Už jako čtrnáctiletý kluk jsem se k téhle hře dostal. Tehdy jsem hru vzdal s přesvědčením, že se tohle nedá zvládnout snad ani na obtížnost normal. Hlavně pak za mariňáka. Hru jsem tedy strachy přestal hrát. Teď, o pár let později, vyzbrojen novými zkušenostmi a možností ukládání hry, přišel čas odplaty. Stálo to spoustu nervů, rozklepaných rukou a adrenalinu. Nakonec jsem všech 32 úrovní poctivě zdolal.

Vetřelec

Při hře za vetřelce jsem si připadal jak lovec. Mnohem víc než při hře za predátora. Neuvěřitelná rychlost, daleké skoky, lezení po zdech. Nepřítele vždy vidíte loveckým pohledem. Připlížit se po tichu po stropě ke své oběti stropem a pak jí vykousnout mozek je hřejivý pocit. A dokonce vás to i uzdraví. Problém hry je, že mrtvoly často propadávají texturami. Kolikrát se k hlavě vůbec nedá dostat. Kupodivu jsem se za vetřelce orientoval možná líp než za mariňáka. Hraní má parádní vetřelčí atmosféru.

Mariňák

Pocit lovné zvěře. Neustálý úprk před vetřelci. Stačí jedna malá odbočka k páce a už je kolikrát problém. Neustálá tma. Noční vidění, při kterém nejsou skoro vidět facehugeři. Neustálý strach ze smrti. Křehkost vlastního těla spojený s vetřelčí kyselinou. Neustálý respawn. Detektor pohybu straší. Vetřelec těch 15 metrů snímání urazí tak za 2 vteřiny. K tomu detekuje i všechno ostatní. Hra za mariňáka zvedá adrenalin hodně rychle. A to hlavně na obtížnost Director´s Cut. S predátorem už mariňák nemá takový problém. Dá se snadno zaměřit. Větší problém je s orientací v úrovních. Sakra, co mám dělat, kam mam jít!? Pozdě, jsem mrtvý. Nutnost rychlého jednání. Mariňák má skvěle atmosfericky zpracované zbraně. Jak ve filmu. Škoda, že nejdou manuálně přebíjet. Často mi přineslo smrt, když mi došla munice v zásobníku. Mariňák to má ze všech nejtěžší.

Predátor

Proti lidem je to nezničitelný borec a pravý predátor. Můžou se respawnovat jak chtějí a nemají šanci. Proti vetřelcům se trochu projeví jeho kolohnáctví. Schází mu obratnost a má docela problém. Kolikrát je to jen úprk. Hlavně na Director´s Cut. Celkem k ničemu je maskovací zařízení. Ramenní kanón je taky k ničemu. Plácá drahocennou energii. Už mi tady chybělo fakt jen kopí a síť. Není pravda, že je to za predátora jednoduché. Od třetí úrovně se pěkně zapotíte. A trofeje sou k ničemu.

Aliens versurs Predátor neobsahuje zbytečné kudrlinky. Příběh nebo nějaké vysvětlovaní? K čemu? Tady máš postavu a nějak se z toho mlýnku na maso dostaň. Je to parádně ozvučené a hraje k tomu parádní hudba. Parádní ozvučení. Parádní atmosféra jak z filmů o vetřelcích. Hra vás motivuje dát to i na nejtěžší, aby se otevřela druhá polovina úrovní. A funguje to. Jen škoda toho hodně neměnného prostředí, třikrát zrecyklovaného.

Jo, bez těch ukládání by to byl opravdu hardcore.