Hodnotit třetího poldu je pro mě těžké. Na jednu stranu se dá hodnotit( a tak ho také hodnotila spousta recenzentů) skepticky, jelikož neudržuje tradici série v tom, že Pankrác už není u policie a pracuje daleko za hranicemi CŘ. Mé hodnocení, které dle mého názoru odpovídá kvalitě hry je však odvozeno od toho druhého způsobu hodnocení, a sice hodnocení hry jako samostatného titulu, bez toho že by nějaké předchozí díly měl. Pokud se tedy prokoušete přes to, že Pankrác je soukromé očko, nemá s policií nejvřelejší vztah a zejména skrz fakt že některé minihry mají poněkud těžkopádné ovládání čeká na vás poctivá adventura plná všech známých prvků. Jen namádkou vyberu například Americké oči (variace na čáru) což je minihra vezkrze povedená a nebo otevírání popelnic jenž paradoxně slouží zejména jako líhně na krysy je kvůli neohrabanému ovládání povedená už méně.
Grafika, se mi snad až na odstrašující první videosekvenci vcelku líbila. Postavy (zejména němec v museu), podobně jako lokace (tady musím vyzdvihnout zejména La Kukarača) jsou skutečně různorodé a minimálně milovníky adventur, mezi které se už několikátám rokem hrdě počítám ke hře přiková na dlouhé hodiny. Každopádně pro mě jde o jeden ze skvostů adventurního světa, který stojí za vyzkoušení.

Ačkoli žánr RPG patří mezi mé oblíbené, hra Dragon Age šla až donedávna mimo mě. A to i přes salvu chválou nešetřícich recenzí z většiny tuzemských herních časopisů a na hry zaměřených medií. Dokonce ani po vyhlášení ankety: Hra roku 2009 kterou už zmíněné mediální zdroje vyhlašovaly a v které téměř bez výjimky figuroval tento titul na nejvyšších příčkách jsem se pro něj do nejbližšího obchodu nehrnul. Jednak proto, že suma kterou si obchodníci určují je pro mě nemalá a taky proto že i cenami ověnčené tituly (jak ve světě her tak i ve světě filmů) mohou často končit nemalým zklamáním.
Jednoho dne jsem však s hrůzou shledal že se zásoby mých her rapidně ztenčily a při prohlížení regálů s hrami mi DA:O za notně sníženou cenu padla do oka. Fakt, že hra byla i s českými titulky znatelně napomohl tomu že hra zanedlouho zdobila mou polici nad počítačem, určenou ke skladování pokořených titulů. O tom však někdy jindy, jelikož recenze zpravidla píši o tom co tomuto předcházelo, čili o hraní samotně hry. Hned po spuštění mě mile překvapil editor postavy, který sice obsahuje většina "tříáčkových" RPG ale detaily jako tetování či tvar a barva vousů vždy mile překvapí (ačkoliv volba hlasu pro hrdinu který podstatnou část hry mlčí, (ani si nepamatuji že by někdy promluvil) přijde poněkud zbytečná).
Neméně potěší i fakt, že pro různě kombinace rasy a povolání začíná příběh jinak. Možnostmi editoru a intrem (snad největším Fantasy klišé) však výčet kladů hry teprve začíná. V souvislosti s hrou jsem měl hned několik vážných obav. Dosti podstatný problém některých RPG a většiny MMO RPG je značný stereotyp. Ten však spolehlivě rozbila pestrost úkolů, disign úrovní a rozličné charaktery postav (zejména těch ve vaší skupině) Pocit neokoukanosti a do jisté míry i originality většinou vyprchá rychleji než těkavé palivo ale o to více potěší skutečnost, že téměř celou hru bude co objevovat a nad čím se zamýšlet. Dynamika a náplň qestů i přes striktní liearitu přitáhne k jejich plnění jak relativní "zelenáče" v oblasti RPG, tak i kované herní veterány a celá hra graduje po zhruba 50-ti hodinách, ačkoli pro každého hráče je délka hry díky všudypřítomným vedlejším úkolům subjektivní.
Tím jsem myslím shrnul o DA:O vše potřebné. Ale pro jistotu jen telegraficky: Grafika i na slabších sestavách dostačující, ozvučení je též na slušné úrovni, dialogy dospělé (ve většině prípadů), členové skupiny (které jsem dosud zmínil pouze letmo) takřka jako živí, prostředí kouzelné a bossové (kteří by se dali napočítat na prstech jedné ruky) jsou spolu s nepřáteli vytvořeni dost kreativně na to abyste na ně jen tak nezapomněli, ale zároveň s takovým citem pro že nepůsobí lacině. Pro hráče RPG jde o povinnost a pro ostatní zejména o titul který svou kvalitou po všech stránkách převyšuje sumu za kterou je možně ho zakoupit

Na hru Posel smrti 2 jsem se těšil už od jejího prvního oznámení. Aby také ne, když první díl byl jednou z mých nejoblíbenějších her vůbec. Ve spojitosti s druhým dílem jem měl (jako asi většina hráčů) dvě obavy, a sice: o charakter hlavního hrdiny a také o zakomponování příběhu druhého dílu do příběhového pozadí z "jedničky".

Druhý Posel smrti přinesl několik vskutku razantních změn.
Tajemného, vnitřními démony sužovaného anglického šlechtice vystřídal zakřiknutý student fyziky, pochmurnou krajinu se siluetou zámku na kopci vystřídá na nějaký čas malebná zástavba dřevěných domků v přímořském městečku někde ve státě Maine.

Dabing postav má místy velice rozkolísanou kvalitu. Samotný Darren je nadabován vcelku precizně ale u ostatních postav už to tak dobře nevypadá. Nové postavy jsou nadabovány poměrně dobře jenže já se nemohu zbavit pocitu že postavy které přetrvávají z jedničky změnou dabérů úplně ztratily charakter. Dialogy působí v mnoha případech"nedodělaně". Darenovy komentáře vás sice občas pobaví, jindy však budete z jeho hlášek plivat oheň. "Hm, vodovodní kohoutek.", "Otočil jsem kohoutkem a voda teče, jak překvapivé.", "Zastavil jsem vodu."

Příběh je jako obvykle tajemný a se spoustou matoucích zvratů. Hráč který nezkoušel hrát první díl nebude možná zcela chápat pár odkazů na jedničku, hráči prvního dílu však budou mít pocit že všechny prvky (jak hratelnosti, tak co do příběhové stránky) důvěrně znají.

Grafika sice není dechberoucí ale na adventuru je rozhodně na vysoké úrovni. Shrnu to, Posel smrti 2 je vylepšenou verzí jedničky ale to není v případě neprodávanějšší české adventury vůbec na škodu. Posledním a věřím že pro mmnohé hráče nejsilnějším rozhodovacím faktorem je více než příznivá cena. Plná hra je dnes k mání za fantastických 299 kč,-. Pro hráče akčních titulů jde možná o průměr ale pro mě ( coby zarytého fanouška adventur ) jde zatím o jednu z nejlepších her tohoto roku.

Další má hra z edice ABC, další adventura do sbírky. Děj hry je zasazen do období 2. světové války. Nejste v ní ovšem neohrožený voják či tajný agent ale věčně roztěkaný profesor fyziky.
V krátkám úvodním videu ( nebo z obalu hry ) se dozvíte že jste jedna z mála osob která může zachránit svět. To je ovšem vše co podle MI6 potřebujete vědět. Než se stačíte na něco zeptat stojíte před budovou MI6 v Londýně a vy se musíte pokusit dozvědět "vo co go".

Abych se tedy vyjádřil, hra Undercover: Operation Wintersun není špatná, její slabinou je ovšem silný stereotyp, nuda a zejména neuvěřitelná nelogičnost která pramení buď z toho že vývojáři hru prodlužují pomocí nesmyslných hádanek, nebo z toho, že Mi6 za války nikdy neplánovala dopředu. Jak jinak si lze vysvětlit fakt že hned v první misi vás s jedním, pistolí vyzbrojeným agentem pošlou získat nějaké informace do Berlínského muzea které je však ostře hlídáno, s vámi vyslaný agent nemá žádný plán, nevlastní kontakt na kolegy z MI6 a vaše vybavení tvoří staré noviny a váš kapesník. Hra je ovšem takového zmatkářství plná a to silně kazí celkovou atmosféru. Za cenu hry z ABC sice stála ale hardcore hráči se hold musí poohlédnout jinde.

Hru jsem asi před rokem ze dvou důvodů: tím prvním bya více než příznivá cena, tím druhým pak to že trpím nedostatkem závodních her. Od hry jsem sice moc neočekával ale tohle byla od vývojářů vážně podpásovka. Hned po spuštění na mě čekala volba vozu, jejich zpracování nebezpečně pokulhávalo ačkoli nešlo vůbec o špatné mašiny. Samotná auta byla vlastně to nejlepší co tento téměř budgetový titul obsahuje. Závod jsou jednotvárné, tratě krutě bez jakékoli známky nápadu a jízdní model je jednoduše příšerný. Jediným realistickým faktorem v této hře je spomalení vozu mimo trať, což je zrovna věc bez které bych se při závodech obešel. Jízda na čas je neskutečně nudná ale jízda proti soupeři (který má inteligenci čtyřletého dítěte) není zvládnuta o nic lépe.

Recenzi na hru Bad Day L.A. jsem měl v úmyslu napsat už před rokem, tehdy jsem si totiž z internetu stáhl demo a hra mě vcelku bavila. Většina recenzentů sice mluvila o hře především jako o propadáku, mě přišla vcelku originální (minimálně grafika a námět originální jsou). Přesto jsem hru koupil až tento rok. Vzhledem k tomu že je hra v angličtině a podle některých lidí stojí hlavně na vtipných rozhovorech, rozhodl jsem se pro titulky.

Hra je nainstalovaná. První co mě praští do očí, chybí titulky. Dobrá, říkám si, je to chyba prodejce a ne vývojářů. První kapitola je mi pochopitelně důvěrně známá už z dema. Její dokončení tak netrvá moc dlouho. Po jejím dokončení tedy čekám na level 2. Tím je honička v autě. Ta se (aspoň co do technické stránky) nedá s podobnými přestřelkami z moderních her ani srovnávat. I tak ale potěší. Další level, "překvapivě" zabíjíme (nebo hasíme) zombie. Hra je striktně lineární a struktura jenotlivých misí je jako přes kopírák.Kdyby byla náplň jednotlivých úrovní a k nim patřících questů alespoň o trochu rozmaňitější rozhodně by to hře neuškodilo a troše interakce s prostředím bych se taky nebránil.

Abych byl ale upřímný, hra mě nějakým zvláštním způsobem chytla a to mi vydrželo až do poslední úrovně. AM Bad Day L.A. neobstojí ve srovnání s dnešními tituly, ale ani se o to nesnaží, je to jedna z těch her na dlouhé odpoledne. Herní doba není zrovna nejdelší a není problém hru za jedno odpoledne dohrát ale ke koupi přispívá i vcelku výhodná cena. Celkový dojem tak zlepšuje alespoň to nevelké množství animaček které vždy ukončují jednu z kapitol a zároveň otvírají další.

Pokud už jednou míříte coby žoldák s pochybnou minulostí v obrněné dodávce na svou vlastní popravu a vězeň cestující s vámi vám s podivným výrazem zdělí, aby jste se skrčil, bude nejspíš jednoduší zústat vzpřímený a podstoupit rychlou a bezbolestnou smrt při autohavárii. V opačném případě vás totiž čeká opětovné shledání s bývalými parťáky, pár ostrých honiček s policií a nakonec nutnost vykopat si vlastní hrob při pohledu na vraždu maželky. Proč to všechno? Inu proto, že Kane (hlavní hrdina hry a vaše jediná hratelná postava) nebyl v minulosti rozhodně žádný svatoušek. Při jedné nejmenované misi ,,v domnění že jsou všichni mrtví" vzal roha. Nebyl by to ovšem správný kriminálník aby s sebou nevzal i veškerý podíl. Jak asi správně tušíte, ,,Sedma" si to nenechala jen tak líbit. Kane má tedy nůž na krku, buď Sedmě vrátí všechny ukradené peníze, nebo jeho žena a dcera nedopadnou dobře. Zde vstupuje do příběhu nová postava, psychicky labilní Lynch. Lynch je prototypem psychopata. Byl to on kdo vás oslovil při počátečním transportu, a je to on kdo vás má hlídat. Žel bohu se i přes vynaložené úsilí nepovede Kanovi sehnat všechen kapitál a za to jeho žena zaplatí životem (Lynch o tom ví své).
Odtud se začne odvíjet Kanova cesta za vyvražděním Sedmy, získáním nových přátel a hlavě za pomstou.

Poldu 1 jsem si před nějakým časem koupil i se všemi ostatními díly poldy za 94Kč. Musím říct že se to rozhodně vyplatilo. První díl Poldy se mi sice na Vistě trochu sekal ale hra ani tak neztratila nic ze svého humoru. Nijak komplikovaný příběh s šokujícím rozuzlením, vykreslení malebné vesničky plné bláznivých obyvatel a především profesionální úroveň dabingu, to jsou hlavní předosti tohoto adventurního klenotu ze staré školy. Mimochodem, nedá si někdo kotletky na hrášku?

Tuhle hru jsem sehnal zároveň se všemi kampaněmi k ní patřící. Hra i když je po čase celkem stereotypní vždy se k ní rád vrátím, a ne proto že bych neměl co dělat ale pro to že je to jedna z mých nejoblíbenějších. Tahle hra má snad všechno co může správná tahová strategie mít: frakce, množství ras, vylepšování hrdiny a slušnou grafiku. Poprvé jsem se k ní dostal vlastně náhodou, než jsem dostal vlastní počítač, vždy mě bavilo hrát na bratrancově počítači a tak jsem se jednoho dne dostal ke hře Heroes of Might a Magic 3. Ta mě tak zaujala že jsem u ní vždy strávil spoustu hodin a když si zase jednou příjdu dát nějaký ten boj tak mi bratranec oznámí že Heroes 3 už nemá a nabídl mi místo toho Heroes of Might a Magic 4. Zprvu jsem si myslel že si nezvyknu na rozdíly jak ve frakcích tak i v grafice ale byl jsem příjemně překvapen. Dnes už neodmyslitelně patří k mému počítači. Jediné ce by se dalo hře vytknout je fakt, že není možné si jednotlivé jednotky ubgradovat což bylo pro mě vcelku nemilé zjištění. Když ovšem tento nedostatek přehlédnete, vítejte ve světě magie a monster, světě plném kontrastů, ve světě Heroes of Might a Magic 4

Hru jsem dostal (docela) nedávno od kamaráda a přesto že jsem nehrál ani jeden z předchozích dílů ani přídavků hra mě v kampani naprosto vtáhla do své atmosféry.
První věc která mě zaujala je grafika, upřímě řečeno mimo dema je neskutečně zastaralá, i přes to ale svou úlohu plní na jedničku. Další věc na kterou bych chtěl upozornit je množství bojovníků které lze najímat za každou jednotlivou frakci, jen u orků jsou: dělníci, jezdci, letci, taureni, šamani, trolí léčitelé a mnoho dalších.
Rasy, ač jsou jen čtyři jsou naprosto odlišné a za každou je nutné zvolit jiný způsob boje. Časem si začnete promýšelet i kterého hrdinu si kopíte neboť každý má jiné schopnosti. Abych to shrnul, Warcraft 3 regin of chaos je pohodová, odpočnková záležitost u které vydržíte díky délce jednotlivých kampaní celé hodiny.

Tuhle hru jsem jako tolik her před ní koupil v edici ABC. Hra zas tak špatná nebyla, dalo by se říct že mě na jeden okamžik docela bavila ale hned po skončení výukové mise mi nějak nešlo ovládání a musím se přiznat že ačkoli jsem princip hraní pochopil tak jsem to ovládat moc neuměl. Příběh hry je docela jasný: z ničeho nic se na orbitě naší modré planety objevilo několik mimozemských lodí, do teď by to ještě nebylo tak špatné že? Jenom že lodě několik dní odmítaly navázat s lidmi jakýkoli kontakt a jednoho dne nečekaně vypustily ze svých útrob miliardy mikroskopických sporů. Ty během pár dní spolehlivě vyhladily podstatnou část lidstva, naopak velice prospěly mimozemské fauně která si tuto planetu vybrala jako jednu ze svých kolonií.

Po zdevastované zemi se tedy nyní kromě všudypřítomných emzáků pohybují i malé skupinky přeživších, které se buď dají na dráhu zločinu ( tj. vykrádat menší města, toulat se po kdysi obydlené zemi a občas si zastřelit nějakého toho ještěra )
nebo se přidají k alianci což je armáda složená zejmána z lehce ozbrojených civilistů. Zatímco první volba je založena hlavně na sehnání potravy k přežití do dalšího dne, druhá volba ( aliance ) je založena zejména na plánování různých podrazů na slizké vetřelce.

Vy coby nový velitel jednotek aliance musíte, ano tušíte správně vyhubit ty emzáky a vrátit vše jak to bylo před jejich příletem. Kromě stavby základen musíte také vybírat zbraně pro vojáky v misích a vybírat vojáky pro jednotlivé mise. Ufo Aftermath není zas tak špatná ale já ji také moc nehrál. Přesto mě však hra docela zaujala a dávám jí zasloužené hodnocení.

Další lehce nadprůměrná až průměrná hra z edice ABC která mi skutečně stála za těch 37 kč. Příběh je u většiny adventur skutečně podstatným prvkem a tak je i tady ,, docela " zajímavý. Kdysi existovalo mimo náš svět i mnoho dalších světů které se ovšem podstatně lišily. Protože ani starodávní bohové neměli takovou moc aby dokázali všechny světy kontrolovat tak svět rozdělili na čtyři části a vytvořili čtyři anděly. Každý z andělů měl za úkol dohlížet na jeden ze světů. Všechny světy potřebovaly ke své existenci jeden obří památník, něco jako obelisk který se stal jejich kotvou v času a prostoru. Jenže tak značně rychle vzrostla i moc andělů. Bohové se cítili být ohroženi a tak začali jednat, rozdělili monolit který spolu se světy chránil i anděly a když byli oslabeni odebrali jim jejich srdce. Srdce byla rozdělena na několik dílů, různě skrytých v jejich světech a tak anděly navždy zbavil jejich moci. Po čase narazil na základy monolitu jeden archeolog kterého ovšem stihla kletba snášející se na něj a tak musíte v roli jeho bratra, kladˇase s dobrou muškou a geniálního šermíře vysvobodit bratra z moci monolitu. Po příjezdu do místa nálezu ovšem vidíte jen prázdné ulice, slyšíte divné zvuky a v opuštěném hotelu najdete jedinou stopu po vašem bratrovi. Pistoli s plným zásobníkem a bratrovým výhružným dopisem. Později ovšem zjistíte že celé město není tak úplně opuštěné, nyní už patří krvelačným zombie. Později se díky jednomu z andělů podíváte i do středověku, egypta nebo necropolis. nelehké putování alespoˇ částečně ulehčuje možnost proměny v supersilného démona. Vaše cesta začíná.

El Matador je jak už víte hra z pohledu třetí osoby. Jako spousta jiných, i tohle je střílečka ve které nejde o nich jiného než o akci. Kdyby měla ovšem jen ty vlastnosti které jsem právě vyjmenoval tak by si ji asi koupil jen málokdo. Pravdou ale je, že je to extrémě návyková hra. Příběh (ano má to i chabý příběh) je následující: Ve většině Kolumbie řádí početný drogový kartel La Valedora který je veden zámožným narkobaronem Juanem Estebanem známým zejména pod přezdívkou El Corsario. Na zatčení Estebana si už hodně dlouho brousí zuby většina policejního sboru v Bogotě, zejména kapitán Carlos Enterador a poručík Mia Rodriquezová. Oba berou dopadení Estebana jako osobní záležitost, jako pomstu za zabití spousty policistů. Kvůli tomu je také do Bogoty povolén člen zvláštní jednotky z Mexika Viktor Corbet. Narozdíl od většiny sboru, on bere zničení La Valedory jen jako další razii, alesponˇ do doby než při obyčejné sledovací misi nepřijde o dva partˇáky a skoro i o život. Zatčení Estebana navíc nyní komplikuje fakt že po minulé razii ( která skončila fiaskem ) byly zničeny veškeré informace a tak je Esteban úplně ,,čistý''. Všchny akce musí být proto prováděny v utajení a postupně: nejdřív zničit továrnu na Kokain, potom hlavní stanoviště pro pěstování surové Koky, v neposlední řadě i vilu sponzora La Valedory a přístav pro překup. I přes to že jsou zástupy policistů početné je nad slunce jasné že notná část sboru je zkorumpovaná, proto také v každé misi dostanete na začátku jen pár policistů ze zdejší zásahovky kteří jsou většinou neskutečně tupí, na druhou stranu si ale můžete být jisti že vás nestřelí do zad. Hra se odehrává v neustéle se měnícím prostředí kterého jde různě využívat ke krití nebo k odstřelování. Vše vám navíc usnadnˇuje spousta zbraní a množství munice. Dále je možné využívat Bullet-time ( zpomalení času ) nebo zpomaleného skoku ( a-la Matix ). Boss- Fight jen dokreslují perfektní atmosféru hry a spolu se všemi ostatními aspekty jí dávají nadějný kurz na lepší budoucnost.

Na začátku na vás zapůsobí rosáhlá možnost volby ras, zbraní, zbrojí a povolání. Časem ovšem zjistíte že jde o drasticky stereotypní hru. Na začátku si zvolíte jednu z 6 ras. Lineage II je možné hrát na spoustě serverů, ale hrát za Kamael- tajemnou, až záhadnou 6. rasu lze pouze na několika typech serverů z nichž většina ani nejde na Vistu. Jedinými rozdíly mezi servery jsou rozdílné rychlosti v expení ( postupu do vyššich levelů ). Vyšší rychlost cca level 80 za 50 minut vás však po prozkoumání mapy začne nudit a vám nezbývá než začít znova. Naopak nižší rychlost vás nechá posstupovat rychlostí asi 1 level denně, jedinné co vám zbývá je využívat přestupovách qestů keré jsou jako celá hra jen a jen o zabíjení příšer.
Verdikt: Lineage II je typická Fantasy-online hra která neurazí ale ani nezaujme, je umění u ní strávit více než rok ale po čase vás vtáhne do krásně graficky zpracovaného prostředí v němž vás drží až do konce-(zrušení danného serveru).

Propracované prostředí, postavy odlišných charakterů, grafika která ač není z nejlepších (je už tak trochu zastaralá) v kombinaci s hudbou a efekty počasí skvěle dotahuje atmosféru hry. Dabing je odvedený naprosto grandiozně, dabéři se překonali, povedlo se jim dokonale vistihnout povahu postav: arogantní Herman, nevrlý hrobník, rozpustilý Vick, veselý Harry a spousta dalších ( hra obsahuje přes 5 hodin mluveného slova ). Celá hra také obsahuje množství hádanek které by v každé správné adventuře neměly chybět, i když některé vám asi budou lézt na nervy. Všechny tyto a mnohé další věci jsou zárovenˇ důvodem proč jsem u Posla smtti vydržel tak dlouho a přehlížel i ty chyby které mě opravdu dokázaly vytočit, jako pomalý pohyb postav nebo některá prostředí ( jako starý důl ) která rozhodně nevystihují svou atmosféru. I tak je ale Posel smrti hra u které se vyplatí ztrávit pár hodin herního času.

Hra, kterou dnes najdete na každém herním serveru na světě, snad kromě několika výjimek. Legenda kterou dnes rozchodíte díky úděsnému zpracování z předminulého desetiletí skoro na každé staré kraksně. Na svou dobu triumf techniky a tvořivosti, který je ovšem zoufale jednoduchý a stereotypní. Každý kdo ji hrál jestě ví že ve hře můžete jen: chodit-běhat, šermovat, pít lektvary ( pozitivní vám dodá život- negativní vám he naopak ubere, což může naštvat), skákat přez díry plné kostí nebo bodáků, brát meč na šermování, otevírat si dveře, a proskakovat skrz kovové čelisti. Zní to sice lákavě, ovšem představa že to děláte 60 minut v kuse je ubíjející. Prostory bludiště pod Vezírovým palácem jsou zoufale podobné avšak všechny cesty vedou do jednoho místa. Ovšem 60 minut rychle uběhne a alesponˇ je to zadarmo.

Hrál jsem i KOTT 2 a tohle je lepší. Příběh hry je sice jednoduchý, ale příjemně doplnˇuje hratelnost která mě díky několika typům útoků vyloženě bavila. Velmi se mi líbila i možnost sbírat nepřátelské nebo vylepšené zbraně, nebo možnost devastace dobového prostředí. Knighs of the Temple je akční pecka která vás vtáhne do goticky laděného, propracovaného a různorodého prostředí a bude vaším průvodcem až do konce. Souboje s bossáky jsou pak jen sladkou tečkou na už tak celkem průměrném dortu. Her jako tahle je sice všude plno, ale svoje hodnocení si plně zaslouží.

Tuhle hru jsem poprvé hrál u bratrance ( když jsem ještě neměl počítač ), předal mi ovládání se slovy: ,, Je to taková kravina, že by tě to mohlo bavit. \" a musím říct že nelhal. Lidé kteří hledají graficky nebo jinak dokonalé hry atˇ tento článek ignorují a jdou dál, protože milovníkům silně logických adventur ( jako jsem například já ) hra změní pohled na hraní jako takové. Serious Sam SE je jednou z těch her které spoléhají na bezhlavé střílení a u které si během hraní prostě říkáte: ještě jedna aréna jdu dělat něco smysluplnějšího ( já u ní vydržel celé hodiny ). SS:SE je bláznivě pojatá akční FPS z pohledu první osoby která vás naprosto strhne do víru zběsilé akce. Hra na vás bude s postupem času vypouštět stále silnější nepřátele, mimo jiné i: lidi co po vás hážou své hlavy, to samé v jiných tričkách, separatisty ( lidi bez hlav co mají místo rukou bomby ), separatisti s jinými kalhotami a bombami, modří napůl roboti-ještěři kteří vypadají jako dinosauři, to samé ve větším provedení a červené, kostry co po vás hážou dělové koule, elektrické ryby, ohniví golemové bez nohou, škorpioní lidi, rudí škorpioní lidi, obří býci, obří ozbrojení býci na zakních, zelení obři, okřídlené ženy, duchové, rohatí démoni kteří střílí ohnivé střely, jednooké příšery, rudí ozbrojení skřeti, duhoví ozbrojení skřeti, malí skoro neviditelní skřetíci, lidé s dýněmi místo hlav co útočí motorovými pilami... Prominˇte jestli jsem nějaké vynechal ( tím jsem si celkem jist ) ale ve druhé části ( za vzdušným bossem ) jsem si hru zapomněl uložit, pak ji bratranec vymazal. Ve spojitosti s hraním FPS si asi většina lidí vybaví velkolepé Boss-Fight (čti bos fajt) neboli souboje s bossy. Tento prvek tedy nemohl ve přímočaré FPS SS:SE chybět ani náhodou. První ,,nižší" boss vás čeká v polovině první úrovné, v mayském městě kde odpočívá schovaný v pyramidě kterou odpálíte kvůli jejímu ,,obsahu". Opravdu velký boss, vás ale čeká až na konci první kapitoly ( ano, je to na kapitoly ), je to Živý hurikán. Vlastně vypadá jako obrys muže od pasu nahoru tvořený pouze červeným vířícím vzduchem. Nachází se v obřím, ,,velmi živém" koloseu, dokáže vás vynést do vzduchu pomocí svých tornád. Kupodivu mu i přes jeho plynné tělo lze proběhnout a ubližují mu kulky. I přes to z něj jeho výška cca 60m dělá nadmíru nebezpečného protivníka. Po jeho úspěšné likvidaci se ukáže že byl do středu nádvoří vysílán skrz obří mříž v jeho podlaze. S dalším velkým bossem se utkáte v arabském paláci někde v katakombách, je to létající larva s laserovým zrakem a posledním ze série bossů je sám velký Mental, zní to jako dvojsmysl ale věřím že víte jak to myslím. Mimochodem, potkáte ho v Kahiře. Hra, ač je silně stereotypní je skutečně oživena občasnou změnou prostředí, Jihoamerickou, místy hornatou a Mayskými městy posetou džunglí počínaje přes Starou čínu a arabské paláce, a Kahirou konče. Každá úrovenˇ je navíc plná různých hříček typu : Jdi na tuhle pyramidu, zabij démona co ji hlídá, zatáhni na jejím vrcholku za páku, jdi do chotby, na jejím konci seber vlajku a tu vyvěs na pyramidě. Navíc každých pár minut narazíte na nějakou arénu jako mayské nádvoří, čínské nádvoří, válcovitá místnost kde neplatí gravitace a tím to nekončí.

Hlavní hrdina je už na první pohled typický klaďas. Co chvíli z něj vypadne nějaká inteligentní poznámka a i když anglicky neumím ani kýchnout tak mi to ani moc nevadilo. Lze si vybrat z několika hrdinů ovšem ti nejsou na obalu. I tak by si ale asi moc neporadil beze zbraní, naštěstí je jich ve hře dostatek: pistole, dvě pistole (v každé ruce jedna), raketomet, laser, sniperka, nůž, brokovnice, motorová pila, minigun ( cha cha ) a další ( kraviny ). A komu na vyblbnutí nestačí klasické (bouchačky) ten ať sáhne po silnějším kalibru, mluvím pochopitelně o Serious Bomb. Je to bomba kterou má Sam na triku a která v několika vteřinách zlikviduje všechny nepřátele v dosahu jen v jednom záblesku, Samovi ovšem pochopitelně neublíží. Ke změně zbraní se ovšem váže i změna taktiky protože když si vystřílíte jediný zásobník z raketometu do tří separatistů tak vám pak do další arény zbude jen pistole 9mm a to si nepřejte vidět ten brutus.(nikdy, nikdy to nezkoušejte !!! nováček nemá v takové situaci vůbec nárok přežít ).

Abych to shrnul tak je Serious Sam Secoun Ecounter jen bezduchá a absolutně přímočará střílečka která nabere spád už od první chvíle a nenechá vás vydechnout až do konce. Jinak řečeno, zábava.

Hrál jsem Knights of the temple 1 a musím říct že mně to chytlo víc než dvojka. Sice jsem KOTT 2 nedohrál ale ta hra byla pořád stejná. Jediné co mě asponˇ trochu chytlo byla možnost dosažení cíle například po laně, taky mě zaujala střelba na jablko ale to je asi tak všechno,. Příběh je jako mnoho podobného nic moc a úplně dnedoladěný. Myslel jsem že alesponˇ AI nepřátel bude hru vylepšovat ale to jsem se spletl, Města jsou plná lidí, kupci, vojáci, měštané, ale ti umějí jen dvě věci ( budˇ útočí nebo utíkají ) hru nepozvedají ani souboje s bossáky. Abych hru shrnul tak prokticky jediné co jde dělat je budˇ bojovat ( a nebo otevírat dveře a rozbíjet stěny kvůli nepřátelům za nimi ), nebo se toulat sice relativně přesně zprocovanými avšak později velice jednotvárnými městy za nepřáteli. Jedinné originální AI v prvním kole je asi kupec kterému spadl náklad do moře ale to je asi jako jediný vtípek v několika hodinovém filmu. Narozdíl od jedničky jsem hru nehrál tak dlouho ale narozdíl od jedničky jsem zjistil jak střílet z luku. Hra je obyčejná rubačka ve věrně podobném prostředí. Pro skalní fanoušky KOTT 1 a zaryté křestany to může být zábava ale pro lidi s normálními nároky to zdaleka není to pravé.

Hru jsem si koupil 2 roky zpátky v ABC a musím říct že je to asi nejlepší závodní hra všech dob. Geniální sountrack, skvěle dotažený model poškození, množství aut a jejich tuningu. Tahle hra je prostě bezva. Hned na začátku dostanete možnost volby, je jen na vás jestli si zvolíte derby, akrobacii, nebo závod. V každé z těchto disciplín je samozdřejmě možné zahrát si s ostatními hráči online. Psát ke hře komentář by bylo zbytečné jelikož všechno už řekli ostatní ale myslím že je to jedna z nejlepších her vůbec.

Je to mé druhé suznámení s agentem 47, hrál jsem už Blood Money a musím říct že BM bylo o poznání lepší. Silint Assasin může být jakkoli známý ale mě tedy vůbec nebavil.
Grafika byla příšerná a jediné co mě jakž takž bavilo byla možnost změny převleků. Cena je jako vždy příznivá ale to a osobnost agenta 47 je jediné pozitivum co mě napadá. Hra byla ve své době trhák ale dnes už rozhodně vedle tgraficky i jinak skvěle dodělaných her prostě neobstojí. Pro fanoušky hitmana povinnost ale pro ostatní tuctová hra která za to nestojí.

Tahle hra je asi to největší zklamání co jsem kdy zažil ( v herním světě samozdřejmě ). Iron Man je v České republice pro mnoho lidí zcela neznámý superhrdina. Poté co se tedy tento film dostal do našeho kina neváhal jsem a s nadšením si koupil lístek a musím říct že film byl senzační, jeden z mých nejoblíbenějších. A když jsem se dozvěděl o hře iron man a shlédl její trailer, navíc se skvělým sountrackem tak jsem při očekávání zapomněl na osud všech her podle filmů. Menu nebylo tak špatné jak se zdá všem co to na téhle stránce komentují ( ačkoliv menu bylo spolu s ústředním songem na téhle hře to nejlepší ). Rád bych řekl že tahle hra je tuctová ale ta není ani to. I když hra byla nudná už od první miseřekl jsem si že to zkusím překonat, ale hra byla zoufale stereotypní. Máte celkem asi 4 útoky: mlácení pěstí, střelba, kulomet, supersilná střela a plamenomet - ten je ale jen v prvním kole a v tom zase nejde létat a střílet ) Nepřátelé jsou směšně bezmocní a nejde je ani obírat o zbraně ( jako kdyby to k něčemu bylo ), navíc jsem si jako většinu her i tuto obstaral ( od kamaráda ) v angličtině takže se to odrazilo na hodnocení ( normálně hru pochopíte i podle rozhovorů jednotlivých postav ale tady je to o ničem, ne že by snad rozhovory stály za to ale i bez nich je hra směšně jednoduchá. Nepřátelé jsou tedy jak už jsem řekl budˇ směšně slabí nebo v podobě velmi silných robotických raketových věží. Celkem se děj odehrává celkem v několika prostředích: zajatacký tábor v Iráku, Stark Industries ( Tonnyho - vaše továrna na zbraně, výcvik ), Irák, letecká vzdušná základna, Starkovo rodinné sídlo - a továrna zbraně ), Irák, Chernobyl. Dál jsem se nedostal. Atmosféru nerozptylují ani souboje s bossy. Nedostal jsem se sice přes bosse v cherobylu a docela mě bavila i možná vylepšení obleků a jejich změna. Někteří sice říkají že je zázrak překonat první kolo ale pro skalní fanoušky Iron Mana bude hra zábavná protože poznají jak zajatecký tábor, tak i Starkovu vilu a továrnu.Grafika je ovšem předpotopní. Ve hře máte sice 5 životů ale musíte si vybrat kam v obleku přemístíte energii: Štíty, Život, Zbraně. Originalita misí je sice znát ale ani jediné ze spousty vozidel nemůžete řídit, jen je ničit. Tahle hra sice jedním velkým zklamáním ale ani mě to moc nepřekvapilo, k tomu jsou asi odsouzeny všechny hry podle filmuvých trháků a na skutečně povedenou verzi se asi bude čekat ještě dlouho