Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
BioShock
BioShock
83

Komentáře

Všechny PC PS3 PS4 PS5 X360 XOne XboxX/S Switch iOS
Napsat vlastní komentář
berry1009berry1009
Dohráno
  • PS4 80
Herní výzva 2020, 9. Základní kameny (hardcore)

Přiznám se rovnou, střílečky nejsou moje silná stránka. Možnost zahrát si bioshock na PS4 zdarma byla však velmi zajímavá, a tak jsem po něm skočil. A začal jsem se bavit. Příběh byl zajímavý, jak jsem ostatně očekával, nepřátelé také, a rád jsem se vracel. To se ovšem poměrně brzy změnilo. Otravnost big daddies a neustálého se vracení na ty samá místa mě brzy oželel. Krom toho jsem také často umíral.

Jak jsem říkal, expert na podobný typ her žel bohu nejsem. A když se k tomu přičte moje posedlost objevit ve hře každičký kout, hra se velmi protáhla. Ke konci se obtížnost snížila, nevidím to ale jako problém, spíše mi to vyhovovalo a mohl jsem zdárně dojít do (pozitivního) konce hry. S ostupem času hru hodnotím pozitivně. Zdatnější hráči jistě v mnoha případech nebudou souhlasit, ale i v tom je krása her. Přesto, že mne hra dost často frustrovala, mohu ji vřele doporučit.

Pro: Příběh, prostředí, hudba, dabing

Proti: Obtížnost, backtracking, ke konci i puzzle

+22
ripperripper
Dohráno
  • PC 70
Dobrý FPS thriller. Řekl bych, že je to jen průměrná střílečka, ale zato s výborným příběhem (který je ovšem trochu moc roztažený).

Líbilo se mi:

* Výborný příběh a zasazení.
* Výborná grafika a vzhled hry.
* Žádné technické problémy (navzdory tomu, co lidé tvrdili o remasterované verzi), minimálně na mém PC. Výkonově také bezvadné.

Nelíbilo se mi:

* Všichni nepřátelé vypadají stejně, nedají se snadno odlišit.
* Naskriptované události, které nedávají herní smysl. Zvednete vylepšení a nepřátelé se začnou valit ze všech směrů, i když tak předtím žádní nebyli. Těžce to rozbíjí ponoření do hry a do prostředí Rapture. Tyto části jsou příliš zjevně uměle zinscenované.
* Zmatené uživatelské rozhraní. Zejména plasmidy a toniky jsou celkem komplexní, a můžete se jimi vybavit hned ze začátku hry, ale nemůžete si ani zkontrolovat, co máte zrovna aktivní, dokud nepostoupíte ve hře mnohem dále. To stejné platí pro rozhraní zbraní a střeliva. Nedozvíte se, jakým množstvím střeliva se daná zbraň dá maximálně nabít, z jejího rozhraní. A ani z rozhraní pro výrobu (crafting). Je to otřesné.
* Nepřátelé se obnovují příliš agresivně a působí to příliš uměle. Opět to ruší ponoření do hry.
* Hlava vaší postavy je umístěna příliš nízko, všechny kliky na dveřích máte ve výšce očí. Měl jsem pocit, že hraji za trpaslíka.

Celkové hodnocení: Výborná

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2017 v angličtině na Steamu).
+22
SmartkaSmartka
Dohráno
  • PC 95
Bioshock je hra, která na první pohled zaujme svou atmosférou a prostředím. Zajímalo by mě, zda bylo cílem autorů vytvořit přímo hororovou hru, nebo jen hru s temnou a neutěšenou atmosférou. Na mě ze začátku působila jako horror. Temné prostředí, děsivé zvuky a opravdu nebezpečný Big Daddy. Z toho jsem ze začátku měla opravdu nahnáno. Plížila jsem se kolem něj, aby mě neviděl a nezaútočil na mě. Když jsem slyšela rány, které vydával při chůzi, šel mi z toho mráz po zádech. Zvuk byl tedy dost matoucí, ale k tomu se vrátím později. No a pak všechen tento strach zmizel. Zjistila jsem totiž, že na mě nezaútočí, dokud nezaútočím jako první, nebo se příliš nepřiblížím k jeho svěřenkyni. A i když se přiblížím, jde to ještě zvrátit rychlým ústupem. Můžete kolem něj pobíhat sem tam a nic vám nehrozí. Na souboj se můžete v klidu připravit a není na něm nic děsivého. Náročné ano, děsivé ne. Samozřejmě jsou ve hře další nepřátelé, kteří mají děsivý potenciál, jako Spider Slicer, kteří lezou po stropě, nebo Houdini Slicer, kteří mizí a objevují se, ale Big Daddy měl dle mého názoru největší potenciál. Pak hra na mě působila „jen“ jako temná atmosférická střílečka. I přes starší vizuál, je město stále imponující.

Hrála jsem remastrovanou verzi, i když je poznat, že jde o starší hru, nijak jsem u ní netrpěla. Jen na začátku se mi opravdu nelíbilo plavání ve vodě. Postava nepůsobí, že by vodou plavala, ale plula. Naštěstí chůze působila přirozeněji.

Jak už jsem zmínila, problém jsem měla se zvuky ve hře. Z her jsem zvyklá, že mohu podle zvuku určit polohu i částečně vzdálenost nepřátel. V této hře to ale nebylo možné. Někdy byli nepřátelé tak hlasití, že jsem myslela, že jsou přímo vedle mě, ale přitom byli poměrně daleko. Jednou se mi stalo, že jsem v určité lokaci slyšela dupat Big Daddyho a mluvit Little Sistter, ale pobíhala jsem sem tam a nemohla jsem je najít. Myslela jsem, že je mám přímo nad sebou, ale když jsem tam vyběhla, tak kde nic tu nic.

Příběh hry, lze ovlivnit pouze v místech, kde je volba, zda někoho nechat žít, nebo jej zabít. To samozřejmě děj může (nevím, zda se tak stane, protože jsem hru dohrála zatím pouze jednou) velmi ovlivnit a vytváří to potenciál pro opakované hraní. Přesto se našly místa, kde bych možnost si zvolit ocenila, ale ta tam nebyla. Samotný příběh je poutavý a nechybí mu šokující překvapení. No, šokující je možné silné slovo, ale nečekala jsem to (a to se často nestává).

Obtížnost hry je diskutabilní. Hru jsem hrála na normální obtížnost, protože jsem se na nějakou výzvu zrovna necítila. Přišlo mi, že začátek každého levelu/kapitoly/či jak to nazvat je poměrně náročný a
i malá chybka může znamenat smrt. I třeba hackování je složitější. Pak člověk získá nějakou tu zbraň a plasmidy, což jsou vlastně vaše vylepšení a najednou můžete pobíhat po prostorech bez nějakého většího stresu. Bohužel závěrečný souboj nepatřil mezi ty nejsložitější. Ten byl trochu zklamání.

Líbila se mi potřeba používat určité zbraně a určité náboje na určité nepřátele. Občas jsem ale měla problém vřavu bitvy najít tu potřebnou zbraň a vybavit jí potřebnými náboji.

Po dohrání hry se mi otevřelo takové malinké muzeum, kde byly vystaveny různé prvotní návrhy nepřátel. A to i těch, které ve hře nakonec nebyli použiti vůbec. Musím říct, že někteří byli opravdu děsiví. Dokonce bych řekla, že děsivější, než ty, kteří byli nakonec použiti. Zajímavá byla i videa, která jsem našla a otevřela ve
hře. Člověk se při nich dozví řadu zajímavých informací. Jen bych u nich ocenila informaci o délce videa a zbývajícím čase, abych se mohla rozhodnout, zda si video pustit hned, nebo to odložit na později.

Pro: Atmosféra, příběh, hratelnost, muzeum

Proti: Matoucí zvuky

+22
GarretGarret
Dohráno
  • PC 90
V dnešní době opravdový skvost, který sice trpí konzoloidností, ale hraje se skvěle. Čekal jsem na něj dlouho, sliboval si hodně a prakticky jsem dostal to, co jsem chtěl. Vynikající novodobá "chytrá 3D akce", které sice chybí výraznější RPG prvky, ale souboje jsou variabilní, prostředí je velice originální, atmosféra a celkové art-deco vyznění jsou působivé.

-----2 years pass-----

Po dvou letech se vracím do utopického Rapture. Podle mě jeden z nejlepších příběhů (kdy bude film?) a nejoriginálnějších prostředí, které jsem za svou herní kariéru mohl okusit. Zub času se podepsal hlavně na technickém zpracování, ale hratelnost si stále drží svůj vysoký standard.

Jen škoda respawnu a nižší obtížnosti, kdy souboje nepředstavují žádnou výzvu. Co takhle těžší souboje s menším počtem protivníků? Nic mě nenutí taktizovat, většinu plasmidů ani nepoužiji pro jejich zbytečnost - vystačím si se základními a každého tak jako tak ustřílím.
+21 +22 −1
S4TWS4TW
Dohráno
  • PS4 85
Herní výzva 2020 - Základní kameny

Výborné prostředí, atmosféra i příběh. Něco, co vás hned v první chvíli vtáhne a pak vás to bude postupně sežvejkávat, dokud vás to na konci vyplivne. Je to silné především v tom, že postupně odhalujete určitě střípky jednoho bláznivého příběhu, jednoho bláznivého snu, jednoho bláznivého... blázna.

Atmosféra se pohybuje téměř na hraně nějakého hororu, budete mít neustále takový zvláštní, lehce nepříjemný pocit, takovou tu lehkou husinku, jako když vás ofoukne vítr ve chvíli, kdy lezete z vody. Ale bát se vyloženě nebudete, protože hororová atmosféra je dosti zředěná poměrně častou akcí a svou zvláštní grafikou, dosti artovou.

Vůbec to, jak hra vypadá, je skvělé. Interiéry jsou výborné, jedná se o takový ten jakoby otevřený koridor, takže máte volnost v pohybu, ale zároveň přehnaně nezahálíte a necháte se táhnout příběhem. Navíc ty výhledy na mořský svět... wow... Parádní jsou i jednotlivý nepřátelé, ale možná bych uvítal i trochu větší pestrost.

Skládání si příběhu pomocí jednotlivých nahrávek je známá fičura, ale tady to působilo obzvlášť dobře, je to mnohem příjemnější, než číst neustále texty a tím si rozbíjet plynulost hry.

Co mě ovšem na hře dostalo ze všeho nejvíc je kombinace vyspělé technologie s šedesátkámi. Tohle mě vždy dokáže potěšit, ať už se jedná o hru či film, vizuálně to totiž působí velmi dobře a když se do toho zakomponuje dobrý příběh, tak je to radost sledovat, prožívat.

Zvláštně na mě působila obtížnost, kdy jsem se dokázal docela dlouho trápit s Big Daddym, ale pak jsem dal hlavního bosse, jako když sfouknou svíčku. Navíc jistá "nesmrtelnost" zapříčiňuje to, že si místy postup vůbec nebudete rozmýšlet, ale budete to brát na hulváta, takže to dost podrývá určité skilly, které by jste jinak mnohem víc využívali.

Ostatně samotný gameplay nepatří asi mezi to nejsilnější, co hra nabízí. Trochu to zapříčiňuje i výše zmiňovaná obtížnost, čili vás přehršel schopností a zbraní, bude po čase spíš otravovat, respektive vás nebude nijak vzrušovat, protože dost možná si vyberete jen to svoje, které pojedete většinu hry. Já vlastně oceňuji velkou škálu schopností, zbraní a různých komb, ale zároveň hra v tomhle směru nenaplňuje potenciál, protože vás nedokáže tlačit to aspoň z poloviny využívat.

Menší věc, co mě štvala bylo hackování, které mi zprvu přišlo jako velmi dobrý nápad a prvních 5-10 hacků jsem si užíval, poté se jednalo o velmi otravnou součást hry. Podobný vývoj ze zajímavé fičury k otravné (téměř) nutnosti nastane u fotografování nepřátel. Navíc jsem nikdy netrpěl nedostatkem něčeho (nábojů, lékárniček, EVO), takže ten survival nádech je opět dosti nevyužitý potenciál.

Ačkoliv samotné hraní jako takové nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem u FPS žánru měl možnost vyzkoušet, tak to velmi zdařile dohání samotné prostředí, atmosféra a příběh. Tohle je rozhodně hra, kterou si budu chtít někdy v budoucnu zopakovat.

Pro: atmosféra, vizuál, dávkování příběhu, kulisy, moderní technologie v retro hávu

Proti: akce, nevyužitý potenciál v možnostech (zbraně, skilly), obtížnost

+21
sagittariosagittario
Dohráno
  • PC 75
Vše začíná pádem letadla a vy máte to štěstí, že pád přežijete a ještě spadnete kousek od majáku, který je vlastně vstupem do na první pohled utopického potopeného města Rupture, kde se ale zrovna odehrává občanská válka, město běží na životní síle Adam, která extrahují Little Sisters, geneticky upravené děti, které ochraňuje pancéřovaný Big Daddy, což jsou taky geneticky upravení lidé. Hned je v podstatě rekrutován Atlasem proti Andrewa Ryanovi, který pokládá Jacka za tajného agenta CIA, a abyste přežili, je vám samotnému upravena DNA, abyste jsem vypořádal s nepřáteli za pomocí různých schopností Plasmaid a získávání Adama z Little Sisters a to buď jejich vysátím nebo záchranou. Ale ne všechno se zdá být tak, jak ve skutečnosti je.

Samotný příběh mi nepřijde vůbec špatný, nic převratného, ale taky nic co urazí a v pozadí města pod vodou a doby 50. 60. letech 20. století to krásně sedí, ale spíš mi vadilo samotné vyprávění. Ale teď záleží, jestli je to mnou a mým způsobem hraní nebo samotnou hrou. Pokud jsem se vyloženě nezastavil, tak jsem příběh vnímal dost okrajově a občas jsem nevěděl, co se vlastně děje, ale dost těžko se zastavit, když musíte být neustále ve střehu, jestli na vás někdo někde nevyskočí. Tenhle problém jsem měl i u Borderlands 2, kdy jsem spíš vnímal samotné hraní a příběh jsem v podstatě nestíhal. Ale rozhodně nejde o žádný plytký příběh, ten je doplněn záznamy z magnetofonu, kde se člověk dozví spoustu dalších věcí. Ale chtělo by to ještě o něco lepší vtáhnutí do děje. Co rozhodně ale chválím byla atmosféra, která byla lehce hororovější a s každým skřípnutím zjišťoval co se děje.

Jelikož se jedná o FPS, tak postupně získáváte různé zbraně, ty vylepšujete, sbíráte, vyrábíte nebo kupujete munici do nich a k tomu máte díky změněné DNA možnost využívat různých schopností, jako elektrický šok, který znehybní nepřítele, nebo ho můžete zapálit, nebo něco nechat roztát nebo poslat na nepřátele včely. I tyto schopnosti lze vylepšovat díky Adama, stejně jako zdraví nebo "manu" která stojí využívání schopností. Jak jsem psal, munici, ale třeba i lékárničky a spoustu dalšího jde koupit, a k tomu slouží staré dobré dolary, ale kterých ve hře není rozhodně dostatek a tak je třeba vybírat všechno, co jde a s tím související objevování každého zákoutí. A pomocí kamery můžete nepřátele fotit a získávat další různé vylepšení. A pokud chcete nějaký ten dolar ušetřit, je tu možnost hackování prodejních automatů prostřednictvím spojování vodních trubek, aby se voda dostala do svého cíle. Ale to je asi jediná logická hádanka na celé hře.

Kromě konce jsem na střední obtížnost celou dobu bojoval s dostatkem peněz a nábojů, což přidávalo na obtížnosti celé hry. Ale s postupujícím příběhem a vylepšováním všeho, co se dá obtížnost klesala, což bylo možná i trochu na škodu. Začátek mi přišel zase trošku přepísknutý, možná i kvůli toho, že jsem začal na těžší obtížností a první Big Daddy mi pár pokusů zabral a utíkáním po celé mapě. Samotní nepřátele zas takovou výzvou nebyli, až na občasné bossy, ale spíš se člověk musel zorientovat co na koho platí, jestli brokovnice s elektrickými náboji nebo kuše, která mi ke konci přišla jako univerzální řešení na všechno, včetně půlky boje se samotným bossem na konci, kterého jsem dal na první pokus, což bylo na škodu, rozhodně tu byl potenciál, to udělat zajímavější a obtížnější.

Z technického hlediska, hrál jsem remasterovanou verzi a vypadalo to i na dnešní dobu moc pěkně. Co tomu trošku ubíralo bylo doskakování HD textu při každém nahrání hry. Zvuk mi přišel občas dost divný, nepřátele mluvili tak nahlas, že člověk by řekl, že jsou hned u něho, ale byli třeba o místnost vedle, a tím pádem i na sebe upozorňovali a člověk už byl tak dost dopředu ve střehu. Chvíli jsem si zvykal na přepínání mezi schopnostmi a zbraněmi, ale na co jsem si téměř nezvyknul bylo přepínání mezi různými náboje jednoho typu zbraně, což mi pak dost dělalo problém při samotné akci. A co mě vyloženě mrzí, byla předposlední mise a kooperace s jednou z Little Sisters, která mi neustále dokola říkala, že je čas jít, i když jsem s ní držel krok, ale spíš jak neustále mi zavázela pod nohama a jelikož jsem ji měl udržet živou, tak to byl trošku problém. Navíc mi to přišlo, že je to takový tutoriál na konci hry a pak bude následovat mise, která bude s Little Sisters víc pracovat, škoda, že něco takového se nestalo.

Hra určitě zaujme svým příběhem, atmosférou, ale jisté neduhy hru trošku sráží dolů, ale zase věřím, že v době vydání to bylo něco úžasného, za což si hra vysloužila svou chválu, to že patří mezi klasiky, která si zasloužila i remastrovanou verzi.
+21
AiMLEzZzAiMLEzZz
Dohráno
  • PC 60
Není to poprvé, co jsem hru po několika minutách vypnul a rukou si protřel oči. Já se omlouvám, ale na tohle prostě nemám sílu. Nervy mám jen jedny.

On Bioshock není ve své podstatě špatná hra, ostatně, jak se můžete přesvědčit, jsem jí udělil 60 procent, mírný to nadprůměr. Je v něm plno zajímavých nápadů a prvků, úmysl je dobrý a umělecký styl mi krásně sedl, ale celý řetěz trpí na nejslabším článku, a tím je hratelnost samotná.

Co naplat, že podvodní město Rapture je perfektně vyvedené a některé scény působí neotřelým, takřka maniakálním dojmem (míněno jako pozitivum), když nakonec vás hra stále znova a znova nutí prolézat další a další lokace, které, až na jednu výjimku, vypadají pořád víceméně podobně a pořád dokola vám sype klacky pod nohy. Tedy, abyste mě nepochopili špatně, to je ve hře běžná praxe, ale jestli je něco, co jsem si ve hrách opravdu zprotivil, pak je to onen systém nekonečného protislužbičkování. To značí že se dlouho předlouho moříte nějakou lokací, přičemž jako já prolézáte každý kout, aby vám něco neuniklo (patrně zvyk z Deus Ex), a když konečně po všech možných peripetiích dorazíte na konec, někdo vám tam oznámí, že tak jednoduché to mít nebudete a musíte donést tohle a tohle, což znamená jít znova na začátek, kde se jen tak mimochodem znovu nahrnula spousta nepřátel. Fakt paráda.

To bych byl možná i skousl, konec konců ustál jsem i první Assassin's Creed a jeho legendární stereotyp, nicméně jsou další dva faktory, které mě donutily hru někde v pozdní fázi zabalit. Jedním je akce, která mi absolutně nesedla. Ať se snažím přizpůsobit ovládání, jak se snažím, všechno míření působí jaksi přecitlivěle a především nepřesně a neúčinně. Mé srdce, pravda, zaplesalo, když jsem po místnosti vypálil dávku ze samopalu a všude se rozdmýchal kouř a rozletěly věci, nicméně něco s ním skutečně trefit či dokonce někoho udolat, to je opravdu utrpení. Protivníkům ani zbla nevadí, když jim solíte dlouho dávku z pěti metrů do hlavy (zejména v pozdní fázi), oni se otočí a vrací vám to se stejnou vervou. O nějaké sofistikované přestřelce ani nemluvím, jelikož nepřátelé se začnou krýt až když jde opravdu do tuhého a do té doby jsou schopní k vám doběhnout na dva metry a s šíleným výrazem ve tváři do vás střílet bez náznaku pudu sebezáchovy. Taková umělá inteligence mi vpravdě neuvěřitelně kazí jakýkoliv požitek ze hry.

A další věc je ta, že ačkoliv umělecký styl 50. let je perfektní, grafické zpracování jako takové mi bylo solí do oči. Všechno se jaksi leskne a i na nejvyšší detaily a rozlišení je všechno rozmazané, takže jsem měl permanentně pocit, že moje postava při úvodním pádu letadla v moři ztratila brýle. Když k tomu pak ještě přispějí ony nepřesné zbraně, je pro mě každá přestřelka mučením. A že jich je! To je právě to!

Poslední věc, kterou, ač nerad, vyčítám jsou plasmidy. Nevím, kdo přišel s tak hloupým nápadem, aby se plasmidy a zbraně používaly zvlášť, jelikož je to neuvěřitelně nepraktické a během akce přemýšlet, kolik tlačítek musím zmáčknout, než se dostanu ke kýžené schopnosti, zabere zbytečně mnoho času a plynulost hry je ta tam. Tohle samozřejmě řeší používání F-kláves, ale... kdo proboha v akci používá F-klávesy?

Samozřejmě všechno, co jsem výše zmínil, jsou problémy, jenž, soudě dle ostatních komentářů, trápí asi jen mě, ale mě to prostě dál netáhne.

Pro: město Rapture; stylizace do 50. let; postavy Ryana a Fontaina; solidní příběh

Proti: neuvěřitelný stereotyp; ne zrovna vynikající AI; rozpatlaná grafika; neohrabané ovládání; frustrující akce

+20 +30 −10
MarkJudeMarkJude
Dohráno
  • PC 80
Dlouho, opravdu dlouho, jsem se rozmýšlel, zda si tuto hru zahrát. Abych se přiznal, ze screenshotů a gameplaye mi Bioshock přišel vždycky trochu nesympatický, ale tady jako všude platí, kdo nezkusí, nepochopí.

Hra mě hned ze začátku vtáhla jako málokterá. Město Rapture. Nejlepší a nejsilnější věc na této hře. Bavilo mě od začátku do konce, chtěl jsem vědět proč, jak, kde, kdy,... Ta atmosféra ve městě byla naprosto neuvěřitelná. Když nad tím tak přemýšlím, tak by mně nevadilo, kdyby ve hře šlo jen o pouhý průchod městem a u toho bych poslouchal nějakou dlouhou přednášku jako na zámku. Co se týče hratelnosti. Když pominu herní mechanismy, které fungují na jedničku (občas možná na dvojku), tak je tu ovládání. To se mi prostě nelíbilo. Navíc nemám rád hry, ve kterých si připadáte jako byste ovládali figurínu. A to střílení... no nic. Na rok 2007 mi to přišlo jako přežitek. Větší pr*serář, se kterým jsem měl tu zkušenost, je v tomto směru snad už jen Duke Nukem Forever, který vyšel o 4 roky později. Poslední věcí, kterou bych rád zmínil, jsou plasmidy. Ve hře jich je požehnaně. Já sebou ale od začátku vláčel furt ty samé, na které jsem si zvykl a které se mi líbily. Hra mě nedonutila je nijak změnit a používat jiné (možná až na situaci, kdy jsem daný plasmid objevil a bylo mi ukázáno, co dokáže).

I přesto, že se můj komentář může zdát negativní, se jedná o výbornou hru. Zmínil jsem pouze to, co si myslím, že stojí za řeč. Pokud chcete vědět, co dalšího hra umí, tak si ji zahrajte, nebo si přečtete jiné komentáře. Bioshock si určitě zaslouží vaši pozornost!

Pro: město, nápaditost

Proti: ovládání, po delší době stereotyp

+20 +22 −2
FatalityFatality
Dohráno
  • PC 90
Bioshock mě přikoval k monitoru svým příběhem a svérázným stylem grafiky. Rozmanitost plasmidů, různorodosti hraní, celkově herních možnostech je tu spousta. Nejsem zrovna dvakrát klaustrofobik, ale často jsem se v úzkých podvodních chodbách rozhlížel na všechny strany, jestli do ní něco nenarazí a já se neutopím :) . Big Daddy's a jejich Little Sisters jsou jen takovou třešničkou na dortu (třešničkou, bez které byste v Rapture nepřežili). Fakt jsem to zhltnul za tři kratší večery, poté jsem ji dohrál ještě jednou.

Pro: Hratelnost, mix plasmidů a zbraní, příběh, focení, nabourávání, big daddy

Proti: AI nepřátel, jednoduchost i na nejvyšší obtížnost

+19 +20 −1
bartasbartas
Dohráno
  • PC 60
Mám to za sebou. Právě jsem dohrál Bioshock a zase takovej shock to nebyl. Možná mu křivdím, protože jsem ho asi hrál v "pařmenské krizi" - období, kdy nevím, jestli mám hrát to či ono a nebo nehrát vůbec. Byl-li to právě on, který krizi vyvolal, už nejsem schopen přesně určit. Tak či onak mě nechytl, jak jsem očekával. Je to přece, nebo spíš byl, podle recenzí "hit".

Přemýšlím čím by to mohlo být, protože během hraní jsem si kolikrát říkal: " Tý jo, tohle je dobrý." Fakt originální. Tohle využiju. Hle, další novinka, kterou jsem ve FPS nezažil a ani bych nečekal. Opravdu jsem oceňoval spoustu nových prvků a x-krát si říkal dobrý nápad, ten tu hru dělá zajímavou. Tak proč safra výsledný dojem není těmto dílčím kladným pocitům adekvátní? Právě teď mi to vrtá hlavou, zkouším na to přijít, co že mi to teda vlastně vadí.

Tím, že jsem Bioshock hrál se zpožděním 3 let od jeho vydání jsem si nesedl na zadek z jeho hlavní a vychvalované devizy - grafického zpracování. Je opravdu zajímavé, ale jeho ladění mě spíše rušilo, nežli vtahovalo. Upozorňuji, že mám rád "horrorovou" atmosféru (Dead Space, Doom 3, FEAR, System shock..), ale u Bioshocku se spíše jednalo... sakra jak to vyjádřit ... o zvláštní, barevně zvukovou divnost (já vím Art Deco) , která nevyvolává vůbec žádný strach, žádný intenzivní zážitek spíše jen tak nějak divně po těle a po duši. Takovej pomalej podprahovej psychosen, po kterém se cítíte zvláštně. Ne vystrašeně, užasle..., ale zvláštně.

Další věcí, která mě celou hru rozptylovala byly zbraně. Walome to pod mým komentářem trefně vyjádřil cituji: "Jejich zvuk, zpětný ráz, všechno je takové nemastné neslané. Neměl jsem pocit, že bych v rukou svíral nějaké železo, ale spíše gumové plivátko."
Brzy jsem si však uvědomil, že jejich "neúčinnost" je patrně odůvodněná plasmidy a nutí nás si jimi pomáhat při likvidaci nepřátel. Po nahlédnutí z tohoto úhlu, jsem naopak ocenil vynikající vyvážení zbraně vs. plasmidy, respektive zbraně + plasmidy.

Taky mně přišlo divný, že v celém městě není jediná příčetná osoba. Všichni jsou zmutovaní totální magoři. A "tři" vaši průvodci příběhem taky nejsou rozhodně psychicky fit. (Snad aby si hrdina na den dva někam zalezl a počkal až se všichni pozabíjí.)

Dalším mínusem jsou oživovací komory. Po prvních dvou smrtích jsem si řekl, ty to mají šikovně vymyšlené. Opět zdání klame. Komory jsou na každém kroku = nemůžete umřít = nesnažíte se hrát opatrně. O nic vlastně nejde, ono mě to oživí = atmosféra v prdeli. I když si řeknete budu hrát jak nejlíp můžu, abych neumíral, povědomí o komorách vám bere adrenalin ze hry a hrát to s vypnutými komorami je HARDCORE. Aspoň na nejtěžší úroveň. Na tu jsou vaše plivátka opravdu málo účinná. Na rozdíl od zbraní protivníků, jejichž muška je kolikrát až nepřirozeně přesná!

Co dál? Nabourávání. To mě taky zprvu potěšilo. PIPEMAN v moderní hře cool:) Avšak po několika (hodně) nabouráních: "Sakra já chci hrát Bioshock ne Pipemana." atd.

Tak jaká ta hra vlastně je?

Bioshock je hra s obrovským množstvím originálních prvků, za které si zaslouží pochválit. Ty však jsou namíchány v divném koktejlu, skládajícího se z mixu chutných, čerstvých, svěžích, ingrediencí, které však dohromady příliš neosvěží. Je, až nadmíru hustý, v pěkné, ale zbytečně velké sklenici a kupodivu chutná, jak kdyby byl z minulého dne.

Jak Bioshock nakonec ohodnotit? Spousta kladných dílčích pocitů nakonec udělá špatný celkový dojem? Je to možné? Nebo mně nějak podprahově nesedlo "barevné" ladění? Nebo jsem ho hrál ve špatný čas na špatném místě? Já fakt nevím. 50 - 60 % ?????

Pro: originální prvky

Proti: viz. koment

+19
TomanoTomano
Dohráno
  • PC 85
Takový dojmový bodový komentář:

- Prostředí je opravdu nádherné, prvních pár úrovní sem se doslova kochal všemi záhyby, plakáty, malůvkami a celkově prostředím. To bylo ještě ke všemu dostatečně rozmanité a art deco do něho vynikajícně pasovalo. Výtky mam až k posledním pár úrovním, které byly hodně tmavé a celkově ne tak postapokalipticky hezké, jako první úrovně.

- Líbilo se mi zpracování zbraní a plasmidů, resp. se na ně zase pěkně koukalo. Po vytunění i blbý revolver vypadal mocně. Zbraní je 8 a díky různým druhům nábojů na různé nepřátele sem mezi nima měnil celkem často. Což se nedá říct o plasmidech. Je jich tam hodně, ale do konce hry sem stejně nejčastěji používal blesky / oheň / levitaci. V krizových situacích včely. (ruka, používající včely nebo led, vypadá dobře kentusácky :) ) A aby se neřeklo, že když můžu z rukou střílet blesky, tak proč bych používal nějaký kvéry, tak plasmidama se dá vystřelit jen několikrát a pak mají vlastní speciální reload. Což se občas postará o pár infarktových úprků, kdy musíte nabít jak zbraň, tak si píchnout EVE.

- Rozmanitost vlastních herních principů taky neni ke škodě. Člověk si hned zvykne, že voda je vodivá, blesky vadí přístrojům (no i lidem), některé věci hoří, přístroje se dají hacknout, na Big Daddyho bacha, po vypití 3 vodek se mi bude motat hlava, apod.

- Kromě vylepšování zbraní (které se opravdu hodí), jde ještě vylepšit tonikama s různorodýma vlastnostma sebe sama. Bohužel, stejně jako u plasmidů, je jich hodně, ale užitečných je jen pár. Ale zase rychlejší hackování, různé odolnosti nebo dodatečné léčení z potravin se hodí.

- Atmosféra utopistického městečka, kde se něco šíleně podělalo, je dokonalá. Hlavně díky již zmíněnému prostředí. Než sem si zvyknul, tak několik prvních úrovních pro mě bylo hororových a lekal sem se i vlastních kroků. PLUS jak sem šíleně nadával na neskutečně debilní rozhovory nepřátel v SC: Conviction, tak tady vyplňovali tak moc atmosféru, že z některých jejich mumlání mám doteď husí kůži.

- Nepřátel bylo druhově jenom pár, ale alespoň byly tématicky oskinovaní podle úrovně. Big Daddy má respekt. Little Sisters pro změnu měli být roztomilé, ale i po vyléčení jsou pěkně hnusné. :)

- Příběh, na hru, chvalitebný. Pár zvratů tam je. Mnohem lepší je ale poslouchat nahrávky a zjišťovat, co se ve městě vlastně stalo, což je vedlejší příběh sám o sobě a ten je na druhou stranu naprosto božský.

- Úroveň s včelínem mě nebavila

- Voda a zaplavení, se kterým tak strašně machrovali, to všechno vypadalo v roce 2007 asi božsky, ale dneska musím říct, že sem viděl lepší. Ale efekt "tekoucí voda po obličeji" je fakt pěkný. :)

- Byl jsem trošku zmaten délkou hry, protože kde u novodobých her končíme, tak u Bioshocku sem byl sotva v půlce.

- Boss fight poměrně lehký. U vraždění Velkých Taťků sem se zapotil víc.

- Hackování napřed sranda, po milionpáté opruz

Pro: Prostředí, atmosféra, příběh, délka

Proti: nic závažného

+19
Failer59Failer59
Dohráno
  • PC 80
Původní Bioshock byl dlouho jeden z mých velkých restů videoherních milníků. Na Steamu jsem si ho pořídil v nějaké slevě jen pár měsíců předtím než byl zdarma na Epic Store. I přes to že jsem ho tedy vlastnil ve dvou kopiích jsem se k němu dostal až nyní díky letošní herní výzvě.

Bioshock je primárně výpravnou hrou a hratelnost za výborným příběhem lehce pokulhává. I přes omezení způsobená financemi a dobou dokázali vývojáři podat příběh naprosto bravurně. Celá hra obsahuje minimum cutscén a většina příběhu je hráči předávána pomocí audiologů, které najdeme rozeseté po celém distopickém městě a získáme pomocí nich kontext světa a vyprávění o vzestupu a pádu Rapture. Druhým stěžejním prvkem vyprávění jsou pak monology, které vůči protagonistovi mají různé klíčové postavy. Vrátím se ještě k Rapture, městu, po kterém se po celou hru pohybujete. Jedná se sice jen o pár lokací, jejichž design však perfektně dokresluje atmosféru naprostého selhání společnosti. Tu pak skvěle doplňují výhledy z okna na zbytek města na dně oceánu. Zbytek města, který sice po herní stránce vůbec neexistuje, ale jen přítomnost modelů a textur v dálce navozuje dokonalou iluzi rozsáhlého a někdy dříve i plně funkčního města.

V kontrastu s tímto do určité míry stojí již zmíněná hratelnost. Ta přináší spoustu zajímavých nápadů kombinováním klasické FPS s prvky RPG. Místní "magie", plasmidy, přináší nový způsob jakým přistupovat ke konfliktům a spolu se slušným výběrem zbraní dává hráči spoustu možností. Bohužel zde naráží dobré nápady na kostrbaté zpracování, nutnost přepínat mezi zbraněmi a plasmidy je velice nepraktická a její implicitní nastavení na pravé tlačítko myši není zrovna nejpraktičtější. Gunplay je na svou dobu povedený a zábavný, nesmíte od něj však čekat zázraky. Stále se jedná spíše o standartní arkádovou akci. Té na zajímavosti přidává výběr nepřátel, kteří vám dokáží svými různými schopnostmi občas dost zatopit. Jedním z nejzajímavějších prvků je pak výzkum, kdy jednotlivé druhy nepřátel musíte fotit a díky tomu pak odemykáte nové schopnosti.

Na závěr ještě musím zmínit volitelné boss fighty s Big Daddym za účelem získání ADAMu na vylepšení plasmidů a pasivních schopností. Možnost se těmto soubojům plně vyhnout je zajímavá volba, stejně jako následné rozhodnutí jakým způsobem ADAM získat a tedy kolik ho pak dostanete. To ovšem vyzní trochu naprázdno když zjistíte že i když se zachováte správně a získáte tedy méně látky tak jednou za čas dostanete dárek s velkým objemem který jakýkoliv rozdíl setře.   

Pokud vás baví zajímavé herní světy a rádi se necháte táhnout příběhem s občasným odbočením za drobným průzkumem tak je tu Bioshock pro vás. Zub času se na hratelnosti zvládl trochu podepsat, ale není to nic co by se dnes již nedalo zvládnout. I přes nějaké výtky ho tak můžu jen doporučit a právem se jedná o výraznou část videoherní historie.

Pro: Příběh a styl vyprávění, Město a atmosféra světa, Výzkum

Proti: Místy kostrbatá hratelnost

+19
HazzHazz
Dohráno
  • PC 90
V rámci herní výzvy jsem se konečně dostal ke hře, kterou jsem měl na backloggu hodně dlouho a musím říct, že jsem nebyl zklamán.

První skvělou věcí na Bioshocku je jeho prostředí - podmořské město Rapture vás uchvátí svým tajemným, ale zároveň krásným a poutavým designem. I přes to že je hra z roku 2007 nevypadá ani nyní vůbec špatně, což může být například díky skvělé hře světel a stínů, která krásně dotváří temnější atmosféru.

 Jednou z věcí, která mě na hře hodně bavila bylo využívání plasmidů, což jsou genetické modifikace, které dávají hráči nadlidské schopnosti. Kombinací těchto schopností spolu s různorodými střelnými zbraněmi nejde o Bioshocku říct že je jen další typická akční hra a díky postupným odemykáním jednotlivých plasmidů postupem hry vás gameplay jen tak neomrzí.

Co je na Bioshocku taky skvělé, že obsahuje více konců (3), ke kterým dojdete na základě toho, jaká rozhodnutí v průběhu hry učiníte.

Ani v dabingu hra nezaostává a společně se skvělým a zapamatovatelným soundtrackem dokresluje  náladu tohoto impozantního, ale zároveň mrazivého místa.

Hra mě opravdu nadchnula, takže po závěrečných titulkách jsem neváhal a dohrál i následující díly v sérii.
Z příběhového hlediska hru doporučuji všemi deseti, protože je jen málo takových, které vás dokáží takto pohltit svou skvělou atmosférou a nečekanými plot twisty, které jsou napříč celou sérií.

Pro: Příběh, plot twist, soundtrack

+19
FgFg
Dohráno
  • PC 65
Právě dohráno. Celou dobu čekám na konec, že se něco předvede, nějak paradně to zkončí něco se nastíní, něco vysvětlí, zkratka něco. A ono nic. Konec byl opravdu hódně špatný(na YT sem mrkl na ty další dva). V podstatě celou hru jsem čekal na "něco" a ono nic. V čem je hlavní problém hry? Tadle hra je šíleně neosobní! Za celou dobu sem se nezžil s hrdinou(z kterého uvidíte leda pravou ruku s natetovanou 8, nepíp ani slovo - jo to musíte být VALVE, aby to takhle fungovalo:),se sterilním prostředím, s příběhem, s postavami. Vše je tak odtažité, zkratka vše neosobní.

Příběh - není ažtak marný, ale žádný zázrak to není. Chybí tomu taková nějaká komplexnost.....začátek je strašně vytržen z kontextu - plav, projdi Rapture, zabij *** a konec. Úděsný konec, tím si to tak nějak vše podkopalo a jen utvrdilo celoherní zážitek, že to prostě není nic světového, jen další hype. Hru pouze zachraňuje zajimavé prostředí(které se ovšem časem ohledí), povedená grafika-v čele s vymazlenou vodou a několika vychytávkami, které ovšem v konečném důsledku nezanechávají nějaký velký pocit výjeku nadšení. Hra je příšerně zdlouhavá(to bych řekl,že hře trochu uškodilo a dívím se že sem ji dohrál, když to "něco" stejně nedorazilo), například u nedávno dohrané Call of Duty: Modern Warfare 2 sem se nestačil nudit a nějakých 6 hodin v tomto případě je optimálních, jenže ta hra má neuvěřitelný spád, variabilitu prostředí a má to "něco", co udrží. Bioshock ne. Nedá se u něj dlouho vydržet, jelikož Rapture je strašně klaustrofobické - těsné, neprostorné. Samý tunel, repetetivní náplň, todle se dlouho v kuse hrát nedá. Btw z příběhu se myslím dalo vymáčknout hodně, ale zaspalo to někde na půl cesty.....

Plazmidy - neb takový trademark této hry. Pro mne nic revolučního, převratného a nesed sem si z toho na prdel. Proč? Dobře, mějte si plazmidy, ale zpracujte je opravdu "kulervoucně". Celou dobu sem také čekal na nějaké super schopnosti - jenže celou dobu stejně využijete plamen,mráz,elektriku a telekinezi...ostatní jsou do počtu. S plazmidy jsem se totiž nebavil. Nebylo to špatné, ale když to vidíte zpracováno někde jinak-lépe a hlavně zabavněji a máte možnost porovnat, je to jako nebe a dudy. Ptáte se, co sakra mám pořád na mysli? Tydle věci jsem si fantasticky užil v Dark Messiah of Might and Magic. Tam to bylo zpracováno naprosto dokonale(ikdž Star Wars Jedi Knight II: Jedi Outcast hehe :). Nevím proč, ale miluji schpnost zmrazování - u Bioshocku má nejoblíbenější schopnost, třeba na zastavování Taťků a následného kropení. Jenže u ostatních nepřátel to není taková radovánka. U DM na vás někdo skočil, v letu sem ho zmrazil a při dopadu se rozprášil na tisíce zmražených kousíčků. U Bioshocku todle nefunguje. Prostě sletí na zem, stojí a čeká až rozmrzne. Nemluvě o tom, že animace vykonávání kouzel v DM byla udělána na výbornou...v pár věcech se zkrátka tydle hry dají srovnat, DM je tou lepší hrou.

Další trademark Velcí taťkové. Čekal jsem trošku větší čelendž. Ona vůbec celá hra je hodně jednoduchá, o konci nemluvě, to bylo opravdu trapné. Samá Rosie ze začátku, dlouho se čeká na ty taťuldy z přebalu. Ale jsou zpestření taktrochu jednotvárných splicerů. Ano, několik druhů splicerů, ale v podstatě se stejně dělá to samé + věžky a vrtulky. To nejsou moc variabilní nepřátelé. Tudíž nudí. Za taťuldy mají ovšem tvůrci +, alespoň nějaké to zpestření už v tak repetivním a znavujícím gameplayi. Prostředí se mi ze začátku líbilo a těšil se na další prozkoumávání, záhy jsem pochopil, že se žádné novinky nedočkám. Prostě budu neustále chodit po chodbách, toť můj úděl. Přeci když dělám tak tuneloidní prostředí, musím to aspoň v něčem obměnit. Vždyt i v Doom 3 se šlo ven a byla to příjemná změna. Vždy jsem vzhlížel vzhůru proskleným stropem a koukal na tu krásu nade mnou. Bohužel, nepodíval sem se ven ve skafandru. Nechodil sem po dně, neplaval kolem mrakodrapů či něco podobného jako třeba i v Star Wars: Knights of the Old Republic. Bohužel.

Hru jsem prolezl opravdu svědomitě, nalezl každý kout, každý pokoj, takže ne že bych hrou jen tak proběhl. Po čase jsem to už nenáviděl, ale nemám rád nevidět veškeré lokace hry, ať už se jedná o kteroukoli hru. Sbíral jsem veškeré nahrávky. Poslouchání nahrávek a sledování duchů velice hře-příběhu prospěly. Bez nich by příběh stál za 2 věci a bylo by to ještě více neosobní. To byl jediný přibližující moment, ovšem vzhledem k obyvatelům v Rapture a zdejší situaci. Chtělo to rozvinout na více frontách, pak bych neměl námitek.....AI protivníků je špatná, jen nabíhají, ovšem libilo se mi, že když hořeli utíkali se spláchnout:).

Bioshock je FPS a u FPSek je důležitý pocit ze zbraní, vůbec pocit ze soubojů a tak dále. Není to vyloženě propadák, ale kam se to hrabe alespoň na Half-Life 2, či na špici feelu ze zbraní a soubojů jako v CoD4/MW2 a nebo třeba mého dlouholetého miláčka Day of Defeat: Source. Hodně mi Bioshock připoměl v tomto Team Fortress 2, ale tam je to o něčem jiném, tam je to myšleno trochu jinak a hře to nikterak neubližuje.

Ještě k tomu zatracovanému konci. Nějak to stále nedokáži přenést přes srdce. Tím si prostě kopli balón do vlastní sítě. 3koda. Ze začátku to vypadalo na známku kolem 80%, ale neustále to jelo dolů. Váhal sem, ale ten konec to totálně rozsekal....

Automaty a veškeré vylepšování - příjemné oživení, ale žeby mělo nějaký zásadní vliv na cokoliv, se říct nedá. Leda tak na nejtěžší obtížnost, tak stačí sbírat co podlaha a těla nabídnou:). Nabourávání je zpočátku zabava. Ale po 30cátem heknutí, neustále repetivnosti a stejnosti to začne nudit. Ke konci, kdy sice máte vychytávky, jak si ulehčit práci, už mne to sr***lo, jelikož proud tekl čím dál více rychleji, ztrácel sem životy, přilétali vrtulky a nakonec ze sejfu vytáhnu pár nábojů, to je tedy skvělý :X.

Ač je hra řekl bych dobře optimalizována, neubránila se technickým chybám. Hodně často(hlavně v soubojích) vysazoval jakoby zvuk, šla slyšet střelba, rádoby kecy splicerů a vše se odehrávalo jakoby v jeskyni. Často vypadávaly titulky(z nastavení), což bylo otravné. Neustále skákat do nastavení a zapínat je. Samozřejmě už hodně nepříjemné byla synchronizace titulků, kde bych to nejraděj hodil za vinu tomu našemu "milovanému" distributorovi, kterého bych proklínal od rána do večera, ale bohužel, je to chyba hry ve všech jazykových mutacích. Jinak stejně - damn you CENEGA! :D

Todle bylo hodnocení druhé strany mince. Jak již jsem psal u Krize nemám rad hypované hry - proto je více podrobuji mému kritickému očku. Bioshock vypadal , že to dopadne dobře, ale padá do řad lehkého nadprůměru. Třeba Call of Duty: Modern Warfare 2 jsem se těšil až setřu, jenže tam mi těch pár nedodělků nevadilo a taknějak jsem byl hráčsky uspokojen. Ač jsem ji ovšem v komentu vychválil nedosáhla ani 90sátky. Po mém ročním(1,5 ročním-podle toho, jak se to veme) pauzování co se týče hraní PC her mě hraní už skoro nebaví, nenadchne a jsem jak stará důchodkyně, která nějakým zázračným způsobem je po 20 letech zase v přechodu. Hry hodnotím krityčtěji než předtím....hra kterou nemám rád už od oznámení a kterou mne Valve zklamalo je Left 4 Dead 2, na tu se těším až si na ni smlsnu:P, ale ohlasy jsou trošku jiné než sem čekal,uvidíme.

Ovšem zpátky k Bioshocku...hra má jistě a nepochybně světlé stránky. Ty ovšem zde dopodrobna uvedli někteří mi kolegové(samozřejmě s některými-možna většinou:D nesouhlasím) a rozepisovat je nebudu. Jako u Crysis(koment) sem šel s holou kůží, a věděl, že budu mít milión - , ale koho to zajímá...na dílo by se mělo nahlížet i z té ošklivé strany. Ovšem koment jsem psal naštván a pod vlivem :). Teď jsem při smyslech, jen spím:D. Takže mi je sem klidně sázejte, ale musíte uznat, že některé body zde uvedené mají více či méně pravdu.

Bioshock je příjemná hra, ale nic světaborného ažtak nepředvedla. Nejvíc mě štve neosobitost celé hry, dostanete pocit, že hráč je vlastně navíc, že ho hra odsunula a chce se hrát sama, bez vaši přítomnosti. Tudíž za mne 66%.

Pro: grafika,prostředí,Velcí taťkové,plazmidy,atmosféra, sestřičky

Proti: neosobitost,příběh,postavy,technické nedodělky,gameplay,prostředí,pocit ze zbraní,plazmidy,protivníci,AI

+17 +26 −9
MinerMiner
Dohráno
  • PC 85
Bioshock je jako kniha, u které se díváte, kdy už bude konec, ale až ten konec přijde, řeknete si "sakra, klidně bych si to dal ještě jednou". A přesně o tomhle to je. V podmořském Rapture se mi líbilo. Moc se mi tam líbilo a klidně bych tam ještě nějaký ten čas strávil pouhým kocháním se stylem Art Deko. Nejraději bych v průběhu hraní vypadnul za ochranná skla do čirého, bouřlivého oceánu plného chaluh a chobotnic. Ale nic takového se bohužel nekoná. Bioshock mi dal všechno, co jsem od něj očekával - byl to parádní (mokrý) zážitek a poněkud plochý, ale přesto skvěle předvedený příběh.

Jediný trn v patě je obtížnost. Nemám rád hardcore a vůbec ne zákysy, ale tohle bylo skoro až moc měkké. Souboje nejsou skoro žádná výzva a hráč si na férovku poradí skoro se vším. Lékarniček a mašin na doplňování zdraví je v každé úrovni nejmíň půl tuctu a to ani nepočítám možnost nakoupit si lékárny v prodejním automatu. Taky herní doba není nijak slavná a já se pohybuju (alespoň podle záznamu na Steamu)na jedenácti hodinách, což není nikterak zázračné. Bavilo mě to, fakt jsem se u toho dost odvázal a vžil se do role jak jinak než nemluvného hrdiny, což mě při hraní docela iritovalo.

Kdo má rád spoilery:
Hledání obleku Big Daddyho byla nuda, díkybohu, že to bylo až na konci
Fontaine, coby závěrečný bossák mi silně připomněl závěrečnou bitku s Glados v Portálu
Big Daddy je slaboučká hora železa a není těžké ho skolit, akorát mi chybělo to provrtávání vašich končetin jeho neohroženým vrtákem, tak jak to bylo v trailerech

Pro: Audiovizuální zpracování; Dobře vyvedený příběh; Má to spád; Když vás to vtáhne, tak to nepustí

Proti: Některé zbytečné plasmidy; Přílišná jednoduchost; Spíše FPS než RPG

+17 +18 −1
AppleCoreAppleCore
Dohráno
  • PC 100
Bioshock neni hra, je to prostředek k tomu, jak se dostat do jinýho světa a uniknout tak na dvacet hodin od reality. Za sebe říkám, že bych v tom světě chtěl zůstat, i kdyby mě to mělo stát krk. To, co se tvůrcům podařilo stvořit je dimenze plná nevšedních a originálních prvků, postav a dost možná nejpůsobivějšího herního prostředí, který pro někoho sice může působit stísněnym dojmem, ale pokud člověk neni žádnej suchar nebo strašpytel tak si hru užije stejně jako já. Hra disponuje revoluční depresivní atmosférou (Proč revoluční? Je plno her, u kterých se člověk bojí nebo je zneklidněn např. FEAR, Condemned, ale jsou to hry, jejichž atmosféra neni skutečná a rychle vás přejde, u Bioshocku je to tak, že atmosféra se postupem hry mění. Začíná jako nevinná nehoda a pokračuje jako dech beroucí drama přes práh akčního trháku až do naprostýho psycha, který ve vás zůstane i po skončení hry.) To všechno je podtržený perfektní hudbou, která parádně vystihuje v jednotlivých zvratech strach, bezmoc a napětí. A příběh, byť ho hodně lidí zatracuje, osobně považuju za jeden z nejlepších herních příběhů všech dob. Jediný co se mi nelíbilo byl závěrečnej souboj.

Pro: originální grafika, příběh, zvuk, hudba, atmosféra, prostředí

Proti: závěrečnej souboj

+17 +19 −2
CobotCobot
Dohráno
  • PC 80
Tak to mám za sebou. Hra na kterou jsem se opravdu hodně těšil a poprvé jí dohrál před pár minutami mě ve výsledku víceméně zklamala.

Zpočátku to vše vypadá fantasticky. Atmosféra a vizuální zpracování dělá svoje. Myšlenka podmořského světa v art deco je skvělá. První dvě tři úrovně jsem si ohromě užíval. Jenže jak se hrou prokousáváte dále už nic nového nepřichází. Žádné "wow" efekty nebo monumentálnější lokace - zkrátka nic. Tohle je asi největší problém téhle hry.

Scénář je fajn. Vize Andrewa Ryana - jeho přístup k věci, střet s realitou a konečný důsledek opravdu nabízí spoustu otázek k zamyšlení. To kdejaká hra nenabídne. Velice vtipně na mě působilo ono "Would you kindly..?" (není tohle v úplně každé hře co jsme kdy hrály..?).

Bioshock jako klasická FPS nepůsobí moc převědčivě. Zbraně jsou takové nemastné neslané. Aspoň potěší různé druhy munice. Dobrá je účinost hasáku a jeho použitelnost po celou dobu hry (navíc v kombinaci s tonikami). Co se týká plasmidů tak u nich platí to co o celé hře. Ze začátku nadšení, které rychle vyprchá. Používal jsem eletřinu, mráz a oheň a kdyby měli větší účinek byly by o moc lepší. Mimochodem rozdílu mezi verzemi plasmidů jsem si vůbec nevšiml což se mi zdá jako dost špatně. Přestřelky jako takové nejsou špatné jen jsou tradičně příliš jenoduché (už si u nových her na jednoduchost pomalu zvykám). Jediná jakž takž výzva byly tatíci. Ale nic etra to nebylo. K jednoduchosti také přispívá, že máte všeho nadprůměrný dostatek. Na konci hry mi zbylo přes 300 jednotek adama, plná peněženka a skoro všechny náboje. Pokud by autoři nedali na obsah inventáře limit zřejmě bych toho moc v automatech nenakoupil a plně vystačil s tím co nejdu. Tonika jako drobný RPG prvek byly fajn.

K Bioshocku jsem ale jako k FPS nepřistupoval. Určitě jsem od ní nečekal další CoD takže v tomhle směru mě hra nezklamala. Závěrečněj boss klasicky tragickej. Navíc asi nejlehčí v dějinách FPS. Ohledně bossů naprosto souhlasím s komentářem Walomeho "Proč si vývojáři FPS myslí, že...".

Na dnešní dobu dozajista nadprůměr. V Rapture se mi celkové líbilo. Prostředí, tatíci, sestřičky a NPC prostřednictvím audiologů to vše vytvořilo svět který jsem rád navštívil. Jsem velmi zvědavý na druhý díl, protože si v tuhle chvíli neumím představit co může nabídnout. Čekám něco jako HL: Opposing force. Zvláštní také je, že váhám zda se do něj pouštět hned, protože pokud si naleji čistého vína zas takové terno totiž Bioshock není.

Pro: Vizuálno, příběh který nutí k zamyšlení, atmosféra, zvuk

Proti: Po první třetině hře dochází dech, po čase nudné hackování

+17
watsonwatson
Dohráno
  • PC 90
Zásadní otázka, kterou si pokládá většina videoherního světa je, jestli je BioShock umění, či nikoliv. Osobně se přikláním spíše na stranu umění, ale pár věcí mi dojem z dokonalého uměleckéhó díla kazí.
Hlavně mluvím o úkolech typu: Posbírej 6 kousků tohohle a 5 kousků támhletoho, to dej dohromady a něco ti vznikne. Hra by se bez toho určitě obešla a takovéhle umělé natahování nepotřebuje, jenom to zbytečně frustruje.

Naopak jako střílečkami moc neprotřelého člověka mě potěšili vitachambers - kámen úrazu pro spousty hráčů, pro mně boží požehnání. Náboji se to v Rapture obecně moc nehemží a když už jste na suchu většinou vám plazmidy pomůžou jen minimálně a při soubojích s Big Daddym jsou vitachambers k nezaplacení.

Hlavní deviza hry - a sice příběh, je pro mně srovnatelný s kvalitní knihou, či filmem, rozšířený o ten prvek, že do děje v omezené míře zasahujete. Není to žádný freeform a autoři Vás poměrně hodně omezují ve volběCož je samozřejmě logické vzhledem k "Would you kindly" problému, ale já s tím problém nemám, naopak. Čím je hra otevřenější, tím je těžší vytvořit kvalitní a intenzivní příběh.
Další poměrně diskutovaný problém jsou audiodeníky. Spousta lidí si stěžuje, že slibný příběh je zabit tím, že se ho dovídáme v podstatě celý zkrz audiodeníky, ale já se ptám - jak jinak by jste chtěli ten příběh zpracovat? V Rapture zuří válka, většina lidí je mrtvá, či šílená a ti Vám ten příběh na postýlkou vyprávět nebudou.

Ať už je BioShock umění či ne, je to vyjímečná věc a nikdo by si neměl dovolit jí minout. A pokud se avizovaný film podle BioShocku povede, má u mně na poličce rezervováno to nejčestnější místo.

Pro: Atmosféra, architektura, příběh, hudba,

Proti: Občas je toho na obrazovce strašně moc najednou a člověk má pocit, že mu furt něco uniká.

+16 +17 −1
IcePickLodgerIcePickLodger
Dohráno
  • PC 95
konecne zaujimava FPS! uz davnejsie som letmo prebehol par videi na youtube, no vtedy ma nijak nezaujala, skuor mi prisla bizarna...bol tam dost odpudivy zaber na nemotornu priseru v skafandri s vrtackou namiesto ruky, pobehujuce horiace panicky a akychsi doktorov, male dievcatko, co sa injekciou rype v mrtvolach...fakt divne. dostal som to vsak nedavno znovu ako skvely tip a chcel som si dat prestavku v postupnom zdolavani vsetkych chronicky znamych vojnovych hier typu CoD/MoH. tak som si zakusol do jazyka a skusil. po odohrati hodnotim ako mimoriadne vydarenu zalezitost, lepsiu zmenu som nemohol najst.

uchvatne nadizajnovana hra - nielen krasnou, v istych miestach az rozpravkovou grafikou (napr. cajova zahrada), ale hlavne originalnym prostredim, kde ma kazdy prvok svoje miesto a logiku, s osobitym prepracovanim, za oknami nadherny podmorsky svet so vsetkym, co k tomu patri...retro styl 50-tych ci 60-tych rokov. jednotlive levely su dost ruoznorode, spletite a rozsiahle, s malou mierou opakovania, vzdy mate k dispozicii prehladnu mapu. velakrat sa mi stalo, ze som sa nedrzal odporucanej dejovej linie (ano, tu vam tvorcovia neustale zduoraznuju velkou navadzacou sipkou v hornej casti obrazovky, pripadne posmelujucimi pokrikmi vasich osobnych asistentov, co muoze niektorym vadit), len som sa kochal a nasaval tu famoznu atmosferu. hlavne v prvej polovici hry. hra pritom na pocudovanie vuobec nema vysoke HW naroky, nezaregistroval som ziadne sekanie, aj ked som mal vsetko nastavene na maximum.

atmosfera je obohatena o horrorove prvky, mimoriadne kladne na mna puosobila vysoka AI protivnikov. bavil som sa na ich prupovidkach, zjavne trpeli silnou davkou samomluvy, boli prirodzenou sucastou daneho bizarneho prostredia. originalnym prvkom bola pritomnost vyssie spomenutej priserky v skafandri - Big Daddyho/Mr. Bubblesa - ak ste ho ignorovali, ignoroval aj on vas. ak ste vsak chceli upgradovat, museli ste ho dostat...to boli jedny z najzaujimavejsich subojov, s nutnou davkou taktiky. hoci nasledny „harvest“ ich chranencov mi prisiel dost brutalny, pri rozhodovani som zvadzal vnutorny moralny boj. absolutorium si zasluzi priehrstie zbrani, kazda s ruoznymi druhmi nabojov, ktore volite v zavislosti od protivnika, resp. daneho prostredia. podobne ako v hre Singularity, resp. tretom dieli F.E.A.R. (ak ste hrali za Fettela) mate k dispozicii specialnu sadu zbrani v podobe "plazmoidnej ruky" s viacerymi funkciami - no najpremakanejsi je prave dokonale zvladnuty system upgradov/kupovania/vlastnej pripravy vsetkeho mozneho (aj ked pritomnost danych zariadeni v danom prostredi nie je zrovna logicka, co puosobi az gycovo).

priebehom hry zdokonalujete tak zbrane, ako aj vlastne fyzicke, hackerske a psychicke schopnosti...pretoze protivnici postupne tiez silneju. v prostredi nachadzate upgradovacie toniky, pripadne ich kupujete, alebo ich skratka sami vynaliezate – napriklad aj takym originalnym prvkom, ako je fotenie/vyskum nepriatelov – s tymto som sa v FPS hre tiez este nestretol. trochu musim vyhresit producentov za mierne nizsiu narocnost (hram tradicne Normal, toto menit nemienim), vcetne posledneho boss-fightu, ako aj privela moznosti ako dobit zdravie, resp. zbrane. originalne je tiez spomenute hackovanie - pomocou jednoduchej logickej hry sa snazite hacknut sejf, miestne mobilne ci stacionarne ostrelovacie roboty, vydajne stojany ci zamknute dvere. napriek jednoduchosti a jednotvarnosti ma tato logicka hra bavila od zaciatku az do konca, casto som hackoval aj zariadenia, ktore som nepotreboval. vsadepritomne postupne nachadzanie audionahravok v style F.E.A.R. vas vtahuje hlbsie do deja odkryvanim chybajucich kamenov mozaiky pribehu, jednoducho atmosfera tejto hry je temer dokonala.

suhlasim s pripadnym nazorom, ze hra pouziva vela toho najlepsieho z inych znamych titulov, co vsak mne neprekaza. ako kompaktny celok je to sklbene a pozliepane vyborne. pozitivne hodnotim tiez znacnu celkovu dlzku hrania (samozrejme s ohladom na fakt, ze som casto len snoril, hladal ukryte predmety a kochal sa prostredim, postupne som prebadal kompletne vsetky, aj tie najtemmnejsie zakutia hry), co pri sucasnych FPS byva tazky problem. co sa mi vsak v tomto type hier bezne nestava, je zakys. tu sa mi to podarilo dvakrat. a ten jeden bol fakt vazny, vuobec som netusil, ako dalej (stacilo pozornejsie pocuvat nahravky zaznamnikov). k dispozicii vsak mate vzdy aj hint.

zhrnute a podciarknute – uplne chapem vyraznu mieru polarity nazorov (Altmanovo Z-score dosahuje vysoke hodnoty), hra rozhodne nie je pre vsetkych. vyznacuje sa ocividnym rozpravkovo-horrorovym designom, ktory jednym pripada smiesny, zavrhnutiahodny, druhym, kam patrim ja, pride spolu so zvukovym doprovodom mimoriadne zaujimavy a neotrely. predchvilou som to dohral, nemuozem sa dockat, kym si zahram dvojku! hovorte si co chcete, linearita nelinearita, ja som z tohto titulu nadseny, zasiahla ma presne tam, kde som chcel, mnam!!!

Pro: napinava, miestami horrorova atmosfera, krasne graficky a zvukovo zvladnute prostredie, mnozstvo originalnych prvkov, samotny pribeh

Proti: nizka narocnost na urovni Normal, preberanie prvkov konkurencnych titulov, miestami nelogicke, az gycove prvky hry

+16 +17 −1
HolyMeatballHolyMeatball
Dohráno
  • PC 70
Rapture. Rapture je...devátá brána pekla. Rapture je čtvrtý akt v Diablu 2. Rapture je první level v Requiem: Avenging Angel. Jednou to prý bylo velké město naděje. Útočistě jak od kapitalismu, tak komunismu. Na jeho půdě bylo provedeno mnoho skvělých nálezů, jako třeba Plasmidy, což jsou v podstatě drogami získané magické schopnosti. Ale pak šlo všechno do háje. Jakýsi rybízák jménem Fontaine, který chce prodávat plasmidy ve velkém, jde do poctivě pořádné války proti Ryanovi, a brzo je celý Rapture do celého tohoto konfliktu vcucnut. Toto všechno se samozřejmě děje během instalace hry - když začínám hrát, Fontaine tou dobou dávno hnije v krabici, ze které ho ven nepouští ani o víkendech, a většina z Rapturanů jsou plasmidy posilnění magoři, jimž se říká "splicers", kteří si zřejmě pod stromeček nepřejou nic tak moc, jako mou hlavu. Jo, a město trochu prosakuje. Trošičku. Fakt, že to letadlo, jehož jsem byl pasažérem, havarovalo zrovna do části Rapture, asi situaci moc nepomohlo.

Příběh je mi vyprávěn hned několika způsoby, které spolu překvapivě fungují velice dobře. Jednak mi v jednom uchu furt bzučí Atlas, druhak taky všude možně nacházím kazetky nahrané někdejšími obyvately, což týhle díře obzvláště umně dodává hromadu backstory.

Graficky je Bioshock působivý. V době vydání ukázal, čeho všeho je U3 schopný, a ani dnes se nemá příliš zač stydět. Alfou a omegou celé vizuální stránky je tunější prapodivný druh art-nouveau/art-deco/steampunkového art ****, který činí ze zdejšího prostředí absolutně fantastickou podívanou. Technicky to za ohňostroj nestojí, leckde vidím rozmázlé hnustfujgrc textury a sem tam nějaký ten glyč. A vlastně to celkově nevypadá ani moc věrohodně. Ekšuely, animace nepřátel jsou kolikrát vyloženě trapné. Ale obecně vzato jsou všechny tyhle výtky buřt, protože se všechny naprosto spolehlivě ztrácí v tom divném, avšak úžasném art ****, díky kterému Rapture vskutku vypadá překrásně. A lehce děsivě. Bohužel, nepřátelské modely si jsou vesměs vzájemně hodně podobné, jakož takové v tom parádním prostředí tak trochu vyčnívají jako jeden zapomenutý pěticentimetrový chloupek v čerstvě vyholeném rozkroku.

Tak, a konečně se dostávám k tomu, co je ve hrách nejzásadnější. Což je přesně to, kde Bioshock poněkud stroskotává. Hratelnost.

Bioshock je FPS. Ignorujte všechny ty mýty a zvěsti o tom, že se jedná o nějakou odrůdu RPG, anžto nejedná. Ani s oběma očima přimhouřenýma a brejlema zapomenutýma v koupelně. Je to FPS. A jak všichni víme, dobrá FPS musí mít tři věci:

- Zbraně.
- Pár dalších udělátek.
- Hluboký bojový systém, ve kterém nejsou zbraně nemohoucími stříkačkami, nýbrž zbraněmi. Které střílí nábojnice. A tím ubližují nepřátelům vzdáleně podobným způsobem, jakým by jim ubližovali zbraně reálné. Prostě proper feeling, dammit.

Bioshock má širokou plejádu zbraní, každá z nichž je prakticky vcelku obyčejná, avšak vzhledově jsou relativně unikátní, a některé z dostupných upgradů jsou pak nehorázně šílené, ale bomba. Jako třeba ten upgrade pro revolver, který mu přidává extra zásobník. Ono to doslova prostě přilepí jeden extra zásobník k tomu, který už tam je. Krom těchto upgradů potěší i rozdílné druhy munice, což ve většině případů spočívá v normální munici, munici dobré proti lidem, a munici dobré proti zbroji (takže velkým fotříkům). Ale třeba takový plamenomet umí kromě ohně plivat i elektřinu a led, což umožňuje nepřátelé buď pálit, šokovat, nebo mrznout. Podle nálady.

Co se dalších udělátek týče, ta hra vlastně žádné nemá. Ale neva! Má totiž již 354343krát zmíněné plasmidy. Jak jsem již podotknul, plasmidy = MAGIC. Takže opět, můžu nepřátele pálit, šokovat, mrznout...ale zaplaťsatan, stejně jako palebná síla, i toto odvětví skrývá pár extra frajeřinek. Třeba to, co mi umožňuje si na chvílu velkýho daddyho zpřátelit. Nebo to, co přiměje jakoukoliv bezpečnostní kameru se soustředit na cokoliv, co trefím touhle fajnovou kuličkou...čehosi. Obě jsou docela užitečné, páč aspoň můžu šetřit municí.

Tak, a teď k tomu třetímu bodu...zbraně v Bioshocku stojí za vyližprdel. Je absolutně nemožné, aby někdo dohrál Crysis nebo F.E.A.R., a pak hned zapnul tohle a řekl si "Tyvogo, tohle sou fakt fajné kvéry! SUCH FUN!". A proč? Protože naprosto každá zdejší střelná zbraň působí jako nafukovací dildo vytvořené podle jednoho stereotypního Korejce. Perdoname, ale když vemu dosyta vyupgradovanou brokovnici a 4krát trefím libovolného feťáka přímo do kebule, následkem čehož on teprv začne uvažovat o tom, že by možná nebylo úplně od věci už umřít...to je prostě žánrový hřích. Takovou jenom kosmetickou vadou navíc budíž skutečnost, že nepřátelé se v rámci mých útoků nijak neprojevují ani pohybově. Ať střílím kam střílím, oni prostě nehnutě stojí. A když nestojí, tak hopsaj kolem jak králíci po pěti Redbullech. Šiju mu to do nohy a NIC, vesele běží a hopsá dál. Šiju mu to do paže a PRD, ani miniaturní cuk. Díky tomu mám pocit, že do nich vlastně nestřílím vůbec, můj zážitek z boje je v hajzlu a já jsem už teď otrávenej z vize všech těch přestřelek, které mě ještě čekají.

Jako jo, plasmidy se to rozkošně pokouší vybalancovat, jelikož ke konci se z nich stanou kurva silné kouzla, ale jakmile je člověk používá příliš soustředěně, během pěti sekund mu dojde jeho MMMEDŽIK! palivo. Takže buřt. A jo, taky můžu hackovat turrety a kamery a pičičárny, což je ze začátku fakt fajn, ale ke konci už jsou tyto aktivity naprosto přebytečné. Nemluvě o tom, že tunější hackovací minihra se mi zajedla už po druhé hodince hraní.

Kolem a kolem je Bioshock skvělý...zážitek. Ale jako hra to ani omylem není tím druhým příchodem Jézuse Krista, kterýho z toho mnoho hráču dělá. Celý gunplay (tedy vpravdě to nejpodstatnější v tomto žánru) je v těch nejlepších případech šeredně průměrný, v těch nejhorších pak naprosto otřesný, a plasmidy, byť je s nimi prča, jsou docela značně omezené. Jediný důvod, proč stojí za to si to jednou zahrát, je věru ten šmakózní příběh a ta ještě šmakóznější atmoška. Právě jsem to dohrál podruhé v životě a kdesi od půlky jsem se opravdu musel nutit.

Pro: Rapture, velmocná atmosféra, příběh, art design

Proti: Někde v počátcích game designu se někomu na papír vylilo kafe, kvůli čemuž se z toho vyprdla FPS. Určitě to původně měla být akční adventura s tahovými souboji. :C

+16 +18 −2
Zobrazit další komentáře
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 667 83
  • PS3 8 88
  • PS4 31 88
  • PS5 2 85
  • X360 7 90
  • XOne 6 83
  • XboxX/S 4 73
  • Switch 2 86
  • iOS 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
246
Odkaz:
http://dbher.cz/h246
Přidána:
13.06.2008
15 let a 330 dní
Hodnocení:
727 (10-100 %)
Komentářů:
73
Oblíbenost:
Sledovat 52 Chci si zahrát 90
Rozehráno 31 Dohráno 648
Návštěvnost:
100701× (celkem)
984× (poslední měsíc)
280× (poslední týden)
14× (dnes)
Více