Borderlands: The Pre-Sequel

Rozsahem plnohodnotná hra, obsahem spíš masivní datadisk. Leč má každý svůj způsob jak si nejvíce hru užít, Borderlands je hra dělaná pro více hráčů, a nejvíce zábavy si užijete právě ve více lidech, ideálně s mikrofonem kvůli komunikaci a stupidním komentářům. Nějaký ten panák a pivko ničemu neublíží.

Hra dokázala pobavit i rozesmát. Je zde plno absurdních situací, jako když se například stanete legendou basketbalu a to i bez míče, stačí když při tom, budete hořet, nebo jdete zavřít okno vesmírné stanice poté, co ho někdo otevřel aby... ehm, vyvětral vzduch.

Hlavní linka byla trochu zklamáním, což zase neznamená že byla špatná. Začátek je nezajímavý a pořádně se to rozjede až když to v podstatě končí. Pominu-li vážnější tón, jakoby snad šlo o záchranu světa (haha), čekal jsem hlubší prozkoumání Jackova charakteru. Vypráví se především o tom, co se dělo před událostmi druhého dílu, proč je všude tolik robotů, proč má Hyperion kontrolu nad planetou, proč Jack nesnáší Vault Huntery, a co se vlastně stalo s jeho xichtem, ale samotná postava má velmi slabý vývoj a to i přesto, že dostane relativně dost prostoru. V tomto dílu akorát vidíme jak mu narostl hřebínek, a jak tenká může být čára mezi hrdiny a záporáky. 

Hodně mě mrzela nutnost se vracet a pěšky procházet některé rozsáhlé lokace. K tomu dochází během hlavních i vedlejších misí, tedy někam přijdete, splníte úkol, a pak se musíte vrátit přes celou lokaci zpátky. Většinou nejde nasbírat hromadu questů a strávit delší dobu v jedné lokaci, takže po zabití bosse se na stejná místa budete vracet kvůli vedlejším úkolům.

Jakmile je quest k dispozici, jeho level je pevný a časem se vylevelujete tak, že jednak bude nesmyslně jednoduchý, ale hlavně jakékoli odměny za něj pro vás už nebudou relevantní. Toto se sice mění v NewGame++ módu (tzn. až třetí průchod), ale NG+ nelze hrát s jinou postavou. Pro většinu lidí to bude znamenat že se buďto nedostanou na druhý průjezd, nebo si nevyzkouší více postav. A popravdě ty postavy začínají být zajímavé až na vyšších levelech. Zkrátka a dobře, hra je nastavená hlavně pro ty, co do ní nasypou stovky hodin.

Level design některých oblastí docela pokulhává a nebyl dostatečně využit potenciál variabilní gravitace. Byly oblasti které jsem vyloženě neměl rád. Neviditelné zdi se objevovaly v místech, kde bych je nečekal, a občas se zase šlo dostat někam, kam bych se dostat neměl. 

Ve hře se objeve řada postav které už znáte ze dvojky. V některých případech se to může zdát trochu nucené, ale myslím, že se tím umocňuje pocit provázaného děje, přičemž může dojít k dodatečnému vysvětlení některých prvků z následujícího příběhu. 
Například malý spoiler: Dozvíte se že jedna z velmi nepříjemných oblud, Thresher, se na Pandoru dostala vaším zaviněním když jste dva exempláře na přání Sira Hammerlocka propašovali raketou na povrch, kde tato neškodná malá potvora zmíněnému lovci, učenci a gentlemanovi utrhne ruku. 

Co se vedlejších a jednorázových postav týče, některé jsou v rámci série už dost stereotypní; nepobaví, neohromí a brzy je zapomenete. Což je asi důvod proč se tvůrci snaží co nejvíce do vedlejších pozic osadit již známá jména. Přece jen těch hlasových herců není nekonečno a ti pozornější si eventuálně všimnou, že se opakují. 
Pokud jste si užili druhý díl Borderlands, Pre-Sequel pro vás určitě nebude špatnou hrou. Je ale nutné mít na paměti, že se jedná o velký přídavek po vydatném obědě, takže klidně po dohrání dvojky nechte hru plavat a až si jednou řeknete, že byste si to dali znova, tak si vzpomeňte na Pre-Sequel, který poskytne stejnou zábavu s novým dějem.