Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Serious Sam: The Second Encounter

05.02.2002
79
185 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Hra začíná tam, kde skončil Serious Sam: The First Encounter. Sam "Serious" Stone pronásleduje zloducha Mentala v ukořistěné Sirianské mateřské lodi. Kvůli nečekanému poškození je však nucen přistát na Zemi v období Mayů. Naštěstí Siriané nechali na Zemi záložní mateřskou loď. Samovi tak nezbývá nic jiného, než se probít Mentalovou armádou skrz několik lidských epoch, aby ho mohl dál pronásledovat.

Na hráče čeká další várka rozsáhlých úrovní, v nich dostatek zbraní, monster, secretů, pastí a různých překážek k absolvování. O atmosféru se stará rytmická hudba, reagující podle toho, zda je hráč pod palbou. Nechybí započítávání score a statistik. Z obtížností je v základu dostupná hned pětice, přičemž mezi Normal a Hard je podstatný rozdíl. Krom zabíjení má hráč za úkol také sbírat všelijaké artefakty, nahrazujících tolik populární klíče a karty, nutné pro zpřístupnění příští lokace. Na konci každé epizody pak čeká hlavní boss, představující pořádnou výzvu.

Od minulého dílu přidáno několik nových zbraní a druhů nepřátel. Příběh není ukončen a pokračuje ve hře Serious Sam II.


Poslední diskuzní příspěvek

Serious Sam Xbox Mod - Zajímavej mod, kterej obsahuje obě kampaně z First a Second Encounteru. Mělo by jet včetně cutscén a všech sekvencí, co hra přehrává, ale mně se nespustily. Mimo hru ale jdou.

Má to pěkné vzhledy HUDu, sebratelných předmětů. Mělo by být těžší. Plná podpora OpenGL a současných rozlišení, ruční úprava souboru PersistentSymbols.ini. V něm stačí dát jen nativní rozlišení, zbytek si nastavit ve hře. OpenGL funguje, protože má ten mod k tomu specifické dll knihovny. Takže by to možná valilo i v původních hrách.

Ty in-game sekvence oželím, vždy to stačí odkliknout a hra jde dál. Dle obrázků je to moc pěkné. A ty secrety, mazec!

https://i.imgur.com/2gEImPJ.jpg
https://i.imgur.com/2K9H1PW.jpg
https://i.imgur.com/H8dB1sH.jpg
https://i.imgur.com/H3xMSo0.jpg
https://i.imgur.com/DGE4Zwi.jpg

Parametr pro spuštění je SeriousSam SE.exe" +game SeriousSamXbox . Pařbě zdar.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 50
Jedná se o klasiku, nebo to si alespoň myslím, a ta by se měla jednou zkusit. SS je jedna z mála her, kterou jsem v půlce hraní odinstaloval zkrátka proto, že si můžu zahrát lepší hry než je tahle. První dvě mise byly nářez , ale pak člověk zjišťuje, že zbytek hry je o tom samým. Jdete do místnosti jedna(myšleno obrazně, může to být i údolí), tam zabijete sto a více nepřátel, pak jdete do místnosti dvě, kde zase zabijete sto a více nepřátel. A v jedné misi je těch místností asi 20. Takže se opravdu brzy dostaví stereotyp.
Přesto je zajímavé, že až na tohle, nemám hře co vytknout. (Spousta zbraní, monster, rozmanité prostředí) Ale i tak mě po čtyřech hodinách hra neměla čím překvapit a udržet u počítače. Dokážu pochopit, že tahle hra někoho hrozně baví, ale já knim bohužel, či bohudík nepatřím.

Poznámka: Ve hře je spousta druhů stvůr a na každou se musí jinak. Jindy bych řekl, že je to plus, ale tady, když na vás vývojáři pošlou asi patnáct druhů zároveň a každému musíte uhýbat trošku jinak, se to mění ve zběsilý sled mačkání kláves k uhýbání a střílení zároveň. Musíte také pořád dávat pozor, aby tihle nebyli moc blízko, aby tamti na mě neskočili, aby tihleti se mi nedostali za záda, abych tamhlety hlídal, zda nevystřelili a jestli ano, tak zneškodnit i jejich střely... Zkrátka, Uff. Tahle hra je spíše pro ženy. Jako muž zvládám jen jednu věc zaráz :)

Pro: Zbraně, prostředí

Proti: Stereotyp.

+17
  • PC 80
„Why so serious?“ tázal se Joker Batmana a poté si dali Serious Sam na splitscreenu. Druhý díl Serious Sama jsem objevil jako první, možná proto bylo mé nadšení ze hry, stejně jako mé přirození, větší než obvykle. Jako první mě okouzlila snad až pohádkově barevná a příjemná grafika. Serious Sam je plný velkých, nápaditých a doslova pestrobarevných lokací. Levely jsou sice „ostře střižené“, nenajdete v nich žádné větší detaily, než rovné zdi, sem tam nějakou tu plošinu a třeba obří pyramidu uprostřed, ale působí to opravdu pěkně. Respektive velmi dobře to slouží konceptu hry, kterým je nenáročná masová vyvražďovačka velkého počtu absurdně tupých nepřátel. V tom spočívá ta zábava. Do rukou vám padnou hrozivě ničivé zbraně, snad až nekonečno munice a ze všech stran na vás začnou nabíhat suicide bombeři a různá další havěť balancující na hraně hrůzostrašnosti a roztomilosti. Serious Sam: Blízké setkání druhého druhu skutečně ukazuje, že v jednoduchosti je síla. Umí si sám ze sebe udělat legraci a tím chytře maskuje své případné nedostatky. Rád vzpomínám na lokace, kde jste se octli např. v obřím točícím se bubnu a po všech stranách se na vás bezhlavě řítily potvory.

Z dnešního pohledu bude pro některé dnešní hráče úsměvné, že jedna z věcí, která mě na Vážném Samovi nejvíce potěšila, byla možnost multiplayeru ve splitscreenu. V roce 2002 ještě nebyl internet běžně zaveden do domácnosti, popř. se za krátké minuty o pingu 200+ platily nekřesťanské peníze, tudíž možnost se s kámošema po škole mačkat u jednoho počítače, hádat se o tom, kdo bude mít myš a následně v kooperaci vraždit ještě větší hromady monster, to bylo ve své době k nezaplacení.

V nadsázce bych rozdíl mezi prvním a druhým Serious Samem přirovnal k pokroku mezi prvním a druhým Doomem. Jasně, že hluboké základy musel vykopat první díl, dvojka na první pohled vypadá stejně, přidala jen pár monster a jednu novou bouchačka, ale v konečném důsledku bude většina hráčů vzpomínat právě na tu dvojku, protože se prostě hrála tak nějak lépe...

HW: Minimum: 300 MHZ CPU, 64 MB RAM, 16 MB VGA / Doporučeno: 650 MHZ CPU, 128 MB RAM, GeForce 2MX
+15
  • PC --
Hratelnost vyžadující si setrvalý pohyb, bleskurychlé obměňování zbraní a prioritizaci nepřátel. Na čem zde záleží je měřítko. Croteam jako by zkoušel, co všechno mu projde, a nepřátelé se často valí bez ladu a skladu. Vypustí je a dále se nestarají. Ne vždy to působí dobře: někdy dostanete instakill od kohosi, koho nemáte šanci vidět, jindy otevřete dveře, zpoza nichž se vyřítí už zdáli řvoucí bezhlavá kamikaze, jíž ale hra neotevře, dokud to neudělám já.

Bujarému a exotickému stylu nesluší lpění na přežitcích, například přehnané choulostivosti vůči výbuchům: když už dostanu výstavní XPML21 Rocket Launcher, chci s ním rozsévat destrukci, střelit někomu rakety přímo do ksichtu a nechat se ohodit jeho vnitřnostmi. Jenže výbuch mě zabije. Co mám dělat? Střílet s takovým mazlíkem jako nějaká fňukna zpovzdálí, co se schovává za sloup? Také příliš neoceňuji, že někdy je tou nejlepší taktikou hyperaktivně pobíhat a poskakovat jak po čichání lepidla, zatímco napříště zásah raketou nebo paprskem Sama rozmázne jako holubinec. Trochu nedůstojné vzhledem k protlačovanému tvrďáctví.

Zbraně jsou krásné a získají si na první pohled. Jejich portfolio sálá pestrostí. Není jich také vůbec málo. Některé z nich najdou využití na úplném začátku a velice rychle ztrácí na efektivitě - jsou převzaté z předchozího tažení, v němž byly přinejmenším do poloviny neocenitelnými pomocníky. Nyní fungují zejména jako placebo: když zůstanete bez munice, nemusíte se obávat, že budete muset na explodující protivníky nožem. Nové přírůstky do arzenálu se ovšem rozhodně neztratí. Dlouho jsem sice hladověl po nějaké rychlopalné laserové zbrani, pulsní pušce nebo částicovém kanónu, z toho mě ale dostal XL2 Lasergun vyrobený z titania. Shledání s hračkou z minula, které mnou pohlo.

Prostředí je rozlehlé a občas pustí daleko, i když v něm kromě secretů není co zkoumat. V exteriérech můžete nově opustit bojiště a odstřelovat nepřátele z dálky. Konečně interiéry experimentující s tím, o čem jsme všichni snili, ale nikdo na to doposud neměl odvahu. Do uzavřené místnosti, jejíž podlaha se odráží jako trampolína, je vhozen hráč, zbraně, předměty a nepřátelé, z nichž někteří vybuchují. Nebo tunel ve tvaru válce, jenž je po vzoru bezgravitačních prostor zaplněn nepřáteli, laserovými paprsky a změtí výbuchů. Osvěžení poskytují rébusy nebo různé vtipně vypointované pasti, zastávající protiváhu se svými ne až tak zběsilými momenty. Jeden bláznivý nápad střídá druhý. Nezapomenutelné samo o sobě je apokalyptické vyvrcholení, v němž skráně Země zalejou slzy ohně a v němž zemře více jak 1000 Mentalových pohunků.

Stran imaginace všeho a od toho neodlučitelné nestoudnosti tvůrců si nelze na nic stěžovat. Jestli jim nelze něco upřít, tak autorské zanícení.Ve hře je kodex, v němž se postupně odemyká textový popis nepřátel, zbraní, lokací, taktických rad a komentářů s mozkovou kůrou propojeného počítače, vybaveného vlastní osobností (kontrastující se Samem, jehož charakter se omezuje na hrubozrnné komentáře). Ač se to do hry třeba nehodí a v bojích vyskakující upozornění na nový zápis spíše obtěžují, chtěli je tam mít, tak tu jsou. Animace, kdy kamera prolítne arénou, aby ji představila, nováčkovi nijak nepomůže (k užitku je hráčům, co hrají opakovaně, jimž připomene výskyt nepřátel a rozmístění toho, co lze sebrat, tedy i možnou taktiku). Přesto si je neodpustili. Vývojáři byli šikovní, vytvořili si vlastní engine a na něm kouzelně vypadající hru tak, jak se jim zrovna zamanulo, a navzdory určité nestřídmosti a designově sporným rozhodnutím to do sebe zapadlo.

Dobré a špatné vychází z toho, že campový přístup k žánru z něj udělal vějičku pro děti. V tom období dokáže nejvíc upoutat a naprosto rozumím každému, pro koho se díky tomu stal nejoblíbenější hrou všech dob. Zvlášť v této podobě, v které Serious Sam nestárne. To jen jeho hráči.
+14
  • PC 75
-Výrazně větší lokace než ve FE. Na můj vkus až příliš velké, trvá celou věčnost než přeběhnete celé údolí.
-Nové prostředí Aztécké říše potěší, stejně jako pár nových zbraní, zvlášt odstřelovačka.
-Je tu pár nových nepřátel, ale bohužel i hromada těch starých.
-Novinkou jsou powerupy jako např.rychlost, nezranitelnost, serious damage (dvojnásobné poškození) apod.
-Přibylo pár grafických efektů a ty staré byly vylepšeny, grafika celkově také prošla mírným upgradem.
-Přibylo také mnohem více pastí - více či méně originálních.
-Celkem je SS:SE dobrý datadisk ale nic nového v základu nepřináší a je to vlastně stále to samé. Ale pořád je to zábava.

Pro: Nové zbraně,prostředí,nepřátelé,větší mapy,powerupy.

+13
  • PC 60
U her obecně platí, že coop bývá několikrát zábavnější než klasický singleplayer. Zvlášť coop hraný přes LAN, kdy je několik upocených lidí zavřených v jedné potemnělé, špatně větrané místnosti a hrou jsou tak pohlceni, že v onu chvíli pro ně realita existuje jen v počítačových obrazovkách.

Když tvrdím úplně pohlceni, myslím tím zcela. U tohoto kousku, troufám si tvrdit klasikou ve svém žánru od chorvatských vývojářů, jsem to ještě spolu s několika dalšími lidmi zažil a to, co jsem tvrdil na začátku, tedy že coop bývá zábavnější než singleplayer, tak zde to platí dvojnásobně.

Samotné hře a hraní nemám v podstatě co vytknout. Lokace jsou skutečně zajímavé a pestré a řekněte, kdy jindy se vám poštěstí potulovat se po krajině se stavbami připomínající vám ty, které kdysi dávno postavili Mayové či Aztékové, a později se i do těchto staveb podívat, a čelit v nich různým nástrahám. Přitom už od první minuty hraní kosíte jedno podivné monstrum za druhým plejádou zbraní všeho druhu a různého kalibru. Musím říct, že už od zapnutí hry z toho všeho dobrodružství sálalo na kilometry daleko a krev po vašem řádění tekla po hektolitrech.

A přesto dávám hře takové hodnocení. No, je to kvůli jedné věci, a to té, které se říká stereotyp. Snad u žádné jiné hry se stereotyp nedostaví tak brzy a tak intenzivně, že ani coop a tlupa mých upocených spoluhráčů vedle mě to nezachrání a po několika hodinách se rozhodnete, že ten stereotyp radši ukončíte a hru vypnete a už se k ní nikdy nevrátíte.

Na společné hrání Serious Sama vám zůstanou jen vzpomínky a fajn pocit (spíš možná vděk?), že jste při hraní, které by šlo nazvat no brain zběsilou jízdou, nedostali epileptický záchvat, protože jste neposlechli varování, že byste si během hraní měli dát občas i nějakou tu pauzu.

(Ech, tedy pauzu jsme si sice po několika hodinách udělali, ale to už je jiný příběh...)

Pro: Fajn hra a po určitou dobu příjemné odreagování a zábava.

Proti: Po pár hodinách však přichází příšerný stereotyp, který vás donutí hru a vypnout a už se k ní nikdy nevrátit.

+10