z dnešního pohledu dost pomalý, ale v té době jsem neměl srovnání, takže mi to celkem vyhovovalo. Každá z 16 úrovní hry je náhodně generovaná, každé hraní je tak malinko jiné. Zajímavé je ale i to, že hra disponuje přibližně 16 questy s tím, že hráč dostane za úkol jen některé z nich. Opakované hraní za jinou postavu je tak o něco méně stereotypní. Má to ale jeden malý neduh v tom, že pokud nedojde na quest v 5. úrovni, jehož odměnou je velmi dobrá zbroj Arkaine's Valor, je následující hraní takové menší peklíčko. Další podobně dobrou zbroj jsem totiž obvykle nalezl až někde v jeskyních či v závěrečném pekle. A projít předchozí úrovně bez dobré zbroje není nic jednoduchého.

Ve hře jsou přibližně dvě desítky druhů nepřátel, kteří se vyskytují v různých barevných variacích s o něco silnějšími vlastnostmi. Řada z nich se pak stala pro Diablo ikonickými, mám na mysli především Fallen Ones a Goatmany nebo i bosse Butchera. Ale to nejhorší z nejhoršího jsou stejně ve výsledku Spitting Terrors, aka kyselinu plivající pekelní psy. Jsem rád, že se tyto potvory nedostaly do dalších dílů.

Vzpomínám si, že jsem byl z grafické stránky hry tehdy nadšený a vlastně i dnes mi přijde dobře koukatelná. Ale je možné, že v tom do značné míry hraje i nostalgie. Co je ale dokonalost sama, je hudba. Ta z města Tristram je naprosto úžasná, nicméně i podkresy jednotlivých úrovní zní hodně dobře. Čas od času je dodnes poslouchám při práci.

První Diablo se skutečně povedlo, rozhodně se nejedná o dokonalé dílo, ale pro mě má navždy místo mezi mými nejoblíbenějšími hrami, které si čas od času velice rád projdu znovu a znovu.
+25
  • PC 90
Kdysi (rok 97) jsem to pařil od rána do večera, a snil o tom, jak si to jednou dám v multiplayeru : ).Ještě si pamatuju, jak jsem to hrál poprvé v životě u kamaráda, otevřel jsem dveře k Butcherovi, on vyběh ze dveří a s hláškou "AAAAHHH, FRESH MEAT!" pronesenou svým drsným příšeráckým hlasem nás oba shodil ze židlí! A pak jsem u týhle hry strávil hoooodně času...než jsem objevil Fallout (rok 98).Ale pro Diablo a jeho temnou atmosféru s geniálním soundtrackem mám taky slabost - návykový a zábavný bylo až moc.

Pro: Zábava, atmosféra, hudba

+24
  • PC 75
Když jsem poprvé viděl Diablo, tak jsem mu propadl.
Taková hra tu chyběla, málem jsem díky ní neodmaturoval. Na disk se mi tehdy vešlo jen očesané Win 95 a Diablo, žádné programy do školy. Na obojí nebylo místo a hádejte co jsem si vybral.

Nemám rád když někdo tuto hru označuje za RPG, všechny 3 postavy mají přednastavený strop charakteristik, takže nemáte žádnou možnost vývoje postavy podle vašich představ.
V praxi to znamená že sorcerer má malou sílu, musíte ho hodně tunit šperky aby unesl heavy armor a takovej warrior zase nemá velkou magii, má málo many a nenaučí se vyšší levely kouzel.
Questy jsou prostoduché, jen něco zabít nebo maximálně neco donést.

Single player je trapně jednoduchý (hlavně pro sorcerera) a díky možnosti save/load se tato jednoduchost ještě prohlubuje.
Multiplayer už je těžší, monstra jsou silnější, nedá se tam už ukládat pozice a když vás zabijí musíte bez vybavení doběhnout ke své mrtvole :) (doporučuju se naučit telekinezi na sbírání věci na dálku).
Paranoia Blizzardu nepřipouštěla jakoukoliv manipulaci se souborem postavy a hned vás hra trestala smazání všech itemů z inventáře. Zní to dobře, ale hra brala jako nepovolené čachry i když se měnil čas :D takže 2x do roka jste přišli o vše v multiplayeru, zůstal vám jen level a naučená kouzla.

Sranda byla s různými oltáři (shrines) co jste nacházeli v průběhu hry, některé totiž byli pozitivní ale také tam byli i takové co dělali nepěkné negativní efekty. Měl jsem tehdy vytisklou a4 se seznamem co který oltář dělá. ( aa to byla krásná doba bez internetu doma a hráli jsme na strojích co měli horší výkon než dnešní telefony :D )

Ve hře byl i jeden škaredej zombík, který když vás zranil snížil vám permanentně max životy :), nenávratně. Těmhle skupinkám bylo nejlepší se raději vyhnout.

Předměty tu byli obyč bílé, lepší modré s nějakými bonus vlastnostmi a hodně vzácné legendární itemy. Jen ty legendáky měli i většinou nějaké negativní vlastnosti, takže většina byla k ničemu. :)

Nevýhoda byla že peníze zabírali místo v inventáři, v singlu to šlo trochu "očurat" naházením ve městě na zem, ale stejně to bylo dost naprd.
Na vyšších levelech nešli proto i některé itemy ani koupit, protože prostě se vám víc mincí nevešlo do inventáře. (edit: ačkoliv na netu je na toto téma spousta spekulací, nepodařilo se mi to prokázat, tak tuto větu ignorujte :P)
Pro každý sek jste museli kliknout, zabíračka pro myšku. :)
Předměty byli na zemi blbě vidět, hlavně prsteny a amulety, takže často jste hledali kde vám to cinklo. :( Docela pakárna.
Multiplayer nebyl taky dořešený, spíše si postavy překáželi, takže lidi hráli sami.

Super bylo vždy každém zapnutí nové hry se vygenerovali znova náhodně všechny levely, ten nápad chválím.

Byla to velká závislost, snažit se získat lepší a silnější předměty. Ani nevím kolik času jsem u toho strávil, kolik se vytřídalo ročních období za okny mého pokoje a myslím že bych to raději nechtěl vědět....

Pro: originální, návyková závislost na lovu itemů, náhodné generování úrovní

Proti: inventář, návyková závislost na lovu itemů

+24 +25 −1
  • PC 80
Jako ostřílený hráč Diabla II, ve kterém jsem strávil stovky hodin, bych nečekal, že se budu u prvního dílu dobře bavit. V mnoha ohledech je dnes překonané. Vývoj postavy, putování po světě, nepřátelé, itemizace, filmečky. I tak má svojí skvělou temnou atmosféru a tenhle výlet až do roku 1996 mi opět připomenul, jak se tehdejší hry s hráčem vůbec nemazlily a přišlo nám to naprosto normální. A jako hack and slash RPG s neodolatenou honbou za lepším předmětem a dalším levelem funguje skvěle i v dnešní době.
+22
  • PC 90
Na rozdil od ostatnich tu nebudu na Diabla hazet spinu za to, ze ma malo RPG prvku ci zastaralou grafiku (pche, kdyz jsem to tenkrat v 97 spustil, tak mi kvalitne spadla celist). Diablo je naprosto narezove akcni RPG s vynikajici a detailni grafikou a nevidanym generovanim temer vseho, od levelu, po predmety az po sestavy nepratel v levelech. Paradni atmosferu dokresluje temna hudba a zvuky a pokud jste meli to stesti a hrali hru v MP, zajiste na Diabla vzpominate s nesmirnou laskou. Jako ja.

Pro: Grafika, hudba, atmosfera, generovani temer vseho, MP.

Proti: Nesikovne reseni savu v MP.

+21
  • PC 30
Měl jsem bratra a ten seděl u počítače a neustále řezal obludy v Diablu. Přemlouval jsem ho prosil a ť už toho nechá, že je to stereotypní plytkost. Vynadal mi a poslal mě hladat, kde tesař nechal se přitlouct na kříž. Seděl u této hry věky.
Ovšem, když upadl únavou pod stůl, vloudil jsem se k počítači a ze zvědavosti Diablo zapnul.
Chodil tam takový divný panáček a pořád do něčeho (ne do někoho, ale něčeho) mlátil. Pak šel a něco tam zmlátíl. Poodešel a zmlátil něco dalšího. Když toho zmlátil, že by se tím dala zavalit Svatopeterská katedrála, začal mlátit do něčeho většího.
U toho sbíral cennosti.
A pak je prodával na trhu, kam se mohl odkouzlit.
A tam si koupil lepší meč. Nebo sekyru. Nebo oboje. A brnění.
A pak mlátil a mlátil a mlátil. A stále větší a větší něco.
Nevím, nedohrál jsem, bratr se dostal z narkotického spánku během pár hodin, ale nejsem si příliš jistý, jestli na konci této úchvatné hry byla nějaká změna. Třeba k lepšímu. Například. Ale asi jen zmlátil něco obludně velkého a už si neměl co koupit na trhu, tak to radši ukončil. A z existence druhého dílu usuzuju, že ne sebevraždou.
Ať žije podzemí, ale Kusturicovo jeví se mi vcelku vytuněnější.
Předem děkuji za negativní hodnocení, vím za co bude, urazil jsem Boha Diabla.
Jo a jen tak na okraj, bratra mám stále.
+21 +33 −12