Borderlands: The Pre-Sequel

Po dohrání Borderlands se pouštím na nově vydaný díl, který svým příběhem má předcházet tomu druhému. Vybírám Athenu a pouštím se do hraní.

Novinkou je zde pro mě několik věcí. Jak customizace postavy, vylepšený interface, tak i auto pickup peněz, health packů a amma - zkrátka ulehčení života. Po prohlédnutí skillů si usmýšlím, že budu melee fighter, takže se postupným hraním snažím jít vstříc této idei. To vlastně znamená používání itemů, které jsou svou standartní efektivitou slabší, ale jedním bonusem do melee nabírají na potenciálu. K tomu také dopomáhají challenges, které nejsou pro mě nic jiného, než pouhou reflexí hraní, protože 150 000 damage a 250 zabití od všeho získám časem, takže nebudu vymýšlet nějaké farmy nebo způsoby, jak to nahnat. Ono hlavně těch 0,7% za to nestojí. V těchto číslech spočívá většina položek ze systému challenges.

Na počátku hraní jsem doufal, že všechny nasčítané bonusy budou mega boost, ale nedokázal jsem tuto domněnku prokázat.

Atmosféra herního světa je skvelá. Jelikož zbožnuji pohled na vesmír, libuji si a častokrát se zastavuji a hledím na tu krásu oblohy. Na měsíci působí slabší gravitace, takže se dost skáče. Skáče se částečně z důvodu, že je třeba, ale taky ze zvyku, pro zábavu nebo pohyb, který je za vypuštění vzduchu během letu vcelku rychlý.

Okolo 10. levelu lootuji pistolku, která disponuje zaměřovačem a kadencí tak rychlou, jak stihnu naklikat na myši. Působí to jako samopal, ale je to pistolka a zabijí to rychle. Zde si říkám, že systém zbraní je super. Jsem nadšen. O něco později, stejně jako v celém prvním díle, začíná ovšem dominovat brokovnice. Brokovnice, se kterou se nemůže rovnat ani můj class skill a ani melee útoky, které se snažím podporovat skilly a bonusy.

Zhruba po 10 hodinách hraní respecuji do shield specu a testuji potenciál své class abillity, která se jeví vcelku slušnou a více vyhovující. Opět až v pozdější fázi hraní. Zato zbraně jsou najednou slabší, protože se mi nepodařilo získat nic zajímavého. To se změnilo až ke konci hry, kdy jsem nějaké nové nasbíral, ale to už mi nebylo tolik platné..

Běžel jsem táborem, na jednom místě se vojáci nějak odpálili a jeden z nich odletěl směrem ke mně. Stál jsem u nějakých schodů u platformy. On se tím jumpem zasekl o zábradlí na platformě a nemohl nic dělat. Křičel ''I'm stuck!!'' - Skoro se teď ptám, zda se mi to celý nezdálo. Rozhodně skvělá situace :)

Během hry došlo víckrát než jednou k nadchnutí. U jednoho bosse jsem strávil více jak hodinu. Situace se lišily, zábava to vcelku byla pořád.