Už jako čtrnáctiletý kluk jsem se k téhle hře dostal. Tehdy jsem Aliens versus Predator vzdal s přesvědčením, že se nedá zvládnout snad ani na obtížnost normal. Hlavně pak za mariňáka. Hru jsem tedy strachy přestal hrát. Teď, o pár let později, vyzbrojen novými zkušenostmi a možností ukládání hry, přišel čas odplaty. Stálo to spoustu nervů, rozklepaných rukou a adrenalinu. Nakonec jsem všech 32 úrovní poctivě zdolal.
Vetřelec
Při hře za vetřelce jsem si připadal jak lovec. Mnohem víc než při hře za predátora. Neuvěřitelná rychlost, daleké skoky a lezení po zdech. Nepřítele vždy vidíte loveckým pohledem. Připlížit se potichu po stropě ke své oběti a vykousnout jí mozek je hřejivý pocit. Dokonce to funguje jako lékárna. Problém hry je, že mrtvoly často propadávají texturami. Kolikrát se k hlavě vůbec nedá dostat. Kupodivu jsem se za vetřelce orientoval možná líp než za mariňáka. Hraní za něj má parádní vetřelčí atmosféru.
Mariňák
Pocit lovné zvěře. Neustálý úprk před vetřelci. Stačí jedna malá odbočka k páce a už je kolikrát problém. Pohybuji se v neustálé tmě s pohledem nočního vidění, při kterém nejsou skoro vidět facehugeři. Neustálý strach ze smrti. Křehkost vlastního těla spojený s vetřelčí kyselinou. Nový Vetřelci neustále vyskakují za zády. Detektor pohybu straší. Vetřelec 15 metrů jeho snímání urazí tak za 2 vteřiny. K tomu detekuje i všechno ostatní. Hra za mariňáka zvedá adrenalin hodně rychle, hlavně na obtížnost Director´s Cut. S predátorem už mariňák nemá takový problém, protože se dá snadno zaměřit. Větší problém je s orientací v úrovních. Sakra, co mám dělat, kam mam jít!? Pozdě, jsem mrtvý, na chvíli jsem se zastavil. Mariňák má skvěle atmosféricky zpracované zbraně jako ve filmu. Škoda, že nejdou manuálně přebíjet. Často mi přineslo smrt, když mi došla munice v zásobníku. Mariňák to má ze všech nejtěžší.
Predátor
Proti lidem je to nezničitelný borec a pravý predátor. Můžou se respawnovat jak chtějí a nemají šanci. Proti vetřelcům se trochu projeví jeho kolohnáctví a docela mu schází obratnost. Na těžších obtížnostech se boj také často mění v úprk podobně, jako při hře za mariňáka. Celkem k ničemu je maskovací zařízení. Ramenní kanón je proti Vetřelcům také k ničemu, protože je pomalý a plácá drahocennou energii. Ze zbraňové výbavy Predátora už mi chybělo snad fakt jen kopí a síť. Není pravda, že je Aliens versus Predator za predátora jednoduchá hra. Od třetí úrovně se pěkně zapotíte a trofeje jsou k ničemu.
Aliens versurs Predátor neobsahuje zbytečné kudrlinky, příběh nebo nějaké vysvětlovaní. Tady máš život, zbraň a nějak se z toho mlýnku na maso dostaň. Je parádně ozvučený a hraje v něm parádní hudba. Celkově je skvěle ozvučený. Obsahuje parádní atmosféra jako z filmů o vetřelcích. Hra vás motivuje dát si to i na nejtěžší, aby se otevřela druhá polovina úrovní a funguje. Jen škoda trochu neměnného prostředí, třikrát recyklovaného.
V původní verzi Aliens versus Predator neexistovalo ukládání v úrovních. Tak se poznala opravdová obtížnost.
Vetřelec
Při hře za vetřelce jsem si připadal jak lovec. Mnohem víc než při hře za predátora. Neuvěřitelná rychlost, daleké skoky a lezení po zdech. Nepřítele vždy vidíte loveckým pohledem. Připlížit se potichu po stropě ke své oběti a vykousnout jí mozek je hřejivý pocit. Dokonce to funguje jako lékárna. Problém hry je, že mrtvoly často propadávají texturami. Kolikrát se k hlavě vůbec nedá dostat. Kupodivu jsem se za vetřelce orientoval možná líp než za mariňáka. Hraní za něj má parádní vetřelčí atmosféru.
Mariňák
Pocit lovné zvěře. Neustálý úprk před vetřelci. Stačí jedna malá odbočka k páce a už je kolikrát problém. Pohybuji se v neustálé tmě s pohledem nočního vidění, při kterém nejsou skoro vidět facehugeři. Neustálý strach ze smrti. Křehkost vlastního těla spojený s vetřelčí kyselinou. Nový Vetřelci neustále vyskakují za zády. Detektor pohybu straší. Vetřelec 15 metrů jeho snímání urazí tak za 2 vteřiny. K tomu detekuje i všechno ostatní. Hra za mariňáka zvedá adrenalin hodně rychle, hlavně na obtížnost Director´s Cut. S predátorem už mariňák nemá takový problém, protože se dá snadno zaměřit. Větší problém je s orientací v úrovních. Sakra, co mám dělat, kam mam jít!? Pozdě, jsem mrtvý, na chvíli jsem se zastavil. Mariňák má skvěle atmosféricky zpracované zbraně jako ve filmu. Škoda, že nejdou manuálně přebíjet. Často mi přineslo smrt, když mi došla munice v zásobníku. Mariňák to má ze všech nejtěžší.
Predátor
Proti lidem je to nezničitelný borec a pravý predátor. Můžou se respawnovat jak chtějí a nemají šanci. Proti vetřelcům se trochu projeví jeho kolohnáctví a docela mu schází obratnost. Na těžších obtížnostech se boj také často mění v úprk podobně, jako při hře za mariňáka. Celkem k ničemu je maskovací zařízení. Ramenní kanón je proti Vetřelcům také k ničemu, protože je pomalý a plácá drahocennou energii. Ze zbraňové výbavy Predátora už mi chybělo snad fakt jen kopí a síť. Není pravda, že je Aliens versus Predator za predátora jednoduchá hra. Od třetí úrovně se pěkně zapotíte a trofeje jsou k ničemu.
Aliens versurs Predátor neobsahuje zbytečné kudrlinky, příběh nebo nějaké vysvětlovaní. Tady máš život, zbraň a nějak se z toho mlýnku na maso dostaň. Je parádně ozvučený a hraje v něm parádní hudba. Celkově je skvěle ozvučený. Obsahuje parádní atmosféra jako z filmů o vetřelcích. Hra vás motivuje dát si to i na nejtěžší, aby se otevřela druhá polovina úrovní a funguje. Jen škoda trochu neměnného prostředí, třikrát recyklovaného.
V původní verzi Aliens versus Predator neexistovalo ukládání v úrovních. Tak se poznala opravdová obtížnost.
Pro: úžasná atmosféra, zpracování zbraní, rychlost, dynamika, adrenalin, 3 odlišné herní styly
Proti: recyklace stejného prostředí, absence manuálního nabíjení, propadávání mrtvol do textur