Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 80
Tak tohle je super hra. Mě uchvátila především atmosféra a tři různé rasy, jejichž styl boje je zcela odlišný:

Predátor je technologicky nejvýš, má nejvíc vychytávek jako neviditelnost, léčení neustále po ruce a módy pohledu (infravidění apod.), ale vše má jeden sdílený zdroj energie, který se použítím většiny výbavy vyčerpává.

Mariňák je oproti predátorovi mnohem slabší tělesné konstituce, jeho zbraně a výbava nejsou závislé na společném zdroji energie, ale mají svoji vlastní munici. Mají detektor pohybu, který ale vyvolává neustálý strach, než že by nějak přispíval.

Hra za vetřelce je nejtěžší. Může útočit pouze zblízka svým ocasem a pařáty, případně se léčit vykousnutím mozku. Nemá vybavení, ale svým syčením vyvolává v lidech paniku a disponuje velkou rychlostí, několika úhly pohledu a schopností se po kterékoliv stěně dostat takřka kamkoliv.

Nejvíce sem si oblíbil predátora (skoro nesmrtelnej) a mariňáka. Vetřelce však vůbec nemusím. Hra za něj je těžší než za mariňáka a navíc se mi z toho věčného pobíhání po stěnách (stropech) pořádně točila hlava. :-)

Kladem je určitě vysoká atmosféra, umocněná potemnělým prostředím a hudbou. Na svou dobu skvělá grafika a tři velice odlišní bojovníci.

Zápory jsou pro mě místy vysoká obtížnost a hlavně nemožnost ukládání, protože nemám na hraní zas až tolik času, jako kdysi.

Pro: Atmosféra, 3 odlišné rasy, grafika.

Proti: Nemožnost ukládání, místy vyšší obtížnost

+37
  • PC 90
Pamatuju si na dobu, kdy jsem listoval preview Aliens versus Predator v časopisu Score. Místo textů v tom článku byly otištěné velké obrázky a titulky s textem "Ticho před bouří...". Já tehdy v té době jsem neměl počítač, který by byl schopen rozchodit tehdejší novinky a tak mi nezbývalo nic než dál slintat nad obrázkama (ještě nutno dodat, že k oběma fenoménům - Predátorovi i Vetřelcům jsem si tehdy vybudoval silný vztah už jenom kvůli jejich kultovním filmům, které jsem znal zpaměti ještě dávno před samotným vydáním hry). Očekávání ale, stálo za to...

I přišla příležitost, já u svého starého PC otáčel dokola bezmyšlenkovitě Doom a ostatní klasiky devadesátých let a do toho jako rána z nebes přišla informace, že si můj otec bude kupovat na tu dobu hodně slušný stroj. Trvalo hodně přemlouvání, trpělivosti i času, ale nakonec k tomu došlo, měl jsem v ruce Alines vs. Predator, čerstvě naistalované a měl před sebou chvíli, na kterou jsem čekal tak dlouho.

Protože jsem byl jako dítě odkojenej na filmech o Predátorovi, tak byla jasná volba, že začnu právě za něj. Konečně, právě v téhle chvíli se proměnily pouhé obrázky z časopisu do reality (nebo spíš - virutální reality :)). Ten pocit, když vidíte z predátorovy termoperspektivy a probíjíte se vojenským objektem doslova jako nůž máslem. Učíte se používat jednotlivé zbraně, od shoulder canonu (který má různé stupně intenzity střel podle množství energie, kterou použijete), po spear gun, ruční čepele, vrhací disk atd. Brzy ale však i jako hráč poznáte, že i predátor není nesmrtelný a od toho momentu budete vážit každých svých kroků, zejména před místy, kde jsou těžce vyzbrojení vojáci granátomety, raketometem, automatizovanými kanóny apod. Hra za predátora je prostě radost!

Alieni (Vetřelci) byli vždycky pro mě úchylná rasa. Co bylo dechberoucí, byla autentičnost, kterou autoři použili a vytáhli z původních filmů (tj. nejen charaktery samotné). U vetřelců máte speciální a takový podivný zorný úhel a možná chvíli někomu potrvá, než si na něj zvykne. Vetřelec coby potvůrka je hodně zranitelný i běžnými mariňáky, proto zde není prostor pro promenádu chodbami jako v případě predátora, ale je třeba volit rafinovanější postupy - lézt po stropech a vymetat každou ventilační šachtu, což mimo logiku má i své ovoce, mnohdy takhle dorazíte na místa, kam by se za běžných okolností měl problém dostat predátor. Škoda jen, že v celé hře můžete hrát jenom za klasického vetřelce (oproti dalším asi 3 verzím, které můžete potkat pouze jako protivník...). Když už těžce a náročně se probijete levelem plným mariňáků, tak Vás čeká třešnička na dortu, hladový predátor. Ale pozor, jediná trefa jeho canonem může způsobit, že je po Vás a tudíž musíte strávit dalších dvacet minut, než s k němu znovu dostanete. Ani si nevzpomenu, kolikrát mi trvalo, než jsem tohle byl schopný dát. Ono rozsápat predátora může být problém i pro zkušeného veltřelce.

Našinec jsem si nechal na konec. Více či méně jde doplnění hry o klasiku, kterou znáte ze spousty jiných her, takže je v podstatě zbytečné to nějak rozvádět. Mariňák má největší sortiment zbraní od sapomalů až po granátomety, plamenomety, raketomeny - prostě klasika. Když už jsme u těch plamenometů - vetřelci velmi, ale velmi neradi hoří. Kdybyste se jich někdo reálně bál, doporučuju mít jeden při sobě. Mariňák je postavičkou v porovnání ostatními velmi slabou, za to ale jeho sortiment mu umožňuje vypořádat se s ostatními a to, jestli se mu to povede, záleží už jenom na hráčových shopnostech, taktice a trpělivosti.

Závěrem, pokud byl někdo do Vetřeců i Predátora úchylný natolik jako já a měl možnost si tuto hru (v době vydání) zahrát, nemusím zmiňovat, že jde zážitky, které se řadí k nezapomenutelným.

Pro: Veltřelci, Predátoři, termovize, červená i zelená krev nastříkaná na zdech

Proti: Některé pokročilejší mise za mariňáka jsou až nepřiměřeně obtížné

+28
  • PC 90
Na svou dobu to byl trhák - to si přiznejme. Kdo zažil dobu, když avp vyšel, ví o čem mluvím. Opravdu horror jak má bejt. Vždy, když jsem slyšel ten divnej zvuk co vydává facehugger, zmocňovala se mě panika. Samozřejmě že jsem už moc dobře věděl jakej pohled mě čeká, když se mu zadaří, přesto sem se pokaždé neskutečně leknul.

Na druhou stranu rozhodně bych hře vyčetl i na tu dobu některý prvky. Například absence baterky (celou hru nic pořádně nevidět - to zamrzí), nebo automatickej respawn vetřelců, kterej sice na jednu stranu vzbzoval ještě větší úzkost, na druhou stranu podvědomě nutil celý levly proběhnout "s nohama na ramenou" což mi dost kazilo atmosféru a zbytečně posouvalo hru od survival horroru k zběsilé běhačce.

Nakonec dám slušnejch 90%. Už kvůli kooperaci v multiplayeru (Mariňáci proti alienům), které sme si na střední užili až až.

Pro: Atmosféra, 3 kampaně, design, strach

Proti: Neustálej respawn vetřelců, absence baterky, jedmotlivý kampaně nejsou navzájem provázaný do jednoho celku

+23
  • PC 75
Začal jsem za mariňáka a pouze na střední obtížnost, hra bez savů musí být obtížná a odbudu si nejméně atraktivní postavu, říkal jsem si. Jak se ale brzy ukázalo, nebyla to nejmoudřejší volba. Po dohrání kampaně jsem totiž narazil na bonusovou misi, odemknutelnou pouze projetím kampaně na nejtěžší obtížnost. O stovku nadávek později a ukřivděný, že mi to nebylo oznámeno trochu dřív, zapínám kampaň za nesestřelitelného predátora. A hra mě znovu nepotěšila, hraní za "Chucka Norrisů" je celkem nuda, no aspoň mi kampaň rychle odsýpala. Natěšen, že si ještěrkou s žaludí hlavou spravím chuť, jsem rozjel poslední kampaň a hned v první misi narážím na tuhý odpor. Vetřelec vydrží zhruba stejně jako mariňák a navíc musí jít vždy na férovku. Celkem dlouho mi trvalo přijít na to, co se po mně vlastně chce a jak za aliena bojovat. Přišlo mi, že plížit se/takticky bojovat nemá moc smysl, úrovně jsou celkem dlouhé, boj zdržuje a pak mě za rohem stejně "polechtá" nějaký ťuňťa s rotačákem. Jednoduší je prostě běžet k cíli, ideálně po stropech a nepřátele kosit za sprintu. Hra se tak zvrhla v celkem zajímavou probíhačku. Nakonec se mi jeví kampaň za mariňáka nejzábavnější (ideálně nastavená obtížnost a nejhutnější atmosféra). Kampaň za mariňáka 90%, za vetřelce 70%, za predátora 60%.

Kromě zajímavých postav musím pochválit:
Atmosféru hustou, že by záviděla i mlha u rybníčka Brčálníka. Často mě od obrazovky odtáhl až bratr bušící na stěnu pokoje, reagující na mé hlasité půlnoční projevy (cucdržky jsou prevíti).

Level design. Úrovně jsou promyšlené a celkem mě překvapilo, jak jsou hratelné i z opačné strany (za jiné postavy). I když netvrdím, že jsem občas nebloudil.

A grafiku.
+21
  • PC 95
Za me suverenne nejlepsi dil boju Alienu s Predatory. Zadny dalsi dil ve mne nedokazal vyvolat tolik strachu jako tento a zadny dalsi jsem nedohral, jelikoz me chybela atmosfera z teto hry. Celkove zpracovani hry je nadcasove a zpusob, jakym autori vybalancovali vsechny tri odlisne rasy byl na svoji dobu srovnatelny snad jedine se StarCraftem.

Zacal jsem za Predatora, coz byla zivacka, pokud jste nepodcenili ubytek energie. Jeho smrtici zbrane (zejmena shoulder cannon) rozsevaly strach do srdci nepratel a zejmena marinaky jsem zabijel velmi snadno. Alieni byli tuzsi zejmena kvuli jejich rychlosti, tudiz jsem s nimi musel casto bojovat jako muz proti muzi. Zadne vetsi problemy jsem behem cele predatorske kampane nezaznamenal.

Za Aliena mi chvili trvalo naucit se spravne vyuzivat behani po stropech, zdech a sachet k ukryvani se. Ve chvili, kdy jste zvladali timing rychleho smrticiho utoku z ukrytu a okamziteho nasledneho uprku, hrani se vyrazne zjednodusilo. Marinaci byli problem jen pokud jich bylo hodne a vzajemne se kryli. Boj s predatorem uz ale byl skutecnou vyzvou a nekolikrat jsem musel restartovat.

Hotove peklo byl pro me Marinak. Neustale tuhe boje s minimem munice za zvuku pipajiciho radaru. Herni styl se defakto rovnal pomalemu taktickemu posunu ze strany na stranu. Na Alieny byl nejlepsi smartgun, ktery automaticky zameroval. Bohuzel munice bylo mene nez safranu, a tak jsem casto musel strilet a mirit sam. Slabsim povaham nedoporucuji hrat v noci. Hrani za Marinaka ma casto az hororove prvky, jelikoz nepratele casto vidite az na posledni chvili a nekonecneho pipani radaru kdyz se na vas riti nekolik kusu najednou notne postrasi.

Dohrani Marinaka me osobne zabralo nejvic casu. Postup hrou se uklada sam az pri skonceni mise a musel jsem nekolikrat restartovat kvuli umrti i tesne pred koncem levelu. Obtiznost hry je velmi vysoka a muze nektere hrace odradit. I dnes hra nabizi nadstavbu, je opravdovou vyzvou a mel by si ji zahrat kazdy, kdo holduje FPS.

Pro: misty az hororova atmosfera, ozvuceni, paradne zpracovane tri bojujici rasy, grafika hry je i po letech paradni

Proti: velmi vysoka obtiznost, hra nelze ukladat

+20
  • PC 90
Vzpomínky na tuto hru mám ještě dnes celkem jasné. Psal se rok 1999, já už měl za sebou první počítač a několik titulů a zrovna jsem v TV sledoval herní pořad GamePage. Tento legendární herní seriál mi jednoho dne představil AvP a od té doby jsem věděl, že musím sehnat lepší stroj a zahrát si to taky. Co na tom, že se mi to povedlo až pár let po této události, hlavní byl fakt, že jsem se královsky bavil. Filmy s vetřelčí tématikou, Predátora nevyjímaje, jsem jako kluk miloval a dnes je řadím mezi svoje nejoblíbenější snímky. Proto pro mě nebylo moc těžké propadnout kouzlu tohoto skvostu, kde se tyto dvě existence střetli v boji na život a na smrt. Jako třetí do pranice byl tým mariňáků, za které bylo též možné hrát - tuto kampaň jsem rozjel jako první, mám k těm slabším větší vztah. Musím uznat, že jsem měl slabé chvilky, kdy jsem musel naprosto vypnout zvuk při hraní, abych se posunul dál, nemluvě o zesílení kontrastu na monitoru téměř na max. Zmar, smrt a napětí, to jsou hlavní tři stěžejní body této skvělé pecky. Dodnes mám hru ve všech možných verzích včetně Steamové a jednou za čas ji znovu rozehraji a vzpomínám na léta školou povinná, kdy bylo základem hodit aktovku do kouta a jít se bavit do virtuálních světů. Závěrem bych dodal, že se jedná o z mého pohledu nejlepší hru ze série AvP titulů. Vzdávám jí tímto hold!

Pro: Atmosféra - Zvukový doprovod - Kvalitní kampaně

Proti: Místy přestřelená obtížnost - Hra není pro slabé nátury (to není ani tak mínus, jako spíše upozornění)

+18 +19 −1
  • PC 90
Už jako čtrnáctiletý kluk jsem se k téhle hře dostal. Tehdy jsem hru vzdal s přesvědčením, že se tohle nedá zvládnout snad ani na obtížnost normal. Hlavně pak za mariňáka. Hru jsem tedy strachy přestal hrát. Teď, o pár let později, vyzbrojen novými zkušenostmi a možností savování, přišel čas odplaty. Stálo to spoustu nervů, rozklepaných rukou a adrenalinu. Nakonec jsem všech 32 úrovní poctivě zdolal.

Vetřelec

Při hře za vetřelce jsem si připadal jak lovec. Mnohem víc než při hře za predátora. Neuvěřitelná rychlost, daleké skoky, lezení po zdech. Nepřítele vždy vidíte loveckým pohledem. Připlížit se po tichu po stropě ke své oběti stropem a pak jí vykousnout mozek je hřejívý pocit. A dokonce vás to i uzdraví. Problém hry je, že mrtvoly často propadávají texturama. Kolikrát se k hlavě vůbec nedá dostat. Kupodivu jsem se za vetřelce orientoval možná líp než za mariňáka. Hraní má parádní vetřeleckou atmosféru.

Mariňák

Pocit lovné zvěře. Neustálý úprk před vetřelci. Stačí jedna malá odbočka k páce a už je kolikrát problém. Neustálá tma. Noční vidění, při kterém nejsou skoro vidět facehugeři. Neustálý strach ze smrti. Křehkost vlastního těla spojený s vetřelčí kyselinou. Neustálý respawn. Detektor pohybu straší. Vetřelec těch 15 metrů snímání urazí tak za 2 vteřiny. K tomu detekuje i všechno ostatní. Hra za mariňáka zvedá adrenalin hodně rychle. A to hlavně na obtížnost Director´s Cut. S predátorem už mariňák nemá takový problém. Dá se snadno zaměřit. Větší problém je s orientací v úrovních. Sakra, co mám dělat, kam mam jít!? Pozdě, jsem mrtvej. Nutnost rychlého jednání. Mariňák má skvěle atmosfericky zpracované zbraně. Jak ve filmu. Škoda, že nejdou manuálně přebíjet. Často mi přineslo smrt, když mi došla munice v zásobníku. Mariňák to má ze všech nejtěžší.

Predátor

Proti lidem je to nezničitelnej borec a pravej predátor. Můžou se respawnovat jak chtějí a nemají šanci. Proti vetřelcům se trochu projeví jeho kolohnáctví. Schází mu obratnost a má docela problém. Kolikrát je to jen úprk. Hlavně na Director´s Cut. Celkem k ničemu je maskovací zařízení. Ramení kanón je taky k ničemu. Plácá drahocenou energii. Už mi tady chybělo fakt jen kopí a síť. Není pravda, že je to za predátora jednoduché. Od třetí úrovně se pěkně zapotíte. A trofeje sou k ničemu.

Aliens versurs Predátor neobsahuje nějaké zbytečné kudrlinky. Příběh nebo nějaké vysvětlovaní? K čemu? Tady máš postavu a nějak se z toho mlýnku na maso dostaň. Je to parádně ozvučené a zahraje ti k tomu parádní hudba. Parádní ozvučení. Parádní atmosféra jak z filmů o vetřelcích. Hra vás motivuje dát to i na nejtěžší, aby se otevřela druhá polovina úrovní. A funguje to. Jen škoda toho hodně neměnného prostředí, tříkrát zrecyklovaného.

Jo, bez těch savů to byl opravdu hardcore.

Pro: úžasná atmosféra, zpracování zbraní, rychlost, dynamika, adrenalin, 3 odlišné herní styly

Proti: recyklace stejného prostředí, absence manuálního nabíjení, propadávání mrtvol do textur

+18
  • PC 75
Jedničku AvP jsem měl zafixovanou jako jednu z nejlepších her roku 1999. Výš jsem podle vzpomínek řadil jen legendární (leč nedohrané) RPG Planescape: Torment a nesmrtelnou cyberpunkovou RPG akci System Shock 2.

Po opětovném zahrání už to tak žhavé není. Především nechápu, jak jsem tehdy dokázal hru vůbec dohrát! AvP je totiž 3D akce ze staré školy ze vším všudy, včetně spousty neférových záležitostí. Nepřátelé se respawnují a to s velikou oblibou za Vaše záda do míst, které jste právě vyčistili. Hra je obrovské a nepřehledné bludiště, kde absolutně netušíte kam máte jít a co tam máte dělat. Životnost postavy zejména za mariňáka se počítá na vteřiny, protože vetřelec s Vámi udělá krátký proces ani nemrknete, o predátorovi ani nemluvím. Navíc se ve hře nedá ukládat, což v kombinaci s výše uvedeným vede k tomu, že někde zabloudíte, mezitím se Vám za záda naspawnují vetřelci a jste v háji.

Po spoustě velice vulgárních nadávek, náběhů na infarkt a pocit "seru na to a smažu to", jsem vyměknul, hru dal na Training a nastavil v podstatě cheat "unlimited saves", mé zážitky tedy bude popisovat ze značně zlehčené verze hry.

Za každou postavu Vás čeká 6-7 kol, které vrcholí nějakým tím bossfightem. Proč bojujete netušíte, protože příběh neexistuje. Chybí intro i pořádné outro (kraťoučké animačky ala Duke Nukem 3D nepovažuji za příběh). V průběhu misí Vám sice zejména za mariňáka někdo něco občas povídá, ale než to stihnete přečíst, titulek zmizí. Navíc se blbě čte, když se nervozně koukáte kolem sebe, odkud na Vás něco vyskočí.

Grafika vypadá stále celkem dobře, zvuky fungují za 100% (zejména pípání detektoru), hudbu jsem v rámci koncentrace musel vypnout. A jak se to celé hraje? Inu, když pominu výše zmíněné výtky, tak je to stále výborná hra, přesněji tři hry v jednom.

Vetřelec je unikát. Žádné nahoře nebo dole pro něj neexistuje. Vidíte sto metrů nad hlavou větrák? Žádný problém, vylezle po stěně, stropu a už můžete frčet ventilací přímo nad hlavami nic netušících a vytřepaných vojáků. Bojujete převážně s lidmi a hra Vám dá pocítit jaký je to být ultimátní lovec. Lidi jsou slaboučcí, padnou během zlomku vteřiny a většinou se k nim dostanete dříve než vůbec vystřelí. A pokud Vás zasáhnou, není problém, zdraví si doplníte z jejich mrtvol. Občas jsou problémem věže, ale i ty můžete obelstít. Na druhou stranu je to s vetřelcem díky unikátním pohybu šílené bloudění, občas jsem se musel mrknout do návodu kam vůbec jít, případně co dělat.

Predátor je stejně unikátní zážitek, nechybí totiž žádná z jeho schopností. Tři různé pohledy, zneviditelnění, náramenní kanón, zápěstní ostří či vrhač kopí. Aby toho nebylo málo, kdykoliv se můžete vyléčit a energie k tomu všemu potřebná se Vám pomalu, ale přece automaticky doplňuje. Ze začátku při bojích s lidma si budete připadat jako bůh - v modrém režimu Vám náramenní kanón lidi sám zaměřuje, když se ještě zneviditelníte, jsou to hotová jatka skoro jak ve filmu. Pak trošku přituhne, protože se objeví vetřelci a je jich dost, ale kombinace rudého režimu a pistole se ukázala dost účinnou. Jediným rizikem je podcenění situace, nepozornost, najedou Vás obklíčí a jste v háji.

A konečně mariňák - tady začne to správné peklo. I na nejlehčí obtížnost Vás vetřelec složí raz dva, bitva s predátorem je o nervy. Navíc se vše odehrává ve tmě, kterou sice můžete rozsvítit slaboučkou světlicí, nebo nočním viděním, ale obojí je v praxi dost k ničemu. Noční vidění je přesvětlené, takže útočící vetřelce ani pořádně nevidíte. A co je platný, že máte účinné zbraně, když vetřelci útočí zezadu, zvrchu a pokud už zepředu tak tak rychle, že nestíháte ani zamířit. Zkrátka hra za mariňáka je opravdu nářez se spoustou hororových momentů.

Celkově jde o soubor tří odlišných a výborných zážitků v jedné hře, bohužel se spoustou dnes již překonaných herních principů. A teď mě omluvte, jdu si zahrát druhý díl.

Pro: Vynikající atmosféra, tři hry v jedné, přes všechny výtky se to stále dobře hraje.

Proti: Nemožnost ukládání, respawn nepřátel, absence příběhu, bloudění.

+15
  • PC 85
Málo zbraní, nic moc grafika. Naprosto legendární pocit strachu. V některých částech jsem se tak bál, že část za mariňáka jsem prostě nemohl hrát. Strach dělal hru ještě obtížnější. řev když máte aliena na těle. Super obtížnost. Pamatuju si jak jsem hltal každou novou demoverzi co vyšla na levelu či score. To pípání radaru mě viděsilo ještě včera, když jsem náhodou koukal na film avp2. Nemožnost ukládat(pak vyšel update) vše ještě víc vypsychovala.

Pro: Atmosféra strachu, kde co zas vyskočí. Solidní zážiky s mp.

Proti: Ne pro slabší povahy

+11
  • PC 95
Hru zbožňuju. K ostatním komentářům dodám, že po dohrání toho kterého charakteru se odemknou bonusové levely, na vyšší obtížnost další, až si hru odehrajete ve všech lokacích za všechny charaktery. Tím se počet SP misí ztrojnásobí a doba hraní pekelně naroste. Už jen proto, že na nejvyšší otížnost (Directors Cut) hra neumožňuje ukládání.
Ti, kteří dokázali dohrát na všechny obtížnosti všechny levely si říkávali UniversalHunters

Pro: motivace ke hře na vyšší obtížnost bonus levely, 3 naprosto rozdílné herní zážitky

Proti: vysoká obtížnost, chcete-li hru vidět celou

+11
  • PC 100
EDIT: tak jsem si to v rámci opakováníčka pustil neska znova (hru mám pořád na disku) a zjistil jsem, že tam jsou nějaký mody (hned v uvodním menu), kterých jsem si nikdy předtím nevšiml - třeba alieni jen lezou po zemi, takže si je v klidu muže dát i nějakej posera. ta rychlost, s jakou se jinak pohybujete, je fascinující, i to, jak rychle si na to zvyknete! predátor je šovinistický hovado, dokud mu nedojde kouzelná mana, pak mu zbyde na konfrontaci jen nožík, se kterým moc vetřelcu najednou nerozpárá. párkrát se mi stalo, že mě takhle ve ventilaci uhlodal i mrzák, kterej neměl ani pracky, protože jsem mu je s ním upižlal, ale nestačilo to! stejným nešvarem trpí i ta futuristická kuše, co vrhá docela nebezpečný šipky, ale vetřelce to jinam než do hlavy opět nezastaví! na ně jsou nejlepší právě energetický zbraně, který maj i slušnej splash back a s paralyzerem nemusíte mířit vubec! bohužel vám do něj po pár metrech v hnízdě dojde štáva a jste malinkej jako ztracenej pejsek. chce to proto umět volit správný postup právě skrze sortiment zbraní, které z vás dělají stroj na zabíjení! ve dvojce už ta elektrická pistole neměla logiku - do jisté míry ji nahrazoval shulder-cannon, kterej projektily sám naváděl na cíl a stačilo jen mačkat levou myš, v pulce zásobníku pravidelně obnovit štíty a pak znovu dobít energii, prostě nuda... pokud se vám ale tady podaří přežít kontakt zblízka dost dlouho, doplní se sama a jste z toho zase na chvíli venku. ještě si pamatuju ten systém z dema, kde jste ji mohli pouze sbírat a žralo ji i vobyčejný vidění ve tmě, což byl konec i pro predátora, pokud jste se nedostali na další "checkpoint" včas. neviditelnost je takovej bonus při hrátkách s marináky, ale dá se mezi nimi proběhnout i bez toho, aniž by vás nějak vážně ohrozili, navíc vás její používání v kombinaci s většinou zbraní omezuje. v MP to ale byla vítaná změna, když bliklo to známé červené světýlko, po němž následoval zpravidla restart. zamaskovanýho predátora v klidu šlo snadno přehlédnout i z pár metru a klidně jste si stoupli před něj do rohu, kde vás vykuchal jako prase s tím základním hákem, což na jednu stranu vubec není slabá zbran, když se umí používat i ve druhém modu a právě v kombinaci s neviditelností. na mrštnýho vetřelce, kterej si držel vodstup, to v multáku většinou nestačilo. disk jsme na kláních pravidelně zakazovali, protože jsme hráli tak ve třech a neměli jsme proti němu žádnou šanci, ale v singlu je to dobrá záložní zbran, když jste na suchu! na druhou stranu, když si naběhnul na minigun, tak to s ním zamávalo jako nákladák s kočičkou na silnici. to mě přivádí k marináckejm zbraním, které jsou jednoduché a učinné, od pulsní pušky, která má už jako primární zbran neuvěřitelnou kadenci, až po raketomet, kterej vás sejme na první ránu, at jste kdokoli! granátomet disponuje třemi ruznými typy granátu, které jsou velmi nepříjemné pro vetřelce, ale zároven i pro jeho majitele, protože zblízka udělá větší paseku než oni! to ten podvěsnej na pulsní pušce vám kolikrát zachránil život, když šlo do tuhýho. taky si pamatuju to cvaknutí, když došel zásobník, nebo když se párkrát dokonce zasekla přehřátá zbran. smartgun asi už každej zná, byl kolikrát taky předmětem sporu, proč ho nepoužívat, když se nějaká potvora před ním díky jeho automatickému zaměření cíle nedokázala schovat! prostě paráda. na konec flambovač, kterým jste spolehlivě vyřešili ty malý chobotničky, který kolikrát nešlo ani zahlédnout, než se vám přisály na ksicht! pak přišel vhod i neustále pípající detektor pohybu, který k tomuhle universu neodmyslitelně patří, ale měl spíš ulohu vám nahánět pocit klaustrofobie, kdyby snad ty koridory nebyly dost uzký! stejně zachytil všechno, co se pohlo i několik pater nad vámi a sledovat ho nebyl vubec čas! v datadisku přibyly i pistole, který tam určitě dali jen kvuli mě, abych občas zařval, i když nejsou vubec špatný, pouze se dlouze přebíjej. pak taky nějaký BFG pro chudinky, kterým by snad současnej arzenál nevyhovoval, který nechci ani moc komentovat, protože je uplně zbytečný a nepřináší nic nového. v podstatě je to ekvivalent bazooky na bázi samonaváděcí střely. prostě unikát (ironie). možná mi trochu chyběla brokovnice, kterou jste měli možnost vozkoušet jen v kampaních za příšerky, když vám s ní někdo pořádně vyprášil kožich. zblízka tradičně smrtící. Slinta, ač se to nezdá a má jistě jednodušší osobnost, disponuje hned několika utoky a nabízí nám hru v uplně jiné perspektivě, která mě osobně nikdy moc nezaujala, ale je to sranda vobčas neohroženě se pohybovat mezi vyplašenejma civilama, který neváhaj po sobě házet zápalný láhve, protože jim nic jinýho nezbylo - nebo rovnou křičet o pomoc, než jste je omráčili vocasem a na zemi uhryzli svý oběti hlavu - což se rovnalo instantní smrti i v případě predátora! prostě těch možností jak někoho přechcat, ačkoli se jevil mnohem větší a silnější, byly spousty a hra se tak i s omezeným počtem protivníku nezajídala, a to mohu dnes potvrdit!

U týhle hry všicky ostatní srali strachy, i když šlo o MP, kde si asi v kuži vetřelcu už nepřipadali jako bezbranní asociálové, nicméně to mojí pulsní pušce bylo jedno, kosil jsem je na hromadu stejně - není lepšího pohledu než na navztekanýho aliena - proto jsem si tuhle klasiku později sehnal znovu v Edici (trvalo to dva roky), bohužel jsem ji za marinu dohrál se všemi questy druhej den dopoledne, což se mi u jiný hry zatím nestalo. Takže to bude asi tak jediná moje výtka. Pro mě nejzajímavější mise je ta z dema, kde jsem se poprvý objevil v APC, sbíral zásobníky a snažil se vydržet mezi alienama co nejdýl, to, kde to má východ, mě celkem nezajímalo, přestože se před nima nedá nikam schovat. Puvodně to bylo nehratelný, ale postupně se moje šance na přežití začly zvyšovat, protože se z toho rychle stala moje droga a ted - nechci se chlubit - to dám maximálně na první pokus pouze s nožem, abych to neměl tak snadný, plamenomet jsem nikdy nepoužíval - ten je jen pro sraby.

Stěžejní část týhle hry je zaručeně v jednoduchém konceptu založeném na ruznorodosti tří hlavních charakteru, které se svým stylem boje liší a není u toho pak třeba vymejšlet nějakej extra příběh, kterej už stejně všichni známe z TV. Hra se zaměřuje spíš na střet těhle ras, který se na rozdíl od filmového zpracování povedl. Facehuggeři (se kterejma jsem ani nepočítal, než se mi jeden přilepil z druhý strany na monitor), královna na konci a několik mutací mi bohatě stačilo, abych si užil i kampan, i když je fakt, že v datadisku (který obsahuje pouze nové MP mapy) jsem ocenil i střelbu ve stylu Jona Woo, abych si mohl dýl hrát s Predátorem. Jinak bych ten arzenál, kterej je obzvlášt u něj povedenej (platí zásada kámen-nužky-papír), neměnil, nic bych neinovoval, ani nepřidával, leda tak nějakou tu další pěknou mapku.

Pro: radar - ještě ted ho slyším pípat, zvuky obecně, ukládání pozic bylo tabu

Proti: kratinké a relativně snadné

+10 +11 −1
  • PC 80
V některých ohledech výjimečná hra, která zapříčinila, že jsem se v nějakých patnácti přestal věnovat blbinám typu fotbal na škváře (jsem astmatik :)) nebo chov housenek Babočky pavího oka a rozhodl se u rodičů (neúspěšně) somrovat o kompl. Ať je "opravdová hodnota" této hry jakákoliv, já beru alieny jako fenomén.

Myslím, že pro AvP příznačná, a nosná, je kampaň za aliena, která je zde hodně jiná, a hustší/lepší, než v kampani Aliens versus Predator 2, kde podle mě naopak dominuje mariňák, který byl v AvP1 sice taky dobrý, ale ne tak souvisle strašidelný, a hlavně příběh je v AvP1 jen taková blbá šmouha. Až v Alien: Isolation se dá sice mluvit o filmu rovnocenném strachu, relativně realistickém provedení a o příběhu (bodejť, když se do mnoha předchozích her zaběhli predátoři), statut dobohého zjevení AvP1 nikdo a nic už neodpáře. Druhý (nebo vlastně první) převlečený Isolation léta páně '99 možná ani nešel ještě udělat, hrám vládla přímočarost, svižnost a přehnaný movement, což bylo vzhledem k jeho charakteru a konstituci ušité na míru právě pro mise z pohledu aliena. K tomu se přidal širokoúhlý pohled pro aliena a dva různé režimy vidění (lépe zpracované, než v mnoha ZNAČNĚ novějších hrách po něm) v originálně pojaté a dodnes svým způsobem hezké grafice, podle mě zdaleka nejlepší ve svém krátkém období slávy, a hratelnost jak hovado je na světě.

Hra např. obsahovala značné aztécké nebo mayské prvky, nevím sice kde to kluci vyhrabali, zato však vím, že dnes by se o nich velmi plamenně diskutovalo, ale ve hře to paradoxně vypadalo hodně originálně a dobře.
+9 +10 −1
  • PC 90
Hutná atmosféra, velmi silné zbraně, rychlá smrt. Tím vším by se dal tento titul popsat. Stále nejlepší hra ze série. A taky moje srdcovka.

Predátor toho vydrží strašně moc, běhá o trochu rychleji než člověk, disponuje maskovacím zařízením, vidí všude a všecko... prostě mašina na zabíjení. Lidé pro něj nejsou konkurence a v prvních levelech v kampani je kuchá naprosto beztrestně. Naštěstí alespoň malé Vetřelčí chobotničky fungují jako instatní smrt.

Vetřelec je neuvěřitelně rychlý a na blízku smrtící. Proti stvoření v jedničce působí jeho reinkarnace v roce 2010 jako parodie. Když překonáte za sekundu 30 metrů a Mariňáka sejmete jedním výpadem, tak není zapotřebí žádné hloupé plížení. Za něj jsem si hru užíval nejvíc. Paradoxně jsem si připadal víc jak "lovec" za Vetřelce než Predátora. Vetřelec má totiž situaci víceméně vždy pod kontrolou, může zalézt někam, kde na něj nikdo nemůže, nepřátele vidí přes celou mapu a každý pro něj představuje potencionální lékarničku. A hlavně se nemusí bát chobotniček:)

Hra za Mariňáka je jen pro masochisty a pro ty, co rádi výzvy. Ano, disponuje nejsilnějšími zbraněmi ze všech charakterů, jenže je prakticky slepý, nic nevydrží a tvůrci mu v kampani posílají vstříc víc potvor než Predátoru. I na nejjednodušší obtížnost je hra za něj drsný survival. Zároveň ale poskytuje i nejhlubší prožitek, podobnou atmosféru hned tak ve hrách nezažijete.

Většinu úrovní tvoří lokace z filmů Alien serie. Bohužel jsou některé velmi zamotané a není se v nich vůbec snadné orientovat, chodby vypadají stejně a občas je třeba najít nějaký aktivní prvek, který je specialitou jen jedné úrovně. Zakysnout není žádný problém (což vás ještě více děsí, protože nevíte kudy kam, Vetřelci se vesele respawnují a náboje ubývají).

Hra je hlavně o silném singlu. Multiplayer také není zlý, ale díky nevyváženosti postav je opravdu spíš jen tak pro zábavu než na pořádání nějakých turnajů. Osobně nejraději hraju za Vetřelce a celé by se to dalo popsat spíš jako výzva "sejmout Predátora" a po cestě zmasit pár chudáků Mariňáků, kteří při rychlosti hry obyčejně ani neví, co je dostalo.

Pro: Atmosféričtější FPSku jsem dodnes nehrál, nejlepší Aliens hra.

Proti: Některé levely jsou až moc zamotané, nevyvážený multiplayer.

+9
  • PC 90
Naprosto lekavá záležitost. Je to prostě k posrání. Hru jsem přejel, ale ne za mariňáka. Prvně za vetřelce (lidská moucha mi prostě sedla!), strašně mě bavilo strašit civilisty :-D a skákat vojákům ze stropu na hlavu. Za predátora jsem to taky dojel. Ten maník je skoro nesmrtelný, úplný rambo.
Za mariňáka jsem se dostal asi do poloviny. Dál to nešlo. On je prostě hrozný sráč. Zraní ho i pád ze schodů. Na hovno mu jsou super bouchačky, když ho každý blbec sejme jednou ranou. A taky jsem se za něho málem posral strachy, takže mariňáka nebrat.
Nevýhodou/výhodou téhle hry je, že se permanentně odehrává ve tmě, takže přes den to bylo nehratelné (slunko na monitoru je svině! ), tudíž jsem to hrál převážně v noci a pak se bál jít i vychcat. Asi jediná hra u které jsem se opravdu bál.
Mínusy hra určitě má:
-pohledy (za mariňáka permanentně zelený monitor, za aliena černobílý a za predátora různobarevný:-D )
-nemožnost save ( někdy bloudíte už hledáte konec a není vždycky čas běhat po chodbách 2 hodiny, zvlášť za aliena. Aspoň 1 save za misi by neurazil)

Každopádně pro mě stoprocentní záležitost.

Pro: Atmosféra, strach, alien

Proti: Atmosféra, strach, mariňák, nutnost mít pořád jednobarevný monitor

+9 +13 −4
  • PC 80
Hodně povedená atmosféra, zvlášť při hře za mariňáka. Úrovně jsou poměrně dlouhé a nemožnost průběžně ukládat spolu s tím skutečně může vyvolat mrazení v zádech :) Když v naprostém tichu a tmě uslyšíte cvakání facehuggera, je to skoro na infarkt. Často jsem měl tendenci naházet všude okolo sebe granáty a prostě utíkat. A když se vám na obrazovku tenhle pavoukoidní šmejd přicucne, to je teprve ucuknutí od monitoru :)

Pro: atmosféra, 3 hratelné rasy

Proti: ve své době nutnost 3D akcelerátoru

+8 +9 −1
  • PC 65
Další stará klasika dohrána až v této době a jsem rád, že jsem to konečně dohrál (až na bonusy, do kterých už se mi fakt nechce). Takže jsem se svým komentářem dost subjektivní, ale 65% je odemně nemalé hodnocení.

Aliens versus Predator je průměrná hra. Nejradši by sem k ní napsal podprůměrná, ale beru v potaz zastaralý vzhled a skvělý prvek, který tato hra nenabízí kvůli svému stáří, a tím jsou skripty, které třeba ve starším Half-Life byly, ale tam to bylo objeveno jako novinka ve hrách, pokud správně vím).
Vetřelce a Predátora tahá lehce z průměru pár věcí, a tím je potenciál toho, co dokáže nabídnout hraní za oba dva ufouny a mariňáka, který je dostatečně využit.
Za vojáka to je světlice a hlavně detektor pohybu, za predátora jeho zbraně a taky hodně druhů vidění (všechny jsem sice nepoužíval, ale potěší že jich tam je tolik) a za vetřelce je to lezení po zdech a stropech a taky to jeho vidění, které jsem používal pořád, protože je to noční vidění a tma je ve hře na hodně místech.

První chvíle za mariňáka jsou nasáklé atmosférou strachu a napětí. Z napětím jsem očekával kdy na mě během té skvěle navozené atmosféry (tma a klepající zvuk detektoru pohybu) vyběhne první vetřelec. Více atmosférické momenty jsem během hry nezažil. Škoda, že během hry se mi atmosféra zdála hodně slabá (hlavně za vetřelce a predátora). Za vojáka už se na vás později valí hordy vetřelců a vy jen střílíte a střílíte. Takže za vojáka je to potom jen průměrná střílečka, ještě k tomu v monotóním a skoro pořád stejném prostředí.

Za Predátora je to hodně podobné jak za vojáka. Ale za něho to bylo, asi nejlehčí. Predátor ma totiž dost dobrý arzenál zbraní a většinou všechny snadně zkosí.

Vetřelec má tež velkou sílu, ale zase nevydrží tolik co Predátor. Takže jsem se i za něho dostal celkem rychle na konec, to ale nemění nic na tom, že jsem se opět z většiny nudil.

Tak to vypadá, že ze starších her zůstanu jen u Mafie a Diabla 2: LoD. Klasiky jako Max Payne nebo Half-Life pro mě nejsou ničím skvělým, i když Max Payne má bullet-time, skvělou atmosféru a stylové komiksové cutscény a Half-Life se může pyšnit skripty. Ale takové klasiky jako je Return to Castle Wolfenstein nebo Aliens versus Predator jsou až příliš průměrné hry.

Pro: Atmosféra v prvních chvílích za mariňáka, dostatečně využitý potenciál mariňáka, predátora a vetřelce.

Proti: Slabá hratelnost, příliš monotóní prostředí.

+2 +7 −5
  • PC 75
V podstatě opravdu dobrá hra, pro mě její potenciál zůstal skrytý až do vydání druhého dílu. Nemůžu však popřít, že ve videoherním světě se jednalo o vcelku originální hru, už jen díky existenci tří opravdu odlišných hratelných postav, což bylo (alespoň pro mě) do té doby v žánru FPS unikum. Snad jediným opravdovým záporem pro mě byla hra za vetřelce, která byla dost zmatená a náročná (obojí vyřešil druhý díl). Bez možnosti hrát za vetřelce by však hra byla takřka pouhopouhou 2in1 (marine + predator) střílečkou v poloznámém univerzu se skvělou atmosférou, která přebyla i průměrnou grafiku.

Každopádně si myslím, že dávám objektivní hodnocení.
-4 +2 −6
  • PC --
Jedině za mariňáka si hru opravdu vychutnáte se vším co k ní patří
Doporučená taktika:čím dřív projdete kolo,tím líp pro vás,vetřelců je neomezený počet,nemají nijak naskriptované kde na vás vybafne.
rada : dívejte se všude a pořádně,kdyby měl mariňák oči i vzadu,bylo by to pro něj požehnání

za vetřelce jsem byl hrozně dezorientovaný

Pro: atmosfera

-10 +1 −11